Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 23/2010 - 32Rozsudek KSPL ze dne 22.04.2011

Prejudikatura

8 Afs 21/2009 - 243

6 As 50/2003

8 As 3/2005

7 As 28/2009 - 99


přidejte vlastní popisek

17A 23/2010-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Kuchynkou v právní věci žalobce: R.J., bytem P., zastoupeného Mgr. Janem Lego, advokátem se sídlem Lochotínská 18, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, se sídlem Škroupova 18, 306 13 Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18.1.2010 č.j. DSH/311/10,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 29.3.2010 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 18.1.2010 č.j. DSH/311/10 a vrácení věci žalovanému k novému projednání.

Rozhodnutím ze dne 18.1.2010 č.j. DSH/311/10 Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, odboru dopravy – dopravního úřadu, ze dne 30.11.2009 č.j. OD/10887/09/Kk, jímž se žalobce uznává vinným ze spáchání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. b) a písm. l) zákona o přestupcích, porušením ust. § 5 odst. 2 písm. b) a ust. § 11 odst. 2, ust. § 18 odst. 1 a ust. § 47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, za což mu na základě ust. § 22 odst. 5 zákona o přestupcích byly uloženy sankce pokuty ve výši 15.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 10 měsíců.

Přestupky jsou upraveny zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o přestupcích“).

Provoz na pozemních komunikacích je upraven zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o silničním provozu“).

Není-li v zákoně o přestupcích nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahuje se na řízení o přestupcích zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“ nebo „spr. ř.“) [§ 51 zákona o přestupcích].

Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „s.ř.s.“).

Ve smyslu § 31 odst. 2 s.ř.s. ve věcech přestupků rozhoduje specializovaný samosoudce.

Žaloba nebyla shledána důvodnou.

V žalobě jsou uplatněny dva žalobní body: projednání věci v nepřítomnosti žalobce a porušení povinnosti správního orgánu dle § 36 odst. 3 spr. ř.

– 1 –

Žalobce v žalobě namítá, že správní orgán prvního stupně jednal v dané věci v jeho nepřítomnosti za situace, kdy k omluvě a žádosti o odročení jednání předložil lékařskou zprávu FN Plzeň, ze které vyplývá, že pro úraz není schopen se na místo, kde mělo být ústní jednání provedeno, dostavit. Dle názoru žalobce je tak zjevné, že podaná omluva je dostatečná a ačkoliv nebyla doplněna pracovní neschopností, nemá tato skutečnost na důvodnost a dostatečnost omluvy pražádný vliv, a to zejména za situace, kdy je žalobce studentem a vystavení pracovní neschopenky jakožto institutu především pracovněprávního není vůbec namístě. Na základě této skutečnosti žalovaný stejně jako správní orgán prvního stupně dle názoru žalobce mylně dovodil, že důvod žalobcovy omluvy z účasti na nařízeném jednání dne 27.11.2009 dostatečný nebyl, ačkoliv je dle názoru žalobce nasnadě, že s poraněným kotníkem, pokud má účastník řízení nařízen klidový režim a je odkázán pouze na drobné přesuny v rámci bytu za pomoci berlí, není možné po žalobci spravedlivě požadovat, aby absolvoval cestu z Plzně do Klatov a tam se účastnil ústního jednání. Pokud pak žalovaný argumentuje tím, že žalobce měl dostatek možností poskytnutých mu správním orgánem prvního stupně k účasti na ústním jednání, pak žalovaný [zřejmě: žalobce] dodává, že mu jistě nemůže býti vytýkána zahraniční cesta či právě poranění kotníku, které ho zásadně omezilo a dodnes omezuje v běžném způsobu života. Tím, že správní orgán prvního stupně jednal v žalobcově nepřítomnosti přesto, že se žalobce řádně omluvil a požádal o odročení jednání na pozdější termín, správní orgán prvního stupně porušil ustanovení nejen § 74 odst. l zákona o přestupcích, ale také čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke

všem prováděným důkazům, když toto ustanovení zjevně souvisí se zárukami práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která byla vyhlášena pod č. 209/1992 Sb. (k použitelnosti těchto ustanovení i pro přestupkové řízení si žalobce dovoluje odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 11.3.2004 sp. zn. II. US 788/02).

K tomu se žalovaný správní orgán dne 25.5.2010 pod zn. DSH/7174/10, spis. zn. ZN/812/DSH/10, vyjádřil tak, že žalobce byl předvoláván k ústním jednáním nařízeným na dny 14.4.2009, 13.5.2009, 12.6.2009, 21.10.2009, 18.-20.11.2009 a 23.-27.11.2009. Z těchto ústních jednání se omlouval a dodal i důvody nepřítomnosti – z prvního ústního jednání dne 14.4.2009 se omluvil ze zdravotních důvodů (poraněné koleno) a doložil lékařskou zprávu ze dne 23.3.2009; z druhého ústního jednání dne 13.5.2009 se omluvil z důvodu pracovní neschopnosti – zde mu bylo potvrzení pracovní neschopnosti vydáno, ač, jak je uvedeno v potvrzení, byl studentem ZČU – FPr (vystavila MUDr. Vrkočová). Z ústního jednání dne 12.6.2009 se žalobce omluvil z důvodu cesty do zahraničí (doložena kopie letenky). K ústnímu jednání dne 21.10.2009 se též nedostavil, neboť se omluvil opět ze zdravotních důvodů – doložil kopii potvrzení o pracovní neschopnosti od MUDr. Vrkočové (v potvrzení není zmíněn konkrétní důvod, ovšem žalobce uvedl, že šlo o nemoc infekčního rázu a měl nařízenou domácí karanténu). Z dalších ústních jednání v rozmezí od 18.-20.11.2009 a 23.-27.11.2009 se opět omluvil z důvodu poranění kotníku (předložil kopii lékařské zprávy z chirurgického oddělení FN Plzeň). Jak žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, nebylo vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti (což žalobce předtím dodával) a oproti poranění kolene, které si vyžádalo ortézu, francouzské hole, fixaci a klidový režim, nebylo u poraněného kotníku uvedeno, že by byl odvolatel neschopen chůze. Na oteklý kotník měl doporučené ledování, mazání fastum gelem, chůzi doporučenou o berlích (nikoli klid na lůžku) a ortézu. Kotník neměl pouze po dobu 14 dnů zatěžovat – při fixaci a chůzi o berlích není dle názoru žalovaného kotník tak namáhán, aby se odvolatel nemohl dostavit k ústnímu jednání, které bylo již několikráte přesunuto a to z důvodů, kdy skutečně byly doloženy důvody, pro které se nemohl žalobce ke správnímu orgánu I. instance dostavit (pobyt v zahraničí, klidový režim na lůžku, domácí karanténa). Ač měl mít žalobce oteklý kotník v ortéze, měl k chůzi doporučeny berle, neznamená to absolutní nemožnost žalobce se dopravit na správní orgán I. instance a k věci se vyjádřit. Omluvu neshledal správní orgán I. instance z důležitých důvodů, a proto ji neakceptoval.

K tomuto žalobnímu bodu soud konstatuje, že podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

Ustanovení § 74 odst. 1 věty prvé zákona o přestupcích stanovuje, že o přestupku koná správní orgán v prvním stupni ústní jednání, ustanovení § 74 odst. 1 věty druhé téhož zákona pak upravuje podmínky, za nichž lze věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku.

Ohledně uvedených podmínek došel Nejvyšší správní soud zejména k těmto závěrům: „Omluvu z ústního projednání přestupku (§ 74 odst. 1 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích) je nutno hodnotit i s ohledem na § 4 odst. 1 správního řádu, použitého ve spojení s § 51 zákona o přestupcích. Pokud obviněný z přestupku opakovaně tvrdí, že ve dny, na které bylo stanoveno ústní jednání, nebyl na území České republiky, a přitom se vůbec nepokusil se správním orgánem sjednat termín ústního jednání na dobu před jeho odjezdem, nejedná se o náležitou omluvu, ale o účelové vyhýbání se ústnímu projednání přestupku.“ [rozsudek ze dne
], „Za vadu řízení by bylo 22.11.2004 č.j. 6 As 50/2003-41, publikovaný na www.nssoud.cz

třeba považovat stav, pokud by věc byla projednána v nepřítomnosti obviněného z přestupku, který se sice nedostavil bez náležité omluvy, ale byla by zde existence důležitého důvodu. Z hlediska povinnosti součinnosti obviněného z přestupku však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu vyhodnotit též závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný z přestupku nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení.“ [rozsudek ze dne 13.9.2007 č.j. 7 As 34/2007-56,
]a„Důležitost důvodu omluvy obviněné z přestupku a jejího publikovaný na www.nssoud.cz

zástupce (advokáta) z neúčasti u ústního jednání (§ 74 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích) je třeba posuzovat z hlediska jejího pořadí, obsahu, v jakém stadiu řízení byla omluva uplatněna (doba od zahájení správního řízení nebo doba do zániku odpovědnosti za přestupek), o jak dlouhý pobyt advokáta (zástupce) v zahraničí jde, zda ze spisu či jiných skutečností nevyplývá jakákoli obstrukční snaha či potřeba obviněné z přestupku nebo jejího zástupce působit průtahy v řízení nebo dosáhnout zániku odpovědnosti za spáchání přestupku apod.“ [rozsudek ze dne 14.5.2009 č.j. 7 As 28/2009-99, publikovaný na www.nssoud.cz].

Ze správního spisu zjistil soud tyto skutečnosti:

1. Dne 23.3.2009 pod č.j. OD/2400/09/Kk Městský úřad Klatovy, odbor dopravy – dopravní úřad, předvolal žalobce k ústnímu jednání ve věci výše uvedených přestupků na den 14.4.2009 v 09:00 hod. K tomuto předvolání zaslal žalobce správnímu orgánu omluvu, k níž přiložil kopii lékařské zprávy ze dne 23.3.2009 z Kliniky ortopedie a traumatologie FN Plzeň.

2. Dne 22.4.2009 pod č.j. OD/3316/09/Kk správní orgán vzhledem k omluvě z nařízeného jednání dne 14.4.2009 předvolal žalobce k ústnímu jednání ve věci výše uvedených přestupků na den 13.5.2009 na 13:00 hod. K tomuto předvolání zaslal žalobce správnímu orgánu omluvu a žádost o odročení ústního jednání, k čemuž přiložil kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené dne 11.5.2009 praktickou lékařkou MUDr. Š. Vrkočovou.

3. Dne 19.5.2009 pod č.j. OD/4128/09/Kk správní orgán vzhledem k omluvě z nařízeného jednání dne 13.5.2009 předvolal žalobce k ústnímu jednání ve věci výše uvedených přestupků na den 12.6.2009 na 13:00 hod. K tomuto předvolání zaslal žalobce správnímu orgánu žádost o stanovení termínu nařízeného ústního jednání s tím, že od 10.6.2009 se nachází na pracovní stáži v USA, proto žádá, aby tento termín byl stanoven na dobu nejdříve od 30.10.2009.

4. Dne 1.10.2009 pod č.j. OD/8732/09/Kk správní orgán vzhledem k omluvě z nařízeného jednání dne 12.6.2009 předvolal žalobce k ústnímu jednání ve věci výše uvedených přestupků na den 21.10.2009 na 13:00 hod. K tomuto předvolání zaslala matka žalobce správnímu orgánu omluvu, k níž přiložila kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené dne 20.10.2009 praktickou lékařkou MUDr. Š. Vrkočovou.

5. Dne 22.10.2009 pod č.j. OD/9706/09/Kk správní orgán vzhledem k omluvě z nařízeného jednání dne 21.10.2009 předvolal žalobce k ústnímu jednání ve věci výše uvedených přestupků kdykoli ve dnech 18. až 20.11.2009 a 23. až 27.11.2009 v době od 08:00 do 14:00 hod. K tomuto předvolání zaslal žalobce správnímu orgánu omluvu a žádost o nařízení ústního jednání v takovém termínu, aby se jej mohl osobně zúčastnit, k čemuž přiložil kopii lékařské zprávy ze dne 19.11.2009 (22:59) z Chirurgické ambulance Chirurgického oddělení FN Plzeň tohoto znění: „pac. si dnes poranil hlezenní kloub vpravo při fotbale. Obj. výrazný otok zevního kotníku, kloub stabilní bez defigurace, vazy pevné. RTG vyšetření: Pr. noha + hlezno: Bez tr. změn na skeletu. Nápadný otok v okolí zevního kotníku. Dop. ledovat, berle a ortéza, nezatěžovat 14 dní, lze mazat fastum gel.“.

Dne 25.11.2009 pod č.j. OD/10721/09/Kk správní orgán vyrozuměl žalobce o tom, že na projednání jeho věci ve stanoveném termínu do 27.11.2009 trvá, neboť i přes jím zaslanou omluvu faxem je správní orgán názoru, že žalobce se k jednání v některém z navržených termínů dostavit mohl, a je proto na něm, aby si v jeho současné situaci zařídil jeho dovoz k jednání do Klatov ke zdejšímu správnímu orgánu, kdy s pomocí berlí nemusí zraněnou nohu zatěžovat, či to řešil jiným způsobem, např. zvolením svého zmocněnce. Pokud se žalobce do 14:00 hod. dne 27.11.2009 nedostaví (buď on sám osobně, či jím zvolený zmocněnec s plnou mocí), správní orgán danou věc projedná v jeho nepřítomnosti.

K tomu Městský úřad Klatovy, odbor dopravy – dopravní úřad, v rozhodnutí ze dne 30.11.2009 č.j. OD/10887/09/Kk uvedl, že obviněný se minimálně dne 18.11.2009 vzhledem k jeho úrazu až dne 19.11.2009 k ústnímu jednání dostavit mohl. Svoji neúčast na jednání dne 18.11.2009 však obviněný nijak neomluvil a přestože byl správním orgánem následně upozorněn na to, že jeho omluva zaslaná správnímu orgánu dne 24.11.2009 bude v případě jeho nedostavení se do 27.11.2009 vyhodnocena jako nedostatečná, k ústnímu jednání se nedostavil ani v žádném jiném navrženém termínu jednání. Zdejší správní orgán je toho názoru, že pokud obviněný měl možnost se k jednání dostavit v některém z navržených termínů a tento nevyužil, ani se z tohoto nijak neomluvil, pak bylo na něm, aby se zařídil takovým způsobem, aby jednání mohlo proběhnout v jiném z navržených termínů, byť by se k tomuto vzhledem ke svému zranění nohy, se kterým nebyl upoután na lůžko, pouze užíval ortopedických pomůcek, se kterými lze cestovat, měl nechat odvést nebo danou věc řešit zvolením svého zmocněnce, což se mu nabízelo již před jeho odletem do USA, stejně jako např. zvolit si sám konkrétní den provedení ústního jednání. Obviněný však nic z tohoto neučinil a stejně jako v předchozích případech se k jednání nedostavil. Jeho argumentaci zaslanou správnímu orgánu faxem dne 27.11.2009 tento odmítl a v kontextu celé věci tuto vyhodnotil jako další pokus obviněného o zmaření nařízeného jednání a neodůvodněné prodlužování vedeného řízení až do zániku odpovědnosti za spáchané závažné přestupky.

Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, k uvedenému v rozhodnutí ze dne 18.1.2010 č.j. DSH/311/10 zejména konstatoval, že z lékařské zprávy, kterou odvolatel předložil, je zřejmé, že odvolatel dne 19.11.2009 vyhledal lékařskou pomoc na chirurgickém oddělení FN Plzeň ve večerních hodinách, jelikož si poranil pravý hlezenní kloub při fotbale. Kotník mu otekl. Bylo doporučeno ledování, chůze o berlích a ortéza, nezatěžování po dobu 14 dnů a mazání fastum gelem. Odvolatel v přípise uvedl, že jeho indispozice bude trvat do 4.12.2009 včetně, a zároveň uvedl, že trvá na osobní účasti při projednávání přestupku. Ovšem z přípisu již neplyne to, že bylo odvolateli vystaveno např. potvrzení o pracovní neschopnosti. Rovněž ze zprávy ani z přípisu není patrné, že by byl odvolatel odkázán na cizí pomoc nebo měl pobyt na lůžku nebo se nemohl vůbec pohybovat. Jako řádnou a ze závažných důvodů omluvu správní orgán I. stupně neakceptoval a o tomto

vyrozuměl odvolatele přípisem ze dne 25.11.2009. Omluva, resp. lékařská zpráva ze dne 23.3.2009 z kliniky ortopedie a traumatologie obsahuje poranění kolene, které si tehdy vyžádalo rigidní ortézu a francouzské hole, koleno muselo být týden trvale fixováno (tedy bez pohybu), následně nenásilné cvičení ohybu kolene – toto nebylo nutné u oteklého kotníku. Toto poranění kolene si vyžádalo větší omezení v obvyklém způsobu života (vzhledem k neohýbání kolene a týdenní fixaci je zřejmé, že byl odvolatel na lůžku či v klidovém režimu) a tudíž cestování do Klatov by pro něj bylo mnohem více problematické, proto byla tehdejší omluva akceptována. Odvolací správní orgán konstatuje, že odvolateli bylo nabízeno celkem 12 dnů, kdy byla nařízena ústní jednání. Na každý tento termín byl odvolatel předvolán a poučen o svých právech.

I podle názoru soudu tu byly podmínky k projednání věci v nepřítomnosti obviněného z přestupku. Již v předvolání ze dne 22.4.2009 č.j. OD/3316/09/Kk byl žalobce upozorněn mj. na to, že v daném případě je rovněž možno sám navrhnout případný náhradní termín ústního jednání. Žalobce této možnosti nevyužil, ač se chystal k delšímu pobytu v USA. Žalobce – přestože neprokázal, že by mu v tom cokoli bránilo – nevyužil ani možnosti dostavit se k ústnímu jednání kdykoli ve dnech 18. a 19.11.2009 v době od 08:00 do 14:00 hod. Současně má soud za to, že správní orgány správně posoudily také důvod žalobcova nedostavení se k ústnímu jednání do dne 27.11.2009 do 14:00 hod. S ohledem na výše rekapitulovanou povahu zranění by žalobcova cesta do Klatov dne 27.11.2009 (osmý den po úrazu) zřejmě nebyla příjemná, nebyla by však ani nemožná, kdyby ovšem žalobce příliš obtěžovala, měl možnost zvolit si zástupce (jak to ostatně učinil v trestním řízení, které tomuto přestupkovému řízení předcházelo). Správní orgány podle názoru soudu rovněž správně posoudily důvod žalobcova nedostavení se k ústnímu jednání dne 27.11.2009 v celkovém kontextu, tj. s ohledem na dosavadní průběh řízení, resp. z hlediska jeho pořadí, obsahu, v jakém stadiu řízení byla omluva uplatněna a zda ze spisu či jiných skutečností nevyplývá obstrukční snaha či potřeba obviněného z přestupku působit průtahy v řízení nebo dosáhnout zániku odpovědnosti za spáchání přestupku. V podrobnostech se odkazuje na vyjádření žalovaného správního orgánu k žalobě, jakož i na rozhodnutí odvolacího správního orgánu a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, které mu předcházelo.

K další argumentaci žalobce zdejší soud konstatuje, že plně akceptuje použitelnost ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i pro přestupkové řízení. Právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, je obviněnému z přestupku garantováno ustanovením § 74 odst. 1 věty prvé zákona o přestupcích, ustanovení § 74 odst. 1 věty druhé téhož zákona pak upravuje oprávnění správního orgánu projednat věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku, který, ač byl řádně předvolán, odmítne se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu.

V daném případě byl žalobce k ústnímu jednání řádně předvolán, ale bez důležitého důvodu se k němu nedostavil. Vzhledem k tomu bylo možno věc projednat v nepřítomnosti obviněného z přestupku. Žalobní bod namítající porušení ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích tudíž nemohl být shledán důvodným.

– 2 –

Žalobce v žalobě dále namítá, že postupem správního orgánu prvního stupně se dále cítí být zcela flagrantně zkrácen na svých procesních právech, neboť mu nebylo v řízení v prvém stupni v rozporu s § 36 odst. 3 spr. ř. umožněno seznámit se s podklady pro vydání meritorního rozhodnutí, a tedy ani se k těmto podkladům vyjádřit. Citované ustanovení představuje jeden ze základních prvků zajišťujících ochranu zákonnosti správního řízení (blíže viz nález Ústavního soudu [ze dne 3.3.2005] sp. zn. II. US 329/04) a současně dle právní teorie i praxe „neznamená jen pasivní roli správního orgánu spočívající v tom, že nebude účastníkům v uplatňování tohoto práva bránit. Správní orgán musí účastníky řízení vyzvat, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili.“ (blíže např. Vedral, J., Správní řád komentář, Polygon, Praha 2006, s. 266). Dále se otázkou povinnosti správních orgánů poskytnout účastníkovi řízení možnost, aby se vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí, zabýval i Nejvyšší správní soud, který – ještě za účinnosti starého správního řádu – ve svém rozhodnutí [ze dne 14.11.2003] č.j. 7 A 112/2002-36, publikovaném pod č. 303/2004 v časopise Soudní judikatura ve věcech správních [správně: pod č. 303/2004 Sb. NSS], mimo jiné konstatoval: Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že tato možnost není právní úpravou vnímána tak, že se poskytne „při zahájení řízení“, jak to učinil správní orgán I. stupně, nýbrž naopak „až po ukončení zjišťování podkladů pro rozhodnutí“. Jinými slovy lze dle názoru žalobce uzavřít, že správní orgán měl (s výhradou možnosti jednat v tomto případě v nepřítomnosti žalobce vůbec – viz výše) poté, co provedl důkazy, vyzvat žalobce, aby se vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí. Účel tohoto ustanovení vyvstává o to zjevněji v tomto konkrétním případě, kdy správní orgán prvního stupně neumožnil žalobci, aby se zúčastnil ústního jednání. Správní orgán prvního stupně tuto svoji zákonnou povinnost nesplnil, ba naopak jednal přímo v rozporu s výše popsaným ustáleným právním názorem, čímž porušil jeden ze základních principů správního řízení a jedno ze základních práv účastníka správního řízení garantující právo na spravedlivý proces. V řízení o podaném žalobcově odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pak žalovaný tato zásadní porušení právních předpisů nenapravil a naopak napadeným rozhodnutím nesprávné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

K tomu se žalovaný správní orgán dne 25.5.2010 pod zn. DSH/7174/10, spis. zn. ZN/812/DSH/10, vyjádřil tak, že v každém předvolání k ústnímu jednání byl žalobce poučen o tom, že po ukončení dokazování (v rámci ústního jednání) bude mít možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a k těmto se vyjádřit. Odvolatel byl na následky nedostavení se bez omluvy či důležitého důvodu či při odmítnutí dostavení se upozorněn a bylo mu též známo, že v rámci ústního jednání bude přistoupeno i k seznámení se s celou spisovou dokumentací a účastníku řízení bude dána možnost se k tomuto vyjádřit. To, že se odvolatel nedostavoval, omlouval se, ovšem nelze přičítat k pochybení správních orgánů. Žalobce byl aktivně vyrozumíván o tomto svém procesním právu, pokud jej nevyužil, nelze v postupu sledovat pochybení správních orgánů.

K tomuto žalobnímu bodu soud konstatuje, že podle § 36 odst. 3 spr. ř. nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Ohledně uvedené záležitosti došel soud k těmto zjištěním:

1. Vzhledem k tomu, že se žalobce bez důležitého důvodu nedostavil k ústnímu jednání (viz výše), vzal správní orgán za podklady pro vydání rozhodnutí co do viny a sankce za přestupky toliko spis zpracovaný Policií České republiky. Tento bezmála padesátistránkový vyšetřovací spis č.j. KRPP-13/DNKT-2009-PK-TČ byl žalobci předložen k nahlédnutí dne 19.2.2009 v místnosti dopravního inspektorátu územního odboru vnější služby Policie České republiky Klatovy.

2. V každém z pěti předvolání byl žalobce poučen, že v průběhu nařízeného ústního jednání správní orgán provede dokazování, po jehož ukončení bude mít obviněný z přestupku možnost vyjádřit se ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu). V předvolání ze dne 22.10.2009 č.j. OD/9706/09/Kk bylo žalobci nadto sděleno, že nedostaví-li se bez řádné omluvy a uvedení důvodů, které musí být závažné a náležitým způsobem doloženy, v žádném z uvedených termínů jednání, bude ústní jednání konáno v jeho nepřítomnosti dle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích v pátek dne 27.11.2009 od 14:00 hod. a následně ve věci rozhodnuto.

3. V odvolání (a ostatně ani v žalobě) se žalobce k podkladům pro vydání rozhodnutí ve vztahu k vině a sankci za přestupky nijak konkrétně nevyjádřil. Žalobce sice v odvolání zmiňuje výpověď svědka P.C., jenž byl osobně přítomen při autonehodě (a který ve věci podával vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř.), ale ani nenaznačuje, co by mělo být jeho výslechem před správním orgánem prokázáno.

Při aplikaci ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. je podle názoru soudu třeba vzít v úvahu zvláštnosti každého jednotlivého případu.

Ke specifikům právě posuzované věci patří to, že správní orgán ve vztahu k vině a sankci za přestupky použil toliko těch podkladů pro vydání rozhodnutí, s nimiž se žalobce již seznámil, a to, že žalobce byl opakovaně vyrozuměn o tom, že možnost vyjádřit se ke všem podkladům pro vydání rozhodnutí bude mít po ukončení nařízeného ústního jednání, jakož i to, že po vydání rozhodnutí ve věci se žalobce k podkladům rozhodnutí nijak konkrétně nevyjádřil.

Že správní orgány v namítané záležitosti nepochybily, lze dovodit z několika – pro věc použitelných – závěrů soudní praxe.

V rozsudku ze dne 28.6.2005 č.j. 8 As 3/2005-86 Nejvyšší správní soud prezentoval např. tento právní názor: „Byl-li účastník správního řízení vyrozuměn o tom, že se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí a případně učinit procesní návrhy na doplnění dokazování, a to ještě předtím, než správní orgán formálně ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, nicméně z výzvy je nepochybné, kdy bude shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno, a účastník se nemusí seznamovat s podklady před tímto okamžikem, nejde o porušení práva upraveného v § 33 odst. 2 správního řádu (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).“ (tento rozsudek byl publikován pod č. 1319/2007 Sb. NSS).

V rozsudku ze dne 26.2.2010 č.j. 8 Afs 21/2009-243 pak Nejvyšší správní soud prezentoval tento právní názor: „Není samo o sobě porušením § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004, pokud správní orgán souběžně s oznámením o zahájení správního řízení stanoví jednak lhůtu, ve které lze navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a rovněž následnou lhůtu, ve které se účastníci mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Vždy je třeba zkoumat, zda poté, kdy účastník v souladu s poučením postupoval, byl správní spis následně doplňován či nikoli, a zda tak účastník měl faktickou možnost se s úplným správním spisem seznámit.“ (tento rozsudek byl publikován pod č. 2073/2010 Sb. NSS).

V souvislosti s druhým z těchto rozsudků třeba konstatovat, že soudní praxe má za to, že jedním ze smyslů ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. je bránit tomu, aby správní orgány opatřovaly další podklady pro vydání rozhodnutí, aniž by o tom účastníky jakkoli informovaly, a účastníci řízení by se o doplnění podkladů pro vydání rozhodnutí dozvěděli až z konečného rozhodnutí ve věci.

Naproti tomu žalobce argumentuje nálezem Ústavního soudu ze dne 3.3.2005 sp. zn. II. US 329/04 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14.11.2003 č.j. 7 A 112/2002-36.

V nálezu ze dne 3.3.2005 sp. zn. II. US 329/04 se Ústavní soud vyslovil takto: „Je porušením principu právního státu, který je zakotven v čl. 1 Ústavy ČR, a práva na soudní ochranu a na soudní přezkum, vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, pokud správní orgán nedá účastníku řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění ve smyslu § 33 odst. 2 správního řádu, a soud v rámci přezkumu správních rozhodnutí k této okolnosti nepřihlédne.“ K tomu zdejší soud uvádí, že v daném případě podle jeho názoru správní orgán možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí účastníku řízení dal, avšak účastník řízení této možnosti nevyužil.

V rozsudku ze dne 14.11.2003 č.j. 7 A 112/2002-36 se Nejvyšší správní soud vyslovil takto: „Smyslem § 33 odst. 2 správního řádu je umožnit účastníku řízení, aby ve fázi „před vydáním rozhodnutí“, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Účastník řízení si sám nemůže učinit právně relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů rozhodnutí ukončeno; z výzvy správního orgánu k seznámení musí být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno.“ K tomu zdejší soud uvádí, že v daném případě bylo žalobci v každém z pěti předvolání vyjeveno a v jednom z nich nadto speciálně sděleno, kdy bude shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí ukončeno.

Zdejší soud se rovněž – vzhledem k výše uvedenému – neztotožňuje s námitkou žalobce, že správní orgán prvního stupně mu neumožnil, aby se zúčastnil ústního jednání.

Soud má tak za to, že správní orgány při aplikaci ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. nepochybily. Žalobní bod namítající porušení ustanovení § 36 odst. 3 spr. ř. tudíž nemohl být shledán důvodným.

Jelikož žaloba nebyla shledána důvodnou, soud ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

Jak žalobce, tak žalovaný správní orgán souhlasili s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání (§ 51 odst. 1 věta prvá s.ř.s.).

Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán se však práva na náhradu těchto nákladů vzdal, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a násl. s.ř.s.). Kasační stížnost se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s.

Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 22. dubna 2011

JUDr. PhDr. Petr KUCHYNKA, Ph.D., v.r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru