Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 Ca 45/2009 - 31Rozsudek KSPL ze dne 02.08.2011

Prejudikatura

8 As 10/2006

7 As 105/2010 - 96

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 118/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

17Ca 45/2009 -

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuchynkou v právní věci žalobce: P. Š., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem nám. T.G.Masaryka 25, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.9.2009 č.j. DSH/12077/09,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 18.9.2009 č.j. DSH/12077/09 se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.760,- Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Jaroslava Bárty do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou soudu osobně dne 2.10.2009 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 18.9.2009 č.j. DSH/12077/09 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Přestupky jsou upraveny zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o přestupcích“).

Provoz na pozemních komunikacích je upraven zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“).

Není-li v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na řízení o přestupcích zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“) [§ 51 zákona o přestupcích].

Žalobou napadeným rozhodnutím Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 24.8.2009 č.j. ODP/748/09, jímž se žalobce uznává vinným z porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a z naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích.

Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 24.8.2009 č.j. ODP/748/09 Magistrát města Plzně, odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků, uznal žalobce vinným z porušení ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a z naplnění skutkové podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ve smyslu ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, neboť byl dne 22.3.2009 v době okolo 00:00 hod. v Plzni, na vozovce pozemní komunikace Palackého nám., zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR jako řidič motorového vozidla tov. zn. Opel Astra, SPZ: ... . V průběhu silniční kontroly vzniklo podezření, že před jízdou nebo během jízdy požil alkoholické nápoje, proto byl policistou podle zvláštního právního předpisu vyzván, aby se podrobil dechové zkoušce. Analyzátorem alkoholu v dechu zn. Dräger výr. č. ARYM-0055 byla z dechu obviněného zjištěna hodnota 0,60 promile alkoholu. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví – odvětví soudního lékařství bylo prokázáno, že v době silniční kontroly měl obviněný v krvi nejméně 0,52 g/kg alkoholu, tudíž obviněný řídil motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem. Za to byla žalobci uložena v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 zákona o přestupcích a podle ustanovení § 22 odst. 5 téhož zákona pokuta ve výši 13.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 7 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí Magistrátu města Plzně podal žalobce odvolání.

Rozhodnutím ze dne 18.9.2009 č.j. DSH/12077/09 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, podle § 90 odst. 5 spr. ř. odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru správních činností, oddělení dopravních přestupků, ze dne 24.8.2009 č.j. ODP/748/09 potvrdil.

Toto své rozhodnutí odůvodnil odvolací správní orgán tím, že ve věci je nesporné, že odvolatel jako řidič řídil motorové vozidlo, ačkoli byl pod vlivem alkoholu, což prokázal výsledek dechové zkoušky na přístroji Dräger a tuto skutečnost ostatně nepopírá ani sám odvolatel. Sporná má být ta skutečnost, zda lze u odvolatele předpokládat subjektivní stránku přestupku, tj. zavinění. Odvolatel tvrdí, že nikoli, podle svých slov nevěděl, že těsně před řízením vozidla požil alkoholický nápoj, tento mu svévolně podala obsluha v pizzerii, když on si objednal nápoj nealkoholický (colu). Odvolací orgán se s touto argumentací odvolatele neztotožňuje, naopak je přesvědčen, že se jedná o účelovou argumentaci, která má za cíl vyvinit se z odpovědnosti za přestupek. Účelovost odvolatelovy argumentace lze důkazy (byť nepřímými, ale tvořícími ucelený logický celek) vyvrátit.

V odůvodnění rozhodnutí ze dne 18.9.2009 č.j. DSH/12077/09 odvolací správní orgán dále uvádí, že pokud odvolatel v průběhu řízení o přestupku brojí proti věci jako takové s argumentací o absenci zavinění, pak tak logicky mohl a měl činit i v rámci silniční kontroly dne 22.3.2009. Jestliže v rámci této kontroly byla odvolateli naměřena hodnota 0,60 promile alkoholu v dechu a odvolatel byl přesvědčen, že žádný alkoholický nápoj bezprostředně před jízdou nepožil, měl se výsledku této kontroly aktivně bránit. Proč odvolatel po zjištění alkoholu v jeho dechu nepoužil stejnou argumentaci, jakou uvádí v průběhu správního řízení či v odvolání? Proč nepožadoval bezprostřední vysvětlení (třeba i před orgánem policie) od obsluhy pizzerie (od S. M.), proč např. nepožadoval kromě dechové zkoušky i lékařské vyšetření, které by bývalo bylo zcela na místě, pokud odvolatele měl (musel mít) pochybnosti o výsledku dechové zkoušku. Je přece zcela nepochybné, že řidič, který bude přesvědčen o tom, že před jízdou nepožil žádný alkoholický nápoj, resp. že není pod jeho vlivem, přičemž výsledek dechové zkoušky v rámci silniční kontroly je opačný, bude proti tomuto zásadně nesouhlasit, výsledek dechové zkoušky bude naléhavě namítat, bude uvádět okolnosti, které vyloučí požití alkoholu, bude navrhovat důkazy apod. Odvolatel nic takové neučinil, k výsledku dechové zkoušky neměl jedinou námitku, naopak s ní souhlasil. Ani v následném podání vysvětlení před orgánem policie nevznesl žádný nesouhlas, přestože k tomu měl možnost. Odvolatel dokonce následně, několik týdnů poté, nebrojil ani proti rozhodnutí, kterým mu byl zadržen řidičský průkaz č. j. VNITŘ/D/5718/09 ze dne 8.4.2009. Takto se prostě řidič, který je přesvědčen o své nevině, nemůže racionálně zachovat, to se příčí veškerým rozumovým a logickým předpokladům. Nota bene u odvolatele, který pracuje v autobazaru a možnost řízení vozidel je pro něj každodenní nutností a zdrojem obživy. V této souvislosti odvolací orgán pokládá za vhodné ocitovat i ustanovení (§ 4 odst. 1) z návrhu nového občanského zákoníku, kde se praví: „Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.“ Pokud by měla být í tato zásada aplikována na chování odvolatele v rámci silniční kontroly, pak je – ve vztahu k obsahu odvolání a námitek odvolatele uvedených v řízení – neobhajitelné, proč toto (z odvolání a z námitek v řízení) neuváděl již v rámci silniční kontroly nebo to neuváděl v rámci podání vysvětlení před orgánem policie nebo to neuváděl v řízení o zadržení řidičského průkazu. Odvolací orgán je na základě právě uvedeného přesvědčen, že argumentace odvolatele je ryze účelová s cílem vyvinit se z odpovědnosti za přestupek. Odvolatel svoje důvody uvádí až v okamžiku, kdy jej v řízení zastupuje zmocněnec, nikdy předtím nic podobného netvrdil, nepředestřel dříve své nyní uváděné důvody správnímu orgánu (či policii). Velmi pravděpodobně je argumentace dílem určité právní pomoci zmocněnce, což je samozřejmě v obecné rovině přípustné, ovšem zde jednoznačně ilustrující účelovost z ničeho nic (zřejmě zmocněncem) předložené argumentace.

Své rozhodnutí o odvolání odůvodnil odvolací správní orgán dále tím, že odvolatel v odvolání uvádí, že „nikdo přece nemůže předpokládat, že když si v pizzerii objedná nealkoholický nápoj (v daném případě colu), že mu do tohoto nápoje bude přidán alkohol“. S tímto tvrzením odvolací orgán samozřejmě zcela souhlasí, a pak je samo sebou otázka, proč se tak přesto mělo stát, proč by měla S. M. odvolateli do coly přidávat alkoholický nápoj? Neřkuli za situace, kdy dle vlastních slov nevěděla, resp. věděla, že odvolatel přijel autem. Odvolací orgán považuje výpověď S. M. za nepravdivou a Magistrát města Plzně by v této souvislosti (nad rámec řízení) mohl učinit i další účelné úkony (např. informace zaměstnavateli dané zaměstnankyně), neboť jde z její strany o skutečně alarmující výpověď. V prvé řadě je takřka absurdní (a odvolatel na to v odvolání sám poukazuje), aby obsluha v pizzerii servírovala zákazníkovi alkoholický nápoj, pokud ten si objednal nápoj nealkoholický. Dále je třeba přihlédnout k té skutečnosti, že S. M. je známou odvolatele, je tedy málo pravděpodobné, že by vypovídala v jeho neprospěch. V její výpovědi jsou i logické rozpory, které ji taktéž činí nevěrohodnou. Např. svědkyně uvádí, že „V uvedenou dobu za mnou přijel můj známý pan Š.“, aby pak následně uvedla, že nevěděla o tom, že pan Š. přijel do podniku a z toho zase pojede vozidlem. Svědkyně také tvrdí, že ji odvolatel nic neříkal o tom, že do podniku přijel autem a ani se jej na to neptala, přičemž je znovu opakováno, že na začátku své výpovědi hovoří o tom, že za ní do podniku odvolatel „přijel“. Velmi nevěrohodně působí i tvrzení, že odvolatel měl v noci, kolem 23 hodiny během (pouhých) 15 minut vypít dvě coly o obsahu 0,3 l (do kterých byla přimíchána 50% slivovice) a hned zase odejít. Dle vyjádření svědkyně měla být tato skutečnost sdělena odvolateli až někdy v měsíci dubnu, otázkou zůstává, proč sám odvolatel nevyvíjel snahu tuto skutečnost ověřit mnohem dříve, když s ním bylo např. ještě před tím vedeno řízení o zadržení řidičského průkazu (pokud by mělo být pravdivé tvrzení odvolatele uvedené v odvolání, pak jedinou možností, kde a kdy mohl požít alkoholické nápoje byla právě 15 minutová návštěva pizzerie a zde požití dvou sklenic coly).

V odůvodnění rozhodnutí ze dne 18.9.2009 č.j. DSH/12077/09 odvolací správní orgán dále uvádí, že jako zcela neobhajitelné pokládá odvolací orgán tvrzení odvolatele, že jeho podpis na oznámení přestupku neznamená souhlas, potvrzení či přiznání, že vědomě řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, tedy že souhlasí s přestupkem, ale že souhlasí výsledek měření dechové zkoušky na přístroji s vytisknutými údaji. Tímto způsobem by žádný racionálně uvažující řidič, tedy odborně způsobilá osoba, nemohl jednat, pokud by byl v přesvědčení, že se při řízení vozidla nenacházel pod vlivem alkoholu. Toto tvrzení odvolatele pokládá odvolací orgán opětovně jako účelovou argumentaci. Odvolací orgán tedy dospěl k závěru, že námitka odvolatele ohledně absence jeho zavinění přestupku je ryze účelová s cílem vyvinit se z odpovědnosti. Skutečnosti výše uvedené svědčí k závěru, že odvolatel si byl svého protiprávního jednání od počátku vědom, neprotestoval ani v rámci policejních úkonů, ani v rámci řízení o zadržení řidičského průkazu, ke změně postoje přistoupil až v rámci projednání přestupku, kdy se nechal zastupovat zmocněncem. Odvolací orgán má ve shodě s Magistrátem města Plzně za prokázané, že odvolatel porušením § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Magistrát města Plzně v řízení zjistil správný skutkový stav, na nějž aplikoval správnou právní kvalifikaci. Nemůže obstát ani námitka odvolatele, že sankce nebyly uloženy v souladu s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích. Magistrát města Plzně nemohl přihlédnout k zavinění, neboť není možno zcela přesně určit, zda toto bylo ve formě úmyslu či nedbalosti, tato otázka je s ohledem na postoj odvolatele reálně nevyřešitelná (byť je zde v obecné rovině plně respektováno ustanovení § 3 zákona o přestupcích). Sankce jsou jinak adekvátní, odpovídají závažnosti přestupku a okolnostem podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, Magistrát města Plzně jejich výši řádně zdůvodnil.

Žalobce v žalobě namítá, že žalovaný správní orgán nevzal v potaz, že znalecký posudek, který byl v daném řízení vypracován soudní znalkyní MUDr. E. Č., jednoznačně podporuje tvrzení žalobce i svědeckou výpověď S. M., přestože anebo možná právě z toho důvodu, že tyto provedené důkazy svědčí o tom, že se žalobce nedopustil předmětného přestupku, ať již úmyslně nebo jen z nedbalosti.

V žalobě se dále namítá, že žalovaný by se ve své správní úvaze měl spíše zabývat a řídit hodnocením důkazů, které jsou součástí předmětného spisového materiálu a které byly v průběhu předmětného správního řízení provedeny, a ne složitě konstruovat účelovost výpovědi a opírat ji o jakýsi „návrh nového občanského zákoníku“. Kdyby se žalovaný podrobně věnoval hodnocení důkazů, které hovoří ve prospěch žalobce, zcela jistě by „logicky“ dospěl i k odpovědím na své otázky, které vykonstruoval ve své správní úvaze. Skutečnost však není nikterak složitá. Žalobce se o skutečnosti, že mu byl S. M. přidán do nápojů alkohol, dozvěděl až při jeho další návštěvě pizzerie koncem měsíce dubna. Z tohoto jednoduchého důvodu žalobce nemohl tyto skutečnosti namítat a popřípadě žádat o výslech S. M. již na místě kontroly, před orgánem policie, a nebo v rámci odvolání proti rozhodnutí ze dne 8.4.2009, kterým mu byl zadržen řidičský průkaz. V době zahájení správního řízení, které bylo zahájeno oznámením o zahájeni řízeni o přestupku ze dne 4.5.2009, již o této skutečnosti věděl, a proto již od prvního kontaktu žalobce se správním orgánem v rámci ústního jednání již žalobce tuto skutečnost uváděl. Na doložení pravdivosti této skutečnosti pak žalobce následně navrhl výslech S. M. Další, dle názoru žalobce zcela irelevantní, je ta část správní úvahy žalovaného, kde tento hodnotí jako nevěrohodnou tu část tvrzení žalobce, že měl v noci kolem 23 hodiny během pouhých 15 minut vypít dvě coly o obsahu 0,3 l a hned zase odejít. K tomuto je nutno pouze uvést, že žalobce ve své výpovědi před správním orgánem neuváděl, že by byl v pizzerii pouhých 15 minut, ale že odešel po cca 20 až 25 minutách. Žalovaný mnohokrát v rámci své správní úvahy pokládá otázky, které v dané věci zůstávají, aniž by se je jakkoliv pokusil zodpovědět nebo na ně našel odpovědi v předmětné spisové dokumentaci. Jestliže žalovaný zjistil v předmětné spisové dokumentaci tolik nezodpovězených otázek, měl tedy spisovou dokumentaci sám doplnit, nebo rozhodnutí zrušit a věc vrátit k doplnění a k novému rozhodnutí.

Žalobce v žalobě dále namítá, že závěrem svého rozhodnutí žalovaný hodnotí jako zcela neobhajitelné tvrzení žalobce, že jeho podpis na oznámení přestupku neznamená souhlas, potvrzení či přiznání, že vědomě řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, tedy že souhlasí s přestupkem, ale že souhlasí výsledek měření dechové zkoušky na přístroji s vytisknutými údaji. Tímto způsobem by žádný racionálně uvažující řidič nemohl jednat, pokud by byl v přesvědčení, že se při řízení nenacházel pod vlivem alkoholu. V reakci na tuto správní úvahu žalovaného lze pouze odkázat na příslušný tiskopis oznámení přestupku, kde je nad podpisem žalobce uvedeno „vysvětlení a podpis občana, který je podezřelý z přestupku (jednání, které má znaky přestupku)“. Jestliže tedy je řidiči předloženo oznámení o přestupku, kde má možnost se vyjádřit a podepsat, automaticky to přece neznamená, že když to oznámení podepíše, že souhlasí s přestupkem respektive se svou vinou. Vina žalobce by měla být prokázána v následném správním řízení. To potom nemusí probíhat žádné správní řízení a dokazování, jestliže je s pouhým podpisem oznámení přestupku automaticky spojováno i uznání viny. Poslední odstavec rozhodnutí žalovaného před poučením dle názoru žalobce zcela jednoznačně dokládá tvrzení žalobce, a to že v daném případě nejsou naplněny všechny znaky přestupku, a to konkrétně subjektivní stránka přestupku, tj. zavinění, a že v daném případě nelze žalobce uznat vinným z přestupku. Žalovaný zde mimo jiné uvádí, že otázka zavinění je reálně nevyřešitelná, neboť není možno zcela přesně určit, zda toto bylo ve formě úmyslu či nedbalosti. Vzhledem k tomu, že však již od prvopočátku je žalobcem namítáno, že v daném případě nelze vinit žalobce ani z úmyslného jednání ani z nedbalostního jednání a ani prvoinstanční správní orgán či žalovaný správní orgán zavinění (ať již úmyslné nebo nedbalostní) jakkoliv neprokázal, cítí se žalobce rozhodnutím žalovaného krácen na svých právech.

Žalovaný správní orgán se k žalobě vyjádřil tak, že vycházel z té skutečnosti (s odkazem na dostupný důkazní materiál), že se v případě P. Š. jedná o účelovou výpověď, tedy výpověď, která neodpovídá skutečnosti. Potom tedy ani nemohl být brán v potaz znalecký posudek MUDr. E. Č., který vychází právě plně z výpovědi P. Š. Pokud by správní orgán vycházel z citovaného znaleckého posudku, byly by jeho kroky zmatečné a závěr ve věci neudržitelný.

Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný správní orgán uvedl, že svůj závěr ve věci v rozhodnutí řádným způsobem zdůvodnil. Postup, který P. Š. zvolil, je pro odborně způsobilou osobu (držitele řidičského oprávnění) neobhajitelný. Pokud byl přesvědčen o své nevině, tak měl již od počátku argumentovat stejně jako v průběhu řízení či v odvolání. Jestliže měla být jeho výpověď pravdivá, tak musel mít o výsledku dechové zkoušky zásadní pochybnosti od počátku, musel proti němu aktivně brojit. On však nevznesl jedinou námitku, a to ani v rámci podání vysvětlení u policie, dokonce i bez námitky akceptoval rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu. To se příčí veškerým rozumovým předpokladům a východiskům, které je možno na daný případ aplikovat, které je možno od racionálně uvažující osoby (řidiče) předpokládat. Žalovaný dospěl ke svému závěru na základě skutečností vyplývajících ze spisu, které tvoří ucelený a objektivně zdůvodnitelný podklad pro vydání správního rozhodnutí. Na obdobném principu rozhodují i soudy v trestním řízení za situace, kdy navenek jakoby chybí přímý důkaz. Ve světle právě uvedeného je nutno znovu upozornit na klíčový problém neprotestování proti výsledku dechové zkoušky v rámci silniční kontroly, v rámci podání vysvětlení před policií či v rámci řízení o zadržení řidičského průkazu. Toto nekonání pana Š. v situacích, kdy mohl, spíše však měl konat, kdy se měl výsledku dechové zkoušky aktivně bránit, je transparentním a legitimním předpokladem, ze kterého správní orgány při vydání svých rozhodnutí vycházely.

Žalovaný správní orgán se k žalobě dále vyjádřil tak, že ze svědecké výpovědi S. M. nebylo možno objektivně vycházet jako z výpovědi nestranného a nezaujatého svědka. Sám P. Š. ji označil ze svoji známou, těžko tedy potom předpokládat, že by vypovídala jinak než ve prospěch obviněného a v její výpovědi jsou vnitřní rozpory (viz odůvodnění rozhodnutí o odvolání). Výpověď jako taková je skutečně alarmující, to pokud obsluha v pizzerii má servírovat zákazníkovi alkoholický nápoj, přičemž zákazník si objedná nápoj nealkoholický. V případě, kdy by zákazník posléze vykonával (jakoukoliv) činnost, při níž by mohl ohrozit život nebo zdraví, a tento nepříznivý následek by skutečně nastal, důsledky by byly i pro obsluhu v pizzerii fatální, určitě nejméně v rovině trestně právní. Žalovaný ve svém rozhodnutí o odvolání (nad rámec řízení) doporučil Magistrátu města Plzně, aby zvážil tuto záležitost řešit se zaměstnavatelem obsluhy v pizzerii, který by dost pravděpodobně uvedl věci na správnou míru a zjednal nápravu. Žádné otázky nezodpovězené nezůstaly, jak se snaží P. Š. v žalobě konstruovat. Žalovaný vznesl otázku týkající se výpovědi výše uvedené svědkyně, záhy si však na ni sám odpověděl a tato záležitost nebyla a není v rovině klíčového podkladu pro správní úvahu o víně. Stejně tak je nutno odmítnout tvrzení P. Š., že „otázka zavinění je reálně nevyřešitelná", jak prý má uvádět odvolací orgán. Žalovaný však toto tvrzení váže pouze k otázce stanovení výměry sankcí podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, kdy zde nelze - s ohledem na postoj P. Š. - jednoznačně prokázat úmysl. Z hlediska viny (zavinění) přestupce je jednoznačně vycházeno z § 3 zákona přestupcích, jak je ostatně v odůvodnění rozhodnutí taktéž uvedeno.

Při jednání před soudem dne 2.8.2011 zástupce žalobce na argumentaci žalovaného v tom směru, kdy klade řečnické otázky vůči postoji obviněného v tomto řízení, např. proč při kontrole nenamítal její výsledek, proč nepožadoval vysvětlení, proč se nebránil výsledku kontroly, uvedl, že obviněný vysvětlil, že o alkoholu se dozvěděl až dodatečně a vzhledem k tomu, že toho dne večer vypil 2 dcl vína, mohl se domnívat, že při kontrole byl zjištěn tzv. zbytkový alkohol.

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“).

Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu [ve znění účinném v době, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku] řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem.

Podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích [ve znění účinném v době, kdy mělo dojít ke spáchání přestupku] se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem.

I když s účinností od 1.8.2011 došlo ke změně právní úpravy, soud předesílá, že skutek, jehož se měl dopustit žalobce, je nadále protiprávní, na čemž nic nezměnilo ani zpřesnění skutkové podstaty, její přenesení ze zákona o přestupcích do zákona o silničním provozu a dílčí úprava sankcí za tento přestupek.

– 1 –

V přezkoumávané věci je spor o naplnění subjektivní stránky skutku, tj. o zavinění. Podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.

Podle § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.

Zavinění lze definovat jako vnitřní psychický stav pachatele přestupku k protiprávnímu jednání a jeho následku. Přestupkem je pouze zaviněné jednání. Zavinění je tedy jedním ze základních znaků odpovědnosti za přestupek, je tedy subjektivním předpokladem správněprávní odpovědnosti. Odpovědnost za přestupek možno vymezit jako odpovědnost za zaviněné protiprávní jednání konkrétní fyzické osoby. Na rozdíl od trestního práva k odpovědnosti za přestupek postačí zásadně zavinění nedbalostní.

– 2 –

Při ústním jednání před správním orgánem dne 27.5.2009 žalobce vypověděl: Dne 21.3.2009 v době okolo 20.00 hod. jsem byl na večeři, při které jsem vypil dvě dcl červeného vína s colou. Následně jsem v době okolo 23.00 hod. šel za svojí známou paní M. do baru v Plzni, Bezručově ul., kde jsem si objednal dvě coly bez alkoholu. Tyto jsem zde vypil. V baru jsem coly pil po dobu asi 20 až 25 minut. Z baru jsem odjížděl v době okolo 23.15 hod. svým vozidlem. Před započetím jízdy a během ní jsem na sobě nepociťoval žádné příznaky, že bych byl pod vlivem alkoholu. Rovněž jsem se domníval, že víno vypité okolo 20.00 hod. již na mne nebude mít žádný vliv. Během jízdy jsem byl kontrolován hlídkou Policie ČR. Při silniční kontrole jsem se podrobil dechové zkoušce, která měla, k mému překvapení, pozitivní výsledek. Já jsem výsledky dechových zkoušek podepsal. Až později jsem se od paní M. dozvěděl, že do objednané coly mi byl přimíchán alkohol.

Nato žalobce odpověděl na otázky správního orgánu. Na otázku, jak si vysvětloval na místě silniční kontroly pozitivní výsledky dechových zkoušek, odpověděl, že toto si nedokázal vysvětlit. Na otázku, proč s výsledky dechových zkoušek souhlasil, odpověděl, že výsledky mu byly divné, ale tyto výsledky mu byly ukázány na přístroji a shodovaly se s vytisknutými údaji. Na otázku, proč po pozitivních dechových zkouškách nepožádal o provedení lékařského vyšetření s odběrem biologického materiálu, uvedl, že tuto možnost mu nikdo nenabídl, na jeho dotaz mu bylo policistou sděleno, že dechová zkouška postačuje. Na otázku, kdo byl u dechových zkoušek a samotné silniční kontroly přítomen, odpověděl, že on a jeden policista, další dva policisté byli ve vozidle. A na otázku, proč nevyužil svého práva a své dnešní vyjádření neuvedl již před policejním orgánem na tiskopisu oznámení přestupku nebo při podání vysvětlení dne 22.3.2009, odpověděl, že o skutečnosti s přimícháním alkoholu do nealko nápoje v této době nevěděl.

Žalovaný správní orgán pokládá za zcela neobhajitelné tvrzení žalobce, že jeho podpis na oznámení přestupku neznamená souhlas, potvrzení či přiznání, že vědomě řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, tedy že souhlasí s přestupkem, ale že souhlasí výsledek měření dechové zkoušky na přístroji s vytisknutými údaji.

S tímto hodnocením tvrzení žalobce žalovaným správním orgánem však soud nesouhlasí, naopak se vzhledem k textu, který je tu signován, ztotožňuje s argumentací žalobce, že jestliže je řidiči předloženo oznámení o přestupku, kde má možnost se vyjádřit a podepsat, automaticky to přece neznamená, že když to oznámení podepíše, že souhlasí s přestupkem, respektive se svou vinou. Vina žalobce by měla být prokázána v následném správním řízení. To potom nemusí probíhat žádné správní řízení a dokazování, jestliže je s pouhým podpisem oznámení přestupku automaticky spojováno i uznání viny.

Žalovaný správní orgán má dále za to, že řidič, který bude přesvědčen o tom, že před jízdou nepožil žádný alkoholický nápoj, resp. že není pod jeho vlivem, přičemž výsledek dechové zkoušky v rámci silniční kontroly je opačný, bude proti tomuto zásadně nesouhlasit, výsledek dechové zkoušky bude naléhavě namítat, bude uvádět okolnosti, které vyloučí požití alkoholu, bude navrhovat důkazy apod.

K tomu soud konstatuje, že většina řidičů by se jistě tak zachovala, někteří řidiči se ovšem mohou zachovat jinak. Z různých důvodů. Jestliže správní orgány zajímalo, proč se žalobce zachoval tak, jak se zachoval, mohly se jej na to zeptat; nelze nevidět, že při ústním jednání před správním orgánem dne 27.5.2009 žalobce odpověděl na všech pět otázek, které mu správní orgán položil.

Správní orgány by se tak zřejmě dozvěděly to, co bylo uvedeno u soudu: vzhledem k tomu, že toho dne večer vypil 2 dcl vína, mohl se žalobce domnívat, že při kontrole byl zjištěn tzv. zbytkový alkohol.

– 3 –

Při ústním jednání před správním orgánem dne 27.5.2009 svědkyně S. M. po zákonném poučení vypověděla: Dne 21.3.2009 v době okolo 23.00 hod. jsem byla v pizzerii v Plzni, Bezručově ul., kde pracuji. V uvedenou dobu za mnou přijel můj známý pan Š. Zdržel se zde po dobu asi 15 minut. Během této doby si pan Š. objednal dvě coly. Objednal si coly čisté, bez alkoholu. Já jsem mu obě coly postupně přinesla. V podniku nezávisle probíhala nějaká oslava. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, že pan Š. přijel do podniku a z tohoto zase pojede vozidlem, tak jsem mu do každé coly o obsahu 0,3 l [přimíchala] vždy po jedné odlivce 0,05 l 50 procentní slivovice. O tomto přimíchání jsem panu Š. neřekla. Toto nemohl ani vědět. O této skutečnosti jsem mu sdělila až po jeho další návštěvě někdy v měsíci dubnu 2009. V případě, že bych věděla, že do podniku přijel vozidlem, tak bych mu do coly žádný alkohol nedolévala. Na otázku zmocněnce obviněného, zda jí sdělil pan Š., že do podniku přijel vozidlem, svědkyně odpověděla, že neříkal a ona se jej neptala. Žádné další otázky nebyly svědkyni kýmkoliv položeny.

Správní orgány záhy sice pochopily, že stěžejní otázkou je tu motiv jednání S. M. [správní orgán prvního stupně v předkládací zprávě k podanému odvolání ze dne 7.9.2009 píše: Nezodpovězenou otázkou zůstává i skutečnost, proč tak S. M. činila. a odvolací správní orgán v rozhodnutí o odvolání uvádí: ... a pak je samo sebou otázka, ... proč by měla S. M. odvolateli do coly přidávat alkoholický nápoj?], ale namísto zajištění doplňujícího výslechu této svědkyně se krajský úřad v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí zabýval spíše méně podstatnými aspekty věci, jako tím, že svědkyně je známou odvolatele, a tím, že odvolatel měl kolem 23.00 hod. během (pouhých) 15 minut vypít dvě coly o obsahu 0,3 l, kdežto provedení výslechu S. M. a jejího zaměstnavatele navrhl krajský úřad až soudu, který to samozřejmě neprovedl, protože zde není od toho, aby prováděl důkaz, který přímo volal po tom, aby byl proveden už před správním orgánem.

Ale ne dosti na tom: žalovaný správní orgán považuje výpověď S. M. za nepravdivou a doporučuje správnímu orgánu prvního stupně, aby v této souvislosti informoval jejího zaměstnavatele. Jinak řečeno: krajský úřad nedoporučuje plzeňskému magistrátu, aby jednání svědkyně, která měla vypovídat nepravdivě, posoudil s ohledem na ustanovení § 21 odst. 1 písm. g) zákona o přestupcích („kdo úmyslně podá nepravdivou nebo neúplnou svědeckou výpověď ve správním řízení“), nýbrž mu doporučuje, aby se postaral o to, aby této svědkyni „zavařil“ u jejího zaměstnavatele. Ale kvůli čemu? Inu, zřejmě kvůli tomu, že – ačkoli říká pravý opak – ve skutečnosti P. Š. bez jeho vědomí do coly nic nepřimíchávala nebo P. Š. v inkriminované době v jejich pizzerii ani neviděla.

Žalovaný správní orgán má za to, že se příčí veškerým rozumovým a logickým předpokladům, jestliže řidič, který je přesvědčen o své nevině, nemá jedinou námitku k výsledku dechové zkoušky, ani v následném podání vysvětlení nevznese žádný nesouhlas a dokonce nebrojí ani proti rozhodnutí, kterým mu byl zadržen řidičský průkaz. A soud má zase za to, že není v souladu nejen s rozumovými a logickými předpoklady, jestliže správní orgán míní iniciovat postih zaměstnankyně jejím soukromým zaměstnavatelem, jemuž nic špatného neměla udělat, a ignoruje odpovědnost svědkyně vůči pořádku ve státní správě, který měla – a zřejmě vážně – porušit nepravdivou výpovědí.

– 4 –

Ve znaleckém posudku MUDr. E. Č., znalkyně z oboru zdravotnictví – odvětví soudní lékařství, dne 13.7.2009 uvedla, že 1. Za předpokladu, že P. Š. dne 21.3.2009 kolem 20.00 hod., kdy večeřel, vypil celkem 2 dcl červeného vína s colou, pak by požil necelých 20 g absolutního alkoholu. Bilančním propočtem, s přihlédnutím k jeho tělesné hmotnosti a době posledního jídla, lze stanovit, že by se tento alkohol do 23.00 hod. téhož dne z jeho organizmu zcela vyloučil a koncentrace alkoholu v jeho krvi by byla v té době nulová; 2. Pokud by P. Š. téhož dne od 23.00 do 23.20 hod. vypil 2 x 0,3 litry coly, přičemž do každé sklenice by bylo přidáno 0,05 litru 50% slivovice, pak by požil celkem 39,5 g absolutního alkoholu. S ohledem na dobu posledního jídla a jeho tělesnou hmotnost lze stanovit, že by hladina alkoholu v jeho krvi na vrcholu vstřebávání, tj. ve 24.00 hod., činila nejméně 0,52 g/kg a nejvýše 0,60 g/kg, což by odpovídalo i výsledkům prováděných dechových zkoušek; 3. Při koncentraci alkoholu v krvi 0,52 až 0,60 g/kg (promile) by se ze soudnělékařského hlediska jednalo o nejmírnější stupeň alkoholového ovlivnění – podnapilost. Jde jen o mírné postižení smyslových, duševních a jemných pohybových funkcí, které nemusí být na dotyčné osobě pro okolí patrné a rovněž běžným lékařským vyšetřením ho v řadě případů nelze odhalit; 4. Rozpoznání přidaného alkoholu do nápoje je zcela subjektivní povahy. Ze soudnělékařského hlediska lze uvést, že při pití alkoholického nápoje o koncentraci 20 objemových procent je již obvykle alkohol přidaný do nápoje rozpoznán. V tomto případě se jednalo o zředění alkoholu s výslednou koncentrací kolem 7 obj. %. Nelze tedy jednoznačně říci, že by P. Š. musel poznat, že do coca-coly byla přidána slivovice.

Žalovaný správní orgán se v rozhodnutí o odvolání (ze dne 18.9.2009) o znaleckém posudku ani nezmiňuje, zatímco ve vyjádření k žalobě (ze dne 7.12.2009) k žalobní námitce mj. uvedl: Potom ani nemohl být brán v potaz znalecký posudek, který vychází právě plně z výpovědi P. Š. Pokud by správní orgán vycházel z citovaného znaleckého posudku, byly by jeho kroky zmatečné a závěr ve věci neudržitelný.

Ač tedy krajský úřad dne 7.12.2009 o znaleckém posudku takto smýšlel, dne 18.9.2009 potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, v jehož výrokové části se nachází i toto vyjádření: Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství bylo prokázáno, že v době silniční kontroly měl obviněný v krvi nejméně 0,52 g/kg alkoholu, tudíž obviněný řídil motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem.

– 5 –

Žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí uvádí, že „účelovost odvolatelovy argumentace lze důkazy (byť nepřímými, ale tvořícími ucelený logický celek) vyvrátit“ [ovšem logicky vzato by se neměla vyvracet účelovost argumentace, ale argumentace sama].

Ani zdejší soud nemíní zpochybňovat, že při správním trestání lze pracovat i s nepřímými důkazy. Ohledně nich však došel Nejvyšší správní soud k tomuto názoru: „Nepřímé důkazy, z nichž je dovozována odpovědnost za přestupek, musí tvořit ucelený logicky provázaný důkazní řetězec, v němž žádný důkaz nezpochybňuje pravost, věrohodnost a přesvědčivost důkazů ostatních“. (viz rozsudek ze dne 3.5.2007 č.j. 8 As 10/2006-48, k dispozici na www.nssoud.cz). Zdejší soud má ovšem za to, že v přezkoumávané věci krajský úřad těmto požadavkům nedostál.

Podle § 50 odst. 3 věty druhé spr. ř. v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

Porušení ustanovení § 50 odst. 3 věty druhé spr. ř. zpravidla znamená porušení také ustanovení § 3 téhož zákona, tedy zásady materiální pravdy.

Ohledně významu zavinění dospěl Nejvyšší správní soud např. k těmto závěrům: „Jde-li o vzdálenější nebo jinak pochybnou souvislost mezi jednáním a následkem, zavinění se stává rozhodujícím znakem skutkové podstaty. Zatímco ostatní znaky skutkové podstaty jsou v takovém případě triviálně naplněny, veškerá tíže posouzení, zda je daná osoba odpovědná ve smyslu příslušného právního předpisu, spočívá na tom, zda soud dospěje k závěru, že osoba jednala alespoň z nevědomé nedbalosti. Proto je zde třeba klást na odůvodnění rozhodnutí soudu nebo správního orgánu vztahující se k zavinění zvýšené nároky. Zavinění je pojmem kontextuálním, posouzení zavinění nelze tedy učinit bez důkladné znalosti kontextu celého případu.“ (rozsudek ze dne 7.8.2008 č.j. 1 As 56/2008-66, k dispozici na www.nssoud.cz) a „Nejvyšší správní soud podotýká, že opačný výklad, a sice, že již samotná přítomnost alkoholu v krvi ve výši přesahující fyziologickou hladinu postačuje k závěru, že stěžovatel naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, by byla v zásadním rozporu se základní zásadou přestupkového práva spočívající v odpovědnosti pouze za zaviněné jednání. Fakticky by vedla k zavedení objektivní odpovědnosti za přestupek. Nic takového však zákon o přestupcích nepředpokládá, naopak bezvýjimečně počítá s přestupkem jako zaviněným jednáním naplňujícím znaky skutkové podstaty příslušného ustanovení přestupkového či jiného zákona.“ (rozsudek ze dne 12.5.2011 č.j. 7 As 105/2010-96, k dispozici na www.nssoud.cz).

Lze shrnout, že v daném případě se správním orgánům u žalobce nepodařilo naplnění subjektivní stránky přestupku prokázat; argumenty, s nimiž pracuje žalovaný správní orgán, zde podle názoru soudu nejsou tak silné jako opačné argumenty, jež předkládá žalobce.

V této souvislosti pak soud ještě dodává, že má za to, že otázku zavinění nelze ponechat otevřenou. Je třeba se vyslovit k formě zavinění: nemohu-li prokázat úmysl, snažím se prokázat nedbalost, nemohu-li prokázat vědomou nedbalost, snažím se prokázat nedbalost nevědomou. Tak jako tak v rozhodnutí správního orgánu musí být uvedena minimální forma zavinění, o níž jsem přesvědčen, že jsem ji prokázal.

Od uvedených požadavků nemůže soud ustoupit, i když si je vědom, že na správní orgány se tu často kladou stejné nároky jako na orgány činné v trestním řízení, a to navzdory tomu, že správní orgány nejsou vybaveny všemi prostředky, jakými orgány činné v trestním řízení disponují.

Žaloba byla shledána důvodnou, a proto soud podle § 78 odst. 1 věty prvé s.ř.s. zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost a současně podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem ve výši 6.800,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2.000,- Kč a dále z odměny advokáta za dva úkony právní služby v plné výši, tj. po 2.100,- Kč, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a g) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za úkon právní služby oceněný plnou výší se považuje převzetí a příprava zastoupení a účast na jednání před soudem. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 960,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrady odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s.ř.s.).Ke splnění povinnosti nahradit žalobci náklady řízení bylo žalovanému stanoveno platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. a určena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.). Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 2. srpna 2011

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru