Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 6/2013 - 144Usnesení KSPL ze dne 20.02.2013

Prejudikatura

30 Ca 59/2006 - 48

Ars 1/2012 - 26

Ars 5/2012 - 55

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
Ars 2/2013 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 6/2013-144

U S N E S E N Í

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci navrhovatelů: A) Ing. P.B., B) Ing. P.A. , C) JUDr. J.Š., a D) P.B., všichni zastoupeni Mgr. Janem Petříkem, advokátem se sídlem Týnská 12, Praha 1, za účasti 1. Přípravného výboru pro konání místního referenda v Plzni, jehož jménem jedná zmocněnec M.M., a 2. Statutárního města Plzeň, se sídlem nám. Republiky 1, Plzeň, v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu a na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu konaném v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013,

takto:

I. Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu se zamítá.

II. Návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

Návrhem došlým zdejšímu soudu dne 5.10.2012 se Přípravný výbor pro konání místního referenda v Plzni (dále též jen „Přípravný výbor“) domáhal vyhlášení místního referenda. Věc byla zapsána pod sp. zn. 57A 75/2012. Usnesením ze dne 5.11.2012, čj. 57A 75/2012-101, Krajský soud v Plzni vyhlásil místní referendum na území statutárního města Plzně o otázce: Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest? s tím, že toto referendum se bude konat současně s prvním kolem první přímé volby prezidenta republiky, a zamítl návrh na vyhlášení místního referenda na území statutárního města Plzně o otázce: Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města Plzně bezodkladně schválilo změnu územního plánu pro území ohraničené ulicemi Americká, Denisovo nábřeží, Pražská a Sirková na plochu urbanistické zeleně? Proti tomuto usnesení podala kasační stížnost společnost AMÁDEUS PLZEŇ, a.s. Usnesením ze dne 13.12.2012, čj. Ars 5/2012-55, Nejvyšší správní soud tuto kasační stížnost odmítl jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Statutární město Plzeň proti uvedenému usnesení krajského soudu kasační stížnost nepodalo.

Místní referendum je upraveno zákonem č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o místním referendu“ nebo „ZMR“). Volba prezidenta republiky je upravena zákonem č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) (dále též jen „zákon o volbě prezidenta republiky“).

Ve dnech 11. a 12. ledna 2013 se na území statutárního města Plzně současně s 1. kolem volby prezidenta republiky konalo místní referendum o otázce: Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest? Na území statutárního města Plzně bylo ve stálém seznamu zapsáno celkem 132 929 oprávněných osob. Hlasovací lístky a úřední obálky byly při místním referendu vydány celkem 55 213 oprávněným osobám. Referenda se tedy zúčastnilo 41,54 % oprávněných osob. Oprávněné osoby odevzdaly celkem 55 187 úředních obálek. Počet platných hlasů činil celkem 54 490, z toho bylo 35 543 platných hlasů pro odpověď ANO a 18 744 platných hlasů pro odpověď NE a 203 oprávněných osob neoznačilo křížkem žádnou odpověď. Pro odpověď ANO tudíž hlasovalo 26,74 % oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob. Rozhodnutí o položené otázce se tak stalo platným ve smyslu § 48 odst. 1 ZMR i závazným ve smyslu § 48 odst. 2 ZMR. Výsledky hlasování v místním referendu byly vyvěšeny na úřední desce Magistrátu města Plzně dne 12.1.2013.

Návrhem došlým zdejšímu soudu dne 21.1.2013 se výše uvedení navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu a vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu konaném v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013. Věc byla zapsána pod sp. zn. 30A 6/2013. Uvedený návrh na poskytnutí ochrany ve věci místního referenda byl doplňován o další tvrzení a/nebo důkazní návrhy podáními došlými zdejšímu soudu dne 22.1.2013, 1.2.2013, 5.2.2013 a 15.2.2013.

Návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu může podle § 58 odst. 1 ZMR podat u soudu každá oprávněná osoba nebo přípravný výbor. Oprávněnou osobou ve smyslu zákona o místním referendu je každá osoba, která má právo volit do zastupitelstva obce. Právo volit do zastupitelstva obce má zejména občan obce za předpokladu, že jde o státního občana České republiky, dosáhl věku nejméně 18 let a je v den voleb v této obci přihlášen k trvalému pobytu. Každý z navrhovatelů je, jak potvrdil Magistrát města Plzně, zapsán ve stálém seznamu oprávněných osob, každý z nich je tudíž aktivně legitimován k podání návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování a neplatnosti rozhodnutí v místním referendu.

Návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu je podle § 58 odst. 2 ZMR třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků hlasování. Lhůta určená podle dnů je podle § 53 odst. 1 ZMR zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Návrh na zahájení řízení bylo tedy třeba podat u zdejšího soudu nejpozději do 22.1.2013 do 16.00 hod. Jelikož příslušný návrh na ochranu ve věci místního referenda byl podán dne 21.1.2013, byl podán včas ve smyslu § 58 odst. 2 ve spojení s § 53 odst. 1 ZMR.

II. Vyloučení soudců

Sub 1 návrhu navrhovatelé mj. uvedli, že je velmi pravděpodobné, že soudci, kteří budou rozhodovat o tomto návrhu, nebo alespoň někteří z nich byli současně oprávněni zúčastnit se a hlasovat v místním referendu konaném v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013 (dále též jen „Referendum“) a pravděpodobně tak i učinili. Navrhovatelé nemají žádné informace ani důkazy o možné podjatosti některých soudců stran jejich hlasování v předmětném referendu a tuto nenamítají, nicméně z opatrnosti žádají, aby nadepsaný soud zvážil svoji podjatost v této věci.

Soud se možnou podjatostí v této věci vážně zabýval. Soudci jsou podle § 8 odst. 1 věty prvé s.ř.s. vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Soudci, kteří o návrhu navrhovatelů na ochranu ve věci místního referenda podle rozvrhu práce rozhodují, mají ovšem za to, že i kdyby byli osobami oprávněnými hlasovat v místním referendu konaném v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013 a v něm i hlasovali, tak to bez dalších bližších indicií naznačujících možnou podjatost nepředstavuje důvod pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí jim napadlé věci. Jelikož další takové indicie nebyly v daném případě zjištěny, nebyla zde činěna ani opatření k vyloučení uvedených soudců. V širších souvislostech lze konstatovat, že izolované posuzování analogického práva volit a jeho výkonu samotného by zřejmě znemožňovalo např. soudní ochranu ve věci volby prezidenta republiky podle § 66 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, ve spojení s § 90 odst. 5 s.ř.s. před Nejvyšším správním soudem.

III. Předběžné opatření

Sub 2 návrhu navrhovatelé požadovali, aby soud vydal předběžné opatření, jímž se statutárnímu městu Plzeň ukládá povinnost zdržet se jakýchkoli kroků, ke kterým je zavázáno rozhodnutím přijatým v místním referendu, které se na území statutárního města Plzně konalo ve dnech 11. a 12.1.2013 o otázce „Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest?“ (dále též jen „Otázka“).

Soud se tedy zabýval situací, kdy je o věci povinen rozhodnout do 30 dnů (§ 91a odst. 3 s.ř.s.) a o návrhu na předběžné opatření bez zbytečného odkladu, není-li tu nebezpečí z prodlení, rovněž do 30 dnů od jeho podání (§ 38 odst. 3 věta prvá s.ř.s.). Nebezpečí z prodlení přitom v daném případě nebylo signalizováno statutárním městem Plzeň ani kýmkoliv jiným; statutární město Plzeň nechalo návrh na vydání předběžného opatření bez vyjádření plně k rozhodnutí soudu.

V obdobné záležitosti došel Nejvyšší správní soud již v samotných počátcích své činnosti k tomuto závěru: „O návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 s. ř. s. není nutné rozhodovat tam, kde Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti věcně rozhodne bez prodlení, tedy ihned poté, co je mu předložena, a po nezbytném poučení účastníků řízení, neboť za této situace nemohou skutečnosti tvrzené jako důvod pro přiznání odkladného účinku ani nastat.“ (rozsudek ze dne 28.8.2003, čj. 2 Azs 3/2003-44, publikovaný pod č. 173/2004 Sb. NSS). Lze dodat, že v uvedeném případě kasační stížnost napadla Nejvyššímu správnímu soudu dne 16.6.2003 a Nejvyšší správní soud o ní meritorně rozhodl dne 28.8.2003.

Vzhledem k uvedenému dospěl i zdejší soud k závěru, že za podmínky, že hrozící vážná újma není bezprostřední, není nutné rozhodovat o návrhu na předběžné opatření, které je srovnatelné s přiznáním odkladného účinku žalobě či kasační stížnosti, nýbrž je třeba soustředit všechny síly k věcnému rozhodnutí o v tomto případě mimořádně rozsáhlém návrhu na poskytnutí ochrany ve věci místního referenda. Z tohoto důvodu nebyly řešeny ani soudní poplatky za návrh na předběžné opatření.

IV. Stručný obsah návrhu na ochranu ve věci místního referenda

IV.1 Důvody pro vyslovení neplatnosti rozhodnutí

IV.1.1 Otázka je nepřípustná pro neurčitost [§ 8 odst. 3 ZMR]

Sub 3.1 návrhu navrhovatelé namítají, že základním požadavkem na otázku položenou v místním referendu je, aby byla dostatečně určitá. Otázka musí být ve smyslu § 8 odst. 3 ZMR položena natolik určitě, aby bylo všem jejím respondentům zřejmé, co je jejím obsahem. Tento základní požadavek určitosti však Otázka nenaplňuje. Je nejasné, neurčité a matoucí, co znamenají pojmy, které byly součástí Otázky: (i) „obchodní zařízení“, (ii) „veškeré kroky“ a (iii) „na místě odstraněného Domu kultury Inwest“. Obsah těchto pojmů přitom není nejasný a neurčitý pouze podle navrhovatele. Dle vyjádření primátora Plzně, zástupce investora, na jehož pozemku se má postavit tzv. OC Corso, ale i samotného Přípravného výboru není jasné, co tyto pojmy znamenají. Co je nejdůležitější, obsahu těchto pojmů nerozumějí a nerozuměly ani osoby hlasující v Referendu. Následuje podrobná argumentace a důkazní návrhy k namítané neurčitosti termínů „obchodní zařízení“, „veškeré kroky“ a „na místě odstraněného Domu kultury Inwest“.

Doplnění tohoto návrhového bodu učinili navrhovatelé v podání došlém soudu dne 1.2.2013.

IV.1.2 Otázka je nepřípustná pro rozpor s právními předpisy [§ 7 písm. d) ZMR]

Sub 3.2 návrhu je uvedeno, že za právní předpis je v dané souvislosti třeba považovat též platný územní plán (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3027/08). V Referendu ohledně Otázky má být přitom rozhodnuto, jakým způsobem má být využit pozemek, na kterém dříve stál Dům kultury Inwest. Tato otázka však již byla územním plánem pro dané území zodpovězena, přičemž s „obchodními domy“ jako funkčním využitím daného území územní plán výslovně počítá. Případné kladné usnesení v Referendu by tedy bylo v rozporu s územním plánem. Oporu pro tato tvrzení poskytuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3027/08. V uvedené věci došel Ústavní soud k závěru, že není možné nesouhlas s územním plánem obcházet pomoci institutu místního referenda, nýbrž je třeba řádně iniciovat jeho změnu. To je obdobný případ jako v posuzovaném Referendu, když pro území Plzně existuje vydaný územní plán, který řeší konkrétním způsobem využití daného území. Není tedy prostřednictvím Referenda přípustné určit, že dotčené pozemky nebudou využity způsobem, který územní plán předpokládá. Referendum jako v uvedeném obdobném případě bylo tedy konáno o otázce, která již byla právě územním plánem zodpovězena. Z tohoto důvodu a s ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu ČR je Otázka nepřípustná z důvodu jejího rozporu s § 7 písm. d) ZMR.

IV.1.3 Otázka je nepřípustná pro obcházení zákona

Sub 3.3 návrhu se uvádí, že Otázku hlasovanou v Referendu nelze připust itani z důvodu, že v důsledku přijetí usnesení v Referendu dochází k obcházení stavebních předpisů. Plzeň, její občané, jakož i občanská sdružení mají možnost vyjádřit se k zamýšlenému projektu v rámci územního a stavebního řízení. Pokud je zamýšlený projekt v souladu s územním plánem, a občané s tímto projektem, resp. způsobem využití pozemku, nesouhlasí, není možné, aby v dané situaci namísto iniciace změny územního plánu vyvolávali Referendum o Otázce, jak byla položena. Tyto závěry ostatně potvrdil též Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3027/08. Z pohledu praktického a urbanistického je pak pravdou, že referendem by bylo možné dosáhnout výsledku, který by byl z pohledu procesu tvorby územního plánu nesmyslný a nevhodný. Např. by mohly vzniknout industriální zóny uprostřed historického jádra města (pokud by s tím občané v referendu souhlasili) nebo naopak parky v průmyslových zónách.

IV.1.4 Otázka je nepřípustná,

protože protiústavně zasahuje do způsobu využití pozemku soukromého vlastníka

Sub 3.4 návrhu navrhovatelé namítají, že o tom, jaký z územním plánem předvídaných způsobů využití konkrétního pozemku bude zvolen, rozhoduje vždy vlastník pozemku a nikdo jiný, tedy ani občané v referendu. Volba způsobu nakládání s předmětem vlastnictví je imanentní součástí ústavně chráněného vlastnického práva. Do pokojného užívání majetku je přitom možné zasáhnout jen na základě zákona při sledování společensky významného cíle a takový zásah do vlastnického práva musí být zároveň proporcionální k újmě, která vlastníkovi vznikne. Ať už by Plzeň zabránila vlastníku dotčených pozemků v návaznosti na výsledek Referenda jakýmkoli způsobem realizovat zamýšlený projekt, zásah do vlastnického práva vlastníka pozemku a s tím související újma by byla nedozírná. Směřuje-li tedy Otázka, resp. kladné usnesení v Referendu, k protiústavnímu zásahu do vlastnického práva soukromého subjektu, je Otázka ve smyslu zákona o místním referendu pro konání místního referenda nepřípustná.

IV.2 Důvody pro vyslovení neplatnosti hlasování

V úvodu části 4 návrhu navrhovatelé zdůraznili, že hlasování v Referendu, resp. splnění podmínky příslušného počtu hlasujících pro jednu z odpovědí, bylo velmi těsné. K ovlivnění celkového výsledku Referenda tak postačilo ovlivnění jen velmi malého množství oprávněných osob. Výsledky hlasování v Referendu totiž ukázaly, že pro vítěznou variantu usnesení se v Referendu vyslovilo celkem 26,7 % oprávněných osob zapsaných v příslušných seznamech – podmínka závaznosti usnesení (§ 48 odst. 2 ZMR) tedy byla splněna o pouhých 1,7 % oprávněných osob, což ve výsledku představuje pouhých 2263 hlasů. Vady hlasování v Referendu jednoznačně měly takovou intenzitu, že ovlivnily hlasování v celém Referendu.

IV.2.1 Maření přípravy referenda

Sub 4.1 návrhu se uvádí, že k protiprávnímu ovlivnění oprávněných osob vzhledem k Referendu došlo nejprve tím, že do úředních obálek, ve kterých jim byly distribuovány hlasovací lístky pro volbu prezidenta, byly vloženy propagační letáky Přípravného výboru (dále též jen „Propagační leták“). Propagační letáky měly za cíl instruovat oprávněné osoby, jak v referendu hlasovat, resp. je přesvědčit, aby hlasovaly pro možnost „ANO“. Takto vložené Propagační letáky zcela neoprávněným způsobem ovlivnily oprávněné osoby ve výkonu jejich hlasovacího práva v Referendu a tím zkreslily jeho výsledky ve prospěch Přípravným výborem preferované varianty. Instrukce o tom, jak hlasovat v referendu, která je vložena do úřední obálky společně s hlasovacími lístky, může mít pro občana charakter úřední listiny, která může ovlivnit chování mnoha osob při hlasování v Referendu. Adresáti takovéto instrukce si totiž nemuseli být (a pravděpodobně ani nebyli) vědomi, že se jedná o tendenční a „předvolební“ leták Přípravného výboru, nýbrž mohly mít dojem, že se jedná o úřední dokument. Oprávněné osoby tímto byly manipulovány, aby hlasovaly ve prospěch jedné z variant hlasování. O tom, že výše uvedeným způsobem skutečně došlo k ovlivnění značného množství oprávněných osob, nejlépe svědčí fakt, že řada lidí chtěla hlasovat tím způsobem, že do urny vhodí namísto hlasovacího lístku propagační leták Přípravného výboru. Nejedná se přitom o pouhé nepochopení způsobu hlasování v Referendu. Propagační letáky byly voličům zasílány společně s hlasovacími lístky v jedné zalepené obálce. Tímto tedy byly některé oprávněné osoby instruovány, jak mají v Referendu hlasovat, což zvláště s ohledem na těsný výsledek mohlo mít za důsledek rozhodující ovlivnění výsledků Referenda.

IV.2.2 Kampaň Přípravného výboru v den hlasování přímo v hlasovacích místnostech

Sub 4.2 návrhu navrhovatelé za další podstatnou vadu hlasování v Referendu, která ovlivnila jeho výsledek, považují skutečnost, že v rozporu s § 32 odst. 2 ZMR probíhala ve dnech konání Referenda přesvědčovací kampaň v objektech, jakož dokonce i přímo v místnostech, kde probíhalo hlasování. Tato kampaň spočívala mimo jiné v tom, že členové některých okrskových komisí (podobně jako členové okrskových volebních komisí pro volbu prezidenta republiky, jež zčásti probíhala ve stejných objektech jako hlasování v Referendu), měli na svých oděvech připnuty agitační placky distribuované přípravným výborem Referenda jako součást kampaně. Tyto placky přitom nabádaly k hlasování pro odpověď „ANO“. Tím došlo k dalšímu zcela protiprávnímu ovlivnění oprávněných osob, které tímto byly na poslední chvíli těsně před samotným vykonáním svého hlasovacího práva přesvědčovány, aby změnily svůj dosavadní postoj k položené Otázce, resp. byly v tomto postoji zcela nemístně a nepatřičně utvrzovány, ačkoli se mohly rozhodnout jinak. Dalšího flagrantního porušení zákazu kampaně v objektech, ve kterých se nachází hlasovací místnost ve smyslu § 32 odst. 2 ZMR, se sympatizanti Přípravného výboru či snad samotní jeho členové, dopustili tím, že přímo v budovách, kde probíhalo hlasování, přesvědčovali voliče, aby se zúčastnili též hlasování v Referendu, a zároveň je instruovali, jak mají hlasovat. Tyto osoby pak osobně doprovázeli až přímo do hlasovacích místností, čímž na ně vyvíjeli zcela nepřípustný tlak a významným způsobem narušili svobodu a rovnost při hlasování. Tento postup přitom porušuje základní principy demokratického právního státu. Je zřejmé, že značný počet voličů, kteří do té doby o hlasování v Referendu ani neuvažovali, mohl snadno podlehnout intenzivnímu přesvědčování ze strany sympatizantů Přípravného výboru a v rozporu se svým původním přesvědčením v Referendu hlasovat, resp. hlasovat jinak, než plánoval.

Doplnění tohoto návrhového bodu učinili navrhovatelé v podání došlém soudu dne 15.2.2013.

IV.2.3 Zveřejňování průběžných výsledků hlasování

Sub 4.3 návrhu se uvádí, že hlasování v Referendu bylo dále významně ovlivněno tím, že v jeho průběhu došlo ze strany Přípravného výboru, jehož zástupci a nominanti byli členy okrskových komisí Referenda, k opakovanému prozrazení průběžných výsledků hlasování. Porušení zákazu poskytovat informace o dílčích výsledcích hlasování (§ 26 ZMR) představuje flagrantní porušení základních pravidel a principů hlasování v místním referendu a již samo o sobě představuje natolik závažnou vadu hlasování, že tato vada samotná je dostatečným důvodem pro vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu. Za dílčí výsledky hlasování je přitom s ohledem na charakter hlasování a rozhodování v místním referendu třeba považovat nejen údaj o tom, jak osoby hlasovaly, ale zrovna tak údaj o počtu vydaných úředních obálek. Ohledně toho, že zveřejňování dílčích údajů o účasti v referendu je ve smyslu § 26 MZR zakázáno, se navrhovatelé dovolávají názoru vyjádřeného Filipem Rigelem v publikaci Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou a srovnání normy obsažené v § 26 ZMR s obdobným ust. § 36 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů. Závažnost porušení zákazu vyplývajícího z § 26 ZMR je pak násobena tím, je-li na základě protiprávně zveřejněných průběžných výsledků referenda vedena kampaň přesvědčující oprávněné osoby k účasti v referendu. Zákaz zveřejnění průběžných výsledků hlasování byl v době konání Referenda opakovaně porušen, když Přípravný výbor na svých facebookových stránkách nejméně třikrát uvedl průběžné údaje o účasti v hlasování. V návaznosti na sdělení těchto průběžných údajů o účasti v hlasování přípravný výbor opakovaně vyzýval oprávněné osoby k účasti v Referendu právě s poukazem na podmínky platnosti a závaznosti rozhodnutí v Referendu. Následuje citace čtyř výzev a sdělení zveřejněných na facebookových stránkách Přípravného výboru dne 12.1.2013 v 8,05 hod., v 9,13 hod., v 10,55 hod. a ve 14,05 hod. Tím se Přípravný výbor podle navrhovatelů dopustil zákonem zakázaného jednání a zcela nepřípustného ovlivnění výsledného počtu hlasujících oprávněných osob, které je samo o sobě dostatečným důvodem pro vyslovení neplatnosti hlasování v Referendu. Z výše uvedeného přitom dále vyplývá, že s ohledem na těsný výsledek hlasování bylo potřebného počtu hlasujících dosaženo až na poslední chvíli, tedy po opakovaném nezákonném zveřejnění popsaných průběžných údajů o účasti oprávněných osob v Referendu ze strany Přípravného výboru. Navrhovatelé jsou proto přesvědčeni, že pokud by neproběhla právě popsaná kampaň přesvědčující oprávněné osoby k účasti v hlasování, nebylo by příslušného minimálního počtu hlasujících pro jednu z možností vůbec dosaženo a rozhodnutí v Referendu by se tak ve smyslu § 48 odst. 2 ZMR nestalo závazným. Důsledkem toho, že došlo ke zveřejnění průběžných údajů o účasti v hlasování v Referendu, byla i série novinových článků dne 12.1.2013 ráno v DNES, Plzeňském deníku a Právu, které shodně konstatovaly, že účast během prvního dne hlasování byla cca 20 % oprávněných osob. I tím došlo k nezákonnému ovlivnění výsledku Referenda.

IV.3 Další vady referenda

V části 5 návrhu navrhovatelé upozornili na další důvody, pro které se podle jejich názoru Referendum vůbec nemělo konat, a sice proto, že Referendum zde nemůže být demokratickou pojistkou a že nebyla dána legitimita podpisů pod návrhem na vyhlášení Referenda.

Ohledně námitky, že Referendum zde nemůže být demokratickou pojistkou, navrhovatelé uvedli, že předmětem místního referenda v České republice bývají nejrůznější sporné investiční projekty a jim předcházející nakládání s komunálním majetkem, a místní referendum tak představuje jakousi demokratickou pojistku proti selhání či nezákonnému postupu volených orgánů obce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 263/09 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. Ars 1/2012). O takovýto případ se však v této věci nejedná a ani jednat nemůže. Projekt, jehož realizace má být v důsledku kladného rozhodnutí

v Referendu zmařena, je od samého počátku financován výhradně ze soukromých zdrojů. Jedná se o projekt soukromého vlastníka pozemku, hrazený z jeho vlastních prostředků, realizovaný na jeho vlastní riziko, do jehož realizace (v případě, že je prováděna v souladu s právními předpisy) není možné v demokratické společnosti zasahovat.

Ohledně námitky, že nebyla dána legitimita podpisů pod návrhem na vyhlášení Referenda, navrhovatelé uvedli, že návrh Přípravného výboru na vyhlášení místního referenda obsahoval dvě otázky. Vyhlášením Referenda pouze ohledně jedné z nich došlo oproti situaci zamýšlené při sběru podpisů k zásadní změně okolností, které bylo možné prostřednictvím Referenda změnit. Zatímco petenti svým podpisem podporovali zřízení parku na dotčeném místě, při vyhlášení pouze jedné otázky se rozhodovalo pouze o tom, zda se má město pokusit zabránit vlastníku pozemku realizovat jeho stavební záměr. Pokud by petenti dopředu věděli, že se v Referendu bude rozhodovat pouze o zabránění realizace stavebního projektu a nikoli již o zřízení parku, což by v praxi v případě kladného rozhodnutí ohledně Otázky způsobilo

pouze to, že v centru Plzně zůstane staveniště s dírou v zemi, jejich postoj k Referendu by pravděpodobně byl odlišný. Formulace otázek byla navíc při jejich vnitřní souvislosti zavádějící: měly vzbuzovat dojem, že se v Referendu bude rozhodovat o tom, zdali na daném místě vznikne „obchodní zařízení“ nebo plocha urbanistické zeleně, tedy park. Zřízení parku však ani při kladném rozhodnutí o obou otázkách nemohlo být dosaženo; nikdo totiž nemůže nikdy donutit vlastníka pozemku realizovat na jeho pozemku a za jeho finanční prostředky park. Pokud tedy byli petenti přesvědčováni Přípravným výborem o tom, že pokud budou hlasovat „ANO“ v místním referendu, tak že na daném místě bude park, tak se jedná jednoznačně o uvádění vědomě zavádějících a nepravdivých údajů. Petenti, kteří podepsali příslušné petiční archy k návrhu na vyhlášení místního referenda, mohli být uvedeni v omyl, když nebyli obeznámeni s případnými důsledky a náklady spojenými s případnou realizací rozhodnutí v Referendu. Pokud by petenti od počátku věděli, že v případě vyhlášení referenda a následného případného zavázání Plzně učinit veškeré kroky k zabránění realizace stavby obchodního centra, bude Plzeň muset vynaložit značné finanční prostředky ze svého rozpočtu, řada z těch, kteří referendum za stávající situace podpořili, by při této vědomosti napříště svůj podpis nepřipojila.

IV.4 Shrnutí a závěrečný návrh navrhovatelů

Závěrem navrhovatelé shrnují, že v Referendu bylo rozhodováno o nepřípustné otázce. Nepřípustnost Otázky spočívala především v její neurčitosti, přičemž byla zároveň v rozporu s územním plánem. Konáním Referenda navíc došlo k zásahu do ústavou chráněných práv soukromého subjektu, kterému má být zabráněno realizovat územním plánem předpokládanou stavbu na jeho pozemku. Dochází přitom ke zneužití institutu místního referenda a obcházení stavebních předpisů, které účast veřejnosti při realizaci stavebních projektů podrobně upravují. Hlasování v Referendu přitom trpělo závažnými vadami, a to jednak ve fázi jeho přípravy, jakož i v samotném jeho průběhu, když mělo být nejprve vkládáním propagačních materiálů do obálek s hlasovacími lístky, následně prozrazením průběžných výsledků hlasování a konečně kampani přímo v hlasovacích místnostech protiprávně a zcela neoprávněně ovlivněn výkon hlasovacího práva oprávněných osob. Referendum přitom v této věci s ohledem na čistě soukromou povahu investičního záměru nemůže představovat jakoukoli demokratickou pojistku proti podezřelému nakládání s veřejnými prostředky nebo činnosti samosprávy. Legitimita referenda je navíc dále oslabena vyhlášením pouze jedné z původních dvou úzce propojených otázek a ani jeho kladný výsledek nemůže vést k původnímu slibovanému výsledku. Nejen z těchto důvodů se referendum vůbec nemělo konat. Ze všech těchto důvodů by mělo být rozhodnutí přijaté v Referendu prohlášeno za neplatné. Hlasování v Referendu zároveň trpělo natolik závažnými vadami, že pokud by rozhodnutí přijaté v Referendu prohlášeno za neplatné pro nezpůsobilost hlasované otázky nebylo, mělo by být za neplatné prohlášeno hlasování v Referendu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti a závěry navrhovatelé navrhují, aby soud rozhodl takto: Rozhodnutí přijaté v místním referendu konaném ve statutárním městě Plzni ve dnech 11. a 12.1.2013 o otázce „Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest?“ je neplatné. Pro případ, že by soud neshledal důvody pro vyslovení neplatnosti rozhodnutí v Referendu, navrhují navrhovatelé eventuálně, aby soud rozhodl takto: Hlasování v místním referendu konaném ve statutárním městě Plzni ve dnech 11. a 12.1.2013 o otázce „Souhlasíte s tím, aby město Plzeň bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojit k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest?“ je neplatné.

V. Vyjádření dalších účastníků řízení a další vyjádření

Kromě navrhovatelů jsou účastníky řízení ve věcech místního referenda přípravný výbor a příslušná obec (§ 91a odst. 2 s.ř.s.).

V.1 Vyjádření Přípravného výboru pro konání místního referenda v Plzni

Návrh navrhovatelů na zahájení řízení byl samozřejmě soudem zaslán k vyjádření i Přípravnému výboru. Jelikož doručující orgán nezastihl zmocněnce Přípravného výboru, byla mu písemnost doručena vhozením do jím užívané schránky dne 1.2.2013 (§ 50 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 42 odst. 5 s.ř.s.). Do doby rozhodování soudu o věci samé však od Přípravného výboru žádné vyjádření k návrhu na zahájení řízení nedošlo.

V.2 Vyjádření statutárního města Plzně

Statutární město Plzeň se vyjádřilo k návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu a pověřilo Magistrát města Plzně, jakožto orgán zajišťující přípravu a vlastní realizaci místního referenda, aby se vyjádřil k návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu.

K návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu statutární město Plzeň zejména uvedlo, že již ve svém vyjádření k návrhu Přípravného výboru na vyhlášení místního referenda upozorňovalo mimo jiné na neurčitost v první otázce použitého termínu „obchodní zařízení“. Tato námitka města se v průběhu času ukázala jako oprávněná. Pojem „obchodní zařízení“ nejen není definován v žádném právním předpise, ale jeho význam nelze jednoznačně dovodit ani z platného Územního plánu města Plzně. Ze strany zmocněnce Přípravného výboru byly několikrát zpochybněny i jednotlivé městem Plzní prezentované kroky v samostatné působnosti, které by město mělo podniknout, s tím, že dle

vyjádření zmocněnce Přípravného výboru nenaplňují danou otázku a nebyly touto otázkou zamýšleny. Zpochybňován tak byl především městem prezentovaný krok nabytí nemovitostí od investora. Není tedy jednoznačné ani to, co se rozumí všemi kroky v samostatné působnosti, kterými by mělo být zabráněno stavbě. Město je nadále názoru, že pojem „obchodní zařízení“ je neurčitý. Navíc se ukazuje, že i pojem „veškeré kroky“ není vykládán všemi stejně. Přitom ale význam těchto pojmů je naprosto klíčový pro další postup města, a to zejména s ohledem na možné zablokování daného území další výstavbě a s ohledem na možné finanční dopady jednotlivých kroků naplňujících výsledek místního referenda do rozpočtu města.

K návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu Magistrát města Plzně jménem statutárního města Plzně zejména uvedl, že statutární město Plzeň nesouhlasí s tvrzeními navrhovatelů o ovlivnění výsledku hlasování údajným vložením propagačních letáků podporujících jednu z variant hlasování v místním referendu do obálek, v nichž byly distribuovány hlasovací lístky pro volbu prezidenta republiky. Statutární město Plzeň v dané věci stejně jako navrhovatelé odkazuje na výsledek šetření Policie České republiky na základě podaného trestního oznámení. I kdyby k danému jednání došlo, nemůže mít takové jednání vliv na rozhodování soudu, jelikož nebyla naplněna ani jedna ze dvou kumulativních podmínek stanovených zákonem o místním referendu, a to nebyl porušen zákon o místním referendu a už vůbec ne v takové míře, že by to mělo vliv na výsledek hlasování. Statutární město Plzeň si není vědomo jakékoliv kampaně Přípravného výboru v hlasovacích místnostech. Členové městské komise pro konání místního referenda nemají žádné informace o skutečnostech, že by se děly navrhovateli popisované skutečnosti v hlasovacích místnostech, stejně tak nemají povědomí o tom, že by byla podána v této záležitosti jakákoliv stížnost okrskové, místní či městské komisi ve dny hlasování. Statutární město Plzeň dále nesouhlasí ani s tvrzeními navrhovatelů týkajícími se ovlivnění výsledku hlasování zveřejněním průběžných výsledků tím, že byl zveřejněn počet oprávněných osob, které již hlasovaly (blíže viz bod V.3 odůvodnění tohoto usnesení).

V.3 Vyjádření Městské komise pro konání místního referenda v Plzni

K výzvě soudu sdělil předseda Městské komise zřízené pro konání místního referenda na území statutárního města Plzně ve dnech 11. a 12. ledna 2013 (dále též jen „Městská komise“), že komise zřízené pro konání místního referenda zjišťovaly počet osob, které již hlasovaly v místním referendu, kdy Městské komisi byly známé průběžné počty hlasujících v pátek 11.1.2013 cca v 18 a ve 22 hod. a v sobotu 12.1.2013 cca v 10 a ve 13 hod. Údaje o počtu hlasujících sloužily k okamžité informaci Městské komisi, byly průběžně aktualizovány, nebyly nijak archivovány a bohužel tak již nejsou k dispozici. Městská komise nesouhlasí s tvrzeními navrhovatelů týkajícími se údajného ovlivnění výsledku hlasování zveřejněním průběžných výsledků tím, že byl zveřejněn počet oprávněných osob, které již hlasovaly. U volebních zákonů jde při činnosti okrskových komisí o výkon přenesené působnosti a tam je třeba k možnosti zveřejnění počtu osob, které již hlasovaly, výslovného zákonného dovolení, jinak by takovou informaci nebylo možné poskytnout. Naproti tomu činnost okrskových a dalších komisí v rámci místního referenda je výkonem samostatné působnosti obce. Navrhovateli užité ust. § 36 zákona o volbách do zastupitelstev obcí není vykládáno správně, jelikož toto ustanovení zakazuje poskytovat informace o průběhu a dílčích výsledcích voleb, kde údaj o počtu osob, které již hlasovaly, je údajem o průběhu voleb, nikoliv o dílčím výsledku. V tomto směru nelze považovat za správný ani komentář Filipa Rigela v publikaci Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou, v němž se na str. 147 uvádí: „Účast je totiž v místním referendu klíčem k platnosti rozhodnutí (§ 48) a jako taková je vlastně jedním z výsledků hlasování. Z dikce § 26 přitom jasně plyne, že právě o výsledcích hlasování informovat nelze, dokud nejsou podepsány zápisy komisí o průběhu a výsledku hlasování. Skutečnost, že počet vydaných obálek je jedním z výsledků hlasování, pak dokládají i další ustanovení zákona (zejm. § 43 až 45).“. S jeho názorem v této věci nelze souhlasit. Ust. § 43 až 45 ZMR nedokládají nic o tom, že by byl počet vydaných obálek jedním z výsledků hlasování. Tato ustanovení pouze konstatují, jaké údaje jsou součástí zápisu o průběhu a výsledku hlasování. I zákon o místním referendu rozlišuje mezi průběhem a výsledkem místního referenda. Údaj o počtu vydaných úředních obálek je v tomto kontextu údajem o průběhu místního referenda, nikoliv o jeho výsledku. Souhlasit lze s tvrzením, že ust. § 26 ZMR zakazuje poskytování informací o dílčích výsledcích hlasování, vůbec již však nezakazuje poskytovat informace o průběhu hlasování, tedy i informace o počtu osob, které již v daný okamžik hlasovaly. Účast oprávněných osob je opravdu klíčem k platnosti rozhodnutí, což ovšem neznamená, že jde o údaj o výsledku. Výsledkem hlasování v místním referendu je rozhodnutí o dané otázce a až takovému rozhodnutí podle dalších údajů o průběhu místního referenda jsou připisovány určité vlastnosti, ať již ve formě platnosti, tak závaznosti rozhodnutí pro zastupitele (§ 48).

VI. Vlastní argumentace soudu

VI.1 Rozhodnutí v místním referendu

VI.1.1 K návrhovému bodu namítajícímu nepřípustnost otázky pro neurčitost

Soudní kontrola místního referenda se člení na kontrolu předběžnou a kontrolu následnou.

V rámci předběžné kontroly místního referenda se podle § 91a odst. 1 písm. b) s.ř.s. návrhem u soudu lze za podmínek stanovených zákonem o místním referendu domáhat vyhlášení místního referenda. Ust. § 91a odst. 1 písm. b) s.ř.s. odpovídá ust. § 57 odst. 1 písm. b) ZMR, podle něhož právo domáhat se ochrany u soudu podle soudního řádu správního má

přípravný výbor, jestliže zastupitelstvo obce nebo zastupitelstvo statutárního města nerozhodlo o návrhu přípravného výboru podle § 13 odst. 1 písm. a) ZMR nebo rozhodlo o tom, že místní referendum nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) ZMR.

V rámci následné kontroly místního referenda se podle § 91a odst. 1 písm. c) s.ř.s. návrhem u soudu lze za podmínek stanovených zákonem o místním referendu domáhat vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu. Ust. § 91a odst. 1 písm. c) s.ř.s. odpovídají ust. § 58 odst. 1 písm. b) a c) ZMR, podle nichž návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí v místním referendu může podat u soudu každá oprávněná osoba nebo přípravný výbor, mají-li za to, že bylo konáno místní referendum o věci, která nepatří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města [písm. b)], nebo že bylo konáno místní referendum o věci, o níž místní referendum nelze podle § 6 ZMR konat [písm. c)].

Základním problémem tu je rozsah přezkumné činnosti soudu při předběžné kontrole a při následné kontrole místního referenda.

K rozsahu toho, co se posuzuje při úvaze, zda se místní referendum vyhlásí, zaujal Krajský soud v Plzni již v roce 2006 tento názor: „Soubor výrazů užitých v ust. § 13 odst. 1 písm. a) ZMR, tj. „o navržené otázce nelze místní referendum konat“, je třeba vyložit extenzivně (rozšiřujícím způsobem). Při úvahách o obsahu či významu tohoto slovního spojení nestačí mít na zřeteli toliko ust. § 7 ZMR stanovící, v jakých případech je konání místního referenda nepřípustné (např. o místních poplatcích, odvolání starosty, schválení obecně závazné vyhlášky obce atd.), ale také ust. § 6 téhož zákona, které říká, že v místním referendu se rozhoduje o věcech, jež patří do samostatné působnosti obce, a navíc i další požadavky, jejichž respektování je předpokladem vyhlášení místního referenda v souladu se zákonem. Ačkoli jsou případy nepřípustnosti konání místního referenda zdánlivě koncentrovány toliko v ust. § 7 ZMR, lze další striktní pravidla nalézt i v jiných ustanoveních tohoto zákona.“ (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10.7.2006, čj. 30 Ca 59/2006-48, publikované pod č. 964/2006 Sb. NSS). Z kontextu je patrno, že zdejší soud tu měl na mysli kromě ust. § 6 ZMR také ust. § 1 ZMR vymezující, kde lze místní referendum konat, a ust. § 8 odst. 3 ZMR stanovující požadavky na otázky navržené pro místní referendum. Tomuto názoru zdejšího soudu přitakal Filip Rigel v práci Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou. 1. vyd. Praha 2011, s. 120. V řízení o návrhu na vyhlášení místního referenda soudem pak to, zda o navržené otázce lze místní referendum konat, posuzuje v předestřeném rozsahu soud, který se sice nestává zastupitelstvem, ale vstupuje do jeho pozice (viz § 57 odst. 3 ZMR).

K problematické úpravě rozsahu přezkumu v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu zaujal Krajský soud v Ostravě tento názor: „Ust. § 58 odst. 1 písm. b) ZMR upravuje možnost podat návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v referendu, bylo-li konáno referendum o věci, která nepatří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města. Obsahově je přitom toto ustanovení shodné s ust. písm. c) téhož ustanovení, podle kterého lze daný návrh podat v případě, má-li navrhovatel za to, že bylo konáno referendum, o věci, o níž referendum nelze podle § 6 ZMR konat, kdy však podle ust. § 6 ZMR se v referendu rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města. Místní referendum není přitom vymezeno jen v § 6 ZMR, které obsahuje pozitivní vymezení, ale také v § 7 ZMR, které uvádí případy, v nichž referendum konat nelze (negativní vymezení). Při posouzení toho, co může či nemůže být předmětem referenda, je tedy nezbytné vycházet z obou těchto ustanovení a je tak zřejmé, že v ust.§ 58 odst. 1 písm. c) ZMR je zjevná legislativní chyba, kdy místo ust. § 7 ZMR je zde nesmyslně [s ohledem na znění § 58 odst. 1 písm. b) ZMR] uvedeno ust. § 6 ZMR. Tato zjevná nesprávnost je také zřejmá z důvodové zprávy vládního návrhu ZMR (sněmovní tisk 255/0; Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, IV. volební období, r. 2003), kde je k ust. § 58 ZMR uvedeno „Předmětem přezkumu soudní cestou jsou věci týkající se náležitostí místního referenda, postupu zastupitelstva obce nebo statutárního města pokud vyhlásilo místní referendum v případech, kdy referendum nelze konat, a zásadní porušení ustanovení týkající se organizačního zabezpečení konání místního referenda.“ Je zjevné, že tato důvodová zpráva nedopadá jen na § 6 ZMR, ale také na § 7 téhož zákona. Soud proto v tomto směru přisvědčil argumentaci navrhovatelky a projednávanou věc posuzoval nejen z pohledu § 6 ZMR, ale také podle jeho § 7.“ (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.11.2009, čj. 22 Ca 265/2009-68). O ust. § 8 odst. 3 ZMR tu však není ani zmínka. Také tomuto názoru přitakal Filip Rigel v práci Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou. 1. vyd. Praha 2011, s. 244-245.

Lze tudíž shrnout, že jak v řízení podle § 91a odst. 1 písm. b) s.ř.s., tak podle § 91a odst. 1 písm. c) s.ř.s. se posuzují požadavky stanovené v § 6 a 7 ZMR, v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu se však oproti řízení o vyhlášení místního referenda soudem již nepřezkoumává, zda otázka navržená pro místním referendum vyhovovala kritériím stanoveným v § 8 odst. 3 ZMR. Ustanovením § 8 odst. 3 ZMR, že otázka navržená pro místní referendum musí být jednoznačně položena tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“, se přitom rozumí nejen to, zda otázka je zjišťovací (a nikoli doplňovací), nýbrž zejména to, zda je určitá a srozumitelná, jakož i to, že oprávněné osoby nedezinformuje, neumožňuje dvojí výklad, není zavádějící, sugestivní či kapciózní. Nelze nebrat v úvahu ani to, že v právě přezkoumávané věci o vyhlášení místního referenda rozhodl krajský soud a že v některých jiných případech by o vyhlášení místního referenda mohl rozhodnout dokonce Nejvyšší správní soud. I zdejší soud zaregistroval, že Filip Rigel v citovaném díle na s. 244 píše: „Domníváme se, že návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí v místním referendu bude vyhověno, pokud se referendum konalo o nepřípustné otázce.“. K tomu možno konstatovat toliko to, že pokud autor komentáře nepřípustností otázky míní rozpor s § 7 ZMR [nazvaným Nepřípustnost konání místního referenda], lze s ním souhlasit, pokud však nepřípustností otázky míní rozpor i s § 8 odst. 3 ZMR, pak má zdejší soud prostě jiný názor.

Na základě výše uvedené argumentace má zdejší soud za to, že v předmětném řízení se již nemůže zabývat požadavky kladenými na otázku položenou v místním referendu z hlediska ust. § 8 odst. 3 ZMR, tj. návrhovým bodem namítajícím nepřípustnost otázky pro neurčitost, a to co do předestřených námitek ani co do navržených důkazů.

VI.1.2 K návrhovému bodu namítajícímu nepřípustnost otázky pro rozpor s právními předpisy

Navrhovatelé namítají, že případné kladné usnesení v Referendu by bylo v rozporu s územním plánem a že platný územní plán je v dané souvislosti třeba považovat za právní předpis.

Podle § 7 písm. d) ZMR místní referendum nelze konat, jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy.

Zdejší soud má především za to, že platný územní plán není namístě pokládat za právní předpis, nýbrž za opatření obecné povahy. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný do 31.12.2006, v § 29 odst. 3 větě prvé stanovoval, že závaznou část územně plánovací dokumentace a její změny, které schvaluje kraj nebo obec v samostatné působnosti, vyhlašují jejich orgány obecně závaznou vyhláškou, kdežto zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který je účinný od 1.1.2007, v § 43 odst. 4 větě čtvrté stanovuje, že územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu. Územní plán města Plzně byl schválen usnesením Zastupitelstva města Plzně č. 114 ze dne 19. října 1995 a jeho závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou č. 9/1995 statutárního města Plzně, o závazných částech Územního plánu města Plzně. Vzniká zde tedy otázka, jak dnes hledět na územní plán města, který byl schválen za účinnosti předchozí právní úpravy. Záležitost shrnul a otázku zodpověděl Ústavní soud takto: „Nový stavební zákon zároveň podrobně upravuje cíle, úkoly a postup při pořizování a schvalování těchto správních aktů vydávaných formou opatření obecné povahy, aniž by přitom výslovně ve svých přechodných ustanoveních stanovil, jak posuzovat územní plány pořízené a schválené podle předchozího zákona č. 50/1976 Sb., jejichž závazné části byly vyhlášeny obecně závaznými vyhláškami. Ve znění platném ke dni účinnosti tak nový stavební zákon nevyloučil materiální chápání institutu opatření obecné povahy, tedy výklad, který akcentovalo i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006 č. j. 1 Ao 1/2006-74 s konstatací, že k posouzení toho, zda je určitý správní akt opatření obecné povahy, je nutno přistupovat materiálně, tj. zda tento naplňuje oba pojmové znaky opatření obecné povahy (tj. konkrétnost předmětu a obecnost adresátů). Tomuto materiálnímu chápání institutu opatření obecné povahy v souvislosti s územně plánovací dokumentací schválenou do 31. 12 2006 posléze přisvědčila i novela nového stavebního zákona provedená zákonem č. 191/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. S účinností od 3. 6. 2008 upravila znění přechodných ustanovení nového stavebního zákona, včetně ustanovení § 188 upravujícího přeměnu obsahu právních předpisů vydaných podle zákona č. 50/1976 Sb. před 1. lednem 2007 a jejich povahu. Novelizované znění odst. 4 uvedeného paragrafu v tomto směru výslovně stanoví, že před 1. lednem 2007 vydané „obecně závazné vyhlášky, jimiž byla vymezena závazná část územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny, územního plánu obce nebo regulačního plánu, se pro účely tohoto zákona považují za opatření obecné povahy“. Systematickým výkladem předmětných ustanovení nového stavebního zákona jako speciální právní úpravy ve věcech územního plánování ve vztahu k obecné úpravě nového správního řádu, výkladem e ratione legis, jakož i shora rekapitulovaným úmyslem zákonodárce, dospívá Ústavní soud k závěru, že v posuzované věci předmětný Územní plán velkého územního celku Břeclavska, vyhlášený obecně závaznou vyhláškou, je třeba považovat za opatření obecné povahy, na něž lze tak vztáhnout i ustanovení o jeho přezkumu v rozsahu stanoveném v § 101a a násl. s. ř. s.“ (nález Ústavního soudu ze dne 19.11.2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07). V tomto názoru Ústavního soudu shledává zdejší soud plné opodstatnění pro svůj názor, že i Územní plán města Plzně je dnes třeba považovat za opatření obecné

povahy, nikoli za právní předpis.

I kdyby se někomu platný územní plán města vešel do výrazu „právní předpisy“ ve smyslu § 7 písm. d) ZMR, nemohlo by zde podle přesvědčení soudu dojít k rozporu, protože to, co je upraveno v závazné části územního plánu, a to, k čemu je město Plzeň zavázáno rozhodnutím v místním referendu, se ještě nestřetává; u srovnatelných otázek a rozhodnutí v místním referendu nebyl zjištěn rozpor s územními plány v obdobných případech krajskými soudy již projednaných a rozhodnutých a v neposlední řadě je na mysli třeba mít také tento imperativ vyjádřený Nejvyšším správním soudem v jednom z jeho nejnovějších rozhodnutí: „Otázky přípustnosti konání a posuzování platnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu je třeba v pochybnostech hodnotit ve prospěch konání místního referenda a vyslovení jeho neplatnosti připadá do úvahy jen tehdy, jestliže se jednoznačně prokáže, že referendum bylo provedeno protizákonným způsobem, resp. je zjevné, že nemělo být vůbec vyhlášeno.“ (rozsudek ze dne 29.8.2012, čj. Ars 1/2012-26, publikovaný pod č. 2718/2012 Sb.).

VI.1.3 K návrhovému bodu namítajícímu nepřípustnost otázky pro obcházení zákona

Ohledně „obcházení zákona“ je obecně přijímán tento názor: „Kromě zneužití práva zná právní teorie i legislativa pojem obcházení zákona (chování in fraudem legis), které má pojmově ke zneužití práva velmi blízko. Chování in fraudem legis spočívá v tom, že se někdo chová podle právní normy (secundum legem), ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího. Takovéto chování může nastat zejména využitím mezery v zákoně či nejasností zákona apod. Řešení problému obcházení zákona je obdobné výšeuvedenému řešení problému zneužití zákona. V případě obcházení zákona je ovšem vždy nutno in concreto pečlivě rozlišit, zda jde o zakázané chování in fraudem legis, nebo chování mlčky dovolené podle zásady, že vše je dovoleno, co není zákonem zakázáno.“ (Viktor Knapp: Teorie práva. 1. vyd. Praha 1995, s. 185-186). Za tohoto stavu poznání práva, kdy tu nejde o zakázané chování in fraudem legis, natož o případ, kdy jedna právní norma určité chování dovoluje a jiná je za předpokladu, že je ho zneužíváno, zakazuje, nemůže v daném případě podle názoru soudu docházet k obcházení zákona (či zneužití práva) tím, že – aniž se zde kdo dotýká oprávnění dotčených osob v územním a stavebním řízení – je v místním referendu položena otázka a přijato rozhodnutí zavazující město Plzeň k bezodkladnému podniknutí veškerých kroků v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít k výstavbě obchodního zařízení na místě Domu kultury Inwest. Na tom nic nemění ani to, že referendem by – teoreticky vzato – bylo možno dosáhnout i výsledku, který by byl z pohledu procesu tvorby územního plánu nesmyslný a nevhodný.

VI.1.4 K návrhovému bodu namítajícímu nepřípustnost otázky pro protiústavní zasahování do způsobu využití pozemku soukromého vlastníka

K tomuto názoru navrhovatelů se již vyslovil Nejvyšší správní soud. V usnesení ze dne 13.12.2012, čj. Ars 5/2012-55, jímž odmítl kasační stížnost společnosti AMÁDEUS PLZEŇ, a.s., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5.11.2012, čj. 57A 75/2012-101, uvedený soud uvedl: „Majiteli pozemku nemůže do jeho práv místní referendum přímo nijak zasáhnout. Ostatně i rozhodnutí v místním referendu je závazné jen pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města a orgány obce a statutárního města, nikoliv pro vlastníka pozemku (§ 49 zákona o místním referendu). K dopadům místního referenda na soukromoprávní vztahy se ostatně obšírně vyslovil též Ústavní soud, podle něhož: „Z rozhodování v místním referendu nevznikají či nezanikají bezprostředně žádné soukromoprávní vztahy, podobně jako např. z odevzdání hlasů ve volbách. Jde o způsob, jímž občané mohou usměrňovat v konkrétních otázkách veřejného zájmu politickou reprezentaci obce a vůči této reprezentaci (tzn. zastupitelstvu a dalším orgánům obce) rozhodnutí v místním referendu ve smyslu § 49 [zákona o místním referendu] také výhradně směřuje. Výsledek referenda, spočívající v tom, že občané obce vyjadřují nesouhlas s realizací určitého developerského či průmyslového projektu na území obce, […] je nutno interpretovat tak, že orgány obce jsou zavázány prosazovat názor občanů těmi prostředky, které jim právní řád dává k dispozici“ (nález ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09).“ [usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13.12.2012, čj. Ars 5/2012-55, je k dispozici na www.nssoud.cz]. Zdejší soud tudíž jen konstatuje, že se s výše uvedeným plně ztotožňuje.

VI.2 Hlasování v místním referendu

Předesílá se, že podle § 91a odst. 1 písm. d) s.ř.s. se návrhem u soudu lze za podmínek stanovených zákonem o místním referendu domáhat vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu. S § 91a odst. 1 písm. d) s.ř.s. koresponduje ust. § 58 odst. 1 písm. a) ZMR, podle něhož návrh na vyslovení neplatnosti hlasování vmístním referendu může podat u soudu každá oprávněná osoba nebo přípravný výbor, mají-li za to, že došlo k takovému porušení ustanovení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit jeho výsledek.

VI.2.1 K návrhovému bodu namítajícímu maření přípravy referenda

Sub 4.1 návrhu navrhovatelé tvrdí, že do úředních obálek, ve kterých byly oprávněným osobám distribuovány hlasovací lístky pro volbu prezidenta, byly vloženy propagační letáky Přípravného výboru a že tyto propagační letáky byly voličům zasílány společně s hlasovacími lístky v jedné zalepené obálce.

K prokázání těchto svých tvrzení navrhovatelé soudu předložili záznam z podání vysvětlení na Policii CR ze dne 9.1.2013 a stížnost a přílohy notářsky ověřené prohlášení Ing. P.A. a G.W. a navrhli, aby byl u Policie ČR vyžádán trestní spis čj. KRPP-3680-4/TČ-2013-030581.

V prohlášeních ze dne 8. a 9. ledna 2013 jednak G.W. a jednak Ing. P.A. před notářem prohlašují, že v obálce, ve které jim byly doručeny volební lístky pro nadcházející prezidentské volby ve dnech 11. a 12. ledna 2013, byl vložen propagační leták žluté barvy s instrukcemi, jak mají volit v referendu, které má zabránit výstavbě obchodního centra Aréna / Corso Americká na místě bývalého Domu kultury Inwest. Autorem letáku nadepsaného REFERENDUM je, jak je uvedeno na jeho druhé straně, Přípravný výbor místního referenda v Plzni.

V této záležitosti byly podány podněty jak Policii České republiky, tak Magistrátu města Plzně.

Na Policii ČR se obrátil M.M., zmocněnec Přípravného výboru, který do protokolu o trestním oznámení ze dne 7.1.2013, čj. KRPP-3680-1/TČ-2013-030517, uvedl, že dnešního dne na veřejné besedě v Plzni v budově Měšťanské besedy informoval média J.P., zástupce společnosti AMÁDEUS PLZEŇ, a.s., že několik občanů městské části Lochotín údajně našlo ve svých volebních obálkách s hlasovacími lístky k prezidentské volbě letáky kampaně Ano pro Plzeň. Toto fyzicky nemá ověřeno. Je zmocněncem Přípravného výboru Plzeňského místního referenda ve věci stavby OC Corso a chtěl by uvést, že přípravný výbor referenda, pakliže výše uvedené se zakládá na pravdě, nemá s tím nic společného. Přípravný výbor referenda není spojen s distribucí volebních letáků, což je činnost prováděná Magistrátem města Plzně.

Mgr. J.P. , zástupce společnosti AMÁDEUS PLZEŇ, a.s., do úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 9.1.2013, čj. KRPP-3680-4/TČ-2013-030581, uvedl, že osoby, které našly letáky v obálkách, jsou uvedeny v jeho podnětu, který zaslal na Magistrát města Plzně. Nad rámec těchto osob je kontaktoval ještě pan J. S., který by měl bydlet v Sokolovské ul. Pak mu volal ještě někdo z Nýřanské ul., ale ten se mu nepředstavil. K jednotlivým osobám vědí pouze jména a jména ulic, přesné adresy, ani data narození neznají. U dvou osob, na které kontakt mají, zajistili notářsky ověřené prohlášení o tom, že měly letáky s tím, jak mají volit, v úřední obálce. Jejich informace jsou z ulic E. Krásnohorské, Ledecká, Komenského, Sokolovská a Janáčkova. Nemají představu, kolika občanů by se to mohlo týkat, kolik občanů takové letáky dostalo. Zřejmě šlo o nějakou zlomyslnost nebo selhání jednotlivce, do obálek mohl leták vsunout kdokoli, kdo například měl přístup k poštovním schránkám.

V úředních záznamech ze dne 10.1.2013, čj. KRPP-3680-5/TČ-2013-030581 a čj. KRPP-3680-6/TČ-2013-030581, o šetření ve věci podezření ze spáchání trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda, je Policií ČR zaznamenáno, že na adrese Plzeň,

E. Krásnohorské 1, pět osob uvedlo, že měly ve své poštovní schránce vždy s volebními obálkami jeden leták „Hlasujte pro ANO!“, tento leták byl pokaždé mimo volební obálku a i když bylo ve schránce více volebních obálek, tak zde byl vhozen vždy jen jeden tento leták, na adrese …, pan P.A. uvedl, že ve své poštovní schránce našel tři volební obálky, v jedné byl vložen leták „Hlasujte pro ANO!“, ve zbylých dvou tento leták nebyl, v … byly letáky „Hlasujte pro ANO!“ vhozeny stejným způsobem jako v předešlých případech (kde byly schránky uzavřené, byl tento leták mimo volební obálku, kde se dala volební obálka ze schránky vytáhnout, byl uvedený leták vložen nepřeložený uvnitř volební obálky), na adrese … jedna osoba uvedla, že měla leták „Hlasujte pro ANO!“ umístěný přímo ve volební obálce, 13 osob uvedlo, že tyto letáky byly mimo obálky s kandidáty na volbu prezidenta ČR, a dvě osoby uvedly, že ve své schránce vůbec uvedený leták neměly, a na adrese …, dvě osoby uvedly, že měly leták „Hlasujte pro ANO!“ umístěný přímo ve volební obálce, 9 osob uvedlo, že tyto letáky byly mimo obálky s kandidáty na volbu prezidenta ČR, a tři osoby uvedly, že ve své schránce vůbec uvedený leták neměly.

V úředním záznamu ze dne 6.2.2013, čj. KRPP-3680-8/TČ-2013-030571, o rozhodnutí založit věc podezření ze spáchání trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda ad acta, komisař Policie ČR mj. uvedl, že ve věci bylo provedeno šetření ke zjištění, jakým způsobem bylo s hlasovacími lístky manipulováno, přičemž bylo zjištěno, že na několika lokalitách na území města Plzně nalezli občané ve svých poštovních schránkách žlutý reklamní leták, na kterém byly informace, jak hlasovat proti vystavění OC Corso v Plzni při místním referendu. Tento leták byl vhozen do poštovních schránek, a to v době, kdy byly rovněž do schránek vhozeny i volební obálky s volebními lístky. Tento leták byl mimo volební obálky. Zároveň bylo zjištěno, že několik občanů nalezlo žlutý leták přímo ve volebních obálkách mezi hlasovacími prezidentskými lístky. Bylo však zjištěno, že tato situace nastala ve chvíli, kdy volební obálky zčásti vyčnívaly z poštovních schránek, a ve schránkách, kde obálky takto nevyčnívaly, nebylo zjištěno, že by se předmětný leták nacházel přímo ve volebních obálkách.

Na Magistrát města Plzně se obrátil Mgr. J.P., zástupce společnosti AMÁDEUS PLZEŇ, a.s., který v podnětu nazvaném žádost o prošetření situace ohledně volebních lístků pro místní referendum (datovaném dne 8.1.2013 a došlém magistrátu dne 9.1.2013) mj. uvedl, že se dne 7.1.2013 z několika telefonátů dozvěděl, že společně s volebními lístky kandidátů na prezidenta republiky byl ve stejné obálce některým oprávněným voličům na území města Plzně doručován i velmi sugestivní leták nabádající adresáty k hlasování možnosti „ANO“ v otázce místního referenda ohledně výstavby DC Corso Americká, které se bude konat společně s prvním kolem volby prezidenta republiky 11. a 12. 1. 2013. Podle jeho informací byl tímto způsobem leták doručován některým občanům v územních obvodech Severní Předměstí, Skvrňany a Bolevec. Konkrétně se jednalo o následující ulice a osoby: ulice Elišky Krásnohorské, Ledecká, Komenského a Sokolovská. Osoby, kterými byli kontaktováni, jsou Z. B., J. P., G. W. a T. P. Během dnešního dne pak byli kontaktováni Ing. P.A. z ulice Janáčkovy a následně i občanem, který se nepředstavil, z ulice Nýřanská. Ostatní osoby, které se na ně obrátily, jim bohužel nebyly ochotny poskytnout své osobní údaje. Mgr. J.P. se domnívá, že předmětný čin není zaviněn jednáním magistrátu a jeho zaměstnanců. Jejich zkušenost v rámci projektu je taková, že úředníci magistrátu Statutárního města Plzně jsou profesionálové, kteří jednají a rozhodují maximálně nestranně. Chyba se mohla stát podle jejich názoru spíše na úrovni donášky obálek do poštovních schránek nebo pochybením jednotlivce.

Magistrát města Plzně vyhodnotil podnět společnosti AMÁDEUS PLZEŇ, a.s., jako stížnost na organizačně technické zabezpečení voleb na území městského obvodu Plzeň 1, a proto jej dne 10.1.2013 předal k vyřízení Úřadu městského obvodu Plzeň 1 [§ 13 písm. e) zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky)]. Magistrát města Plzně je přitom přesvědčen, že zde nedošlo k porušení zákona o místním referendu ani zákona o volbě prezidenta republiky.

Ve vyrozumění ze dne 13.2.2013, zn. UMO1/03019/13, o výsledku šetření stížnosti na organizačně technické zabezpečení voleb, Úřad městského obvodu Plzeň 1 uvedl, že dle § 28 odst. 5 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky, zajistí starosta, aby hlasovací lístky byly dodány všem voličům nejpozději 3 dny přede dnem volby prezidenta. Toto bylo zajištěno prostřednictvím zapisovatelů okrskových volebních komisí, se kterými byla uzavřena dohoda o provedení práce na kompletaci a roznesení hlasovacích lístků pro volbu prezidenta republiky, a to v termínu od 2.1.2013 do 8.1.2013. Zapisovatele okrskových volebních komisí jmenoval starosta MO Plzeň 1 dle § 19 zákona č. 275/2012 Sb. V lokalitě popisované v podnětu roznášeli hlasovací lístky zapisovatelky okrskové volební komise č. 16 a č. 22. Obě zapisovatelky vypověděly, že do obálek, které roznášely, vložily pouze hlasovací lístky pro volbu prezidenta republiky. Tyto nezalepené obálky doručily výše uvedené zapisovatelky dle voličských seznamů do schránek voličů. Žádné jiné písemnosti v obálkách s hlasovacími lístky neroznášely. Vzhledem k výsledkům šetření Policie ČR a vzhledem k vlastnímu šetření ÚMO Plzeň 1 konstatuje, že z jeho strany nedošlo k žádnému pochybení v souvislosti s organizačně technickým zabezpečením volby prezidenta republiky na území městského obvodu Plzeň 1 a nedošlo ani k porušení zákona o místním referendu.

Z výsledků hlasování v předmětném referendu soud zjistil, že z celkového počtu osob zúčastnivších se místního referenda jich odevzdalo platné hlasy pro odpověď ANO v městském obvodu Plzeň 1 62,25 %, Plzeň 2 65,27 %, Plzeň 3 67,92 % a Plzeň 4 62,21 % a v celém statutárním městě Plzni 64,37 %. Z těchto údajů plyne, že městský obvod Plzeň 1, v němž mělo dojít k ovlivňování oprávněných osob ve prospěch odpovědi ANO, byl spolu s městským obvodem Plzeň 4 pod celoměstským průměrem, kdežto nad celoměstským průměrem se ocitly městské obvody Plzeň 2 a 3, u nichž takovéto ovlivňování nebylo namítáno.

K vložení propagačního letáku Přípravného výboru do úředních obálek s hlasovacími lístky pro 1. kolo volby prezidenta republiky tedy došlo jen v několika případech. Neprokázalo se, že úřední obálky byly zalepené. Neprokázalo se, kdo to udělal, ani proč to udělal. V rozsahu, v jakém bylo toto jednání zjištěno, to však nemohlo ovlivnit výsledek místního referenda konaného v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013. Z důvodu procesní ekonomie se tudíž není třeba zabývat tím, zda výše uvedená skutečnost představovala vůbec nějaké porušení ustanovení zákona o místním referendu.

VI.2.2 K návrhovému bodu namítajícímu kampaň v den hlasování přímo v hlasovacích místnostech

Obligatorní náležitostí návrhu na zahájení řízení ve věci následné ochrany místního referenda jsou návrhové body (§ 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. per analogiam). Z nich musí být patrno, z jakých konkrétních skutkových a/nebo právních důvodů považuje navrhovatel hlasování či rozhodnutí v místním referendu za neplatné.

Sub 4.2 návrhu navrhovatelé tvrdí, že členové některých komisí měli na svých oděvech připnuty agitační placky Přípravného výboru nabádající k hlasování pro odpověď „ANO“ a že osobami spjatými s Přípravným výborem byli voliči přímo v budovách, kde probíhalo hlasování, nepřípustně přesvědčováni, aby se zúčastnili Referenda, a zároveň instruováni, jak mají hlasovat.

K prokázání těchto svých tvrzení navrhovatelé soudu předložili agitační placku a leták Přípravného výboru a jednu fotografii z volební místnosti a navrhli provedení výslechů a zformulovali otázky, které mají být položeny vyslýchaným. V doplněních návrhu došlých soudu dne 1.2.2013 a 15.2.2013 navrhovatelé trvali na provedení výslechů předsedů okrskových komisí pro prezidentské volby i místní referendum.

V doplnění návrhu došlém soudu dne 15.2.2013 navrhovatelé nadto tvrdili, že zmocněnec Přípravného výboru M.M. v rozhovoru s J.L. v článku Hospodářských novin ze dne 5.2.2013 s názvem „Jak stopnout radniční buldozery“ uvádí: „V první den voleb to vypadalo na katastrofu. Docházely zprávy, že účast v referendu nedosahuje ani pěti procent. Ještě večer referendáři zmobilizovali přes Facebook svou síť dobrovolníků. Desítky lidí vyrazily k volebním místnostem a navigovaly voliče k urnám pro místní plebiscit. V sobotu se účast prudce zvedla. A odpoledne bylo hotovo“. Z tohoto článku podle navrhovatelů jednoznačně vyplývá, že Přípravný výbor, resp. osoby s ním spjaté ovlivňovaly oprávněné osoby a zákonem zakázaným způsobem je přesvědčovaly, aby hlasovaly v Referendu nebo hlasovaly v Referendu určitým způsobem. Tímto způsobem tedy došlo zcela nepochybně k porušení zákona o místním referendu a rovněž i k ovlivňování výsledků Referenda.

Agitační placka a leták Přípravného výboru mají samy o sobě pouze informativní hodnotu.

Na předložené fotografii je žena sedící za stolkem. Na pruhovaném svetříku má agitační placku. Obličej ženy je rozostřen. Před sebou má „Výpis ze stálého seznamu voličů“. Tento výpis je rovněž rozostřen. Žena se nachází v místnosti, jež by mohla být volební či hlasovací. Fotografie sama nenese žádnou specifikaci. Jen v návrhu na zahájení řízení se uvádí: „fotografie z volební místnosti Karlovarská 1210/99, volební okrsek 13“. I kdyby vzal soud tento údaj v potaz, žádným způsobem mu nebylo zpřístupněno zejména to, zda je tu zachycena doba před zahájením hlasování, v průběhu voleb nebo po ukončení hlasování.

K prokázání tvrzení o přesvědčovací kampani v objektech, ba dokonce i přímo v místnostech, kde probíhalo hlasování, navrhli navrhovatelé, aby byli vyslechnuti předsedové volebních komisí voleb prezidentských i Referenda a členové volebních komisí (bod 62 návrhu na zahájení řízení a důkazní návrhy pod tímto bodem). Protože je zcela zjevné, že by se tu muselo jednat o výslech velkého počtu osob, opatřil si soud informace o situaci v objektech, v nichž se nacházely volební a hlasovací místnosti, a ve volebních a hlasovacích místnostech samotných z hromadných sdělovacích prostředků a ze zápisů okrskových volebních komisí a komisí pro místní referendum.

Z médií soud zjistil, že nedostatky byly spatřovány jinde, než je namítají navrhovatelé: „Komisaři ve volebních místnostech neměli v prvních hodinách ani chvíli oddechu. A v osmi okrscích, kde nebylo referendum ve stejné budově jako volba prezidenta, museli navíc čelit nepříjemným otázkám voličů. „Tady se nevolí v referendu? A kam mám jít?" ozývá se každou chvíli ve volební místnosti v hotelu Primavera. A členové komise znovu a znovu naštvaným voličům vysvětlují, že kvůli místnímu hlasování musí jít na dopravní inspektorát vzdálený více než dva kilometry. „Není tam žádné spojení a starší lidé se tam ani nemají jak dostat," rozčiluje se P.S., který s manželkou v referendu hlasoval. Zatímco v Primaveře zaznamenali komisaři za první hodinu a půl 200 Plzeňanů (z celkových 1139), kteří přišli volit prezidenta, na dopravní inspektorát jich za stejný časový úsek přišlo jen necelých devadesát. To například v budově Povodí Vltavy na Denisově nábřeží, kde jsou prezidentské volby i referendum ve vedlejší místnosti, byl hodinu a půl po otevření místností rozdíl minimální. Právě v tomto okrsku přitom volí lidé, kterých se stavba Corsa nejvíc dotýká, protože na zbořeniště vlastně koukají z oken.“. Úryvek je převzat z článku Plzeňané se nahrnuli za plenty. Plzeňský deník, 12.1.-13.1.2013, s. 1, obdobně ovšem vyznívá např. článek Davy lidí u uren – V Plzni nejde jen o prezidenta. MF DNES, 12.1.2013, B1. V běžně dostupných zdrojích se však nenalézají žádné zmínky o tom, že by ve dnech hlasování byla v objektech, ve kterých se nachází hlasovací místnost, vedena kampaň Přípravného výboru (či někoho jiného). Pro srovnání: podezření o letácích Přípravného výboru v úředních obálkách s hlasovacími lístky pro 1. kolo volby prezidenta republiky bylo monitorováno mj. Českou tiskovou kanceláří a deníky MF DNES, Plzeňský deník a Právo [viz články Plzeň prověří údajnou manipulaci referenda, volby to prý neohrozí. www.ceske noviny.cz, Rozruch před referendem – Letáky mezi volebními lístky. MF DNES. 9.1.2013, B1, Kauzu údajně ovlivněného referenda už šetří policisté. www.plzensky.denik.cz, a Šum kolem referenda šetří policie. Právo, 9.1.2013, s. 10].

Z volební dokumentace a dokumentace k místnímu referendu bylo zjištěno, že na území statutárního města Plzně se nacházelo 184 okrsků, z toho v městském obvodu Plzeň 1 56 okrsků (č. 1-56), Plzeň 2 34 okrsků (č. 57-90), Plzeň 3 63 okrsků (č. 91-153), Plzeň 4 25 okrsků (č. 154-178) a Plzeň 5 až 10 po jednom okrsku (č. 179, 180, 181, 182, 183 a 184). Ze zápisů o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku se ukazuje, že 1v. kole volby prezidenta republiky se na území statutárního města Plzně vyskytla jen jediná závada, a to částečně nesprávné voličské seznamy ve volebním okrsku č. 85. Ze zápisů komisí pro místní

referendum se ukazuje, že při místním referendu konaném v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013 bylo podáno jen několik stížností a zjištěny pouze zcela ojedinělé nedostatky, a to stížnosti na nevhodné umístění hlasovací místnosti pro místní referendum – byla o poschodí výše než volební místnost pro volbu prezidenta republiky a uzamčení výtahu– znemožnění přístupu do hlasovací místnosti pro osoby se sníženou pohyblivostí (okrsek č. 13), nedostavení se člena komise dne 12.1.2013 na jednání okrskové komise – členství v komisi zaniklo a byl jmenován náhradník (okrsek č. 60), hlasovací schránka byla z technických důvodů dne 11.1.2013 k dispozici až od 14.05 hod. (okrsek č. 64), nezpůsobilost místopředsedy okrskové komise dne 11.1.2013 – byl zvolen nový místopředseda okrskové komise (okrsek č. 114), stížnosti na nevhodné umístění hlasovací místnosti z důvodu špatné dostupnosti pro špatně chodící občany (okrsek č. 163) a stížnost jednoho občana Slovenské republiky, že mu bylo znemožněno hlasovat v místním referendu (městský obvod Plzeň 3). V žádném ze zápisů okrskových volebních komisí o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku a okrskových komisí o průběhu a výsledku hlasování v hlasovacím okrsku, místních komisí o výsledku hlasování a Městské komise o výsledku hlasování se však neobjevují informace o nepřípustné přesvědčovací kampani prováděné osobami spjatými s Přípravným výborem (či kýmkoliv jiným).

Statutární město Plzeň jednoznačně deklarovalo, že si není vědomo jakékoliv kampaně přípravného výboru v hlasovacích místnostech. Členové Městské komise nemají žádné informace o skutečnostech, že by se děly navrhovateli popisované skutečnosti v hlasovacích

místnostech, stejně tak nemají povědomí o tom, že by byla podána v této záležitosti jakákoliv stížnost okrskové, místní či Městské komisi ve dny hlasování.

Nelze si nevšimnout také toho, že zatímco skutečnosti nasvědčující maření přípravy referenda výše uvedenými letáky v úředních obálkách byly oznámeny jak volebnímu orgánu, tak Policii České republiky, z ničeho nevyplývá, že komisím pro místní referendum či Policii ČR byly oznámeny jakékoliv skutečnosti nasvědčující nezákonné kampani v objektech, ve kterých se nachází hlasovací místnost, ve dnech hlasování (ačkoli ji navrhovatelé vnímají jako porušování základních principů demokratického právního státu).

V článku Jak stopnout radniční buldozery (Hospodářské noviny, 5.2.2013, s. 24) se nachází text tohoto znění: Magistrát vyhlásil referendum až na příkaz krajského soudu. Předtím rozeslal tisícovce lidí, jejichž podpisy označil za neplatné, napomenutí, že se dopustili přestupku. „Šikanovali a zastrašovali občany, kteří se nebáli projevit názor. Ale jen ještě víc lidi naštvali,“ hodnotí to M. V první den voleb to vypadalo na katastrofu. Docházely zprávy, že účast v referendu nedosahuje ani pěti procent. „Magistrát voliče dezorientoval. Oddělili místnosti pro prezidentskou volbu a referendum. Ty byly třeba o tři patra výš nebo v jiné budově. Někdy vzdálené i několik kilometrů, kam nevedla městská doprava.“ Ještě večer referendáři zmobilizovali přes Facebook svou síť dobrovolníků. Desítky lidí vyrazily k volebním místnostem a navigovaly voliče k urnám pro místní plebiscit. V sobutu se účast prudce zvedla. A odpoledne bylo hotovo: Proti stavbě hlasovalo 63 procent účastníků referenda. Což bylo víc hlasů, než kolik v místních volbách získali občanští a sociální demokraté dohromady. Jak patrno, nejde o rozhovor M. M. s J. L. Ve výňatku z tohoto textu předloženém navrhovateli lze za vlastní vyjádření M. M. pokládat pouze tato slova: Magistrát voliče dezorientoval. Oddělili místnosti pro prezidentskou volbu a referendum. Ty byly třeba o tři patra výš nebo v jiné budově. Někdy vzdálené i několik kilometrů, kam nevedla městská doprava. Všechno ostatní z uvedeného výňatku je autorský text J. L. Odkud tento novinář čerpal informace, těžko říci. Soudu dostupné zdroje ovšem vyznívají jinak. V regionálním tisku se píše: „Jen za první čtyři hodiny přišlo v Plzni prezidenta volit 30 % lidí“ … . V referendu byla ale účast nižší, činila 19,9 %. (Plzeňský deník, 12.-13.1.2013, s. 1). Důvodně se možno domnívat, že do 22.00 hod. se do hlasovacích místností dostavily další oprávněné osoby. To je ostatně zřejmé i z navrhovateli předloženého přepisu sdělení z facebookové stránky Přípravného výboru publikovaného druhého dne (= 12.1.2013) v 9,13 hod.: Jsme těsně pod hranicí volební účasti .... Situace tedy rozhodně nemohla být tak dramatická, jak je to podáno v L. článku. Že by osoby spjaté s Přípravným výborem zákonem zakázaným způsobem přesvědčovaly oprávněné osoby, aby hlasovaly v Referendu nebo hlasovaly v Referendu určitým způsobem, neplyne ani ze zpravodajství České tiskové kanceláře či denního tisku z referenda či bezprostředně po něm, ani z dokumentace okrskových volebních komisí a komisí pro místní referendum. Žádné takové poznatky nemá ani Magistrát města Plzně, ani Policie České republiky. O vložení propagačních letáků do úředních obálek někteří občané společnost AMÁDEUS PLZEŇ, a.s., informovali, z návrhu na zahájení řízení (či z jeho doplňků) se ovšem nepodává, že by někdo informoval Mgr. J.P. o nepřípustné kampani na konkrétním místě. Za těchto okolností podle názoru soudu ani předmětný článek nemůže prokazovat kampaň Přípravného výboru prováděnou v rozporu se zákonem o místním referendu.

Ze zápisů o průběhu a výsledcích voleb plyne, že v okrskových volebních komisích v 1. kole volby prezidenta republiky působilo v městském obvodu Plzeň 1 56 předsedů, 223 dalších členů s právem hlasovat a 56 členů s hlasem poradním, Plzeň 2 34 předsedů, 130 dalších členů s právem hlasovat a 34 členů s hlasem poradním, Plzeň 3 63 předsedů, 376 dalších členů s právem hlasovat a 63 členů s hlasem poradním, Plzeň 4 25 předsedů, 129 dalších členů s právem hlasovat a 25 členů s hlasem poradním, Plzeň 5 jeden předseda, 3 další členové s právem hlasovat a jeden člen s hlasem poradním, Plzeň 6 jeden předseda, 5 dalších členů s právem hlasovat a jeden člen s hlasem poradním a Plzeň 7 až 10 po jednom předsedovi, čtyřech dalších členech s právem hlasovat a jednom členovi s hlasem poradním, na území statutárního města Plzně tedy v okrskových volebních komisích působilo celkem 184 předsedů, 882 dalších členů s právem hlasovat a 184 členů s hlasem poradním.

Ze zápisů komisí pro místní referendum plyne, že v místním referendu konaném v Plzni ve dnech 11. a 12. ledna 2013 v okrskových komisích působilo v městském obvodu Plzeň 1 v 56 komisích, Plzeň 2 v 34 komisích, Plzeň 3 v 63 komisích a Plzeň 4 v 25 komisích vždy po jednom předsedovi, třech dalších členech s právem hlasovat a jednom členovi s hlasem poradním, v místních komisích působilo v městském obvodu Plzeň 1 až 4 po jednom předsedovi, dvou dalších členech s právem hlasovat a jednom členovi s hlasem poradním a Plzeň 5 až 10 po jednom předsedovi, třech dalších členech s právem hlasovat a jednom členovi s hlasem poradním a v Městské komisi působil jeden předseda, dva další členové s právem hlasovat a jeden člen s hlasem poradním, na území statutárního města Plzně tedy v komisích pro místní referendum působilo celkem 189 předsedů, 562 dalších členů s právem hlasovat a 189 členů s hlasem poradním.

Vyslechnout předsedy „volebních komisí voleb prezidentských i Referenda“ by tedy znamenalo předvolat a vyslechnout 373 osob, vyslechnout členy „volebních komisí“ by pak znamenalo – míníme-li jimi jen členy okrskových volebních komisí – předvolat a vyslechnout 1250 osob a – míníme-li jimi i členy komisí pro místní referendum– předvolat a vyslechnout dokonce 2190 osob.

V daném případě je rozhodující, že navrhovatelé nedostáli své povinnosti vylíčit údajnou protiprávní přesvědčovací kampaň osob spjatých s Přípravným výborem dostatečně určitě. Lze připustit, že soukromé osoby mají v tomto ohledu omezené možnosti, soud však není oprávněn namísto navrhovatelů vyhledávat konkrétní skutkové důvody neplatnosti hlasování v místním referendu. Jestliže ani na základě dostupných podkladů (zejména novinové zpravodajství a listinná dokumentace) nebylo možno tvrzení navrhovatelů upřesnit, nelze od soudu očekávat, že ke kýženým zjištěním namísto navrhovatelů dojde předvoláváním a vyslýcháním v mírnější verzi bezmála čtyř stovek osob a v ostřejší verzi 1250 nebo dokonce 2190 osob (byť je tu rada, aby se začalo předsedy komisí z okrsků s největším počtem oprávněných osob, resp. s největší účastí v místním referendu). Aktivita soudu tohoto rozsahu by porušovala i ústavní zásadu rovnosti účastníků (čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Nutno tudíž uzavřít, že nebylo prokázáno, že by v mezích důvodů uvedených v tomto návrhovém bodu došlo k porušení ustanovení zákona o místním referendu.

VI.2.3 K návrhovému bodu namítajícímu zveřejňování průběžných výsledků hlasování

Oproti navrhovatelům a ve shodě s Městskou komisí má soud za to, že zákaz poskytování informací upravený v § 26 ZMR se nevztahuje na informace o počtu oprávněných osob, které v místním referendu již hlasovaly.

Zákaz poskytování informací je v zákonech o referendech upraven shodně takto: „Členové komise a ti, kteří mají právo být přítomni v místnosti, kde komise sčítá hlasy (§ 42), nesmějí poskytovat informace o dílčích výsledcích hlasování, a to až do podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování všemi přítomnými členy komise.“ (§ 26 ZMR a § 26 zákona č. 118/2010 Sb. o krajském referendu a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 142/2012 Sb.)

Je zřejmé, že u hlasování je třeba lišit jeho průběh a výsledek (výsledky). Hlasování (v běžném smyslu slova) probíhá do ukončení hlasování [hlava V části první zákona o místním referendu], až po ukončení hlasování se zjišťují a vyhlašují jeho výsledky [hlava VI části první zákona o místním referendu].

Zákonodárství tuto rozdílnost respektuje. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje poskytovat informace o průběhu voleb (§ 16 odst. 8), zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje poskytovat informace o průběhu voleb (§ 34), zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje poskytovat informace o průběhu a dílčích výsledcích voleb (§ 36), zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zakazuje poskytovat informace o průběhu voleb (§ 59 odst. 6) a zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky), zakazuje poskytovat informace o průběhu a dílčích výsledcích volby prezidenta (§ 46).

Údaje o počtech osob, které již hlasovaly, kteréžto údaje časově i logicky spadají pod informace o průběhu voleb / hlasování v referendu, nepodléhají u nás zákazu poskytovat informace. Jelikož volební zákony zakazují poskytovat informace ve třech případech o průběhu voleb a ve dvou případech o průběhu a dílčích výsledcích voleb, musela být výluka ve prospěch počtů osob, které již hlasovaly, upravena výslovně ustanovením, že „zákaz se nevztahuje na informace o počtu voličů, kteří již hlasovali“ (viz § 16 odst. 8 část věty za středníkem zákona č. 247/1995 Sb., § 34 část věty za středníkem zákona č. 130/2000 Sb., § 36 věta druhá zákona č. 491/2001 Sb., § 59 odst. 6 část věty za středníkem zákona č. 62/2003 Sb. a § 46 část věty za středníkem zákona č. 275/2012 Sb.). Naproti tomu zákony o referendech zakazují poskytovat informace jen o dílčích výsledcích hlasování, nikoli též o průběhu hlasování, a proto zde není žádného důvodu k úpravě výjimky. Protože poskytování průběžných údajů o počtu osob, které spadají pod informace o průběhu hlasování, není v těchto zákonech generálně zapovězeno, neobjevuje se tu potřeba je vracet do hry prolamováním zákazu. Lze tak shrnout, že poskytování průběžných údajů o počtu osob, které již hlasovaly, není zakázáno ani u voleb, ani u referend.

Tento názor soudu má oporu v důvodových zprávách. V důvodové zprávě k návrhu zákona o místním referendu se jasně praví: „Zákaz poskytování informací se vztahuje pouze na dílčí výsledky hlasování, na průběh hlasování, např. počet oprávněných osob, které již hlasovaly, se tento zákaz nevztahuje.“. Že je to důležitá výkladová pomůcka, plyne i z toho, že rozsah uvedeného zákazu je vymezen / omezen shodně jak v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o místním referendu (Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006, tisk. č. 255/0), tak v – o šest let mladší – důvodové zprávě k poslaneckému návrhu zákona o krajském referendu (Poslanecká sněmovna, 5. volební období, 2006-2010, tisk. č. 737/0).

Účast je přitom významným faktorem nejen u referend, kde je podmínkou platnosti rozhodnutí, ale i ve volbách, kde může rozhodovat o výsledku; např. v 2. kole nedávných prezidentských voleb se mělo za to, že volební účast do 60 % pomůže vyhrát Karlu Schwarzenbergovi, vyšší účast Miloši Zemanovi (in concreto viz článek Vyšší účast pomůže spíš Zemanovi. MF DNES, 25.1.2013, A12 – jinak viz rozsáhlá politologická literatura).

Ve zbytku soud odkazuje rovněž na výstižné vyjádření Městské komise (viz bod V.3 odůvodnění tohoto usnesení).

Ve dnech hlasování je podle § 32 odst. 2 ZMR zakázána kampaň [jen] v objektu, ve kterém se nachází hlasovací místnost. Jelikož Přípravný výbor měl agitovat na svých facebookových stránkách, k porušení zákazu stanoveného v tomto ustanovení vůbec dojít nemohlo.

Z uvedených důvodů má soud za to, že na informace o počtu oprávněných osob, které v místním referendu již hlasovaly, se zákaz poskytování informací upravený v § 26 ZMR nevztahuje; proto i kdyby se prokázalo, že průběžné údaje o počtech oprávněných osob, které již hlasovaly, se do dispozice Přípravného výboru dostaly od členů komisí, nepředstavovalo by to porušení ustanovení zákona o místním referendu, natož takové porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit výsledek místního referenda.

Za této situace není potřebný podklad, aby se soud zabýval důkazními návrhy navrhovatelů ohledně namítaného zveřejňování průběžných výsledků hlasování.

VI.3 Další záležitosti

Soud vysloví neplatnost hlasování nebo rozhodnutí v místním referendu, prokáže-li se, že došlo k takovému porušení ustanovení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit jeho výsledek, nebo bylo konáno místní referendům o věci, o níž se konat nesmí (§ 58 odst. 1 ZMR). Tvrzení navrhovatelů, že Referendum zde nemůže být demokratickou pojistkou, neboť se jedná o projekt soukromého vlastníka pozemku, hrazený z jeho vlastních prostředků, nelze podle názoru soudu subsumovat ani pod první, ani pod druhý ze zákonných důvodů vyslovení neplatnosti. K souvisejícímu aspektu této záležitosti viz bod VI.1.4 odůvodnění tohoto usnesení. Obdobně je tomu také s tvrzením navrhovatelů o nelegitimitě podpisů na podpisových arších. Za rozhodující považuje soud to, že oprávněná osoba podporující konání místního referenda není svým podpisem na podpisovém archu dále vázána. Jestliže osoba podporující konání referenda nesouhlasí s tím, že zastupitelstvo nebo soud vyhlásí místní referendum toliko o jedné z více souvisejících navržených otázek, nebo jestliže v průběhu kampaně, kdy je prostor pro to, aby se veřejnosti dostalo všech potřebných informací, změní názor, protože oproti okamžiku podepisování podpisového archu došla k názoru, že řešení, k němuž by byl někdo zavázán, je např. zhola nereálné či nadmíru nákladné, taková oprávněná osoba může svůj nesouhlas či změnu názoru snadno projevit tím, že – pokud se místního referenda vůbec zúčastní – do hlasovací schránky nevloží úřední obálku s hlasovacím lístkem nebo na hlasovacím lístku neoznačí křížkem žádnou odpověď anebo – to nejspíše – na hlasovacím lístku označí křížkem právě opačnou odpověď. Oprávněná osoba, která vyhlášení místního referenda původně podpořila svým podpisem, má tedy velice dostupnou možnost zachovat se následně jinak v případě, že místní referendum nebude vyhlášeno v rozsahu předchozích představ, stejně jako v případě, že by při podpisu podpisového archu jednala v omylu ohledně možného dopadu otázky navržené pro místní referendum či rozhodnutí v něm přijatého, a proto z tvrzení navrhovatelů o (údajné) nelegitimitě podpisů na podpisových arších není možno dovodit, že v důsledku jimi namítaných skutečností by mohlo dojít k takovému porušení ustanovení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit jeho výsledek, nebo bylo konáno místní referendum o věci, o níž se místní referendum konat nesmí.

VII. Celkový závěr a náklady řízení

Ohledně toho, co je možno v řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí v místním referendu přezkoumávat, soud neakceptoval názor navrhovatelů na nepřípustnost otázky položené v místním referendu pro rozpor s územním plánem, pro obcházení zákona ani pro protiústavní zásah do vlastnického práva soukromého subjektu. Nelze tedy přisvědčit navrhovatelům, že bylo konáno místní referendum o věci, o níž se konat nesmí. Jelikož návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu nebyl v mezích důvodů uvedených v návrhovým bodech shledán důvodným, soud jej podle § 91a odst. 3 věty prvé s.ř.s. ve spojení s § 78 odst. 7 s.ř.s. per analogiam usnesením zamítl.

V řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování se neprokázalo, že by vložení letáků Přípravného výboru do úředních obálek pro 1. kolo prezidentských voleb mohlo ovlivnit výsledek místního referenda, že by docházelo k zakázané kampani Přípravného výboru v den hlasování v objektech, ve kterých se nacházela hlasovací místnost, ani že by zde byl zákaz poskytovat průběžné informace o účasti oprávněných osob v místním referendu. Neprokázalo se tudíž, že by došlo k takovému porušení ustanovení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit jeho výsledek. Jelikož návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu nebyl v mezích důvodů uvedených v návrhovým bodech shledán důvodným, soud jej podle § 91a odst. 3 věty prvé s.ř.s. ve spojení s § 78 odst. 7 s.ř.s. per analogiam usnesením zamítl.

Žádný z účastníků řízení nemá podle § 93 odst. 4 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu, tj. 20.2.2013 (§ 93 odst. 5 věta druhá s.ř.s.).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Plzni dne 20. února 2013

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru