Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 Ca 56/2009 - 27Rozsudek KSPL ze dne 30.07.2010


přidejte vlastní popisek

17 Ca 56/2009-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci žalobce: J. N., proti žalovaný: Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.9.2009, č.j. 1561/SZ/09

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou ze dne 26.11.2009, která byla Krajskému soudu doručena 27.11.2009, domáhá přezkoumání rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení ze dne 25.9.2009 č.j. 1561/SZ/09, kterým byl změněn výrok rozhodnutí Městského úřadu Mariánské Lázně (dále jen správní orgán nebo správní orgán I. stupně), odboru sociálních věcí, č.j. 10217/2009/MLA ze dne 12.8.2009 tak, že za slova „§ 21“ se vkládají slova „§ 24 odst. 1 písm. g)“, ostatní skutečnosti uvedené ve výroku rozhodnutí zůstaly nezměněny. Tímto rozhodnutím žalobci byla odňata dávka pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí ode dne 1.7.2009 z důvodu, že došlo k novému posouzení nároku na dávku, ze kterého vyplynulo, že částka příjmu 5.410 Kč po odečtení přiměřených nákladů na bydlení není nižší, než částka živobytí společně posuzovaných osob, která činí 4.900 Kč. Žalobce zdůvodnil v podstatě žalobu tím, že je od 1.6.2009 veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a podepsal s Městem Mariánské Lázně smlouvu o výkonu veřejné služby, dle které měl vykonávat veřejnou službu od 1.6.2009 do 30.9.2009 v rozsahu 20 hodin měsíčně zametáním lesních pěšin a úklidem klestí. Zejména namítá, že mu však nebylo umožněno tyto práce v měsíci červnu vykonat z důvodu, že Město Mariánské Lázně nemělo v době uzavření smlouvy s žalobcem uzavřenou mandatorní smlouvu s Lázeňskými lesy, spol. s r.o. (pozn. soudu žalobce tuto společnost v žalobě chybně uvádí jako „Městské a lázeňské lesy a parky s.r.o.“), kde měl žalobce veřejnou službu vykonávat. Má tedy za to, že Město Mariánské Lázně nemělo za této situace právo smlouvu s žalobcem uzavírat, pokud však smlouvu s žalobcem uzavřelo, mělo povinnost mu vykonání veřejné služby umožnit. Dále namítá, že odstoupení od smlouvy o výkonu veřejné služby ze dne 15.9.2009 bylo neopodstatněné. K tomu uvedl, že se k výkonu veřejné služby dostavil 1.6.2009 v 8:00 hod. ráno, přičemž mu jednatel společnosti Lázeňské lesy spol. s r.o. zadal výkon veřejné práce sběrem klestí. Žalobce odpracoval 1 hodinu, protože mu však nebyly, a to ani po ústní žádosti, vydány pracovní ochranné pomůcky, z pracoviště odešel. Konstatoval, že na tomto základě bylo rozhodnuto o odejmutí dávky příspěvku na živobytí, a uzavřel, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné.

Žalobce neúčtoval náhradu nákladů řízení, k výzvě soudu ze dne 19.2.2010, zda souhlasí s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání, kterou obdržel 23.2.2010, se žalobce nevyjádřil, platí tedy fikce jeho souhlasu.

Krajský úřad Karlovarského kraje (dále jen žalovaný nebo správní orgán II. stupně) ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům zaujal stanovisko. Vzhledem k tomu, že Město Mariánské Lázně je zřizovatelem společnosti Lázeňské lesy společnosti s r.o., není nutné uzavírání další smlouvy mezi Městem Mariánské Lázně a jmenovanou společností. Odkázal na výpis z obchodního rejstříku, který je přílohou vyjádření žalovaného. K tvrzení, že mu správní orgán neumožnil výkon veřejné služby bylo uvedeno, že žalobci byla dána možnost výkonu veřejné služby a tedy i možnost nároku na dávku příspěvku na živobytí a odkázal na smlouvu o výkonu veřejné služby, která byla uzavřena mezi správním orgánem I. stupně a žalobcem 1.6.2009. K námitce neopodstatněného odstoupení od smlouvy o výkonu veřejné služby z 15.9.2009 bylo uvedeno, že žalobce se dostavil 1.6.2009 v 8:00 hodin ráno k výkonu veřejné služby, jednatelem společnosti Lázeňské lesy s.r.o. byl zadán žalobci výkon veřejné práce sběrem klestí, žalobce odpracoval pouze 1 hodinu, protože mu nebyly ani po ústní žádosti vydány ochranné pomůcky, tak z pracoviště odešel. Speciální obuv na práci do lesa a rukavice mu nebyly vydány, vzhledem k tomu, že druh práce, kterou měl žalobce vykonávat v rámci veřejné služby nevyžaduje speciální obuv a bylo mu sděleno, že obuv neobdrží. Speciální obuv není nutná s ohledem na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Žalobce na sdělení reagoval nevybíravým způsobem, opustil sídlo společnosti a nezačal s výkonem veřejné služby. Námitky jsou považované za účelové a nezákládající se na pravdě, byl odkázáno na svědecké výpovědi společnosti Lázeňské lesy, s.r.o. a zmiňovanou smlouvu o výkonu veřejné služby. Žalobce měl od 1.6.2001 do odstoupení od zmíněné smlouvy 15.9.2009 možnost vykonávat veřejnou službu, z jednání Města Mariánské Lázně je patrné, že dalo žalobci možnost k zahájení výkonu veřejné služby v dostatečném časovém úseku a nevyužilo možnost okamžitého odstoupení od smlouvy od výkonu veřejné služby ve smyslu § 48 zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) ve znění pozdějších předpisů. Žalobce neprojevil žádnou snahu k výkonu veřejné služby během uvedené doby, která se projevuje ve výši dávky příspěvku na živobytí. Žalovaný správní orgán nepožadoval náhradu nákladů řízen.í

K výzvě soudu, zda je věc možnost projednat bez nařízení jednání, kterou obdržel 16.3.2010, sdělil písemně 19.3.2010, že s tímto postupem souhlasí.

Soud postupoval v daném případě dle § 51 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního a věc projednal bez nařízení jednání.

Žaloba není důvodná.

Ze správního spisu vyplývá: - žalobce je pro účely dávky příspěvek na živobytí společně posuzován se svojí matkou H. N., se kterou společně obývá byt ve vlastnictví pí. N.. Matka žalobce pobírá starobní důchod, žalobce je bez zaměstnání a žádný vlastní příjem nemá. Za této situace byla žalobci od listopadu 2008 přiznána dávka příspěvek na živobytí, která mu následně byla rozhodnutím Městského úřadu Mariánské Lázně, odboru sociálních věcí ze dne 12.8.2009, č.j. 10217/2009/MLA ode dne 1.7.2009 odejmuta. Předmětné rozhodnutí bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 25.9.2009, č.j. 1561/SZ/09, které bylo žalobci doručeno dne 1.10.2009. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že došlo k novému posouzení nároku na dávku, ze kterého vyplynulo, že částka příjmu 5.410 Kč po odečtení přiměřených nákladů na bydlení není nižší, než částka živobytí společně posuzovaných osob, která činí 4.900 Kč, přičemž odkázal na § 24 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), dle kterého částka živobytí činí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, částku existenčního minima.

Dle § 24 odst. 1 písm. g) zákona o pomoci v hmotné nouzi částka živobytí osoby činí u osoby, která pobírá příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, částku existenčního minima; zvýšení částky živobytí podle § 25 až 28 a 30 této osobě nenáleží. Toto ustanovení se nevztahuje na osobu, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3), osobu pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobu, která má příjem z výdělečné činnosti, osobu, která je invalidní v prvním nebo ve druhém stupni, a osobu, která vykonává dobrovolnickou službu nebo veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.

V odvolání, správnímu orgánu prvního stupně doručeném dne 26.8.2009, žalobce namítal, že se prokazatelně snažil zvýšit si příjem vlastním přičiněním, je zařazen v cílovém programu řešení zaměstnání na ÚP v Mariánských Lázních, program I.A.P. rekvalifikace a má podepsanou smlouvu s Městským úřadem Mariánské Lázně na veřejnou službu, prostředník Lázeňské lesy, s.r.o. Dále žalobce uvedl „nebyla splněna zákonná povinnost prohlídky u obvodního lékaře a nevydání ochranných pracovních pomůcek“.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul skutečnosti vyplývající ze správního spisu, především uvedl, že dne 1.6.2009 podepsal žalobce s Městem Mariánské Lázně smlouvu o výkonu veřejné služby, dle které měl vykonávat veřejnou službu od 1.6.2009 do 30.10.2009 v rozsahu 20 hodin měsíčně zametáním lesních pěšin a úklidem klestí, v měsíci červnu 2009 však odpracoval v rámci veřejné služby 0 hodin. Žalovaný uvedl, že od měsíce červenec 2009 je žalobce osobou posuzovanou v souladu s § 24 odst. 1 písm. g) zákona o pomoci v hmotné nouzi, přičemž v měsíci červnu 2009 nebyl osobou, u které se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací (§ 11 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi), osobou pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osobou, která má příjem z výdělečné činnosti, a ani osobu, která vykonává dobrovolnickou službu nebo veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci. Proto došlo v měsíci červenec 2009 ke snížení částky živobytí žalobce na existenční minimum. Na základě kalkulačního listu žalovaný konstatoval, že v měsíci červenec 2009 byla částka živobytí společně posuzovaných osob nižší než příjem společně posuzovaných osob, a proto bylo vydáno rozhodnutí o odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí od 1.7.2009. Žalovaný se tedy ztotožnil s posouzením věci, které provedl správní orgán I. stupně. Změna rozhodnutí spočívá toliko v doplnění „§ 24 odst. 1 písm. g)“ do výroku rozhodnutí.

Součástí správního spisu jsou dále následující listiny: - fotokopie „Smlouvy o výkonu veřejné služby“ ze dne 1.6.2009 uzavřené dle § 18a zákona o pomoci v hmotné nouzi mezi obcí Město Mariánské Lázně, zastoupené Z. K., a žalobcem jako osobou vykonávající veřejnou službu. V článku III. „Podmínky výkonu“ je uvedeno, že žalobce bude vykonávat veřejnou službu od 1.6.2009 do 30.10.2009 v rozsahu 20 hod. měsíčně (3.1), místem výkonu veřejné služby je „Lázeňské lesy, s.r.o., Ke Kostelu 43“ (3.2), žalobce bude pověřen následujícími činnostmi „zametání lesních pěšin, úklid klestu“ (3.3). Rubrika 3.4 týkající se vybavení pracovními prostředky je nevyplněna.

- listina datovaná „30.6.2009“ s uvedením jména, příjmení, adresy a rodného čísla žalobce obsahující evidenci hodin odpracovaných žalobcem v období 06/2009 -10/2009 pro Lázeňské lesy, s.r.o., ze které vyplývá, že v měsíci 06/2009 žalobce odpracoval 0 hodin. Z listiny není zřejmé, kdo je jejím autorem, ani komu byla adresována.

- „žádost o vyjádření k výkonu veřejné služby p. J. N.“ ze dne 18.1.2010, která byla žalovaným zaslána Městskému úřadu Mariánské Lázně již po podání žaloby. Žalovaný zde žádá vyjádření k tvrzení žalobce, že mu nebylo umožněno vykonat veřejnou službu v měsíci červen 2009 z důvodu, že Město Mariánské Lázně nemělo v době uzavření smlouvy o výkonu veřejné služby, tj. dne 1.6.2009 uzavřenu mandatorní smlouvu s Městskými lázeňskými lesy a parky, s.r.o., a vyjádření k odstoupení od smlouvy o výkonu veřejné služby ze dne 15.9.2009. Vyjádření Města Mariánské Lázně ze dne 27.1.2010 k výkonu veřejné služby žalobcem, když obsah zmíněného vyjádření Města Mariánské Lázně byl převzat do vyjádření žalovaného k žalobě a v odůvodnění rozsudku již bylo citováno.

Doručením žaloby u Krajského soudu v Plzni bylo zahájeno řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvého s.ř.s. Žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného dle zák. o pomoci v hmotné nouzi, toto rozhodnutí je přezkoumatelné soudem a ve věci rozhoduje specializovaný samosoudce. Ve věci bylo soudem shledáno, že jsou splněny podmínky řízení pro soudní přezkum pro žalobou napadeného rozhodnutí.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. a přezkoumal napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta 1 s.ř.s.).

Žaloba by byla důvodná, pokud by ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu nebo ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

Soud se dále zabýval otázkou, zda napadené výroky správních rozhodnutí netrpí vadou, ke které by musel přihlédnou z úřední povinnosti ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s. a zjistil, že napadené rozhodnutí takovouto vadou netrpí, není nulitní ani nepřezkoumatelné.

K žalobním bodům: - skutečnost, že žalobce měl s Městem Mariánské Lázně uzavřenu smlouvu o výkonu veřejné služby, dle které měl od 1.6.2009 vykonávat veřejnou službu v rozsahu 20 hod. měsíčně zametáním lesních pěšin a úklidem klestí, a že v měsíci červnu 2009 tuto veřejnou službu v uvedeném rozsahu nevykonal, není mezi žalobcem a žalovaným sporná

- žalobce namítá, že: 1. mu nebylo umožněno předmětné práce v měsíci červnu vykonat z důvodu, že Město Mariánské Lázně nemělo uzavřenou mandatorní smlouvu s Lázeňskými lesy, spol. s r.o., kde měl veřejnou službu vykonávat

2. odstoupení od smlouvy o výkonu veřejné služby ze dne 15.9.2009 bylo neopodstatněné, neboť se žalobce k výkonu veřejné služby dne 1.6.2009 dostavil, posléze však z pracoviště odešel, protože mu nebyly vydány pracovní ochranné pomůcky

- napadené rozhodnutí neobsahuje vyjádření ke shora uvedeným námitkám žalobce (žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí zabýval toliko obecně tím, zda žalobce v měsíci červnu 2009 ve smyslu ust. § 24 odst. 1 písm. g) věta druhá zákona o pomoci v hmotné nouzi vykonal veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hod. měsíčně, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv). Žalobce totiž v odvolání (na rozdíl od žaloby) toliko tvrdil, že „si prokazatelně snažil zvýšit příjem vlastním přičiněním“, když v tomto ohledu mimo jiné zmínil „podepsanou smlouvu s Městským úřadem Mariánské Lázně“. Ohledně „neuzavření mandatorní smlouvy“ žalobce v odvolání nic neuváděl a v odvolání obsažený výrok „nevydání ochranných pracovník pomůcek“ bylo těžko možné považovat za odvolací námitku. Soud tedy dovodil, že žalovanému nelze vytýkat, že se k předmětným námitkám žalobce vyjádřil až ve vyjádření k žalobě, ani že podklady nutné pro vyjádření k těmto námitkám doplnil do správního spisu až po výzvě soudu ve smyslu § 74 s.ř.s., vyjádření žalovaného k žalobním námitkám žalobce se zcela zřejmě opírá o vyjádření Města Mariánské Lázně ze dne 27.1.2010 k výkonu veřejné služby žalobcem, je součástí správního spisu.

Žalobní bod není důvodný.

K námitce ohledně „neuzavření mandatorní smlouvy“ - ze shodného tvrzení žalobce a žalovaného vyplývá, že žalobce uzavřel s Městem Mariánské Lázně smlouvu o výkonu veřejné služby, že se dne 1.6.2009 dostavil k jejímu výkonu, přičemž následně místo jejího výkonu opustil z důvodu (pod záminkou) neposkytnutí osobních ochranných pracovních prostředků. Žalobce naopak vůbec netvrdí, že by mu bylo ze strany společnosti Lázeňské lesy, spol. s r.o., u níž měl veřejnou službu dle smlouvy vykonávat, sděleno, že nemůže výkon veřejné služby nastoupit. Vztah mezi Městem Mariánské Lázně a Lázeňskými Lesy, spol. s r.o. je proto pro posouzení věci zcela bezpředmětný, neboť skutečnost, že žalobce veřejnou službu dle smlouvy nevykonal, neměla v tomto vztahu, resp. v jeho případných vadách, svůj důvod. Soud zhodnotil předmětnou námitku jako zcela irelevantní a účelovou.

Žalobní bod není důvodný.

K námitce ohledně „nevydání pracovních ochranných pomůcek

- dle § 18a odst. 2 věta první zákona o pomoci v hmotné nouzi, při sjednání rozsahu pracovní doby, doby odpočinku, podmínek pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se pro výkon veřejné služby použijí pracovněprávní předpisy

- ze smlouvy o výkonu veřejné služby nevyplývá, že by žalobce měl být pro výkon služby vybaven nějakými pracovními prostředky (rubrika 3.4 smlouvy týkající se vybavení pracovními prostředky ponechána nevyplněna). Rovněž ve vyjádření Města Mariánské Lázně k výkonu veřejné služby ze dne 27.1.2010 je uvedeno, že předmětný druh práce nevyžadoval z hlediska zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vybavení speciální obuví.

- zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZP) pojednává o osobních ochranných pracovních prostředcích v § 104 s tím, že bližší podmínky jejich poskytování má stanovit vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že se tak doposud nestalo, postupuje se na podkladě § 394 odst. 1 ZP nadále podle nařízení vlády č. 495/2001 Sb., které bylo vydáno k provedení již zrušeného zákoníku práce č. 65/1965 Sb. To v příloze č. 3 stanovuje práce a činnosti, které vyžadují poskytování ochranných prostředků, přičemž mezi práce vyžadující ochrannou obuv je zařazena mimo jiné práce v lese. Prací v lese a na pracovištích obdobného charakteru včetně povinnosti zaměstnavatele vybavit zaměstnance pro tyto práce osobními ochrannými pracovními prostředky se zabývá nařízení vlády č. 28/2002 Sb. (rovněž vydané ještě k provedení ZP č. 65/1965 Sb.). Pro účely tohoto nařízení se prací v lese a na pracovištích obdobného charakteru rozumí práce prováděné na lesních a nelesních pozemcích při údržbě lesů, parků, sadů, pozemků u pozemních komunikací, v obvodu dráhy, břehových porostů, pěstební práce, ošetřování stromů, těžba, soustřeďování dříví, manipulace, skladování a odvoz dříví, práce ve výškách na stojících stromech. Soud se tedy dovodil z tohoto výčtu, že pokud by práce sjednaná ve smlouvě o výkonu veřejné služby byla prací v lese ve smyslu citovaných nařízení vlády a nebylo by sjednáno vybavení pracovníka osobními ochrannými pracovními prostředky, byla by smlouva o výkonu veřejné služby sjednána v rozporu se zákonem, ale žalobce v žalobě nijak nekonkretizuje, jaké osobní ochranné pracovní prostředky mu měly být vydány, skutečnost, že se domáhal vydání pracovních bot a rukavic, vyplývá až z vyjádření žalovaného k žalobě, resp. z vyjádření Města Mariánské Lázně k výkonu veřejné služby ze dne 27.1.2010, a svůj pracovní úkol charakterizuje toliko obecně „sběr klestí“, z čehož soud dovodil, že nebyla podrobněji zjištěna skutková situace, nebylo tedy možno povinnost „zaměstnavatele“ poskytnout žalobci osobní ochranné prostředky, resp. pomůcky posoudit a za stávajícího stavu věci soud dovodil, že žalobce nepředložil tvrzení (a k nim neoznačil důkazy), kterými by prokázal, že veřejnou službu nemohl ne svojí vinou vykonat, tedy nezpochybnil oprávněnost postupu Města Mariánské Lázně, které od smlouvy o výkonu veřejné práce uzavřené s žalobcem posléze odstoupilo, i oprávněnost postupu správního orgánu I. stupně, který s ohledem na nevykonání veřejné služby v zákonem požadovaném rozsahu, snížil žalobci částku živobytí na existenční minimum

- i pokud by žalobce prokázal, že veřejnou službu nemohl vykonat pro překážku na straně „zaměstnavatele“, zákon o pomoci v hmotné nouzi postup pro takový případ neupravuje,

Žalobní bod není důvodný.

V mezích uplatněných žalobních bodů nebyl žalobce krácen na svých právech ani rozhodnutím správního orgánu, ani jeho postupem a soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. a rozsudkem jí zamítl (výrok pod I. rozsudku).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s.ř.s. a náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal, žalobci proto, že ve věci neměl úspěch. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů řízení nepožadoval (výrok pod II. rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s. nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 30. července 2010

JUDr. Olga Charvátová

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru