Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 72/2010 - 71Rozsudek KSPL ze dne 08.12.2011

Prejudikatura

2 A 1114/2002


přidejte vlastní popisek

17A 72/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. Š., bytem A., zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Zikmundem se sídlem Šafaříkovy sady 5, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem 360 21 Karlovy Vary, Závodní 353/88, v řízení o žalobě ze dne 7.12.2010 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2010 č.j.: X o příspěvek na živobytí

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2010 č.j.: X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Zikmundovi se přiznává odměna ve výši 2.880,-Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Krajského soudu v Plzni na účet vedený u Komerční banky, a.s., pobočka Plzeň-město, č. účtu: X, VS: 011121.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tj. Krajského úřadu Karlovarského kraje (dále jen ), ze dne 15.11.2010, jímž bylo rozhodnutí Městského úřadu Aš, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen MěÚ), č.j.: X, vydané dne 8.10.2010 změněno tak, že v souladu s § 24 odst. 1 písm. d), § 44 odst. 2 a § 66 zákona o pomoci v hmotné nouzi se zvyšuje žalobci dávka příspěvek na živobytí č.j. X z 2.020,-Kč na 2.905,-Kč měsíčně ode dne 1.7.2010, když tímto rozhodnutím MěÚ byla žalobci odňata od 1.7.2010 dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí s odůvodněním, že žalobce byl v době od 18.1. do 29.8.2010 veden jako uchazeč o - pokračování -
2
17A 72/2010

zaměstnání v evidenci úřadu práce s nárokem na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci, která mu byla za období od 18.1. do 17.6.2010 vyplacena zpětně v měsíci červenci souhrnnou částkou 28.008,-Kč, vzhledem k tomu žalobce nebyl v uvedeném měsíci v souladu s § 3 odst. 4 zák. č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění (dále jen zákon), uznán za osobu v hmotné nouzi; jeho celkové sociální a majetkové poměry byly v posuzovaném období takové, že mohly i po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení zaručit dostatečné zajištění jeho výživy i ostatních základních osobních potřeb. V odůvodnění napadeného rozhodnutí KÚ popsal průběh řízení a mimo jiné uvedl, že při přezkoumání rozhodnutí a následném přehodnocení dávky příspěvek na živobytí zohlednil nejenom skutečnosti týkající se příjmů žadatele, ale i další rozhodné skutečnosti, které mají vliv na výši výplaty dávky příspěvek na živobytí, proto se odvolací správní orgán rozhodl změnit rozhodnutí č.j. X o odejmutí dávky příspěvek na živobytí od 1.7.2010 a vydat rozhodnutí, jímž zvýšil dávku příspěvek na živobytí z 2.020,- Kč na 2.905,- Kč měsíčně ode dne 1.7.2010. Žalovaný také poukázal na to, že žalobce se stal osobou, která dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu až po podání žádosti o příspěvek na živobytí a z důvodu nedostatečného příjmu, proto podal soudu návrh na zrušení výživného, tudíž nečiní jeho částka živobytí v měsíci červenci 2010 částku existenčního minima (2.020,-Kč), tak jako v měsíci červnu 2010. Příjem žalobce v měsících duben až konec června činil 0,-Kč, částka jeho živobytí v měsíci červenci 2010 činila 2.905,-Kč a nebyla zvýšena o 20% částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, neboť v tomto měsíci se žalobce prokazatelně nesnažil využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací podle § 12 odst. 2 zákona. Při hodnocení nároku na příspěvek na živobytí je žalobce brán jako samostatně posuzovaná osoba, proto bylo rozhodnuto o zvýšení dávky příspěvek na živobytí, jak uvedeno shora.

V žalobě následně doplněné žalobce zdůraznil, že je diskriminován, neboť rozhodnutí jde proti správnímu řádu nedodržující právní rámec, nebyl vyrozuměn o zahájení správního řízení ve věci změny výše příspěvku na živobytí ode dne 1.7.2010, navíc mu částka 28.008,-Kč od Úřadu práce v Chebu byla převedena na účet u ČSOB až dne 15.7.2010 v 9.43 hod., tj. po návštěvě úřadu práce, přičemž již 16.7.2010 vydal MěÚ rozhodnutí o odejmutí dávky příspěvku na živobytí od 1.7.2010, které bylo dne 19.7.2010 podáno na poštovním úřadu, a on předtím dne 14.6.2010 předal MěÚ k okopírování toho dne odeslaný návrh na zrušení vyživovací povinnosti Okresnímu soudu v Chebu, proto považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a žádal o jeho zrušení a vrácení věci žalovanému; namítal také nesprávný postup správních orgánů ohledně zasílání rozhodnutí a správního spisu. Zástupce žalobce (pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 18.4.2011 byl žalobci k jeho žádosti ze dne 1.2.2011 ustanoven zástupcem advokát Mgr. Martin Zikmund) dále namítal faktickou nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí žalovaného i MěÚ pro nedostatečnou oporu v důkazech ve správním spise; rozhodnutí nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a jsou nepřesvědčivá; žalovaný se náležitě nezabýval všemi argumenty žalobce a neuvedl důvod takového postupu, což způsobuje závažná procesní pochybení žalovaného i MěÚ, kdy napadená rozhodnutí nejsou podložena relevantními důkazy a věc byla správními orgány nesprávně posouzena, když se správní orgány nezabývaly svědomitě a odpovědně všemi argumenty žalobce a s nimi se náležitě nevypořádal ani žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Závěrem zástupce žalobce požadoval odměnu za zastupování v celkové výši 8.640,-Kč

- pokračování -
3
17A 72/2010

Žalovaný navrhl závěrem zamítnutí žaloby ve svém vyjádření ze dne 24.1.2011 k jednotlivým žalobním bodům uvedeným v žalobě, k němuž připojil i originál správního spisu, neboť v řízení bylo postupováno v souladu se správním řádem (zákon č. 500/2004 Sb.) i zákonem č. 111/2006 Sb. Žalobci bylo doručeno oznámení o zahájení správního řízení MěÚ z moci úřední dne 12.7.2010, poté k odvolání žalobce bylo rozhodnutí MěÚ ze dne 16.7.2010 č.j. X žalovaným zrušeno rozhodnutím ze dne 1.9.2010 č.j. X a vráceno MěÚ k novému projednání. Následně bylo vydáno nové rozhodnutí MěÚ ze dne 8.10.2010 č.j. X, jímž byla opětovně od 1.7.2010 žalobci odňata dávka příspěvek na živobytí, a poté bylo žalovaným vydáno napadené rozhodnutí ze dne 15.11.2010, v němž byl z důvodu procesní ekonomie změněn výrok rozhodnutí MěÚ ze dne 8.10.2010. Žalobci byla zvýšena dávka příspěvku na živobytí ode dne 1.7.2010 ze životního minima, tj. 2.020,-Kč, na 2.905,-Kč měsíčně, protože v měsících duben až červen 2010 měl žalobce nulový příjem a částka živobytí za měsíc červenec 2010 nebyla navýšena o 20% částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, neboť žalobce se prokazatelně nesnažil využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací dle § 12 odst. 2 zákona (viz protokol ze dne 7.7.2010, na kterém je napsáno a podepsáno žalobcem: „Tento měsíc nebudu dokládat potvrzení o hledání práce.“). Částka živobytí byla žalobci zvýšena dle § 23 zákona z důvodu, že se stal osobou, která dluží na výživném na nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu až po podání žádosti o příspěvek na živobytí a z důvodu nedostatečného příjmu podal soudu návrh na zrušení výživného na nezletilou Terezu. Dále bylo poukázáno na to, že ve spisové dokumentaci žalobce je založen návrh na zrušení vyživovací povinnosti pro nezletilou Terezu, včetně ofoceného podacího lístku, z něhož je zřejmé, že žalobce podal návrh k Okresnímu soudu v Chebu dne 14.6.2010. Navíc dne 7.7.2010 se žalobce dostavil k MěÚ a předložil předmětný návrh na zrušení vyživovací povinnosti, který je opatřen razítkem uvedeného MěÚ. Žalovaný také zdůraznil, že doložku právní moci dle § 75 odst. 1 správního řádu vyznačuje správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, na písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu z úřední povinnosti, tedy aniž by o to musel účastník řízení, tj. žalobce nebo kdokoli jiný, požádat, a to jakmile rozhodnutí nabude právní moci. Teprve po vrácení spisu obsahující rozhodnutí odvolacího správního orgánu s vyznačenou doložkou právní moci, může správní orgán I. stupně postupovat dle rozhodnutí odvolacího správního orgánu.

Ze správního spisu zaslaného žalovaným soud zjistil, že popsaný průběh řízení odpovídá obsahu spisu. Zajímavostí je, že MěÚ do předkládací zprávy pro KÚ po odvolání žalobce dne 5.8. i 27.10.2010 uvedl daleko více skutečností než do odvoláním napadených rozhodnutí.

V dalším vyjádření ze dne 16.5.2011 žalovaný mimo jiné uvedl, že žalobci je známo, neboť léta pobírá dávky pomoci v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc na úhradu nezbytného jednorázového výdaje) i dávky ze systému státní sociální podpory (příspěvek na bydlení), že např. pro přiznání nároku na dávku doplatek na bydlení musí splnit podmínku přiznaného příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory. Tento údaj ukládá do informačního sytému úřad práce a podpisem žádosti žalobce dal svůj výslovný souhlas (§ 41 zákona) k tomu, aby státní orgány a další právnické a fyzické osoby sdělily příslušnému úřadu, který o dávce rozhoduje nebo ji vyplácí, výši - pokračování -
4
17A 72/2010

příjmu, údaje o přihlášení se k trvalému pobytu a další údaje o žadateli, a to v rozsahu potřebném pro rozhodování o nároku na dávku, její výši a výplatu a pro posuzování podle § 16 zákona. Žalovaný nemusí provádět dokazování, na které poukazuje žalobce v doplnění žaloby, neboť relevantní důkazy, ze kterých vycházel správní orgán I. stupně a také žalovaný v odvolacím řízení, jsou buď v listinné podobě předané osobně žalobcem anebo uvedené v informačním programu, se kterým pracují všechny orgány zabývající se poskytováním dávek. Skutečnost, že je žalobce posuzován jako jednotlivec pro účely nároku na příspěvek na živobytí, je mu zřejmá, neboť dávku příspěvek na živobytí pobírá několik let. Žalovaný se vypořádal s odvoláním žalobce ze dne 12.10.2010, neboť změnil z důvodu procesní ekonomie rozhodnutí a přiznal nejen nárok na příspěvek na živobytí, ale také navýšil výši dávky citovaného příspěvku, a to z 2020,-Kč na 2.905,-Kč, když důvod navýšení částky příspěvku na živobytí byl popsán nejen v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale také ve vyjádření žalovaného ze dne 24.1.2011. Žalovaný také zdůraznil, že změní-li se v průběhu pobírání dávky výše příjmů, posoudí se znovu nárok na dávku, a to tak, že se posoudí nový měsíční průměrný příjem ze 3 kalendářních měsíců, a to z příjmu v měsíci, v němž došlo ke změně výše příjmu, a z příjmu ve dvou předcházejících kalendářních měsících dle § 44 odst. 4 zákona. Není proto pochyb, že MěÚ a následně žalovaný postupovaly správně, když hodnotily platbu Úřadu práce v Chebu, jako příjem za měsíc červenec 2010.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech pomoci v hmotné nouzi rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

V této věci se podanou žalobou domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného z důvodů shora uvedených, ačkoliv odvoláním napadené rozhodnutí MěÚ ze dne 8.10.2010, jímž mu byla od 1.7.2010 odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, bylo změněno a žalobci byla předmětná dávka od uvedeného data, tj. od 1.7.2010, dokonce zvýšena z 2.020,-Kč na 2.905,-Kč měsíčně, tudíž z tohoto pohledu je otázkou, zde tímto postupem byl vlastně žalobce na svých právech zkrácen ve smyslu § 65 s.ř.s.

Soud však shledal, že z níže uvedených důvodů je napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a také, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu předloženém soudu v tomto řízení.

Dle odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zřejmě posuzoval žalobce jako - pokračování -
5
17A 72/2010

osobu dle § 24 odst. 1 písm. d) zákona, neboť uvedl, že není osobou dle § 24 odst. 1 písm. e) zákona, avšak podklady k tomuto závěru ve správním spisu založeny nejsou, jelikož z ničeho nevyplývá, že žalobce prokázal nějaký dluh na výživném pro nezletilé dítě, zda a v jaké výši vznikl až po podání žádosti o příspěvek na živobytí (založena je pouze kopie návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti pro nezl. Terezu ze dne 14.6.2010 a téhož dne zaslaná dle podacího lístku Okresnímu soudu v Chebu, která byla doručena MěÚ dne 7.7.2010 dle podacího razítka). Dále bylo uvedeno, že v červenci 2010 je částka živobytí žalobce 2.905,-Kč oproti částce 2.020,-Kč v červnu, ale důvod této zvýšené částky není zjistitelný; snad je to vázáno na doručení výše uvedeného návrhu na zrušení vyživovací povinnosti, i když žalobce tvrdí, že jej poskytl správnímu orgánu k pořízení kopie již v červnu. Správní orgány se však vůbec nezabývaly ověřením skutečnosti, zda a kdy byl předmětný návrh ke sp.zn. X soudu doručen a zda o něm bylo rozhodnuto či nikoliv (např. telefonicky zjistit potřebné a učinit o tom úřední záznam), ačkoliv žalovaný posuzoval žalobce podle § 24 odst. 1 písm. e) zákona. Přitom nelze přehlédnout, že byl-li uvedený návrh podán u soudu v měsíci červnu 2010, čemuž nasvědčuje kopie podacího lístku, pak skutečnost mající vliv na výši příspěvku na živobytí nastala již v měsíci červnu.

Za situace, kdy soud zjistil z úřední činnosti v jiné projednávané věci žalobce (sp.zn. 17A 21/2011) z vyžádaného podání Úřadu práce v Chebu ze dne 24.5.2011, že žalobci byla vyplacena jednorázově podpora v nezaměstnanosti za 5 měsíců podpůrčí doby za dobu od 18.1. do 17.6.2010 na základě rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí o zamítnutí odvolání žalobce č.j. X ze dne 23.6.2010, které nabylo právní moci dne 25.6.2010, jejíž vyúčtování bylo provedeno Úřadem práce v Chebu dne 9.7.2010 (nejbližší řádný termín přípravy výplat) a dne 15.7.2010 byla žalobci uhrazena ve výši 27.270,-Kč, ač dle rozpisu jednotlivých měsíčních částek se mělo jednat o částku 28.008,-Kč, je dle názoru soudu nezbytné s přihlédnutím k tomu, že na danou situaci není v zákoně pamatováno, aby rozhodující správní orgán za použití počítačového programu OKnouze/OKslužby zjistil, jaký bude výsledek dvou variant výpočtu:

a) bude zohledněna situace, kdy v měsících duben až červen 2010 činil příjem žalobce 0,-Kč a v červenci 2010 činil 28.008,-Kč, respektive 27.270,-Kč; b) bude vycházeno i z údajů shora uvedených, které byly poskytnuty zdejšímu soudu Úřadem práce v Chebu dne 24.5.2011, že v roce 2010 činila podpora v nezaměstnanosti žalobce v měsících duben – 5.077,-Kč, květen – 4.848,-Kč a červen – 2.590,-Kč; jednorázově byla žalobci uhrazena dne 15.7.2010 částka 27.270,-Kč, celkem mu náleželo 28.808,-Kč (pozn. soudu: pravděpodobně se jedná o písařskou chybu – správně by se mělo jednat dle součtu částek o 28.008,-Kč) a z toho 738,-Kč činila zákonná srážka ze mzdy (doklad od uvedeného úřadu práce ze dne 13.7.2010 obsahující uvedené skutečnosti o výši podpory v jednotlivých měsících je založen ve správním spisu), přičemž kopie podání bude poskytnuta žalovanému.

Teprve až po získání všech správných rozhodných údajů od jmenovaného úřadu práce, neboť rozhodující je skutečné vyplacení konkrétní částky žalobci a nikoli pouhé datum výpočtu výše celkové podpory v nezaměstnanosti, provede rozhodující správní orgán výpočet dávky příspěvek na živobytí a žalobci přizná tu výši, která bude pro něho příznivější, neboť nemůže jít k tíži občana skutečnost, že zákonodárce nepamatoval na všechny varianty případů, které v praxi mohou nastat a musí být řešeny. Navíc nic nebrání správnímu orgánu, aby se obrátil na Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby jím bylo zaujato stanovisko - pokračování -
6
17A 72/2010

k popsané situaci, což lze samozřejmě řešit i ministerstvem tolik oblíbenými četnými metodickými pokyny, jimiž však nelze napravovat pochybení zákonodárného procesu.

V této věci soud nepřehlédl ani další pochybení žalovaného, který místo toho, aby zrušil odvoláním napadené rozhodnutí MěÚ ze dne 8.10.2010 neobsahující žádné konkrétní důvody, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno (nebylo totiž ani uvedeno, kterého dne skutečně byla jednorázově vyplacena podpora v nezaměstnanosti žalobci či připsána na jeho bankovní účet), vydal sám nové rozhodnutí, jímž se pokusil napravit opakované pochybení prvostupňového orgánu, tj. MěÚ, jehož rozhodnutí bylo zase nepřezkoumatelné pro stejné nedostatky, pro něž bylo zrušeno předchozí rozhodnutí ze dne 16.7.201 č.j.: X vypravené dne 19.7.2011 napadené odvoláním žalobce, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 1.9.2010 č.j.: X, kde bylo nesprávně v závěru odůvodnění uvedeno, že v měsíci červnu 2010 měl být započten skutečně vyplacený příjem, a to podpora v nezaměstnanosti ve výši 28.008,-Kč. Ovšem i nově vydané rozhodnutí žalovaného ze dne 15.11.2010 napadené žalobou je jen vylepšené v části odůvodnění, avšak ve výroku obsahuje závažné pochybení, neboť sice změnil rozhodnutí MěÚ ze dne 8.10.2010, jímž byla odejmuta žalobci od 1.7.2010 dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, a zvýšil uvedenou dávku z 2.020,-Kč na 2.905,-Kč měsíčně od 1.7.2010, ale vůbec není zjistitelné, kdy, od jaké doby a jakým konkrétním rozhodnutím byla předmětná dávka přiznána ve výši 2.020,-Kč měsíčně, když tam uvedené pouze č.j. není dostačující. Argumentace žalovaného uvedená ve vyjádření ze dne 24.1.2011, že z důvodu procesní ekonomie rozhodnutím ze dne 15.11.2010 změnil výrok rozhodnutí MěÚ ze dne 8.10.2010, není akceptovatelným důvodem pro postup zvolený žalovaným. Rozhodnutí správních orgánů v této věci nejsou tudíž plně v souladu s § 68 odst. 2 a 3 správního řádu, tudíž jsou fakticky nepřezkoumatelná, jak ostatně uvedl i zástupce žalobce v doplnění žaloby dne 5.5.2011, s jehož výtkami se soud v podstatě ztotožňuje. Soud však nezjistil, že by žalobce nebyl seznámen s oznámením MěÚ ze dne 12.7.2010 o zahájení správního řízení ve věci změny výše příspěvku na živobytí z moci úřední, neboť na založeném vyhotovení oznámení je uvedeno datum 12.7.2010 a podpis Š.J. Založeno však není žádné rozhodnutí, na jehož základě došlo k jednorázovému vyplacení přiznané podpory v nezaměstnanosti žalobci. Rovněž nelze přehlédnout, že správní spis předložený žalovaným není řazen chronologicky, a i když je rozdělen na oddělené složky, stává se i nepřehledným.

Žalovaný v této věci po zhodnocení rozhodných skutečností vydá nové rozhodnutí, jehož výrok i obsah bude v souladu s příslušnými zákonnými předpisy a i s dostatečně vyjádřeným shora citovaným názorem zdejšího soudu, přičemž s ohledem na kvalitu vydaných rozhodnutí správního orgánu I. stupně (v této věci MěÚ) se jeví nejvhodnějším zrušit odvoláním napadené rozhodnutí ze dne 8.10.2010 s tím, aby byly nejprve zjištěny a zajištěny všechny nezbytné podklady (např. lze využít i skutečnosti známé z úřední činnosti, ale musí být ve správním spisu uvedeny) pro vydání nového rozhodnutí a teprve poté bude vydáno rozhodnutí, které bude v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu a samozřejmě i zákona o hmotné nouzi.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který měl ve věci úspěch, však náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto bylo - pokračování -
7
17A 72/2010

rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven usnesením ze dne 18.4.2011 zástupcem advokát Mgr. Martin Zikmund; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s.ř.s.). Ustanovenému zástupci žalobce byla přiznána odměna za zastupování ve výši 2.880,-Kč v souladu s jím předloženým vyúčtováním ze dne 5.5.2011 ohledně počtu úkonů - částka 3 x 500,-Kč za 1 úkon právní služby, nikoli ve výši 2.100,-Kč (převzetí a příprava věci a doplnění žaloby), a 3 x 300,-Kč na úhradu hotových výdajů, což je v souladu s § 9 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a dále částka 480,-Kč, tj. DPH ve výši 20%, neboť ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (u zdejšího soudu vedeno pod Spr.č. 1239/2007), tedy celkem 2.880,-Kč. Předmětná částka bude vyplacena Mgr. M. Zikmundovi z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě (výrok III. rozsudku), kterou soud považuje za přiměřenou. Soud nevyhověl návrhu žalovaného ze dne 16.5.2011 na snížení požadované odměny za zastupování v jednom úkonu právní služby o 80% z důvodu, že doplnění žalob ve věci vedených u zdejšího soudu sp. zn. 17A 72/2010 a 17A 13/2010 je z 80% zcela totožné, neboť k tomu neshledal žádný důvod a ani to neumožňuje příslušný předpis.

Soud považuje za vhodné upozornit, že zákonem č. 366/2011 Sb. byl změněn i zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, proto bude s účinností od 1.1.2012 v této oblasti žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, na něhož přešla působnost krajských úřadů, a nikoli Krajský úřad Karlovarského kraje, který byl odvolacím orgánem do 31.12.2011 (§ 77 odst. l).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Plzni k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně do 31.12.2011 a od 1.1.2012 u Nejvyššího správního soudu ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 8. prosince 2011

JUDr. Alena

Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru