Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 Ca 22/2009 - 40Rozsudek KSPL ze dne 17.09.2010


přidejte vlastní popisek

17 Ca 22/2009-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci žalobkyně: M.K., zastoupena: obecným zmocněncem J.K., proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Lobezská 12, 303 81 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.6.2009 č.j. 44091/010-6313-4.6.2009-14/F

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se včasnou žalobou ze dne 16.7.2009 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení, Lobezská 12, 303 81 Plzeň( dále jen žalovaná), proti rozhodnutí z 9.6.2009 č.j. 44091/010-6313-4.6.2009-14/F, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ nebo správní orgán nebo správní orgán prvního stupně) Klatovy ze dne 18.5.2009 č.j. 44004/110-6311-18.5.2009-18/09-SD, kterým OSSZ rozhodla, že žalobkyně nemá nárok na výplatu nemocenských dávek (dále jen ND), protože její pracovní neschopnost( dále jen PN) trvala pouhých 14 dnů a nemocenské může být vyplaceno nejdříve od 15. dne trvání dočasné PN.

Žalobkyně zdůvodnila žalobu tím, že s tímto rozhodnutím nesouhlasí, uvedla, že 20.2.2009 skončil její pracovní poměr u firmy EMP-Centauri, s.r.o., a to ve zkušební době. Dne 18.2.200 byla pro nemoc uznána dočasně práce neschopnou. PN trvala do 3.3.2009. Pro dobu dočasné PN žádala žalobkyně o výplatu nemocenského u OSSZ. Protože však její ústní žádosti byly opakovaně odmítány, nebyl s ní ani sepsán protokol o podání žádosti, byla nucena požádat písemně, a to žádostí doručenou do podatelny OSSZ dne 27.4.2009. Na tuto žádost OSSZ reagovala přípisem ze dne 28.4.2009 č.j. 24002/110-NM-88/09/TOM nazvaným

2 pokračování

17 Ca 22009

„odpověď na Vámi osobně podanou žádost ze dne 27. dubna 2009“. Protože však správní řád ani zák. o nemocenském pojištění neobsahují takový typ správního aktu, nezbývá než považovat jej za správní rozhodnutí, a to výrazně nekvalitní, neboť není řádně rozčleněno na výrok a odůvodnění, neobsahuje žádné poučení a další zákonem předepsané náležitosti rozhodnutí. Odůvodnění se navíc výrazně míjí s obsahem žádosti ze dne 27.4.2009. Dále žalobkyně uvádí, že proti tomuto rozhodnutí podala 5.5.2009 do podatelny OSSZ odvolání a namítá, že OSSZ v rozporu se správním řádem nepostoupila odvolání orgánu druhé instance, ale rozhodla o věci samé, aniž by však nerespektovala zákonné podmínky autoremedury. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně v žalobě namítá následující:

- OSSZ se nevypořádala s existencí předchozího rozhodnutí - rozhodnutí vyřizovala jiná oprávněná osoba, navíc ještě jiná oprávněná úřední osoba, než která rozhodnutí podepsala, což není v souladu s § 15 odst. 4 a § 69 odst. 1 zák.č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád) a pro žalobkyni jako účastníka řízení je to značně matoucí, když neví, která ze tří v písemnostech jmenovaných úřednic, je tou skutečnou oprávněnou úřední osobou pověřenou vyřízením její záležitosti

- odůvodnění rozhodnutí se nevypořádalo s námitkami uvedenými v odvolání – zejména se nevypořádalo s problematikou přednosti ústavních norem před normami zákonnými, pokus o vysvětlení vztahu mezi § 15 odst. 1 a § 23 zák. o nemocenském pojištění je nesrozumitelný

- výrok není dostatečně odůvodněn a je formulačně zmatečný – žalobkyně nežádala o přiznání či nepřiznání nemocenské ani o deklaraci, zda nárok má či nemá, nýbrž o vyplácení nemocenských dávek, přičemž o této žádosti nebylo výrokem rozhodnuto; výrok rozhodnutí též neruší, nemění ani nepotvrzuje původní rozhodnutí ze dne 28.4.2009

- rozhodnutí je v rozporu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS) - žalobkyně nebyla v průběhu prvoinstančního řízení poučena o svých procesních právech a předpokládaném průběhu řízení a nebyla seznámena s podklady pro rozhodnutí a průběhem jejich shromažďování, nebyla informována o provádění důkazů a o případné potřebě doplnit dokazování či jinak doplnit a odůvodnit svou žádost

- dále uvádí, že o jejím druhém odvolání proti rozhodování prvoinstančního orgánu rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ) rozhodnutím ze dne 9.6.2009, č.j. 44091/010-6313-4.6.2009-14/F, proti kterému namítá následující: Rozhodnutí je podepsáno PaedDr. Z.T. jako vyřizující osoba je však uvedena bez podpisu Ing. H.F. – není tedy jasné, kdo byl oprávněnou úřední osobou, která věc vyřizovala a rozhodnutí podepsala. Rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání a „napadené rozhodnutí“ potvrzeno, žalobkyně však napadala dvě rozhodnutí OSSZ a z výroku není jasné, které z oněch dvou rozhodnutí OSSZ je potvrzováno, či zda jsou potvrzována obě (z návětí výrokové věty lze usuzovat, že se výrok vztahuje až k druhému rozhodnutí OSSZ, takže rozhodnutí ze dne 28.4.2009 bylo při posuzování odvolání zcela pominuto a tak je patrně nadále platné). Výklad ustanovení § 15 a § 23 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění je rozporný – z tvrzení ČSSZ v odstavci 5 na straně 2 vyplývá, že vznikla-li PN před ukončením pracovního poměru, není osoba práce neschopná z důvodu nemoci od ukončení pracovního poměru do 14. dne trvání

3 pokračování

17 Ca 22009

PN nijak hmotně zajištěna, ačkoliv osoby, jimž pracovní poměr v tu dobu neskončil, jakož i osoby, jimž PN vznikla až po ukončení pracovního poměru, po tuto dobu hmotně zajištěny jsou: prvé výplatou náhrady mzdy, druhé výplatou nemocenského, zatímco v odstavci 6. na straně 2. ČSSZ uvádí, že § 15 zákona o nemocenském pojištění se stejně nepoužije, neumožňuje-li to jeho § 23 odst. 1, takže ani osoby, jejichž PN vznikla až po ukončení pracovního poměru, nejsou pro prvních 14 dnů nemoci hmotně zabezpečeny. Zásadním pochybením je tvrzení ČSSZ (odst. 6 na straně 2), z něhož vyplývá, že se tento správní orgán necítí vázán ústavními zákony České republiky (dále jen ČR) a jejich aplikaci vyhrazuje toliko Ústavnímu soudu. Možnost požádat o příspěvek u sociálního odboru příslušného obecního úřadu neřeší rozpor nastalé situace s čl. 26 odst. 3 a čl. 30 odst. 1 LZPS, když žalobkyně byla pro nemoc dočasně nezpůsobilá k práci a stát ji nezajistil stejným způsobem jako zajišťuje jiné osoby v této situaci, a to osoby v pracovním poměru formou náhrady mzdy. Žalobkyně (obdobně jako v odvolání) dovozuje, že jí na základě § 15 zákona o nemocenském pojištění náleží nemocenské a namítá, že odvolací orgán věrohodně nezdůvodnil, proč by měl mít § 23 zákona o nemocenském pojištění přednost před § 15 téhož zákona, přičemž jeho odmítnutí ústavně konformního výkladu vztahu těchto dvou zákonných ustanovení je principielně nepřijatelné. Ani odvolací orgán neprojevil v průběhu druhoinstančního řízení žádnou snahu poučit žalobkyni o jejích procesních právech a povinnostech, neseznámil žalobkyni s obsahem spisu a shromážděnými podklady pro rozhodnutí, nevyzval žalobkyni k účasti při dokazování či k doplnění důkazů apod. Žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí OSSZ Klatovy ze dne 28.4.2009 č.j. 24002/110-NM-88/09/TOM rozhodnutí OSSZ Klatovy ze dne 18.5.2009 č.j. 44004/110-6311-18.5.2009-18/09-SD a rozhodnutí ČSSZ z 9.6.2009 č.j. 44091/010-6313-4.6.2009-14/F zrušil a věc vrátil OSSZ Klatovy k novému řízení projednání a rozhodnutí. Žalobkyně u jednání setrvala na podané žalobě a uvedla, že náklady řízení vyčíslí do 3 dnů od vyhlášení rozsudku.

Žalovaná ve svém stanovisku ze dne 23.9.2009 navrhla zamítnutí žaloby, v úvodu stanoviska shrnula obsah žaloby a zaujala k němu stanovisko. Uvedla předně, jaké doklady je třeba předložit při uplatnění nároku na výplatu nemocenského. Dále objasnila, že přípis z 28.4.2009 nebyl správním rozhodnutím, ale obecná informace adresovaná žalobkyni. Meritorní rozhodnutí bylo vydáno teprve následně. Poukázala dále na skutečnost, že oprávněnou úřední osobou vedenou ve spisech OSSZ Klatovy i ČSSZ Plzeň je ten, o kom je

uveden záznam, což vyžaduje zákon a pokud by žalobkyně byla požádala o informaci, byla by jí tato informace podána. Je citován § 4 odst. 2 správního řádu, dále žalovaná zaujala stanovisko k výkladu § 15 odst. 1 zák.č. 187/2006 Sb., zákon o nemocenském pojištění (dále jen zákon o nemocenském) a rovněž zaujala stanovisko k výkladu § 23 citovaného zákona a § 5 a čl. 26 odst. 3 LZPS. K problematice zaujala žalovaná podrobnější stanovisko s tím, že v rozhodnutí o odvolání nebylo uvedeno, že by se necítila být vázána ústavními zákony ČR, ale bylo pouze konstatováno, že soulad určitého zákonného ustanovení s ústavním pořádkem může posoudit toliko Ústavní soud. ČSSZ Plzeň se ve svém rozhodnutí pouze vyjadřovala k argumentům a výkladům zák.č. 187/2006 Sb. Žalovaná neúčtovala náhradu nákladů řízení.

Žaloba není důvodná. Ze správního spisu bylo zjištěno:

4 pokračování

17 Ca 22009

Dne 27.4.2009 byla OSSZ Klatovy osobně doručena žádost ze dne 27.4.2009, v níž bylo uvedeno, že dle správního řádu podává žalobkyně žádost o vyplacení nemocenských dávek za období 18.2. – 3.3.2009. K žádosti přiložila „rozhodnutí o dočasné PN“ vystavené praktickou lékařkou MUDr. M.V. dne 18.2.2009, z něhož vyplývá, že dočasná PN žalobkyně trvala od 18.2.2009 do 3.3.2009, a „potvrzení o trvání dočasné PN nebo karantény“ vystavené MUDr. M.V. dne 27.2.2009. Ve správním spise je dále obsažena listina ze dne 28.4.2009, č.j. 24002/110-NM-88/09/TOM nazvaná „Odpověď na Vámi osobně podanou žádost ze dne 27.4.2009“, v níž OSSZ sdělila žalobkyni, že její dočasná PN byla vystavena na dobu od 18.2.2009 do 3.3.2009, tj. na 14 kalendářních dnů, přičemž za období prvních 14ti kalendářních dnů náleží náhrada mzdy poskytovaná zaměstnavatelem podle §§ 192 - 194 zákoníku práce. K podmínkám pro výplatu náhrady mzdy OSSZ žalobkyni sdělila, že tato náleží jen v době trvání pracovního vztahu a až od 4. pracovního dne. Závěrem OSSZ konstatovala, že žalobkyně byla zaměstnancem organizace EMP – Centauri spol. s r.o. Klatovy v době od 7.1.2009 do 20.2.2009 a její dočasná PN byla vystavena od 18.2.2009, čtvrtý pracovní den byl tedy 23.2.2009, kdy již netrval pracovní vztah, a tedy žalobkyně nemá nárok na náhradu mzdy. Dne 5.5.2009 bylo OSSZ doručeno podání žalobkyně ze dne 4.5.2009 nazvané „Odvolání proti rozhodnutí“, v němž žalobkyně sdělila, že se odvolává proti rozhodnutí ze dne 28.4.2009. Předmětné rozhodnutí odporuje čl. 26 odst. 3 LZPS tím, že osoby, které onemocněly těsně před ukončením pracovního poměru, jsou prvních 14 dní hmotně zajištěny a naopak osoby, které onemocněly další den, zajištěny nejsou, jejich právní a zdravotní situace je přitom totožná. Zákon o nemocenském pojištění říká jednoznačně, že nemocenské náleží i těm, kteří onemocněli v ochranné lhůtě. Z toho žalobkyně dovodila, že nemocenské se musí v případě, kdy jí nepřísluší náhrada mzdy, vyplácet od prvého dne PN. Rozhodnutím ze dne 18.5.2009, č.j. 44004/110-6311-18.5.2009-18/09-SD rozhodla OSSZ, že při dočasné PN v trvání od 18.2.2009 do 3.3.2009 nemá žalobkyně nárok na nemocenské. V odůvodnění rozhodnutí OSSZ zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, uvedla, že žalobkyně dne 27.4.2009 požádala o vyplácení nemocenské za období od 18.2.2009 do 3.3.2009, žádost na základě odpovědi OSSZ ze dne 28.4.2009 ještě upřesnila dopisem ze dne 4.5.2009 nazvaným „Odvolání proti rozhodnutí“. K požadavku žalobkyně OSSZ odkázala na ustanovení § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, dle kterého náleží nemocenské též, jestliže ke vzniku PN došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě, a na § 23 uvedeného zákona, dle kterého nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně PN, trvá-li dočasná PN déle než 14 kalendářních dnů. Na základě citovaných ustanovení zákona o nemocenském pojištění OSSZ uzavřela, že nárok na nemocenské má pojištěnec bez ohledu na to, zda PN vznikla v době trvání zaměstnání nebo po jeho skončení v ochranné lhůtě, ale pouze za předpokladu, že PN je delší než 14 kalendářních dnů, tj. až od 15. dne trvání dočasné PN. PN žalobkyně trvala od 18.2.2009 do 3.3.2009, tj. 14 kalendářních dnů, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 21.5.2009.

Dne 28.5.2009 bylo OSSZ osobně doručeno podání žalobkyně ze dne 27.5.2009 nazvané „Druhé odvolání proti rozhodnutí o nepřiznání nemocenské“. V odvolání žalobkyně uvedla, že se rozhodnutí opírá o ústavně nekonformní výklad zákona o nemocenském pojištění (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 277/96). Dle žalobkyně z ust. § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění jednoznačně vyplývá, že nemocenské náleží také i (= též) tomu, komu by jinak podle tohoto zákona nenáleželo, tj. např. tomu, jehož PN netrvá dle § 23 odst. 1 déle než 14 dní. Skutečnost, že nemocenské i v tomto případě náležet musí, označila žalobkyně za samozřejmou. Nemocenské dle § 23 odst. 1 nenáleží (po dobu prvních 14

5 pokračování

17 Ca 22009

kalendářních dnů) totiž proto, že místo něj každému, kdo je v pracovním poměru, náleží náhrada mzdy. Kdo však v pracovním poměru není, tomu náhrada mzdy nenáleží, a tak by zůstal v případě PN bez finančního zajištění. Dále se žalobkyně dovolávala čl. 26 odst. 3 LZPS, dle kterého každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, přičemž občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu zajišťuje, podmínky stanoví zákon. K tomu žalobkyně uvedla, že osoba v dočasné PN nemůže získávat prostředky pro své životní potřeby prací, a to bez své viny, takže jí stát musí v přiměřeném rozsahu hmotně zajistit, což pro osoby v pracovním poměru činí tak, že nařizuje zaměstnavatelům, aby první dva týdny nemoci hradili svým nemocným zaměstnancům mzdu, přičemž po uplynutí této doby přebírá péči o hmotné zajištění potřeb nemocného stát formou nemocenského. Těm však, kteří v pracovním poměru nejsou a nemají tudíž zaměstnavatele, který by státem nařízenou náhradu mzdy za prvé dva týdny nemoci mohl hradit, musí stát nemocenské poskytovat od počátku, když jedině tímto způsobem může naplnit čl. 26 odst. 3 LZPS. Žalobkyně dále uvedla, že snaha OSSZ omezit nemocenské nepřípadným použitím ustanovení § 23 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění je ústavně nekonformní, neboť vytváří situaci, kdy by určitá skupina osob byla z ústavní ochrany poskytované čl. 26 odst. 3 LZPS vyjmuta. Závěrem žalobkyně poukázala na to, že i bez opory ústavněprávního výkladu je zřejmé, že § 23 odst. 1 se na osoby po zániku pojištění nevztahuje. To žalobkyně dovozovala ze znění ustanovení § 23 odst. 1, dle kterého má (při splnění dalších podmínek) nárok na nemocenské pojištěnec, zatímco osoby, na které se vztahuje ustanovení § 15 odst. 1, pojištěnci nejsou, když jejich PN nastala po zániku pojištění. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň ze dne 9.6.2009, č.j. 44091/010-6313-4.6.2009-14/F bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná uvedla, že OSSZ rozhodla v souladu s ustanovením § 23 zákona o nemocenském pojištění, neboť vzhledem k tomu, že PN žalobkyně trvala pouhých 14 kalendářních dnů, nevznikl u této PN nárok na výplatu dávek. K námitce žalobkyně, že ustanovení § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění zaručuje výplatu nemocenské dávky i ve chvíli, kdy tato dávka dle § 23 téhož zákona nenáleží, žalovaná uvedla, že ustanovení § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění se vztahuje na výplatu nemocenských dávek v případech, kdy dočasná PN vznikla až po zániku pojištění. Tento případ však u žalobkyně nenastal, když její PN vznikla dne 18.2.2009 a její pracovní poměr byl ukončen dnem 20.2.2009, a tedy aplikace § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění v případě žalobkyně postrádá smysl. K námitce ohledně ústavně nekonformního postupu OSSZ žalovaná především uvedla, že ustanovení § 23 zákona o nemocenském pojištění upravuje základní podmínku nároku na nemocenské a OSSZ z něj musela vycházet. Skutečnost, zda je určité zákonné ustanovení v souladu s ústavním pořádkem, může posoudit toliko Ústavní soud, nikoliv OSSZ nebo ČSSZ. Námitka, že osoby, které onemocní po skončení pracovního poměru, jsou znevýhodněny oproti těm, které onemocní před ukončením pracovního poměru, je však (jak již uvedeno shora) neopodstatněná, protože PN žalobkyně začala před skončením pracovního poměru. Závěrem žalovaná poučila žalobkyni o možnosti požádat o příspěvek sociální odbor příslušného obecního úřadu. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 15.6.2009.

Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni bylo zahájeno řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvého zák. č. 1502002 Sb., soudního řádu správního v platném znění( dále jen s.ř.s.). Žalobou je napadeno rozhodnutí žalované o dávkách nemocenského pojištění, které

6 pokračování

17 Ca 22009

podléhá soudními přezkumu. Řízení ve smyslu § 31 odst. 2 s.ř.s. rozhoduje specializovaný samosoudce.

Ve věci bylo soudem shledáno, že jsou splněny všechny podmínky řízení pro soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí (§ 64 a § 103 o.s.ř.).

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodnutí správního orgánu, jak vyplývá z ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žaloby (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.).

V případě podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (OSSZ Klatovy) nadřízeným správním orgánem (Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň), soud pohlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek.

Žaloba by byla důvodná, pokud by ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. byla prokázána tvrzení žalobkyně o tom, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu, nebo ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

K žalobním bodům:

1. ke skupině žalobních bodů, v nichž žalobkyně namítá nesprávné posouzení jejího nároku na nemocenské

- soud předně konstatuje, že argumentace žalované v napadeném rozhodnutí i argumentace prvostupňového správního orgánu v rozhodnutí ze dne 18.5.2009 je zcela srozumitelná a přezkoumatelná - žalobkyně své námitky v tomto ohledu dle názoru soudu opírá o nepřesné a zkreslené, ať již účelově či v důsledku nepochopení problematiky, interpretace jednotlivých pasáží odůvodnění rozhodnutí

- žalobkyně má za to, že v období od 18.2.2009 do 3.3.2009, tj. v prvních 14 dnech své PN měla nárok na nemocenské, a to na základě § 15 zákona o nemocenském pojištění – výklad správních orgánů, které tento nárok žalobkyně popřely, není dle žalobkyně ústavně konformní, neboť vytváří situaci, kdy by určitá skupina lidí byla vyjmuta z ústavní ochrany poskytované čl. 26 odst. 3 LZPS

- pro posouzení věci jsou rozhodná ustanovení § 14 odst. 1, § 15 odst. 1 a § 23 zákona o nemocenském pojištění - v části třetí hlavě I. zákona o nemocenském pojištění jsou upraveny obecné podmínky nároku na dávku a jejich výplatu - dle § 14 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění nebo v době přerušení pojištění (§ 10 odst. 9)

7 pokračování

17 Ca 22009

- dle § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění nemocenské náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti (§ 57) nebo k nařízení karantény (§ 105) došlo po zániku pojištění v ochranné lhůtě. Ochranná lhůta činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku pojištění; pokud však pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo

- v části třetí hlavě III. zákona o nemocenském pojištění jsou upraveny podmínky nároku na nemocenské - dle § 23 zákona o nemocenském pojištění nárok na nemocenské má pojištěnec, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa podle zvláštního právního předpisu, trvá-li dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa déle než 14 kalendářních dní

Z citovaných ustanovení zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že nárok na nemocenské vzniká osobě, která byla uznána dočasně PN v době pojištění (§ 14 odst. 1 a § 23), resp. po zániku pojištění v ochranné lhůtě (§ 15 odst. 1), trvá-li dočasná PN déle než 14 dní (§ 23). Z uvedeného lze dovodit, že ustanovení § 15 odst. 1 citovaného zákona představuje výjimku z obecné úpravy nároku na dávku dle § 14 odst. 1, resp. z úpravy nároku na nemocenské dle § 23 pouze co do požadavku trvání pojištění v době vzniku dočasné PN, nikoliv co do požadavku trvání dočasné PN déle než 14 dní - výklad žalobkyně, dle kterého osobám, jimž vznikl nárok na nemocenské na základě § 15 odst. 1, vzniká tento nárok již od prvního (resp. čtvrtého) kalendářního dne trvání dočasné PN není správný, když zcela odporuje logice zákona o nemocenském pojištění.- námitka není důvodná.

Z uvedeného lze i dovodit, že argumentace § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění je navíc v případě žalobkyně zcela nepřípadná, neboť dočasná PN žalobkyně nevznikla po zániku pojištění, tj. po skončení pracovního poměru, nýbrž přede dnem ukončení pracovního poměru, a tedy se na ni § 15 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění nevztahuje – námitka není důvodná.

Ze skutečnosti, že se žalobkyně v prvních 14 kalendářních dnech dočasné PN ocitla bez nároku na náhradu mzdy i bez nároku na nemocenské nelze dovozovat rozpor správními orgány provedené aplikace zákona o nemocenském pojištění s ústavně zaručeným právem na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, neboť jestliže pracovní poměr žalobkyně skončil ve zkušební době v období prvních 14ti kalendářních dnů PN, muselo k ukončení pracovního poměru ve zkušební době dojít jedině vlastním úkonem žalobkyně nebo jednáním zaměstnavatele v rozporu se zákoníkem práce [dle § 66 odst. 1 věta druhá zákoníku práce zaměstnavatel však nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné PN (karantény) zaměstnance], toho se však žalobkyně nedovolává. Žalobkyně se do uvedené situace dostala vlastním přičiněním, když zákon poskytoval žalobkyni jako zaměstnanci ve zkušební době před vznikem takové situace dostatečnou ochranu.

Ze všech těchto důvodů námitky žalobkyně směřující proti věcnému posouzení jejího nároku na nemocenské nebyly soudem shledány důvodnými.

8 pokračování

17 Ca 22009

2. ke skupině žalobních bodů, v nichž žalobkyně namítá vady řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí:

- dle § 145 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění řízení o dávku se zahajuje na základě písemné žádosti pojištěnce podané podle § 109 odst. 3 až 6 nebo podle § 153 odst. 6

- dle § 109 odst. 3 nárok na výplatu nemocenského se uplatňuje při dočasné pracovní neschopnosti na předepsaném tiskopise rozhodnutím ošetřujícího lékaře o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Pro výplatu nemocenského za určité období je třeba osvědčit trvání dočasné pracovní neschopnosti, a to potvrzením ošetřujícího lékaře na předepsaném tiskopise o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo rozhodnutím ošetřujícího lékaře nebo orgánu nemocenského pojištění o ukončení dočasné pracovní neschopnosti

V případech stanovených v § 153 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení ve zkráceném řízení. Ve zkráceném řízení se rozhoduje mimo jiné o nároku na výplatu dávky v případech, kdy je nesporné splnění podmínek nároku na dávku a její výplatu a výše dávky [§ 153 odst. 1 písm. a)]. Pokud je dávka přiznána ve zkráceném řízení, provede se toto rozhodnutí formou její výplaty [§ 153 odst. 2 písm. a)]. Na zkrácené řízení se nepoužije správní řád [§ 153 odst. 3], zahájení zkráceného řízení se neoznamuje účastníkům řízení [§ 153 odst. 4], rozhodnutí se ve zkráceném řízení nevydává; pojištěnec obdrží písemné oznámení o druhu vyplácené dávky, denní výši dávky, výši denního vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vyplacena [§ 153 odst. 5, § 84 odst. 2 písm. c)]. Nebude-li okresní správa sociálního zabezpečení rozhodovat ve zkráceném řízení, oznámí písemně účastníkům řízení zahájení řízení, na které se vztahuje správní řád [§ 153 odst. 7].

Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně žádostí ze dne 27.4.2009 uplatnila nárok na výplatu nemocenského ve smyslu s § 109 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění. Vzhledem k tomu, že správní orgán prvního stupně nepovažoval nárok žalobkyně za oprávněný, měl správně postupovat tak, že žalobkyni písemně mělo být oznámeno zahájení řízení, neboť nebyly splněny podmínky pro konání zkráceného řízení. Toto však správní orgán I. stupně neučinil a místo toho zaslal žalobkyni listinu ze dne 28.4.2009, č.j. 24002/110-NM-88/09/TOM nazvanou „Odpověď na Vámi osobně podanou žádost ze dne 27.4.2009“. Na to žalobkyně reagovala podáním odvolání ze dne 4.5.2009, které však správní orgán prvního stupně posoudil dle jeho obsahu jako upřesnění žádosti ze dne 27.4.2009 a rozhodnutím ze dne 18.5.2009, č.j. 44004/110-6311-18.5.2009-18/09-SD rozhodl o žádosti žalobkyně ze dne 27.4.2009, aniž by řádně zahájil správní řízení. Žalovaná se s těmito vadami řízení před správním orgánem prvního stupně v rozhodnutí nevypořádala. Soud konstatuje, že ačkoliv řízení vedené před správním orgánem prvního stupně bylo vedeno zcela zmatečně a v rozporu se zákonem o nemocenském pojištění a správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) a zjištěné vady řízení v obecné rovině by nepochybně byly způsobilé mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, přesto soud dovodil, že k tomuto závěru nelze dospět za situace, která nastala v daném případě, když zákonnost, tedy věcná správnost napadeného rozhodnutí byla k námitkám žalobkyně přezkoumána a bylo zjištěno, jak již bylo uvedeno v odůvodnění

9 pokračování

17 Ca 22009

rozsudku výše, že správní orgány dospěly v posuzované věci k závěru, který je zcela v souladu se zákonem. Námitku soud neposoudil jako důvodnou.

Dle § 15 odst. 4 správního řádu o tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.

Dle § 69 odst. 1 správního řádu v písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí" nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou "vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.

Z citace zákonných ustanovení § 15 odst. 4 správního řádu nevyplývá, že by v jedné věci nemohlo být určeno více oprávněných úředních osob, které se v rozsahu určeném vnitřními předpisy (např. podpisový řád) správního orgánu podílejí na vyřizování věci. Ze záznamů učiněných do správního spisu v souladu s § 15 odst. 4 správního řádu vyplývá, že oprávněnými osobami v řízení na OSSZ byly J.S. (v rozhodnutí ze dne 18.5.2009 označena jako „vyřizuje“) a Ing. J. T. (podepsala rozhodnutí ze dne 18.5.2009, vyřizovala a podepsala písemnost ze dne 28.4.2009) a v řízení na ČSSZ Ing. F. (na rozhodnutí ze dne 9.6.2009 označena jako „vyřizuje“) a Dr. T. (podepsal rozhodnutí ze dne 9.6.2009). Námitka žalobkyně týkající se nejasností ohledně oprávněných úředních osob nebyla soudem shledána jako důvodná.

Napadené rozhodnutí dle názoru soudu netrpí vadami, které by jej činily neexistujícím (nulitním) netrpí ani vadami hmotněprávními nebo vadami správního řízení.

V mezích žalobních bodů nebyla žalobkyně zkrácena na svých právech ani rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem a soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a dle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji rozsudkem zamítl (výrok I. rozsudku).

Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků dle § 60 odst. 1,2 s.ř.s. nepřiznal, žalobkyni proto, že ve věci neměla úspěch a žalovaný správní orgán právo na náhradu nákladů řízení nemá (výrok II. rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s. nebo důvody,

10 pokračování

17 Ca 22009

které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 17. září 2010

JUDr. Olga Charvátová

samosoudkyně

11 pokračování

17 Ca 22009

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru