Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 35/2010 - 43Rozsudek KSPL ze dne 29.11.2010

Prejudikatura
4 Ads 50/2009 - 63

přidejte vlastní popisek



17 A 35/2010-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně A. K., bytem D., zastoupené PhDr. Mgr. Janou Koutnou, advokátkou se sídlem 344 01 Domažlice, Kostelní 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem 306 13 Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě ze dne 21.5.2009 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2010 č.j.: X,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2010 č.j.: X a jemu předcházející rozhodnutí Městského úřadu Domažlice, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 2.12.2009 č.j.: X se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce PhDr. Mgr. Jany Koutné na nákladech řízení částku 1.600,-Kč nejpozději do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou, k níž byla připojena kopie shora uvedeného napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2010, se žalobkyně domáhá zrušení tohoto rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Domažlice, odbor sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen MěÚ), ze dne 2.12.2009 č.j.: X, jakož i tohoto rozhodnutí MěÚ ze dne 2.12.2009 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobkyně v žalobě vyjádřila svůj nesouhlas, neboť podle ní zdravotní stav je takový, že nezvládá 15 úkonů soběstačnosti a úkonů péče o vlastní osobu (tedy více než 12 úkonů) s odkazem na lékařské zprávy předložené v průběhu řízení i vyjádřený nesouhlas se závěry Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracoviště v Plzni (dále jen PK MPSV), takže dle § 8 zákona o sociálních službách je nutné ji považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby a

2 - pokračování -

17 A 35/2010

tudíž má nárok na příspěvek na péči. Závěrem byly také požadovány náklady tohoto řízení bez specifikace.

Poté žalobkyně soudu zaslala kromě jiných písemností i lékařské zprávy z doby před a po vydání napadeného rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 19.8.2010 nesouhlasil s argumenty obsaženými v žalobě, neboť přezkoumal řízení, které rozhodnutí předcházelo, a neshledal rozpor s právními předpisy, když žalobkyně ve svém odvolání namítala nesprávné posouzení úkonů, které nezvládá a při kterých je závislá na pomoci jiné osoby, přičemž vycházel z posouzení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné osoby PK MPSV a dále přihlédl ke skutečnosti, že výsledky sociálního šetření a posouzení stupně závislosti OSSZ Domažlice (tj. Okresní správa sociálního zabezpečení Domažlice, dále jen OSSZ) a PK MPSV se shodují. Dále žalovaný sdělil, že výsledek posouzení stupně závislosti OSSZ byl MěÚ doručen dne 24.11.2009 a 26.11.2009 byla žalobkyně vyrozuměna, že má v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu (tj. zákon č. 500/2004 Sb.), možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí a k podkladům pro rozhodnutí se do 01.12.2010 vyjádřit, ale vyjádření k podkladům rozhodnutí bylo písemně doručeno na MěÚ až dne 02.12.2010 a téhož dne vydal MěÚ na základě sociálního šetření a určení stupně závislosti OSSZ rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na péči, protože žalobkyně nezvládá nebo zvládá s pomocí nebo s dohledem 9 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti (dále jen úkony), a to koupání nebo sprchování; péče o ústa, vlasy, nehty, holení; dodržování léčebného režimu; obstarávání osobních záležitostí; zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku; obstarávání si potravin a běžných předmětů (nakupování); běžný úklid v domácnosti; přepírání drobného prádla a další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti, přičemž dle OSSZ se jedná o 8 úkonů (kromě dodržování léčebného režimu) a PK MPSV se zcela shodla s výsledkem sociálního šetření. Závěrem bylo navrženo zamítnutí žaloby, nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků a byl vysloven souhlas s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání a v případě úspěchu ve věci nebude žalovaný uplatňovat právo na náhradu nákladů řízen. í

Ze zaslaného správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti: - Dne 17.6.2009 byla MěÚ doručena žádost žalobkyně o příspěvek na péči. - MěÚ provedl šetření ohledně žalobkyně dne 18.6.2009 dle „Záznamu o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby“ s tím, že budou důležité lékařské nálezy, jelikož nelze objektivně posoudit, které úkony žalobkyně skutečně zvládne a které nikoliv, protože během celého šetření bylo neustále sdělováno, že žalobkyně má velké bolesti a vše dělá s bolestí a potřebuje pomoc téměř při všech úkonech péče o vlastní osobu i soběstačnosti. - OSSZ k žádosti MěÚ dne 23.11.2009 posoudila stupeň závislosti žalobkyně osoby pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen ZSS), s tím, že žalobkyně není osobou, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 ZSS. - Dne 26.11.2009 (dle založené doručenky) byla žalobkyně písemně vyrozuměna o tom, že se může vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí ve věci žádosti o přiznání příspěvku na péči ústně nebo písemně do pěti dnů ode dne doručení vyrozumění. - Žalobkyně dne 1.12.2009 (dle připojené obálky) předala k poštovní přepravě písemné vyjádření k podkladům rozhodnutí, kdy vyjádřila nesouhlas i důvody nesouhlasu se

3 - pokračování -

17 A 35/2010

šetřením MěÚ dne 18.6.2009 ohledně závislosti. - Záznam sociální pracovnice MěÚ ze dne 2.12.2009 týkající se skutečnosti, že uvedeného dne bylo doručeno vyjádření žalobkyně, ale protože lhůta pro možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí uplynula 1.12.2009, bylo vyjádření založeno do spisu a dne 2.12.2009 bylo vydáno rozhodnutí ve věci. - Rozhodnutím MěÚ ze dne 2.12.2009 č.j.: X (téhož dne vypraveno) nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na péči s odůvodněním, že žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při celkem při 8 vyjmenovaných úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti, ale nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 4.12.2009. - Dne 22.12.2009 bylo MěÚ doručeno včasné odvolání žalobkyně proti shora uvedenému rozhodnutí, ve kterém nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu s tím, že dle ní součet úkonů, které nemůže sama zvládnout činí 15, takže je nutno ji považovat dle § 8 ZSS ze osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby i s odkazem na uvedené lékařské zprávy. - PK MPSV k žádosti žalovaného (odvolací orgán) pro účely odvolacího řízení dne 19.1.2010 posoudila zdravotní stav žalobkyně a shledala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o osobu, která se podle § 8 ZSS považuje za závislou na pomoci fyzické osoby. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nepotřebovala každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Také bylo uvedeno, že účastník řízení nebyl jednání přítomen a nebyl s posudkovým závěrem seznámen. Není však zjistitelné složení komise, když je na písemnosti, k níž byla připojena i příloha týkající se hodnocení závislosti podle ZSS, uveden pouze zaručený elektronický podpis MUDr.V. - Dne 2.2.2010 bylo žalovanému doručeno vyjádření žalobkyně ze dne 1.2.2010 k podkladům rozhodnutí, ve kterém se vyjádřila k předmětnému posudku, když opět nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu, protože posudek nepovažuje za dostatečný podklad pro vydání rozhodnutí, neboť nevychází z jejího skutečného zdravotního stavu. - PK MPSV dne 23.2.2010 k žádosti žalovaného doplnila posudek, kdy i nadále setrvala na svém posudkovém závěru ze dne 19.1.2010. - Žalovaný poté žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19.3.2010 č.j.: X (doručené žalobkyni dne 24.3.2010) odvolání žalobkyně zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že jako odvolací orgán přezkoumal soulad shora napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumal jen v rozsahu námitek, uvedených v odvolání a po přezkoumání shledal odvolání jako nedůvodné, a proto bylo rozhodnutí MMP potvrzeno; odkázáno bylo i na posudek PK MPSV se zdůrazněním, že rozporované úkony: - příprava stravy (tj.rozlišení jednotlivých potravin, výběr nápojů, vybalení potravin), - vaření, ohřívání jednoduchého jídla (tj. sestavení plánu jídla, očištění a nakrájení potřebných surovin, vlastní příprava jednoduchého teplého jídla), - mytí nádobí (umytí a osušení nádobí, uložení použitého nádobí), - péče o prádlo (třídění prádla na čisté, špinavé, skládání prádla a ukládání na vyhrazené místo) -péče o lůžko (ustlání, rozesílání lůžka.výměna lůžkovin),

4 - pokračování -

17 A 35/2010

- udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady (udržování vybavení domácnosti v čistotě, třídění odpadu, vynášení odpadů na vyhrazené místo), vyhodnotila PK MPSV jako úkony, které je schopna žalobkyně na základě doložených lékařských zpráv zvládnout.

Následně k žádosti zdejšího soudu PK MPSV zaslala písemný materiál týkající se posouzení stupně závislosti – protokoly o jednání s posudkem ze dne 19.1. a jeho doplněním ze dne 23.2.2010, z nichž vyplývá, které lékařské zprávy byly PK MPSV posouzeny, ale např. na straně 3 posudku je uvedeno orthopedické vyšetření ze dne 3.11.2009 MUDr. K., ale žádná zpráva jmenovaného lékaře založena není (založena je ale zpráva MUDr. N. z uvedeného data); žalobkyně nebyla přítomna žádnému jednání uvedené komise a ani není uvedeno, že by byla pozvána k jednání či by byla komisí navštívena ve svém bydlišti a vyšetřena posuzujícími lékaři, i když žalobkyně podáním doručeným dne 19.1.2010 navrhla, aby si PK MPSV sama posoudila její zdravotní stav.

Na vyjádření žalovaného žalobkyně reagovala podáním ze dne 24.9.2010, ve kterém uvedla, že nesouhlasí s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání, a poté dne 4.10.2010 specifikovala jí požadované náklady řízení v celkové výši 1.600,-Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen s.ř.s.) a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). V případě zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí správního orgánu I.stupně nadřízeným správním orgánem (žalovaný) soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech sociální péče rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen správní orgán). Podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Při hodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházejícího řízení, dospěl soud k závěru, že žalovaný rozhodoval na základě zcela nedostatečně zjištěného skutkového stavu, stejně jako MěÚ. Žalovaný sice postupoval správně ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, když požádal PK MPSV o vypracování posudku, pokud by bylo řízení před vydáním rozhodnutí MěÚ dne 2.12.2009 bez vad, avšak vůbec se nezabýval skutečností, že posudek (i jeho doplnění) je zcela nedostatečný a nepřezkoumatelný. Dle soudu s ohledem na shora uvedené totiž nebyly shromážděny potřebné poklady ani v řízení před MěÚ. Ve správním spisu předloženém soudu žalovaným nejsou založeny žádné písemnosti vztahující se

5 - pokračování -

17 A 35/2010

k posouzení na OSSZ, na jehož základě bylo vydáno rozhodnutí 2.12.2009, kromě „výsledku posouzení stupně závislosti osoby….“, v němž nejsou uvedeny ani odkazy na lékařské zprávy a nelze tudíž zjistit, na základě jakých rozhodných skutečností byl vyhotoven posudek posudkového lékaře OSSZ a zda bylo provedeno vlastní vyšetření posuzujícího lékaře. Stejné nedostatky však obsahuje i posudek PK MPSV. Přitom k obsahu sociálního šetření měla žalobkyně výhrady již v řízení před MěÚ, jak konstatováno shora, ale k nim tento správní orgán vůbec nepřihlédl na základě nesprávně vyhodnocené skutečnosti o tom, že možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí již uplynula dne 1.12.2009, proto bylo vyjádření podané k poštovní přepravě dne 1.12.2009 a následující den doručené pouze založeno do spisu a správní orgán k jeho obsahu nepřihlédl, ačkoliv ve smyslu § 40 odst. 1 písm. a), d) správního řádu, v poslední den lhůty, t.j 1.12.2009, byla poštovní zásilka adresovaná MěÚ podána držiteli poštovní licence k doručení, tudíž vyjádření k podkladům rozhodnutí bylo uplatněno ve stanovené lhůtě. S ohledem na uvedená zjištění nelze dovodit, že by se ze strany uvedeného posudkového lékaře jednalo o skutečné posudkového zhodnocení, když vůbec v posudku nejsou popsány skutečnosti mající rozhodující vliv na péči žalobkyně o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, není uvedeno, z jakých podkladů – lékařských zpráv bylo vycházeno a nelze přehlédnout ani ustanovení § 25 odst. 3 ZSS, kdy OSSZ (stejně jako PK MPSV) je povinna při posuzování stupně závislosti vycházet ze zdravotního stavu posuzované osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledků sociálního šetření a zjištění potřeb této osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Ani z ustanovení § 16a odst. 3 zák. č. 582/1991 Sb. účinného od 1.7.2009, ve kterém je uvedeno, že orgán sociálního zabezpečení příslušný k posouzení zdravotního stavu zašle orgánu, který o posouzení požádal, pouze ty části posudku, které neobsahují údaje o zdravotním stavu posuzované osoby, nevyplývá, že by posudek OSSZ či PK MPSV neměl být náležitě odůvodněný a tím pro účastníky přesvědčivý. Přitom nemusí obsahovat citlivé údaje o zdravotním stavu posuzované fyzické osoby, ale postačí, pokud bude uvedeno, které úkony, brané v úvahu při posuzování závislosti, je tato osoba schopna provést samostatně, či jen za pomoci, ať již úplné či částečně, jiné fyzické osoby. Při posuzování soběstačnosti pro účely stupně závislosti musí být uvedeno, zda je schopna zvládnout zde taxativně vyjmenované úkony, či nikoliv.

Na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu bylo tedy vydáno nejprve rozhodnutí MěÚ dne 2.12.2009, v němž je pouze uvedeno, že bylo rozhodnuto nepřiznat žalobkyni příspěvek na péči s odůvodněním shora citovaným, přičemž neobsahuje odkaz na žádnou rozhodnou skutečnost, i když oproti sociálnímu šetření došlo ke snížení počtu úkonů, při nichž žalobkyně potřebuje pomoc či dohled, nejsou uvedeny informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s vyjádřením žalobkyně k podkladům rozhodnutí, tudíž takovéto rozhodnutí je v naprostém rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu.

Podmínky nároku na příspěvek na péči (dále jen příspěvek) jsou stanoveny v § 7 odst. 1, 2 ZSS, kdy příspěvek se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci a nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8. Ve smyslu § 8 ZSS je hodnocení úkonů péče o posuzovanou osobu a soběstačnosti realizováno ve čtyřbodové škále: zvládá (ke zvládnutí úkonu nepotřebuje jakoukoli pomoc nebo dohled), zvládá s dohledem (posuzovaná osoba sice daný úkon zvládá, ale pro kontrolu

6 - pokračování -

17 A 35/2010

jeho správnosti potřebuje dohled druhé osoby), zvládá s pomocí (osoba daný úkon zvládá pouze s pomocí, byť i částečnou, ze strany druhé osoby), a nezvládá. Záleží také na hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé úkony. Dle § 3 správního řádu postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho
úkonu s dalšími základními zásadami správního řízení.

Ustanovení § 25 odst. 3 ZSS předpokládá, že při posuzování stupně závislosti osoby se vychází ze zdravotního stavu osoby, který je doložen nálezem ošetřujícího lékaře, výsledkem sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, či výsledkem funkčních vyšetření a vlastním vyšetřením posuzujícího lékaře, proto posudkový závěr musí vycházet z dostatečně zjištěného skutkového stavu a být přesvědčivým způsobem odůvodněn. Podkladem posudku je sociální šetření prováděné sociálním pracovníkem za účelem zjištění schopnosti samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí z hlediska péče o vlastní osobu a soběstačnosti (§ 25 odst. 1 ZSS). Zjištěné skutečnosti o hodnocení jednotlivých úkonů stanovených v § 9 odst. 1, 2 ZSS zaznamenává sociální pracovník do příslušného tiskopisu a nepochybně by ještě měly být do „Protokolu o šetření závislosti osoby na pomoci jiné osoby“ v části souhrnná zpráva uvedeny případné rozdíly mezi tvrzeními zúčastněných osob a jejich chováním v době sociálního šetření s přihlédnutím k danému prostředí; případně uvést další důležité informace nezbytné k doplnění jednotlivých hodnocení a shrnout celkový výsledek šetření pro dokreslení celé situace.

V této věci však žalovaný po doručení odvolání žalobkyně ze dne 18.12.2009 místo zrušení napadeného rozhodnutí MěÚ ze dne 2.12.2009 vyžádal posudek PK MPSV, která je při posuzování stupně závislosti také povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 ZSS ze zdravotního stavu posuzované osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledků sociálního šetření a zjištění potřeb této osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek, který je v odvolacím řízení rozhodujícím důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti, jinak by totiž nemohl být podkladem pro odvolací správní orgán, který z něho vychází, ale těmto požadavkům však posudek podaný uvedenou komisí nevyhovuje, byť byl vyžadován nikoliv pro účely řízení soudního, ale pro účely odvolacího řízení správního ve smyslu § 28 odst. 2 ZSS a § 4 zák. č. 582/1991 Sb. I správní orgán musí totiž vycházet z posudku, který obsahuje nejen výrok, ale který musí být řádně a přesvědčivě odůvodněn s odkazem na doložený nález ošetřujícího lékaře, výsledek sociálního šetření, výsledek funkčních vyšetření a výsledek vlastního vyšetření posuzujícího lékaře či posuzujících lékařů, jak již konstatoval i Nejvyšší správní soud mimo jiné v rozsudku č.j. 4 Ads 50/2009-63 ze dne 30.9.2009. Těmto požadavkům posudek PK MPSV vypracovaný v projednávané věci naprosto nevyhovuje, neboť není prakticky vůbec odůvodněn. Proto v této věci dospěl soud k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci.

V řízenípředPK MPSVje proto nezbytně nutné zohlednění zdravotního stavu žalobkyně na základě nálezu ošetřujícího či odborných ošetřujících lékařů, závěrů posudkového lékaře, rovněž tak i přihlédnutí k výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby; také je na místě vycházet z vlastního vyšetření žalobkyně. Nezodpovězený zůstal např.

7 - pokračování -

17 A 35/2010

rozpor mezi závěrem OSSZ, že žalobkyně potřebuje pomoc při koupání nebo sprchování, péče o ústa, vlasy, nehty, holení a závěrem PK MPSV, že tyto úkony nezvládá. Jako rozporuplné se soudu např. jeví údaje, že žalobkyně chodící s oporou 2 francouzských holí je neschopna běžného úklidu domácnosti a přepírání drobného prádla, ale kupodivu je schopna mytí nádobí, péče o lůžko (mimo jiné i výměna lůžkovin), vaření (mimo jiné vlastní příprava jednoduchého teplého jídla) i udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady (mimo jiné i vynášení odpadů na vyhrazené místo).

Vzhledem k tomu, že žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí MěÚ potvrdil a odvolání žalobkyně zamítl, už i tím se stalo jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, navíc žalovaný se požadovaným způsobem dle správního řádu nevypořádal s námitkami žalobkyně obsaženými v odvolání, protože pouhý odkaz na to, že rozporované úkony (v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedené) vyhodnotila PK MPSV na základě lékařských zpráv, které ani nebyly ve výčtu uvedeny, jako úkony, které je žalobkyně schopna zvládnout, není v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu. Stejně tak, jak již bylo konstatováno, posudek PK MPSV nemá žádnou vypovídací hodnotu, neboť neobsahuje kromě shora citovaného výroku a připojené přílohy obsahující celkový přehled hodnocených úkonů a jejich zvládnutí žalobkyní žádné jiné skutečnosti zejména ve vztahu k námitkám žalobkyně.

Soud proto konstatuje, že žalovaný i MěÚ ve správním řízení nezjistili dostatečným způsobem a v souladu se zákonem (zejména § 25 odst. 3 ZSS) skutkový stav nezbytný pro vyhodnocení stupně závislosti žalobkyně na pomoci jiné fyzické osoby, čímž došlo k vadě řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., když nebyly respektovány ani základní zásady správního řízení. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě žalobkyně a napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2010 i jemu předcházející rozhodnutí MěÚ ze dne 2.12.2009 zrušil pro zjištěné vady řízení (§ 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 s.ř.s.), protože skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá ve spisu oporu a vyžaduje zásadní doplnění, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.), jak vyplývá z výroku I. rozsudku, neboť žalobní body uplatněné žalobkyní byly shledány důvodnými. V dalším řízení se správní orgán bude řídit právním názorem soudu vyjádřeným v tomto rozsudku, jak vyplývá z ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s., tedy doplní podklady v souladu s § 25 odst. 3 ZSS a po řádném vyhodnocení vydá nové rozhodnutí, které bude v souladu s příslušnými zákonnými předpisy. Nelze totiž připustit, aby takové závažné rozhodnutí, jakým je rozhodnutí o příspěvku na péči, bylo vydáno způsobem shora popsaným. Příspěvek na péči upravený v zákoně o sociálních službách (účinnost od 1.1.2007) navazuje obsahově na dávku zvýšení důchodu pro bezmocnost upravenou v § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a provázanost posuzování stupně bezmocnosti a stupně závislosti na pomoci jiné fyzické osoby je daná ustanovením § 120 ZSS, proto je nezbytné, aby bylo postupováno v návazných souvislostech, jelikož se jedná de facto o stejný obsah dávky, byť v ZSS se jedná o jinou definici, ale v podstatě zůstává zachován princip vztahu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a soběstačnosti (sebeobsluhy) osoby. Soud také podotýká, že žalovaný se dopustil i chyby v odůvodnění, kdy v poslední větě uvedl, že bylo rozhodnutí MMP potvrzeno, avšak v této věci nebylo žalovaným posuzováno rozhodnutí Magistrátu města Plzně, ale MěÚ Domažlice.

8 - pokračování -

17 A 35/2010

O náhradě nákladů řízení (výrok II.rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyni soud přiznal požadované náklady tohoto řízení ve výši 1.600,-Kč za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen AT)) podle § 9 odst. 2 ve smyslu § 7 bod 2.) AT 500,-Kč za jeden úkon právní služby, tj. 1.000,-Kč a dle § 13 odst. 3 AT 300,-Kč (náhrada hotových výdajů) na jeden úkon právní služby, tj. 600,-Kč za dva úkony. Lhůtu stanovenou k úhradě předmětné částky žalovanou žalobkyni k rukám jejího zástupce soud považuje za přiměřenou.

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 29. listopadu 2010

JUDr. Alena Hocká, v.r.


samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru