Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 65/2010 - 108Rozsudek KSPL ze dne 05.12.2011

Prejudikatura

5 As 104/2008 - 45

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
1 As 22/2012 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

17A 65/2010-108

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Samosoudce Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeněk Pivoňka rozhodl v právní věci žalobce: P.B., zastoupený Mgr. Veronikou Holou, advokátkou, se sídlem Příbram I., Pražská 140, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, jednající prostřednictvím Mgr. Zuzany Vodičkové, zaměstnankyně žalovaného, v řízení o žalobě na zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2010, č.j.:DSH/13785/10

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

řízení.

III. Návrh žalobce na zastavení řízení o přestupku se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 5.10.2010 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2010, č.j.: DSH/13785/10 (dále jen napadené rozhodnutí nebo napadené rozhodnutí žalovaného), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Klatovy ze dne 3.9.23010, č.j.: OD/7877/10/Pr (dále pouze městský úřad).

Žalobce uváděl, že se dne 4.11.2009 měl dopustit přestupku na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle § 22 odst. l písm. e/ bod 1 zákona č.200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen ZoP).

V žalobě namítal, že sankce za přestupek mu byla uložena, ačkoliv jeho odpovědnost podle § 20 odst. 1 ZoP zanikla. Ke spáchání přestupku mělo dojít dne 4.11.2009. Pro skutek, v němž měl přestupek spočívat, nebylo vedeno trestní řízení. To bylo vedeno ve věci způsobení dopravní nehody. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno až dne 10.11.2010, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty.

Žalobce žalovanému vytýkal, že v napadeném rozhodnutí nehodnotil, jakou formou zavinění se měl žalobce přestupku dopustit.

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí také řádně nevypořádal s námitkou žalobce ohledně podjatosti správního orgánu.

Na podporu žalobních bodů navrhoval výslech J.K. a D.J. (obě jsou poštovními doručovatelkami) a dále výslech J.B. a P.B. Požadoval vyžádání zprávy od pošty Přeštice a opatření spisů Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 16A 2/2010 a Magistrátu města Ústí nad Labem č.j.: MM/OK/PD/159094/09/R.

Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí městského úřadu a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému (pokud spolu se zrušením uvedených rozhodnutí nerozhodne soud s poukazem na § 76 odst. 1 písm. e/ ZoP, že řízení se zastavuje).

Doručením žaloby Krajskému soud v Plzni (dále jen soud), k čemuž došlo dne 15.11.2010, bylo zahájeno řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dálen pouze s.ř.s), ve kterém je upraveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

Žalovaný ve vyjádření ze dne 19.1.2011, zn.:DSH/751/11 zdůraznil, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci jednoroční prekluzivní lhůty podle § 20 ZoP. Dále uváděl že pravomocné rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem č.j.: MM/OK/PD/159094/09/R bylo pro něho závazné.

Námitka podjatosti byla městským úřadem – jeho tajemníkem vyřízena správně.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Vzdal se práva na náhradu nákladů řízení. K vyjádření přiložil správní spisy.

Jednání soudu se konalo dne 5.12.2011.

Během jednání byl soudem konstatován obsah spisu soud sp. zn. 17A 65/2010 a obsah spisu žalovaného i městského úřadu, a to rozsahu nezbytném pro posouzení žaloby. Ve spisech byl žalobce označován jako obviněný z přestupku či jako odvolatel (soud bude v další části rozsudku používat jen výraz „žalobce“).

Součástí správních spisů je mimo jiné oznámení městského úřadu ze dne 21.6.2010, č.j.:OD/5690/10/Pr o zahájení řízení (z moci úřední) o přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e/ bod 1 ZoP adresované žalobci, jehož skutková podstata byla naplněna porušením § 3 odst. 3 písm. a/ zákona o silničním provozu. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 4.11.2009, kolem 17.25 hod., po pozemní komunikaci-silnici č.III/1841, mezi obcemi Malechov a Dolany, ve směru jízdy na obec Dolany, řídil motorové vozidlo tov.zn. BMW 535D RZ: X, přestože nebyl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění k jeho řízení. Řidičská oprávnění pozbyl rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 13.8.2009, č.j.:MM/OK/PD/159094/R o přestupku, kterým mu byl uložen i zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.9.2009.

Jednání žalobce, které mělo být výše uvedeným přestupkem, zjistila Policie České republiky (dále pouze PČR nebo policie) v souvislosti s vyšetřováním dopravní nehody ze dne 4.11.2009, jejímž účastníkem byl žalobce. Přípisem ze dne 7.6.2010 věc odevzdala podle § 159a odst. 1 písm. a/ trestního řádu městskému úřadu k projednání přestupku.

Ve správním spisu je i kopie rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 13.8.2009, č.j.: MM/OK/PD/159094/09/R.

V podání ze dne 9.7.2010 žalobce navrhoval provedení důkazů: spisem Magistrátu města Ústí nad Labem. č.j.:MM/OK/PD/159094/09/R, výslechem J.B. a výslechem poštovních doručovatelek H.K. a D.J. Dodával, že o zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců se nedozvěděl, protože při doručování rozhodnutí došlo k zásadním vadám. O zákazu řízení motorových vozidel nevěděl ani dne 4.11.2009.

Ve správním spisu je založen záznam policie Klatovy o zahájení úkonů trestního řízení. V záznamu je mimo jiné uvedeno, že dne 4.11.2009 byly podle § 158 odst. 3 trestního řádu (tr.ř.) zahájeny úkony trestního řízení ve věci dopravní nehody se smrtelným zraněním. Podle policií zjištěných skutečností a výpovědi svědků je dostatečně odůvodněn závěr, že dne 4.11.2009, kolem 17.25 hod. mohl být na silnici III. třídy č.1841 mezi obcemi Malechov a Dolany spáchán trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona (tr.z.). V uvedenou dobu na popsané silnici, ve směru od obce Malechov na obec Dolany narazil žalobce se svým osobním automobilem zn. BMW 535D, RZ: X do cyklisty.

Součástí správního spisu je i usnesení policie ze dne 7.6.2010, kterým byla podle § 159a odst. 1 tr.ř. odložena věc podezření ze spáchání trestného činu podle § 224 odst. 1,2 tr.z., jehož se měl dopustit žalobce dne 4.11.2009 při řízení motorového vozidla na výše uvedené pozemní komunikaci.

Jednání městského úřadu se uskutečnilo dne 2.9.2010, jemuž nebyl žalobce přítomen. Naproti tomu byl přítomen tehdejší žalobcův zástupce JUDr. Ladislav Košťál, advokát, který se poté, kdy byl podrobně seznámen s podklady, jež si městský úřad opatřil v přestupkovém řízení, se k věci vyjádřil. K podkladům neměl připomínky, ale přednesl konkrétní důkazní návrhy, a to: vyžádat zprávu pošty Přeštice, provést výslechy svědků J.H. a P.B. a připojení spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 16A 2/2010. Zároveň trval na výslechu dříve již navržených svědků. Namítal, že žalobce nebyl Magistrátem města Ústí nad Labem vyrozuměn o nabytí právní moci a vykonatelnosti předmětného rozhodnutí.

Městský úřad důkazní návrhy zamítl.

Ve správním spisu je založeno rozhodnutí městského úřadu ze dne 3.9.2010 pod č.j.:OD/7877/10/Pr, jímž byl žalobce uznán vinným z výše popsaného přestupku. Za přestupek byla žalobci uložena pokuta 25.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000 Kč. Rozhodnutí městského úřadu bylo podrobně odůvodněno a bylo v něm, kromě jiného, zaujato stanovisko k důkazním návrhům žalobce a k výši uložených sankcí.

Téhož dne – 3.9.2010 byla městskému úřadu doručena listina žalobce označená jako námitka podjatosti, ve které žalobce uváděl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy. Namítal, že oprávněná osoba M.P., je vůči němu zaujatý. Dne 3.9.2010 byl městskému úřadu doručen samostatný návrh žalobce na postoupení věci Městskému úřadu v Příbrami. Námitku podjatosti vyřídil tajemník městského úřadu přípisem ze dne 8.9.2010, č.j.: T/520,521/2010. Požadavek na postoupení věci Městskému úřadu v Příbrami tajemník městského úřadu zamítl.

Proti rozhodnutí městského úřadu o přestupku podal žalobce odvolání ze dne 5.10.2010, jež konkrétně odůvodnil.

Ve správním spisu je založený úřední záznam žalovaného ze dne 22.10.2010 ohledně zjištění stavu věcí vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 16A 2/2010 (řízení o žalobě žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, ze dne 28.1.2010, č.j.: 270/DS/2010).

Žalobcovo odvolání posoudil žalovaný tak, že rozhodnutím ze dne 19.10.2010, č.j.:DSH/13785/10 odvolání podle § 90 odst. 5 správního řádu (dále jen SŘ) zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Rozhodnutí žalovaný podrobně odůvodnil. Poukázal na průběh přestupkového řízení. Dále se konkrétně zabýval jednotlivými odvolacími námitkami žalobce. Výslechy poštovních doručovatelek a členů rodiny žalobce nevyhodnotil žalovaný za potřebné.

Žalovaný měl za prokázané, že žalobce se dne 4.11.2009 dopustil přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e/ bod 1 ZoP v souvislosti s porušením § 3 odst. 3 písm. a/ zákona o silničním provozu, když řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění. Z hlediska zavinění se žalobce přestupku dopustil formou nevědomé nedbalosti.

V průběhu jednání soud usnesením zamítl návrh žalobce na provedení výslechu poštovních doručovatelek H.K. a D.J., na provedení výslechu J.B., P.B. a J.H. Rovněž nevyhověl návrhu žalobce na vyžádání zprávy pošty Přeštice a spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tyto důkazní návrhy považoval soud pro posouzení žaloby na nadbytečné.

Naproti tomu soud vyhověl důkaznímu návrhu žalobce a v průběhu jednání provedl důkaz vyžádaným spisem Magistrátu města Ústí nad Labem č.j.:MM/OK/PD/159094/09/R, neboť uvedený důkaz považoval spolu se spisem žalovaného za nezbytný k posouzení žaloby. Z oznámení policie z Ústí nad Labem ze dne 3.6.2009 č.j. KRPU-18/PŘUL-2009-PRO vyplývá, že téhož dne, asi ve 12.42 hodin, v Ústí nad Labem, Přístavní ulici, řídil žalobce, trvalým pobytem O. 40, osobní automobil BMW 330D, RZ: X. V místě, kde byla povolená rychlost 50 km/hod., byla žalobci policií naměřena rychlost 94 km/hod. Podle policie se tak žalobce dopustil přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 2 ZoP. Žalobce byl s uvedenou okolností seznámen s tím, že věc se zasílá k vyřízení Magistrátu města Ústí nad Labem. Žalobce listinu podepsal. V listině žalobce neuvedl své vyjádření. Spis obsahuje i fotodokumentaci policie, ze které policie vycházela při sepisování citovaného oznámení.

Přípisem ze dne 1.7.2009, zahájil Magistrát města Ústí nad Labem se žalobcem řízení o přestupku podle § 22/ odst. 1 písm. f/ bod 2 ZoP a nařídil ústní jednání na den 5.8.2009 od 9.00 hodin. Uvedená zásilka, jež byla adresovaná žalobci byla, Českou poštou, st.p., dne 15.7.2004 vhozena do schránky v O. 40. Ústní jednání se konalo bez přítomnosti žalobce. Správní orgán měl k dispozici i fotografickou dokumentaci policie ohledně jízdy žalobce v Ústí nad Labem, dne 3.6.2009, ve 12.42 hod.

Ze správního spisu je dále patrné, že Magistrát města Ústí nad Labem vyhotovil dne 13.8.2009, pod č.j. MM/OK/PD/159094/09/R rozhodnutí, kterým uznal žalobce vinným z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 2 ZoP, a to porušením § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a uložil žalobci pokutu 5.000 Kč a zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Rozhodnutí bylo doručováno na adresu žalobce O. 40. Žalobce nebyl zastižen a zásilka byla připravena k vyzvednutí 19.8.2009. Na dokladu o doručení je také uvedeno, že zásilka byla uložena do 3.9.2009. Nebyla vyzvednuta a dne 4.9.2009 byla vrácena Magistrátu města Ústí nad Labem. Na rozhodnutí o přestupku je vyznačena právní moci – den 16.9.2009. Žalobce podal proti rozhodnutí o přestupku odvolání ze dne 18.11.2009, které bylo odůvodněno.

Rozhodnutím ze dne 28.1.2010, č.j. 270/DS/2010 Krajský úřad Ústeckého kraje zamítl jako opožděné odvolání žalobce podané vůči rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem o přestupku 13.8.2009, pod č.j.: MM/OK/PD/159094/09/R. Rozhodnutí bylo odůvodněno. Je na něm vyznačeno právní moc dne 2.2.2010.

Součástí správního spisu je i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7.4.2011, č.j. 16A 2/2010-33, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce směřující vůči rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 28.1.2010. V odůvodnění rozsudku jsou popsány i provedené důkazy (J.B. – dědeček žalobce, D.J. a H.S. - poštovní doručovatelky). Soud v rozsudku konstatoval, že domovní schránka, která je označena příjmením B., je společná pro domy O.1 a O. 40. Dále uvedl, že zásilka obsahující rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 13.8.2009 byla žalobci doručována na adresu O. 40. Dne 19.8.2009 byla žalobci zanechána v domovní schránce výzva a poučení, že zásilka je připravena k vyzvednutí dne 19.8.2009. Úložní doba pro zásilku skončila dne 3.9.2009, a protože si žalobce v uvedené době zásilku nevyzvedl, byla dne 4.9.2009 vrácena Magistrátu města Ústí nad Labem. Soud rovněž uvedl, že doručení nastalo podle § 24 odst. 1 SŘ dne 31.8.2009 (když poslední den lhůty připadl na sobotu 29.8.2009).

V rozsudku soud také uvedl, že lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem uplynula dnem 15.9.2009 a dne 16.9.2009 nabylo uvedené rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem právní moci. Pokud podal žalobce odvolání ze dne 18.11.2009 bylo opožděné. Z uvedených důvodů byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalobce podal proti rozsudku kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7.4.2011, č.j. 1As 100/2010-60 tak, že kasační stížnost zamítl. V podrobném odůvodnění rozsudku se ztotožnil s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V průběhu jednání soudu přednesli oba účastníci řízení konečné návrhy, v nichž odůvodnili své právní názory, které předtím vyjádřili v písemných podáních (žalobce v žalobě, žalovaný ve vyjádření k žalobě).

Po provedeném jednání dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla důvodná.

Při přezkoumání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Napadené, právně existující, rozhodnutí žalovaného přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

V posuzované věci se jednalo o problematiku přestupku o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. e/ bod 1 ZoP – tj. řízení motorového vozidlo žalobcem přesto, že nebyl držitelem příslušné skupiny řidičského oprávnění (které žalobce pozbyl rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem).

Podle § 51 ZoP není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.

O jednotlivých žalobních bodech uvážil soud ve smyslu dále popsaných závěrů.

Žalobce tvrdil, že nebyla řádně vyřízena jeho námitka podjatosti, kterou vznesl, jakmile se o ní dozvěděl.

Tento žalobní bod nebyl podle názoru soudu důvodný.

Podle § 14 odst. 1 SŘ každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (úřední osoba), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

Podle § 14 odst. 2 SŘ účastník řízení může namítat podjatost, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale zbytečného odkladu námitku neuplatnil.

Z předloženého spisu žalovaného vyplývá, že pověřenou úřední osobou v řízení o přestupku před městským úřadem byl zaměstnanec tohoto úřadu M.P. O této skutečnosti se žalobce dozvěděl z oznámení městského úřadu o zahájení řízení o přestupku (a z předvolání účastníka řízení k ústnímu jednání), které mu bylo podle poštovní doručenky doručeno dne 28.6.2010.

Žalobcova listina označená jako námitka podjatosti byla městskému úřadu doručena dne 3.9.2010. Žalobce namítal podjatost úřední osoby M.P., Ing. M.K. a Ing. A.N. Žalobce se domáhal toto, aby z důvodu podjatosti byly vyloučeny všechny úřední osoby městského úřadu, a aby projednáním jeho věci byl pověřen jiný správní orgán.

Z toho, co bylo nyní uvedeno je podle názoru soudu rozhodující, že listina označená žalobcem jako námitka podjatosti nebyla doručena městskému úřadu bezodkladně, nýbrž více než po dvou měsících od doby, kdy se žalobce dozvěděl, že jeho přestupkovou věc bude vyřizovat úřední osoba M.P.

Tajemník městského úřadu proto nepochybil, když o námitce podjatosti žalobce nevydával usnesení, nýbrž o vyřízení námitky žalobce vyrozuměl přípisem ze dne 8.9.2010, č.j. T/520,521/2010, který obsah i závěr o nevyhovění žádosti žalobce na postoupení věci jinému správnímu orgánu (§ 14 odst. 4 SŘ), § 55 odst. 1,3 ZoP).

Samostatnou otázkou je vlastní obsah citované listiny žalobce. V této souvislosti je podle názoru soudu třeba uvést, že neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů městským úřadem nebo žalovaným, nelze považovat za námitku podjatosti, protože žalobce se mohl proti rozhodnutí městského úřadu o přestupku odvolat, což také učinil. V tomto řádném opravném prostředku mimo jiné navrhoval provedení konkrétních důkazů.

Stejný závěr činí soud i ohledně žalobcova tvrzení, jež se týkalo jiného řízení o přestupku a jiné úřední osoby - Ing. M.K. a Ing. A.N.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný s uvedenou odvolací námitkou odpovídajícím způsobem a konkrétně vyjádřil.

Žalobce dále namítal, že mu byla za přestupek uložena sankce, ačkoli jeho odpovědnost za přestupek podle § 20 odst. 1 ZoP zanikla.

Tento žalobní bod nebyl podle názoru soudu důvodný.

V § 20 odst. 1 ZoP je uvedeno, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok; nelze jej též projednat, popřípadě uloženou sankci nebo její zbytek vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie.

V § 20 odst. 2 téhož zákona je stanoveno, že do běhu lhůty podle odstavce 1 se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu.

Zvláštním právním předpisem je míněn zákon č.141/1961 Sb., trestní řád. Výše uvedená zákonná lhůta stanovená k projednání přestupku je lhůtou prekluzivní, ke které soud v řízení přihlíží ze své úřední povinnosti, tj. i bez žalobního bodu žalobce.

V posuzované věci šlo o to, zda o žalobcově skutku (tj. řízení motorového vozidla bez příslušného řidičského oprávnění) bylo vedeno trestní řízení či nikoli. Pro úplnost je třeba dodat, že na přestupek se nevztahovala žádná amnestie.

Při řešení této otázky je úvodem nutné připomenout, že podle § 12 odst. 10 trestního řádu se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.

Jinak řečeno, trestním řízením tedy není pouze trestní stíhání konkrétní fyzické osoby, ale i úkony policie před zahájením trestního stíhání (§ 158 odst. 3 trestního řádu). Ostatně v řadě případů, po provedení úkonů před zahájením trestního stíhání, k zahájení trestního stíhání nedochází, neboť věc je například odložena.

Ze spisu žalovaného vyplývá, že policie vydala dne 4.11.2009, pod č.j.:KRPP-14898/TČ-2009-030471 záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Úkony trestního řízení se přitom týkaly věci dopravní nehody se smrtelným zraněním. Podle policie byl dostatečně odůvodněn závěr, že dne 4.11.2009, v době kolem 17.25 hod. mohl být spáchán na silnici III. třídy, č.1841, mezi obcemi Malechov a Dolany trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1,2 trestního zákona tím, že žalobce srazil se svým osobním automobilem BMW 535D, RZ: X cyklistu.

Ze spisu žalovaného je dále zřejmé, že dne 7.10.2010 vydala policie pod č.j.:KRPP-14898/TČ-2009-030471 usnesení, kterým podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložila výše popsanou věc. Na rozhodnutí policie je vyznačena právní moc dne 14.6.2010.

Pokud jde o totožnost skutku, dospěl soud k dále uvedenému závěru. Ze správního spisu vyplývá, že policie prováděla úkony trestního řízení ve věci dopravní nehody, jejímž účastníkem byl i žalobce.

Žalobce řídil osobní automobil. V době vzniku dopravní nehody neměl však žalobce příslušné řidičské oprávnění, jak bylo již konstatováno v předchozí části rozsudku. Nyní uvedenou okolnost je podle názoru soudu třeba zahrnout do skutku, pro který bylo vedeno trestní řízení. Úkony trestního řízení byly zahájeny již dne 4.11.2009 a byly ukončeny vydáním usnesení policie ze dne 7.6.2010, č.j.: KRPP-14898/TČ-2009-030471 o odložení věci.

Z toho, co bylo výše „řečeno“ je podle názoru soudu nepochybné, že zákonná jednoroční prekluzivní lhůta stanovená k projednání přestupku neběžela ode dne 4.11.2009 (nepřetržitě) nejméně do dne 7.6.2010.

Napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 19.10.2010, č.j.: DSH/13785/10 nabylo podle doručenky založené ve správní spisu právní moci dne 8.11.2010. Zásilka, jež obsahovala rozhodnutí byla uložena dne 29.10.2010 a žalobce si zásilku převzal po uplynutí desetidenní lhůty k uložení zásilky, konkrétně dne 10.11.2010 (§ 24 odst. 1 SŘ).

Zákonná jednoroční lhůta stanovená k projednání přestupku uplynula až v průběhu roku 2011, což, jinak „řečeno“, znamená, že žalobcův přestupek byl projednán, tj. napadené rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci, v této zákonné lhůtě (viz zčásti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.7.2009, č.j. 9As 81/2008-55, který je dostupný na www.nssoud. cz).

Žalobce dále namítal, že se žalovaný nezabýval formou zavinění žalobce na přestupku.

Tento žalobní bod nebyl podle názoru soudu důvodný.

Soud úvodem poukazuje na důkaz provedený při jednání dne 5.12.2011, a to spisem Magistrátu města Ústí nad Labem. Uvedený správní orgán vyhotovil dne 13.8.2009, pod č.j.: MM/OK/PD/159094/R rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 2 ZoP. Za přestupek mu byl uložen i zákaz řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Rozhodnutí bylo doručováno na adresu žalobce – O. 40. K doručení rozhodnutí došlo postupem podle § 24 odst. 1 SŘ. Později se žalobce vůči rozhodnutí odvolal, avšak Krajský úřad Ústeckého kraje rozhodnutím ze dne 28.1.2010, č.j.: 270/DS/2010 odvolání zamítl jako opožděné. Žalobce podal Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen krajský soud) žalobu, jež směřovala proti popsanému rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje.

Rozsudkem ze dne 30.8.2010, č.j. 16A 2/2010-33 byla žaloba žalobce zamítnuta. V jejím odůvodnění se krajský soud zabýval i problematikou doručení rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, které bylo vyhotoveno dne 13.8.2009, pod č.j.: MM/OK/PD/159094/R, žalobci. V této souvislosti mimo jiné konstatoval, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.9.2009. Kasační stížnost žalobce podanou proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7.4.2011, č.j.1As 100/2010-60 zamítl. Z odůvodnění rozsudku je patrné, že se ztotožnil s právními závěry krajského soudu. Rozsudek nabyl právní moci dne 15.5.2011. Oba rozsudku jsou součástí spisu Magistrátu města Ústí nad Labem, jež byl soudem proveden jako důkaz.

Soud není oprávněn, natož povinen přezkoumávat rozhodnutí krajského soudu ani Nejvyššího správního soudu. Soud považuje za nezbytné ale připomenout, že SŘ nečiní rozdílu mezi faktickým doručením rozhodnutí správního orgánu účastníku řízení a doručením náhradním způsobem – tzv. fikcí.

Ze spisu Magistrátu města Ústí nad Labem je patrné, že žalobce byl dne 3.6.2009 asi v 12.42 hod., v Ústí nad Labem, Přístavní ulici kontrolován policií - překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Byl informován o tom, že se podle policie dopustil přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 2 ZoP. Oznámení policie z podezření z přestupku a o tom, že věc bude zaslána k vyřízení Magistrátu města Ústí nad Labem žalobce podepsal, ale nevyjádřil se k němu.

Bylo tedy věcí žalobce (a nikoli správních orgánů či soudu), aby se zajímal o výsledek řízení o přestupku.

K faktickému nedoručení popsaného rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem došlo nedbalostí žalobce. Doručení rozhodnutí náhradním způsobem se všemi z toho vyplývajícími důsledky si způsobil žalobce sám. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je zavinění žalobce (formou nedbalosti) za přestupek spáchaný v Ústí nad Labem odůvodněno (viz zčásti rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7.4.2011, č.j. 1As 100/2010, bod 25 a násl., který je dostupný na www.nssoud.cz).

Podle názoru soudu měl tedy městský úřad dostatek podkladů pro závěr o tom, že žalobce spáchal dne 4.11.2009 přestupe podle § 22 odst. 1 písm. e/ bod 1 ZoP, a to (z hlediska zavinění) formou nedbalosti. Žalovaný nepochybil, když žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.

Soud shledal žalobu za nedůvodnou, a proto ji v souladu se zákonem zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s. – výrok I. rozsudku).

Žalobce nedosáhl v řízení před soudem procesního úspěchu (žaloba byla zamítnuta), a tak nemá vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se tohoto práva vzdal, a proto soud v souladu se zákonem rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s. – výrok II. rozsudku).

Žalobce rovněž požadoval (při zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného), aby soud řízení podle § 76 odst. 1 písm. f/ ZoP zastavil. Soud v řízení postupuje podle s.ř.s. a nikoli podle ZoP, a proto by soud neměl zákonný podklad (při zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného) k zastavení (přestupkového) řízení. Z uvedeného důvodu soud návrh žalobce odmítl (§ 46 odst. 1 písm. a/ s.ř.s – výrok III. rozsudku).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§102, §106 odst. 2,4 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v §103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná (§104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 5. prosince 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru