Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 23/2010 - 53Rozsudek KSPL ze dne 30.11.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
3 As 9/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

28Az 17/2008-31


V057439

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobce: Serzad ABDHLYM, nar. 3.3.1976, státní příslušnost Syrská arabská republika, evid. č. V057439, t.č. na adrese Pobytové středisko MV ČR, Rudé armády 1000, Kostelec nad Orlicí, proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 14.3.2008 čj. OAM-1-1009/VL-10-K04-2007, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včas podanou žalobou napadl žalobce správnost a zákonnost rozhodnutí žalovaného, který rozhodl na základě jeho žádosti tak, že žalobci mezinárodní ochranu podle §§ 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., v platném znění (dále jen zákon o azylu) neudělil a domáhal se jeho přezkoumání. Žalovanému vytýkal porušení § 4 odst. 1, § 50 a § 68 odst. 3 zák.č. 500/2004 Sb., správní řád, v důsledku čehož bylo nesprávně rozhodnuto o jeho žádosti, neboť je zjevné, že splnil podmínky § 12 a § 14a zákona o azylu. V žalobě opět velmi podrobně popsal problémy, se kterými se údajně potýkal v Sýrii a které byly důvodem jeho odchodu (konflikt při fotbalovém utkání v Kamišli 12.3.2004, následná demonstrace včetně zatýkání Kurdů, obvinění žalobce ze

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

zapálení celního úřadu, potíže v souvislosti se členstvím žalobcova strýce v Organizaci pro lidská práva, kdy byl policií vytěžován

jak žalobce, tak celá jeho rodina), přesto správní orgán jeho informace zpochybnil a bagatelizoval. Tvrdil, že zemi opustil nelegálně a vzhledem k důvodům odchodu by mu v případě návratu hrozilo uvěznění a mučení, kdy podmínky ve věznicích jsou nelidské. Rovněž upozornil na vážný zdravotní stav jako důsledek úrazu z doby minulé. Část žaloby věnoval rozboru a kritice rozhodnutí žalovaného v tom směru, že správním orgánem vytýkané nepřesnosti odůvodnil nesprávným překladem a nátlakovým postojem pracovníka žalovaného, který vedl pohovor. V doplnění žaloby se věnoval ještě podrobněji objasnění vytýkaných nesrovnalostí, žalovanému naopak vytýkal, že se vůbec nevypořádal se členstvím jeho strýce v syrské Organizaci pro lidská práva (Munazamet Huqua Al-Ensan). V podrobnostech setrval na skutečnostech přednesených před správním orgánem a dle svého přesvědčení požadoval nesprávné rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném stanovisku k žalobě s datem 9.6.2008 správní orgán nejprve shrnul žalobní námitky s tím, že je nelze shledat důvodnými. Následně se věnoval velmi obšírně porovnání informací přednesených žalobcem v obou správních řízeních (příkladmo číslo popisné domu kde žil, jeho účast na demonstraci v březnu 2004, počty sourozenců atd.), která žalobce nebyl schopen věrohodně vysvětlit a poukazoval výhradně na nepřesné tlumočení a činnost pracovníka konajícího pohovor. Informace předložené žalobcem, týkající se obtížného postavení Kurdů v Sýrii, správní orgán nesporoval, leč vycházel výhradně z konkrétního příběhu žalobce, který žádný azylově relevantní důvod nepřednesl. Naopak zmínil, že sám konkrétní problémy neměl a jeho cílem je po delším působení na území České republiky zlegalizování pobytu. Z již v rozhodnutí zachyceného odůvodnění vyplývá, že správní orgán příběhu žalobce neuvěřil, proto setrval na správnosti svého rozhodnutí včetně posouzení otázky § 14 a § 14a zákona o azylu. Trval na zamítnutí žaloby, neboť vydal rozhodnutí souladné se zákonem.

Po zjištění, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána včas a osobou oprávněnou, projednal soud žalobu bez nařízení jednání za presumovaného souhlasu žalobce a výslovného souhlasu žalovaného a to v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. V mezích daných žalobními body poté přezkoumal napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

Právní rámec daného případu je upraven následovně: mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvody k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Žalobu soud nepovažoval za důvodnou vzhledem k týmž skutečnostem, o které správní orgán opřel své negativní rozhodnutí. Předně je namístě ujasnit si, že se jedná již o druhé negativní rozhodnutí ve věci žalobce. Řízení o první zamítavé žádosti proběhlo před Krajským soudem v Praze pod čj. 49 Az 1/2006, žaloba byla zamítnuta. O podané kasační stížnosti následně rozhodoval Nejvyšší správní soud v Brně (dále jen NSS) dne 27. září 2007 pod čj. 6 Azs 77/2007 a kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. I při projednání této druhé žádosti se správní orgán seznámil s informacemi přednesenými žalobcem a konkrétními zprávami o zemi původu včetně důkazů žalobcem doložených. Skutečnosti, které vedly správní orgán k zamítavému rozhodnutí jsou velmi podrobně (včetně azylového příběhu žalobce) zachyceny v písemném vyhotovení rozhodnutí. Žalovaný při posouzení důvodnosti předloženého požadavku na poskytnutí mezinárodní ochrany vycházel zejména ze žádosti žalobce ze dne 31.12.2007, z údajů ve vlastnoručně psané žádosti a z pohovoru uskutečněného dne 8.1.2008. Tato fakta porovnal s informacemi sdělenými žalobcem v řízení ohledně žádosti podané v roce 2005.

Rozhodoval dále v souladu s informacemi, které v průběhu řízení shromáždil ohledně politické a ekonomické situace v Sýrii, především se jednalo o Zprávu Ministerstva zahraničí USA – O stavu dodržování lidských práv v Sýrii za rok 2006 z 8.3.2007, Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR čj. 129595/2005-LP ze dne 16.9.2005, čj. 104148/2006-LP ze dne 3.2.2006, z informací OAMP ze dne 27.5.2005, z 26.2.2007 a ze 14.2.200, dále zprávy Amnesty International – Sýrie z 10.5.2005 včetně aktuální situace v zemi původu žalobce zachycené v databázi ČTK. Se souhlasem žalobce správní orgán ověřil jeho zdravotní stav zprávou praktické lékařky s datem 15.1.2008 s tím, že dotyčný není bezprostředně ohrožen na životě, plynutím doby se zdravotní potíže ovšem budou zhoršovat. Rovněž reagoval na informace – zprávy předložené žalobcem v průběhu řízení.

Důvod svého odchodu žalobce formuloval tak, že je členem Strany národní jednoty (AZADI), pro činnost svého strýce, který je členem (změnil na sympatizantem) Organizace pro lidská práva a posléze pro činnost samotného žalobce ve prospěch strany AZADI (distribuce tiskovin) včetně účasti na demonstraci po akci v březnu 2004 měl problémy se syrskými úřady a obává se pronásledování své osoby. Rovněž poukázal na nedobrý zdravotní stav. Krajský soud jako v ostatních případech a v souladu se zákonem o azylu nejprve věnoval pozornost informacím předneseným žalobcem, které vtiskují konkrétní žádosti nezaměnitelnou individualitu a které posléze hodnotí s ohledem na shromážděné informace. Jelikož se jednalo již o druhou žádost dotyčného, tak správní orgán zcela správně porovnal informace žalobcem přednesené

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

s fakty, která sdělil v průběhu prvního řízení. Odpovědi na tytéž konkrétní otázky jsou přehledně a podrobně zaznamenány především na staně 41 a násl. správního spisu a zjištěné rozpory zachyceny

v odůvodnění rozhodnutí. Krajský soud veden snahou ověřit věrohodnost žalobcova příběhu zjistil porovnáním informací spontánně sdělených žalobcem při obou pohovorech v časovém odstupu cca tří let následující: žalobce uváděl odlišný způsob vycestování ze země (dopravní prostředky), odlišné číslo popisné domu, kde pobýval, odlišnou politickou stranu (Kurdská unie v Kamišli proti Straně národní jednoty – AZADI) , jejímž byl členem event. sympatizantem, přičemž žádný z rozporů nebyl schopen objasnit jinak, nežli tvrzením o nepřesnosti v tlumočení a ve druhém případě manipulativním chováním pracovníka žalovaného vedoucího pohovor. V první žádosti neuvedl rok narození svých rodičů, zatímco ve druhé ano, o hrozícím zatčení se v první žádosti dozvěděl telefonicky od přítele Farhana, zatímco ve druhé mu toto sdělila jeho rodina, v roce 2005 tvrdil, že byl osobně na demonstraci (pohřbu) po násilné události v souvislosti s fotbalovým zápasem, následně tvrdil, že byl doma nemocný, demonstraci toliko sledoval a účastníkům podával vodu. V první žádosti se o aktivitách svého strýce vůbec nezmínil, zatímco ve druhé žádosti označuje jeho politické aktivity v zásadě za důvod potíží s policií (dotazy na pobyt a činnost strýce apod.). Ačkoli se prezentoval jako přinejmenším sympatizant strany bojující za práva Kurdů, když roznášel tiskoviny, přesto nebyl schopen označit kurdské noviny, časopisy či politiky z řad syrských Kurdů. V první žádosti žalobce tvrdil, že obtěžování policií začalo až v listopadu 2004, v současném řízení zmínil též rok 2004, nicméně již nebyl schopen blíže počátek tvrzených problémů specifikovat. Zcela odlišně též popsal i původ svých zdravotních potíží, kdy v jednom případě ke zraněním přišel poté, kdy se na něho zřítil strop, zatímco ve druhé verzi se tak stalo při dopravní nehodě, jednou byl operován šestnáctkrát, podruhé toliko třikrát (další operace prý byly menší).

Po zhodnocení všech okolností případu se krajský soud naprosto ztotožňuje s obsahem odůvodnění napadeného rozhodnutí. Příběh žalobce považuje za účelový a vykonstruovaný se záměrem získat na území České republiky mezinárodní ochranu formou azylu. Plně se ztotožňuje s výhradami zřetelně a logicky zachycenými v odůvodnění rozhodnutí žalovaného především na straně čtvrté a páté napadeného rozhodnutí. Ani krajský soud nemohl přehlédnout nikoli nepatrné či nepodstatné, nýbrž zcela zásadní nesrovnalosti a rovněž konkrétní neznalosti žalobce, které se v průběhu správního řízení objevily, na které zcela oprávněně upozornil správní orgán a které se z převážné většiny snažil v tomto rozhodnutí zachytit krajský soud.

Žalobce svůj příběh postavil na informacích, které jsou na sporu zúčastněným stranám obecně známé a běžně dostupné v médiích. Na situaci žalobcem přednesenou ve světle výhrad shora krajský soud nahlíží tak, že žalobce na základě obecně známých problémů Kurdů v Sýrii vytvořil svůj vlastní příběh. Ten se ovšem jeví pravdivý do doby, nežli byl žalobce vyzván ke specifikaci jím tvrzených informací a posléze především při porovnání příběhu zachyceném v první a posléze ve druhé žádosti. Četnost naprosto zásadních nesrovnalostí je tak zarážející, že se snad může na první pohled jevit tak, že žalovaný informace zjišťoval u dvou různých osob. Tu část, která by následně měla učinit

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

informace žalobce individuálním a zvláštním příběhem výlučně jedné konkrétní osoby však nelze z důvodů výše popsaných

akceptovat jako sdělení přesvědčivá a pravdivá. Navíc dle ustálené soudní judikatury snaha o legalizaci pobytu, kterou žalobce nepopřel, není legitimním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu (např. Ej 100/05 věta prvá). Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl na nezbytnosti předkládat pravdivé informace opakovaně upozorňován. Soud nemůže přijmout žalobcem namítané vysvětlení, ve kterém rozpory objasňuje problémy s tlumočením a přístupem pracovníka žalovaného v průběhu pohovoru. Zde krajský soud poznamenává, že žalobce byl již v jednom případě konfrontován se způsobem vedení pohovoru, od té doby na území republiky pobýval téměř tři roky, jistě získal zkušenosti, ověřil mentalitu zdejších obyvatel, nabyl zkušenosti při jednání s úřady, tudíž by v případě shora vytýkaných problémů jistě neponechal průběh správního řízení náhodě a to zejména za situace, kdy se domáhá pro jeho osobu tak zásadního rozhodnutí.

Krajský soud v takovýchto případech ve svých rozsudcích opakovaně zdůrazňuje – při respektování judikatury Nejvyššího správního soudu v Brně (např. Ej 86/2006 uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí), že pro případ, kdy není žadatel o azyl schopen doložit ke svému tvrzení o důvodech odchodu žádný důkaz, což je situace převažující, musí si být jednoznačně vědom důležitosti informací vyřčených před správním orgánem. Ty totiž v kontextu se získanými zprávami o zemi původu posléze slouží jako podklad pro rozhodnutí. Váhavé, vyhýbavé či nepřesné informace, které navíc žadatel v průběhu řízení ještě mění, jsou v závěru při porovnání s objektivními informacemi chápány jako účelové, nevěrohodné a pro azylové řízení nedostatečné. Je totiž nutno vycházet z toho, že udělení azylu je institut výjimečný, když jeho účelem je poskytnout ochranu jen tomu, kdo cítí skutečnou obavu z pronásledování z důvodů v zákoně o azylu uvedených. Pravdivost tvrzení žadatele a hodnověrnost jeho osoby jsou přitom základem, z něhož se v azylovém řízení nutně vychází, neboť skutečnosti, o kterých žadatel tvrdí, že byly důvodem jeho odchodu či důvodem vzniku jeho obav z návratu, mohou být ověřeny zpravidla jen rámcově. Potřebnou věrohodnost přitom sama osoba, a tím i její příběh, nutně ztrácí, pakliže je nepravdivost jejích tvrzení zjištěna nebo jde-li o tvrzení, která jsou v celkovém kontextu věci nemožná a vyloučena. A to je právě daný případ, když ve výpovědích žalobce byla zjištěna celá řada zásadních a výše specifikovaných nesrovnalostí.

Za daných okolností krajský soud stejně jako správní orgán žalobcovu příběhu neuvěřil, neboť informace jím poskytované v průběhu správního řízení se liší a to – oproti námitce žalobce – nikoli toliko v detailech, nýbrž podstatných skutečnostech a to jak svým obsahem tak intenzitou v nich popisovaného pronásledování žalobce. S ohledem na výše popsaný nedůvěryhodný postoj žalobce soud hodnotí jeho přednes jako ryze účelový. Pokud správní orgán dospěl k závěru, že v kontextu s popsanou situací žalobci neuvěřil a nejsou tedy dány azylově relevantní důvody, pak se krajský soud k tomuto závěru přiklání.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Soud dále nesdílí důvodnost výtky směřující do nedostatečně zjištěného skutkového stavu včetně výhrady do nesprávného postupu žalovaného v průběhu správního řízení. Ten naopak postupoval velmi korektně, za situace, kdy se jednalo o

žalobcovu druhou žádost i logicky potud, pokud konfrontoval informace sdělené žalobcem v průběhu obou řízení. Podklady, které pro své rozhodnutí shromáždil, soud považuje za zcela dostatečné a korespondující jak zákonu, tak zejména postoji žalobce. Negativní rozhodnutí žalovaného jednoznačně odpovídá zjištěné situaci a obsahu informací poskytnutých žalobcem v průběhu správního řízení. Lze v zásadě shrnout, že krajský soud by nemohl s ohledem na způsob poskytování informací žalobcem požadovat po správním orgánu větší míru objektivity a snahy zjistit v případě žalobce pravdu, nežli činil ve věci projednávané.

Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje krajský soud i neudělení azylu dle § 13 a 14 zákona o azylu. V smyslu obsahu § 13 zákona o azylu nebyla v daném případě žádná tvrzení ze strany žadatele činěna. Rozhodnutí správního orgánu, v němž bylo použito správního uvážení (§ 14 tzv. humanitární azyl), může soud přezkoumat jen po formální stránce a po věcné stránce pouze v tom směru, zda správní orgán nepřekročil meze stanovené správním uvážením. Soud uvážil, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu je v souladu se zákonem. Ten měl dostatek podkladů (konkrétních zpráv a informací – přesně citovány v napadeném rozhodnutí a to jak od samotného žalobce, tak i zprávu zachycující jeho zdravotní stav, kdy v případě návratu nedojde k ohrožení žalobcova zdraví či dokonce života) z nichž nebylo možno na případnou důvodnost tohoto postupu usoudit pro rozhodnutí ve smyslu § 14 zákona o azylu a posoudil neudělení azylu podle tohoto ustanovení v mezích stanovených zákonem. Soud má tedy za to, že rozhodnutí žalovaného o neudělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu je v souladu se zákonem a jednoznačně respektuje judikaturu NSS (čj. Ej 63/2004, čj. Ej 333/2003 Sbírky rozhodnutí).

Následně správní orgán postupoval dle § 28 zákona o azylu a zkoumal, zda-li žalobce nesplňuje důvody k udělení tzv. doplňkové ochrany tak, jak umožňuje ust. § 14a a § 14b zákona o azylu. Obsah ust. § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu v sobě prakticky zahrnuje dřívější úpravu spočívající v tzv. překážce vycestování. V této úvaze, kterou správní orgán velmi podrobně zaznamenal na straně šesté, vyšel jak z informací žalobce, tak zejména z již výše zmiňovaných zpráv a velmi podrobně své zamítavé stanovisko. Vychází přitom ze shromážděných informací, přičemž připouští, že situace kurdské menšiny není v Sýrii uspokojivá, žalobce by byl po návratu zřejmě podroben výslechu, nicméně správní orgán díky nevěrohodné výpovědi uzavřel, že dotyčný politicky aktivní nebyl, tudíž krátkodobé zadržení a identifikaci žalobce při návratu nelze označit za překážku, která by znamenala nemožnost žalobce do země původu vycestovat zpět. Ani v tomto závěru neshledává krajský soud pochybení či nelogičnost. Zprávy předložené žalobcem zachycují obecně neuspokojivou situaci kurdské menšiny v Sýrii, leč konkrétní příběh žalobce ve světle vytčených rozporů nelze považovat za věrohodný. Z těchto důvodů, ve shodě se žalovaným, proto krajský soud nepovažoval za dostatečně objektivní potvrzení strany AZADI (pobočky v Rakousku) předložené ve faxové podobě.

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Žalobce měl jistě dost času i možností, jak získat a následně k žádosti připojit originál tohoto prohlášení. V kontextu

s nevěrohodným příběhem rovněž tak krajský soud neuvěřil pravosti faxového důkazu.

Žalobce netvrdil a správnímu orgánu ani krajskému soudu není známa informace, že by země původu žádala jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti, její návrat nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky, přičemž ze zpráv ČTK nebylo zjištěno, že by v zemi původu žalobce probíhal válečný konflikt. Důvody pro postup dle § 14b zákona o azylu nebyly v případě žalobce opět s přihlédnutí k poskytnutým informacím zjištěny, jak správně uzavřel a odůvodnil žalovaný.

Výše zachycený skutkový stav správní orgán posoudil z hlediska taxativně zákonem vymezených podmínek pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu negativně, přičemž krajský soud na jeho logických závěrech, které posuzují příběh žalobce, žádného pochybení neshledal. Na věcné, srozumitelné a přehledné odůvodnění rozhodnutí žalovaného proto soud v dalších podrobnostech plně odkazuje. Konečně nelze pominout, že k témuž závěru dospěl Krajský soud v Praze již v roce 2006 a správnost jeho postupu a rozhodnutí samotného stvrdil i NSS.

Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl v žalobě podstatné důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného ani žádné takové skutečnosti, které by závěr rozhodnutí žalovaného zpochybnily, dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, by měl právo na náhradu nákladů řízení před soudem proti neúspěšnému žalobci. Žalovanému však žádné náklady v řízení před soudem nevznikly, a proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s.ř.s.).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně,

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 30. září 2008
JUDr. Marcela Sedmíková
samosoudkyně

Kc: doruč rozsudek 1) žalobci prostřednictvím OCP
2) žalovanému + správní spis

Lh.: po PM (doručením)

Pokyn pro VSÚ: po PM statistika a závěrečný referát

V Hradci Králové 30. října 2008

(K.ř.č. 1a - rozsudek)

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru