Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 99/2016 - 32Rozsudek KSPL ze dne 02.02.2017

Prejudikatura

20 Cad 6/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

16Ad 99/2016 - 32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: V. Š., bytem K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 22.9.2019 proti rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2016 č.j. X o invalidní důchod,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2016 č.j. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou datovanou 22.9.2019 (zřejmá písařská chyba, správné datum má být 22.9.2017) doručenou zdejšímu soudu dne 26.9.2016 (připojena byla i kopie napadeného rozhodnutí), se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2016 č.j. X, kterým žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 19.4.2016, jímž byla zamítnuta její žádost o změnu výše invalidního důchodu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) téhož zákona, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-sever ze dne 11.4.2016 není invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, ale je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 28.7.2016 bylo zdůrazněno, že novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem ČSSZ dne 20.7.2016 bylo zjištěno, že žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, ale není invalidní pro invaliditu druhého ani třetího stupně, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5c) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro něž byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25-35% a žalobkyni byla přiznána horní hranice rozpětí 35% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla tato hodnota zvýšena o 10% dle § 3 odst. 1 vyhlášky na celkových 45%, proto nebylo možno námitkám vyhovět.

Žalobkyně v žalobě mimo jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, protože její zdravotní stav, který obsáhle popsala, se nestabilizoval, ale zhoršil se, proto dle ní byl chybně posouzen i v řízení o námitkách a odpovídá vyššímu stupni invalidity, tj. třetímu stupni; závěrem bylo požadováno nové posouzení zdravotního stavu i připojených lékařských zpráv a také navrženo zrušení rozhodnutí ze dne 28.7.2016 a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-sever vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě této OSSZ ze dne 11.4.2016 a ze záznamu o jednání a posudku o invaliditě v řízení o námitkách vypracovaného ČSSZ pracoviště Plzeň dne 20.7.2016 soud zjistil, že žalobkyně byla nadále uznána invalidní pro invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5c) přílohy vyhlášky, pro něž mu byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 35%, která vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena o 10% na celkových 45% (den vzniku invalidity:15.6.2015).

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 17.10.2016 k důkazu navrhla posudek příslušné Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen komise či PK MPSV) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. s tím, že rozhodnutí ponechala na úvaze soudu podle závěru posudkové komise. Dále ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 28.7.2016 bylo žalobkyni doručeno dne 2.8.2016.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován za účasti žalobkyně i odborných lékařů z oboru neurologie a psychiatrie po jednání konaném dne 17.1.2017. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní, šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona, když šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 50%, nedosahoval však více než 69%, přičemž změna stupně invalidity byla stanovena dnem 6.5.2016 - neurol. zprávou, která již dokládá progresi chronických vertebrogenních i psychických potíží.; termín kontrolní lékařské prohlídky (31.1.2020) byl stanoven s ohledem na další možný vývoj onemocnění. U žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kdy po zhodnocení doložené zdravotní dokumentace, průběhu onemocnění a vlastním zjištěním při jednání PK MPSV oproti posouzení lékařem OSSZ a ČSSZ považovala za rozhodující zdravotní postižení s větším dopadem na míru poklesu pracovní schopnosti bolestivý syndrom páteře. Komise proto oproti posouzení lékařem OSSZ a lékařem ČSSZ hodnotila míru poklesu pracovní schopnosti podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c) přílohy vyhlášky - 40% (horní hranice), neboť se jedná o závažné postižení více úseků páteře se závažnou poruchou statiky a dynamiky, insuficiencí svalového korsetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s poškozením nervu L5 vlevo, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity jsou omezeny. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu, které rovněž má dopad na míru poklesu pracovní schopnosti, zejména posttraumaticku stresovou poruchu a Sjogrenův syndrom, byla podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšena tato hodnota (40%) o 10%, takže celkově činí 50%. Dále komise uvedla, že pokud by za rozhodující zdravotní postižení stanovila duševní poruchu, hodnotila by míru poklesu pracovní schopnosti shodně jako lékaři OSSZ a ČSSZ, neboť zjištěné zdravotní postižení nelze hodnotit podle kapitoly V, položky 5d) přílohy vyhlášky, protože není prokázáno těžké postižení či obsedantně kompulsivní porucha vedoucí k poskytování ústavní péče ani těžké narušení společenských a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit, žalobkyně pro své psychické potíže nebyla ani nikdy hospitalizována. Závěrem bylo uvedeno, že žalobkyně není schopna práce s většími fyzickými nároky ani práce psychicky náročné, ve stresových podmínách, v úkolu, směnném provozu, v nepříznivých klimatických podmínkách; vhodná práce nejlépe v malém kolektivu se sníženými nároky na výkonnost, např. drobné montážní práce, ve zkrácené pracovní době o 1/2. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení byly v této věci shledány, jak uvedeno shora.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.).

Dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění.

Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 28.7.2016, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přiznání vyššího stupně invalidity z důvodů v ní uvedených s ohledem na její zdravotní stav. Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 17.1.2017 má soud za plně prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byla žalobkyně invalidní pro invaliditu druhého stupně, nikoli pouze prvního stupně, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2016 bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť správní orgán si neopatřil ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle citovaného posudku PK MPSV došlo u žalobkyně od 6.5.2016 ke změně invalidity z prvního na druhý stupeň. Předmětný nedostatek byl způsoben při vypracování podkladového rozhodnutí v řízení o námitkách proti rozhodnutí ze dne 19.4.2016 u ČSSZ (pokles pracovní schopnosti hodnocen 45%), nikoli přímo žalovanou při vydání napadeného rozhodnutí.

Po právní moci tohoto rozsudku proto bude vycházet žalovaná ze zjištění, že u žalobyně došlo ke zvýšení stupně invalidity, protože byla invalidní pro invaliditu druhého stupně nejen k datu vydání napadeného rozhodnutí 28.7.2016, ale již od 6.5.2016, jak vyplývá z posudku PK MPSV ze dne 17.1.2017, čímž bude realizován i rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16Ad 16Ad 99/2016-32 ze dne 2.2.2017, když rozhodnutí o přiznání vyššího stupně invalidity by byla vydala žalovaná i v případě zjištění tohoto vyššího stupně invalidity již na základě posouzení v řízení o námitkách. Právním názorem soudu je žalovaná vázána, jak vyplývá z § 78 odst. 5 s.ř.s.

O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně však náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto žádnému z účastníků řízení nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 2. února 2017

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru