Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 8/2010 - 65Rozsudek KSPL ze dne 15.12.2010


přidejte vlastní popisek

17A 8/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: Ing. R. M., zastoupené: Mgr. Michal Maglia, advokát se sídlem Bělehradská 14, 360 01 Karlovy Vary, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, pracoviště Plzeň, Lobezská 12, 303 81 Plzeň (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 4.2.2010 proti rozhodnutí žalované ze dne 18.1.2010 č.j. X o peněžitou pomoc v mateřství,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Zdejšímu soudu byla dne 5.2.2010 doručena včasná žaloba žalobkyně, k níž byla připojena i kopie napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ ze dne 18.1.2010 č.j. X. Tímto rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary (dále jen OSSZ) č.j. X ze dne 9.12.2009 zamítnuto a uvedené rozhodnutí, podle něhož žalobkyni dle § 14 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen nemocenský zákon) nevznikl nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství (dále jen PPM) od 25.9.2009 z pojištění osob samostatně výdělečně činných bylo potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí byl popsán skutkový děj, průběh správního řízení, obsah odvolání žalobkyně i vyjádření žalované k námitkám žalobkyně.

V žalobě žalobkyně mimo jiné vyjádřila, že žalovaná v rámci svého rozhodnutí nezhodnotila dostatečně vše potřebné k objektivnímu rozhodnutí a také uvedla, že dle žalované je (žalobkyně) jakožto osoba samostatně výdělečně činná (dále jen OSVČ) účastna - pokračování -
2
17A 8/2010

nemocenského pojištění po dobu 184 dní, a tudíž splňuje pouze druhou podmínku účasti na pojištění. V uvedeném závěru je podle ní logický rozpor, protože splňuje jak podmínku účasti na pojištění po dobu 270 dnů v posledních dvou letech, tak podmínku účasti na pojištění jako OSVČ po dobu 180 dní v posledním roce. Rovněž závěr žalované, že by si pojištěnka nemohla vybírat pojištění, z jakého chce uplatnit svůj nárok na peněžitou pomoc v mateřství, je nesprávný. Například pojištěnka se dvěmi navazujícími pracovními poměry logicky uplatní nárok z pojištění v souvislosti se zaměstnáním, kde naposledy pracovala, i když v jeho rámci nesplňuje podmínku 270 kalendářních dní účasti, pokud je to pro ni výhodnější, tedy pokud v tomto posledním zaměstnání měla vyšší příjem než jakého dosahovala v zaměstnání předchozím, ve kterém již podmínku účasti 270 kalendářních dní splnila. Právě na tyto případy dopadá dle ní ustanovení § 32 odst. 5 věta první nemocenského zákona. Závěrem žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí žalované i jemu předcházejícímu rozhodnutí OSSZ ze dne 9.12.2009 a vrácení věci žalované k novému projednání a rozhodnutí, současně byly požadovány náklady řízení v částce 10.640,-Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč vylepením kolkových známek, ale protože toto řízení je osvobozeno od soudního poplatku, byla jí pravomocným usnesením ze dne 9.2.2010 výše zaplaceného soudního poplatku vrácena.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 8.4.2010 k žalobě mimo jiné uvedla, že nesouhlasí s argumenty uvedenými v žalobě a při setrvání na svém názoru, že žalobkyně má nárok na PPM z pojistného poměru zaměstnance Krajského úřadu Karlovarského kraje (dále jen ), ve kterém splňuje podmínku uvedenou v § 32 odst. 2 větě první nemocenského zákona, a který ke dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství stále trval. Rovněž odkázala na obsah napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že při rozhodování vycházela z logického předpokladu, že při posuzování žádostí o dávku se prioritně zjišťuje v hlavním současném (probíhajícím) zaměstnání (pojistném vztahu) splnění podmínky účasti pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství uvedené v § 32 odst. 2 nemocenského zákona a pouze v případech, kdy tato podmínka splněna není, se hledá „náhradní" řešení ve smyslu § 32 odst. 5 citovaného zákona v zaměstnáních (pojistných vztazích) předchozích, tedy ukončených. Jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí, výklad jednotlivých ustanovení vychází z předpokladu, že zákonodárce měl na mysli umožnit čerpání PPM širšímu okruhu nastávajících matek, a nikoli spekulativní kombinování nejvyšších výpočtových vyměřovacích základů v posledních dvou letech k dosažení maximální možné výše peněžité pomoci v mateřství. Dále žalovaná podotkla, že žalobkyně zahájila samostatnou výdělečnou činnost dne 25.3.2009 s uvedením druhu „literární činnost dle autorského zákona" podle § 9 odst. 2 písm. d] zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a k nemocenskému pojištění OSVČ se přihlásila taktéž ode dne 25.3.2009, tj. v době, kdy již byla těhotná; tato registrace žalobkyně byla první, když nikdy dříve na OSSZ registrovaná jako OSVČ nebyla. Závěrem žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a nepřiznání náhrady nákladů řízení a také vyjádřila souhlas s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání.

Ze zaslaného správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: - Dne 27.3.2009 byl OSSZ doručen tiskopis „Oznámení o zahájení (opětovné zahájení) samostatné výdělečné činnosti“ žalobkyně, v němž byly mj. vyplněny následující rubriky:

- pokračování -
3
17A 8/2010

„2. Údaje o samostatné výdělečné činnosti (SVČ)“ – žalobkyně dne 25.3.2009 zahájila samostatnou výdělečnou činnost „umělec“ (literární činnost dle autorského zákona)

„4. Vedlejší samostatná výdělečná činnost“ – žalobkyně splňuje podmínku pro výkon vedlejší SVČ z důvodu zaměstnání od 2.1.2007, Krajský úřad Karlovarského kraje, Závodní 353/88, K. Vary

„6. Přihláška k účasti na nemocenském pojištění OSVČ“ – žalobkyně se k účasti na pojištění přihlašuje od 25.3.2009 a název zdravotní pojišťovny: Vojenská zdravotní pojišťovna

- současně s tiskopisem uvedeným shora byla OSSZ doručena přihláška žalobkyně k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění OSVČ s údaji, které se shodují s údaji uvedenými v tiskopisu.

- Dne 9.11.2009 byl OSSZ doručen tiskopis žádosti žalobkyně o peněžitou pomoc v mateřství, kdy v části „B“ žádosti uvedla: Na peněžitou pomoc v mateřství jsem v zaměstnání: OSSZ Karlovy Vary (zaměstnavatel-správně měl být uveden KÚ) nastoupila (nastoupím) dne 25.12.09. Naposledy jsem osobně vykonávala samostatnou výdělečnou činnosti (zaměstnání) dne 24.9.2009 (ve spisu jsou založeny výpočty OSSZ) a v části „A“ dle potvrzení lékaře ze dne 6.10.2009 porod nastane pravděpodobně dne 6.11.2009.

- Oznámením ze dne 12.11.2009 č.j. X OSSZ žalobkyni sdělila, že dle § 32 odst. 2 nemocenského zákona jí nárok na výplatu PPM z nemocenského pojištění OSVČ nevznikl.

- Dne 25.11.2009 byla OSSZ doručena žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o dávce s vyjádřením nesouhlasu s oznámením ze dne 12.11.2009: - žalobkyně uvedla, že je účastna nemocenského pojištění z titulu hlavního pracovního poměru jako zaměstnance od nástupu do zaměstnání dne 2.1.2007 a dále je účastna pojištění jako OSVČ od 25.3.2009 do jejího nástupu na mateřskou dne 25.9.2009

- po citaci § 32 odst. 5 nemocenského zákona uvedla následující: „Podle první věty odstavce 5 se do splnění podmínky 270 dní započítá účast na pojištění z mého pracovního poměru, která předcházela účasti na pojištění z OSVČ. Slovo „předchozích“, které jste zvýraznila v oznámení, zde označuje účast na pojištění, které časově předchází účasti na pojištění, ve kterém není splněna podmínka 270 dnů. Toto slovo zde nevyjadřuje, že účast na pojištění musí být ukončena, jak jste mi sdělila do telefonu. Taková interpretace je mylná a nemá oporu v zákoně. Za povšimnutí stojí, že ani v druhé a třetí větě citovaného odstavce není jakákoliv zmínka o ukončení účasti na nějakém „předchozím" pojištění a taková zmínka není ani v celém zákoně. Podmiňovat nárok na dávku ukončením účasti na jednom z pojištění nemá žádnou oporu v zákoně a je chybné. Podle mého názoru je v případě více možných interpretací zákonného textu třeba volit výklad příznivější pro pojištěnce.“

- Rozhodnutím OSSZ ze dne 9.12.2009 č.j. X bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství od 25.9.2009 z pojištění osob samostatně výdělečně činných nenáleží s odůvodněním, že žalobkyně je od 2.1.2007 zaměstnankyní KÚ, od 25.3.2009 zahájila též činnost jako OSVČ, ode dne 25.3.2009 je jako OSVČ účastna nemocenského pojištění a dne 9.11.2009 podala žádost o výplatu PPM, na kterou nastoupila dne 25.9.2009, z pojištění OSVČ, ale podle § 32 odst. 2 nemocenského zákona je podmínkou nároku na PPM účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na PPM; žalobkyně jako

- pokračování -
4
17A 8/2010

zaměstnankyně podmínku účasti na nemocenském pojištění splnila, neboť byla pojištěna od 2.1.2007; jako OSVČ byla nemocensky pojištěna od 25.3.2009, čímž podmínka účasti na nemocenském pojištění 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech splněna nebyla; dle § 32 odst. 5 nemocenského zákona je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění, v němž není splněna podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2, započtou se pro splnění této podmínky doby účasti na pojištění z předchozích pojištění v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství; žalobkyně je stále zaměstnankyní KÚ, proto toto pojištění nelze považovat za předchozí. Závěrem OSSZ proto uvedla, že PPM lze požadovat z pojištění zaměstnance, nikoliv z pojištění OSVČ.

- Dne 21.12.2009 bylo OSSZ doručeno včasné odvolání žalobkyně proti shora uvedenému rozhodnutí OSSZ, ve kterém žalobkyně vznesla stejné výhrady jako v žádosti o vydání rozhodnutí a dále doplnila, že dle sdělení call centra ČSSZ sice nezáleží na ukončení účasti na jednom z pojištění, ale že pokud je podmínka 270 dní splněná u možného nároku z titulu zaměstnaneckého poměru, má tento nárok přednost před nárokem z OSVČ, kde podmínka dle odstavce 2 splněná není. Taková interpretace zákona je dle žalobkyně též mylná, neboť zákon žádnou přednost pojištění splňující podmínku odst. 2 nezmiňuje. V odstavci 5 se v první větě výslovně uvádí, že je posuzován uplatňovaný nárok. K neuplatňovaným možným nárokům z jiných pojištění a jejich přednosti se zákon nevyjadřuje.

- Rozhodnutím žalované ze dne 18.1.2010 č.j. X bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, když žalovaná v odůvodnění rozhodnutí ocitovala znění § 14 odst. 1, § 32 odst. 2, § 32 odst. 3 větu první a § 32 odst. 5 nemocenského zákona a k obsahu odvolání žalobkyně uvedla, pro vznik nároku na PPM v případě OSVČ musí být dle § 32 odst. 2 a 3 nemocenského zákona splněny dvě podmínky: účast na nemocenském pojištění musí trvat minimálně 270 kalendářních dní ve dvou letech předcházejících dni nástupu na PPM a zároveň musí trvat účast na nemocenském pojištění alespoň 180 kalendářních dní v posledním roce přede dnem nástupu na PPM. Žalobkyně je jakožto OSVČ účastna nemocenského pojištění po dobu 184 dní, tudíž splňuje pouze druhou podmínku účasti na pojištění. Ustanovení § 32 odst. 5 nemocenského zákona řeší v každé větě jiný případ uplatnění žádosti o PPM. Věta první řeší postup v okamžiku, kdy pojištěnka nesplňuje podmínku účasti na pojištění podle odst. 2 a řeší zápočet dob účasti na pojištění z předchozích pojištění. Věta druhá řeší situaci, v níž je zároveň uplatněn nárok na PPM z jednoho nebo více pojištění, ve kterých je splněna podmínka účasti na pojištění podle odst. 2 a z pojištění, v němž není splněna tato podmínka. Věta třetí řeší případ, kdy není splněna podmínka podle odst. 2 ve více pojištěních. Odstavec 5 výše uvedeného ustanovení řeší následně pouze ty případy uplatnění nároku na PPM, ve kterých není splněna podmínka v odst. 2, tzn. v případech, kdy je podmínka prvotně splněna, není nutno postupovat dle odst. 5. Cílem ustanovení § 32 odst. 5 nemocenského zákona je rozšířit okruh pojištěnců a umožnit čerpaní PPM i těm, kteří tuto podmínku v současném zaměstnání nesplní, ale spolu s předchozími ano. Uvedené ustanovení však neumožňuje vybírat si dávku podle vůle pojištěnce na základě kombinovaného započítávání různých dob z jednotlivých pojištění. Žalobkyně splňuje automaticky nárok na PPM ze zaměstnání, protože si ale uplatnila nárok pouze z pojištění OSVČ, v němž tuto podmínku nesplňuje, řeší tento případ věta první odst. 5, jejímž základním smyslem je pomoci splnit podmínku a čerpat dávky PPM i těm pojištěnkám, které mají pouze jedno trvající pojištění, ve kterém podmínku odst. 2 nesplňují, ale s předchozími již ukončenými

- pokračování -
5
17A 8/2010

pojištěními ji splnily. K námitce žalobkyně, že slovo „předchozí“ pojištění nevyjadřuje, že účast na pojištění musí být ukončena, žalovaná vyjádřila, že v případě, že by měl zákonodárce na mysli neukončená pojištění, jistě by použil jiná a výstižnější slova jako např. ze „současných, trvajících, souběžných, probíhajících“ pojištění. Konkrétní případ, ve kterém pojištěnka splňuje podmínku nároku dle odst. 2 z jednoho pojištění, ze kterého ale nárok neuplatňuje, ale uplatňuje nárok pouze z pojištění, ve kterém podmínku odst. 2 nesplňuje, zákonodárce neřeší, a proto není možné takto nárok uplatnit; nárok lze pochopitelně uplatnit z pojištění, ve kterém je splněna podmínka dle § 32 odst. 2 věty první nemocenského zákona. Žalovaná došla k závěru, že uplatnění nároku na PPM žalobkyní z nemocenského pojištění OSVČ je nutno posuzovat dle § 32 odst. 5 věty první nemocenského zákona, tudíž nelze započítat dobu pojištění z trvajícího zaměstnání na KÚ, protože se nejedná o předchozí pojištění, ale současné, a proto nárok na výplatu PPM od 25.9.2009 z pojištění OSVČ nenáleží. Jako odvolací orgán žalovaná po přezkoumání napadeného rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, neshledala žádný zákonný důvod ke změně či zrušení napadeného rozhodnutí, neboť OSSZ postupovala v souladu se zákonem a nebylo zjištěno žádné pochybení. (Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 20.1.2010.)

Po doručení vyjádření žalované žalobkyně dne 22.4.2010 sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání a v replice zdůraznila, že žalovaná argumenty uvedené v žalobě nevyvrací, pouze odkazuje na předchozí tvrzení uvedená v napadeném rozhodnutí a zdůrazňuje úmysl zákonodárce při výkladu zákonného pojmu „předchozího pojištění“, ale tyto závěry žalované nemohou být správné, protože z textu zákona žalovanou presumovaný úmysl zákonodárce nevyplývá, tj. že by se mělo jednat pouze o ukončená pojištění, nikoliv neukončená, která trvají souběžně s pojištěním, ze kterého pojištěnka uplatňuje svůj nárok na PPM. Dále žalobkyně odmítla nařčení, že zahájila samostatnou výdělečnou činnost ze spekulativních důvodů právě ve vztahu k nároku na peněžitou pomoc v mateřství, ale toto hledisko nemá na posouzení jejího postupu žádný dopad, protože postupovala v souladu s ustanoveními nemocenského zákona. Argumentace e ratione legis užívaná žalovanou je tzv. nadstandardní metodou interpretace a z požadavku legality vyplývá, že závěry zjištěné tímto postupem nemohou obstát, jsou-li v rozporu s textem zákona a s interpretačními výsledky dosaženými standardními metodami. Podle názoru žalobkyně její nárok vyplývá z textu zákona, což žalovaná nepopírá, ale pouze tvrdí, že záměr zákonodárce byl jiný, než jak se v zákonném textu vyjádřil, ale právě takový postup je v rozporu se zásadou legality.

Následně se žalovaná vyjádřila dne 11.5.2010 k replice žalobkyně s tím, že dle oznámení zaslaného Finančním úřadem v Karlových Varech 16.4.2010 vyplývá, že žalobkyně neměla od roku 2004 do roku 2009 příjmy a za rok 2009 uvedla nulový daňový základ z výkonu samostatné výdělečné činnosti a připojila písemné podklady (vlastní i od finančního úřadu).

Poté žalobkyně v podání z 1.7.2010 odmítla nařčení, že zahájila samostatnou výdělečnou činnost ze spekulativních důvodů právě ve vztahu na nároku na PPM, postupovala v souladu s ustanoveními nemocenského zákona, přičemž skutečné výdaje na samostatnou výdělečnou činnost podobného charakteru jsou obtížně doložitelné. Žalobkyně - pokračování -
6
17A 8/2010

také vyjádřila domněnku, že uvedením informací ve vyjádření žalované z 11.5.2010 a přiložením dokumentů k prokázání těchto informací byla porušena povinnost zachovávat mlčenlivost dle § 2 odst. 5 a § 24 zákona č. 337/1992 Sb., když žalobkyně povinnosti zachovávat mlčenlivost žalovanou nezprostila a proto nesouhlasí s jejich provedením z důvodu jejich poskytnutí soudu v rozporu se zákonem. Dne 29.9.2010 žalobkyně k dotazu soudu uvedla, že nedostává žádnou podporu v mateřství ani rodičovský příspěvek a následně 6.10.2010 sdělila, že nepožádala o výplatu PPM z pojištění zaměstnance, žádala pouze z pojištění OSVČ.

K dotazu soudu sdělil KÚ dne 18.11.2010, že žalobkyně je jejich zaměstnancem od 2.1.2007 a její pracovní poměr dosud trvá; v současné době je na rodičovské dovolené a roční zúčtování daně za rok 2009 bylo provedeno zaměstnavatelem.

Dne 22.11.2010 žalovaná zaslala zdejšímu soudu část organizačního řádu osvědčující její oprávnění rozhodovat o odvoláních proti rozhodnutím OSSZ vydaným v prvním stupni, jak vyplývá z článku 67 odst. 3 písm. i) bod 14 Organizačního řádu ČSSZ platného v době vydání napadeného rozhodnutí.

OSSZ sdělila k žádosti soudu 23.11.2010, že 25.9.2009 jí byla doručena žádost o PPM žalobkyně spolu s přílohou k této žádosti vyplněné od zaměstnavatele – KÚ a na základě těchto dokumentů bylo rozhodnuto o přiznání nároku na PPM z tohoto pojistného poměru a byl vypočten denní vyměřovací základ ve výši 818,95 Kč. Dne 29.9.2009 si žalobkyně vyžádala svoji žádost o PPM zpět s tím, že si požádá o PPM jako OSVČ, neboť je pro ni výhodnější (denní vyměřovací základ 4.270,21 Kč). PPM z pojistného poměru u zaměstnavatele žalobkyni tedy nebyla vyplacena, ale pokud si podá žádost, bude jí vyplacena.

Před zdejším soudem dne 15.12.2010 žalobkyně i žalovaná setrvaly na svých stanoviscích. Z předložené průkazky pro těhotné žalobkyně bylo mimo jiné lze dovodit, že s ohledem na stanovený termín porodu 16.11.2009, žalobkyně nejpozději v polovině měsíce března 2009 zjistila, že je těhotná. Žalobkyně závěrem navrhla, aby napadená rozhodnutí byla soudem zrušena a věc vrácena k dalšímu řízení, protože uplatnila svůj nárok na peněžitou pomoc v mateřství po právu, v souladu se zákonem, text zákona její nárok odůvodňuje a žalovaná se při svých úvahách v rámci své obrany proti žalovanému nároku dostává na pole úvah de lege ferenda, když stále zdůrazňuje úmysl zákonodárce; dále byly požadovány náklady řízení. Naproti tomu žalovaná závěrem navrhla zamítnutí žaloby, neboť ve svém rozhodnutí též aplikovala platné zákony, tudíž se nejednalo pouze o úvahy de lege ferenda, a vycházela z § 32 odst. 5 věty první nemocenského zákona, když dle jejího názoru není pojištění ze zaměstnání vůči pojištění OSVČ předchozí.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s.ř.s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“). Dle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Podle § 31 - pokračování -
7
17A 8/2010

odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech nemocenského pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Soudem bylo shledáno, že jsou splněny všechny podmínky řízení pro soudní přezkum žalobou napadeného rozhodnutí dle § 64 s.ř.s. a § 103 o.s.ř. (občanský soudní řád, tj. zákon č. 99/1963 Sb. v platném znění). V případě zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí správního orgánu I.stupně (OSSZ) nadřízeným správním orgánem (žalovanou), soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 18.1.2010, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 1 věta prvá s.ř.s.).

Dle § 14 odst. 1 nemocenského zákona nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění nebo v době přerušení pojištění (§ 10 odst. 9).

Podle § 32 odst. 2 nemocenského zákona podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (§ 34 odst. 1). Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění.

Dle § 32 odst. 3 věta první nemocenského zákona podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství osoby samostatně výdělečně činné je kromě splnění podmínky účasti na pojištění podle odstavce 2 účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí doby stanovené podle § 34 odst. 1.

Podle § 32 odst. 5 nemocenského zákona je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z pojištění, v němž není splněna podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2, započtou se pro splnění této podmínky doby účasti na pojištění z předchozích pojištění v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství; překrývající se doby účasti na pojištění lze započítat jen jednou. Je-li zároveň uplatněn nárok na peněžitou pomoc v mateřství z jednoho nebo více pojištění, ve kterých je splněna podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2, a z pojištění, v němž není splněna tato podmínka, započtou se pro splnění této podmínky v pojištění, v němž tato podmínka splněna nebyla, jen ty dny v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství, v nichž trvala účast na pojištění v 270 dnech souběžně v takovém počtu pojištění, z nichž je nárok na peněžitou pomoc v mateřství uplatňován. Není-li podmínka účasti na pojištění podle odstavce 2 splněna ve více pojištěních, započtou se pro splnění této podmínky doby účasti na pojištění v období dvou let před nástupem na peněžitou pomoc v mateřství jen u toho pojištění, v němž je nejvyšší denní vyměřovací základ; přitom platí postup podle věty první a druhé.

V této věci soud nezjistil, že by správní orgány nepostupovaly zcela v souladu se všemi příslušnými ustanoveními správního řádu (např. § 2 odst. 3, 4, § 3, § 17, § 50, § 51 odst. 1, § 68 odst. 3, 89 odst. 2) či nemocenského zákona shora citovanými.

- pokračování -
8
17A 8/2010

Dle názoru soudu není v této věci žádný zákonný důvod dopočítávat dobu pojištění v těch případech, jako v této projednávané věci, kdy ze zaměstnaneckého poměru je splněna celá doba pojištění a z pojištění OSVČ splněna není, jelikož opak by byl v rozporu s logikou. Nepochybně možnost sčítání dob pojištění je určena pouze pro případy, kdy nebyla v jednom zaměstnání/pojištění splněna zákonná podmínka potřebné doby účasti na pojištění. Rovněž dle nemocenského zákona není přípustné, aby si sám pojištěnec vybíral a určoval, z jakého pojištění bude vycházet přiznaná dávka, i když by to pro něho bylo výhodnější, kromě situací stanovených zákonem, o což se však v této věci nejedná. Až v případě, kdy není splněna podmínka ve větě první § 32 odst. 2 nemocenského zákona, lze postupovat dle věty druhé, což ve věci žalobkyně nebylo třeba právě s ohledem na dobu jejího zaměstnání trvajícího od 2.1.2007 dosud. Vypočítat PPM z pojištění OSVČ by bylo možno pouze v případě ukončení pracovního poměru před zahájením činnosti OSVČ. Jedná-li se o souběh pojištění (zaměstnanec x OSVČ) musí být u každého z těchto pojištění splněna podmínka 270-ti dnů pojištění, aby bylo možno z obou vycházet. Doby pojištění z různých zaměstnání či OSVČ lze sčítat pouze tehdy, aby pojištěnka získala alespoň 270 dnů pojištění, pokud ale souběh trvá jen 184 dnů, jako v této věci, nelze dávku počítat ze zaplaceného pojistného OSVČ, jak je přesvědčena žalobkyně. V této věci ani nelze přehlédnout, že žalobkyně byla jako OSVČ nemocensky pojištěna pouze od 25.3. do 25.9.2009, tedy přesně zákonem požadovaných 6 měsíců pro OSVČ (dle zákona je požadována minimálně doba 180 dnů), a v uvedené době tak získala dobu pojištění 184 dnů; a z přehledu placení nemocenského pojištění za dobu od 15.4. do 15.9.2009 je dále zřejmé, že měsíčně hradila nemocenské ve výši 2.000,-Kč (tj. vyměřovací základ 142.858,-Kč), ale k její písemné žádosti ze dne 6.11.2009 byla rozdělena platba ve výši 2.000,-Kč zaslaná 15.9.2009 na úhradu pojištění za srpen a září ve výši 1.000,-Kč měsíčně (tj. vyměřovací základ 71.429,-Kč), což byl fakticky tzv. strop s ohledem na nástup žalobkyně na tzv. mateřskou dovolenou (jednalo se tudíž vlastně o maximálně možný základ pro výpočet denní dávky). Postup žalobkyně shora popsaný proto vzbuzuje dojem obcházení zákona a zneužití systému se snahou využít nedokonalosti tohoto zákona zejména ve vztahu k OSVČ, když za úhradu celkem 12.000,-Kč nemocenského pojištění za 6 měsíců lze získat na PPM odhadem celkem až cca 170.000,-Kč, ale osoba v zaměstnaneckém poměru by musela pro takovou celkovou výši uvedené dávky dosahovat příjmu alespoň 72.000,-Kč hrubého měsíčně.

S ohledem na všechny shora uvedené rozhodné skutečnosti soud dospěl k závěru, že v rámci uplatněných žalobních bodů nedošlo k porušení zákona, takže žalobkyně nebyla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu ani postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, proto soudu nezbylo, než žalobu v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout (výrok I. rozsudku).

Soud zároveň podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci neměla úspěch a žalovaný, který měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

Závěrem soud pouze podotýká, že pokud se jedná o situaci, kdy osoba je současně v postavení OSVČ a zároveň se u ní jedná i o závislou činnost, musí podat daňové přiznání a na jeho základě i přehled příjmů a výdajů v souladu se zákonem č. 589/92 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, i když neměla žádný - pokračování -
9
17A 8/2010

příjem, tudíž zúčtování daně za předmětný rok nemůže udělat zaměstnavatel, jak se stalo v případě žalobkyně. Rovněž sdělování údajů mezi orgány nemocenského pojištění upravuje § 114 nemocenského zákona a tudíž v tomto směru nedošlo k pochybení ze strany žalované a hlavně v této věci jsou rozhodujícími jiné skutečnosti než ty, které se týkají předmětného daňového přiznání žalobkyně.

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 15. prosince 2010

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru