Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 Ca 44/2009 - 46Rozsudek KSPL ze dne 04.10.2011

Prejudikatura

5 Afs 1/2007 - 172


přidejte vlastní popisek

17Ca 44/2009-46

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Roučkou v právní věci žalobce L.E., zastoupeného JUDr. Josefem Pelechem, advokátem, se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni Škroupova 18 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. srpna 2009 č.j. DSH/10866/09

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Návrh na upuštění od uloženého trestu zákazu činnosti, event. na snížení jeho výše, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen krajský soud) osobně dne 30.9.2009, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 25.5.2009, č.j. 1496/OD/09. Tímto rozhodnutím Městský úřad Rokycany rozhodl, že žalobce je vinen ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2. zák. č. 200/1990 Sb. o přestupcích (dále jen zákon o přestupcích), kterého se dopustil tím, že dne 18.2.2009 ve 13:00 hod. řídil osobní vozidlo tov. zn. Audi, reg.zn. x , po 67,0 km dálnice D5 ve směru jízdy na Prahu v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 130km/hod., rychlostí 226 km/hod., čímž došlo k překročení rychlosti o více než 50 km/hod. Žalobce porušil ust. § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), neboť jako řidič motorového vozidla o max. přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg smí jet na dálnici rychlostí nejvýše 130 km, tuto nejvyšší povolenou rychlost překročil v prostoru mimo obec o více než 50 km/hod., čímž naplnil znaky skutkové podstaty výše uvedeného přestupku. Správní orgán, proto žalobci podle § 22 odst. 7 a § 12 zák. o přestupcích uložil jako sankci pokutu v částce 7.500,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 9 měsíců od právní moci rozhodnutí a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Žalobce z dále uváděných důvodů označil rozhodnutí žalovaného za nezákonné a navrhl, aby toto rozhodnutí, stejně jako rozhodnutí správního orgánu I. stupně, bylo zrušeno a pro případ, že soud se neztotožní s právními názory žalobce, aby na podkladě ust. § 78 odst. 2 soudního řádu správního upustil od uloženého zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 9 měsíců. Žalobce tvrdil, že rozhodnutím Městského úřadu Rokycany, ve spojení s rozhodnutím žalovaného, byl zkrácen na svých právech a to jak přímo, tak i následně v důsledku porušení jeho práv v předcházejícím řízení úkony správních orgánů. Žalobce především tvrdil, že v odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Rokycany ze dne 20. května 2009 sp. zn. 1496/OD/09 uvedl celou řadu porušení ust. zák. o silničním provozu a vyhlášky č. 460/2008 Sb., avšak žalovaný se s namítaným porušením uvedených ustanovení vypořádal lakonicky, bez jakékoliv právně relevantní argumentace a tím se rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným. Žalobce především již v odvolání namítal porušení ust. § 18 odst. 3 zák. o silničním provozu upravujícího rychlost jízdy a poukázal na ust. § 41 odst. 1 zák. o silničním provozu upravující podmínky, za kterých řidič vozidla, který při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívá zvláštního výstražného světla modré barvy, není povinen dodržovat povinnosti definované ve vyjmenovaných ustanovení zákona o silničním provozu. V této souvislosti žalobce poukázal na svědeckou výpověď zakročujícího policisty stržm. K. ze dne 15.5.2009, popisujícího průběh zákroku při měření nedovolené rychlosti vozidla, které žalobce řídil. Z této výpovědi podle žalobce vyplývá, že maják a zvukově výstražný signál, byl ve vozidle policie zapnut až po samotném změření a zadokumentování rychlosti osobního vozidla řízeného žalobcem. Řidič osobního vozidla tov. zn. Volkswagen Passat R36, kterým byla mimo jiné pořízena fotografie, která je součástí spisu, jel rychlostí 233,1 km/hod, tedy v daném okamžiku porušil ust. § 18 odst. 1 zák. o silničním provozu a v době měření neužil zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení podle § 41 odst. 1 zák. o silničním provozu. V této souvislosti žalobce namítal, že vozidlo tov. zn. Volkswagen Passat R36 nebylo řádně označeno ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, tudíž nesmělo být vybaveno ani zvláštním zvukových výstražným znamením doplněným zvláštním světlem modré barvy. Žalobce dále poukázal na ust. § 41 odst. 2 zák. o silničním provozu, podle kterého vozidla Ministerstva vnitra používané policií, mohou být vybavena zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy, ovšem za předpokladu, že jsou označena podle zvláštního právního předpisu. Tímto zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 460/2008 Sb. o způsobu vnějšího označení služebních stejnokrojích a zvláštním barevném provedení a označení služebních vozidel, plavidel a letadel Policie ČR a o prokazování příslušnosti k Policii ČR. V této souvislosti žalobce poukázal na ust. § 11 odst. 1 a na ust. § 11 odst. 3 cit. vyhlášky stanovující, že služební vozidlo policie, které nemá zvláštní barevné provedení stanovené v odst. 1 nebo 2 § 11 cit. vyhlášky, lze označit na přední části a na bočních stranách nápisem policie podle § 4 písm. b) bodu 3. Žalobce tvrdil, že ve vztahu k uvedeným skutečnostem ze strany Městského úřadu Rokycany bylo porušeno ust. § 54 odst. 1 správního řádu zákona č. 500/2004 Sb., podle kterého lze sice k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, avšak výlučně za předpokladu, že tyto nebyly získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy.

Žalobce dále tvrdil, že nebyl zákonným způsobem vyrozuměn o ústním jednání konaném dne 20. května 2009 v 8:00 hod. neboť obsahem doporučené zásilky jímž obsahem byla listina datovaná dnem 21.4.2004, nebyla listina shodného znění s listinou nacházející se ve spise. Žalovaný se s touto námitkou vypořádal tvrzením, že písemnost byla žalobci doručena, protože ji převzal. Žalobce nepopírá, že mu byla doručena doporučená zásilka, ale jejím obsahem byla listina jiného znění, než je založena ve spisech. Žalobci tak byla odňata možnost vykonat jeho práva zaručenému listinou základních práv a svobod ve spojení s ust. § 73 odst. 2 zák. o přestupcích ve spojení s ust. § 36 odst. 1 a odst. 2 a 3 správního řádu. Popsaným postupem správního orgánu došlo i k porušení § 74 odst. 1 zák. o přestupcích.

Žalobce dále trval na provedení důkazů výslechem svědků MUDr. P. a MUDr. K., a to z důvodů již obsažených v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce se neztotožnil se závěrem vyvozeným v odůvodnění správního orgánu I. stupně, že vyšetřením provedeným MUDr. P. nebyla objektivně zjištěna žádná skutečnost dokládající poruchu zdravotního stavu, tím spíše dokládající poruchu zdravotního stavu v rozsahu ohrožující život. Žalobce po inkriminovaném vyšetření a i po té, co mu bylo MUDr. P. doporučeno akutní neurologické a oční vyšetření, a to i přes poučení, podepsal negativní revers. Samotná MUDr. P. považovala tehdy aktuální zdravotní stav žalobce za minimálně vážný a nechala mu revers podepsat.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uváděl, že žalobce především namítá, že v průběhu řízení byl v rozporu se zákonem proveden důkaz záznamem ze silničního radarového rychloměru, což žalobce dovozoval z toho, že pokud vozidlo Policie ČR překračuje nejvyšší dovolenou rychlost, musí být označeno jako vozidlo Policie ČR a musí užívat zvláštního výstražného světla modré barvy. Podle žalovaného předmětem řízení však bylo projednání přestupku žalobce a nikoliv přezkoumávání otázek, zda Policie ČR je oprávněná měřit rychlost, či jak mají být označena jejich vozidla. Tomuto předmětu řízení také odpovídala argumentace žalovaného vyjádřená v napadeném rozhodnutí. K žalobcem namítanému porušení § 18 odst. 3 zák. o silničním provozu žalovaný uváděl, že v daném případě nebyl aplikován § 41 odst. 1 tohoto zákona, podle kterého je Policie ČR povinna užívat zvláštního výstražného světla modré barvy, ale byl aplikován § 18 odst. 9 téhož zákona , který stanoví, že ust. § 18 odst. 3 neplatí pro stanovené útvary policie. Podmínku užití zvláštního výstražného světla modré barvy pak toto ustanovení neuvádí. Tyto útvary jsou pak stanoveny vnitřními předpisy Policie ČR. V daném případě Policie ČR nemohla pochybit, když při výkonu své služby překročila nejvyšší dovolenou rychlost. Záznam ze silničního radarového rychloměru byl podle žalovaného pořízen v souladu se zákonem. Pokud jde o označení vozidla Policie ČR žalovaný uváděl, že v ust. § 11 odst. 3 vyhl. Ministerstva vnitra č. 460/2008 Sb. lze vozidlo označit na přední části a na bočních stranách nápisem policie, pokud nemá zvláštní barevné provedení. Z použitého slova lze je možno dovodit, že vozidlo Policie ČR může mít buď zvláštní barevné provedení nebo může být označeno nápisem policie nebo nemusí být označeno vůbec. Toto pak vyplývá ze samotných úkolů Policie ČR, kdy v případě plnění některých úkolů je žádoucí, aby byla vozidla Policie ČR poznána a naopak v případě plnění jiných úkolů je žádoucí, aby vozidla Policie ČR byla nenápadná. Tomu tak bylo v případě přestupku žalobce, kdy nenápadnost Policie ČR je jedním z předpokladů úspěšného zjišťování přestupků v provozu na pozemních komunikacích. Žalobce dále namítal, že byl nezákonným postupem předvolán k ústnímu jednání, a že místo předvolání k ústnímu jednání mu byla doručena jiná písemnost. K této námitce žalovaný zopakoval argumentaci uváděnou v napadeném rozhodnutí a zdůraznil, že žalobce nepředložil namítanou jinou písemnost, která mu měla být místo předvolání k ústnímu jednání doručena. Toto své tvrzení žalobce nijak nedoložil. Žalovaný vyslovil názor, že bylo právě na žalobci, aby jím tvrzenou skutečnost, že mu byla doručena jiná písemnost doložil. Žalovaný na základě spisové dokumentace neměl pochyb o tom, že žalobci bylo doručeno právě předvolání k ústnímu jednání, které je součástí spisové dokumentace na čl. spisu 14. K další námitce žalobce a k jeho návrhu na provedení důkazů svědeckými výpověďmi MUDr. P. a MUDr. K. žalovaný zopakoval, že toto provedení důkazů považuje i nadále za nadbytečné. Pokud by se prokázalo, že byl odvolatel při jízdě ohrožen na životě nebo na zdraví, pak by tato skutečnost rozhodně nemohla být považována za okolnost vylučující protiprávnost jednání žalobce. Naopak by se jednalo o spíše přitěžující okolnost, neboť nelze akceptovat, aby řidič řídil motorové vozidlo ve stavu, kdy jeho zdravotní potíže mohou ovlivnit jeho schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, tím spíše, že žalobce jel nejméně rychlostí 226 km/hod. Podle názoru žalovaného správní orgán I. stupně dospěl ke správnému závěru, že v době silniční kontroly byl žalobce v dobrém zdravotním stavu, a to na základě výpovědi svědků příslušníků Policie ČR. Z těchto svorných důvodů žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

Z obsahu spisu správního orgánu bylo zjištěno, že dne 18. února 2009 Policie ČR, Krajské ředitelství Západočeského kraje, odbor služby dopravní policie, dálniční oddělení Svojkovice, podala podle § 58 odst. 1 zák. o přestupcích Městskému úřadu Rokycany, odboru dopravy oznámení o přestupku na osobu: L.E., bytem x, který je podezřelý z přestupku podle § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2. zák. o přestupcích tím, že dne 18.2.2009 v 13:00 hod. jel vozidlem reg.zn. x po dálnici D5 ve směru jízdy na Prahu. V prostoru 67 km, kde je nejvyšší povolená rychlost 130 km/hod. byla vozidlu naměřena přístrojem POLCAM 2006 rychlost 233 km/hod. po odečtu 3% tolerance, 226 km/hod.

Součástí správního spisu je ověřovací list č. 258/08, vystavený dne 2.12.2008 dokládající, že u silničního radarového rychloměru POLCAM PC 2006 v.č. 1249PL, naměřené hodnoty odpovídají schválení typu TCM 162/08-4600 a údajům výrobce, rychloměr byl ověřen a lze jej používat k měření rychlosti. Doba platnosti tohoto ověření v délce 1 roku končí 1.12.2009.

Listinou ze dne 2.3.2009 značky 1496/OD/09 je doloženo, že správní orgán nařídil ústní jednání v předmětné věci na 2.4.2009 v 9:00 hod. na Městském úřadu Rokycany a k tomuto ústnímu jednání žalobce touto listinou předvolal. Z obsahu doručenky vyplývá, že obsahuje listinu č.j. 1496/OD/09 a adresát L.E., bytem x, potvrdil převzetí této zásilky dne 4.3.2009.

Z obsahu protokolu o ústním jednání ze dne 2.4.2009, čj. 1496/OD/09 konaného u Městského úřadu Rokycany vyplynulo, že žalobce za účelem projednání přestupku byl jako obviněný řádně předvolán k jednání na 2.4.2009 v 9:00 hod. a k jednání se dostavil. Žalobci při tomto jednání bylo sděleno obvinění ze spáchání předmětného přestupku. Žalobce se s obsahem oznámení seznámil a k věci samé odkázal na písemné vysvětlení, které založil do správního spisu, k tomu přiložil lékařskou zprávu ze dne 18.2.2009 a ze dne 1.4.2009. K dotazu správního orgánu, zda před zrychlením vozidla se pokoušel zavolat rychlou lékařskou pomoc vypověděl, že se pokoušel v prostoru před Plzní volat svého bratra, kterému se nedovolal a lékařskou pomoc volat nezkoušel. K dotazu zda požádal policisty o přivolání lékařské pomoci vypověděl, že je o to nežádal, ale řekl jim, že je mu špatně a jede do nemocnice. Žalobce uváděl, že v žádném případě neměl úmysl samovolně zvýšit rychlost vozidla.

Součástí správního spisu je písemné vysvětlení, které podal na žalobce k události dne 18.2.2009 a které předložil při ústním jednání dne 2.4. 2009 a dvě lékařské zprávy. Prvou zprávou je ambulantní nález interní příjmové ambulance Rokycanské nemocnice a.s., interního oddělení z 18.2.2009, vyhotovený v 15:53 hod. MUDr. Kamilou Petříčkovou, který uvádí u vyšetřovaného diagnózu závrať a konstatuje, že při vyšetření dne 18.2.2009 žalobce subjektivně uváděl, že obtíže poprvé pozoroval před 10 lety, přechodně měl obtíže s viděním, jako by se mu rozšiřovala silnice. Dne 18.2.2009 vstal brzy ráno, jel na hranice, málo pil, byl zvyklý vypít 6 až 7 litrů denně. Před Plzní zastavil, poté se mu udělalo lépe. Před Rokycany měl podobný stav, opět měl problém určit čas, řídil bez brýlí. Žalobce vykazoval při vyšetření krevní tlak 135/80, byl při vědomí, orientovaný, spolupracoval, hlava i krk vykazovaly normální nález, dýchání čisté, sklípkové, akce srdeční pravidelná, ozvy ohraničené, břicho měkké, nebolestivé, dolní končetiny bez otoků, vyšetření EKG vykazovalo akci srdeční pravidelnou, bez negativních zjištěných výsledků. Vyšetřovanému bylo doporučeno podstoupit akutní neurologické a oční vyšetření, což pacient v den vyšetření z časových důvodů odmítl a i přes poučení podepsal negativní revers s vysvětlením, že si toto vyšetření doplní následující den. Byl doporučen klidový režim, neřídit motorové vozidlo, zajistit dostatek tekutin. Druhá zpráva Oblastní nemocnice Příbram, a.s., rehabilitační ambulance, vystavená dne 1.4.2009 MUDr. Hanou Kolářovou uvádí, že žalobce je vyšetřován pro rychlou jízdu s překročením povolené rychlosti a udává, že v inkriminovaný den málo pil, nelze vyloučit, že málo jedl. Během jízdy pociťoval přechodné poruchy zraku, s pocitem rozšiřování vozovky, mírné závratě. Podobné potíže pociťoval poprvé před 10 lety, později několikrát při vyšší námaze. V mládí uváděl opakované záněty dutin, opakovanou traumatizaci mozku, byl šetřen na neurologii i očním oddělení s normálním nálezem. Provedené EEG vyšetření s hraničním nálezem v anamnéze, uváděná dlouhodobá psychická zátěž zejména v minulosti. Nelze vyloučit, že výše uvedené okolnosti přispěly v den jízdy ke zkratkovitému jednání vedoucímu k překročení povolené rychlosti.

Součástí spisu je protokol o výpovědi svědka stržm. Z.K., zaměstnaného u Policie ČR, dálniční oddělení Svojkovice, vyhotovený Městským úřadem Rokycany dne 15.5.2009, čj. 1496/OD/09. Svědek vypověděl, že dne 18.2. 2009 jel společně s kolegou kolem Olympie ve směru na Prahu rychlostí 100 km/hod., předjela je černá Audi S8 výrazně vyšší rychlostí. Při pronásledování a stálém odstupu na radaru bylo zjištěno, že rychlost tohoto vozidla se pohybuje mezi 204 km/hod. až 235 km/hod. Svědek s kolegou započal měření a zhruba na 4 km úseku byly pořízeny 4 videozáznamy, kde nejvyšší rychlost byla 233 km/hod. Měření bylo provedeno v okolí 67 km dálnice D5 ve směru jízdy na Prahu. Po skončení videosekvence zapnuli majáky a zvukový výstražný signál a rozsvítili na předním stínítku STOP POLICIE. Vozidlo asi 1 km nereagovalo, pak přibrzdilo a vozidlo odvedli na nejbližší sjezd na Rokycany. Tam byla provedena kontrola vozidla i řidiče. Řidiči bylo sděleno, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost, na to uvedl, že je to možné. Kolega mu sdělil, že jel rychlostí 233 km/hod. a na to řekl, že je to možné. Pak mu sdělili, že na místě není možno věc vyřešit, protože bude oznámena. Řidič se zeptal, zda věc nelze vyřešit na místě, bylo mu sděleno, že nikoliv. Po zapsání osobních údajů potřebných k oznámení byly řidiči vráceny doklady a ten pokračoval v jízdě. Svědek vypověděl, že od okamžiku provedení měření až do zastavení vozidla měli vozidlo stále v dohledu, byli za nim vzdáleni 20 až 30 metrů. Po dobu sledování sledované vozidlo jelo v pravém jízdním pruhu a při předjíždění několika vozidel přejelo do levého jízdního pruhu, vozidlo drželo směr jízdy bez nějakých abnormalit. V době prováděného měření četnost vozidel na dálnici nebyla velká, řádově několik vozidel. Ze strany předmětného vozidla v době jeho jízdy nedošlo k ohrození jiného účastníka provozu. Jako důvod rychlé jízdy následně řidič uváděl, že si myslel, že ho někdo pronásledoval, že ho chce někdo zabít, ujížděl a nereagoval hned na naše znamení. Svědek vypověděl, že řidič si na místě nestěžoval na technickou závadu vozidla nebo na jeho zdravotní stav. Řidič příslušníky policie o přivolání lékařské pomoci nežádal. Svědek vypověděl, že z pohledu zdravotního, zejména fyzického a duševního stavu, kontrolovaný řidič nevykazoval žádné negativní příznaky, jako třes končetin, celého těla, pocení, špatné dýchání, kašel apod. Řidič vystoupil z vozidla a až do chvíle kdy mu sdělili, že mu hrozí zákaz řízení, se i smál. Součástí spisu správního orgánu je dále protokol o výpovědi svědka pprap. K.S., zaměstnance Policie ČR, dálničního oddělení Svojkovice, vyhotovený Městským úřadem Rokycany dne 19.5.2009. Tento svědek vypověděl, že při měření rychlosti vozidla žalobce měli toto vozidlo stále na dohled, svědek si pamatoval, že bylo změřeno více než 200 km/hod. V nejbližším možném okamžiku proto začali příslušníci policie vozidlo stavět. Po jeho předjetí rozsvítili znamení pro zastavení vozidla. Vozidlo je následovalo až na dálniční sjezd na Rokycany. Řidič předložil doklady, na místě byl veselejší, v okamžiku kdy se dozvěděl, jaký mu hrozí postih, zvážněl. Po zapsání osobních údajů potřebných k oznámení byly doklady vráceny řidiči a ten pokračoval v jízdě. Po dobu sledování vozidlo jelo klidnou, jistou jízdou při jízdě v levém i pravém jízdním pruhu. Vozidlo bezpečně předjíždělo jiná vozidla. Hustota provozu v daném úseku dálnice byla na středním stupni. Ze strany předmětného vozidla v době jeho rychlé jízdy nedošlo k ohrožení jiných účastníků silničního provozu. Jako důvod rychlé jízdy řidič udával, že se bál, že ho někdo sleduje. Řidič si nestěžoval na technickou závadu vozidla ani na jeho zdravotní stav. O přivolání lékařské pomoci nežádal. U řidiče nebyly vidět žádné projevy poruchy celkového vzhledu, či chování z hlediska fyzického i duševního stavu.

Dne 25.5.2009 Městský úřad Rokycany vydal rozhodnutí zn. 1496/OD/09, kterým žalobce uznal vinného ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2. zák. o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 18.2.2009 ve 13:00 hod. řídil osobní vozidlo tov. zn. Audi, reg.zn. x po 67. km dálnice D5 ve směru jízdy na Prahu v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 130 km/hod., rychlostí 226 km/hod., tedy došlo k překročení rychlosti o více než 50 km/hod. Řidič porušil ust. § 18 odst.3 zák. o provozu na pozemních komunikacích, neboť jako řidič motorového vozidla o max. přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg smí jet na dálnici rychlostí nejvýše 130 km. Tuto nejvyšší povolenou rychlost překročil v prostoru mimo obec o více než 50 km, čímž naplnil znaky skutkové podstaty uvedeného přestupku. Správní orgán proto obviněnému podle ust. § 22 odst. 7 a § 12 zák. o přestupcích uložil sankci a to pokutu ve výši 7.500,- Kč a zákaz činnosti na dobu 9 měsíců od právní moci rozhodnutí spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán I. stupně uváděl, že správní řízení bylo zahájeno na základě oznámení o přestupku Policií ČR, dálničního oddělení Svojkovice č.j. KRPP-0988-2/PŘ-2009-030040. Žalobce jako obviněný byl za účelem projednání přestupku předvolán na 20. května 2009, k jednání se nedostavil, neomluvil se a ani neuvedl důležitý důvod, pro který se nemohl dostavit. Jednání bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného podle § 74 odst. 1 zák. o přestupcích. Správní orgán I. stupně vycházel z podkladů, které byly shromážděny v průběhu vedeného řízení a vzal za prokázané, že žalobce jel dne 18.2.2009 ve 13:00 hod. vozidlem reg.zn. 3P7 33 14 po 67,0 km dálnice D5 ve směru jízdy na Prahu, kde je nejvyšší povolená rychlost 130km/hod rychlostí 226 km/hod. Rychlost 226 km/hod. byla vypočtena z naměřené rychlosti 233 km/hod., kdy byla vzata tolerance 3%. Při hodnocení důkazů v jejich souvislosti byl zjištěn rozpor mezi tvrzením obviněného, opakovaným i v subjektivních částech lékařských zpráv a tvrzením zakročujících policistů, společně s objektivní částí lékařských zpráv. Tento rozpor se dotýká subjektivní stránky přestupku, tedy otázky, zda jednání obviněného bylo zaviněné a v jaké míře. Správní orgán vycházel z výpovědi policistů, ze kterých bylo patrno, že obviněný vozidlo při měření rychlosti vedl jistě po pozemní komunikaci, bezprostředně po zastavení nejevil žádné příznaky zdravotních obtíží, nežádal přivolání lékařské pomoci. Svědectví policistů ohledně dobrého zdravotního stavu podporuje i objektivní část vyšetření provedeného lékařem v době bezprostředně následující po provedené kontrole rychlosti. Ani vyšetření provedené později, byť jeho vypovídací hodnota ve vztahu k době řízení předmětného vozidla je nižší, neobsahuje v objektivní části žádný zdravotní problém obviněného. Jeho tvrzení o závažných zdravotních potížích správní orgán hodnotil jako nepravdivé a pouze účelové s cílem vyvinit se z konkrétního přestupkového jednání. Přes tento závěr nelze bez důvodné pochybnosti vyloučit, že obviněný mohl subjektivně nějaké potíže pociťovat, proto se správní orgán zabýval otázkou, zda nedošlo k naplnění podmínek krajní nouze podle § 2 odst. 2 písm. b) zák. o přestupcích, zda na straně obviněného nevyvstaly okolnosti vylučující protiprávnost jeho jednání. Správní orgán připouštěl, že obviněný měl nevolnost, jehož projevy znal již z dřívější doby a také z doby předchozí jízdy, kdy zastavil a odpočinul si. Projevy potíží však nemohly dosahovat takové intenzity jak obviněný uváděl. Lékařskou pomoc sám nepřivolával a policisty o ni ani nežádal. Po provedení lékařského vyšetření v Rokycanech, které objektivně příčinu nevolnosti nezjistilo, odmítl další doplňující vyšetření. Nelze proto hodnotit, že ze subjektivního hlediska obviněného byla situace shledána jako život nebo zdraví vážně ohrožující. Překročení rychlosti jízdy ve zjištěném rozsahu tak nebylo nutné. Zájem chráněný zákonem spočívající v dodržení stanovené rychlosti jízdy a tím zejména v ochraně života a zdraví samotného řidiče, života a zdraví ostatních účastníků provozu, života a zdraví jiných osob a ochraně majetku, byl v daném okamžiku zjevně závažnější, než zájem chráněný zákonem spočívající v ochraně zdraví samotného obviněného, kdy svým jednáním mohl nanejvýš docílit urychlení lékařského vyšetření o několik minut. Proto byla správním orgánem otázka proporcionality posouzena jako nenaplněná. V otázce subsidiarity bylo zjištěno, že se obviněný mohl o svých potížích pokusit vyrozumět lékařskou službu za využití mobilního telefonu nebo za pomoci jiné osoby zejména policistů provádějící kontrolu. V případě vážného zdravotního stavu by mohl být hlídkou Polici ČR k lékařské pomoci odvezen. Situaci mohl také vyřešit tak, jak to provedl již dříve, tady zastavením a odpočinkem. Podmínka subsidiarity, tedy též zůstala nenaplněna. Z těchto důvodů správní orgán dospěl k závěru, že podmínky krajní nouze posuzované ve vztahu k otázce řízení motorového vozidla nedovolenou rychlostí, nebyly ani z části naplněny. Při ukládání sankce bylo přihlédnuto k závažnosti přestupků vzhledem k ohrožení bezpečnosti a plynulosti silniční dopravy, kdy je tato primárně určena zákonem stanoveným rozsahem sankce. Sankce byla uložena v obou obligatorně ukládaných formách, tedy ve formě pokuty i zákazu činnosti v polovině zákonné sazby. Správní orgán dále uvedl důvody, které výši ukládané sankce blíže odůvodňovaly.Při ukládání sankce správní orgán přihlédl k závažnosti přestupku a k zákonnému rozsahu ukládaných sankcí. V neprospěch obviněného přihlédl k tomu, že v minulosti byl postižen za dvě protiprávní jednání spáchané v souvislosti s účastí provozu na pozemních komunikacích za obdobné skutkové podstaty, nedodržení nejvyšší dovolené rychlosti. Ve prospěch obviněného hodnotil míru zavinění, kdy úmysl nebyl prokázán a jednání bylo posouzeno jako nedbalostní. Dále správní orgán přihlédl k času páchání přestupku v době běžného odpoledního pohybu ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích, kdy je čas četnějších výskytů jiných vozidel silničního provozu a vzal v úvahu i dobu denního osvětlení, kdy obviněný mohl na případnou překážku reagovat dříve než za snížené viditelnosti. Způsob spáchání přestupku byl komisivní, neboť obviněný konal, tzn. zrychlil vozidlo na nedovolenou rychlost a tuto udržoval, ačkoliv byl povinen se takovéhoto konání zdržet. Následkem jednání bylo porušení zájmu chráněného zákonem spočívajícího v ochraně života, zdraví a majetku účastníků v provozu na pozemních komunikacích i dalších osob a zajištění bezpečného a plynulého provozu na pozemních komunikacích. Sankce byla uložena v obou obligatorně ukládaných formách, tedy ve formě pokuty i zákazu činnosti v polovině zákonné sazby. Podle správního orgánu uložená sankce zejména sankce zákazu činnosti splní svůj účel represivní i preventivní.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, jehož obsah byl totožný se žalobními výtkami uplatněnými v projednávané žalobě. O tomto odvolání rozhodl žalovaný správní orgán napadeným rozhodnutím, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uváděl, že v odvolání je napadána skutečnost, že řidič zasahujícího policejního vozu porušil v době měření rychlosti jeho vozidla ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť v době měření neužil zvláštního výstražného světla modré barvy. Toto pravidlo ovšem není v příslušných ustanoveních zákona o silničním provozu stanoveno, naopak v § 18 odst. 9 cit. zákona je koncipována výjimka zpravidla o nejvyšší dovolené rychlosti, mimo jiné pro stanovené útvary policie. Řidič služebního vozidla policie má podle citovaného zákonného ustanovení pouze povinnost dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost silničního provozu na pozemních komunikacích. K namítanému neoznačení služebního vozidla policie žalovaný poukázal na ust. § 79 odst. 2 zák. o silničním provozu, podle kterého policista nebo strážník obecní policie může z jedoucího vozidla zastavovat vozidla i rozsvícením nápisu STOP, podle zvláštního právního předpisu ze směru jízdy zastavovaného vozidla, a to zepředu i zezadu. Ze svědeckých výpovědí policistů vyplynulo, že současně se zapnutím výstražného zařízení byl rozsvícen nápis „STOP POLICIE NÁSLEDUJTE NÁS“. Vozidlo tak bylo označeno a řidiči bylo zřejmé, že dostal pokyn k zastavení vozidla od policie. Žalovaný správní orgán neakceptoval ani námitku o tom, že žalobci byla adresována jiná písemnost, datovaná dne 21.4.2009, než je založena ve spise. Tuto jinou písemnost odvolatel nepředložil a své tvrzení nedoplnil důkazním materiálem, přičemž ze spisu naopak vyplývá, že písemnost na čl. 14 mu byla doručena a převzal ji 30. dubna 2009. Z těchto důvodů podle žalovaného nedošlo k porušení procesních práv žalobce. Ten nevyužil možnosti být přítomen výslechu svědků, aniž by se případně ze své neúčasti řádně omluvil a navrhl jiný termín. Navrhovaný výslech lékařek MUDr. P. a MUDr. K. podle žalovaného nemohl do věci přinést nic nového, neboť na základě shromážděných a provedených důkazů byla vinna žalobce jednoznačně prokázána. Tento důkazní návrh měl být uplatněn v řízení před správním orgánem I. stupně. Jeho údajná zdravotní indispozice přitom byla prokazatelně vyvrácena svědectvím zasahujících policistů. Z těchto důvodů žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

V průběhu jednání o projednávané žalobě, žalobce uváděl, že pokud jde o obsah obálky, kterou měl převzít, pak v současnosti si skutečně nepamatuje, co v té obálce bylo. Pouze si vzpomíná, že na listině nebylo uvedeno jeho jméno, nicméně tuto listinu dnes nemůže předložit. K průběhu správního řízení žalobce dodával, že podotýká, že policisté ve své výpovědi uváděli odlišné skutečnosti při popisování jeho reakce při provádění policejního zákroku. Žalobce potvrzoval, že v inkriminované době při jízdě vozidlem pociťoval zdravotní potíže, pokoušel se volat svého bratra, ale ani u jednoho ze dvou operátorů neměl spojení. K samotné věci uváděl, že pokud by policisté měli zapnutý radar již dříve, bylo byl patrno, že jejich vozidlo na vozidlo žalobce vyvíjelo nátlak a v okamžiku, kdy žalobce zjistil , že jde o vozidlo policie, počal s vozidlem zpomalovat, za vozidlem policie se dlouho držel, ač věděl, že má silné auto a mohl ujet. Žalobce s odkazem na podanou žalobu navrhoval, aby rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu I. stupně soud zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení a současně požádal o náhradu nákladů řízení.

Žalovaný v průběhu jednání k pořízení důkazů o dosažené rychlosti vozidla, které žalobce označil za důkazy získané v souladu se zákonem, setrval na svém názoru prezentovaném v napadeném rozhodnutí. K otázce písemnosti, která měla být žalobci doručena místo předvolání k ústnímu jednání uváděl, že tvrzení žalobce v tomto směru považuje za nevěrohodné. K tvrzeným zdravotním potížím žalobce uváděl žalovaný, že žalobce měl možnost obrátit se na hlídku Policie ČR, která jeho akutní zdravotní problémy mohla řešit. Žalovaný konstatoval, že celou řadou skutečností, které žalobce přednesl v průběhu řízení o žalobě, měl možnost uplatňovat v průběhu celého správního řízení. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla soudem zamítnuta a náhradu nákladů řízení nežádal.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, které byly žalobcem v žalobě uplatněny (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.).

Žaloba není důvodná.

Krajský soud vycházel při posuzování důvodnosti uplatněné žaloby ze žalobcem uplatněných žalobních bodů a při rozhodování vycházel z ust. § 22 odst. 1 písm. f), bod 2. zákona o přestupcích, podle kterého přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo dopravní značkou v obci o 40 km/hod a více nebo mimo obec o 50 km/hod a více. Současně soud vycházel z ust. § 18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, podle kterého řidič motorového vozidla o max. přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/hod; na dálnici a silnici pro motorová vozidla rychlostí nejvýše 130 km/hod. Řidič jiného motorového vozidla smí jet rychlostí nejvýše 80 km/hod.

Žalobce v žalobě předně namítal, že rozhodnutí žalovaného považuje za nepřezkoumatelné, neboť se s právně relevantní argumentací nevypořádává s námitkou žalobce v jeho odvolání, kterou poukazoval, že důkaz o dosažené rychlosti vozidla žalobce byl získán v rozporu se zákonem a že provádění zákroku vozidlo policie neužilo výstražná světla modré barvy. K této žalobní výtce soud konstatuje, že rozhodnutí žalovaného se s touto výtkou vypořádalo v odůvodnění rozhodnutí na str. 3 způsobem, z kterého nelze dovodit nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Právní názor žalovaného v této otázce vyslovený je navíc v souladu s rozhodovací praxí správních soudů, která vychází ze závěru, že výsledek měření rychlosti vozidla jedoucího rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, který byl získán měřícím zařízením umístěným v policejním vozidle, které z důvodu měření této rychlosti muselo jet také rychlostí překračující nejvyšší dovolenou rychlost, není nezákonně získaným důkazem, překročení nejvyšší dovolené rychlosti, je v takovém případě nezbytné k plnění úkonů Policie ČR a není přitom ani nezbytné, aby takové policejní vozidlo mělo zapnutá zvláštní výstražná světla modré barvy. neboť § 18 odst. 9 zák. o silničním provozu je k ust. § 41 odst. 1 téhož zákona, podle něhož se má užívat výstražných světel, v poměru speciality (obdobně v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.2.2010 č.j. 58 Ca 46/2009-37 publikovaného pod č. 2080/2010 Sb. NSS). Z tohoto právního názoru krajský soud rovněž vychází a tím dospěl k závěru, že důkaz o dosažené rychlosti vozidla žalobce v inkriminovaném případě byl pořízen v souladu s ust. § 51 odst. 1 správ. řádu zák. č. 500/2004 Sb., podle kterého k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Tento žalobní bod proto soud shledal nedůvodným.

V druhém žalobním bodu žalobce tvrdil, že nebyl zákonným způsobem vyrozuměn o konaném ústním jednání o přestupku, čímž měl být zkrácen na jeho právu na obhajobu ve smyslu § 73 odst. 2 přestupkového zákona a § 36 odst. 1, 2 a 3 správ. řádu, přičemž současně mělo dojít k porušení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Při přezkoumání této žalobní výtky vycházel soud z obsahu správního spisu, který dokumentuje, že dne 21.4.2009 pod značkou 1496/OD/09 byl v záhlaví uvedený jako adresát listiny L.E., který byl listinou vyrozuměn o tom, že ve věci předmětného projednávaného přestupku bude proveden výslech svědků zakročujících policistů S. a K., kteří jsou k tomuto úkonu předvoláni na 19.5.2009 v 7:30 hod. a 15.5.2009 v 8:00 hod. Současně touto listinou byl žalobce vyrozuměn o tom, že v případě, že se se svědeckými výpověďmi neseznámí ani po ukončení svědecké výpovědi druhého svědka, je nařízeno ústní jednání za tímto účelem na 20.5.2009 v 8:00 hod, kdy tyto svědecké výpovědi budou součástí shromážděných podkladů. Tuto listinu podle připojené doručenky označenou zn. 1496/OD/09 převzal žalobce dne 30.4.2009. Soud dále vzal na vědomí, že žalobce své tvrzení o tom, že v doručené zásilce byla jiná listina, než je listina tvořící součást správního spisu, své tvrzení nikterak nedoložil. Pokud žalobce byl vzniklou situací, podle jeho tvrzení v nejistotě, co bylo záměrem správního orgánu, bylo na jeho osobě, aby v součinnosti se správním orgánem vzniklou nejasnost odstranil. Žalobce však správnímu orgánu a to ani následně, nepředložil listinu, kterou měl obdržet a kterou měl být uveden v nejistotu a své tvrzení neprokázal. Z tohoto důvodu soud vycházel ze skutečností, které byly podloženy obsahem správního spisu a na podkladě doručenky vyhodnotil údaje na této listině za pravdivé. Tento postup vyplývá z ust. § 50f odst. 3 o.s.ř., podle kterého doručenka je veřejnou listinou a není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Označení písemnosti na této doručence se shoduje s označením listiny z 21.4.2009, zn. 1496/OD/09, kterou byl žalobce vyrozuměn o konání výslechu svědků a kterou byl vyrozuměn o nařízeném ústním jednání v přestupkové věci na 20. května 2009. Tato žalobní výtka soudem byla proto shledána nedůvodnou.

V rámci vzneseného návrhu na provedení důkazů výslechem lékařek MUDr. K.P. a MUDr. H.K., soud vyhodnotil shromážděné podklady v přestupkovém řízení jako zcela dostatečné k objasnění skutkového stavu věci. K tvrzení žalobce o zhoršení jeho zdravotního stavu v době překročení nejvyšší povolené rychlosti, měl správní orgán k dispozici dvě lékařské zprávy, které na jedné straně obsahovaly výčet subjektivních potíží, tak jak je žalobce uváděl při vyšetření na interní příjmové ambulanci Rokycanské nemocnice a.s. dne 18.2.2009 a při následném vyšetření v Oblastní nemocnici Příbram a.s. na rehabilitační ambulanci dne 1.4.2009. V obou případech tyto zprávy při konstatování objektivního nálezu prováděného vyšetření neobsahovaly skutečnosti prokazující tvrzení žalobce o jeho zdravotních obtížích. Tyto obě zprávy v podstatě při komplexním hodnocení důkazů podporovaly výpovědi svědků zasahujících policistů, kteří rovněž při prováděné kontrole neshledali u žalobce příznaky zhoršeného zdravotního stavu. Zdravotní indispozice žalobce v době páchání přestupku byla vyvrácena i objektivním výsledkem lékařského vyšetření žalobce, tak jak je zaznamenán v ambulantním nálezu interní příjmové ambulance v Rokycanské nemocnice a.s. ze dne 18.2.2009. Reálná existence zdravotních potíží a jejich tvrzená intenzita je navíc vyvrácena samotným jednáním žalobce, který bezprostředně po doporučení akutního neurologického a očního vyšetření toto dne 18.2. 2009 toto odmítl a vyšetření zdravotního stavu podstoupil až dne 1.4. 2009. Z tohoto důvodu Krajský soud nepovažoval za právně významné doplnění dokazování výslechem žalobcem navržených svědků, neboť dokazování provedené před správními orgány vyhodnotil jako dostatečné a za stejně dostatečné vyhodnotil důvody, pro které správní orgán I. stupně stejné důkazy rovněž neprováděl.

Podle § 78 odst. 2 s.ř.s. rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení rozhodnutí podle § 78 dost. 1 s.ř.s., ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákona dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán a který soud případně vlastním dokazováním v několika zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.

Opodstatněnost návrhu žalobce na upuštění od uloženého trestu zákazu činnosti posuzoval krajský soud na podkladě ust. § 11 odst. 3 přest. zákona, podle kterého od uložení sankce lze v rozhodnutí o přestupku upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku. Opodstatněnost tohoto návrhu soud hodnotil rovněž na podkladě ust. § 22 odst. 12 přestupkového zákona, podle kterého od uložení sankce podle § 22 odst. 4 až 11, s výjimkou odst. 10 bodu 1., nelze v rozhodnutí o přestupku upustit. Ust. § 11 odst. 3 přestupkového zákona je nutno vykládat jako ustanovení obecné ve vztahu k specielnímu ust. § 22 odst. 12 téhož zákona. Krajský soud zastává názor, že při užití moderačního práva, to je též při rozhodnutí o upuštění uloženého trestu ve smyslu § 78 odst. 2 s.ř.s., je soud vázán mezemi, které jsou zákonem dovoleny. Tyto zákonné limity svazující soud musejí být stejné jako jsou meze, které umožňují užití moderačního práva správnímu orgánu. Pokud správní orgán na podkladě § 22 odst. 12 přestupkového zákona nemůže upustit od uloženého trestu, který byl v případě žalobce ukládán podle ust. § 22 odst. 7 přestupkového zákona, nemůže tak učinit ani soud (obdobně v rozsudku NSS č.j. j5As 46/2008-50 nebo č.j. 6As 48/2007-58, dostupných na www.nssoud.cz).

Při rozhodování o návrhu žalobce na snížení trestu zákazu činnosti spočívaného v zákazu řízení motorových vozidel uloženého žalobci v délce 9 měsíců od právní moci rozhodnutí, vycházel soud z důvodů, pro které tento druh sankce byl žalobci uložen a které jsou patrny z rozhodnutí Městského úřadu Rokycany, z jeho odůvodnění na straně 6. Na tyto podrobné důvody soud plně odkazuje. Současně soud vzal v úvahu, že návrh na snížení uloženého trestu byl žalobcem uplatněn v průběhu řízení o projednávané žalobě a tento návrh byl odůvodněn tvrzením, že od inkriminovaného jednání uplynula již doba 2 a půl roku. Krajský soud v případě žalobce nehodnotil spravedlnost uloženého trestu zákazu činnosti žalobci, ale zkoumal, zda byly splněny podmínky pro její uložení, což bylo řádně odůvodněno rozhodnutím správního orgánu a současně přihlédl k tomu, že správní orgán srozumitelně výši předmětné sankce zdůvodnil v mezích zákonného rozmezí, ve kterém lze tuto sankci ukládat. Návrh žalobce na snížení o trestu zákazu činnosti nebyl blíže odůvodněn a rovněž z tohoto důvodu nebylo možné tomuto návrhu vyhovět, neboť nebylo zřejmé, z jakých tvrzení a podkladů by měl soud při ukládání sankce v nové výši vycházet. Z těchto důvodů soud zamítl návrh na upuštění od uloženého trestu zákazu činnosti i na snížení výše této sankce.

Vzhledem k tomu, že soud vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou na podkladě ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

Výrok o nákladech řízení vychází ze skutečnosti, že ve smyslu § 60 odst. 1 s.ř.s. dosáhl žalovaný procesního úspěchu a protože náhradu nákladů řízení nežádal, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 4. října 2011

JUDr. Václav Roučka, v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru