Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 A 12/2011 - 55Usnesení KSPL ze dne 29.03.2011

Prejudikatura

4 Azs 189/2004

1 Afs 92/2007 - 39

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 63/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

30A 12/2011 -55

U S N E S E N Í

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: T. Ch. s.r.o., se sídlem Májová 588/33, 350 48 Cheb, zastoupeného JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Revoluční 24, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Městský úřad Aš, stavební úřad a úřad územního plánování, se sídlem Kamenná 52, 352 01 Aš, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.5.2010 č.j. 10/014132/SÚ,

takto:

I. Žaloba proti rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 14.5.2010 č.j. 10/014132/SÚ, vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 30A 12/2011, se odmítá.

II. Žalobci se z účtu Krajského soudu v Plzni vrací zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím – stavebním povolením ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ Městský úřad Aš, stavební úřad a úřad územního plánování, ve stavebním řízení přezkoumal podle § 109 až 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „stavební zákon“ nebo „stav. zák.“), žádost o stavební povolení, kterou dne 15.03.2010 podalo B. d. v A., a na základě tohoto přezkoumání vydal podle § 115 stav. zák. a § 5 a 6 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu (dále jen „vyhláška č. 526/2006 Sb.“), stavební povolení na stavbu: „náhradní zdroj vytápění Aš, Moravská č.p. 2469 a č.p. 2471“ na pozemku st. p. 2762 v katastrálním území Aš.

Proti tomuto stavebnímu povolení, vydanému Městským úřadem Aš, stavebním úřadem a úřadem územního plánování, se žalobce odvolal.

Rozhodnutím ze dne 22.12.2010 č.j. 1922/SÚ/10-5 Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“), odvolání odvolatele proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ, kterým byla podle § 115 stav. zák. a § 5 a 6 vyhlášky č. 526/2006 Sb. povolena stavba „Náhradní zdroj vytápění Aš, Moravská čp. 2469 a 2470 Aš č.p. 2470, Moravská 4“, jako nepřípustné zamítl.

V odůvodnění tohoto svého rozhodnutí dospěl Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, k závěru, že na základě úvahy stavebního úřadu, že rozhodnutím napadeným odvoláním se povoluje pouze náhradní zdroj vytápění předmětného objektu bez odpojení od centrálního zdroje vytápění při výpadcích dodávky tepla a teplé užitkové vody způsobené technickými závadami na teplovodním zařízení, popř. nucenými odstávkami centrálního zdroje, není odvolatel účastníkem tohoto řízení vzhledem k tomu, že tím nejsou dotčena jeho práva. Svá práva pak ze zákona má právo odvolatel hájit v případě, že stavební úřad bude povolovat tuto stavbu náhradního zdroje vytápění jako jediného zdroje vytápění pro předmětný objekt, a to v řízení o změně způsobu vytápění v souvislosti s § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů – „Změna způsobu dodávky nebo změna způsobu vytápění může být provedena pouze na základě stavebního řízení se souhlasem orgánů ochrany životního prostředí a v souladu s územní energetickou koncepcí. Veškeré vyvolané jednorázové náklady na provedení těchto změn a rovněž takové náklady spojené s odpojením od rozvodného tepelného zařízení uhradí ten, kdo změnu nebo odpojení od rozvodného tepelného zařízení požaduje.“. Podle § 81 odst. 1 spr. ř. může proti rozhodnutí správního orgánu podat odvolání účastník řízení. Správním řádem není upravena možnost podat odvolání osobou (fyzickou nebo právnickou), která není účastníkem řízení. Takové odvolání je uvedeným právním předpisem kvalifikováno jako nepřípustné. Vzhledem ke skutečnosti, že samotným povolením stavby náhradního zdroje vytápění (nikoliv vydáním souhlasu s jeho užíváním) nejsou ještě dotčena práva odvolatele, není možno považovat odvolatele za účastníka předmětného stavebního řízení podle § 109 stav. zák., a proto odvolací správní orgán posoudil toto odvolání jako nepřípustné.

Žalobce, který má za to, že byl rozhodnutími správních orgánů zkrácen na svých právech, proti nim brojí dvěma samostatnými žalobami: jednou z nich, zapsanou u zdejšího soudu pod spisovou značkou 57A 15/2011, se domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 22.12.2010 č.j. 1922/SÚ/10-5 a druhou z nich, zapsanou u zdejšího soudu pod spisovou značkou 30A 12/2011, se domáhá zrušení rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ.

Žalobce tedy jednak – samostatně – napadá rozhodnutí stavebního úřadu (sp. zn. 30A 12/2011) a jednak – samostatně – rozhodnutí odvolacího správního orgánu o odvolání proti témuž rozhodnutí stavebního úřadu (sp. zn. 57A 15/2011).

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“).

Za uvedené situace se soud musel prioritně zabývat tím, zda o žalobě proti rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ (zapsané pod sp. zn. 30A 12/2011) je možné rozhodnout věcně nebo je nutno ji vyřídit jen procesně.

Podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

Ve smyslu tohoto ustanovení tak soud odmítne žalobu mj. tehdy, jestliže o téže věci již řízení u soudu probíhá; jde o překážku zahájeného řízení čili litispendence, která brání tomu, aby o téže věci probíhalo současně jiné řízení u téhož nebo jiného soudu.

K tomu je na místě předeslat, že v případě dvouinstančního správního řízení tvoří z hlediska soudního přezkumu rozhodnutí správního orgánu prvého a druhého stupně jeden celek. V takovém případě rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nemůže samostatně být předmětem soudního přezkumu; tuto skutečnost lze dovodit z ustanovení § 5, § 65, § 68 písm. a) a § 69, jakož i § 76 odst. 1 a § 78 odst.1, obojí ve spojení s § 78 odst. 3 s.ř.s. Eventuálním zrušením rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a ponecháním rozhodnutí správního orgánu druhého stupně by v uvedeném případě byl ostatně nastolen zcela nežádoucí stav právní nejistoty.

Ohledně překážky zahájeného řízení došel Nejvyšší správní soud k tomuto názoru: „Překážka litispendence podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. je dána také tehdy, pokud žalobce nejprve žalobou napadl rozhodnutí správního orgánu druhého stupně a následně se v pořadí druhou žalobou domáhá vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.1.2008 č.j. 1 Afs 92/2007-39, k dispozici na www.nssoud.cz).

Domáhání se vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně je bezpochyby na stejné úrovni jako domáhání se zrušení rozhodnutí správního orgánu tohoto stupně.

Uvedený názor Nejvyššího správního soudu je opodstatněn úvahou o totožnosti věci, kdy obecně platí, že totožnost věci je dána totožností předmětu řízení a totožností účastníků.

Pokud jde o totožnost předmětu řízení, Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku připomněl, že pro účely soudního přezkumu správních rozhodnutí jsou rozhodnutí obou stupňů správních orgánů vnímána jako jeden celek (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.5.1993, sp. zn. 6 A 68/93, publikované v časopise Správní právo č. 17). To znamená, že ač správní soudy přezkoumávají a případně ruší především rozhodnutí správního orgánu druhého stupně [srov. § 5 a § 65 a § 68 písm. a) s.ř.s.], při posuzování zákonnosti tohoto rozhodnutí přihlížejí i k předchozímu správnímu řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Jestliže tedy přezkum rozhodnutí správního orgánu prvého stupně je součástí předmětu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu druhého stupně, lze podle Nejvyššího správního soudu uzavřít, že podmínka totožnosti předmětu řízení v případě žaloby proti dodatečnému platebnímu výměru [v právě posuzované věci: proti rozhodnutí – stavebnímu povolení vydanému stavebním úřadem prvého stupně] byla splněna.

K podmínce totožnosti účastníků řízení je pak třeba v intencích argumentace Nejvyššího správního soudu uvést, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ je pasivně legitimovaným účastníkem správní orgán prvého stupně. Naproti tomu v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 22.12.2010 č.j. 1922/SÚ/10-5 je pasivně legitimovaným účastníkem pouze správní orgán druhého stupně. Nicméně s ohledem na to, co bylo výše uvedeno k rozsahu soudního přezkumu rozhodnutí ve správním soudnictví je zřejmé, že účastenství správního orgánu prvého stupně je v řízení o žalobě proti rozhodnutí (správního orgánu druhého stupně) v podstatě konzumováno účastenstvím správního orgánu druhého stupně, a proto nelze, než i podmínku totožnosti účastníků považovat za splněnou.

Je zde tedy třeba posoudit pořadí obou žalob.

Ohledně této otázky došel Nejvyšší správní soud k tomuto pravidlu: „Pro posouzení překážky již probíhajícího řízení (§ 83 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.) je ve smyslu § 32 s.ř.s. rozhodné, kdy žaloby došly soudu (soudům); naopak bez významu zůstává, která z žalob byla dříve předána k poštovní přepravě.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.7.2004 č.j. 4 Azs 189/2004-49, publikovaný pod č. 381/2004 Sb. NSS).

V daném případě ovšem jak žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 22.12.2010 č.j. 1922/SÚ/10-5, vedená pod sp. zn. 57A 15/2011, tak žaloba proti rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ, vedená pod sp. zn. 30A 12/2011, byly u zdejšího soudu prezentovány shodně dne 15.2.2011 v 8.00 hod.

Za této specifické situace nutno mít podle zdejšího soudu za rozhodné jiné skutečnosti, než kdy žaloby došly soudu, a to zejména pořadí vyhotovení žalob a jejich přijetí k poštovní přepravě; z toho, že žalobu vedenou pod sp. zn. 57A 15/2011 opatřil advokát značkou 56/11/2/Ko a poštovní úřad cennou nálepkou RR330953508CZ, kdežto žalobu vedenou pod sp. zn. 30A 12/2011 opatřil advokát značkou 57/11/2/Ko a poštovní úřad cennou nálepkou RR330953511CZ, lze – při shodné prezentaci obou žalob u zdejšího soudu – usuzovat na to, že žaloba vedená pod sp. zn. 57A 15/2011 je dřívější než žaloba vedená pod sp. zn. 30A 12/2011.

I v daném případě tudíž žalobce nejprve žalobou napadl rozhodnutí správního orgánu druhého stupně a následně se v pořadí druhou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně.

Jelikož o téže věci již – dříve zahájené – řízení u soudu probíhá (pod sp. zn. 57A 15/2011), soud podle § 46 odst. 1 písm. a) s.ř.s. žalobu vedenou pod sp. zn. 30A 12/2011 usnesením odmítl.

Jen pro úplnost zdejší soud podotýká, že vzhledem k specifice případu tu není důvod pro postup požadovaný Ústavním soudem např. v jeho často citovaném nálezu ze dne 4.12.2001 sp. zn. II. ÚS 126/01.

Soud neprojednával věc samu, a proto mohl rozhodnout bez jednání (§ 49 odst. 1 věta prvá s.ř.s. a contrario).

Vzhledem k tomu, že řízení o žalobě bylo skončeno procesním rozhodnutím, soud se nezabýval věcnými argumenty obsaženými v žalobě.

Jelikož žalobu proti rozhodnutí Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ (zapsanou pod sp. zn. 30A 12/2011) nelze projednat věcně, soud vyzval žalovaný správní orgán toliko k tomu, aby soudu předložil prostou xerokopii svého rozhodnutí ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ, ne též vyjádření žalovaného k podané žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.05.2010 č.j. 10/014132/SÚ.

Vzhledem k uvedenému soud taktéž nevyrozumíval (ostatní) účastníky stavebního řízení (jako potenciální osoby zúčastněné na řízení) o probíhajícím řízení a nevyzýval je, aby ve stanovené lhůtě oznámili, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Žaloba byla odmítnuta, a proto soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši 2.000,- Kč (§ 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, za použití argumentu a maiori ad minus).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 3 věty prvé s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.). Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 29. března 2011

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru