Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 90/2010 - 191Rozsudek KSPL ze dne 31.05.2011

Prejudikatura

2 Afs 10/2008 - 171

1 Afs 53/2007

22 Ca 241/2005 - 26

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
4 Ads 112/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

16Ad 90/2010-191

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně M. P., bytem T., zastoupené JUDr. Boleslavem Pospíšilem, advokátem se sídlem Malinovského nám. 4, 602 00 Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ Praha), v řízení o žalobě ze dne 26.5.2009 proti rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 č. X o poskytnutí zvláštního příspěvku podle zákona č. 357/2005 Sb. a o nákladech řízení o kasační stížnosti žalobkyně ze dne 21.4.2010 proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3.3.2010 č.j. 16Cad 176/2009-66,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 č. X, jímž byla zamítnuta její žádost o poskytnutí zvláštního příspěvku k důchodu podle § 5 odst. 2 zákona č. 357/2005 Sb. s odůvodněním, že jí nárok na poskytnutí zvláštního příspěvku nevznikl, protože podmínky uvedené v § 5 odst. l písm. c) bodě l uvedeného zákona nebyly splněny za dobu od 14.2.1949 do 30.9.1949, protože nebylo prokázáno, že manžel byl účasten soudní rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb. a podmínky uvedené v § 5 odst. l písm. c) bodě 2 téhož zákona byly splněny za dobu od 10.12.1950 do 18.11.1951, tedy za dobu kratší 12 měsíců; v - pokračování -
2
16Ad 90/2010

takovém případě by nárok na zvláštní příspěvek vznikl jen pokud by manžel při pobytu ve výše uvedených zařízeních zemřel, to však prokázáno nebylo; bylo zjištěno, že zemřel 19.9.1994.

Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím žalované pro rozpor s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) uveřejněným ve Sbírce rozhodnutí pod č. 1584 ze dne 26.6.2008, protože omezení osobní svobody občana je třeba posuzovat bez jakékoliv diferenciace způsobu omezení osobní svobody a tento právní názor je obsažen v § 1 účelu zákona o mimosoudní rehabilitaci 87/91 Sb. včetně všech změn a dodatků je možno sčítat omezení osobní svobody zařazením do civilního tábora nucených prací s vojenskou službou ve vojenských táborech nucených prací pro splnění časové podmínky 12 měsíců.Dl e ní nebyl důvod, proč by nebylo možno sčítat vojenskou službu ve vojenských táborech nucených prací s dobou omezení osobní svobody ve vyšetřovací vazbě, která neskončila soudním rozsudkem, jenž by byl rehabilitován dle zákona 119/90 Sb.

Po provedeném řízení zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 3.3.2010 č.j. 16Cad 176/2009-66 o zamítnutí žaloby žalobkyně a nepřiznání náhrady nákladů řízení, jelikož dospěl k závěru, že žalovaná se ve svém postupu v případě žalobkyně nedopustila žádného pochybení, neboť vycházela ze správně zjištěných skutečností a postupovala v souladu se zákonem, když žalobkyně neprokázala splnění všech zákonem požadovaných podmínek, jelikož neprokázala splnění podmínky rehabilitovaného věznění doby vazby manžela. Soud se zabýval předmětnou žalobou v rámci vymezeném obsahem napadeného rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 a na základě v žalobě uplatněných žalobních bodů, kdy sice žalobkyně setrvala na tvrzení, že všechny zákonné podmínky splňuje, což však neodpovídalo zjištěným skutečnostem. Z tohoto důvodu žalovaná zamítla napadeným rozhodnutím žádost žalobkyně a soud nezjistil pochybení ze strany žalované. Žalobkyně totiž neprokázala splnění jedné ze základních zákonem daných podmínek pro přiznání zvláštního příspěvku k důchodu dle příslušného zákona č. 357/2005 Sb., jímž je kromě pobírání důchodu od českého nositele pojištění i rehabilitace doby vazby manžela dle zákona č. 119/1990 Sb. Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, proto žalobě nepřisvědčil a žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.).

O včas podané kasační stížnosti žalobkyně ze dne 21.4.2010 rozhodl NSS rozsudkem č.j. 4 Ads 77/2010-109 ze dne 24.11.2010, jímž rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3.3.2010, č. j. 16 Cad 176/2009 – 66, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že se krajský soud xerokopií vojenské knížky, tedy xerokopií listiny, kterou předložila žalobkyně k prokázání svého nároku dne 6.1.2010, v odůvodnění rozsudku vůbec nezabýval, ačkoli jí žalobkyně zpochybňovala dosud vydaná potvrzení o době pobytu v pomocných technických praporech a dovozovala, že služba manžela v PTP trvala od 10.12.1950 do 20.12.1951, tedy celkem více než dvanáct měsíců..V rozsudku soud sice uvedl, že žalobkyně v podání ze dne 6.1.2010 popsala obsah vojenské knížky, ale nic jiného k této skutečnosti neuvedl, i když krajský soud podání stěžovatelky ze dne 6.1.2010 a připojené přílohy zcela nepominul. Tyto - pokračování -
3
16Ad 90/2010

listiny byly zaslány k vyjádření žalované, avšak tato se v přípise ze dne 15.1.2010 ke xerokopii vojenské knížky vůbec nevyjádřila. NSS k tomu podotkl, že již tehdy mohlo být známo stanovisko žalované k nové listině předložené žalobkyní, pokud by se ovšem touto skutečností zabývala. Hodlal-li tedy krajský soud zjistit stanovisko žalované k této okolnosti, měl její vyjádření ze dne 15.1.2009 hodnotit jako nedostačující a případně konkretizací dotazu vyzvat žalovanou k vyjádření opětovně. V každém případě však měl soud vyhodnotit v odůvodnění napadeného rozsudku, jak na xerokopii vojenské knížky nahlíží a s argumentací žalobkyně se vypořádat. V dalším řízení proto bude třeba, aby se krajský soud s tvrzením žalobkyně o tom, že splňuje nárok na zvláštní příspěvek podle § 5 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 357/2005 Sb. zabýval, což především znamená, aby posoudil a zhodnotil obsah xerokopie vojenské knížky manžela žalobkyně předložené společně s podáním ze dne 6.1.2010 a vyhodnotil, zda tento navrhovaný důkaz je způsobilý ovlivnit úvahu o celkové době pobytu manžela žalobkyně vymezenou dosud potvrzeními na dobu od 10.12.1950 do 18.11.1951. Závěrem bylo uvedeno, že v novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Zdejší soud vázán shora uvedeným názorem NSS vyjádřeným v citovaném rozsudku proto nejprve požádal žalovanou o doplnění vyjádření, což žalovaná učinila podáním ze dne 6.1.2011, jehož kopie byla doručena i zástupci žalobkyně, a mimo jiné v něm zdůraznila následující: V xerokopii vojenské knížky zemřelého manžela žalobkyně A. P. (dále jen jmenovaný) na str. 6 je pod bodem 6) uveden záznam „Přeložen do zálohy a přidělen k vykonávání I a II pravidelného cvičení 1.10.1951", pod bodem 7 je uvedeno „Propuštěn do zálohy jako voj. v záloze 20.12.1951". Na str. 12 jsou uvedeny záznamy, podle kterých měl jmenovaný v roce 1951 vykonat 21denní I. pravidelné cvičení a dále v témže roce měl vykonat 28 denní II. pravidelné cvičení. Tyto záznamy jsou přeškrtnuty. Na str. 13 jsou uvedeny další tři záznamy, z nichž třetí, který je psán jiným perem než podpis velitele, uvádí, že jmenovaný „v roce 1951 vykonal výjimečné cvičení od 1. 10 do 20.12. 1951 … započteno jako pravidelné cvičení podle RNGS (nečitelné) 1958". Z potvrzení Ministerstva obrany ze dne 14.10.1997 vyplývá, že jmenovaný byl v době od 10.12.1951 do 18.11.1951 u pomocných technických praporů (dále jen PTP). Z dalšího potvrzení Ministerstva obrany, odbor mezirezortní spolupráce, ze dne 23.1.2009 vyplývá, že jmenovaný vykonával vojenskou službu od 1.10.1949 do 18.11.1951 z toho v době od 10.12.1950 do 18.11.1951 u PTP. Tento údaj koresponduje se záznamy na str. 6 předložené vojenské knížky, podle kterých jmenovaný po výkonu základní vojenské služby dne 1.10.1951 vykonal 21 denní a 28 denní I. a II. pravidelné cvičení. Ustanovení § 39 zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona, stanovilo, že vojíni v záloze se povolávají zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po třech nebo čtyřech týdnech. Odstavec 7 citovaného ustanovení stanovil, že zavádějí-li se bojové prostředky nebo vyžadují-li toho důvody výcvikové, mohou být povoláni vojáci v záloze k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytné potřeby, které se podle možnosti započte do úhrnné doby cvičení stanovené v odst. l, 2 a 4. Záznamy ve vojenské knížce jmenovaného jsou nelogické, neboť první záznamy (na čl. 6 - bod 6 a na čl. 7) jednoznačně uvádí, že po skončení základní vojenské služby byl přidržen k výkonu I. a II. pravidelného cvičení v délce 21 resp. 28 dnů, s čímž koresponduje i potvrzení Ministerstva obrany o tom, že vojenskou službu vykonával do 18.11.1951. Poté je uveden další nelogický zápis psaný - pokračování -
4
16Ad 90/2010

jiným perem než podpis velitele o tom, že jmenovaný v době od 1.10. do 20.12.1951 vykonal výjimečné cvičení, které na základě rozkazu náčelníka generálního štábu bylo započteno jako pravidelné cvičení. Pokud by od 1.10.1951 skutečně vykonával výjimečné cvičení, nebyl by důvod uvádět v jeho vojenské knížce pro tuto dobu výkon I. a II. pravidelného cvičení. Ze shora uvedeného je zřejmé, že otázka doby výkonu vojenské služby jmenovaného není zcela jasná.

Poté soud po pořízení kopie žalobkyní osobně předloženého originálu vojenské knížky jmenovaného serie E číslo X vyzval Ministerstvo obrany, odbor mezirezortní spolupráce, (dále jen MO), ke sdělení, na základě jakých rozhodných skutečností bylo vydáno předmětné potvrzení dne 23.1.2009 o době výkonu vojenské služby jmenovaného a také, zda rozhodné skutečnosti vztahující se k době zařazení jmenovaného do PTP odpovídají údajům uvedeným v potvrzení a obsahu spisu vedeného MO ohledně jmenovaného nebo obsahu předložené vojenské knížky.

MO dne 17.3.2011 soudu mimo jiné sdělilo, že mělo údaj o tom, že jmenovaný byl propuštěn do zálohy až dne 20.12.1951 již v době vydání předmětného potvrzení, přičemž ten byl obsažen v evidenčním listu přináležejícím k vojenské knížce, avšak tento údaj není pro ministerstvo relevantní, neboť odporuje všem doloženým dokumentům, které jsou řádně podepsány příslušným velitelem útvaru a mají vyšší důkazní hodnotu. Dle výpisu z Archivu vojenské evidence osob v Trnavě jmenovaný vykonával vojenskou základní službu u zbrojního učiliště od 1.10.1949 do 9.12.1950. Poté byl od 10.12.1950 do 30.9.1951 přiřazen k výkonu základní vojenské služby u X. PTP. Posléze byl přidržen kl.vojenskému pravidelnému cvičení u X. PTP v období od 1.10.1951 do 21.10.1951 a na to navazovalo 2. vojenské pravidelné cvičení u X. PTP do 18.11.1951. Obdobné údaje jsou obsaženy též v kmenovém listu jmenovaného, kde se uvádí, že 1.10.1951 byl jako voják v záloze přidržen k vykonání prvnhío pravidelného cvičení v délce 21 dnů podle § 48/3 vládního nařízení č. 209/49 Sb. - zbytek 7 dnů odpuštěno RMNO č.j. X. Dne 22.10.1951 byl jmenovaný přidržen k vykonání 2. pravidelného cvičení v délce 28 dní ve smyslu Výnosu MNO čj. 02022/OMS/1951. Dne 18.11.1951 byl jakožto voják v záloze propuštěn do poměru mimo činnou službu po vykonání základní služby a 1. a 2. pravidelného cvičení /:DR. Číslo X/; dále je „razítko pomocného technického praporu X" a podpis náčelníka štábu. Též tyto údaje o době pobytu u PTP a konání 1. a 2. pravidelného cvičení obsahuje karta záznamu o službě, kde je každý údaj podepsán příslušným velitelem /vč. razítka/. I v záznamu o službě se tedy nachází údaj o propuštění do poměru mimo činnou vojenskou službu ke dni 18.11.1951 po absolvování pravidelných cvičení. Také bylo uvedeno, že žalobkyně se na MO opakovaně obracela s žádostí o přehodnocení období manželovy služby u PTP uvedené v předmětném potvrzení a zhodnocení doby až do dne 20.12.1951, avšak již v minulosti jí bylo sděleno, že ministerstvo nemá k dispozici žádné relevantní údaje o tom, že by její manžel byl omezen na osobní svobodě až do 20.12.1950. V té souvislosti bylo vysloveno a žalobkyni dáno na vědomí, že zápis v evidenčním listu k vojenské knížce je chybný, neboť je tam špatně uveden nejen konec služby u PTP, ale i její počátek dne 30.9.1951. S ohledem na výše uvedené MO zdůraznilo, že dle vojenské dokumentace a archivních materiálů zesnulý manžel žalobkyně vykonával službu u X. PTP skutečně pouze v období od 10.12.1950 do 18.11.1951, přičemž údaj - pokračování -
5
16Ad 90/2010

zmíněný ve vojenské knížce je chybný a zcela odporuje všem řádně podepsaným a orazítkovaným dokladům a zápisům příslušných velitelů. V této souvislosti pro úplnost věci MO uvedlo, že vojenskou knížku resp. evidenční listy zpravidla vyplňovali vojáci vojenské základní služby a lze předpokládat, že jich např. vyplňovali více najednou a omylem uvedli do evidenčního listu jmenovaného údaje jiné osoby.

Následně MO zaslalo zdejšímu soudu rozhodné ověřené kopie dokladů ze spisové dokumentace manžela žalobkyně A. P., mimo jiné i podání MO ze dne 23.1.2009 adresované žalobkyni při zaslání potvrzení pro účely mimosoudní rehabilitac e(na základě žádosti žalobkyně ze dne 18.12.2008), ve kterém bylo uvedeno, že jí uvedený údaj o propuštění (A. P.) dne 20.12.1951 vychází pravděpodobně z chybného zápisu v evidenčním listu k vojenské knížce, kde je i chybně uvedena služba u X. PTP (od 30.9.1951 do 20.12.1951).

Po doručení citovaného vyjádření MO zástupce žalobkyně sdělil, že přesto žalobkyně trvá na podané žalobě s tím, že pokud existují dva rozdílné zápisy o skončení vojenské služby jejího zemřelého manžela, pak nelze jednostranně vycházet pouze z jednoho zápisu a druhý označit za chybný. Zápis ve vojenské knížce je podepsán a opatřen razítkem, takže chybný může naopak být kmenový list. Současně byl vysloven souhlas s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jednání ve věci samé; požadovány byly rovněž náklady řízení, které byly upřesněny podáním ze dne 3.5.2011, a

připomenuto, že ve věci kasační stížnosti byla žalobkyně úspěšná.

Žalovaná na doručení citovaného vyjádření MO a výzvu soudu ohledně rozhodnutí o věci samé bez jednání žádným způsobem nereagovala, soud proto postupoval ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. (nevyjádří-li účastník řízení do dvou týdnů od doručení této výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci, má se za to, že souhlas s tím, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání, je udělen) a ve věci rozhodl bez jednání.

V projednávané věci ani po dalším řízení soud neshledal žádný důvod ke změně svého názoru vyjádřeného v rozsudku ze dne 3.3.2010 s ohledem na shora uvedené, jelikož žalobkyně ani do současné doby přes předložení originálu vojenské knížky manžela A. Pešuly neprokázala, že splňuje jednu ze základních zákonem daných podmínek pro přiznání zvláštního příspěvku k důchodu dle citovaného zákona č. 357/2005 Sb., jímž je kromě pobírání důchodu od českého nositele pojištění i rehabilitace doby vazby manžela dle zákona č. 119/1990 Sb. Z ověřených dokladů předložených MO (zejména kmenový list, záznam o službě a potvrzení o službě u PTP z vojenskej evidencie osob Trnava) totiž jednoznačně vyplývá, že zemřelý manžel žalobkyně vykonával vojenskou základní službu u zbrojního učiliště od 1.10.1949 do 9.12.1950, když od 1.10.1949 do 15.11.1949 byl zařazen u vojenského útvaru Y (X) v Turč. Sv. Martině. Od 10.12.1950 do 30.9.1951 přiřazen k výkonu základní vojenské služby u X. PTP, poté byl přidržen kl.vojenskému pravidelnému cvičení u X. PTP od 1.10.1951 do 21.10.1951 a na to navazovalo 2. vojenské pravidelné cvičení u X. PTP do 18.11.1951. Vzhledem k tomu, že tyto písemné materiály obsahují všechny nezbytné náležitosti – důvod změny a poznamenání dokladu, - pokračování -
6
16Ad 90/2010

označení a podpisy příslušných velitelů vojenských útvarů, otisk úředního razítka, logická časová posloupnost jednotlivých záznamů o změnách zapsaných pod sebou bez mezer, které jsou odděleny pouze podtržením, je nepochybné, že údaje v nich obsažené odpovídají rozhodných skutečnostem na rozdíl od obsahu žalobkyní předložené vojenské knížky. Dle „kmenového listu“ a zejména „záznamu o službě“ A. P. po nástupu do základní služby k v.ú. (vojenský útvar) X (Y) – zbrojní učiliště - vykonával základní službu (základní výcvik jednotlivce) od 1.10.1949 do 15.11.1949; od 16.11.1949 do 15.4.1950 vykonával dozorčí a strážní službu i výcvik v četě; poté byl zařazen jako zahradník pro polní hospodářství vlastního útvaru od 16.4. do 27.9.1950; dne 27.9.1950 vykonal zkoušky ze sl. řádů s prospěchem velmi dobrým a od 28.9. do 9.12.1950 vykonával dozorčí a strážní službu u útvaru T. Sv .Martin; od 10.12.1950 do 30.9.1951 konal základní službu u 1. roty PTP 54; od 1.10. do 21.10.1951 vykonal I. voj. prav. cvičenie a dňa 21.10.1951 prepusten do pom. mimoč. služby; od 22.10. do 18.XI.1951 vykonal 2. voj. prav. cvičení a dne 18.XI.1951 propuštěn do pom. mimočinnej služby.

Naproti tomu v evidenčním list k vojenské knížce serie E číslo X (dále jen EL) v části IV. „Stručné záznamy o průběhu základní služby“ je uvedeno, že po nástupu do základní služby k v.ú. X konal základní výcvik od 1.10.1949 do 14.11.1949; zařazen na funkci střelce u téhož útvaru od 15.11.1949 do 8.10.1950; zařazen do funkce zahradníka od 9.10.1950 do 29.9.1951; přemístěn k X PTP – zařazen jako střelec 30.9.1951; přidržen k vykonání vyjímečného cvičení – zůstává v dosavadním zařazení od 1.10.1951 do 20.12.1951; propuštěn a přeložen do zálohy 20.12.1951, ale tyto údaje nejsou zcela v souladu s obsahem shora citovaných dokladů – kmenový list a záznam o službě, kde jsou údaje o průběhu základní vojenské služby A. P. uvedeny chronologicky. Navíc ani nelze vůbec zjistit, kdo a zejména kdy tyto údaje do tohoto EL zapsal a na základě jakých rozhodných skutečností. Dále je poněkud překvapivé, že v části IX. „Záznamy o cvičeních“ není u všech cvičení uvedena doba konání od … do …, když u roku 1954 a 1956 je uveden pouze počet dní a také je v části XI. „Záznam o vojenské knížce“ uvedeno, že vojenskou knížku vystavila Okresní vojenská správa Sušice 16.1.1952, ač se jednalo o Okresní vojenské velitelství Sušice. Soud proto stejně jako MO nepovažuje tento předmětný EL s ohledem na shora uvedené za jednoznačně průkazný, aby způsobil nevěrohodnost chronologicky vedeného kmenového listu a záznamu o službě. Ani v předmětné vojenské knížce všechny zápisy na sebe logicky časově nenavazují, některé zápisy se dokonce jeví jako nevěrohodné, což ostatně vyjádřila i žalovaná ve svém podání ze dne 6.1.2011, a soud se s tímto názorem ztotožňuje.

Nelze tedy přisvědčit názoru žalobkyně, že vojenská knížka prokazuje oprávněnost jejího nároku. Naopak není možné přehlédnout, že MO vydalo potvrzení dne 14.10.1997 o výkonu služby jmenovaného u PTP od 10.12.1950 do 18.11.1951 na základě řádných podkladů, přičemž nelze přehlédnout, že navíc v době, kdy jmenovaný vykonával vojenskou službu (1949-1951) nikdo nemohl předpokládat, že délka služby u PTP bude mít rozhodující vliv na přiznání dávky (zvláštního příspěvku k důchodu) za přibližně 40 le,t tudíž tehdy nebyl ani žádný důvod uvádět nepřesné či nesprávné údaje o těchto skutečnostech. Soud proto nemá žádné pochybnosti o správnosti podkladů MO, tedy ani o správnosti údajů uvedených v předmětném potvrzení o službě u PTP, - pokračování -
7
16Ad 90/2010

z čehož vyplývá, že žalobkyně nesplňuje všechny zákonem požadované podmínky pro přiznání zvláštního příspěvku k důchodu dle citovaného zákona č. 357/2005 Sb., jelikož podmínky uvedené v § 5 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona č. 357/2005 Sb. nebyly splněny v požadované délce pobytu v pracovním útvaru alespoň 12 měsíců.

S ohledem na všechny shora uvedené rozhodné skutečnost isoud proto žalobě žalobkyně ani nyní nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je stanoveno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Napadené rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2009 soud shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, jelikož žalobkyně neprokázala, splnění zákonem stanovených podmínek pro přiznání zvláštního příspěvku k důchodu (výrok I.rozsudku).

Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznává náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II.rozsudku), i když žalobkyně byla úspěšná v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku ze dne 3.3.2010 č.j. 16Cad 176/2009-66, avšak úspěch ve věci je určen až novým rozhodnutím soudu po řízení provedeném po zrušujícím rozsudku NSS. Soud proto nepřiznal žalobkyni požadované náklady řízení ani pro řízení o žalobě ani pro řízení o kasační stížnosti.

Poučení : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v § 102 a násl. s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím podepsaného soudu ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná a dále je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 104 odst. 2,3 s.ř.s.).

V Plzni dne 31. května 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru