Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 51/2010 - 31Rozsudek KSPL ze dne 31.01.2011

Prejudikatura

3 Ads 138/2010 - 43

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 77/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

17 A 51/2010-31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci žalobce: B.H., proti žalovaný: Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem K. Vary - Dvory, Závodní 353/88 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010 č.j.1097/SZ/10-3

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou ze dne 11.8.2010, která byla soudu doručena 20.8.2010, domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010 č.j. 1097/SZ/10-3, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen správní orgán I. stupně) č.j.: 19384/2010/SOK z 31.3.2010 a odvolání žalobce zamítl. Napadeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla žalobci odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí ode dne 1.3.2010.

Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že nesouhlasí s tím, že by nedodržel 8denní lhůtu k doručení informací důležitých pro rozhodnutí, neboť poslední den 8denní lhůty nepřipadl na úřední den (pondělí, středa), ale na úterý, žalobce se proto dostavil s doklady v den následující ve středu, dozvěděl se, že lhůtu nedodržel, bylo již rozhodnuto pro něj nepříznivě pro nedodržení lhůty. Trvá na tom, že obvyklý běh lhůty je takový, že nepřipadne-li konec lhůty na úřední den, je posledním dnem lhůty následující úřední či pracovní den. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí správních orgánů I. i II. stupně zrušil. Žalobce neúčtoval náhradu nákladů řízení.

Podáním ze dne 10.11.2010 souhlasil, aby soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání.

Žalovaný správní orgán ve vyjádření z 26.10.2010 navrhl zamítnutí žaloby. V úvodu shrnul průběh řízení. Žalobce převzal výzvu 22.3.2010, poslední den lhůty připadl na 30.3.2010, žalobce nedoložil ve lhůtě 8 dnů požadované údaje, ani neprokázal, že by mu ve splnění této povinnosti bránila těžko překonatelná překážka, zejména zdravotní stav. Toto mohl doložit zasláním např. pracovní neschopností (dále jen PN) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo předáním do podatelny správního orgánu I. stupně nebo se telefonicky omluvit z jednání a následně předložit ukončení PN. Dne 31.3.2010 se žalobce dostavil ke správnímu orgánu I. stupně údajně, že se jde informovat o údajích, které má doložit, bylo mu však sděleno, že dávka mu byla odejmuta pro nedodržení lhůty pro doložení údajů. O odejmutí dávky bylo rozhodnuto 31.3.2010 správním orgánem I. stupně, je citován §§ 49 odst. 1 písm. a), 49 odst. 2 písm. b), 49 odst. 5 zák.č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen PHN). Žalovaný přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně a předcházející řízení v plném rozsahu, neshledal žádné nedostatky v postupu správního orgánu I. stupně, rozhodnutí o odejmutí dávky příspěvku na živobytí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Je poukázáno na to, že toto rozhodnutí bylo potvrzeno i stanoviskem Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), neboť žalobce podal i žádost o přezkoumání rozhodnutí MPSV.

Žalovaný správní orgán k výzvě soudu souhlasil podáním 16.11.2010 s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání a neúčtoval právo na náhradu nákladů řízení.

Žaloba není důvodná.

Soud zjistil ze správního spisu, že dle dokladu správního orgánu I. stupně z 10.3.2010 žalobci bylo oznámeno dle § 61 zák. o PHN, že bylo zahájeno správní řízení ve věci nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi.

Z výzvy z 18.3.2010 č.j. 17101/2010/SOK soud zjistil, že žalobce byl vyzván, aby doplnil a doložil údaje k příspěvku na živobytí č.j. 3950/2007/SOK, a to doklad o výši záloh na energie, doklad o výši nákladů za služby spojené s užíváním bytu, doklad potvrzující ukončení nebo trvání PN. K tomuto dle § 49 odst. 2, 3 zák. o PHN byla určena lhůta do 8 dnů ode dne oznámení výzvy a byly sděleny úřední hodiny pondělí od 8 do 16:45 a středa od 8 do 16:45. Žalobce byl zároveň poučen, že pokud nesplní povinnost, kterou mu ustanovil správní orgán I. stupně v této výzvě, může mu dle § 49 odst. 5 zák. o PHN výplata být zastavena nebo dávka snížena nebo odejmuta. Žalobce výzvu převzal 22.3.2010 dle čitelného vyznačeného data a čitelného podpisu.

Rozhodnutím z 31.3.2010 č.j. 19384/2010/SOK byla dávka příspěvek na živobytí č.j. 3950/2007/SOK odejmuta od 1.3.2010 proto, že žalobce 18.3.2010 byl vyzván písemně k doložení skutečností rozhodných pro posouzení trvání nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi, její výši a výplatu – potvrzení o trvání nebo ukončení PN. Výzva byla žalobcem převzata 22.3.2010. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil i přes písemnou výzvu povinnost mu zákonem ukládanou byla rozhodnuto o odnětí dávky. Žalobce převzal rozhodnutí 1.4.2010.

Dne 31.3.2010 se žalobce 16:45 dostavil na odbor správního orgánu I. stupně, kde se byl informovat, co je požadováno ve výzvě a bylo mu sděleno, že dávka byla odejmuta, neboť lhůta pro doložení požadovaných dokladů marně uplynula, rozhodnutí bylo vypraveno 31.3.2010 v ranních hodinách, k dotazu, zda jde doložit ukončenou PN, řekl, že žádný doklad o ukončení nemá.

Žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal odvolání 7.4.2010, které téhož dne bylo tomuto správnímu orgánu doručeno, v odvolání se odvolával na určené úřední hodiny v úředních dnech, a to pondělí a ve středu s tím, že poslední den lhůty připadl na neúřední den – úterý, dostavil se na úřad následujícího dne 31.3.2010, kde se dozvěděl již o odejmutí dávky od stejného dne a dozvěděl se o nové úpravě úředních dnů a hodin. Navrhl, aby nadřízený orgán napadené rozhodnutí zrušil.

Žalobce byl pozván dle pozvánky k jednání na den 21.4.2010. Dle zápisu z jednání na odboru SZV správního orgánu I. stupně 21.4.2010 se žalobce dostavil 13:55 hodin, neměl žádné doklady k doložení, podání nové žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi odmítl. Setrval na podaném odvolání. Dle protokolu o ústním jednání z téhož dne, který byl sepsán, uvedl, že byl poučen o svých možnostech ohledně svého odvolání, zejména o možnosti podat novou žádost o příspěvek na živobytí, tuto možnost nevyužívá. Trvá na svém odvolání a žádá, aby jeho věc posoudil Krajský úřad v Karlových Varech (dále jen žalovaný).

Správní orgán I. stupně zpracoval 4.5.2010 stanovisko odvolání žalobce a setrval na svém rozhodnutí. Žalovaný rozhodnutím z 31.5.2010 č.j. 1097/SZ/10-3 rozhodnutí správního orgánu I. stupně č.j. 19384/2010/SOK z 31.3.2010 potvrdil a odvolání žalobce zamítl. V odůvodnění uvedl, o čem bylo napadeným rozhodnutím správního orgánu I. stupně rozhodnuto, z jakých důvodů. a zrekapituloval obsah podaného odvolání. Z postoupené dokumentace zjistil, že správní orgán I. stupně vydal 18.3.2010 výzvu, ve které vyzval žalobce k doložení dokladů o výši záloh za energie, o výši nákladů za služby spojené s užíváním bytu a dokladu potvrzujícího ukončení nebo trvání PN, k tomuto byla stanovena lhůta do 8 dnů ode dne oznámení výzvy a jako úřední dny byly ve výzvě stanoveny dny pondělí a středa. Žalobce byl poučen, že pokud povinnost nebude splněna ve lhůtě ve výzvě stanovené, může být výplata dávky zastavena, dávka snížena nebo odejmuta. Žalobce výzvu převzal 22.3.2010 lhůta 8 dnů uplynula 30.3.2010 (úterý). Dne 31.3.2010 správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí o odejmutí dávky pomoci v hmotné nouzi - příspěvku na živobytí od 1.3.2010, neboť žalobce nesplnil i přes písemnou výzvu povinnost uloženou mu zákonem. K námitce uvedené v odvolání, uvedl žalovaný, že přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí a neshledal, že by správní orgán I. stupně postupoval v rozporu se zákonem, pokud bylo 31.3.2010 vydáno rozhodnutí o odejmutí dávky - příspěvku na živobytí od 1.3.2010, neboť žalobce se nedostavil na výzvu ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení výzvy a nedoložil v této lhůtě skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši a výplatu a neprokázal, že by mu ve splnění povinnosti bránila těžko překonatelná překážka, zejména zdravotní stav. Ve výzvě bylo uvedeno, že žalobce měl doložit tyto skutečnosti do 8 dnů ode dne oznámení výzvy a pokud poslední 8 den připadl na úterý, mohl se dostavit předcházející den, v pondělí a požadované doklady doložit. V postupu správního orgánu I. stupně o odejmutí dávky - příspěvku na živobytí od 1.3.2010 odvolací orgán neshledal závady a má za to, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy.

Žalobce rozhodnutí převzal 14.6.2010.

Doručením žaloby bylo u Krajského soudu v Plzni zahájeno řízení dle části třetí hlavy druhé dílu prvého zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.). Žalobou je napadeno rozhodnutí žalovaného o příspěvku o pomoci v hmotné nouzi dle zák.č. 111/2006 Sb., který spadá do oblasti sociálního zabezpečení, která podléhá soudnímu přezkumu. V řízení rozhodl specializovaný samosoudce. Soudem bylo shledáno, že jsou splněny všechny podmínky v řízení pro soudní přezkum pro žalobou napadeného rozhodnutí.

Soud rozhodl o věci samé bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť toto účastníci shodně navrhli a souhlasili s tímto postupem.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.).

Žaloba by byla důvodná, pokud by ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. byla prokázána tvrzení žalobce o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu nebo ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. postupem správního orgánu takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

Soudním řízení soud dospěl k názoru, že žaloba není důvodná.

Soud se zabýval otázkou, zda napadené rozhodnutí, výroky správního orgánu, netrpí vadou, ke které by soud musel přihlédnout z úřední povinnosti ve smyslu § 76 odst. 1 s.ř.s. a zjistil, že rozhodnutí není nepřezkoumatelné a není ani nulitní.

Ze spisového materiálu soud zjistil, že v daném případě se jedná o přezkum rozhodnutí z oblasti sociálního zabezpečení, kdy bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně o odnětí dávky dle zák. o PHN, příspěvku na živobytí od 1.3.2010, neboť žalobce výzvou z 18.3.2010 byl vyzván k doložení skutečností rozhodných pro posouzení trvání nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi, její výši a výplaty a tuto výzvu, ve které byl řádně poučen o následcích, pokud povinnost nesplní ve smyslu § 49 zák. o PHN, převzal 22.3.2010 a do 30.3.2010 se k orgánu I. stupně nedostavil a patřičné doklady nedoložil.

Žalobce v žalobě uplatnil jediný žalobní bod v tom smyslu, že konec 8 denní lhůty připadl na 30.3.2010, což nebyl úřední den správního orgánu I. stupně a pokud tedy připadl konec lhůty na neúřední den, je posledním dnem lhůty nejbližší úřední den, což bylo 31.3.2010 středa.

Dle § 49 odst. 1 písm. a) zák. o PHN, kde jsou stanoveny povinnosti a odpovědnost žadatele, příjemce dávky a osoby společně posuzované,je stanoveno, že žadatel o dávku příjemce i společně posuzované osoby jsou povinny osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav.

Dle § 49 odst. 2 písm. b) cit. zák. je stanoveno, že příjemce dávky je povinen vyhovět výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy, neurčí-li orgán pomoci v hmotné nouzi delší lhůtu.

Dle § 49 odst. 5 cit. zák. je stanoveno, že nesplní-li osoba uvedená v odst. 1-4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odst. 1 – 4, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena nebo dávka odejmuta.

Dle § 66 cit. zák.kde je upraveno použití správního řádu, je stanoveno, že v řízení dle tohoto zákona se postupuje podle správního řádu (zák.č. 500/2004 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak.

Dle § 40 zák.č. 500/2004 Sb. správního řádu (dále jen s.ř.) je stanoveno v § 39 odst. 1 větě prvé, kde je upraveno určení lhůty k provedení úkonu, že správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonů, pokud jej nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí.

Dle § 40 odst. 1 s.ř., kde jsou určeny podmínky pro počítání času, je stanoveno,že pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu a) nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; v pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již nastala, b) končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce, c) připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin, d) je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu nebo je-li v tento den podání poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence nebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě; co je státní stávek ostatní svátek, významné dny a dny pracovního klidu určuje § 1 a 2 zák.č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dne a o dnech pracovního klidu.

V daném případě žalobci byla doručena výzva dle § 49 zák. o PHN k doplnění a doložení příslušných údajů, které byly konkrétně určeny, s určením 8 denní lhůty ve smyslu § 49 odst. 2, 3 citovaného zákona, s uvedením úředních dnů s úředními hodinami a řádným poučením o následcích, pokud žalobce nesplní povinnost dle § 49 odst. 5 citovaného zákona, že výplata může být zastavena nebo dávka snížena či odejmuta. Dle podpisu žalobce a uvedením data 22.3.2010 tento den žalobce výzvu převzal. Ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a) s.ř. lhůta začala běžet 23.3.2010 a 8 den lhůty připadl na den 30.3.2010, což bylo úterý, nejednalo se však o úřední den. Správní orgán tedy vzhledem k tomu, že žalobce nedodržel lhůtu stanovenou dle § 49 odst. 2 písm. a) zák. o PHN vydal rozhodnutí o odnětí dávky od 1.3.2010 dne 31.3.2010. Žalobce se na správní orgán I. stupně dostavil 31.3.2010 a žádal informace o dokladech, které měl doložit. Žalobce nedoložil 31.3.2010 ve smyslu § 49 odst. 1 písm. a) zák. o PHN proč se nedostavil osobně k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi a nedoložil, že by tomuto bránila těžko překonatelná překážka např. zdravotní stav. Žalobce nedodržel povinnosti a odpovědnost žadatele příjemce dávky. Soud se ztotožňuje se závěry správních orgánů a poukazuje na skutečnost, že pro počítání času běží lhůta zákonná stanovená § 49 odst. 2 písm. a) zák. o PHN, a to do 8 dnů, žalobce měl lhůtu 8mi dnů nejdéle, ve kterých měl doložit doklady dle výzvy z 18.3.2010. Žalobce mohl tyto doklady doložit ve lhůtě od 23.3.2010 do 30.3.2010 včetně v úřední dny a úřední hodiny. Nebylo stanoveno, že musí tyto doklady předložit v poslední den osmidenní lhůty a i pokud připadl konec lhůty na den, který nebyl dnem úředním a nespadají-li tam úřední hodiny, nelze použít pravidlo uvedené v § 40 odst. 1 písm. c) s.ř., neboť zde se hovoří, že připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, když tyto svátky jsou konkrétně určeny v § 1 a 2 zák.č. 245/2000 Sb., pak je nebližším dnem lhůty příští pracovní den. Zde v tomto zákonném ustanovení se nikde nehovoří o dnech úředních a úředních hodinách. Proto připadl-li poslední den lhůty na den neúřední nebylo možno lhůtu zachovat a jako nebližší den lhůty započítat nejbližší následující úřední den (středa). Takový výklad nemá oporu v zákoně a byl by příliš rozšiřující.

Žalobní bod je nedůvodný.

Žaloba žalobce není důvodná a soud žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neb žalovaný správní orgán právo na náhradu nákladů řízen neuplatnil a žalobce rovněž právo na náhradu nákladů neuplatnil (výrok II. rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s. nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. ledna 2011

JUDr. Olga Charvátová,v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Michaela Vurmová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru