Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 3/2010 - 23Rozsudek KSPL ze dne 12.12.2011

Prejudikatura

1 As 33/2010 - 67


přidejte vlastní popisek

17A 3/2010-23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuchynkou v právní věci žalobce: M.P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem nám.T.G.Masaryka 25, 304 72 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.12.2009 č.j. DSH/12621/09,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou soudu osobně dne 14.1.2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 15.12.2009 č.j. DSH/12621/09 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Rozhodnutím ze dne 15.12.2009 č.j. DSH/12621/09 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru dopravy, ze dne 31.8.2009 č.j. 2/OD-přest/412/09, jímž byl žalobce uznán vinným mj. přestupkem proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. [1] písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích s tím, že nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.

Přestupky jsou upraveny zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o přestupcích“).

Provoz na pozemních komunikacích je upraven zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“).

V žalobě žalobce především namítá, že žalovaný nesprávně vyložil ust. § 87 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. Ve svém rozhodnutí uvedl, že se žalobce podrobil sice nějaké lékařské prohlídce, avšak nikoliv ve smyslu citovaného ustanovení. Toto ustanovení však žádným bližším způsobem rozsah prohlídky neupravuje, pouze je v něm stanoveno, že držitel řidičského oprávnění je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením šedesáti let věku a nejpozději v den dovršení tohoto věku. Je pravda, že žalobce v zákonem stanoveném časovém rozpětí tuto prohlídku neabsolvoval, ale absolvoval ji 28.4.2009. Podle názoru žalobce je důležité, že v době události, tedy 25.5.2009, měl tuto pravidelnou lékařskou prohlídku za sebou. Je však otázkou, z jakého důvodu mu nebyl posuzujícím lékařem vydán posudek o zdravotní způsobilosti. Žalobce chce především poukázat na to, že skutečně neměl ve smyslu § 22 odst. 1 písm. e) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb. platný posudek o zdravotní způsobilosti, ale pokud citované ustanovení odkazuje na zvláštní předpis, tedy na zákon č. 361/2000 Sb., má jistě na mysli splnění povinnosti řidiče podrobit se pravidelné lékařské prohlídce ve smyslu § 87 odst. 3. Žalobce v době události měl pravidelnou lékařskou prohlídku, ale z nějakého důvodu mu nebyl vydán posudek vyšetřujícím lékařem. Je tedy otázka, zda skutečně naplnil svým jednáním znaky skutkové podstaty přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb. Podle názoru žalobce není s ohledem na shora uvedené skutečnosti jasné, zda pro naplnění znaků skutkové podstaty postačuje absence platného posudku o zdravotní způsobilosti, nebo současně absence pravidelné lékařské prohlídky, kterou však žalobce ve skutečnosti před předmětnou událostí absolvoval. Jednoznačné právní hodnocení není z rozhodnutí žalovaného patrno a je v tomto směru nepřezkoumatelné. Pokud žalovaný v rozhodnutí dále uvádí, že žalobcem doloženou lékařskou prohlídku považuje za nedostatečnou, není odůvodněno, z jakého důvodu je nedostatečná, popř. v jakém rozsahu má být prováděna apod. Žalobce rovněž uvádí, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nesprávně kvalifikováno jednání podle § 22 odst. písm. e) bod 4 zákona o přestupcích. Z těchto důvodů má žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodu rozhodnutí.

Žalovaný správní orgán se k žalobě vyjádřil tak, že jediným dokladem pro správní orgány může být jedině posudek o zdravotní způsobilosti podle § 87 odst. 7 a § 85 odst. 7 zákona o silničním provozu, resp. podle prováděcího právního předpisu. Prováděcí právní předpis upravuje jak rozsah pravidelné lékařské prohlídky, tak i náležitosti posudku. Vydáním posudku o zdravotní způsobilosti pak posuzující lékař garantuje rozsah pravidelné lékařské prohlídky ve smyslu § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu. Pokud žalobci nebyl vydán posudek o zdravotní způsobilosti při lékařské prohlídce dne 28.4.2009, nemohl rozhodnout žalovaný (shodně jako správní orgán I. stupně) jinak, než že žalobce neprokázal zdravotní způsobilost, která se prokazuje posudkem o zdravotní způsobilosti. Žalovaný pak musí rovněž poukázat na tu skutečnost, že se žalobce podrobil pravidelné lékařské prohlídce dne 26.5.2009 a byl mu vystaven posudek o zdravotní způsobilosti. Pokud by se žalobce skutečně dne 28.4.2009 podrobil pravidelné lékařské prohlídce ve smyslu § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu a v rozsahu prováděcí vyhlášky, považuje žalovaný za nelogické, aby se této prohlídce podroboval znovu necelý měsíc poté. Rovněž z toho pak lze dovodit, že dne 28.4.2009 nebyla žalobci provedena pravidelná lékařská prohlídka ve smyslu § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu. Žalovaný tak shrnuje, že posoudit zdravotní způsobilost řidiče v rozsahu prováděcí vyhlášky může toliko posuzující lékař, přičemž o posouzení způsobilosti vydá posudek. Pokud žalobce takovýto posudek nepředložil (resp. mu nebyl vůbec ke dni 25.5.2009 vystaven), naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích, a to tím, že dne 25.5.2009 řídil motorové vozidlo, ačkoliv nebyl držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti (tedy neprokázal, že se do 25.5.2009 podrobil pravidelné lékařské prohlídce podle § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu v rozsahu prohlídky podle prováděcí vyhlášky).

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“).

Ve smyslu § 31 odst. 2 s.ř.s. ve věcech přestupků rozhoduje specializovaný samosoudce.

Žaloba nebyla shledána důvodnou.

Podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích, ve znění účinném od 1.7.2006 do 31.7.2011, se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního 3f3fprávního předpisu ) [poznámka ) odkazuje na zákon o silničním provozu].

Podle § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu je držitel řidičského oprávnění, který není osobou uvedenou v odstavci 1, povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 60, 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky.

Podle § 88 odst. 1 zákona o silničním provozu po provedení pravidelné lékařské prohlídky vydá posuzující lékař povinné osobě posudek o zdravotní způsobilosti. Posudek o zdravotní způsobilosti musí mít písemnou formu.

Rozsah pravidelné lékařské prohlídky a vzor posudku o zdravotní způsobilosti a podrobnosti hodnocení zdravotní způsobilosti povinné osoby jsou upraveny vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou a náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat bezpečnostním pásem (vyhláška o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel) (dále jen „vyhláška č. 277/2004 Sb.“).

– 1 –

Ve věcech správního trestání došel Ústavní soud mj. k tomuto zásadnímu závěru: „Došlo-li ke změně kogentního ustanovení zákona, podle kterého rozhodoval státní orgán, jehož rozhodnutí podléhalo soudnímu přezkumu, tak, že v době, kdy o přezkumu rozhodoval soud, platilo již jiné zákonné ustanovení, které zásadním způsobem změnilo předchozí úpravu, podle níž bylo napadené rozhodnutí vydáno, musí se soud, pro který je rozhodující stav v době vydání rozsudku, s novým zněním zákona vypořádat. Pokud tuto změnu ani nezaznamená a rozhoduje tak, jako by ji ani nevzal na vědomí, jde z jeho strany o projev libovůle, který zakládá porušení Ústavou České republiky zaručených práv účastníka řízení. Takovým postupem je porušen čl. 90 Ústavy České republiky, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.“ (viz nález ze dne 3.6.2004 sp. zn. II. ÚS 163/03).

K tomu zdejší soud konstatuje, že zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, s účinností od 1.8.2011 sice v zákoně o přestupcích zrušil stávající ustanovení § 22 tohoto zákona [čl. III bod 1], ale do zákona o silničním provozu vložil nové ustanovení § 125c, podle jehož odstavce 1 písm. e) bodu 4 se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti [čl. I bod 45].

V důvodové zprávě k návrhu této novely zákona o provozu na pozemních komunikacích se uvádí, že návrh v souladu s přijatou vládní koncepcí reformy správního trestání (usnesení vlády č. 162 ze dne 20. února 2002) promítá nové principy správního trestání do zákona o silničním provozu. Skutkové podstaty přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které byly dosud obsaženy v zákoně o přestupcích, jsou návrhem začleněny do zákona o silničním provozu. Změny zákona o přestupcích souvisejí s uvedením zákona o silničním provozu do souladu s vládou stanovenými zásadami správního trestání. Dosavadní přestupky na úseky bezpečnosti a plynulosti silničního provozu se vypouštějí z přestupkového zákona a nově se zařazují do zákona o silničním provozu [viz Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, sněmovní tisk 26/0].

Porovnání aktuální právní úpravy s právní úpravou účinnou do 31.7.2011 svědčí toliko o určitém zpřesnění skutkové podstaty přestupku.

Vzhledem k uvedenému má zdejší soud za to, že v přezkoumávané věci nedošlo k tomu, že v době, kdy o přezkumu rozhoduje soud, by platilo již jiné zákonné ustanovení, které zásadním způsobem změnilo předchozí úpravu, podle níž bylo napadené rozhodnutí vydáno.

– 2 –

V žalobě žalobce připouští, že k okamžiku prováděné silniční kontroly skutečně neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti, namítá však, že lékařskou prohlídku absolvoval dne 28.4.2009 a v době události, tj. 25.5.2009, ji měl za sebou. Jednoznačné právní hodnocení není podle žalobce z rozhodnutí žalovaného patrno a předmětné rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné.

K tomu soud uvádí, že podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 277/2004 Sb. posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen „posudek“) vydává posuzující lékař po zhodnocení zdravotního stavu držitele řidičského oprávnění (dále jen „řidič“) zjištěného lékařskou prohlídkou a na základě vyhodnocení prohlášení řidiče (dále jen „posuzovaná osoba“) ke zdravotní způsobilosti, předchozích záznamů ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě, informací o zdravotním stavu posuzované osoby sdělených jejím registrujícím praktickým lékařem a dále výsledků dalších odborných vyšetření, která si vyžádal.

Z tohoto, jakož i dalších ustanovení prováděcího právního předpisu plyne, že nejprve se tu zjišťuje zdravotní stav posuzované osoby lékařskou prohlídkou, činí prohlášení posuzované osoby k její zdravotní způsobilosti, vyhledávají předchozí záznamy ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě a v některých případech se získávají informace o zdravotním stavu posuzované osoby od jejího registrujícího praktického lékaře a vyžadují výsledky dalších odborných vyšetření a teprve následně po zhodnocení zdravotního stavu posuzované osoby zjištěného lékařskou prohlídkou a na základě vyhodnocení prohlášení posuzované osoby k její zdravotní způsobilosti a předchozích záznamů ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě a případně informací o zdravotním stavu posuzované osoby sdělených jejím registrujícím praktickým lékařem a vyžádaných výsledků dalších odborných vyšetření vydává posuzující lékař posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel

K tomu, že řidič podstoupí lékařskou prohlídku a přesto mu nebude vydán posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, tak může dojít např. tehdy, nepředloží-li posuzujícímu lékaři stanovené prohlášení ke své zdravotní způsobilosti nebo nepodrobí-li se posuzujícím lékařem vyžádaným odborným vyšetřením.

Lékařskou prohlídkou (zejména § 6 odst. 1 vyhlášky č. 277/2004 Sb.) se tedy toliko zjišťují informace o zdravotním stavu posuzované osoby, až po zhodnocení informací o zdravotním stavu této osoby získaných lékařskou prohlídkou a z dalších uvedených zdrojů se vydává posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, resp. posudek se závěrem o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel bez podmínky nebo s podmínkou anebo posudek se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel (zejména § 2 až 5 vyhlášky č. 277/2004 Sb.).

Při lékařské prohlídce se tudíž zjišťuje část skutečností, na základě nichž se posuzuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, avšak odpověď na otázku, zda řidič je (s podmínkou či bez) nebo není k řízení motorových vozidel zdravotně způsobilý, je až v posudku. Náležitosti posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel jsou stanoveny zejména v § 4 a příloze č. 2 k vyhlášce č. 277/2004 Sb.

Soud samozřejmě vnímá, že ustanovení § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu stanovuje řidičům povinnost v určených lhůtách se podrobit pravidelné lékařské prohlídce. Podle norem správního trestání se však přestupku do 31.7.2011 dopustil ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích řídil motorové vozidlo a neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti, a od 1.8.2011 se jej dopustí fyzická osoba tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti. To má ostatně přímou vazbu na § 6 odst. 8 písm. d) zákona o silničním provozu, podle něhož řidič motorového vozidla musí mít při řízení u sebe doklad o zdravotní způsobilosti, pokud jde o řidiče podle § 87 odst. 3, a na § 89 zákona o silničním provozu, podle něhož povinná osoba, která nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti, je zdravotně nezpůsobilá k řízení motorových vozidel (a podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona řídit vozidlo může pouze osoba, která je mj. k řízení vozidla dostatečně tělesně a duševně způsobilá).

Z výše uvedeného, stejně jako z § 88 odst. 1 věty prvé zákona o silničním provozu [„po provedení pravidelné lékařské prohlídky vydá posuzující lékař povinné osobě posudek o zdravotní způsobilosti“], je zřejmé, že nelze ztotožňovat „pravidelnou lékařskou prohlídku“ a „posudek o zdravotní způsobilosti“. Rovněž je přitom ovšem patrné, že posuzující lékař sice nemůže vydat posudek o zdravotní způsobilosti bez provedení pravidelné lékařské prohlídky, ale že pravidelná lékařská prohlídka sama o sobě není úplným podkladem pro vydání posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.

Ze správních spisů soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 31.8.2009 č.j. 2/OD-přest/412/09 Městský úřad Nýřany, odbor dopravy, rozhodl, že žalobce je vinen mj. tím, že řízení vozidla prováděl v době, kdy se jako držitel řidičského oprávnění nepodrobil pravidelné lékařské prohlídce nejdříve 6 měsíců před dovršením 60 let věku, tedy bez platné lékařské prohlídky, tím porušil § 87 odst. 3 [zákona o silničním provozu], když se jako držitel řidičského oprávnění nepodrobil lékařské prohlídce nejdříve 6 měsíců před dovršením 60 let věku, a spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. [1] písm. e) bod 4 zákona o přestupcích, nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu. Toto své rozhodnutí odůvodnil Městský úřad Nýřany tím, že obviněný se nepodrobil zákonem požadované pravidelné lékařské prohlídce.

V odvolání proti tomuto rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobce jako odvolatel – za daných okolností: logicky – namítal, že pravidelnou lékařskou prohlídku absolvoval dne 28.4.2009, tedy mimo zákonem určený termín, ale současně před 25.5.2009.

Rozhodnutím ze dne 15.12.2009 č.j. DSH/12621/09 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, odvolání žalobce zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, kterým se žalobce uznává vinným mj. ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích, potvrdil. Toto své rozhodnutí odůvodnil odvolací správní orgán tím, že vzhledem k tomu, že odvolatel po celou dobu řízení nepředložil posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel ze dne 28.4.2009, je toho názoru, že odvolatel se sice podrobil „nějaké“ lékařské prohlídce, avšak nikoliv lékařské prohlídce ve smyslu § 87 odst. 3 zákona o silničním provozu. Odvolací správní orgán v tomto svém rozhodnutí dospěl k závěru, že o spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích ze strany odvolatele nejsou důvodné pochybnosti. Odvolatel totiž dne 25.5.2009 řídil motorové vozidlo i přes to, že neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti. K tomuto je třeba ještě poznamenat, že odvolatel byl povinen podrobit se lékařské prohlídce nejpozději dne 17.8.2008, přičemž k dopravní nehodě došlo dne 25.5.2009, a tedy odvolatel neměl provedenou lékařskou prohlídku přibližně 9 měsíců, a tedy jednání odvolatele rovněž naplňuje i materiální znak přestupku, tedy nebezpečnost činu pro společnost.

K tomu soud uvádí, že zejména tehdy, je-li odvolání zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí potvrzeno, tvoří rozhodnutí odvolacího správního orgánu s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně jeden celek.

V daném případě v popisu skutku ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně došlo k nežádoucí záměně podmínky odpovědnosti, kdy namísto toho, že řidič nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti, bylo uvedeno, že se ve stanovené lhůtě nepodrobil pravidelné lékařské prohlídce (k odlišnosti, ale i souvislostem těchto dvou institutů se odkazuje na předchozí partii odůvodnění tohoto rozsudku). Navzdory tomu – a oproti žalobci – má soud za to, že rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, neboť ne každé administrativní pochybení ve výroku způsobuje nesrozumitelnost a tedy nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí zakládající důvod k jeho zrušení. Rozhodnutí správního orgánu není totiž nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je-li rozpor v něm odstranitelný výkladem, tj. nebudou-li po interpretaci napadeného rozhodnutí jako celku pochyby o jeho významu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.8.2006 č.j. 1 Afs 38/2006-72, k dispozici na www.nssoud.cz). Při interpretaci skutku, z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným, lze pochyby rozptýlit již právní větou ve výroku rozhodnutí první instance [„spáchal přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. písm. e) bod 4 zákona o přestupcích, nemá platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu“] a dále zejména rekapitulací odpovědnosti v rozhodnutí odvolací instance [„Odvolatel byl napadeným rozhodnutím uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích, tedy že řídil motorové vozidlo a neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu.“]. Rozhodnutí správního orgánu tedy bylo stiženo formální vadou, žalobce jím však nebyl zkrácen na právech, která mu náleží.

Podle názoru soudu zde není ani nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí, protože i když správní orgán prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí – nesprávně – spatřoval odpovědnost žalobce za naplněnou nepodrobením se pravidelné lékařské prohlídce, odvolací správní orgán v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedl tuto záležitost na pravou míru tím, že dostatečně jasně vyjevil, že odpovědnost žalobce za příslušný přestupek je naplněna tím, že žalobce řídil motorové vozidlo i přes to, že neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel.

V daném případě je rozhodné, že žalobce doznává, že v inkriminované době (25.5.2009) neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zákona o silničním provozu (a prováděcího právního předpisu). Ani soud proto nemá pochybnosti o tom, že žalobce dne 25.5.2009 v provozu na pozemních komunikacích řídil motorové vozidlo a neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti podle zvláštního právního předpisu (tj. tento posudek k uvedenému okamžiku fakticky neexistoval), čímž se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. e) bodu 4 zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31.7.2011.

Na výše uvedeném nic nemění ani to, že správní orgán prvního stupně se skutečně dopustil zřejmé nesprávnosti, když příslušné právní ustanovení prezentoval v neúplné formě „podle § 22 odst. písm. e) bod 4 zákona o přestupcích“. Soud má za to, že se jedná jen o takovou vadu řízení, která nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, neboť zde nelze důvodně očekávat, že by rozhodnutí správního orgánu bylo jiné, kdyby k takové vadě nedošlo.

Lze tudíž shrnout, že podle názoru soudu nelze žalobu považovat za důvodnou.

Jelikož žaloba nebyla shledána důvodnou, soud ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Jak žalobce, tak žalovaný správní orgán souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.).

Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán se však práva na náhradu těchto nákladů vzdal, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.). Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 12. prosince 2011

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.

Za správnost: Kováříková
samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru