Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 216/2016 - 69Rozsudek KSPL ze dne 30.11.2017

Prejudikatura

7 As 94/2012 - 20


přidejte vlastní popisek

30A 216/2016-69

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně M.B., bytem …, zastoupené JUDr. Radkem Bechyněm, advokátem, se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2016, čj. DSH/15117/16,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[I] Vymezení věci

Žalobou ze dne 13. 12. 2016, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou dne 16. 12. 2016, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2016, čj. DSH/15117/16 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Stod, odboru správního a dopravního (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“), ze dne 7. 7. 2016, čj. 7975/16/OSD (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobkyně proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče (žalobkyně) a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů byl potvrzen.

Bodové hodnocení řidičů je upraveno v § 123a až 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“).

Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“).

[II] Žaloba

Žalobkyně nejprve konstatovala, že žalovaný jako odvolací orgán naprosto nereflektoval odvolací důvody, nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisového materiálu, či některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch žalobkyně. Žalovaný ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných, a významně tak narušil žalobkyninu právní jistotu. Žalobkyně měla za to, že byla zkrácena na právech, která jí příslušejí, resp. postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí.

Žalobní body byly konkretizovány následovně.

a) Nerespektování odvolacích důvodů

Odvolací správní orgán dle žalobkyně naprosto ignoroval předložené důkazní prostředky. Přílohou doplněného odvolání bylo rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, vydané ve shodné věci, tedy ve věci odvolání proti rozhodnutí o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z rozhodnutí bylo zcela zřejmé, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jednoznačně vyplývá, že se odvolací orgán zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí (v blokových řízeních) a také, že jednotlivá rozhodnutí (v blokových řízeních) po posouzení označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí totožného odvolacího správního orgánu (Krajský úřad Moravskoslezského kraje) ve věcech shodných či obdobných, např. rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014, čj. MSK 126113/2014, či ze dne 12. 11. 2014, čj. MSK 121761/2014, vyplývá ustálenost práxe odvolacího správního orgánu, a to hlavně ve skutečnosti, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, což činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu Městského úřadu Písek (ze dne 19. 1. 2015, čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3), kdy prvoinstanční správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů.

Dle správního řádu existuje zásada legitimního očekávání, podle níž by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu. V případě orgánů veřejné moci, jakými krajské úřady jsou a kterých existuje na území České republiky pouze třináct, se však žalobkyně domnívala, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobkyně přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem, a to pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu.

b) Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů

Žalobkyně ve svém odvolání napadala jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. K tomu odvolací správní orgán uvedl, že tyto posuzovat nemohl, byť praxe popsaná v předcházejícím bodě vypovídá o praxi jiné. Jediné důkazy, které odvolací orgán posoudil, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými byla oznamována skutečnost, že žalobkyně měla spáchat přestupek, který s ní byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobkyně nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobkyně respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které z pohledu zákonem kladených požadavků na tento druh rozhodnutí takové rozhodnutí nese.

Přiložená rozhodnutí v blokových řízeních - série HG/2014, číslo bloku G 1498901, a série GF/2013, číslo bloku F 0832677 - nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí. Z rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013, číslo bloku C l404971, je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky.

Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít, dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání přestupku, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit, a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobkyně naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakýchkoli orgánů veřejné moci.

Podklad není způsobilý zejména v následujících případech

i) Pokud z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti rozhodně přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Jednoznačným porušením povinnosti je pouze překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci (mimo obec) s uvedením, že mělo být porušeno ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví „V obci smí jet řidič
-1

rychlostí nejvýše 50 km.h , a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 -1km.h.“, či ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví „Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec

-1

rychlostí nejvýše 90 km.h; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 -1
-1km.h. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km.h.“ v případě překročení rychlosti stanovené obecnou úpravou. Případně porušení ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví „Řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.“ v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti stanovené místní úpravou.

ii) V případě porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, kdy zákonem stanovenou povinností řidiče je být za jízdy připoután bezpečnostním pásem dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., který stanoví „být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu“. Z vydaného rozhodnutí musí být tedy zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla. Pokud je osoba nepřipoutána jako spolujezdec, jedná se sice o přestupek, ovšem takovýto přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče.

iii) Z rozhodnutí musí být dále naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, tak aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a přestupce měl být případně trestán dle zákona o přestupcích, nikoli dle zákona o provozu na pozemních komunikacích.

iv) Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, tak aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku.

c) Konkrétní výtky žalobkyně k jednotlivým pokutovým blokům jsou následující:

- k pokutovému bloku ze dne 27. 11. 2015

V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1k“, rozhodnutí tak obsahuje chybnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „pásy“, což nepopisuje porušení jakékoliv povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je chybně uvedena -„§6/1a z.č. 361/2000 sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS (volně citováno) - Pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 6 odst. 1, viz výše) a skutkové věty, lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem.

- k pokutovému bloku ze dne 20. 4. 2015

V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“, rozhodnutí tak obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci), neboť není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „rychlost“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je chybně uvedena - „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS (volně citováno) - Pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 18 odst. 4, viz výše) a skutkové věty, lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem.

Žalobkyně zpochybnila způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizovaná jednání vůbec vymezeny. Není tedy bez důvodných pochybností patrno komu, zejména kdy a kde a potažmo za jaký přestupek, byla pokuta v blokovém řízení uložena, když tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací tak, jak zmiňuje Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 4 As 127/2014-39.

Na základě výše uvedených skutečností a výtek ke každému jednomu konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení žalobkyně se žalobkyně domáhala, aby se věcně a místně příslušný soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v jejím bodovém hodnocení. Toto by měl zhodnotit příslušný správní soud zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu 4 As 127/2014-39, ze kterého mimo jiné vyplývá: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to ničeho nemění.. Dle názoru žalobkyně nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen, když absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobkyně právě případ pokutových bloků ze dne 27. 11. 2015 a 20. 4. 2015.

[III] Vyjádření žalovaného

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 16. 2. 2017, v němž nejprve popsal průběh správního řízení o námitkách a obsah žaloby. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně podala proti prvoinstančnímu rozhodnutí blanketní odvolání, které nebylo ani po výzvě žalovaného doplněno. Z tohoto důvodu žalovaný správní orgán přezkoumal na základě ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu prvoinstanční rozhodnutí a jemu předcházející řízení z hlediska souladu s právními předpisy v celém rozsahu, přičemž neshledal žádné pochybení prvoinstančního správního orgánu.

Všechny důkazy byly provedeny v souladu se zákonem, kdy po jejich shromáždění byl vyvozen logický závěr, který spočívá v zamítnutí námitek žalobkyně proti záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, jaké podklady správní orgán I. stupně shromáždil, jak zhodnotil provedené důkazy a jakými úvahami se řídil. Prvoinstanční správní orgán zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž plně vyhověl požadavku ustanovení § 3 správního řádu.

K žalobnímu důvodu, který se týká rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, které žalobkyně v rámci správního řízení předložila jakožto podklad či vzor pro další rozhodování odvolacího správního orgánu, žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí řeší určitý specifický případ konkrétního řidiče, který nemá souvislost s projednávanou věcí a není závazné pro rozhodování jiných správních orgánů.

Dále k celé věci žalovaný konstatoval, že žalobkyně v rámci žaloby napadá, a to velice obecně, pokutový blok ze dne 27. 11. 2015 a 20. 4. 2015, které jsou součástí spisové materie a se kterými se mohla v rámci správního řízení dle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu před vydáním rozhodnutí podrobně seznámit. K seznámení se spisovou materií byla prvoinstančním správním orgánem vyzvána a za tímto účelem jí byla stanovena přiměřená lhůta, kterou však nevyužila a ke správnímu orgánu se nedostavila. Je tedy s podivem, jak může v rámci podané žaloby napadat obsah pokutových bloků, se kterými se v rámci celého správního řízení neseznámila, tudíž je nikdy neviděla a ani si nevyžádala jejich kopie atd.

Závěrem žalovaný shrnul, že trvá na tom, že shromážděné pokutové bloky obsahují všechny náležitosti, které plně postačují k tomu, aby na základě nich mohl být zaznamenán příslušný počet bodů do registru řidičů. Z výše uvedených důvodů navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.

[IV] Posouzení věci krajským soudem

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

Soud rozhodl o věci samé bez jednání, neboť žalobkyně ve smyslu § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. i žalovaný ve smyslu § 51 odst. 1 věty prvé s. ř. s. vyslovili s takovým postupem souhlas.

Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Prvoinstanční správní orgán rozhodnutím ze dne 7. 7. 2016, čj. 7975/16/OSD, dle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl námitky žalobkyně proti provedeným záznamům bodů ve věci přestupků ze dne 27. 11. 2015, ze dne 20. 4. 2015, ze dne 13. 11. 2014 a ze dne 1. 4. 2013 a provedené záznamy byly potvrzeny (výrok A.); žádost žalobkyně o přerušení řízení ze dne 28. 6. 2016 byla zamítnuta (výrok B.).

Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí se podává, že žalobkyni byly v období od 1. 4. 2013 do 27. 11. 2015 zaznamenávány body v bodovém hodnocení řidiče pro porušení níže specifikovaných pravidel silničního provozu. Přestupek, kterým žalobkyně dosáhla 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, je přestupek ze dne 27. 11. 2015.

Stran námitek uplatněných v úvodu žaloby [= část II. Žalobní body, písm. a) a b)] soud konstatuje, že jejich základním nedostatkem je jejich nedostatečná konkrétnost. Správními soudy bylo opakovaně judikováno, že soud zde není od toho, aby domýšlel obsah žalobních bodů, event. dopad možných pochybení správních orgánů do konkrétních žalobcových veřejných subjektivních práv. Prvním z okruhu námitek je nerespektování (ze strany žalovaného) rozhodovací činnosti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, resp. Městského úřadu Písek, v těch několika rozhodnutích, která byla žalobkyní nabídnuta.

Jistě, správní orgány jsou ve své rozhodovací činnosti vázány především zákonem. Není žádoucí, aby rozhodovací praxe v jednotlivých krajích byla příliš rozdílná. Do značné míry by tomu mohlo napomoci i ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu in fine („Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“). To by měl být imperativ sjednocující rozhodovací činnost správních orgánů na celém území našeho státu. Problém je ovšem v tom, že by zde jednak muselo být prokázáno, že jde skutečně o ustálenou rozhodovací praxi, a dále zejména to, že se jedná o skutkově shodné nebo podobné případy. Ani k tomu v souzené věci nedošlo. Žalobkyně totiž soudu bez dalšího předložila pouze samotná rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, resp. Městského úřadu Písek. Avšak jenom z takových rozhodnutí soud nedokáže tuto záležitost posoudit. K tomu by byla třeba důkladná znalost spisového materiálu, kterou Krajský soud v Plzni nemá.

I dalším z důvodů svědčícím po nedůvodnost prvého okruhu námitek je jeho nekonkrétnost. Žalobkyně totiž nevyjevila, s jakými konkrétními důkazy se žalovaný nevypořádal, zda se jednalo o ty předložené soudu, nebo o jiné. S takto formulovaným žalobním bodem proto nebylo možné se vypořádat jinak, než v čistě obecné rovině. Obdobné lze konstatovat i k žalobkyní předkládaným pokutovým blokům. Ani jeden z nich se žalobkyně netýkal, žalobkyně je předložila takříkajíc ilustrativně, ovšem bez jakékoliv konkretizace a vztahu k její věci.

Soud se rovněž neztotožnil s druhým okruhem žalobních námitek, které jsou rovněž neseny poměrně obecně. Proto i reakce na ně může být toliko obecná.

Zde je nutno předně upozornit, že na pokutovém bloku jsou omezené možnosti pro vyjádření příslušných skutečností. Podle § 85 odst. 4 věty druhé tehdy účinného zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „přestupkový zákon“), se na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Přiměřeně pak nutno aplikovat § 77 přestupkového zákona o výroku rozhodnutí, avšak nelze odhlédnout o toho, že se nejedná o klasické rozhodnutí, ale o blok (byť soudní praxe posunula jeho vnímání také jako rozhodnutí, ovšem rozhodnutí sui generis). Na to pak navazuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž soud považuje za významné citovat z rozsudku kasačního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012-20, kde je mj. konstatováno toto: „(…) S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil.“. Citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze interpretovat jinak, než že v některých případech se dovodí srozumitelnost informací uvedených na pokutovém bloku i s určitým výkladem, třeba použitím obvyklých zkratek apod. Ostatně, hlavním kritériem pro posouzení toho, zda konkrétní jednání je v pořádku nebo ne, je to, zda skutečně ten skutek a jeho právní kvalifikace jsou popsány tak, aby byly srozumitelné a odlišitelné od jiných skutků. Soud je přesvědčen, že na úrovni argumentace žalobkyně nelze žalovanému správnímu orgánu vytknout žádné pochybení. Lze dodat, že určitá srozumitelnost vyplývá i z toho, že bloky byly žalobkyní podepsány, tedy žalobkyně zřejmě věděla, co podepisuje, a v okamžiku, kdy tak činila, jí to bylo dostatečně srozumitelné.

Stran třetí skupiny námitek, kde žalobkyně činí spornými údaje u přestupků ze dne 27. 11. 2015 a 20. 4. 2015, soud uvážil následovně.

- k přestupku ze dne 27. 11. 2015

Prvoinstanční rozhodnutí, s nímž se žalovaný v napadeném rozhodnutí ztotožnil, neobsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na jeho str. 2 je uvedeno, že žalobkyně se v uvedeném případě dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jelikož nebyla za jízdy připoutána bezpečnostním pásem. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení datovaném dne 4. 12. 2015, čj. KRPP-189142/PŘ-2015-030106, kde je (spolu s konkretizací typu vozidla a jeho registrační značkou) navíc konstatováno, že žalobkyně porušila § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Rovněž na fotokopii pokutového bloku ze dne 27. 11. 2015 (série GE/2014, č. E 2644074) je výslovně uvedeno, že „řidička nebyla během jízdy připoutaná bezpečnostním pásem“, nikoliv, jak je uvedeno v žalobě, pásy“. Pokutový blok rovněž obsahuje seznatelné údaje o porušení § 6 odst. 1 písm. a), resp. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení pokuty. Vzhledem k tomu, že text rozhodnutí, oznámení o uložení pokuty i fotokopie pokutového bloku ze dne 27. 11. 2015 obsahují i údaj o tom, že k přestupku došlo toho dne v 10:40 hod. v Horšovském Týnu, ulice Dr. E. Beneše, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Stejně tak není důvod pochybovat o dostatečné konkrétnosti místa, kde ke spáchání přestupku došlo.

- k přestupku ze dne 20. 4. 2015

Prvoinstanční rozhodnutí, s nímž se žalovaný v napadeném rozhodnutí ztotožnil, neobsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na jeho str. 2 a 4 je uvedeno, že žalobkyně se v uvedeném případě dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, konkrétně že překročila nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o více než 10 km/h a méně než 30km/h; dovolená rychlost 90 km/h, naměřená rychlost 109 km/h, rychlost po odečtu tolerance měřícího zařízení 105 km/h. Totéž je uvedeno i v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení datovaném dne 22. 4. 2015, čj. KRPP-64979/PŘ-2015-030106, kde je (spolu s konkretizací typu vozidla a jeho registrační značkou) navíc konstatováno, že žalobkyně porušila § 18 odst. 3 zákona o silničním provozu. Rovněž na fotokopii pokutového bloku ze dne 20. 4. 2015 (série FC/2013, č. C 1739405) je výslovně uvedeno „rychlost mimo obec“, a jsou konkretizovány údaje o míře překročení nejvyšší povolené rychlosti. Zde žalobkyně mylně namítá chybné uvedení § 18 odst. 4. Pokutový blok rovněž obsahuje seznatelné údaje o porušení § 18 odst. 3 a § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu. Totožné údaje jsou uvedeny i v oznámení o uložení pokuty. Vzhledem k tomu, že text rozhodnutí, oznámení o uložení pokuty i fotokopie pokutového bloku ze dne 20. 4. 2015 obsahují údaj o tom, že k přestupku došlo toho dne v 9:35 hod. ve Staňkově, na silnici č. I/26 u ČS Papoil Vranov, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Stejně tak není důvod pochybovat o dostatečné konkrétnosti místa, kde ke spáchání přestupku došlo.

Soud konstatuje, že oba žalobkyní zpochybňované podklady, na základě kterých došlo k bodovému záznamu do její karty řidiče, obsahují zákonem předepsané náležitosti, a přestupky, kterých se žalobkyně dopustila, jsou v nich jako konkrétní, individualizované jednání nezaměnitelné s jednáním jiným, zcela srozumitelně vymezeny.

[V] Celkový závěr a náklady řízení

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl.

Úspěšný žalovaný správní orgán žádné náklady řízení neuplatnil, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Plzni dne 30. listopadu 2017

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost: K.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru