Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 6/2010 - 25Rozsudek KSPL ze dne 30.07.2010

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 As 82/2010 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek



17A 6/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Daňkovou v právní věci žalobce J.D., zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem v Klatovech, Komenského 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Škroupově 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.prosince 2009 č.j. DSH/11723/09

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Městský úřad Klatovy (dále také jen správní orgán I. stupně) rozhodnutím ze dne 12.8.2009 čj. OD/6882/09/Pr (dále také jen prvoinstanční rozhodnutí) uznal J.D. (dále jen žalobce) vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 22 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších novel (dále jen zákon o přestupcích), jehož skutková podstata byla naplněna porušením ust. § 5 odst. 2 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), kterého se dopustil tím, že dne 14.4.2009 v cca 20 hod. řídil po pozemní komunikaci v obci Janovice nad Úhlavou, ve směru jízdy na obec Klatovy, motorové vozidlo tovární značky Ford Mondeo Combi státní poznávací značky X („D“) bezprostředně po požití alkoholického nápoje (1x10st. pivo požíval dne 14.4.2009 cca od 19.30 hod. do 19.40 hod., řízení motorového vozidla započal dne 14.4.2009 cca v 19.55 hod.), za tento přestupek mu uložil pokutu v částce 10.000,-Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000,-Kč. Krajský úřad Plzeňského kraje (dále jen

2 pokračování 17A 6/2010

žalovaný) rozhodnutím ze dne 7.12.2009 čj. DSH/11723/09 (dále jen rozhodnutí žalovaného nebo napadené rozhodnutí) odvolání žalobce zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

Žalobou ze dne 12.1.2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného pro vady řízení, vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a uložení povinnosti žalovanému nahradit žalobci náklady řízení.

Žalobce žalobu odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení řízení trpí podstatnými vadami, neboť nebylo respektováno jeho právo na obhajobu, nebyly provedeny všechny navrhované důkazy a právní posouzení správního orgánu je neobjektivní.

Především namítal nerespektování práva na obhajobu a porušení práva na spravedlivý proces, ke kterému mělo dojít tím, že se mu nedostalo náležitého poučení o možnosti užívat při jednání a hájit se ve svém mateřském jazyce. Správní orgán uvedl, že žalobce rozumí česky, do Čech často jezdí a stýká se prakticky s lidmi. Ovšem s výrazy, které byly při vyšetřování přestupku používány, se nemohl setkat, takže mu absolutně nemohly být zřejmé, nikdo mu tyto výrazy nevysvětloval (otázka rozumění, porozumění, běžné mluvy a odborných výrazů je podstatný rozdíl). Nikdo mu nevysvětlil, jak má realizovat své právo (viz § 16 odst. 3 správního řádu). Podle jeho názoru měl být poučen, že má právo si zvolit tlumočníka (uvedení, že nežádal tlumočníka, je absolutně nedostatečné), že tlumočník je zapsán v seznamu tlumočníků, kde se s tímto seznamem lze seznámit a jak může tlumočníka kontaktovat. Stejně tak nestačí, aby byl poučen o právech žalobce jeho advokát, neboť advokát není nositelem daných práv, tuto poučovací povinnost má správní orgán, tedy poučení nemůže žalobci poskytnout jiný subjekt. V té souvislosti činil paralelu s řízením soudním. Celé toto poučení mělo být žalobci poskytnuto již při prvním kontaktu, jinak s ním nemělo být vůbec jednáno. Nelze ani přehlédnout ten fakt, že je na území cizího státu, a proto je třeba poskytovat mu i náležité poučení. Formulace oznámení (odevzdání) přestupku označil z hlediska srozumitelnosti za problematické a samotný tiskopis zmíněného oznámení i záznam z alkotestu pro osobou používající brýle - a tou žalobce je - bez brýlí za nečitelné. Žalobce měl být poučován tak, aby poučení bylo logické a prakticky použitelné. V té souvislosti odkázal na obdobný názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Plzni čj. 17 Ca 24/2008-27. Žalobce shrnul, že o svých právech „na tlumočníka“ nejen že nebyl náležitě poučen, ale prakticky poučen nebyl vůbec.

Žalobce správním orgánům dále vytýkal, že neprovedly v průběhu ústního jednání dne 11.8.2009 jím (resp. jeho obhájcem) navrhovaný důkaz znaleckým posudkem ke zjištění hladiny alkoholu v jeho krvi a znemožnily mu tím prokázat, že alkohol před jízdou nekonzumoval. K tomu dodával, že policisté uvedli, že po zastavení byl z jeho úst cítit alkohol. Nelze přehlédnout, že žalobce předložil své vyjádření, ve kterém uvedl, že alkohol konzumoval naposledy ve 13 hod., je však astmatik, používá dýchací přístroj, jeho obsah je cítit po alkoholu a před jednáním s policisty inhaloval. Požívání alkoholu před jízdou a během jízdy je ohrožovacím deliktem. Nevyžaduje se následek, stačí, že řidič před jízdou nebo během jízdy alkohol konzumoval. Konzumace alkoholu ovšem musí být v takovém množství, aby nějakým způsobem ovládala jednání řidiče. Lze dojít k závěru, že žalobce měl v krvi 0,01 promile alkoholu. Je třeba posoudit, zda takovéto množství alkoholu bylo „způsobeno“ buď požitím alkoholu či něčeho jiného. Proto byl také navržen znalec, aby

3 pokračování 17A 6/2010

posoudil, zda tvrzení žalobce je či není možné. I kdyby se nakrásně prokázalo že alkohol před jízdou konzumoval (i když to není pravda), pak takové množství alkoholu, které mu bylo naměřeno, nemůže nikdy ve svém materiálním důsledku ohrozit ostatní účastínky silničního provozu. Žalobce se domnívá, že je nutno posuzovat nejen formální stránku přestupku, ale hlavně materiální stránku, tedy tzv. společenskou nebezpečnost. Je možné vyslovit pochybnost, zda jedna setina promile může nebo nemůže ohrozit zájem společnosti. Podle jeho názoru je zcela zřejmé a najisto postavené, že v tomto případě zájem společnosti na bezpečném a plynulém silničním provozu narušen být nemohl. V té souvislosti žalobce odkázal na metodický pokyn ministerstva dopravy, podle kterého by policie měla tolerovat a tedy nepostihovat dechový test při hodnotách nižších než 0,24 promile alkoholu. V žalobcově případě se však jedná o 0,01 promile alkoholu.

Konečně neobjektivnost spatřoval žalobce v tom, že ačkoliv správní orgán při ústním jednání dne 24.6.2009 s ohledem na návrh obhájce rozhodl, že provede konfrontaci mezi obviněným a svědky, konfrontaci neprovedl. Tím prakticky nerealizoval jeden z významných důkazů, které by mohly náležitým způsobem objasnit, jak vyšetřování přestupku probíhalo. Žalobce byl dále nedostatečně poučen o tom, že má právo, aby lékař vyšetřil jeho krev či moč, aby se přesně zjistilo množství alkoholu v jeho krvi, čím byla jeho krev ovlivněna.

Doručením žaloby ke Krajskému soudu v Plzni bylo zahájeno řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších novel (dále jen s.ř.s.).

Žalovaný v písemném stanovisku k žalobě z 22.3.2010 uvedl, že žalobcovy námitky nenasvědčují tomu, že by byla žaloba důvodná, a proto navrhl její zamítnutí. K námitce o nerespektování práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu kromě odkazu na odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že právo na tlumočníka jakožto procesní právo účastníka řízení vzniká po zahájení řízení nebo před zahájením při provádění relevantních úkonů ve věci před správním orgánem či orgánem činným v trestním řízení. Na místě silniční kontroly se eventuálně šetří protiprávní jednání a zajišťují podklady k prověření spáchání přestupku či trestného činu. Žalovanému není známo, že by policisté při silničních kontrolách měli v případě zastavení cizozemského řidiče mít k dispozici na místě tlumočníka. O právu na tlumočníka byl žalobce řádně poučen správním orgánem prvního stupně již v oznámení o zahájení řízení o přestupku. Během silniční kontroly nevznikly na straně policistů ani na straně žalobce komunikační problémy. Obsah výzev (k předložení dokladů potřebných k řízení a provozování motorového vozidla, k dechové zkoušce) byl žalobci jasný, neboť se všemu (co po něm policisté oprávněně požadovali) bez problémů podrobil a vše potřebné vykonal. Proto žalovaný o standardním průběhu silniční kontroly nepochybuje. Obsah tohoto žalobního bodu (tlumočník při silničních kontrolách a podrobná sdělení ohledně kontaktování tlumočníka účastníkem) se žalovanému jeví jako přesahující rámec soudního přezkumu napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný uvedl, že poučení bylo poskytnuto jednak přímo žalobci (viz oznámení o zahájení řízení), tak i posléze právnímu zástupci. Podle § 34 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen správní řád nebo také s.ř.) zástupce na základě plné moci v řízení vystupuje jménem zastoupeného a z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Žalovaný tedy považuje poučení právního zástupce za žalobce jako dostatečné a zcela v souladu se správním řádem.

4 pokračování 17A 6/2010

K výtce o neprovedení důkazu znaleckým posudkem a ke zjištění, zda na hladinu alkoholu v krvi mělo vliv užívání léků, žalovaný předně uvedl, že se k tomuto vyjadřoval již v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobce nebyl uznán vinným za to, že by řídil motorové vozidlo pod vlivem alkoholu, ale za to, že řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje. V řízení bylo prokázáno (na základě podkladů a svědeckých výpovědí policistů), že žalobce před jízdou (kterou započal v 19.55 hod. a zastaven byl ve 20 hod. policisty) požil velké 10-ti stupňové pivo. Sám žalobce to uvedl při silniční kontrole (podklady policejního orgánu, uvedeno policisty v rámci dokazování před správním orgánem). S tím tedy nesouvisí naměřená hladina alkoholu v dechu žalobce a tedy eventuální ovlivnění dechu léčivem proti astmatu a nebylo nutné ustanovovat soudního znalce k propočtu míry ovlivnění. Stran námitky zpochybňující materiální stránku přestupku vzhledem k naměřené setině promile alkoholu a k odkazu na metodický pokyn ministerstva dopravy žalovaný podtrhl, že v České republice je „nulová tolerance“ alkoholu u řidiče. Výsledek dechové zkoušky s hodnotou 0,25 promile alkoholu v dechu (po odečtení tolerančních technických a fyziologických odchylek dostaneme hodnotu 0,01 promile) však nebyl předmětem řízení o přestupku žalobce, ač prokazuje požití alkoholu.

K námitce týkající se neprovedené konfrontace žalobce a svědků žalovaný uvedl, že dne 11.8.2009 se k ústnímu jednání dostavil právní zástupce žalobce, předvolaný tlumočník a dále předvolaní svědci – policisté. Pokud se žalobce nedostavil k ústnímu jednání (byla doložena omluva ze zdravotních důvodů) a jednání byl přítomen jeho právní zástupce, nebyl tím žalobce krácen na svých právech, ani na právu klást svědkům otázky a konfrontovat. Toho právní zástupce i využil, jak vyplývá ze správního spisu. K námitce žalobce, že nebyl na místě poučen, že má právo na vyšetření lékařem a na odběr biologického materiálu, žalovaný uvedl, že od 1.1.2009 postačuje k prokázání přítomnosti alkoholu u řidiče pozitivní dechová zkouška na dechovém analyzátoru. K potvrzení dechové zkoušky se provádí opakovaná zkouška. Ovšem naměřená hodnota nebyla relevantní, neboť bylo prokázáno a žalobce byl uznán vinným, že řídil bezprostředně po užití alkoholického nápoje.

Žalobce v replice ze dne 6.4.2010 k vyjádření žalovaného zdůraznil, že posuzování odborné jazykové schopnosti může příslušet jedině kvalifikovanému soudnímu tlumočníkovi, který je schopen posoudit, zda jednání mezi policisty a žalobcem probíhalo tak, že žalobce musel být jasně srozuměn o smyslu jednání a hlavně pak o smyslu svých práv, které jako účastník správního řízení má. Nejedná se pouze o to, zda žalobce rozuměl, že má předložit doklady a dýchat do přístroje, ale o to, aby mu bylo náležitým způsobem vysvětleno, jak může reagovat na výsledek dechové zkoušky, jak může namítat toleranci, jak může žádat o opakování dechové zkoušky a hlavně pak mělo být zjištěno, co před tím konzumoval. Podstatný rozdíl je v tom, že žalovaný posouvá dobu konzumace těsně před započetím jízdy, kdežto žalobce tvrdí, že alkohol požil delší dobu před jízdou. Zde může vystoupit problém, jak byla kladena otázka a jakým způsobem žalobce policistům odpověděl. Je samozřejmé, že ne vždy mají policisté okamžitě po ruce tlumočníka, ovšem to je právě ten problém, že vlastní výslech měl být proveden třeba později, ale v každém případě za přítomnosti tlumočníka.

Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že dne 20.5.2009 byl doručen správnímu orgánu I. stupně spisový materiál Policie České republiky, Krajského ředitelství policie

5 pokračování 17A 6/2010

Západočeského kraje, dopravního inspektorátu v Klatovech, s oznámením přestupku žalobce s přílohami. Přípisem ze dne 2.6.2009 zn. OD/4603/09/Pr správní orgán I. stupně oznámil žalobci zahájení přestupkového řízení pro přestupek dle ust. § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona shora popsaný z důvodu porušení povinnosti stanovené v § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, předvolal jej k ústnímu jednání na 24.6.2009 a poučil jej o procesních právech. Dne 16.6.2009 byla do spisu založena plná moc advokáta k zastupování žalobce. Ústního jednání dne 24.6.2009 se zúčastnil žalobce a jeho právní zástupce, který trval na přítomnosti tlumočníka. Proto bylo jednání ukončeno. Součástí spisu je podání žalobce ze dne 24.6.2009 vyhotovené v německém jazyce a jeho překlad. Další ústní jednání se konalo 11.8.2009 za přítomnosti zástupce žalobce, tlumočníka, žalobce byl z důvodu nemoci nepřítomen. Při tomto jednání byl právní zástupce seznámen s podklady pro rozhodnutí a jako svědci byli vyslechnuti členové hlídky Policie ČR, kteří kontrolu žalobce prováděli, policejní inspektoři Bc. P.H., J.R. a P.P. Zástupce žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem ke zjištění hladiny alkoholu v krvi.

Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 12.8.2009 č.j. OD/6882/09/Pr uznal žalobce vinným přestupkem popsaným v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku a uložil mu na stejném místě uvedené sankce. Rozhodnutí podrobně odůvodnil.

Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce dne 26.8.2009 odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.

Při přezkoumání rozhodnutí samosoudkyně vycházela ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.), a napadené výroky rozhodnutí přezkoumala v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.).

V posuzované věci se jednalo o problematiku přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, jejíž základní hmotněprávní úpravu obsahuje zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších novel. Podle § 51 přestupkového zákona není-li v tomto nebo jiném zákoně uvedeno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení, tj. zákon 500/2004 Sb., o správním řízení (účinnost od 1.1.2006).

K prvnímu žalobnímu bodu, který se týká nepoučení, či nedostatečného poučení žalobce o jeho právu požadovat tlumočníka a z toho vyplývajícího porušení práva žalobce používat svůj mateřský jazyk a v podstatě se náležitě hájit, považuje soud za nezbytné předeslat, že podle žalobní argumentace žalobce klade porušení zmíněných procesních práv jak do fáze vlastní silniční kontroly prováděné příslušníky Policie ČR (o tom svědčí např. pasáž žaloby „V praxi by to podle přesvědčení žalobce mělo vypadat tak, že ten měl být při prvním kontaktu poučen o tom, že má právo si opatřit tlumočníka na své náklady,… a do té doby s ním nemělo být vůbec jednáno. Je si nutno uvědomit, že drtivá většina osob při setkání s hlídkou policie je nervózní, je v určitém stresu a není schopna běžně logicky uvažovat.“ a výtky k sepsanému oznámení), tak do fáze přestupkového řízení prováděného správními orgány (to lze dovodit např. z věty „Stejně tak nestačí, aby jeho advokát byl poučen o právech žalobce, neboť advokát není nositelem daných práv a tato poučovací povinnost spočívá na správním orgánu,…).

Podle § 2 s.ř.s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním

6 pokračování 17A 6/2010

právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem …Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Jelikož žalobce podal žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, nepřísluší soudu v rámci řízení podle § 65 a násl. s.ř.s. přímo posuzovat, zda byl žalobce zkrácen na svých právech při realizaci silniční kontroly (tj. při zásahu Policie ČR) tím, že se mu nedostalo žádného, případně nedostatečného poučení o právu na tlumočníka a v případě opodstatněnosti takového tvrzení již z tohoto důvodu žalobě vyhovět. To proto, že za „předcházející řízení“ ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. lze považovat toliko řízení, z něhož přímo napadené rozhodnutí vzešlo, tedy řízení správního orgánu I. stupně (od okamžiku jeho zahájení) a řízení odvolacího orgánu, tj. žalovaného. Protože však správní orgány obou stupňů sepsané oznámení (odevzdání) přestupku, které v podstatě v daném případě dokumentuje průběh a výsledek silniční kontroly, použily jako jeden z důkazních prostředků pro vydání rozhodnutí, opřely o něj (vedle dalších) skutkový závěr v dané věci, tj. vlastně výrok o vině, přičemž žalobce zároveň tvrdí, že jeho podpisem stvrzenému obsahu oznámení pro neznalost jazyka (krom dalších důvodů) nerozuměl (jinými slovy není důkazem o právně významné skutečnosti), nadto v prvoinstančním řízení předložil správnímu orgánu stran rozhodných skutečností jinou skutkovou verzi (především o době požití alkoholického nápoje), považoval soud za nezbytné (vzhledem k povinnosti vypořádat se se všemi žalobními námitkami) posuzovat žalobcovu výtku v tomto rozsahu v rovině důkazní hodnoty sepsaného oznámení (odevzdání) přestupku a jeho použitelnosti pro tvorbu skutkového základu věci.

Podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. (dále jen Listina) kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

Uvedené ustanovení Listiny má chránit účastníka neznalého či nedostatečně znalého českého jazyka při ústním jednání a zároveň umožňuje ochranu práv cizinců (čl. 42 odst. 2 Listiny). Čl. 37 odst. 4 Listiny podle názoru soudu dopadá i na jednání příslušníků Policie ČR při provádění silniční kontroly. Současně lze ze znění téhož ustanovení dovodit, že právo na tlumočníka předpokládá jistou aktivitu dané osoby, která má dle výše uvedeného ustanovení prohlásit, tedy dát zřetelně najevo, že jazyk, jímž se vede jednání, neovládá.

V daném případě má soud za to, že potřeba tlumočníka při jednání s Policií ČR nenastala .Z úředního záznamu ze dne 14.4.2009 pořízeného pprap. Bc. P. H., DiS. a z výpovědí všech tří policistů (pprap. Bc. P.H., DiS., pprap. J.R., nstržm. P.P.), kteří se podíleli na dané silniční kontrole, je nepochybné, že žalobce po zastavení na položený dotaz sdělil, že česky trochu rozumí (viz výpověď svědka H.), při silniční kontrole adekvátně reagoval na obsah výzev příslušníků (předložil všechny doklady potřebné pro řízení a provoz motorového vozidla, podrobil se dechové zkoušce), s policisty komunikoval zčásti česky, určité výrazy mu přeložil pprap. H. S uvedeným logicky koresponduje i to, že po přečtení obsahu oznámení (odevzdání) přestupku v jazyce českém a překladu toho, čemu nerozuměl, do jazyka německého, podepsal žalobce oznámení (odevzdání) přestupku a podpisem stvrdil nejen správnost jeho

7 pokračování 17A 6/2010

obsahu, včetně popisu skutkového děje stran množství a doby požití alkoholického nápoje, nýbrž také výslovné vyjádření, že tomuto oznámení rozumí a překladatele nežádá. Poslední dovětek svědčí rovněž o přiměřeném poučení žalobce ze strany Policie ČR o právu žádat tlumočníka (tedy tato splnila svoji povinnost uloženou jí ustanovením § 13 zákona č. 273/2008 Sb., zákona o Policii České republiky). Na rozdíl od žalobce soud nesdílí názor, že by výrazy používané při vyšetřování přestupku a ve vlastním oznámení (odevzdání) přestupku byly odborné, náročné na pochopení a vyžadovaly většího vysvětlení. Kromě osobních údajů o žalobci totiž oznámení obsahuje jednoduchý popis skutku (místo, čas a způsob spáchání skutku) s číselně vyjádřenými časovými a množstevními údaji, které nemohly přivodit problémy vyplývající z případné nedostatečné znalosti jazyka. Jisté problémy by dle názoru soudu mohl vyvolat pouze údaj, který přestupek je ve skutku spatřován. Tento údaj však slouží jen k základní orientaci pro správní orgán, jemuž se věc odevzdává, a neporozumění nemůže být žalobci na újmu. Soud tedy uzavírá shodně se správním orgánem I. stupně i s žalovaným, že žalobce věděl, o čem s ním příslušníci Policie ČR hovoří, co je smyslem a účelem silniční kontroly a co v česky sepsaném oznámení přestupku podepisuje. Oznámení (odevzdání) přestupku je pro tvorbu skutkového základu věci použitelné a správní orgány nepochybily, když z něj při zjišťování skutkového stavu vycházely.

Nelze souhlasit ani s námitkou žalobce, že se mu dostalo nedostatečného poučení o právu na tlumočníka před správními orgány.

Podle § 16 odst. 3 správního řádu každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na své náklady.

Citované ustanovení správního řádu je provedením čl. 37 odst. 4 Listiny a správní orgán měl povinnost ustanovení v přestupkovém řízení od jeho zahájení respektovat, což také činil.

Jak ze spisového materiálu vyplývá, již součástí oznámení o zahájení řízení o přestupku vyhotoveného správním orgánem prvního stupně je mj. poučení, že žalobce má právo na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si obstará na vlastní náklady (k jednání je nutno dostavit se i s tlumočníkem, který musí být zapsán v seznamu tlumočníků krajských soudů - jejich přehled je na internetové adrese http://www.justice.cz). Toto oznámení žalobce osobně převzal dne 8.6.2009, přičemž poučení, kterého se mu dostalo, bylo vyčerpávající. Poučení o právech a povinnostech účastníka řízení (např. i o právu účastníka, který neovládá jazyk, jímž se vede jednání, na tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků) obdržel také zástupce žalobce na počátku prvního ústního jednání dne 24.6.2009. Nenastala tedy situace v žalobě zmiňovaná, že by byl poučen o právech žalobce jen jeho advokát. Na jednání dne 24.6.2009 se dostavil žalobce spolu se zástupcem a ten požadoval pro žalobce poučení v německém jazyce, protože žalobce nerozumí česky slovem ani písmem. Zástupce žalobce trval rovněž na tom, aby byl přítomen tlumočník. Z důvodu, že žalobce údajně nerozuměl jednacímu jazyku a byla potřeba zajistit tlumočníka, správní orgán prvního stupně jednání ukončil a následně nařídil jednání na 11.8.2009. Nelze v této situaci přehlédnout, že ust. § 16 odst. 3 správního řádu sice garantuje právo na kvalifikovaného tlumočníka každému, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, avšak zajistit si tlumočníka a hradit náklady s poskytnutím jeho služby

8 pokračování 17A 6/2010

nese ten, kdo trpí jazykovou bariérou, nikoliv správní orgán. Za povšimnutí stojí i fakt, že žalobce udělil svému zástupci plnou moc a její celý text je v českém jazyce. Plná moc nese datum 16.6.2009, tedy 8 dnů před jednáním, což byla dostatečně dlouhá doba k tomu, aby advokát svému klientovi poučení o právu na tlumočníka, které žalobce obdržel, přetlumočil, pomohl tlumočníka zajistit, včetně jeho účasti při již nařízeném jednání tak, aby jednání nebylo zbytečně zmařeno. Zavázal-li se zástupce k poskytnutí právní pomoci žalobci, pak nepochybně dobře ovládá německý jazyk (to se ostatně snažil prezentovat i při ústním jednání dne 11.8.2009 -viz. protokol o jednání).

Z výše uvedeného soud dovozuje, že žalobce nejen že byl řádně o právu na tlumočníka poučen, ale toto právo bylo žalobci umožněno též realizovat, a to nadstandardně (zajištění tlumočníka a úhrada nákladů). Je jinou věcí, že dne 11.8.2009 byl při jednání přítomen tlumočník, nikoliv žalobce (ten byl přítomným zástupcem z jednání pro nemoc omluven, o odložení jednání však žádáno nebylo) a věc byla skončena bez tlumočení.

Soud nepovažoval za důvodný ani žalobní bod, jehož podstatou bylo tvrzení, že přestupkové řízení trpělo podstatnou vadou proto, že správní orgány neprovedly žalobcem navržený důkaz znaleckým posudkem ke zjištění hladiny alkoholu v krvi žalobce.

Podle § 3 správního řádu nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. Podle § 52 správního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsoup otřebné ke zjištění stavu věci .

V daném případě bylo zahájeno a vedeno řízení o přestupku podle § 22 odst. l písm. b) zákona o přestupcích a tímto přestupkem byl poté žalobce rovněž uznán vinným. Podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod jejich vlivem. Uvedený přestupek má tedy dvě alternativy. Dopustí se jej a) osoba, která řídí vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje, ale také b) osoba, která řídí vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou je ještě pod jejich vlivem. Právně významnou skutečností v tomto přestupku tudíž není míra ovlivnění pachatele alkoholem v době kontroly. Žalobce měl naplnit skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. l písm. b) zákona o přestupcích tím, že řídil vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje. V daném řízení se tak správní orgán zcela logicky soustředil na prokázání skutečnosti, zda k řízení došlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje. Stupeň (míra) ovlivnění žalobce alkoholem v době silniční kontroly stejně jako zjištění, zda požití určitých léků mohlo být příčinou alkoholu v dechu, resp. krvi, byla zcela irelevantní. Soud se v tomto bodě plně ztotožnil s názorem žalovaného a správního orgánu I. stupně, že důkaz znaleckým posudkem, jak ho navrhoval žalobce, nebyl potřebný ke zjištění stavu věci, a proto správní orgán I.stupně nepochybil, když jej neprovedl.

Jak už shora řečeno, druhého ústního jednání se žalobce, jsa omluven, nezúčastnil a odklad (odročení) jednání zástupce nepožadoval. Není správný názor žalovaného, že

9 pokračování 17A 6/2010

konfrontaci s přítomnými příslušníky i za tohoto stavu nic nebránilo, protože tohoto práva mohl využít zástupce žalobce. Smyslem konfrontace je prověřit pravdivost různých skutkových verzí téže události předestřených různými osobami, které byly takové události osobně účastny a vnímaly ji vlastními smysly. Z podstaty tohoto důkazního prostředku tedy vyplývá, že účast přímých účastníků události (v tomto případě žalobce) je nezastupitelná. Žalobci je třeba přisvědčit potud, že při jednání dne 24.6.2009 správní orgán zmiňoval provedení konfrontace. To však za situace, kdy dosud nebyly provedeny výslechy svědků - tří zakročujících příslušníků Policie ČR. Poté, co v procesní pozici svědků a za přítomnosti zástupce žalobce, který využil práva klást jim otázky, tyto osoby shodně v podstatných bodech popsaly průběh kontroly, zejména to, že žalobce do značné míry komunikoval česky a sám uvedl, že vypil před jízdou jedno desetistupňové pivo, výpovědi se shodovaly s obsahem žalobcem podepsaného oznámení (odevzdání) přestupku, bylo další dokazování včetně případné konfrontace zcela zbytečné a procesně neekonomické. Neprovedení konfrontace za dané důkazní situace nemohlo způsobit žalobcem tvrzenou neobjektivnost řízení.

Pokud žalobce vytýkal, že byl nedostatečně poučen o možnosti žádat vyšetření lékaře spojené s odběrem krve, příp. moči, má soud za to, že o opaku svědčí žalobcem podepsané oznámení přestupku ze dne 14.4.2009, z něhož vyplývá, že poučen byl a lékařské vyšetření nežádal. Každý obviněný má právo hájit se způsobem, jaký sám uzná za vhodný. Soud však v daném případě ve shodě se správními orgány a z důvodů jimi předestřených považuje žalobcovu obranu (posunutí doby konzumace piva a inhalace léku) za účelovou. Vyšetření biologického materiálu za stavu, kdy žalobce uvedl požití alkoholického nápoje bezprostředně před jízdou, bylo zcela nadbytečné, protože stejně jako v případě znaleckého posudku určit míru ovlivnění alkoholem v době silniční kontroly nebylo pro věc podstatné.

Podle § 5 odst.2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. Porušení této právní povinnosti vyplývající z normy správněprávní a za splnění dalších pojmových znaků, jak je vymezuje ust. § 2 odst. 1 přestupkového zákona (přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin), ust. § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona výslovně označuje za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru soudu je věcí zákonodárce plynoucí z úvahy právně politické, jaký zájem a jakým způsobem chce chránit. Svoji vůli pak vyjadřuje v pozitivně právní úpravě. Protože zákonodárce nestanovil žádnou hranici pro množství požití alkoholického nápoje a v České republice platí nulová tolerance k alkoholu při provozu na pozemních komunikacích, zastává soud názor, že materiální stránka přestupku dle § 22 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona je naplněna již vykonáním jízdy bezprostředně po požití jakéhokoliv množství alkoholického nápoje, tedy i „jen jednoho desetistupňového piva.“ Vzhledem k tomu, že bylo v řízení prokázáno, že žalobce bezprostředně po požití jednoho desetistupňového piva řídil motorové vozidlo - osobní automobil, má soud za to, že je plně naplněna nejen formální, ale i materiální stránka daného přestupku.

Žaloba nebyla důvodná a soud ji proto v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl (výrok I.).

10 pokračování 17A 6/2010

Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. nepřiznal, protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal (výrok II.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102, § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodným rozhodnutím je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.A..s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 30. července 2010

JUDr. Jana Daňková
samosoudkyně

11 pokračování 17A 6/2010

K!

Rozsudek v počítači uložen : Daňková- P pod sp. zn. 17 A 6,10-rozsudek 6

1) vytiskni 4x a) podepsaný originál rozsudku začísluj do spisu

b) rozsudek doruč na datovou schránku - event. doruč - prostřednictvím provozovatele poštovních služeb obálkou typu I
- zástupkyni žalobce
- žalovanému

2) 1x rozhodnutí JUDr. Daňková

3) Lhůta zpl, pak vyznač právní moc

4) Předlož zpracovaný evidenční list asistentce soudce Právo ES/EÚ nebylo aplikováno

Rozhodnutí vyhotovila a v počítači překontrolovala dne 27.8.2010 JUDr. Daňková.

12 pokračování 17A 6/2010

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru