Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 160/2015 - 74Rozsudek KSPL ze dne 31.03.2017

Prejudikatura

7 As 94/2012 - 20


přidejte vlastní popisek

30A 160/2015-74

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: M.Š., zastoupené JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Karlovy Vary, Závodní 353/88, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2015, čj. 2224/DS/15-3,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[I] Vymezení věci

Žalobou ze dne 8. 11. 2015, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“ nebo „krajský soud“) doručenou poštou dne 13. 11. 2015, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2015, čj. 2224/DS/15-3 (dále též jen napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, odboru dopravy (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 27. 5. 2015, čj. OD-4118-2/35801/2015/LO (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zamítnuty námitky žalobkyně proti provedení záznamu bodů a provedený záznam byl potvrzen.

Bodové hodnocení řidičů je upraveno v § 123a až 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“ nebo „zákon č. 361/2000 Sb.“).

Podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“).

[II] Žaloba

Žalobkyně v žalobě nejprve konstatovala, že žalovaný jako odvolací orgán naprosto nereflektoval odvolací důvody, nezabýval se jednotlivými důkazními prostředky, které byly součástí spisového materiálu, či některé důkazy upřednostnil jednostranně v neprospěch odvolatele. Žalovaný zcela ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných, a významně tak narušil právní jistotu žalobkyně. Ta měla za to, že byla zkrácena na právech, která jí příslušejí, resp. postupem správního orgánu, takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí.

Žalobní body konkretizovala žalobkyně následovně.

a) Nereflektování odvolacích důvodů

Odvolací správní orgán se dle žalobkyně naprosto nezabýval předloženými důkazními prostředky. Přílohou doplněného odvolání bylo rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, vydané ve shodné věci, tedy ve věci odvolání proti rozhodnutí o námitkách proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z rozhodnutí bylo zcela zřejmé, že je běžnou praxí odvolacího

správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje jednoznačně vyplývá, že se odvolací orgán zabýval kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí (v blokových řízeních) a také, že jednotlivá rozhodnutí (v blokových řízeních) po posouzení označil za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí totožného odvolacího správního orgánu (Krajský úřad Moravskoslezského kraje) ve věcech shodných či obdobných, např. rozhodnutí ze dne 22. 10. 2014, čj. MSK 126113/2014, či ze dne 12. 11. 2014, čj. MSK 121761/2014, vyplývá ustálenost práce odvolacího správního orgánu, a to hlavně ve skutečnosti, že odvolací správní orgán se zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, což činí zejména na základě podaného odvolání, kdy odvolatel provedení takového posouzení požaduje a na možnou nezpůsobilost podkladů ve svém odvolání upozorňuje. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu Městského úřadu Písek (ze dne 19. 1. 2015, čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3), kdy prvoinstanční správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů.

Dle správního řádu existuje zásada legitimního očekávání, podle níž by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Tato zásada se de iure týká sice vždy jednoho konkrétního správního orgánu. V případě orgánů veřejné moci, jakými krajské úřady jsou a kterých existuje na území České republiky pouze třináct, se však žalobkyně domnívá, že i zde by měla existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. Ačkoliv v českém právním systému neexistuje zvykové právo (precedens), užívání zásady legitimnosti jej de facto zavádí. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobkyně přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně. Tím by byla jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem, a to pouze na základě místní příslušnosti k danému správnímu orgánu.

b) Nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů

Žalobkyně ve svém odvolání napadala jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. K tomu odvolací správní orgán uvedl, že tyto posuzovat nemohl, byť praxe popsaná v předcházejícím bodě vypovídá o praxi jiné. Jediné důkazy, které odvolací orgán posoudil, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými byla oznamována skutečnost, že žalobkyně měla spáchat přestupek, který s ní byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobkyně nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. Žalobkyně respektuje názor správního orgánu, že rozhodnutí vydávané v blokovém řízení a blokové řízení samotné jsou velmi specifickým druhem řízení, ovšem toto konstatování nemůže omluvit nedostatky, které z pohledu zákonem kladených požadavků na tento druh rozhodnutí takové rozhodnutí nese.

Přiložená rozhodnutí v blokových řízeních - série HG/2014, číslo bloku G 1498901, a série GF/2013, číslo bloku F 0832677 - nesplňují dle rozsudku Nejvyššího správního soudu dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí. Z rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013, číslo bloku C l404971, je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky.

Z uvedených rozhodnutí je patrné, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonem kladenými požadavky tak, aby bylo zcela zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít, dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání přestupku, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobkyně naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce, a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu. V takovém případě pozbývá smyslu existence jakýchkoli orgánů veřejné moci.

Podklad není způsobilý zejména v následujících případech

i) Pokud z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit. V případě překročení nejvyšší povolené rychlosti rozhodně přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Jednoznačným porušením povinnosti je pouze překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci (mimo obec) s uvedením, že mělo být porušeno ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví „V
-1
, a jde-li o dálnici nebo silnici obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h
-1

pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h.“, či ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví „Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg a autobusu smí jet mimo obec
-1

rychlostí nejvýše 90 km.h; na dálnici a silnici pro motorová vozidla
-1

rychlostí nejvýše 130 km.h. Řidič jiného motorového vozidla smí jet
-1

rychlostí nejvýše 80 km.h.“ v případě překročení rychlosti stanovené obecnou úpravou. Případně porušení ustanovení § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., které stanoví „Řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace.“v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti stanovené místní úpravou.

ii) Dále v případě porušení být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, kdy zákonem stanovenou povinností řidiče je být za jízdy připoután bezpečnostním pásem dle § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., který stanoví „být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu. Z vydaného rozhodnutí musí být tedy zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla. Pokud je osoba nepřipoutána jako spolujezdec, jedná se sice o přestupek, ovšem takovýto přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče.

iii) Dále v případě porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem není rozhodně dostatečným popisem přestupku formát „telefonování za jízdy aj.“, kdy dle § 7 odst. 1 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb. řidič za jízdy nesmí „při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“. Tedy z vydaného rozhodnutí musí být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla, a tedy že pouze netelefonoval např. se sadou hands-free.

iv) Z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, tak aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a přestupce měl být případně trestán dle zákona o přestupcích, nikoli dle zákona o provozu na pozemních komunikacích.

v) Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, tak aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno. Pokud jsou údaje uvedené v rozhodnutí nečitelné, není možné na základě takového rozhodnutí evidovat body v bodovém hodnocení řidiče, neboť z rozhodnutí nejsou zřejmé okolnosti daného přestupku.

c) Konkrétní výtky žalobkyně k jednotlivým pokutovým blokům jsou následující:

- k pokutovému bloku ze dne 2. 4. 2015, série GE/2014 E2094379

V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f1“. Rozhodnutí dle žalobkyně obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Vyvstává též pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Dále není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání, je zde uveden pouze název obce a název ulice, není zde uvedeno číslo popisné stavby, u níž mělo ke spáchání přestupku dojít. Z rozhodnutí není patrné, ke spáchání jakého přestupku mělo dojít, kdy v rozhodnutí je uvedeno „telefonování za jízdy“, což nepopisuje jakékoliv přestupkové jednání. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemk.u Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je nepřesně uvedena - „§Z/1e z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 7 odst. 1 písm. c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při srozumitelném spojení právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 7 odst. 1 viz výše) a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem.

- k pokutovému bloku ze dne 13. 8. 2015

V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f1“. Rozhodnutí dle žalobkyně obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Vyvstává též pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Dále není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „telefon“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je nepřesně uvedena - „§7/1 z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 7 odst. 1 písm. c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při srozumitelném spojení právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 7 odst. 1 viz výše) a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem.

- k pokutovému bloku ze dne 18. 2. 2015

V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1k“. Rozhodnutí dle žalobkyně obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Vyvstává též pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Dále není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „pásy“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je nepřesně uvedena - „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 6 odst. 1 písm. a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dle judikatury NSS: (volně citováno) Pouze při srozumitelném spojení právní kvalifikace, která postih takového jednání předpokládá (§ 5 odst. 1 viz výše) a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené zákonem.

- k pokutovému bloku ze dne 27. 11. 2013

V kolonce „pokuta uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“, rozhodnutí tak obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Dále vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jenž rozhodnutí v blokovém řízení vydal (na soukromém pozemku či pozemní komunikaci). Není seznatelné jednoznačné místo spáchání přestupkového jednání, není uvedena ani kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupkového jednání. Dále je zde popis skutku ve formátu „RJ“, což nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. Z tohoto rozhodnutí nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, zda k přestupkovému jednání mělo dojít na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku. Ve světle nejnovější judikatury nepostačí uvést pro

konkretizaci místa přestupku pouze obec či část obce, ale naopak přesně uvést místo tak, aby v daném případě nebylo pochyb o místu přestupkového jednání. Rovněž právní kvalifikace uvedená v kolonce pro vylíčení události citovaného rozhodnutí je nepřesně uvedena - „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace zní § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Žalobkyně zpochybňuje způsobilost shora popsaných pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupek není jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezen. Není tedy bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy, kde a potažmo za jaký přestupek, byla pokuta v blokovém řízení uložena, když tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací tak, jak zmiňuje Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 4As 127/2014-39.

Na základě výše uvedených skutečností a výtek ke každému jednomu konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení žalobkyně se žalobkyně domáhá, aby se věcně a místně příslušný soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení žalobkyně. Toto by měl zhodnotit příslušný správní soud zejména s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu 4As 127/2014-39, ze kterého mimo jiné vyplývá: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to ničeho nemění.. Dle názoru žalobkyně je absence konkretizace a individualizace v předmětné věci právě případ pokutových bloků ze dne 2. 4.

2015, 13. 8. 2014, 18. 2. 2014 a 27. 11. 2013.

[III] Vyjádření žalovaného

Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 4. 2. 2016, kde navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný nejprve stručně popsal průběh správního řízení a zrekapituloval obsah odvolání žalobkyně proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu o námitkách. K žalobě samé žalovaný uvedl, že má za to, že se ve svém rozhodnutí ke všem odvolacím důvodům podrobně vyjádřil, a argumentačně odkázal na napadené rozhodnutí.

[IV] Posouzení věci krajským soudem

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“).

Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

Soud rozhodl o věci samé bez jednání, a to v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně i žalovaný vyslovili s takovým postupem souhlas.

Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Prvoinstanční správní orgán rozhodnutím ze dne 27. 5. 2015, čj. OD-4118-2/35801/2015/LO, dle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl námitky žalobkyně proti provedeným záznamům, kterými bylo ke dni 2. 4. 2015 dosaženo 12 bodů v registru řidičů, jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů potvrdil.

Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí se podává, že žalobkyni byly v období od 17. 3. 2011 do 2. 4. 2015 zaznamenávány body v bodovém hodnocení řidiče pro porušení níže specifikovaných pravidel silničního provozu. Přestupek, kterým žalobkyně dosáhla 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, je přestupek ze dne 2. 4. 2015.

Stran námitek uplatněných v úvodu žaloby soud konstatuje, že jejich základním nedostatkem je jejich nedostatečná konkrétnost. Správními soudy bylo opakovaně judikováno, že soud zde není od toho, aby domýšlel obsah žalobních bodů, event. dopad možných pochybení správních orgánů do konkrétních veřejných subjektivních práv žalobkyně. Prvním z okruhu námitek je nerespektování (ze strany žalovaného) rozhodovací činnosti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, resp. Městského úřadu Písek, v těch několika rozhodnutích, která byla žalobkyní nabídnuta.

Jistě, správní orgány jsou ve své rozhodovací činnosti vázány především zákonem. Není žádoucí, aby rozhodovací praxe v jednotlivých krajích byla příliš rozdílná. Do značné míry by tomu mohlo napomoci i ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu in fine („Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“). To by měl být imperativ sjednocující rozhodovací činnost správních orgánů na celém území našeho státu. Problém je ovšem v tom, že by zde jednak muselo být prokázáno, že jde skutečně o ustálenou rozhodovací praxi, a dále zejména to, že se jedná o skutkově shodné nebo podobné případy. Ani k tomu v souzené věci nedošlo. Žalobkyně totiž soudu bez dalšího předložila pouze samotná rozhodnutí Krajského úřadu

Moravskoslezského kraje, resp. Městského úřadu Písek. Avšak jenom z takových rozhodnutí soud nedokáže tuto záležitost posoudit. K tomu by byla třeba důkladná znalost spisového materiálu, kterou Krajský soud v Plzni nemá.

Dalším z důvodů svědčícím po nedůvodnost prvého okruhu námitek je jeho nekonkrétnost. Žalobkyně totiž nevyjevila, s jakými konkrétními důkazy se žalovaný nevypořádal, zda se jednalo o ty předložené soudu, nebo o jiné. S takto formulovaným žalobním bodem proto nebylo možné se vypořádat jinak, než v čistě obecné rovině.

Obdobné lze konstatovat i k žalobkyní předkládaným pokutovým blokům. Ani jeden z nich se žalobkyně netýkal, žalobkyně je předložila takříkajíc ilustrativně, ovšem bez jakékoliv konkretizace a vztahu k její věci.

Soud se rovněž neztotožnil s druhým okruhem žalobních námitek, které jsou rovněž neseny poměrně obecně. Proto i reakce na ně může být toliko obecná.

Zde je nutno předně upozornit, že na pokutovém bloku jsou omezené možnosti pro vyjádření příslušných skutečností. Podle § 85 odst. 4 věty druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „přestupkový zákon“), se na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Přiměřeně pak nutno aplikovat § 77 přestupkového zákona o výroku rozhodnutí, avšak nelze odhlédnout o toho, že se nejedná o klasické rozhodnutí, ale o blok (byť soudní praxe posunula jeho vnímání také jako rozhodnutí, ovšem rozhodnutí sui generis). Na to pak navazuje rozsáhlá judikatura Nejvyššího správního soudu, z níž soud považuje za významné citovat z rozsudku kasačního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7As 94/2012-20, kde je mj. konstatováno toto: „(…) S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil.“. Citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nelze interpretovat jinak, než že v některých případech se dovodí srozumitelnost informací uvedených na pokutovém bloku i s určitým výkladem, třeba použitím obvyklých zkratek apod. Ostatně, hlavním kritériem pro posouzení toho, zda konkrétní jednání je v pořádku nebo ne, je to, zda skutečně ten skutek a jeho právní kvalifikace jsou popsány tak, aby byly srozumitelné a odlišitelné od jiných skutků. Soud je přesvědčen, že na úrovni argumentace žalobkyně nelze žalovanému správnímu orgánu vytknout žádné pochybení. Lze dodat, že určitá srozumitelnost vyplývá i z toho, že bloky byly žalobkyní podepsány, tedy žalobkyně zřejmě věděla, co podepisuje, a v okamžiku, kdy tak činila, jí to bylo dostatečně srozumitelné.

Stran třetí skupiny námitek, kde žalobkyně činí spornými údaje u jednotlivých přestupků, soud uvážil následovně.

- k přestupkům ze dne 2. 4. 2015 a 13. 8. 2014

Soud předně uvádí, že v žalobě je chybně (13. 8. 2015) uvedeno datum druhého z přestupků, správně má být 13. 8. 2014. Dále, žalobkyně se mýlí, když uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na str. 3 body č. 6 a 7 je uvedeno, že žalobkyně se v uvedených případech dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, konkrétně že při řízení vozidla (v napadeném rozhodnutí konkretizován typ automobilu i jeho registrační značka) za jízdy držela v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení. Stejné je uvedeno i v oznámeních o uložení blokové pokuty datovaných dne 14. 8. 2014, čj. KRPK-71981/PŘ-2014-190918, resp. ze dne 3. 4. 2015, čj. KRPK-29775/PŘ-2015-190906, kde je navíc konstatováno, že žalobkyně porušila § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty obsahují údaj o tom, že k přestupkům došlo v Sokolově (Sokolovská ul.), resp. v Novém Sedle (Revoluční ul.), tedy nikoliv na soukromém pozemku, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Stejně tak není důvod pochybovat o dostatečné konkrétnosti místa, kde ke spáchání přestupku došlo.

- k přestupku ze dne 18. 2. 2014

Soud předně uvádí, že v žalobě je chybně (18. 2. 2015) uvedeno datum přestupku, správně má být 18. 2. 2014. Dále, žalobkyně se mýlí, když uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na str. 3 bod č. 5 je uvedeno, že žalobkyně se v uvedeném případě dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, konkrétně že při řízení vozidla (v napadeném rozhodnutí konkretizován typ automobilu i jeho registrační značka) nebyla při jízdě připoutána bezpečnostním pásem. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení blokové pokuty datovaném dne 19. 2. 2014, čj. KRPK-15032/PŘ-2014-190906, kde je navíc konstatováno, že žalobkyně porušila § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty obsahují údaj o tom, že k přestupku došlo v Sokolově (Sokolovská ul.), tedy nikoliv na soukromém pozemku, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Stejně tak není důvod pochybovat o dostatečné konkrétnosti místa, kde ke spáchání přestupku došlo.

- k přestupku ze dne 22. 10. 2013

Soud předně uvádí, že v žalobě je chybně (27. 11. 2013) uvedeno datum přestupku, správně má být 22. 10. 2013. Dále, žalobkyně se mýlí, když uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje vadnou právní kvalifikaci. Na str. 3 bod č. 4 je uvedeno, že žalobkyně se v uvedeném případě dopustila přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, konkrétně že při řízení vozidla (v napadeném rozhodnutí konkretizován typ automobilu i jeho registrační značka) překročila při jízdě nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci. Stejné je uvedeno i v oznámení o uložení blokové pokuty datovaném dne 27. 11. 2013, čj. KRPK-94556/PŘ-2013-190906, kde je navíc konstatováno, že žalobkyně porušila § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí i oznámení o uložení pokuty obsahují údaj o tom, že k přestupku došlo v Dolním Rychnově (Bergmannova ul.), tedy nikoliv na soukromém pozemku, není důvodná ani pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Stejně tak není důvod pochybovat o dostatečné konkrétnosti místa, kde ke spáchání přestupku došlo.

[V] Celkový závěr a náklady řízení

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl.

Úspěšný žalovaný správní orgán žádné náklady řízení neuplatnil, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů po jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Plzni dne 31. března 2017

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D., v.r.

předseda senátu

Za správnost: Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru