Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 14/2019 - 46Rozsudek KSPL ze dne 26.02.2021

Prejudikatura

1 Azs 367/2018 - 34


přidejte vlastní popisek

30 A 14/2019 - 46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Petra Kuchynky a JUDr. Ondřeje Szalonnáse ve věci

žalobce: I. T., narozen X, státní příslušnost X, X, X zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, Archangelská 1, 100 00 Praha 10

proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, IČ 00007064, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4,

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2019, č.j. MV-106858-4/SO-2018,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:


[I] Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou ze dne 29. 1. 2019, Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) doručenou dne 30. 1. 2019, domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2019, č.j. MV-106858-4/SO-2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“), ze dne 9. 7. 2017, č.j. OAM-14757-17/DP-2017 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná a platnost povolení k dlouhodobému pobytu nebyla dle § 44a odst. 3 v návaznosti na § 35 odst. 3 s odkazem na § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území ČR spočívající ve výkonu nelegální práce.

2. Pobyt cizinců na území České republiky je upraven zákonem o pobytu cizinců. Správní řízení je upraveno správním řádem.
[II] Žaloba

3. Žalobce spatřoval nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí v tom, že správní orgány v rámci vedeného řízení porušily § 3 správního řádu, neboť nezjistily stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a dále si neopatřily dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu.

4. Žalobce k věci sdělil, že je prokazatelně i v současné době držitelem platného živnostenského oprávnění, a proto mu, v rozporu se závěry napadeného rozhodnutí, mělo být vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jakožto osobě provozující živnostenské podnikání. 5. Správní orgán v rámci vedeného řízení argumentoval zejména tím, že Oblastní inspektorát práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj provedl kontrolu u společnosti BERDYCH plus s. r. o., přičemž z této kontroly dovodil, že žalobce měl mít skrytý zaměstnanecký poměr s touto společností tím, že údajně vykonával práci pro společnost BERDYCH plus s. r. o. ve vztahu nadřízenosti společnosti BERDYCH plus s. r. o. jako faktického zaměstnavatele a podřízenosti žalobce jako faktického zaměstnance této společnosti, jménem společnosti BERDYCH plus s. r. o. a podle pokynů této společnosti. Jednalo se tedy o výkon závislé práce.

6. Žalobce tyto závěry odmítl. Z tvrzení prvostupňového správního orgánu vyplývá toliko fakt, že společnost BERDYCH plus s. r. o. má uzavřenou smlouvu o dílo se společností ANIRAM s. r. o., jejímž předmětem činnosti jsou stavební práce, a paralelně k tomuto obchodnímu vztahu má žalobce uzavřenou smlouvu o dílo se společností ANIRAM s. r. o. Žalobce tedy de facto realizoval činnost pro společnost BERDYCH plus s. r. o. pouze na základě uzavřených smluv o dílo v rámci své podnikatelské činnosti, a to v souladu se svým živnostenským oprávněním jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“).

7. Žalobce současně upozornil na skutečnost, že správní orgány si prokazatelně účelově interpretovaly fakta v jeho neprospěch a zjednodušily si zjevně svoji práci tím, že vycházely pouze z výsledků kontroly provedené Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Správní orgány v rámci vedeného pobytového řízení neprovedly ani výslech žalobce, v rámci kterého by žalobce mohl potvrdit, že spolupracuje s celou řadou dalších obchodních partnerů, a mohl tak v rámci výslechu podrobně popsat náplň svého živnostenského podnikání a vykonávané činnosti jako OSVČ.

8. Žalobce v tomto směru sdělil, že spolupracuje na základě smluv o dílo i s jinými podnikatelskými subjekty, nikoli pouze se společností ANIRAM s. r. o., jak tvrdí správní orgány. Správní orgány si tak neopatřily pro své závěry všechny relevantní důkazy a spokojily se pouze se závěry Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj, které se přitom primárně ani žalobce netýkají.

9. Žalobce byl proto přesvědčen, že žalovaná v rámci vedeného řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí porušila § 3 správního řádu, neboť nezjistila stav věci způsobem, o němž nejsou významné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu, a dále si neopatřila dostatečné podklady pro své rozhodnutí ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu, neboť závěr napadeného rozhodnutí není pravdivý.

10. Správní orgány dle názoru žalobce vydáním obou správních rozhodnutí navíc porušily § 2 odst. 1 správního řádu, neboť nepostupovaly v předmětné věci v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, § 2 odst. 3 správního řádu, neboť nešetřily oprávněné zájmy žalobce jako osoby, jíž se činnost správního orgánu dotýká, a v neposlední řadě § 2 odst. 4 správního řádu, když nedbaly, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu.

[III] Vyjádření žalované k žalobě

11. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 4. 3. 2019, v němž uvedla, že skutkový stav a průběh správního řízení od podání žalobcovy žádosti do vydání pravomocného rozhodnutí je dostatečně popsán v napadeném rozhodnutí. Žalovaná konstatovala, že žalobní body jsou zcela shodné s námitkami uplatněnými v odvolacím řízení, a proto plně odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož je zřejmé, jaké důvody vedly k zamítnutí odvolání, z jakých podkladů žalovaná vycházela a jakými úvahami se při aplikaci zákona o pobytu cizinců řídila tak, jak vyžaduje § 68 odst. 3 správního řádu. V daném případě bylo rozhodováno na základě dostatečně zjištěného stavu věci a spisový materiál rovněž poskytuje dostatečnou oporu vydaným správním rozhodnutím. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

[IV] Posouzení věci soudem

12. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 13. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 14. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. 15. Soud rozhodl o věci v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tím souhlasili oba účastníci sporu. 16. Žaloba není důvodná.

17. Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žalobcova žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání – OSVČ, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území ČR (výkon nelegální práce).

18. Dle § 44a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se na prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu § 35 odst. 2 a 3, § 36 a § 46 odst. 3 a 7 vztahují obdobně. 19. Podle § 35 odst. 3 téhož zákona platí, že dobu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud ministerstvo shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza. 20. Podle § 37 odst. 2 písm. b) téhož zákona, ministerstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza, za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

21. Podle § 56 odst. 1 písm. j) téhož zákona platí, že dlouhodobé vízum ministerstvo cizinci neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.

22. Leitmotivem žaloby byla žalobcova polemika se způsobem, jakým správní orgán dospěl ke svým závěrům, konkrétně to, že Ministerstvo (a potažmo žalovaný) vycházelo pouze z výsledků kontroly provedené Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj (jehož závěry účelově interpretovalo v žalobcův neprospěch), aniž by vyslechlo přímo žalobce.

23. Stran neprovedení žalobcova účastnického výslechu soud konstatuje, že taková výpověď jistě může být významným důkazním prostředkem. Žalobce stran tohoto tvrzení v žalobě uvedl, že v rámci výslechu „mohl potvrdit, že spolupracuje s celou řadou dalších obchodních partnerů, a mohl popsat náplň svého živnostenského podnikání a vykonávané činnosti jako OSVČ“. Soud k tomu konstatuje, že žalobce mohl všechno to, co hodlal uvést při výslechu, vyjevit správnímu orgánu i skrze písemná podání, stejně tak mohl ony vztahy a pracovní náplň popsat i v žalobě. Nic takového však neučinil, nevyjevil ani náznakem, o jaké další obchodní partnery se jedná, případně co všechno jako OSVČ vykonává. Za tohoto stavu věci pak nelze vytýkat Ministerstvu, že k žalobcovu výslechu nepřistoupilo.

24. Dále, soud je toho názoru, že zjištění učiněná Oblastním inspektorátem práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj v rámci jeho kontrolní činnosti byla úplná a dostatečně vypovídající, aby z nich cizinecké orgány mohly vycházet v rámci jejich řízení.

25. Pro posouzení věci není rozhodný stav formálněprávní, tj. stav vyplývající z předložených listinných dokladů (smlouva o dílo, faktury), nýbrž stav faktický. A ten byl prokázán. Na podkladě výsledků kontrolní činnosti SÚIP nelze dospět k jinému závěru, než ke kterému dospěly cizinecké správní orgány, tedy že v žalobcově případě se nejednalo o výkon podnikání, ale o výkon závislé činnosti, tedy o osobní a soustavný výkon práce jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů. Jinak totiž nelze vyložit stav, kdy žalobce, byť měl uzavřenu smlouvu o dílo se společností ANIRAM s. r. o. na stavební práce, vykonával práci (pomocné práce údržbářské, zámečnické a úklidové) pro společnost BERDYCH Plus spol. s r.o. podle pokynů pracovníka společnosti BERDYCH Plus spol. s r. o., který jeho práci rovněž kontroloval a evidoval žalobcovu pravidelnou pracovní docházku. Soud se neztotožnil s žalobcovým názorem o tom, že správní orgán hodnotil zjištěné skutečnosti tendenčně v žalobcův neprospěch, naopak, v dané věci byl zjištěn skutkový stav v souladu s § 3 správního řádu.

26. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

[V] Náklady řízení

27. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 26. 2. 2021

Mgr. Jaroslav Škopek v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru