Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 59/2010 - 55Rozsudek KSPL ze dne 23.03.2011

Prejudikatura

29 Ca 194/2007 - 87


přidejte vlastní popisek

17A59/2010-

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Pivoňkou v právní věci žalobce: X.Y, bytem Plzeň, U Borského parku 22, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou ze dne 18.10.2010 domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného (dále jen napadené rozhodnutí či napadené rozhodnutí žalovaného), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání ze dne 13.4.2010 a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Klatovy (dále jen městský úřad). Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle zákona o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze ZoP).

V žalobě tvrdil, že žalovaný se v rozhodnutí ztotožnil s tím, že pokud byl žalobce v pracovní neschopnosti, nemohl se dostavit k ústnímu jednání. Dodával však, že podle jeho názoru neměla tato skutečnost vliv na posouzení toho, zda městský úřad konal ústní jednání v nepřítomnosti žalobce v souladu se zákonem. Na druhé straně ale žalovaný odůvodnil správnost postupu městského úřadu ničím nepodloženou domněnkou a tvrzením, že žalobce v rámci své omluvy z ústního jednání dne 25.8.2010 předložil potvrzení o pracovní neschopnosti ze dne 6.4.2010, čímž ale neprokázal, že byl v pracovní neschopnosti i dne 25.8.2010. Podle žalovaného si měl žalobce vyžádat od lékaře nové potvrzení pracovní neschopnosti. Žalovaný konstatoval, že omluvu žalobce nepovažuje za náležitou. Žalobce totiž nedoložil nemožnost dostavit se k nařízenému ústnímu jednání.

Žalobce dále žalovanému vytýkal, že si pracovní neschopnost žalobce sám neprověřoval, popřípadě nevyzval žalobce, aby svoji omluvu jakkoli doložil, což by žalobce ve svém zájmu zcela určitě udělal. Žalobce tvrdil, že si lze těžko představit, že jestliže má někdo vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti, a toto je platné, že nějaký lékař vystaví po delší době potvrzení nové, jestliže původní pracovní neschopnost neskončila. Navíc pak žalobce vůbec nepředpokládal, že by měl o toto nové potvrzení vůbec žádat .

Žalobce poukazoval na §74 odst.1 ZoP a namítal, že byl správními orgány porušen, protože bylo rozhodnuto bez jeho přítomnosti, ač svoji nepřítomnost řádně omluvil. Podle žalobce nelze říci, že jestliže se řádně neomluvil, i když měl důležitý důvod, může být rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.

Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí městského úřadu a náhrady nákladů řízení.

Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud), k čemuž došlo dne 19.10.2010 bylo zahájeno řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále pouze s.ř.s.), ve kterém je upraveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Žalovaný ve vyjádření především uváděl, že žalobce kromě žaloby podal ještě podnět k zahájení přezkumného řízení. Podnět byl podán až po žalobě, a tak se podnětem bude zabývat až po vrácení spisů soudem .

K žalobním bodům uváděl, že podmínkou k projednání přestupku v nepřítomnosti obviněného je (mimo jiné) podle § 74 odst.1 ZoP to, že obviněný se k ústnímu jednání nedostaví bez dostatečné omluvy nebo důležitého důvodu. Tyto podmínky nemusejí být splněny současně, tedy, že není podána náležitá omluva a zároveň neexistuje vážný důvod, ale k projednání v nepřítomnosti postačí, aby nebyla splněna alespoň jedna z těchto podmínek. Žalovaný však trval na svém názoru, že i pokud by na straně žalobce existoval důležitý důvod nedostavení se k ústnímu jednání, byly splněny podmínky pro konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce, pokud nebyla podána řádná omluva.

Podání omluvy je věcí účastníka, v daném případě žalobce. V řízení o přestupku je na správním orgánu břemeno tvrzení a břemeno důkazní, týkající se prokázání protiprávního jednání obviněného, prokázání doručení písemnosti obviněnému atd. Naopak v případě omluvy z ústního jednání je břemeno tvrzení a důkazní břemeno na straně obviněného z přestupku. Bylo tak na žalobci, aby v této věci tvrdil důležitý důvod nedostavení se k ústnímu jednání (což žalobce učinil), ale zároveň, aby důležitý důvod hodnověrně a náležitě doložil. Žalobce sám uváděl, že dodržuje léčebný režim, a tedy je zcela zřejmé, že o možnosti dostavit se k ústnímu jednání dne 25.8.2010 nerozhodoval sám, ale až na základě vyjádření lékaře. Je zřejmé, že svého lékaře navštívil několik dní před konáním ústního jednání, neboť, jak sám uvedl, že až tehdy bylo zřejmé, že se k nařízenému ústnímu jednání nebude moci dostavit. Pokud pak odvolatel před nařízeným ústním jednáním navštívil svého lékaře, mohl si rovněž vyžádat i nové potvrzení o pracovní neschopnosti, popř. jiný doklad o tom, že jeho pracovní neschopnost nadále trvá. Přitom je třeba rovněž poukázat na rozhodnutí žalovaného ze dne 1.7.2010 (vypraveno dne 7.7.2010), č.j.:DSH/8914/10, ve kterém žalovaný upozornil městský úřad na to, že vůči žalobci vystupuje z hlediska akceptace omluv příliš benevolentně. Z tohoto mělo být žalobci zřejmé, že má dbát vyšší pozornosti při omluvě z nařízeného ústního jednání. Naopak je nutné uvést, že pokud byla omluva z nařízeného ústního jednání doručena městskému úřadu až dne 24.8.2010, tedy pouhý den před ústním jednáním, nemohl městský úřad žalobce vyrozumět o tom, že tuto omluvu neakceptuje. Rovněž je třeba poznamenat, že žalobce se nikterak nepokusil ověřit u městského úřadu, zda omluva byla doručena, a zda byla akceptována.

Žalovaný poznamenával, že omluva žalobce splňovala veškeré náležitosti podání ve smyslu § 37 odst.2 správního řádu. Nebyl důvod vyzývat žalobce k doplnění podání. Žalovaný považoval na potřebné znovu zopakovat, že je na samotném obviněném z přestupku, aby podal řádnou omluvu z nařízeného ústního jednání. Závěrem vyjádření konstatoval, že nepovažuje omluvu žalobce ze dne 22.8.2010, která byla městskému úřadu doručena dne 24.8.2010, za řádnou, a že tedy byly podmínky pro konání ústního jednání v nepřítomnosti žalobce. Městský úřad ani žalovaný přitom nebyly povinny žalobce vyzývat k doplnění omluvy, neboť bylo právě na žalobci, aby podal řádnou omluvu.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a vzdal se práva na náhradu nákladů řízení.

Dne 11.2.2011 byl soudu doručen žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. Usnesením soudu nebyl žalobě přiznán odkladný účinek.

Z předložených správních spisů bylo zřejmé, že přípisem městského úřadu bylo žalobci sděleno, že je s ním zahájeno řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst.1 písm.f/ bod 2 ZoP, jehož skutková podstata byla naplněna porušením § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), a současně nařízeno na den 20.1.2010 od 9.00 hod. ústní jednání. Městský úřad uváděl, že řízení zahájil na základě oznámení Policie ČR, Dopravního inspektorátu (dále jen policie, příslušníci policie) o překročení dovolené rychlosti žalobcem.

Po provedeném řízení, v němž byli jako svědci vyslechnuti oba kontrolující policisté (pprap.A.B. a C.D.), a při kterém byly provedeny důkazy listinami policie, vydal městský úřad rozhodnutí. Tím uznal žalobce (pozn. soudu: v rozhodnutí a v dalších listinách městského úřadu i žalovaného byl žalobce označován jako obviněný, obviněný z přestupku, popř. jako odvolatel) vinným z přestupku Městský úřad rozhodnutí odůvodnil. Dne 9.4.2010 byla městskému úřadu doručena barevná xerokopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce. Rozhodnutí vydala dne 6.4.2010 lékařka v Z. od téhož dne byl žalobce v pracovní neschopnosti. Žalobce podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání ze dne 29.4.2010. V něm, kromě jiného, namítal, že byl zkrácen na svých právech, protože je nemohl účinně hájit. Dne 1.7.2010 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým na základě § 90 odst.1 písm.b/ správního řádu zrušil rozhodnutí městského úřadu a věc mu vrátil k novému projednání. Žalovaný poukázal na to, že vzhledem k tomu, že žalobce nebyl k ústnímu jednání řádně předvolán, nemohlo se jednat o ústní jednání konané v souladu s § 49 odst.1 správního řádu. Žalovaný dále uváděl, že městský úřad postupoval příliš liberálně, když akceptoval omluvy žalobce, jež nebyly ani důvodné ani včasné. V podstatě šlo toliko o telefonické omluvy, které nebyly žádným způsobem doplněny. Městský úřad byl žalobcem vyrozumíván s minimálním předstihem. Městský úřad také žádným způsobem nehodnotil výpovědi policistů a vycházel zřejmě jen ze záznam z radaru. Podle žalovaného bylo rozhodnutí nedostatečně odůvodněné. Žalovaný městskému úřadu uložil, aby v novém řízení předvolal žalobce k ústnímu jednání, čímž mu umožní se seznámit s podklady pro rozhodnutí. Vezme přitom v úvahu toliko řádné a včasné omluvy z jednání a následně vydá rozhodnutí, v němž bude plně respektovat § 68 odst.3 správního řádu.

Oznámením ze dne 28.7.2010 byl žalobce kromě jiného předvolán k jednání na den 25.8.2010 v 9.00 hod. Předvolání obsahovalo i poučení tom, že pokud se žalobce nemůže ze závažných důvodů na předvolání dostavit, je povinen se bezodkladně s uvedením důvodů osobně správnímu orgánu omluvit, a to na telefonní číslo, jež bylo v předvolání konkrétně uvedeno. Žalobci bylo předvolání doručeno dne 4.8.201. Dne 24.8.2010 byla městskému úřadu doručena písemnost žalobce ze dne 22.8.2010, v níž uvedl, že se omlouvá z ústního jednání dne 25.8.2010, a to ze zdravotních důvodů. Zasílá kopii své pracovní neschopnosti.

Ústní jednání městského úřadu se konalo dne 25.8.2010 bez přítomnosti žalobce. Téhož dne vydal městský úřad rozhodnutí, jímž uznal žalobce vinným z přestupku Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání ze dne 13.10.2010. Namítal, že věc byla v rozporu se zákonem projednávána v jeho nepřítomnosti. Nesouhlasil s tím, že rozhodnutí bylo vydáno bez jeho přítomnosti v souladu s §74 odst.1 ZoP. Uváděl, že městský úřad stále na žalobce útočí v tom směru, že když se může dostavit k lékaři, tak se může dostavit i k ústnímu jednání. To ale nelze, protože tak by žalobce porušil léčebný režim a vystavil by se postihu. Žalobce tvrdil, že není možné, že musí porušit zákon, aby mohl v řízení před městským úřadem hájit svá práva. V době rozhodování městského úřadu byl v pracovní neschopnosti. Tuto skutečnost městskému úřadu ještě před konáním ústního jednání doložil. Měl tedy důležitý důvod pro to, aby se k nařízenému ústnímu jednání nedostavil. Žalobce požadoval zrušení rozhodnutí.

Rozhodnutím žalovaný postupem podle § 90 odst.5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Rozhodnutí odůvodnil. Kromě jiného uvedl, že považuje za samozřejmé, že pokud byl žalobce v pracovní neschopnosti, nemohl se dostavit k ústnímu jednání. To ale nemá vliv na to, zda městský úřad konal ústní jednání v nepřítomnosti žalobce v souladu se zákonem.

To, kdy žalobce odeslal omluvu k ústnímu jednání před městským úřadem považuje žalovaný za nepodstatné. Žalovaný poukazoval na to, že i v tomto odvolacím řízení předložil žalobce doklad o dočasné pracovní neschopnosti ze dne 6.4.2010. Tato listina ale nijak neprokazuje, že žalobce byl v pracovní neschopnosti i dne 25.8.,2010, kdy se konalo ústní jednání městského úřadu. Bylo na žalobci, aby doložil náležitou omluvu - prokázal důvod omluvy. To však žalobce podle názoru žalovaného neučinil.

Žalovaný dále poukázal na tvrzení žalobce o tom, že dodržuje nařízený léčebný režim, a na to, že čekal s omluvou až do dne, kdy zjistil, že se ústního jednání nemůže zúčastnit. Pokud žalobce dodržuje léčebný režim, pak je zřejmé, že o možnosti, zda se může dostavit k nařízenému jednání, nerozhoduje sám podle aktuálního zdravotního stavu, ale zřejmě se k této skutečnosti vyjadřoval lékař. Žalovaný z toho dovozoval, že před nařízením ústního jednání byl žalobce na kontrole u ošetřujícího lékaře. V tomto případě tak žalobci nic nebránilo v tom, aby si vyžádal od lékaře nové potvrzení o pracovní neschopnosti. Žalovaný konstatoval, že vzhledem k předložené neschopence ze dne 6.4.2010 nelze omluvu žalobce považovat za náležitou, protože žalobce nedoložil svoji pracovní neschopnost ke dni konaného ústního jednání, a tedy nedoložil nemožnost dostavit se k nařízenému ústnímu jednání. Žalovaný poznamenal, že má důvodné pochybnosti o řádném dodržování léčebného režimu žalobcem, na který žalobce několikrát poukazoval.

Závěrem žalovaný uvedl, že věcí se již jednou zabýval, a že nové rozhodnutí městského úřadu bylo vydáno v souladu se zákonem.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba byla nedůvodná.

Úvodem je vhodné připomenout, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce konkrétního dne řídil v obci automobil , a byl kontrolován policejní hlídkou. V obci je povolená nevyšší rychlost 50 km/hod.

V posuzované věci se jednalo o přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst.1 písm.f/ bod 2 ZoP. Zvláštním právním předpisem je míněn § 18 odst.4 zákona o silničním provozu, v němž je mimo stanoveno, že v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km./hod.

Dále je třeba uvést, že existující rozhodnutí žalovaného bylo v souladu se zákonem přezkoumáno z rozsahu žalobních bodů vyjádřených v žalobě (§75 odst.2 s.ř.s.).

O jednotlivých žalobních bodech uvážil soud ve smyslu dále vyslovených závěrů.

Žalobce především namítal, že žalovaný (a před ním i městský úřad) porušil § 74 odst.1 ZoP, když rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Tento žalobní bod nebyl důvodný.

Řízení o přestupku je řízením správním (§ 51 zákona o přestupcích). Řízení o daném přestupku bylo možné zahajovat pouze z moci úřední, což se stalo (§ 67 odst. 1 téhož zákona, § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád – dále jen správní řád).

Podle §50 odst. 2 stejného zákona opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí správní orgán. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost (viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.6.2009, č.j. 9As 58/2008-63, který je dostupný na www.nssoud.cz).

V § 50 odst.3 správního řádu je uvedeno, že správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.

K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny vr ozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek (§ 51 odst. 1 správního řádu).

Podle § 72 písm.a/ ZoP je účastníkem řízení o přestupku obviněný z přestupku.

V § 59 správního řádu je uvedeno, že správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.

V § 74 odst.1 ZoP je uvedeno, že o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Z toho, co bylo nyní uvedeno podle názoru soudu vyplývá, důkazní povinnost k prokázání povinných zákonných předpokladů přestupku zatěžuje správní orgán (městský úřad, případně žalovaného).

Odlišná situace je však u prokázání skutečnosti, která je důvodem k tomu, že obviněný z přestupku se nemůže z důležitého důvodu dostavit na předvolání správního orgánu k ústnímu jednání o přestupku, z něhož byl správním orgánem obviněn, resp., že přestupková věc se projedná v nepřítomnosti obviněného z přestupku.

V této souvislosti je třeba připomenout, že řízení o přestupku se koná zásadně za přítomnosti obviněného z přestupku (§ 74 odst.1 ZoP). V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen za podmínek uvedených ve stejném ustanovení ZoP.

Podle názoru soudu však ze žádného ustanovení ZoP ani ze žádného ustanovení správního řádu nevyplývá, že je správní orgán povinen prokazovat, že obviněným z přestupku tvrzený důvod jeho nepřítomnosti na ústním jednání, k němuž byl řádně předvolán, je omluvitelný anebo, že se nedostavil z důležitého důvodu. Ostatně státní moc (pozn. soudu: což jsou i jednotlivé procesního úkony správního orgánu učiněné v průběhu přestupkového řízení) lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl.2 odst.3 Ústavy České republiky, čl.2 odst.2 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky)

Soud se také ztotožňuje se s právním názorem žalovaného o tom, že pokud se obviněný z přestupku nedostaví k ústnímu jednání, ač k němu byl řádně předvolán, z důvodu, který označí za důležitý, stejně se musí jednat o důvod (objektivně) omluvitelný, neboť v opačném případě by obviněný z přestupku mohl stále prodlužovat délku přestupkového řízení.

Každý případ je přitom třeba posuzovat individuálně. Tak např. pro obviněného z přestupku je důležitým důvodem, pro který se nedostaví k ústnímu jednání, jeho vlastní podnikatelská činnost. To ovšem není objektivně omluvitelný důvod, protože v takovém případě by se narušil chod veřejné správy, jež by mohl vést až k marnému uplynutí lhůty k projednání přestupku (§71 správního řádu, § 20 odst.1 ZoP).

Důležitým důvodem k neúčasti na ústním jednání jsou zpravidla objektivní okolnosti, jež obviněný z přestupku nemůže sám ovlivnit. Takovým důležitý důvodem je nepochybně pracovní neschopnost obviněného z přestupku. Její existenci ke dni konání ústního jednání ale musí obviněný z přestupku správnímu orgánu bezodkladně oznámit a doložit. Uvedený zákonný postup je nezbytný jednak pro posouzení, zda se jedná o omluvitelný důležitý důvod a v kladném případě (kdy se jedná o omluvitelný důvod) musí správní orgán činit další procesní úkony směřující k vydání rozhodnutí (informování předvolaných svědků o tom, že nařízené ústní jednání se nebude konat, nařídit nové ústního jednání apod.).

V dané věci je ze spisu správního orgánu zřejmé, že dne 4.8.2010 bylo žalobci doručeno předvolání k ústnímu jednání o projednání podezření z přestupku, kterého se měl dopustit v konkrétní obci. V předvolání byl městským úřadem poučen o tom, jak má konkrétně postupovat, pokud se ze závažných důvodů nemůže na předvolání dostavit. Takové důvody byl povinen městskému úřadu oznámit bezodkladně.

Pojem bezodkladně není ve správním řádu blíže vymezen, a proto je nutné ho posuzovat v konkrétní věci samostatně. Jiná bude je situace u obviněného z přestupku, který je pacientem v nemocnici, odlišná je situace u toho, kdo léčí doma, kdo je upoután doma na lůžko a podobně.

Že správního spisu je dále patrné, že dne 24.8.2010 byla předána poště obálka adresovaná městskému úřadu. Obsahovala žádost žalobce ze dne 22.8.2010 o omluvení jeho neúčasti na ústním jednání o jeho přestupku ze zdravotních důvodů. Písemnost obsahovala i žalobcův podpis. K žádosti byla přiložena barevná xerokopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

Soud dospěl k dalšímu skutkovému závěru, jež se týkal ústního jednáním, které se konalo před městským úřadem dne 25.8.2010, a k němuž byl obviněný z přestupku řádně předvolán.

V uvedený den žalobce nebyl jako pacient v nemocnici (a nic takového ani netvrdil). Rovněž žalobce neuváděl, že by byl dne 25.8.2010 upoután na lůžko. Žalobce tvrdil, že byl v pracovní neschopnosti, což dokládal rozhodnutím , jež vydala lékařka v Z. Uvedenou listinou však žalobce podle názoru soudu neprokázal své tvrzení, že dne 25.8.2010 byl v pracovní neschopnosti.

Na této listině, kterou žalobce již městskému úřadu předkládal dne 9.4.2010 v souvislosti s vydáním v pořadí prvního rozhodnutí městského úřadu ze dne 9.4.2010, ale není uvedené žádné datum kontroly žalobce u lékařky, která rozhodnutí vydala (ani datum kontroly u jiného lékaře). Žádnou jinou listinu ohledně své pracovní neschopnosti dne 25.8.2010 žalobce městskému úřadu ani žalovanému nepředložil.

Soud proto činí závěr, že žalobce neprokázal, že dne 25.8.2010 byl v pracovní neschopnosti, v jejímž důsledku se nemohl dostavit k nařízenému ústnímu jednání v jeho přestupkové věci - neprokázal, že měl důležitý důvod, který mu bránil v účasti na ústním jednání.

Na základě uvedeného skutkového závěru vyslovuje soud i závěr právní. Městský úřad neporušil § 74 odst.1 ZoP, když dne 25.8.2010 rozhodl o přestupku žalobce bez jeho přítomnosti. Žalovaný nepochybil, že napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.

Žalobce dále namítal, že v důsledku toho, že bylo chybně rozhodováno bez jeho přítomnosti byl zkrácen na svých právech.

Tento žalobní bod nebyl důvodný.

V § 73 odst.1 ZoP je uvedeno, že občan je obviněným z přestupku, jakmile správní orgán učinil vůči němu první procesní úkon. Na takového občana se hledí, jako by byl nevinen, pokud jeho vina nebyla vyslovena pravomocným rozhodnutím.

V § 73 odst.2 stejného zákona je uvedeno, že obviněný z přestupku má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. K výpovědi ani k doznání nesmí být donucován.

Nejprve je vhodné alespoň zmínit, že obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce se osobně zúčastnil jednání o svém obvinění ohledně předmětného přestupku, které bylo konáno dne 28.1.2010 v budově městského úřadu (viz. protokol o průběhu a obsahu ústního jednání zn.:ZN/OD/1185/09-650). V průběhu jednání obdržel žalobce od správního orgánu listinu, na které byla jmenovitě uvedena jak práva, tak i povinnosti účastníka řízení .

Pokud jde o žalobcem namítanou okolnost o zkrácení na svém právu v důsledku toho, že rozhodnutí o přestupku bylo vydáno v jeho nepřítomnosti, odkazuje soud na své, výše uvedené, skutkové závěry a z nich učiněný právní závěr. Znovu ale považuje za potřebné uvést, že žalobce ani během odvolacího řízení ničím nedoložil své tvrzení o tom, že dne 25.8.2010 byl vp racovní neschopnosti, a proto se nemohl dostavit na předvolání k městskému úřadu.

Žádné zkrácení na právu žalobce nebylo zjištěno.

Soud shledal žalobu za nedůvodnou, a proto ji v souladu se zákonem zamítl (§ 78 odst.7 s.ř.s. – výrok I. rozsudku).

Žalobce nedosáhl v řízení procesního úspěchu, a proto nemá vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Procesního úspěchu naproti tomu dosáhl žalovaný, který se však práva na náhradu nákladů vzdal, a tak soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst.1 s.ř.s. – výrok II. rozsudku).

Soud neprováděl důkazní návrhy žalobce. Napadené rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí městského úřadu byla jako důkaz pojmově vyloučena, neboť byla předmětem soudního přezkumu. Odvolání žalobce bylo součástí správního spisu, jež měl soud k dispozici, a tak jeho provádění za důkaz bylo shledána nadbytečným.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§102, §106 odst. 2,4 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel

neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 23. března 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru