Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 34/2011 - 43Rozsudek KSPL ze dne 16.09.2011

Prejudikatura

3 Ads 155/2010 - 46


přidejte vlastní popisek

17A 34/2011-43

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce M. K., bytem P., zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Reiserem se sídlem Mikulášská tř. 9, 326 00 Plzeň, proti žalovanému Magistrátu města Plzně, se sídlem Plzeň, Martinská 2, adresa pro doručování Plzeň, nám. Republiky 16, v řízení o žalobě ze dne 13.5.2011 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011 č.j. X o doplatek na bydlení

takto:

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. dubna 2011 č.j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Pavlu Reiserovi se přiznává odměna ve výši 1.920,-Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Krajského soudu v Plzni na účet vedený u České spořitelny, a.s., pobočka Plzeň, č. účtu: X, VS: X.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tj. Magistrátu města Plzně, odbor státní sociální péče (dále jen MMP), ze dne 21.4.2011, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání ze dne 16.9.2009 a potvrzeno napadené rozhodnutí Úřadu městského obvodu Plzeň 1, odbor sociální (dále jen ÚMO 1) ze dne 10.září č.j. X, kterým byl žalobci podle § 44, § 61, § 66 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění (dále jen zákon), snížen od 1.8.2009 doplatek na bydlení z částky 299,-Kč na částku 175,-Kč měsíčně z důvodu vyššího přiznání dávky státní sociální podpory (příspěvek na bydlení) od Úřadu práce v Plzni než v předcházejícím posuzovaném období (od srpna 2009 byl příspěvek na bydlení zvýšen z částky 1619,-Kč na částku 1743,-Kč). V odůvodnění napadeného rozhodnutí MMP mimo jiné popsal průběh - pokračování -
2
17A 34/2011

řízení, jelikož původní rozhodnutí žalovaného ze dne 29.10.2009 č.j. X, jímž bylo odvoláním žalobce napadené prvoinstanční rozhodnutí ÚMO 1 ze dne 10.9.2009 č.j. X potvrzeno, bylo po podání žaloby žalobcem zrušeno pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24.11.2010 č.j. 17A 4/2010-73 a věc vrácena žalovanému k novému řízení a rozhodnutí, protože dle soudu bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle § 76 soudního řádu správního (zákon č. 150/2002 Sb., dále jen s.ř.s.); žalovaný poté vydal dne 21.4.2011 nové rozhodnutí, které bylo napadeno shora uvedenou žalobou ze dne 13.5.2011. Rovněž v nyní napadeném rozhodnutí žalovaný zdůraznil stejně jako v rozhodnutí ze dne 29.10.2009, že nelze do nákladů na bydlení zahrnovat platby do fondu oprav, fond odměn zástupce domu a správní poplatky. Sociální dávky – příspěvek na bydlení (dávka státní sociální podpory) z Úřadu práce v Plzni a doplatek na bydlení podle zákona o pomoci v hmotné nouzi nikdy nepokryjí do plné výše celkové náklady na bydlení občana. Příspěvek na bydlení od Úřadu práce v Plzni ze státní sociální podpory se snížil o Kč 124,- (1743-1619=124), a tím automaticky došlo ke snížení doplatku na bydlení o stejnou částku (299-175=124). Do odůvodněných nákladů na bydlení není započítána částka, kterou žalobce hradí do fondu oprav. Protože nelze věcně usměrňované nájemné, které hradí nájemci bytů v bytových družstvech, považovat za nájemné ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi a započítávat ho pro účely posouzení situace hmotné nouze v případě rozhodování o žádosti o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Pokud by stát prostřednictvím dávek pomoci v hmotné nouzi přispíval v plném rozsahu na úhradu záloh do fondu oprav či úhradu anuity, pak by tím také přispíval na zhodnocování majetku družstva nebo na zhodnocování majetku fyzických osob. Platby do fondu oprav, do něhož jsou povinni přispívat členové družstev i členové společenství vlastníků jednotek mají jiný účel než nájemné. Na složky, které jsou určeny ke zhodnocování nemovitosti, nelze z dávek pomoci v hmotné nouzi přispívat, protože podle zákona o pomoci v hmotné nouzi nemohou sociální dávky sloužit ke zhodnocování majetku. Na úhradu nákladů na údržbu na nezbytné opravy v nemovitosti pak nemá sloužit doplatek na bydlení. Odvod do fondu oprav tudíž není nákladem na bydlení, který by mohl být započítáván do odůvodněných nákladů na bydlení podle ustanovení § 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Fond odměn zástupce domu a správní poplatky nejsou rovněž z výše uvedených důvodů odůvodnitelným nákladem na bydlení pro stanovení výše doplatku na bydlení podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. Závěrem žalovaný uvedl, že odvolání bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno, protože rozhodnutí ÚMO 1 ze dne 10.9.2009 nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy a přezkoumáno bylo v rozsahu námitek uvedených v odvolání.

V žalobě následně doplněné žalobce zdůraznil, že do července 2010 byl nájemcem družstevního bytu Stavebního bytového družstva mladých Plzeň (dále jen družstvo), a jako takový byl povinen dle článku 13 Stanov družstva zejména platit nájemné za užívání bytu a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu anebo zálohy na ně ve výši stanovené představenstvem (dne 2.8.2010 došlo na základě Smlouvy o převodu vlastnictví družstevní bytové jednotky do vlastnictví člena družstva k vkladu tohoto práva do katastru nemovitostí), přičemž od platnosti zákona o hmotné nouzi (od ledna 2007) se v „Oznámeních o výši předpisu spojeného s užíváním bytu (družstva) vyskytovaly položky „Poplatek ze správu“ a „Fond odměn zástupce domu“ a do dubna 2009 byly započítávány do doplatku na bydlení, ale poté byly bez udání důvodu vyloučeny a ani MMP se v odvolacím řízení žádnými důvody nezabýval. Po podání žaloby krajský soud přikázal MMP vypracovat nové rozhodnutí - pokračování -
3
17A 34/2011

obsahující důvody vyloučení žalovaných položek z nezbytných nákladů na bydlení, ale i nové rozhodnutí MMP ze dne 21.4.2011 obsahuje obšírné irelevantní a lhostejné výklady, kdy jádrem argumentace je fikce, že nájemné v zákoně o pomoci v hmotné nouzi není nájemné z družstevních bytů, proto není možné započítat žádnou část nájemného z družstevního bytu do odůvodněných nákladů na bydlení podle uvedeného zákona, stejné je to i ohledně výkladu o platbách do „Dlouhodobého fondu oprav“. Podle výkladu žalovaného by osoba v hmotné nouzi, která bydlí v družstevním bytě, byla nucena hradit náklady na bydlení také z příspěvku na živobytí, proto úvaha MMP, že pojem „nájemné“ v zákoně o pomoci v hmotné nouzi vylučuje nájemné z družstevního bytu, je svévolná a nezákonná. Dále bylo uvedeno, že každé správní rozhodnutí musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno, aby bylo zřejmé, z jakých podkladů správní orgán při svém rozhodování vycházel, které důkazy a podklady měl pro své rozhodování k dispozici a jak tyto důkazy a podklady vyhodnotil jednotlivě a dále v jejich souhrnu. Tento postup však napadené rozhodnutí a odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaného zcela postrádá a z toho důvodu se jedná o nepřezkoumatelné rozhodnutí. Navíc je rozhodnutí v rozporu se závazným pokynem soudu, který byl správnímu orgánu dán v předchozím řízení. Rozhodnutí tak trpí zcela zjevnou vadou, avšak zásadního charakteru (§ 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s.). Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí MMP ze dne 21.4.2011 a vrácení věci žalovanému k novému projednání a rozhodnutí, současně žalobce požádal o ustanovení zástupce.

Pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 24.5.2011 byl žalobci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Pavel Reiser.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, k němuž připojil i originál správního spisu, dne 12.8.2011 uvedl, že ponechává rozhodnutí na úvaze soudu, protože ve věci započítávání plateb do fondu oprav do odůvodněných nákladů na bydlení postupoval podle zaběhnuté celostátní praxe a tyto platby do odůvodněných nákladů nezapočítával. Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud dospěl naopak k závěru (rozsudky sp.zn. 3 Ads 155/2010-46 ze dne 3.3.2011 a 4 Ads 20/2011-72 ze dne 26.5.2011), že odůvodněnými náklady na bydlení ve smyslu § 34 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi jsou také platby do fondu oprav v obvyklé výši, je zřejmé, že dosavadní praxe žalovaného byla tímto rozhodnutím shledána jako nesprávná.

Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. 17A 4/2010 bylo zjištěno, že pravomocným rozsudkem ze dne 24.11.2010 bylo pouze rozhodnutí MMP ze dne 29.10.2009 č.j. X zrušeno pro vady řízení a věc vrácena MMP k novému řízení a rozhodnutí s odůvodněním, že napadené rozhodnutí MMP bylo vydáno v rozporu s ust. § 68 odst. 3 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), tudíž je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, proto bylo zrušeno dle § 76 odst. 1 s.ř.s.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech pomoci v hmotné nouzi rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti - pokračování -
4
17A 34/2011

předsedy senátu.

Podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Soud pouze poznamenává, že neschopnost zákonodárců ohledně srozumitelnosti obsahu zákonných předpisů nemůže jít k tíži občanů, kteří nemají žádnou možnost nápravy v takovém případě, jako je i nyní projednávaný, kdy znění zákona je buď ne zcela jednoznačné či umožňuje několikerý možný výklad, což nelze odstranit ani množstvím metodických pokynů, kterými ministerstvo práce a sociálních věci vlastně vysvětluje, jak má být obsah předpisu chápán či jakým způsobem má být postupováno. V této věci dospěly správní orgány k nesprávnému závěru, že příslušný předpis (zákon o hmotné nouzi) týkající se doplatku na bydlení se vlastně nevztahuje na náklady bydlení spojené s užíváním družstevního bytu, ač v ČR existuje vedle sebe nájemné bydlení, užívání družstevního bytu a užívání bytu v osobním vlastnictví. Upřednostnění nájemního bydlení před ostatními formami bydlení je však diskriminující.

V této věci soud nepřehlédl ani pochybení žalovaného, jenž nedostatečným způsobem realizoval rozsudek zdejšího soudu č.j. 17A 4/2010-73 ze dne 24.11.2010, jelikož místo toho, aby zrušil odvoláním napadené rozhodnutí ÚMO Plzeň 1 ze dne 10.9.2009 č.j. X neobsahující žádné konkrétní důvody, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno, vydal sám nové rozhodnutí, jímž se pokusil napravit pochybení prvostupňového orgánu, tj. ÚMO 1, jehož rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro stejné nedostatky, pro něž bylo zrušeno předchozí napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 29.10.2009 č.j. X rozsudkem ze dne 24.11.2010. Ovšem i nově vydané rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011 napadené žalobou je jen trochu vylepšené v části odůvodnění, avšak ve výroku obsahuje závažné pochybení, neb není uvedeno přesné datum rozhodnutí ÚMO 1 napadeného odvoláním žalobce, je totiž pouze uvedeno rozhodnutí ze dne 10. září, ale bez uvedení roku; závažnější je však zjištění, že odůvodnění obsahuje již předtím vytýkané vady rozhodnutí, proto není ani tentokráte rozhodnutí plně v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu, jak ostatně uvedl i zástupce žalobce v doplnění žaloby dne 7.6.2011, s jehož výtkami se soud ztotožňuje. Rovněž nelze přehlédnout, že správní spis předložený žalovaným není kompletní, jelikož neobsahuje např. žádost žalobce o dávku, ani podklady použité ÚMO 1 pro vydání rozhodnutí ze dne 10.9.2010, ač byl žalovaný soudem vyzván k zaslání kompletního správního spisu.

Rozhodujícím důvodem zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011 je však názor vyjádřený Nejvyšším správním soudem (dále jen NSS) v rozsudku č.j. 4 Ads 20/2011-72 ze dne 26.5.2011, jímž rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24.11.2010 č.j. 17 A 28/2010-34 (týkající se téhož žalobce i téže dávky hmotné nouze) zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že povahou platby do fondu oprav bytového družstva pro účely výpočtu výše doplatku na bydlení se již NSS v minulosti zabýval, a to rozsudkem č.j. 3 Ads 155/2010-46 ze dne 3.3.2011 (dostupný na www.nssoud.cz), proto v této věci dospěl soud k závěru, že odůvodněnými náklady na bydlení ve smyslu § 34 odst. 1 zákona jsou také platby do fondu oprav v obvyklé výši. S - pokračování -
5
17A 34/2011

obsahem uvedeného rozsudku NSS se zdejší soud plně ztotožnil, tudíž dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011 je důvodná, jelikož správní orgán, tj. žalovaný MMP (a předtím nepochybně i ÚMO 1), nezapočítal do odůvodněných nákladů na bydlení minimálně platby do fondu oprav, tudíž krajský soud žalobě žalobce vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 21.4.2011 pro zjištěné vady řízení (§ 78 odst. 1 věta první odst. 3, 4 s.ř.s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, jak vyplývá z výroku I. rozsudku, protože skutkový stav, který vzaly správní orgány za rozhodující ohledně doplatku na bydlení žalobce neobsahoval celé odůvodněné náklady na bydlení, jelikož nebyla zohledněna ani platba do fondu oprav, ač se rovněž jedná o odůvodněný náklad na bydlení. Zdejší soud ale nezrušil předcházející rozhodnutí ÚMO 1 ze dne 10.9.2009 s ohledem na shora citovaný rozsudek zdejšího soudu z 24.11.2010, který rozhodnutí ÚMO 1 nezrušil, ač tak učinit mohl. V dalším řízení se správní orgán bude řídit právním názorem soudu vyjádřeným v tomto rozsudku, jak vyplývá z ust. § 78 odst. 5 s.ř.s., tedy zruší rozhodnutí ÚMO 1 ze dne 10.9.2009 č.j. X, jehož obsah naprosto neodpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož není vůbec zjistitelný konkrétní důvod snížení doplatku na bydlení z částky 299,-Kč na 175,-Kč měsíčně od 1.8.2009, nepostačuje totiž pouhé konstatování, že byla zjištěna změna rozdílu mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení sníženou o příspěvek na bydlení a částkou o kterou příjem zvýšený o příspěvek na živobytí převyšuje částku živobytí. V této věci tedy ÚMO 1 poté vydá nové rozhodnutí, jehož výrok i obsah bude v souladu s příslušnými zákonnými předpisy a i s dostatečně vyjádřeným shora citovaným názorem NSS.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle něhož účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který měl ve věci úspěch, však náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven usnesením ze dne 24.5.2011 zástupcem advokát JUDr. Pavel Reiser; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s.ř.s.). Ustanovenému zástupci žalobce byla přiznána odměna za zastupování ve výši 1.920,-Kč v souladu s jím předloženým vyúčtováním ze dne 13.9.2011 - částka 2 x 500,-Kč za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava věci a doplnění žaloby), a 2 x 300,-Kč na úhradu hotových výdajů, což je v souladu s § 9 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a dále částka 320,-Kč, tj. DPH ve výši 20%, neboť ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (u zdejšího soudu vedeno pod Spr.č. 1239/2007), tedy celkem 1.920,-Kč. Předmětná částka bude vyplacena JUDr. P. Reiserovi z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě (výrok III. rozsudku), kterou soud považuje za přiměřenou.

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně

- pokračování -
6
17A 34/2011

prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 16. září 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru