Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 21/2011 - 96Rozsudek KSPL ze dne 23.09.2013

Prejudikatura

1 Cad 76/2009 - 53

4 Ads 77/2011 - 74


přidejte vlastní popisek

17A 21/2011-96

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: J. Š., trvale bytem A., zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Zikmundem se sídlem Šafaříkovy sady 5, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, v řízení o žalobě ze dne 16.3.2011 proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, se sídlem 360 21 Karlovy Vary, Závodní 353/88, ze dne 2.3.2011 č.j.: X o doplatek na bydlení a o nákladech řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 17A 21/2011-53 ze dne 30.3.2012,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Martinu Zikmundovi se přiznává odměna v celkové výši 3.848,-Kč, když dosud nevyplacená částka ve výši 968,-Kč mu bude vyplacena na účet číslo 199616039/0600, VS 011121, z účtu zdejšího soudu nejdéle ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

S účinností od 1.1.2012 je žalovaným Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, na něhož přešla působnost krajských úřadů, a nikoli Krajský úřad Karlovarského kraje, který byl odvolacím orgánem do 31.12.2011 (§ 77 odst. l), jehož rozhodnutí ze dne 2.3.2011 bylo žalobou napadeno, neboť zákonem č. 366/2011 Sb. byl změněn i zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.

Včasnou žalobou, v níž žalobce zdůraznil i nesouhlas s názorem správního orgánu, že podmínkou přiznání doplatku na bydlení je získání příspěvku na živobytí s odkazem na § 33 zákona a tudíž není dán prostor pro správní uvážení, se žalobce domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí správního orgánu, tj. Krajského úřadu Karlovarského kraje (dále jen ) ze dne 2.3.2011, jímž bylo jeho odvolání zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Aš, odboru sociálních věcí a zdravotnictví (dále jen MěÚ), č.j.: X ze dne 31.12.2010, když tímto rozhodnutím MěÚ byla žalobci odejmuta ode dne 1.8.2010 dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení s odůvodněním, že došlo k novému posouzení nároku na dávku, ze kterého podle § 33 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, v platném znění (dále jen zákon), vyplynulo, že částka příjmu žalobce zvýšená o příspěvek na živobytí a snížená o odůvodněné náklady na bydlení není nižší než částka na živobytí; žalobci také zanikl nárok na příspěvek na živobytí, proto dle § 33 odst. 3 zákona nesplňuje podmínku nároku na dávku. V odůvodnění napadeného rozhodnutí KÚ popsal průběh řízení a mimo jiné uvedl, že přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející vydání tohoto rozhodnutí a nezjistil pochybení MěÚ, neboť žalobce v měsíci srpnu 2010, tedy v měsíci hodnocení nároku na dávku doplatek na bydlení, nesplňoval zákonem stanovenou podmínku pro nárok na tuto dávku, a to nárok na dávku příspěvek na živobytí a dále v tomto měsíci příjem žalobce zvýšený o příspěvek na živobytí a snížený o odůvodněné náklady na bydlení nebyl nižší než částka na živobytí; dále bylo uvedeno, že v měsíci červenci 2010 obdržel žalobce podporu v nezaměstnanosti v celkové výši 28.008,-Kč a dále mu byla v měsíci prosinci odejmuta ode dne 1.8.2010 dávka příspěvek na živobytí; rovněž bylo uvedeno, že u KÚ probíhalo v měsíci lednu 2011 odvolací řízení a odvolací správní orgán konstatoval, že od 1.8.2010 neměl žalobce nárok na dávku příspěvek na živobytí (rozhodnutí č.j. X ze dne 17.1.2011 nabylo právní moci dne 20.1.2011). Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí KÚ pro nezákonnost a překročení zákonem stanovené meze a jejich zneužití, současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů.

Zástupce žalobce (pravomocným usnesením zdejšího soudu ze dne 14.4.2011 byl žalobci k jeho žádosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Martin Zikmund) doplnil žalobu dne 5.5.2011 námitkou o faktické nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí žalovaného i MěÚ, protože nemají dostatečnou oporu v důkazech ve správním spise, veškeré prezentované úvahy KÚ nemají podporu v provedených důkazech a žalobci není ani známo, na základě jakých skutečností KÚ k těmto závěrům a učiněným zjištěním dospěl. Rozhodnutí správních orgánů nevycházejí ze spolehlivě zjištěného stavu věci a jsou nepřesvědčivá, neboť postrádají dostatečné a srozumitelné odůvodnění, nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci, nebyly opatřeny všechny potřebné doklady a důkazy pro své rozhodnutí, přičemž správní orgány nebyly vázány návrhy žalobce. Správní orgány věc nesprávně právně posoudily, pokud vycházely ze zjištění, že příjem žalobce činil v měsíci červenci 2010 částku ve výši 28.008,-Kč. Tuto částku žalobce v červenci roku 2010 sice obdržel, nicméně se jednalo o podporu v nezaměstnanosti, která byla opožděně vyplacena za měsíce leden až červen roku 2010. Fakticky tedy činil příjem žalobce v měsíci červnu pouze částku 2.590,-Kč (nikoliv 28.008,-Kč). Závěrem zástupce žalobce požadoval odměnu za zastupování v celkové výši 8.640,-Kč za 3 úkony právní služby a 3 režijní paušály společně s 20% DPH.

Zdejšímu soudu byl doručen správní spis společně s vyjádřením žalovaného ze dne 15.7.2011 k žalobě, na něž reagoval zástupce žalobce podáním ze dne 9.8.2011 a poté zdejší soud rozhodl dne 30.3.2012 bez jednání rozsudkem č.j. 17A 21/2011-53 (§ 76 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.) tak, že zrušil pro vady řízení rozhodnutí KÚ ze dne 2.3.2011 č.j.: 392/SZ/11-3 a jemu předcházející rozhodnutí MěÚ č.j.: X ze dne 31.12.2010 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a ustanovenému zástupci žalobce přiznal odměnu ve výši 2.880,-Kč (výrok III.).

Po podané kasační stížnosti žalovaného ze dne 11.5.2012 Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) rozhodl ve věci rozsudkem dne 19.6.2013 č.j. 3 Ads 68/2012-23 o zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30.3.2013 č.j. 17A 21/2011-53 a zdůraznil v jeho odůvodnění, že v posuzované věci je přezkoumáváno rozhodnutí o odnětí doplatku na bydlení z důvodu změny skutečností rozhodných pro nárok na dávku, na jejichž základě byl doplatek na bydlení přiznán; tato změna spočívala v tom, že žalobci zanikl, s ohledem na příjem předmětné částky podpory v nezaměstnanosti, nárok na příspěvek na živobytí (o čemž bylo samostatně pravomocně rozhodnuto), a tudíž pro odpadnutí této zákonné podmínky, na niž bylo v případě žalobce přiznání doplatku na bydlení navázáno, následně muselo také dojít k zániku nároku žalobce na předmětný doplatek na bydlení. Absenci úvahy o zohlednění pravidla v § 33 odst. 3 věty druhé zákona o pomoci v hmotné nouzi v napadeném rozhodnutí původního žalovaného o odnětí doplatku na bydlení tak nelze považovat za důvod jeho nepřezkoumatelností. Pro posouzení nároku na doplatek na bydlení se hodnotí období 3 měsíců zpětně před měsícem, v němž má dojít ke vzniku nároku na tuto dávku, a stejně tak je třeba vycházet z toho, že vyplacená podpora v nezaměstnanosti v částce 27.270,- Kč představovala příjem žalobce za měsíc červenec 2010. U započitatelného příjmu podle zákona o pomoci v hmotné nouzi totiž není podstatné, kdy vznikl nárok na peněžité plnění (za jednotlivé měsíce leden až červen 2010), nýbrž okamžik, kdy toto peněžité plnění bylo žadateli o dávku (resp. jejímu poživateli) vyplaceno. Správní orgány tedy naložily s prokázaným příjmem žalobce za měsíc červenec 2010 zcela v souladu se zákonem. Proto je třeba zásadně odmítnout právní názor krajského soudu, že orgány pomoci v hmotné nouzi měly po novém posouzení dávkových nároků žalobce postupovat ve dvou variantách započtení rozhodného příjmu za posuzované období a zvolit tu z nich, která je pro žalobce příznivější. Takový postup není ve smyslu zákonné právní úpravy poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi přípustný a právní názor krajského soudu je tak v tomto ohledu nezákonný ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s.ř.s. S krajským soudem NSS souhlasil v jeho kritice strohosti až nedostatečnosti odůvodnění správních rozhodnutí, tedy zejména prvostupňového rozhodnutí MěÚ, ale v kontextu zavedené správní praxe, spisové dokumentace a odůvodnění napadeného rozhodnutí KÚ neměla za následek jejich nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost, ani pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. písm. a) s.ř.s.], a nebyla ani založena na nesprávně zjištěném skutkovém stavu [§ 76 odst. písm. b) s.ř.s.]. V této souvislosti NSS reflektoval zvláštní povahu tohoto řízení, jakož i účel rozhodování (efektivní posouzení nároku na sociální dávku), přičemž záruku přezkoumatelnosti (a související úplnosti a přesvědčivosti odůvodnění) celého procesu posouzení nároku na dávku pomoci v hmotné nouzi a správnosti její výše je třeba spatřovat především v odvolacím řízení, které od 1.1.2012 zajišťuje MPSV prostřednictvím svého odborného aparátu. Na další část odůvodnění zdejší soud pro stručnost odkazuje, jelikož předmětný rozsudek byl doručen všem účastníkům. Závěrem NSS uvedl, že shledal kasační stížnost žalovaného důvodnou, a proto v souladu s § 110 odst. 1 věty první s.ř.s. rozhodl jak uvedeno shora s tím, že v dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s.ř.s.) a rovněž rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti MPSV (§ 110 odst. 3 s.ř.s.) v novém rozhodnutí.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Dle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech pomoci v hmotné nouzi rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Dle § 51 odst. 1 věta první s.ř.s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

V této věci se podanou následně doplněnou žalobou domáhal žalobce zrušení napadeného rozhodnutí KÚ z důvodů v ní uvedených.

Zdejší soud s ohledem na shora citovaný obsah rozsudku NSS, jehož právním názorem je vázán, v dalším řízení shledal, že podaná žaloba není důvodná, jelikož žalovaný správní orgán rozhodl v souladu se zákonem (o hmotné nouzi), když napadeným rozhodnutím ze dne 2.3.2011 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí MěÚ vydané dne 31.12.2010, jímž byla žalobci odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení od 1.8.2010 s ohledem na jeho příjmy v rozhodném období, proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s. (výrok I.), když soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť to účastníci shodně navrhli.

O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaný nemá nárok na náhradu nákladů řízení ze zákona (§ 60 odst. 2 s.ř.s.), i když byl celkově úspěšný a to i v řízení o jeho kasační stížnosti ze dne 11.5.2012, proto žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

Žalobci byl pro řízení o žalobě ustanoven usnesením ze dne 14.4.2011 zástupcem advokát Mgr. Martin Zikmund; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s.ř.s.). Ustanovenému zástupci žalobce byla přiznána odměna za zastupování v celkové výši 3.848,-Kč. V souladu s jím předloženým vyúčtováním ze dne 5.5.2011 ohledně počtu tří úkonů - částka 3 x 500,-Kč za 1 úkon právní služby, nikoli ve výši 2.100,-Kč (převzetí a příprava věci a doplnění žaloby), a 3 x 300,-Kč na úhradu hotových výdajů, což je v souladu s § 9 odst. 2, § 7, § 11 odst. 1 písm. b) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a dále částka 480,-Kč, tj. DPH ve výši 20%, neboť ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty (dle zaslané kopie Osvědčení o registraci ze dne 15.6.2006), tedy celkem 2.880,-Kč, když tato částka přiznaná rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30.3.2012 byla jmenovanému advokátovi vyplacena z účtu zdejšího soudu dne 22.5.2012. Následně zástupce žalobce ve věci učinil již pouze jeden úkon právní služby (vyjádření ze dne 8.6.2012 ke kasační stížnosti žalovaného), jak je zřejmé z připojeného spisu NSS, proto mu byla za tento úkon přiznána nikoli požadovaná částka 3.100,-Kč, ale advokátnímu tarifu platnému v době provedení úkonu odpovídající částka 500,-Kč, dále 300,-Kč na úhradu hotových výdajů a částka 168,-Kč (21% DPH), tedy celkem 968,-Kč. Dosud nevyplacená částka 968,-Kč bude vyplacena Mgr. Zikmundovi na jím uvedený účet z účtu zdejšího soudu ve stanovené lhůtě (výrok III.) považované soudem za přiměřenou.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem

Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 23. září 2013

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru