Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 98/2011 - 34Rozsudek KSPL ze dne 17.10.2012

Prejudikatura

3 Ads 113/2011 - 46


přidejte vlastní popisek

17A 98/2011-34

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. Š., trvale bytem A., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě ze dne 15.11.2011 proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, se sídlem 360 21 Karlovy Vary, Závodní 353/88, ze dne 9.11.2011 č.j.: X o mimořádnou okamžitou pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Soud upozorňuje, že zákonem č. 366/2011 Sb. došlo i ke změně zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, takže s účinností od 1.1.2012 je žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, na něhož přešla působnost krajských úřadů, a nikoli Krajský úřad Karlovarského kraje (dále jen ), který byl odvolacím orgánem do 31.12.2011 (§ 77 odst. l), jehož rozhodnutí ze dne 9.11.2011 bylo žalobou napadeno.

Včasnou žalobou datovanou 15.11.2011 se žalobce domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí KÚ ze dne 9.11.2011 č.j. X, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Aš, odbor sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen MěÚ), č.j. X vydané dne 3.10.2011, jímž nebyla žalobci v souladu s § 2 odst. 5 písm. a) a § 66 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zákon), přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (dále jen mimořádná okamžitá pomoc) upravená v uvedeném zákoně, protože žalobce vedený jako uchazeč o zaměstnání od 7.3.2011 v evidenci úřadu práce a pobírající příspěvek na živobytí podal dne 5.9.2011 žádost o uvedenou dávku na úhradu doplatku nocležného ve výši 937,-Kč, ačkoliv je posuzován jako nájemce bytu a od července 2010 mu byla přiznána dávka státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši 2.863,-Kč v měsíci září 2011, která je určená k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení a služeb bezprostředně s bydlením spojených; dále je k tomu určena i dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení, nikoli žalobcem požadovaná dávka mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje. Rozhodnutí MěÚ ze dne 3.10.2011 vypravené téhož dne napadl žalobce včasným odvoláním ze dne 5.10.2011, neboť si podal žádost o dávku, protože mu není přiznávána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení, proto je rozhodnutí matoucí a celé zcestné, takzvaně postrádá logiku a navíc bylo vydáno až po 30 dnech, ač se má o dávce mimořádná okamžitá pomoc rozhodnout okamžitě; dle něho je sice použito správní uvážení, které se však neopírá o zákonné předpisy a spíše jde o zaujatý osobní názor úředníka zneužívajícího úřední moc, který tímto porušuje zákon a diskriminuje jej na zákonných právech.

Žalobce v žalobě ze dne 15.11.2011 mimo jiné závěrem navrhl vydání rozsudku, jímž bude napadené rozhodnutí KÚ zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení pro nezákonnost a překročení správním orgánem zákonem stanovené meze. Uvedl, že odůvodnění rozhodnutí ze dne 9.11.2011 se nezakládá na právnickém odůvodnění, vůbec se nezabývá jeho námitkami a jsou mu odepírána základní práva a je diskriminována jeho osoba, protože mu byla zamítnuta žádost o dávku doplatek na bydlení. Dále vyjádřil, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími důvody a ani je nedokázal logicky odůvodnit, navíc správní uvážení neznamená libovůli správních orgánů v rozhodování a nemůže vést k nepodloženým rozhodnutím.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí ze dne 9.11.2011 popsal KÚ průběh řízení a mimo jiné zdůraznil, že v rámci přezkoumání napadeného rozhodnutí a řízení předcházejícího vydání rozhodnutí neshledal pochybení MěÚ při aplikaci právních předpisů při vydání rozhodnutí dne 3.10.2011, protože je doporučeno využívat dávku mimořádné okamžité pomoci na základě správního uvážení správního orgánu prvního stupně pouze v měsíci, od něhož byl přiznán příspěvek na bydlení, který se vyplácí s měsíčním zpožděním a dále po dobu, po kterou nevznikne na příspěvek na bydlení nárok z důvodu absence hrazení nákladů na bydlení za uplynulé období stanovené pro tuto dávku státní sociální podpory, jejichž výše je nezbytná pro uplatnění nároku na příspěvek na bydlení; KÚ vyslovil souhlas se správním uvážením MěÚ a důvody v rozhodnutí uvedenými, když při vydání rozhodnutí postupoval v souladu s právními předpisy a nediskriminoval žalobce na zákonných právech, ani nezneužíval úřední moc; s odkazem na § 71 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.) KÚ uvedl, že je nepravdivé tvrzení žalobce, že lhůta 30 dnů je určena zákonem a vztahuje se pouze na dávky příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Žalobcem požadovaná dávka mimořádné okamžité pomoci není určena jako finanční kompenzace v situacích, kdy není přiznána dávka doplatek na bydlení pro nesplnění zákonných podmínek, proto je bezpředmětné žádat o dvě různé dávky pomoci v hmotné nouzi na řešení jedné konkrétní situace, kterou je úhrada nákladů spojených s bydlením, a navíc žalobce je posuzován jako nájemce bytu na základě nájemní smlouvy a od měsíce července 2010 mu byla přiznána dávka příspěvek na bydlení, která mu v září 2011 byla vyplacena v částce 2.863,-Kč.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 20.3.2012 mimo jiné zdůraznil, že důvodem pro nepřiznání dávky mimořádná okamžitá pomoc bylo zjištění, že úhrada nocležného, kterého se žalobce domáhá, nesplňuje zákonnou definici předmětné dávky (§ 2 odst. 4 zákona) a dále není ani osobou, která by měla nárok na poskytnutí dávky dle § 36 odst. 1 písm. a), b) nebo c) zákona. Žalovaný závěrem souhlasil, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání, podjatost soudce nenamítl a navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

Ze zaslaného správního spisu vedeného ohledně žalobce soud zjistil, že je v něm mimo jiné založena žádost žalobce ze dne 5.9.2011 o mimořádnou okamžitou pomoc a jako důvod nezbytného výdaje je uvedeno nocležné v ubytovacím zařízení na Kostelní 14 v Aši (937,-Kč); založena je kopie dokladu o zaplacení ubytování žalobcem dne 22.8.2011 za srpen 2011 ve výši 3.800,-Kč (firma Z. L.), ale kopie zmíněné nájemní smlouvy ani úřední záznam obsahující předmětnou skutečnost známou z úřední činnosti však založeny nejsou; dále je založeno rozhodnutí MěÚ ze dne 3.10.2011, odvolání žalobce ze dne 5.10.2011 a také rozhodnutí KÚ ze dne 9.11.2011, které bylo doručeno žalobci dle doručenky dne 14.11.2011 (pr. moc dne 14.11.2011).

V zákoně č. 111/2006 Sb. se řeší pomoc v hmotné nouzi dávkami: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. V hmotné nouzi je člověk, který má problém se zajištěním základní obživy, s bydlením nebo když ho postihne vážná mimořádná událost, například živelní pohroma. Tato dávka pomáhá jednotlivci nebo společně posuzovaným osobám. Pro všechny osoby platí stejné podmínky a rovněž se na všechny osoby vztahují stejná pravidla pro přiznávání, odebírání či snižování těchto dávek v hmotné nouzi.

V dané věci se jedná o dávku upravenou v § 36 zákona (podmínky nároku na mimořádnou okamžitou pomoc) (1) Nárok na mimořádnou okamžitou pomoc má a) osoba uvedená v § 2 odst. 3, b) osoba uvedená v § 2 odst. 4 a 5, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi, c) osoba uvedená v § 2 odst. 6, pokud je považována za osobu v hmotné nouzi.

(2) Pro účely poskytování mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené v § 2 odst. 3, odst. 5 písm. a) a odst. 6 se tato osoba posuzuje bez společně posuzovaných osob. Mimořádnou okamžitou pomoc lze poskytnout pouze jedné z osob společně posuzovaných, jde-li o stav hmotné nouze podle § 2 odst. 4 a § 37.

a § 37 zákona (výše mimořádné okamžité pomoci) Výše mimořádné okamžité pomoci osobě uvedené a) v § 2 odst. 3 se stanoví k doplnění příjmu do výše existenčního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem, a u nezaopatřeného dítěte do výše jeho životního minima,

b) v § 2 odst. 4 se stanoví s přihlédnutím k majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby až do patnáctinásobku částky životního minima jednotlivce),

c) v § 2 odst. 5 písm. a) se stanoví až do výše jednorázového výdaje, d) v § 2 odst. 5 písm. b) se stanoví až do výše nákladů uvedených v § 2 odst. 5 písm. b), s tím, že součet dávek poskytnutých podle tohoto ustanovení nesmí v rámci kalendářního roku překročit desetinásobek životního minima jednotlivce),

e) v § 2 odst. 6 se stanoví jednorázově až do výše 1 000 Kč s ohledem na okamžité nezbytné potřeby; celková výše mimořádné okamžité pomoci se stanoví s přihlédnutím k úložnému a k prostředkům, které obdrží osoba při propuštění ze školského zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Součet dávek poskytnutých podle tohoto ustanovení nesmí v rámci jednoho kalendářního roku překročit čtyřnásobek životního minima jednotlivce.

Soud pouze připomíná svůj názor vycházející z rozhodovací činnosti, že nejenom pro občany, kteří s ním přicházejí do kontaktu jako žadatelé o dávku, není naprosto jednoznačný a srozumitelný obsah zákona o hmotné nouzi, což se snaží MPSV napravovat vydáváním četných metodických pokynů, které ale nejsou závaznou právní normou a i tak umožňují několikerý výklad. V této oblasti již rozhodoval i Nejvyšší správní soud se sídlem v Brně (dále jen NSS), který v rozsudku č.j. 3 Ads 113/2011-46 ze dne 23.11.2011 vyjádřil, že mimořádná okamžitá pomoc, jak plyne ze samotného jazykového výkladu tohoto pojmu, je dávkou jednorázovou pro osoby ocitající se v takové mimořádné situaci, která vyžaduje okamžitou pomoc, ať už peněžitou či věcnou. Prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci tak může být poskytnuta pomoc v situacích nepříznivého a mimořádného charakteru, kdy žadatel není osoba v hmotné nouzi, ale je mu vhodné bezprostředně poskytnout pomoc, což však nevylučuje, aby tato pomoc byla poskytnuta též osobě pobírající příspěvek na živobytí a v hmotné nouzi se již nacházející. S ohledem na skutečnost, že jde o dávku poskytovanou podle zákona č. 111/2006 Sb., musí jít o osobu, která nemá dostatečné finanční prostředky ani takový majetek, aby mohla nepříznivou situaci řešit vlastními silami.

Rovněž v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 111/2006 Sb. ohledně dávky mimořádné okamžité pomoci a podmínkám jejího poskytování je uvedeno, že je dávkou, u které není stanovena pevná hranice příjmu; přesto s ohledem na skutečnost, že jde o dávku poskytovanou podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, musí jít o osobu, která nemá dostatečné finanční prostředky ani majetek takový, aby mohla nepříznivou situaci řešit vlastními silami. […] Osobám, které nesplňují podmínky pro uznání situace hmotné nouze, ale protože nemají dostatek finančních prostředků, hrozí jim vážná újma na zdraví lze poskytnout mimořádnou okamžitou pomoc do výše existenčního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem, resp. do výše životního minima v případě nezaopatřeného dítěte.

Jak vyplývá z jazykového, logického a systematického výkladu předmětného zákona, v případě hrozící vážné újmy na zdraví orgán pomoci v hmotné nouzi neposuzuje, zda je osoba žádající o dávku v hmotné nouzi osobou v hmotné nouzi ve smyslu § 2 odst. 2 téhož zákona, neboť tuto podmínku osoba pro získání mimořádné okamžité pomoci z tohoto důvodu splňovat nemusí. Ovšem na druhé straně zde zákon uvádí i to, že je zapotřebí posuzovat, zda osobě hrozí vážná újma na zdraví, „s přihlédnutím k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech pomoci v hmotné nouzi rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Soud podotýká, že sice ve správním spisu nebyla založena kopie předmětné nájemní smlouvy ani žádný úřední záznam obsahující skutečnosti známé úřední osobě z úřední činnosti, jak bylo konstatováno shora, nejednalo se však o sporné skutečnosti v tomto řízení. Je však nutné, aby si rozhodující správní orgány uvědomily nezbytnost, že všechny rozhodné skutečnosti musí být obsaženy ve správním spisu, protože na jejich základě je rozhodováno o žádostech občanů, tj. žadatelů, a tyto podklady jsou „základním stavebním materiálem“ pro samotné rozhodnutí, bez kterých je každé takové rozhodnutí potencionálně nesrozumitelné a tudíž i nepřezkoumatelné.

Předmětnou žalobou se soud zabýval v rámci vymezeném obsahem napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 9.11.2011 na základě žalobních bodů uvedených v žalobě. Dle názoru soudu, jak bylo ostatně konstatováno i v předchozích rozsudcích týkajících se téže dávky a téhož žalobce (naposledy ve věci vedené u zdejšího soudu sp. zn. 17A 68/2012), je však ohledně předmětné dávky prvotní vyhodnocení, zda požadavek žadatele ohledně jednorázového výdaje odpovídá charakteru předmětné dávky a teprve poté posoudit, zda se jedná i o osobu v hmotné nouzi, což se jeví efektivnějším než opačný postup. Žalobcův požadavek v této věci však neodpovídal účelu dávky.

Ústního jednání dne 17.10.2012 se žalobce nezúčastnil a zástupce žalovaného navrhl závěrem zamítnout žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou.

Soud v této věci neshledal ze strany správních orgánů taková pochybení, která by odůvodňovala zrušení napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí MěÚ i KÚ jsou přezkoumatelná, když KÚ se ve svém rozhodnutí vypořádal dostatečným způsobem s odvolacími námitkami žalobce uplatněnými v odvolání ze dne 5.10.2011 i přes nesouhlas žalobce, proto žalobní body uplatněné v žalobě soud neshledal důvodnými přesto, že se pravděpodobně žalobce domnívá, že by mělo být důvodem k přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci nepřiznání doplatku na bydlení. V projednávané věci se však nejednalo v žádném případě o úhradu nocležného, což je úhrada za nocleh, tedy přespání, ale jedná se skutečně o úhradu nájemného na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a pronajímatelem, což je zcela odlišná platba. Po provedeném řízení vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto byla zamítnuta podle § 78 odst. 7 s.ř.s., v němž je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku).

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1, 2 s.ř.s., jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, protože žalobce nebyl úspěšný, takže nemá nárok na náhradu nákladů vynaložených v soudním řízení, a správní orgán nemá nárok na náhradu nákladů ze zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 17. října 2012

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru