Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 70/2016 - 43Rozsudek KSPL ze dne 29.09.2017


přidejte vlastní popisek

17A 70/2016-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Komínkovou v právní věci žalobce: Ing. M.V., MBA, nar. …, …, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.5.2016, č.j. DSH/2925/16,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Blovice, odboru správního a vnitřních věcí, č.j. MÚBlov 01520/16/OV/Šab, ze dne 2.2.2016, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod čtvrtý zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), ve znění pozdějších předpisů, pro porušení § 18 odst. 4 téhož zákona, za což mu byla uložena pokuta 1.500,-Kč a náhrada nákladů řízení 1.000,-Kč.

Žalobce v žalobě tvrdil, že došlo k chybě měření a žalovaný k tomu uvedl, že „a pokud jde o správnost měření rychlosti, je kompetentní se k tomu vyjadřovat pouze, buď výrobce měřidla, nebo soudní znalec v oboru metrologie“. Dle žalobce takto žalovaný paušálně odmítl námitky, kterými se dále nezabýval, jako například chybné nastavení úhlu mezi osou radaru a směrem jízdy vozidla. Nadto podle žalobce u této námitky spočívající v nedodržení předepsaného úhlu není potřeba žádných zvláštních odborných znalostí. Podle žalobce z pořízené fotografie je na první pohled zřejmé, že úhel, pod kterým bylo vozidlo změřeno, je výrazně vyšší, než předepsaných 22 stupňů. Toto lze objevit i jednoduchým výpočtem, když z hlediska perspektivy platí, že tangenta pozorovacího úhlu odpovídá podílu mezi poměrem dvou navzájem kolmých rozměrů ve skutečnosti a na fotografii. Skutečný rozvor náprav vozidla je 2.854 mm, rozchod kol včetně šířky pneu je 1.800 mm, skutečný poměr těchto rozměrů je tedy 2.854/1.800=1,59. Na záznamu z radaru se ze stejné vzdálenosti jeví v poměru 2,07. Tomu odpovídá úhel cca 38 stupňů (inverzní tangens podílu čísel 1,59 a 2,07). Podle žalobce není vůbec zřejmé, že bylo také použito měřicí zařízení Ramer 10C, jak se uvádí správním orgánem I. stupně. Výstupní fotografie musí mít dle oficiálního návodu k obsluze údaj o vypočtené délce vozidla, v kapitole 4.3 návodu je uveden taxativní výčet identifikačních údajů o měření, které mají být zobrazeny na snímku. Vypočtená délka vozidla je pak i na vzorovém snímku č. 65 v návodu k zařízení Ramer 10. Tento rozpor zakládá důvod domnívat se, že snímek není vůbec výstupem ze zařízení Ramer 10, přičemž právě chybějící údaj o vypočtené délce vozidla by mohl prokazovat, že úhel měření byl nastaven v rozporu s návodem. Žalobce dále nesouhlasil s argumentací žalovaného vycházející z příručky „Vyhodnocení záznamu ze zařízení Ramer 7CCD, Ramer 7M, Ramer 10, AD9, která slouží jako pomoc při sporných případech, kdy nelze spolehlivě posoudit ze snímku, zda obsluha silničního rychloměru dodržela návod k obsluze.“. Podle žalobce důkazní hodnota této pomůcky je pochybná. Pomůcka není součástí návodu k rychloměru. Neexistuje ani žádný jiný pramen její závaznosti. Podle žalobce se pomůcka dostává do rozporu se zákony fyzikálními, také když v bodě č. 20 se snaží zpochybnit schopnost GPS měřit rychlost, přičemž je notorietou, že měření rychlosti pomocí GPS je mnohem přesnější než libovolným zařízením pracujícím na fázi Dopplerova jevu, kterým je i Ramer 10. Bod 8 příručky se podle žalobce snaží bagatelizovat nedodržení návodem jasně stanoveného úhlu měření 22 stupňů ze strany obsluhy. Žalobce nesouhlasil ani s doprovodným dopisem k příručce ze dne 24.4.2015, kde se uvádí „Vámi uváděné excesy, překážka v radarovém svazku, v měření v zatáčce, většinou nemají vliv na přesnost, ale vyloučit se to nedá, tak je doporučováno takové neviditelné nedodržení návodu brát jako nesprávné měření.“. Podle žalobce tak vyvrací bod 4 a zároveň svědčí jednoznačně o nedodržení návodu k použití. Podle žalobce je-li stanoven postup měření (zde dodržení návodu), nelze připustit porušení tohoto postupu, respektive dodatečné stanovení určité přípustné míry chyby či porušení tohoto postupu. Dále žalobce poukazoval na skutečnost ohledně výpovědi svědka Uřidila, že nejednou vyplynulo z výpovědi svědků, že policisté ovládající rychloměr mnohdy postrádají základní znalosti potřebné k řádné obsluze zařízení. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.10.2015 č.j. 10A 114/2014-23 s tím, že těmito námitkami žalobce se žalovaný nijak nezabýval. Žalobce trvá na tom, že měření bylo prováděno na místě nevhodném pro použití radaru pracujícím na bázi Dopplerova jevu, jelikož okolní překážky způsobily nežádoucí odrazy a zkreslují výsledek měření. Dále podle žalobce z výroku rozhodnutí nelze zjistit, v jakém místě se měl skutek stát. Skutek je místně určen slovy na pozemní komunikaci č. I./20 v obci Chocenice v blízkosti místní restaurace Erko, naproti obchodu CarProMašek ve směru jízdy od obce Kotousov směrem na obec Zhůř. Z tohoto určení podle žalobce nevyplývá konkrétní adresa místa spáchání přestupku, protože není zřejmé, jaká vzdálenost je míněna slovním spojením v blízkosti, ani co znamená naproti, dokonce není ani zřejmé, jakým směrem vozidlo jelo. Dle žalobce totiž neexistuje žádná obec Zhůř ani Kotousov. Žalovaný se místním určením skutku nezabýval vůbec a pouze konstatoval, že místo je na silnici první třídy č. 20 v obci Chocenice ve směru na obec Nepomuk. Podle žalobce z konkrétního místa skutku je však nutno vycházet při posouzení, zda byl vůbec naplněn materiální aspekt přestupku.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby a plně odkázal na napadené rozhodnutí.

Součástí správního spisu je oznámení přestupku z 21.7.2015, podle něhož žalobce v tento den v 16:34 hod. řídil osobní motorové vozidlo značky Mercedes Benz RZ … v obci Chocenice a byla mu naměřena rychlost radarem 10C výrobní č. 12/0032 rychlost 67 km/h před odečtením tolerance v úseku, kde je stanovena nejvyšší rychlost 50 km/h. Žalobce se do oznámení nevyjádřil, ani je nepodepsal. K tomu je přiložen ověřovací list autorizovaného meteorologického střediska K22 Ramet a.s. Kunovice pro měřidlo výrobní č. 12/0032 - silniční radarový rychloměr Ramer 10C s platností do 8.2.2016. Podle úředního záznamu z 12.8.2015 hlídka prováděla výkon služby ve směru na obec Nepomuk. Dále součástí spisu je radarový záznam o přestupku se zobrazením předmětného vozidla uprostřed snímku s čitelnou poznávací značkou s vzdáleností měření 60 metrů, směrem měření na odjezdu, kdy část dalšího vozidla je v samém levém rohu snímku. Z vozidla žalobce je zřejmé, že byla zachycena celá zadní část vozidla, sloup elektrického vedení je v pravé boční části snímku, zakrývá pouze oblast předního kola vozidla žalobce. Dále je součástí správního spisu návod k obsluze přístroje Ramer 10 ze dne 2.4.2013.

Svědek P.U. při jednání dne 30.10.2015 uvedl, že se plně odvolává na úřední záznam s tím, že předmětného dne s kolegou vykonávali silniční dozor v obci Chocenice. Rychlost jízdy měřili u vozidel na stanovišti na odstavné ploše u restaurace Erko naproti vchodu CarProMašek a měřili vozidla projíždějící obcí Chocenice v obou směrech. V tomto úseku provádí měření často. Je na silnici I. třídy procházející obcí, je zde velký provoz, v blízkosti autobusové zastávky v obou směrech a místní restaurace, kterou místní využívají. Navíc v těchto místech nejsou chodníky. Měření prováděli rychloměrem Ramer 10C tak, že kamera rychloměru je napevno instalována na palubové desce a snímá vozidla na odjezdu a příjezdu. Na displeji ve voze se jim ukáže foto vozidla a naměřená rychlost. Žalobce jel směrem od obce Kotousov na obec Zhůř. Poté, co vozidlu byla naměřena rychlost, za vozidlem vyjeli a zastavili ho za obcí Měcholupy u odbočky na obec Prádlo. Po celou dobu, co jeli za vozidlem, měli vozidlo na dohled. Řidič v daném případě nesouhlasil s vyřízením přestupku v blokovém řízení. Svědek popsal silniční kontrolu jako standardní. Podle svědka v místě měření v té době nebyla žádná přechodná ani místní úprava rychlosti jízdy. Součástí správního spisu je i výtisk textu J.H. ze dne 2.4.2015 označený „Vyhodnocení záznamu ze zařízení Ramer 7CCD, Ramer 7M, Ramer 10, AD9. Dále je ve spise odpověď J.H., vedoucího AMSK 22, meteorologa I. stupně v oboru silničních rychloměrů ze dne 24.4.2015 č.j. DSH/4921/2015, kde se uvádí, že uvedená příručka pro vyhodnocování správnosti měření slouží jako pomoc při sporných případech, kdy nelze spolehlivě posoudit, zda obsluha silničního rychloměru dodržela návod k obsluze. V případě použití postupů uvedených v této pomůcce lze s určitostí zjistit, zda obsluha dodržela správně postup ustavení v rámci povolené chyby. Spolu jsou doplněny hvězdy označující část vozidla, která se bere jako začátek nebo konec vozidla. Pokud je tato část, vlastně hrana vozidla, již na uvedených kolmicích, bere se to jako správná pozice. Uváděné excesy, jako je překážka v radarovém svazku, měření v zatáčce apod., většinou nemají vliv na přesnost, vyloučit se to nedá, tak je doporučováno taková viditelná nedodržení návodu brát jako nesprávné měření.

V odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně správní orgán konstatoval k výpovědi svědka U., že nemá sebemenší důvod pochybovat o objektivnosti této výpovědi. Jednalo se o svědka – dopravního policistu, u něhož provádění silničních kontrol patří k jeho běžným pracovním povinnostem a tyto provádí téměř denně v rámci plnění svých služebních povinností. Dle svědka se silniční kontrola nijak nelišila od jiných a dle jejího popisu se jednalo o zcela standardní silniční kontrolu. Svědek navíc obviněného nijak blíže nezná, a neměl proto sebemenší důvod vypovídat proti němu jakkoliv subjektivně. Svědek provedené měření i silniční kontrolu velmi podrobně popsal, a správní orgán tudíž nemá sebemenší důvod o výpovědi pochybovat. Z oznámení přestupku je patrné, že silniční kontrola byla prováděna na pozemní komunikaci č. I/20 v obci Chocenice v úseku, kde je stanovena rychlost jízdy 50 km/h. Rovněž ze záznamu o přestupku jsou patrné shora uvedené skutečnosti. Tedy měření probíhalo na pozemní komunikaci č. I./20 v obci Chocenice v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost jízdy 50 km/h. Měření probíhalo silničním radarovým rychloměrem Ramer 10C výrobní č. 12/0032 a vozidlu žalobce byla naměřena rychlost jízdy 67 km/h. Z fotografie z radaru je patrné, že vozidlo bylo zachyceno na odjezdu ve směru na obec Zhůř, a to i s čitelnou fotografií RZ. Fotografie odpovídá tvrzení policistů, že měření bylo provedeno v souladu s návodem k použití radaru. Z ověřovacího listu k radaru je patrné, že použitý rychloměr splňoval zákonné požadavky k běžnému provozu při měření rychlosti a že měl v době měření platné ověření. K důkazu návodem k použití radarového zařízení správní orgán konstatoval, že skutečnosti uvedené v návodu přesně odpovídají svědecké výpovědi policisty, který způsob použití radaru přesně popsal. Mezi návodem k použití a výpovědí policisty správní orgán neshledal rozdíly a tím bylo podle správního orgánu prokázáno, že radarové zařízení bylo užito řádně a v souladu s návodem k použití. K důkazu vyhodnocení záznamu ze zařízení Ramer 10C správní orgán konstatoval, že jsou v něm základní zásady vyhodnocování správnosti měření v případě, že radar zobrazuje radarový svazek ve snímku a jsou zde i příkladmé snímky odpovídající správnému měření. Snímek ve spise je jednoznačně v souladu se snímky, které jsou ve vyhodnocení uvedeny jako správné, a předložený snímek z radaru odpovídá nejen návodu k použití, ale i vyhodnocení měření, a podle správního orgánu tudíž provedené měření bylo v souladu s návodem. Materiální znak přestupku byl naplněn, jelikož výše nebezpečnosti jednání zde byla dána tím, že ke spáchání přestupku došlo v obci, tedy v uzavřeném území, kde je větší koncentrace provozu a především je spojena se zvýšeným pohybem chodců a každý řidič musí tomuto přizpůsobit svoji rychlost jízdy, aby byl schopen řádně a včas reagovat na náhlé a nepředvídané situace. Navíc je nebezpečnost jednání obviněného zvyšována i tím, že k překročení rychlosti došlo v místě, kde okraje vozovky používají chodci k chůzi, neboť zde po obou stranách vozovky absentují chodníky a je zde zvýšený výskyt chodců z důvodu blízkosti autobusových zastávek v obou směrech. Navíc se jedná o velmi frekventovanou silnici I. třídy, která je hlavním tahem spojujícím obec s Plzní, a hustota provozu bývá poměrně vysoká. Vzhledem k tomu správní orgán hodnotil přestupek sice jako méně závažný, ale i tak výše společenské nebezpečnosti je více než nepatrná.

V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že správní orgán mimo jiné vycházel z příručky Vyhodnocování záznamu ze zařízení Ramer 7CCD, Ramer 7M, Ramer 10, AD9, která slouží jako pomoc při sporných případech, kdy nelze spolehlivě posoudit ze snímku, zda obsluha rychloměru dodržela návod k obsluze. V případě použití postupu v této pomůcce lze s určitostí zjistit, zda obsluha dodržela správný postup měření. Na základě provedených důkazů, zejména této příručky s přiloženou šablonou, dospěl správní orgán k závěru o správnosti provedeného měření v souladu s návodem k obsluze. Na snímku z radaru je zřejmé, že předmětná pomůcka pro vyhodnocení záznamu byla použita správně. Byla vybrána odpovídající hodnota radarového svazku podle skutečné hodnoty ZOOMu, tj. 33 mm. Podle hodnoty ZOOMu byly určeny na šikmé lince hranice prostoru umístění vozidla a přeneseny do snímku. Vozidlo na odjezdu musí vyjíždět ze svazku, konec vozidla musí být v prostoru mezi svislicemi. Na snímku z rychloměru je konec vozidla zachycen mezi svislicemi, tedy pozice vozidla ve snímku tedy odpovídá správně provedenému měření. Ze snímku rovněž vyplývá, že v anténním svazku se nenacházejí žádné překážky. Nastavení 60 metrů na radaru nevylučuje možnost provedení měření i ve vzdálenosti menší, než je nastavená vzdálenost. Navíc z důkazu vyhodnocení záznamu je evidentní, že pokud dojde k nesprávnému nastavení, a tedy k možnosti reflexe, lze to rozpoznat podle nesprávné pozice vozidla ve snímku. Z dané fotografie lze usoudit, že se nejedná o špatné nastavení, neboť bylo vozidlo žalobce řádně zachyceno v anténním svazku částí vozidla a je evidentní, že měření proběhlo v souladu s návodem k použití. Ze snímku je také patrné, že rychloměr zaznamenal rychlost právě vozidla žalobce, neboť je vyznačeno, že je vozidlo zachyceno na odjezdu, je jasně seznatelná RZ a tato skutečnost je i doložena výpovědí svědka. Žalovaný považoval za nadbytečné zadávat vypracování odborného vyjádření ke zjištění, zda provedené měření bylo provedeno v souladu s návodem k obsluze, neboť v řízení provedené důkazy vytvořily dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný systém dílčích informací, které nahlíženy jako celek nemohou vést k jinému závěru, než že měření proběhlo v souladu s návodem a že se žalobce přestupku dopustil. Správní orgán I. stupně se s návrhy žalobce na provedení dokazování vypořádal, kdy k návrhu na provedení dalšího dokazování uvedl, že provádění je nadbytečné právě s ohledem na zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Žalovaný rovněž považuje za stěžejní důkaz přiloženou šablonu ze záznamu přestupku a příručku Vyhodnocení záznamu ze zařízení Ramer. Příručka slouží jako pomoc při sporných případech, kdy nelze spolehlivě posoudit ze snímku, zda obsluha dodržela návod k obsluze. V případě použití postupu uvedeného v této pomůcce lze s určitostí zjistit, zda obsluha dodržela správný postup měření, tak tomu bylo i v dané věci. Ze záznamu přestupku nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o tom, že by rychloměr nebyl použitý v souladu s návodem k obsluze. Sloup s elektrickou rozvodnou skříňkou je mimo oblast radarového svazku rychloměru a nemohl ovlivnit měření. Vozidlo na snímku je umístěno v poloze odpovídající ustavení radaru dle návodu. Dále je podle žalovaného nepochybné, že v úseku měření byla stanovena nejvyšší dovolená rychlost dopravní značkou IS 12A „Obec“. Z oznámení přestupku vyplývá, že ke změření rychlosti došlo v obci Chocenice, kde je stanovena nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h. Tato skutečnost vyplývá i z úředního záznamu. Rovněž na záznamu o přestupku je pod snímkem v řádku limit místa uvedeno 50 km/h. Svědek U. uvedl, že v místě měření nebyla žádná přechodná ani místní úprava rychlosti jízdy. Dle žalovaného v řízení bylo prokázáno, že v místě měření byla stanovena nejvyšší povolená rychlost 50 km/h obecnou úpravou.

O věci samé bylo rozhodnuto podle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili.

Žalobu soud nehledal důvodnou.

Není pravdivé tvrzení žalobce, že nebylo prokázáno, jaké radarové zařízení bylo v daném případě použito. O použití silničního radarového rychloměru Ramer 10C výrobní č. 12/0032 totiž jednoznačně svědčí oznámení přestupku a ověřovací list autorizovaného meteorologického střediska K22 Ramet a.s. Kunovice s platností do 8.2.2016.

Tvrzení žalobce o chybně nastaveném úhlu mezi osou radaru a směrem jízdy vozidla soud neakceptoval, neboť z výpovědi svědka jednoznačně plyne, že radarové zařízení bylo v daném případě umístěno ve služebním vozidle a mělo pevně nastavenou radarovou hlavu, tj. pod pevným úhlem. Rovněž z fotografie plyne, že vozidlo je zachyceno v běžné poloze na odjezdu, tudíž nejsou žádné konkrétní okolnosti, které by správnost měření zpochybňovaly. Správní orgán provedl důkaz návodem k obsluze radarového zařízení i příručkou Vyhodnocení záznamu ze zařízení Ramer 7CCD, Ramer 7M, Ramer 10, AD9, která slouží jako pomoc při sporných případech, kdy nelze spolehlivě posoudit ze snímku, zda obsluha silničního rychloměru dodržela návod k obsluze. V obou případech se proto jedná o použitelné listinné důkazy, které správní orgán hodnotí v rámci svého rozhodování. Žalobce nezpochybnil správnost postupů uvedených v označené příručce vč. možnosti aplikování šablony znázorňující radarový svazek. V záznamu o přestupku - na fotografii pořízené v dané věci radarem - je rovněž znázorněna šablona ve smyslu příručky pro vyhodnocení správného měření, z níž vyplývá, že zadní hrana vozidla se nachází ve vnitřní části šablony vymezené dvěma kolmicemi. Toto jednoznačně svědčí o správnosti provedeného měření.

Tvrzení žalobce o nesprávném měření v důsledku toho, že okolní překážky způsobily nežádoucí odrazy, nelze akceptovat. Jednak žalobce v žalobě ani nespecifikuje, o jaké překážky se má jednat, a jednak z radarového snímku je zřejmé, že vozidlo bylo měřeno na odjezdu, tedy rozhodující je zadní část vozidla, v jejímž okolí žádné překážky, které by mohly způsobit reflexi, na fotografii nejsou.

Námitka žalobce směřující proti výpovědi svědka Uřidila byla formulována pouze obecně tak, že podle žalobce policisté ovládající rychloměr mnohdy postrádají základní znalosti potřebné k řádné obsluze zařízení. Tyto zcela vágní výhrady nesměřující proti konkrétním tvrzením svědka v dané kauze nemohou věrohodnost jeho výpovědi nijak zpochybnit.

Místo přestupku bylo dle názoru soudu specifikováno v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dostatečným způsobem. Z provedeného dokazování (z oznámení přestupku, ze záznamu o přestupku i ze svědecké výpovědi) jednoznačně vyplynulo, že k překročení rychlosti ze strany žalobce došlo v obci Chocenice, tj. v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km/h. V prvostupňovém rozhodnutí je toto místo blíže specifikováno jako místo v blízkosti restaurace Erko, což je v souladu s výpovědí svědka Uřidila. Takto upřesněné místo přestupku je v souladu s požadavkem na identifikaci skutku tak, aby skutek nebyl zaměnitelný.

Námitka žalobce, že nebylo prokázáno naplnění materiálního znaku přestupku, rovněž není důvodná. Z výše shrnutého odůvodnění prvostupňového rozhodnutí jasně vyplývá, že se materiální stránkou přestupku správní orgán zabýval, a dostatečně podrobně a logicky zdůvodnil, že v daném případě byla společenská nebezpečnost přestupku vyšší než nepatrná, zejména proto, že žalobce překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci v místě, kde je zvýšený výskyt chodců u autobusových zastávek a současně zde absentuje chodník. Tato argumentace je pro závěr o naplnění materiálního znaku přestupku zcela dostačující.

Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobní námitky důvodnými, a žalobu proto zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého by měl nárok na jejich náhradu žalovaný, který měl ve věci plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla žádnému z účastníků přiznána.

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost Poučení: musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

V Plzni dne 29. září 2017

Mgr. Jana Komínková,v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: L. K.

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru