Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 122/2018 - 57Rozsudek KSPL ze dne 17.06.2020

Prejudikatura

62 Af 43/2010 - 101

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
2 Afs 340/2020

přidejte vlastní popisek

30 A 122/2018 - 57

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci

žalobce:
T. D. D., narozen X, X, zastoupeného Ing. Ladislavem Kubicou,
daňovým poradcem, Rokycanova 1929, 356 01 Sokolov,

proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, IČ 72080043, Masarykova 427/31,
602 00 Brno,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2018, č.j. 14921/18/5000-10610-712427,

takto:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[I] Předmět řízení

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni (dále jen „soud“) dne 9. 5. 2018 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2018, č.j. 14921/18/5000-10610-712427 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (dále jen „správce daně“ nebo „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 7. 11. 2017, č.j. 938724/17/2400-11451-404860 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce jakožto fyzická podnikající osoba s místem podnikání v provozovně „ŽLUTÝ BAMBUS“ nacházející se v obchodním domě TESCO na adrese Jáchymovská 1460, Ostrov, uznán vinným z přestupků dle § 29 odst. 1 písm. a, b, c) zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o EET“ nebo „zákon o evidenci tržeb“) tím, že dne 16. 7. 2017 v 16:58 hod. neodeslal datovou zprávou údaj o evidované tržbě správci daně, čímž porušil povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 písm. a) zákona o EET, v rozporu s § 18 odst. 1 písm. b) téhož zákona nevystavil účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne, a na žádném místě v provozovně nebylo umístěno dostatečně viditelné a čitelné informační oznámení s textem uvedeným v § 25 odst. 2 písm. a) zákona o EET, což bylo v rozporu s tímto ustanovením zákona o EET. Za spáchané přestupky byla žalobci podle § 29 odst. 2 písm. a) a b) zákona o EET ve spojení s § 35 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. Současně byla žalobci dle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost nahradit náklady řízení správnímu orgánu stanovené paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

2. Zákon o evidenci tržeb upravuje práva, povinnosti a postupy uplatňované při evidenci tržeb a postupy s nimi související. 3. Správní řízení je upraveno správním řádem. Zákon o přestupcích upravuje mimo jiné podmínky odpovědnosti za přestupek a postup v řízení o přestupku.
[II] Žaloba

4. Žalobce konstatoval, že správce daně vydal dne 7. 11. 2017 rozhodnutí č.j. 938724/17/2400-11451-404860 o udělení pokuty ve výši 50 000 Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 28. 3. 2018, č.j. 14921/18/5000-10610-712427.

5. Žalobce provozuje stánek rychlého občerstvení v obchodním domě s možností konzumace buď v místě vlastního obchodního domu, anebo s možností, že zákazník si nakoupené jídlo odnese ke spotřebě jinde.

6. Dle výkladů žalovaného jsou takové provozy zahrnuty do režimu EET ve třetí vlně realizace povinnosti sledovat tržbu podle zákona č. 112/2016 Sb., ve znění platném ke dni tvrzeného přestupku, tj. 16. 7. 2017.

7. Zákonem nejsou jednoznačně uvedeny povinnosti, jak má žalobce údaje o případné evidované tržbě zasílat. Zákon o EET v § 18 ukládá, že „údaje o evidované tržbě lze zaslat pouze na společné technické zařízení určené správcem daně ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup.“

8. Správce daně žádným zákonným postupem formát a strukturu nezveřejnil. Případné plnění zákonné povinnosti je tak znemožněno. Není zřejmé, že by žalobcova provozovna spadala pod zákonnou povinnost podle zákona o EET v první vlně tak, jak byla výklady a sděleními žalobci podle veřejně dostupných informací vysvětlována. Obecně je v tomto výklad nejednoznačný, zákonem nijak neřešený, a je tedy na místě, aby v takovém případě bylo jednání žalobce posuzováno v jeho prospěch.

9. Podle všech důkazních materiálů je naopak zřejmé, že prostor provozovny je od pultu výdejního místa obecně přístupný komukoliv, nejde o restaurační prostor, nejsou zde poskytovány obsluhy u stolu a jde tedy o klasický režim výdejny rychlého občerstvení v obchodním centru. Stejně tak jako jiné podobné provozovny, ani na tuto se zákon o EET v první vlně dle sdělení Finanční správy nevztahoval.

10. Při udělení pokuty v prvotním rozhodnutí byla definována sankce bez jakéhokoliv podrobného zdůvodnění ve výši 50 000 Kč. Na základě podaného odvolání byla tato sankce změněna, opět bez dalšího vysvětlování, proč je udělena v této výši. Jednání žalovaného je tak nepřezkoumatelné a trpí vadou správní libovůle. Pokutu dle zákona o EET je možné udělit tomu, kdo závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb. Z jednání, rozhodnutí a odůvodnění sankce žalovaného není zřejmé, jak došlo úmyslně ke ztížení nebo maření evidence tržeb, jestli žalobce evidenci tržeb pro daňové účely řádně vede. Rozhodnutí tak trpí vadou nepřezkoumatelné zákonnosti postupu správního orgánu.

[III]Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 26. 7. 2018 stručně popsal průběh správního řízení, shrnul žalobní námitky a vymezil předmět sporu. Podrobný skutkový stav věci doložil spisovým materiálem, stran žalobních tvrzení argumentačně vycházel z napadeného rozhodnutí. Uplatněné námitky považoval za nedůvodné, žalobu navrhl zamítnout.

[IV] Replika

12. Žalobce reagoval na vyjádření žalovaného k žalobě replikou doručenou soudu dne 28. 8. 2020. Konstatoval, že žalovaný se ve své obhajobě stále drží tvrzení, že povinnosti daňovým poplatníkům lze ukládat podzákonnými normami (např. [14] ... [16] vyjádření k žalobě). V právním státě jsou však povinnosti ukládány toliko zákonem a na základě zákonného zmocnění. Metodické pokyny nebo internetové stránky nejsou způsobilé založit povinnosti v zákonné míře. Nemohou ani suplovat výklad zákona a jeho naplnění.

13. Žalovaný dále zopakoval základní pohled na věc, a sice, že provozovna je zřízena a poskytuje stravovací službu, která podléhá povinnosti evidovat tržby v systému EET v první vlně od 1. 12. 2016. Dle mínění žalobce však tuto skutečnost nijak neprokázal. K žalobcovu tvrzení, že jde o stejný princip stravování, jaký média popisují jako bez EET, se žalovaný vyjádřil takto: „Ač tedy lze částečně přisvědčit žalobci v tom, že neprovozuje ‚typický restaurační prostor‘, není pochyb o tom, že mimo jídla s sebou provozuje žalobce i stravovací službu, neboť žalobce ve své provozovně zajišťuje i doplňkové služby a poskytuje přiměřené zázemí ke snězení jídla na místě (stolky a židle, úklid prostor, vytápění či klimatizace apod.).

14. Pokud jako zdůvodnění pro uložení sankce lze použít „není pochyb ... a poskytuje vytápění či klimatizaci“, pak žalobce stejně tak tvrdí, že není pochyb o tom, že v prostoru obchodního centra nájemce nemůže sám o sobě poskytovat vytápění, klimatizaci, nemůže zabrat stolky místo v kuchyni a za výdejním pultem jde o vybavení obchodního centra. Na tento způsob poskytování občerstvení plně dopadá právě situace popisovaná např. v článku http://www.ceska-justice.cz/2016/l l/koupe-jidla-s-sebou-neni-stravovaci-sluzba-bistra-akebabam v-budou-bez-eet-do-roku-2018/). Jako zásadní zde má přednost výklad v žalobcův prospěch z důvodů nejasností a nepřesností ukládání povinností bez jasného zákonného vymezení.

[V] Posouzení věci soudem

15. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). 16. Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 17. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. 18. Při jednání před soudem dne 17. 6. 2020 strany sporu setrvaly na svých stanoviscích. 19. Podle § 29 odst. 1 zákona o evidenci tržeb se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že jako osoba, která eviduje tržby, poruší povinnost zaslat datovou zprávou údaje o evidované tržbě správci daně (písm. a), vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne (písm. b), umístit informační oznámení (písm. c).

20. Podle § 18 odst. 1 zákona o evidenci tržeb, poplatník je povinen nejpozději při uskutečnění evidované tržby zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně (písm. a); vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne (písm. b).

21. Podle § 25 odst. 1 zákona o evidenci tržeb, poplatník je povinen mít na místě, kde se běžně uskutečňují evidované tržby, umístěno informační oznámení, které je dostatečně viditelné a čitelné, pokud to nevylučuje povaha věci. Informační oznámení je poplatník povinen umístit na internetové stránky, na kterých jsou nabízeny zboží nebo služby.

22. Podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona o evidenci tržeb, obsahem informačního oznámení je text ve znění „Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.“, eviduje-li poplatník v daném pokladním místě tržby v běžném režimu.

23. Žaloba není důvodná. 24. Stran prvé námitky (zda se povinnost na žalobce vztahovala již od prvé fáze, tj. od 1. 12. 2016) soud uvážil následovně. 25. Správní orgány se dle názoru soudu touto otázkou náležitě zabývaly a vyvodily ze zjištěných skutečností odpovídající závěry. Stran obdobné odvolací námitky vyjevil žalovaný svůj pohled na věc zejména v bodě 30 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval mj. toto: „[30] (…) Odvolací orgán (…) svá následující tvrzení opírá o kritéria uvedená v Metodickém pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb č. j. 76261/17/7100-10114-110525 vydaného Generálním finančním ředitelstvím, který slouží i veřejnosti. Povinnosti evidence tržeb od 1. 12. 2016 podléhají tržby z činností, které jsou vymezeny klasifikací NACE 56 (viz bod [28] tohoto rozhodnutí o odvolání) a současně se jedná o stravovací službu. Stravovací službou se pro výklad ustanovení § 37 zákona o evidenci tržeb rozumí služba, tak jak je vymezena konstantní judikaturou evropského soudního dvora napr. judikáty C-231/94 Faaborg-Gelting- Linien, bod 13 a C-497/09, C-499/09, C-501/09 a C-502/09 Manfred Bog, bod 65) a uplatňována u daně z přidané hodnoty. Poskytování restauračních a stravovacích služeb je podmíněno existencí provozovny, kde jsou tyto služby poskytovány. Provozovnou je třeba chápat prostorově ohraničené místo, které má plně k dispozici konkrétní provozovatel pro účely výkonu své činnosti, buďto na základě vlastnických práv či povolení skutečného vlastníka (musí se jednat o veřejně nesdílený prostor). Není podstatné, zda se jedná o stavebně ohraničený prostor (typicky budova – nemovitost), ale je možné takto rozumět i prostor veřejného prostranství – pokud je vhodným způsobem ohraničen a tím pádem je v zásadě zamezeno využívání běžným kolemjdoucím – typicky předzahrádka. Současně v tomto prostoru jsou zajištovány alespoň některé z následujících doplňkových služeb (stoly a židle, vytápění/klimatizace, toalety, šatna, mytí nádobí, úklid prostor). Provozovatel má možnost volby způsobu prodeje (byznys model provozovatele). Pokud nabízí v rámci svého obchodního modelu možnost prodeje „s sebou“ nebo i pro přímou konzumaci v prostorách provozovny, a to na základě rozhodnutí zákazníka, je nutné tyto situace rozlišit. Pokud dochází na základě rozhodnutí zákazníka k jinému rozsahu poskytovaných doprovodných služeb (např. jiný vhodnější obal pro odnesení s sebou apod.) nejedná se v zásadě o stravovací službu, ale o dodání zboží. O stravovací službu se bude jednat v případě, že jídlo bude servírované v provozovně a ke snězení je zákazníkovi poskytnuto přiměřené zázemí, tj. např. stoly, židle atd. V tomto případě bude povinností poplatníka přijatou tržbu evidovat již od 1. 12. 2016. Standardně se jedná o restaurace, hospody, bary, kavárny atd. Obviněný provozuje svou činnost v provozovně umístěné v obchodním domě Tesco, a to na základě smlouvy o nájmu ze dne 10. 9. 2009 ve znění dodatku č. 1 (…). Předmětem smlouvy je pronájem prostor sloužících k podnikání o výměře 70,19 m za účelem provozování restaurace, a to v rámci zapsaného předmětu podnikání „hostinská činnost“. K předmětným pronajímaným prostorám patří i vybavení a další specifikace jednotky dle přílohy V. ke smlouvě. Citovaná příloha V. obsahuje specifikaci vybavení předmětných prostor, jako konstrukční položky a další položky týkající se kanalizace, elektroinstalace atd., neobsahuje však žádné movité věci jako jsou stoly či židle. Při místním šetření bylo zjištěno, že v provozovně je umístěno 7 stolků a 16 židlí. Z uvedených skutečností odvolací orgán vyvozuje, že stolky a židle jsou ve vlastnictví či v držení obviněného a byly do provozovny umístěny za účelem poskytování doplňkových služeb pro zákazníky. Jak je uvedeno ve výše citovaném metodickém pokynu, k naplnění činnosti stravovací služby nemusí být splněny veškeré vyjmenované doplňkové služby, postačí naplnění alespoň některých z nich. V provozovně obviněného je zajištěno vytápění/klimatizace, zákazníci si zde mohou odložit své věci, provozovna disponuje stolky a židlemi a je zajištěn úklid prostor. Dle názoru odvolacího orgánu, služba poskytovaná obviněným splňuje kritéria stravovací služby, neboť obviněný ve své provozovně zajišťuje doplňkové služby a poskytuje zákazníkovi přiměřené zázemí ke snězení jídla na místě. Skutečnost, že obviněný jídlo podává na plastových talířcích s plastovými příbory a k nápojům podává plastové kelímky, je volbou způsobu prodeje obviněného, nemůže však být argumentem, že v tomto případě nejde o stravovací službu. Odvolací orgán nerozporuje, že obviněný kromě stravovacích služeb provozuje i prodej jídla s sebou. (…) Při kontrolním nákupu dne 16. 7. 2017 si úřední osoby objednaly 2 jídla k okamžité spotřebě a 2 nápoje k okamžité spotřebě a sdělily svůj požadavek zkonzumovat jídlo na místě. Jídla jim byla obviněným podána na plastových talířcích a s plastovými příbory, jeden nápoj ve skleněné láhvi jim byl otevřen, druhý nápoj v plechovce byl podán bez otevření. K nápojům byly podány dva plastové kelímky. V návaznosti na provedený kontrolní nákup a s odkazem na argumenty uvedené v tomto bodě, odvolací orgán nemá pochyb o tom, že obviněný kromě jídla s sebou provozuje i stravovací služby. (…)“.

26. Jak patrno, žalovaný vymezil rámec, z něhož vycházel, podrobně rekapituloval skutkový stav a detailně se zabýval jednotlivými skutečnostmi, na základě kterých dospěl k závěru, že na žalobce se předmětné zákonné povinnosti vztahovaly. Dostatečně a přesvědčivě bylo popsáno, že žalobce realizoval prodej jak formou „s sebou“, tak tu byla možnost konzumovat pokrmy a nápoje na místě. Žalobce servíroval příslušné pokrmy na plastovém nádobí, poskytoval plastový příbor, poskytoval umělohmotné kelímky, některé nápoje otevíral, bylo možné využít židle a stolky, kde mohlo dojít ke konzumaci objednaných pokrmů a nápojů. Ergo, v rozsahu toho, co případní spotřebitelé mohli konzumovat u stolků a na židlích v žalobcově provozovně, byla aplikace příslušných ustanovení zákona o evidenci tržeb namístě.

27. Tento závěr pak není v rozporu ani s názorem prezentovaným v článku Ireny Válové na stránkách www.ceska-justice.cz, na který žalobce upozornil v replice. Jistě, v onom článku se poukazuje určitou dvojkolejnost, na případné možnosti předčasně realizovat i to, co spadá do třetí fáze, už v rámci fáze prvé atd., nicméně soud nenalezl rozpor mezi tím, jak se k věci staví žalovaný, potažmo Finanční úřad pro Karlovarský kraj, a právním názorem vysloveným v uvedeném článku.

28. Žalobci v té souvislosti nebylo možné přisvědčit ani v tom, že obecně je v tomto směru výklad nejednoznačný, zákonem nijak neřešený, přičemž metodické pokyny nebo internetové stránky nejsou způsobilé založit povinnosti v zákonné míře, nemohou suplovat výklad zákona a jeho naplnění. Pomine-li soud fakt, že žalobce se sám ve svůj prospěch dovolává článku z „internetových stránek“, pak nelze souhlasit především s tvrzením o nejednoznačnosti zákonného textu. Jednak, text ustanovení § 37 zákona o evidenci tržeb je dostatečně jasný, určitý, srozumitelný a vymezující příslušný rámec. Dále, nemůže být pochyb o tom, že zákon sám nemůže do nejmenších detailů vymezovat/určovat, co se rozumí tou kterou službou (v tomto případě). Od toho jsou příp. podzákonné předpisy nebo výklad takového ustanovení provedený skrze judikaturu soudů, názory a komentáře teoretické fronty atd. V žalobcově případě žalovaný jasně uvedl, o co svůj výklad opřel, přičemž metodické pokyny Generálního finančního ředitelství lze považovat za standardní výkladová vodítka v dané oblasti. Námitka nebyla důvodná.

29. Další námitka se týkala znění § 18 zákona o evidenci tržeb, konkrétně jeho čtvrtého odstavce, podle kterého údaje o evidované tržbě lze zaslat pouze na společné technické zařízení určené správcem daně ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dle žalobce, správce daně žádným zákonným postupem formát a strukturu nezveřejnil a případné plnění zákonné povinnosti je tak znemožněno.

30. Ani s touto námitkou se soud neztotožnil. 31. Zákonné zmocnění je v tomto případě poměrně obecné a ponechává správním orgánům značný prostor, aby určily, jakým způsobem bude tato záležitost, tzn. formát a struktura umožňující dálkový přístup, řešena. Jelikož tato námitka nebyla vznesena přímo v odvolacím řízení, ale až v žalobě, žalovaný správní orgán na ni reagoval především ve vyjádření k žalobě, konkrétně v bodech 13 až 17. Žalovaný zde mj. konstatoval, že údaje o evidované tržbě jsou přijímány pouze na společném technickém zařízení, kterým je datové úložiště a které správce daně určí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Poplatník (tj. žalobce) splní svoje povinnosti plynoucí mu z § 18 zákona o evidenci tržeb zasláním údajů v požadovaném formátu a struktuře, které zveřejní správce daně způsobem umožňujícím dálkový přístup, tj. elektronicky, přičemž správce daně tuto povinnost splnil, když veškeré relevantní informace vztahující se k elektronické evidenci tržeb jsou uvedeny na internetových stránkách http://www.etrzby.cz, dále zejména na internetových stránkách http://www.etrzby.cz/cs/zpusoby-evidencea-uctenka, a rovněž v Metodickém pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb, c. j. 76261/17/7100-10114-110525 ze dne 11. 7. 2017 vydaný Generálním finančním ředitelstvím (dostupný na http://www.etrzby.cz/cs/metodika). Formát je označením způsobu ukládání dat v příslušném počítačovém souboru, od něhož odvisí možnost zpřístupnění dat prostřednictvím odpovídajícího (kompatibilního) počítačového softwaru, přičemž poplatník (tj. žalobce) má povinnost zaslat on-line datovou zprávou údaje o evidované tržbě správci daně ve formátu XML, a to nejpozději při uskutečnění evidované tržby. Co se týče struktury, jedná se o určení způsobu uspořádání datového obsahu uloženého způsobem odpovídajícím stanovenému formátu. Struktura je vymezena uspořádáním položek popsaných specifickými pravidly (určujícími zejména jejich typ, rozsah či rozsah možných hodnot, kterých mohou nabýt) typicky do vět, které jsou základem struktury (organizace) dat.

32. V souzené věci jde o povinnost ukládanou specificky živnostníkům/podnikatelům, konkrétně se jedná o povinnost hlásit některé skutečnosti správnímu orgánu způsobem umožňujícím dálkový přístup. A to, jak byly Generálním finančním ředitelstvím stanoveny formát a struktura (způsobem umožňující dálkový přístup), se dá, co do obsahu i formy, akceptovat.

33. Ani další z námitek (stran výše sankce) není důvodná. 34. Příkazem ze dne 22. 9. 2017, č.j. 857983/17/2400-11451-404860, byla žalobci udělena pokuta ve výši 40 000 Kč. Prvoinstančním rozhodnutím pak byla pokuta snížena, a to na 20 000 Kč, kterážto částka byla potvrzena rozhodnutím napadeným. Pokuta ve výši 50 000 Kč, kterou žalobce zmiňuje v žalobě, mu tak v žádné fázi předmětného řízení uložena nebyla.

35. Dále, správní orgány posoudily zákonná kritéria po ukládání sankce, vyrovnaly se jak s polehčujícími, tak s přitěžujícími okolnostmi a odůvodnily výši sankce způsobem, který odpovídá zákonu a praxi správních soudů (v podrobnostech soud odkazuje na body 37 – 39 napadeného rozhodnutí a závěr prvoinstančního rozhodnutí). Žalobce ostatně netvrdil, že by tomu tak nebylo. Je pravdou, že nebylo výslovně zdůvodněno, proč došlo ke snížení sankce ze 40 000 Kč na 20 000 Kč, to však lze vnímat jako nepodstatnou vadu řízení. Razantní snížení výše pokuty nelze bez dalšího považovat jako nepřípustný zásah do žalobcovy právní sféry a žalobce nenamítal nepřiměřenost dvacetitisícové sankce.

36. Konečně, žalobce si nebyl vědom, že by „úmyslně ztížil nebo mařil evidence tržeb“. Takového přestupku se dopustí podnikající fyzická osoba ve smyslu § 28 odst. 2 zákona o EET (přestupek proti evidenci tržeb), avšak žalobci byly kladeny za vinu přestupky podle § 29 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona o EET (přestupek na úseku evidence tržeb). Námitka nebyla důvodná.

[VI] Náklady řízení

37. Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému správnímu orgánu žádné specifické náklady soudního řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 17. 6. 2020

JUDr. PhDr. Petr Kuchynka, Ph.D. v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru