Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

17 A 1/2020 - 30Rozsudek KSPL ze dne 22.01.2021

Prejudikatura

1 As 239/2018 - 45


přidejte vlastní popisek

17 A 1/2020 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce: J. K., narozený X,
bytem X,
zastoupen advokátem Mgr. Bc. Vladimírem Volným,
sídlem Paroubkova 288, 344 01 Domažlice,

proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje,
sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. KK/1163/DS/19-3 ze dne 12. 12. 2019,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje č. j. KK/1163/DS/19-3 ze dne 12. 12. 2019 a jemu předcházející rozhodnutí Městského úřadu v Sokolově č. j. 91769/2016/OPŽU/MOOm-35 ze dne 11. 3. 2019 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám Mgr. Bc. Vladimíra Volného, advokáta se sídlem Paroubkova 288, Domažlice, náklady řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím č. j. 91769/2016/OPŽU/MOOm-35 ze dne 11. 3. 2019 shledal Městský úřad v Sokolově žalobce vinným správním deliktem dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v souvislosti s porušením § 10 odst. 3 a § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Tohoto deliktu se žalobce měl dopustit stručně řečeno tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby řidič tohoto vozidla dne 19. 11. 2016 dodržel pravidla provozu na pozemních komunikacích o parkování. Odvolání žalobce žalovaný zamítl rozhodnutím č. j. KK/1163/DS/19-3 ze dne 12. 12. 2019 a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.

2. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že ve věci došlo k zániku odpovědnosti za správní delikt plynutím času. Ke skutku došlo 19. 11. 2016, odpovědnost tak nepochybně zanikla nejpozději dne 19. 11. 2019 uplynutím nejdelší možné doby prekluze bez ohledu na to, zda se na věc žalobce uplatní změny doby zániku odpovědnost v důsledku přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Došlo také k uplynutí roční doby se subjektivně počítaným počátkem, neboť městský úřad shledal žalobce vinným dne 15. 6. 2017 a po zrušení tohoto rozhodnutí až 20. 7. 2018. závěrem pak žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nesrozumitelné a v řízení před městským úřadem došlo k řadě vážných procesních vad.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že k zániku odpovědnosti nedošlo. Jeho úvahy v napadaném rozhodnutí byly přezkoumány Ministerstvem dopravy, které se sice neztotožnilo s úvahami žalované, na základě vlastní argumentace však také dospělo k závěru, že odpovědnost zanikla.

Posouzení věci

4. Žaloba je důvodná. 5. Pro posouzení toho, zda ve věci zanikla odpovědnost žalobce za správní delikt podle § 125f zákona o silničním provozu je významný především § 125e tohoto zákona ve znění do 30. 6. 2017. Podle něj se na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby; obdobně to platí pro odpovědnost fyzické osoby za správní delikt podle § 125f (odst. 5). Takovým ustanovením je i pravidlo, podle něhož odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže o něm příslušný orgán nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 4 let ode dne, kdy byl spáchán (odst. 3).

6. V souzené věci tedy správní orgány musely zahájit řízení do dvou let od povědomí městského úřadu o přestupku, tj. do 13. 12. 2018 č. l. 1–5 správního spisu). To se i stalo. Stejně tak bylo řízení i pravomocně ukončeno do čtyř let o spáchání přestupku, tj. do 19. 11. 2020, neboť napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 12. 2019. Potud je tedy napadené rozhodnutí v souladu se zákonem účinným v době spáchání přestupku.

7. Přesto je však žalobě třeba vyhovět. Nabytím účinnosti zákona č. 250/2016 Sb. v průběhu správního řízení ve věci žalobce totiž došlo ke koncepční změně spočívající nejen v užití nové terminologie („přestupek“ namísto „správní delikt“), ale též v tom, že ustanovení o zániku odpovědnosti za (dosavadní) správní delikt byla ze zákona o silničním provozu bez náhrady vypuštěna s tím, že se od 1. 7. 2017 užije právní úprava zákona č. 250/2016 Sb. Podle jeho přechodných ustanovení v § 112 odst. 2 nicméně užití nového zákona nemělo vést ke zkrácení prekluzivních dob odpovědnosti za přestupek, nanejvýš jejich prodloužení. I potud by napadené rozhodnutí bylo zřejmě v souladu se zákonem účinným v době rozhodování žalovaného.

8. Nálezy sp. zn. Pl. ÚS 15/19 ze dne 4. 2. 2020 (54/2020 Sb.) a sp. zn. Pl. ÚS 4/20 ze dne 16. 6. 2020 (325/2020 Sb.) ovšem Ústavní soud postupně zrušil celý § 112 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., neboť dospěl k závěru, že není v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod podle výkladu Ústavního soudu do pojmu trestnost zahrnuje i prekluzi odpovědnosti za správní delikty. V konečném důsledku to tedy znamená, že pro posouzení je třeba vycházet z úpravy prekluze platné v době spáchání přestupku nebo pozdější úpravy, pokud je pro pachatele výhodnější (k tomu srov. opačný náhled KS v Plzni vyjádřený v odst. 10–12 rozsudku č. j. 17 A 111/2019-53 ze dne 23. 8. 2019 a odst. 9 rozsudku č. j. 17 A 75/2019-30 ze dne 30. 9. 2020).

9. Výhodnější úpravou je v tomto případě úprava zákona č. 250/2016 Sb., podle jehož § 30 písm. a) činí promlčecí doba 1 rok (z mnohých rozhodnutí reagujících na zrušení § 112 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb. srov. rozsudek NSS čj. 1 As 239/2018-45 ze dne 2. 7. 2020). Ta v souzené věci neuplynula do vydání prvního rozhodnutí ve věci dne 15. 6. 2017, kdy se její běh přerušil a počala běžet znovu [§ 32 odst. 2 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb.]. Do jednoho roku od této chvíle však nebyl učiněn žádný úkon, který by její běh opět přerušil, neboť žalovaný nevydal žádné rozhodnutí, jímž by žalobce uznal vinným (naopak rozhodnutí městského úřadu v přezkumném řízení zrušil). Nové rozhodnutí pak městský úřad vydal (předal k přepravě) až 20. 7. 2018 (toto rozhodnutí bylo opět zrušeno) a poté dne 13. 3. 2019. Věc byla pravomocně skončena napadeným rozhodnutím až 18. 12. 2019. To znamená, že již dne 15. 6. 2018 marně uplynula roční prekluzivní doba podle § 30 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., a nadto dne 19. 11. 2019 i tříletá prekluzivní doba podle § 32 odst. 3 téhož zákona.

10. Odpovědnost žalobce za přestupek tak ještě před pravomocným skončením věci zanikla a rozhodnutí žalovaného trpí zásadní vadou řízení. Za toho stavu není třeba vypořádat jakékoliv další námitky, protože to nemůže mít vliv na další řízení před soudem či před žalovaným.

11. Z uvedeného důvodu soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Dále podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i předcházející rozhodnutí Městského úřadu v Sokolově č. j. 91769/2016/OPŽU/MOOm-35 ze dne 11. 3. 2019, neboť žalovaný by nemohl postupovat jinak, než toto rozhodnutí sám zrušit. Zánik odpovědnosti žalobce za přestupek nelze jakkoliv zhojit a řízení je namístě zastavit. Tímto názorem jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

12. Žalobce měl ve věci úspěch a náleží mu proto právo na náhradu nákladů řízení vůči procesně neúspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.). Náhrada nákladů se skládá z odměny za tři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a replika jako podání ve věci samé), tří režijních paušálů po 300 Kč, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty, a zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 342 Kč k rukám advokáta Mgr. Bc. Vladimíra Volného.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 22. ledna 2021

Mgr. Jan Šmakal, v.r.

samosoudce

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru