Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 47/2010 - 45Rozsudek KSPL ze dne 14.02.2011

Prejudikatura

5 As 104/2008 - 45

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
9 As 42/2011 (zamítnuto)

přidejte vlastní popisek

17A 47/2010-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Pivoňkou v právní věci žalobce: Ing. R.S., zastoupený Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem, se sídlem Praha 7, Komunardů 36, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010, č.j. : DSH/5039/10

takto:

I. Žaloba se zam ítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 29.7.2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31.5.2010, č.j.:DSH/5039/10 (dále pouze napadené rozhodnutí či napadené rozhodnutí žalovaného), jakož i rozhodnutí Městského úřadu Blovice (dále jen městský úřad) ze dne 22.3.2010, č.j.:MUBlov 04383/10/OV/Šab, a přiznání náhrady nákladů řízení. Součástí žaloby učinil i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

Uváděl, že se neztotožňuje se závěrem žalovaného o tom, že předmětného dne řídil motorové vozidlo Suzuki. Z dokumentace Policie České republiky (dále pouze PČR nebo policisté) ostatně nic takého dle jeho názoru nevyplývá. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odůvodnil změnu právní kvalifikace jednání žalobce a neopomněl přitom zdůraznit, že vůbec nepochybuje o tom, že žalobce porušil § 4 písm. b/ a § 79 odst. 2 zákona o silničním provozu. Tyto kategorické závěry žalovaného jsou nepodložené a celé odůvodnění jeho rozhodnutí je vágní a nepřesvědčivé.

Žalovaný pochybil, když odmítl přihlédnout k výpovědi svědkyně L.S. Pokud žalovaný hodnotí její výpověď jako nevěrohodnou z toho důvodu, že si všimla blikajícího modrého světla (pozn. soudu: vozidla PČR) až poté, co s vozidlem Suzuki zastavila, je takový závěr nepřezkoumatelný, protože nevyplývá ze žádných podkladů. Žalobce se od správních orgánů nedozvěděl, z jakého konkrétního a opodstatněného důvodu odmítly přihlédnout k výpovědi svědkyně L.S.

Jednání obou kontrolujících policistů bylo arogantní a agresivní a vyvrcholilo tím, že policisté žalobce po skončení výslechu doslova vyhodili se služebny PČR v noci na mráz a nechali ho jít 9 km pěšky z B. do T. K uvedené okolnosti měly správní orgány přihlédnout. Žalobce poukazoval na rozpory v tvrzení policistů ohledně vzdálenosti, ve které jeli za automobilem manželů S. Podle žalobce nemluvili policisté pravdu. Žalobce vytýkal žalovanému, že neprovedl místní šetření ke zjištění místa, kde policejní vozidlo zastavilo. Žalovaný se měl vypořádat také s tvrzením policisty pprap.J.T., jenž uváděl, že viděl, že vozidlo řídil žalobce a rovněž ho viděl z vozidla vystupovat. Jestliže podle žalovaného nebylo možno řidiče vozidla identifikovat, je zřejmé, že výpověď policisty T. není pravdivá. Žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost souladu výpovědí policistů se zjištěným skutkovým stavem a logickými principy.

Žalobce dále namítal, že během přestupkového řízení uváděl, že v době, kdy on vystupoval z auta, bylo jeho manželka L.S. již v jejich chatě. Žalovaný se dostatečně nezabýval otázkou, jak dlouho po zaparkování vozidla manželů S. za jejich vozidlem zastavilo vozidlo PČR. Podle žalobce to bylo totiž tak, že L.S. zaparkovala vozidlo, odběhla do chalupy a teprve v dálce za vozidlem manželů S. bylo policejní vozidlo. Když policisté za vozidlem manželů S. zastavili, mělo toto vozidlo již vypnutý motor a zhasnutá světla. Žalobce vozidlo zamykal, na což si vzpomněl i pprap. L. Š. Pokud by však policisté zastavili bezprostředně po zastavení vozidla manželů S. a pprap. L.Š. jako první z obou vozidel vystoupil, žalobce postrádá logický důvod, proč by měl automobil Suzuki zamykat.

Žalovaný se nevypořádal s odvolací námitkou žalobce, že na místě silniční kontroly policisty opakovaně žádal, aby vyslechli jeho manželku, jež by potvrdila, kdo vodidlo řídil. Celkově bylo jednání policistů v rozporu s § 53 odst. 1 zákona o Policii ČR.

Podle žalobce je ze všech uvedených důvodů rozhodnutí žalovaného nezákonné. Byl porušen § 51 odst. 1 správního řádu. Napadené rozhodnutí není přesvědčivé.

Žalobce navrhoval zrušení jak rozhodnutí žalovaného, tak i rozhodnutí městského úřadu. Rovněž se domáhal náhrady nákladů řízení.

Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud), k čemuž došlo dne 29.7.2010 bylo zahájeno řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále pouze s.ř.s.), ve kterém je upraveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

Usnesením ze dne 1.10.2010, č.j. 17A 47/2010-27 nebyl žalobě přiznán odkladný účinek.

Žalovaný ve vyjádření ze dne 3.11.2010, zn..:DSH/14590/10 navrhoval zamítnutí žaloby. Vzdal se práva na náhradu nákladů řízení.

Připomínal, že v přestupkovém řízení se nevycházelo jen z dokumentace PČR, nýbrž ve věci bylo nařízeno jednání a provedeny důkazy, včetně dokumentace PČR. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného je přesvědčivé. V odůvodnění správní orgány hodnotily výpověď svědkyně L.S. spolu s hodnocením ostatních důkazů. Teprve poté dospěly k závěru, že její výpověď není věrohodná.

Žalovaný není nadřízeným orgánem PČR, a proto nemůže řešit chování policistů. Z dokumentace PČR ale vyplývá, že to byl právě žalobce, kdo se choval arogantně. Provedené důkazy podle názoru žalovaného nenasvědčují tomu, že by policisté jednali nezákonně. Žalovaný dále vysvětlil, z jakého důvodu nebylo prováděno místní šetření ohledně přesného určení polohy vozidla PČR a vozidla manželů S.

Vozidlo PČR zastavilo v malé vzdálenosti za vozidlem manželů S. jak vyplývá z výpovědí obou policistů. Žalobce byl podezřelý z řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Toto nemohlo být prokázáno, protože odmítl dechovou zkoušku, a tak byl vyzván k podání vysvětlení na služebně PČR.

Všechny důkazy (a ostatní podklady) byly získány v souladu se zákonem.

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla důvodná. Vycházel přitom z dále uvedených závěrů.

K vyřízení věci nemusel soud nařizovat jednání, protože žalovaný předem s vyřízením věci bez nařízení jednání výslovně souhlasil, a žalobce s takovým zákonným způsobem vyřízení žaloby nevyslovil v zákonné lhůtě nesouhlas, což zákon považuje za souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

V rámci vlastního řešení žaloby považuje soud za potřebné nejdříve uvést, že v dané věci se jednalo o problematiku přestupků podle § 22 odst. 1 písm. d/,l/ zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZoP).

V § 22 odst. 1 písm. d/ ZoP je uvedeno, že přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích se přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví.

Zvláštním právním předpisem je míněn § 4 písm. b/ silničního zákona, v němž je uvedeno, že při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, pokyny policisty, pokyny osob oprávněných k řízení provozu na pozemních komunikacích podle § 75 odst. 5, 8 a 9 a zastavování vozidel podle § 79 odst. 1 a pokyny osob, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis vydanými k zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

V § 22 odst. 1 písm. l/ ZoP je uvedeno, že přestupku se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis [pozn. soudu: jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), je míněno jednání uvedené v § 22 odst. 1 písm. a) až k) ZoP].

Řízení o přestupku je řízením správním (§ 51 zákona o přestupcích). Řízení o přestupcích bylo v této věci zahajováno z moci úřední (§ 67 odst. 1 téhož zákona, § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád – dále jen správní řád).

Mezi účastníky řízení (žalobcem na straně jedné a žalovaným na straně druhé) bylo nesporné, že dne 6.2.2010 v 19.15 hod., v obci T. ve směru jízdy na obec Spálené Poříčí bylo uniformovanými příslušníky PČR – dopravního inspektorátu Plzeň-jih pprap. J.T. a pprap. L.Š. kontrolováno motorové vozidlo tov.zn. Suzuki, RZ: X. Policisté jeli ve služebním vozidle, jež bylo vybaveno výstražným světelným označením modré barvy a výstražným světelným nápisem STOP (umístěným v přední části policejního vozu).

Žalobce především namítal, že předmětné vozidlo neřídil. Tvrdil, že se z rozhodnutí žalovaného nedozvěděl, z jakého konkrétního a opodstatněného důvodu nelze přihlédnout k výpovědi svědkyně L.S. – jeho manželky.

Tento žalobní bod nebyl důvodný.

Úvodem považuje soud za nezbytné zdůraznit, že z předloženého správního spisu vyplývá (výpověď policisty pprap. L. Š. učiněná před městským úřadem dne 8.3.2010, pod č.j.:MUBlov 02448/2010/D-11/SVV/Ša), že vozidlo Suzuki bylo policisty kontrolováno v rámci akce dodržování bezpečnosti provozu. Ze správního spisu nevyplývá, že by uvedení policisté žalobce nebo jeho manželku znali. Ostatně žalobce (ani jeho manželka) nic takového v přestupkovém řízení také neuváděli.

Z toho, co bylo nyní uvedeno podle názoru soudu vyplývá, že policisté vykonávali jen svoji služební povinnost a na provedené kontrole a jejím výsledku neměli žádný zájem. Opačná situace však byla u žalobce, který byl „ohrožen“ zadržením řidičského průkazu.

Žalovaný (a před ním městský úřad) proto neměl žádný důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení policistů, jenž byli v přestupkovém řízení vyslechnuti jako svědci. Odlišnosti tvrzení těchto svědků o tom, v jaké vzdálenosti jelo policejné vozidlo za později kontrolovaným vozidlem Suzuki, a kde přesně policejní vozidlo u vozidla Suzuki před provedením kontroly zastavilo, jsou pouze odhadem policistů, které nemusí být naprosto přesné, což ale neznamená zpochybnění věrohodnosti svědeckých výpovědí policistů (viz. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.9.2007, č.j. 4As 19/2007-114, který je dostupný v ASPI).

Naproti tomu svědkyně L.S. (žalobcova manželka) měla na věci zájem, neboť její manžel byl „ohrožen“ zadržením řidičského průkazu a řízením o přestupku, a proto žalovaný dospěl k opodstatněnému závěru, že její tvrzení o tom, že řídila vozidlo Suzuki, je nevěrohodné. Ostatně odůvodnění rozhodnutí žalovaného je v tomto směru naprosto dostatečné (str. 9).

Tvrzení uvedené svědkyně byla vyvrácena výpověďmi svědků – kontrolujících policistů pprap. J.T. a pprap. L.Š. Navíc nelze přehlédnout, že pprap. J.T. se před městským úřadem dne 8.3.2010, č.j.:MUBlov 02448/2010/D-11/SVV/Ša, po zákonném poučení, ve své výpovědi nejdříve odvolal na úřední záznam ze dne 6.2.2010. Poté popsal důvod, průběh a výsledek kontroly vozidla Suzuki. Kromě jiného uvedl, že policejní vozidlo jelo za vozidlem Suzuki z obce H. směrem do obce T. Řidič vozidla nereagoval na výstražné světelné znamení PČR modré barvy s předním nápisem STOP. Při kontrole řidiče Ing. R.S. u rekreační chalupy byl z jeho dechu cítit alkohol. Řidič odmítl dechovou zkoušku. Rovněž se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve nebo moči. Na místě kontroly bylo policisty sepsáno „Oznámení přestupku“, které řidič nepodepsal.

Uvedeným postupem se podle názoru soudu stal z úředního záznamu (PČR) ze dne 6.2.2010, který je součástí správního spisu, jeden z podkladů pro rozhodnutí.

Za této situace by bylo provedení místního šetření ohledně polohy obou vozidel nadbytečné, protože kontrolující policisté neměli žádné pochybnosti o osobě řidiče vozidla Suzuki.

V této souvislosti je vhodné dodat, že ve správním spisu je založený policisty vyplněný formulář „Oznámení přestupku“ ze dne 6.2.2010, v němž je, kromě jiného uvedeno, že řidič (žalobce) byl policisty při kontrole vyzván, aby se podrobil dechové zkoušce na alkohol, což odmítl. V listině je uvedeno, z jakých přestupků byl žalobce podle policistů podezřelý. V části listiny určené pro vysvětlení a podpis občana, který je podezřelý z přestupku, je uvedeno, se odmítl vyjádřit a podepsat.

Oba jmenovaní policisté ve svých výpovědích před městským úřadem dne 8.3.2010, pod č.j.:MUBlov 02448/2010/D-11/SVV/Ša shodně uvedli, že po zastavení u vozidla Suzuki ze dveří řidiče vystoupil jen obviněný z přestupku (pozn. soudu: žalobce). Tito svědci vyloučili, že se otevřely ještě jiné dveře vozidla Suzuki, a že ve vozidle cestoval ještě někdo jiný.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem nebylo nutné provádět ohledně polohy obou vozidel místní šetření.

Z obsahu správního spisu je z výše popsaných důvodů podle názoru nepochybné, že řidičem vozidla Suzuki byl žalobce, a tak bylo nadbytečné, aby policisté v rámci kontroly vozidla Suzuki prováděli ještě výslech manželky žalobce. Ta ostatně byla jako svědkyně vyslechnuta v přestupkovém řízení.

Žalobce dále namítal, že kontrolující policisté se k němu chovali arogantně až agresivně.

Tento žalobní bod nebyl důvodný.

Při posuzování tohoto žalobního bodu je nutno poukázat na obsah správního spisu, zejména na obsah úředního záznamu policie ze dne 6.2.2010. V této listině je mimo jiné uvedeno, že se řidič Ing. R.S. choval agresivně. Současně je potřebné znovu zmínit, že žalovaný (ani městský úřad) neměl žádný důvod pochybovat o věrohodnosti výpovědí kontrolujících policistů, a tím ani pochybovat o věrohodnosti obsahu jejich úředního záznamu.

Policisté kontrolovali vozidlo Suzuki v rámci bezpečností akce. Navíc je potřebné zdůraznit, že žalovaný ani městský úřad nebyly nadřízenými orgány policistů.

Žalobce také namítal, že s kontrolujícími policisty odjel na Obvodní oddělení PČR do Blovic jen pod hrozbou použití donucovacích prostředků, čímž došlo k porušení § 53 odst. 1 zákona o Policii České republiky.

Tento žalobní bod nebyl důvodný.

V § 53 odst. 1 zákona č.273/2008 Sb., o Policii České republiky je stanoveno, že policista je oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku anebo k ochraně veřejného pořádku.

Ze svědeckých výpovědí obou policistů učiněných před městským úřadem dne 6.3.2010, pod č.j.:MUBlov 02448/2010/D-11/SVV/Ša vyplývá, že žalobce odjel s policisty na Obvodní oddělení PČR do Blovic dobrovolně.

Žalobcem namítaná okolnost, že po skončení výpovědi na PČR musel jít z Blovic do své rekreační chalupy vzdálené 9 km, nebyla předmětem přestupkového řízení a žalovaný nebyl věcně příslušný uvedenou okolnost posuzovat.

Konečně žalobce poukazoval na porušení § 51 odst. 1 správního řádu, neboť podle jeho názoru jednali kontrolující policisté v průběhu silniční kontroly v rozporu se zákonem o Policii České republiky a v přestupkovém řízení nevypovídali pravdu.

Tento žalobní bod nebyl důvodný.

V § 51 odst. 1 správního řádu je uvedeno, že k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

Žalovaný (a před ním městský úřad) použil k rozhodnutí jen podklady, jež byly získány v souladu se ZoP a správním řádem. Jednalo se především o svědecké výpovědi kontrolujících policistů, výpověď svědkyně L.S. a výpověď žalobce. V předchozí části rozsudku bylo již vysvětleno, z jakého důvodů ale byla výpověď manželky žalobce nevěrohodná. V průběhu posuzovaného přestupkového řízení vycházel městský úřad a žalovaný i z úředního záznamu PČR.

Závěrem soud konstatuje, že v řízení, které bylo završeno napadeným rozhodnutím žalovaného (ve spojení s rozhodnutím městského úřadu), bylo prokázáno, že se žalobce dne 6.2.2010 dopustil přestupků podle § 22 odst. 1 písm. d/, l/ ZoP, a že byl za tyto přestupky postižen sankcemi, jež měly oporu v ZoP.

Jinak řečeno, soud shledal žalobu za nedůvodnou, a proto ji v souladu se zákonem zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s – výrok I . rozsudku).

Žalobce nebyl procesně úspěšný, a proto nemá proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný se tohoto práva (pozn.soudu: mohl se úspěšně domáhat jen náhrady účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly nad rámec jeho běžné úřední činnosti) vzdal, a proto soud dále v souladu se zákonem vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s.ř.s. – výrok II. rozsudku).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu (§102, §106 odst. 2,4 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v §103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná (§104 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s.ř.s.).

Stěžovateli vzniká podáním kasační stížnosti poplatková povinnost ve výši 3.000 Kč (§ 2 odst. 2 písm. d/, § 4 odst. 1 písm. d/, § 5 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích a položka 15 sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k tomuto zákonu).

V Plzni dne 14. února 2011

JUDr. Zdeněk Pivoňka,v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lenka Kovandová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru