Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 75/2010 - 152Rozsudek KSPL ze dne 11.04.2011

Prejudikatura

15 Ca 201/2006 - 22

6 Ads 87/2006

6 Ads 90/2010 - 90


přidejte vlastní popisek

16 Ad 75/2010-152

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci žalobkyně: Ing. O.F., proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4.2.2009, č.j. X

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 4.2.2009, č.j. X se zrušuje a věc se vrací žalované k novému řízení a rozhodnutí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci Mgr. Romanu Seidlerovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 960,- Kč, která bude vyplacena ve lhůtě 60ti dnů od právní moci rozsudku z účtu Krajského soudu v Plzni.

Odůvodnění:

Žalobkyně se včasnou žalobou ze dne 11.2.2009 a doplněnou dne 2.4.2009 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované shora citovaného, kterým jí dle § 118a) odst. 2 zák. České národní rady (dále jen ČNR) č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, byla uložena povinnost vrátit přeplatek na starobním důchodu (dále jen SD) v částce 38.078 Kč. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že přeplatek vznikl zaviněním žalobkyně, neboť tato byla v době od 23.8.1999 do 14.10.1999 a od 17.2.2000 do 16.6.2000 výdělečně činná v cizině a v době od 23.8.1999 do 14.11.1999 a od 17.2.2000 do 16.6.2000 jí byl vyplácen důchod, ačkoliv jí nenáležel, a to ve výši 3.878 Kč.

Žalobkyně zdůvodnila žalobu tím, že poukázala na změnu zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., (dále jen ZDP) v roce 2004 a dle znění ZDP v tomto roce bylo možno pracovat bez omezení, namítla neplatnost napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně požádala o ustanovení právního zástupce, který byl ustanoven usnesením 16 Ad 75/2010-144 ze dne 29. března 2011.

Krajský soud rozsudkem 16 Cad 113/2009-43 ze dne 9.3.2010 napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému řízení a rozhodnutí, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek odůvodnil tak, že napadené správní rozhodnutí jednak je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a v řízení před žalovanou došlo k vadám řízení, které měly za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud konstatoval, že neúplnost výrokové části, absence odůvodnění a skutečnost, že žalovaná nepřihlédla k prekluzi nároku, vedou k nepřezkoumatelnosti napadeného správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů a jsou zároveň i podstatným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. K otázce prekluze nároku krajský soud konstatoval a vytýkal žalované, že nárok na vrácení částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely v souladu s § 118a odst. 3 zák.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, zanikl uplynutím 5 let ode dne výplaty dávky; s přihlédnutím k dobám, za které byl důchod v jednotlivých splátkách vyplacen, tedy nejpozději v roce 2005.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná 13.4.201 kasační stížnost se žádostí o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. V kasační stížnosti Česká správa sociálního zabezpečení v Praze (dále jen ČSSZ) brojila proti napadenému rozsudku krajského soudu tím, že výrok jejího krajským soudem zrušeného rozhodnutí je úplný a dostatečný, pokud šlo o odůvodnění správního rozhodnutí ČSSZ připustila, že měla uvést konkrétní podklady, z nichž vycházela. V otázce běhu času poukázala na to, že počátek objektivní 10leté lhůty byl datován 23.8.1999 a lhůta uplynula 23.8.2009. Napadené rozhodnutí ze 4.2.2009 bylo vydáno před uplynutím 10leté objektivní lhůty. Subjektivní 3letá lhůta začala běžet 22.4.2008, kdy se měla ČSSZ dovědět o skutečnosti, že žalobkyni výplata SD nenáleží. ČSSZ neaplikovala na posuzovaný případ § 118a odst. 3 zák.č. 582/1991 Sb., ve znění po 1.1.2007, který zavádí jednotnou 5letou prekluzivní lhůtu, ale původní právní úpravu s 3letou subjektivní a 10letou objektivní lhůtou, a to s odkazem na přechodná ustanovení čl. XIV bodu 10 zák.č. 189/2006 Sb.

Nejvyšší správní soud v Brně (dále jen NSS) rozsudkem 16 Ad 90/2010-90 ze dne 8.9.2010 rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.2010 č.j. 16 Cad 113/2009-43 zrušil a věc vrátil soudu k novému řízení. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s hodnocením úpravy prekluze nároku na vrácení důchodu vyplaceného neprávem dle § 118a odst. 3 věta prvá zák.č. 582/1991 Sb., kde bylo stanoveno, že nárok na vrácení, popř. náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím 3let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne výplaty dávky. Poukázal na zák.č. 189/2006 Sb., kterým se měnily některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském pojištění a který původně měl nabýt účinnosti dne 1.1.2007, jímž bylo citované ustanovení změněno v čl. 13 pod bodem 192 následovně „nárok na vrácení, popř. náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím 5 let ode dne výplaty dávky.“ Zákonem č. 585/2006 Sb., v části druhé čl. II v bodě 6 došlo ke změně čl. LXVIII upravujícího účinnosti zák.č. 189/2006 Sb., tak, že účinnost zákona, tedy i citovaného čl. XIII bodu 192 se posunula na 1.1.2008. Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů v části 26 čl. XL bodě 3 došlo k další změně čl. LXVIII zák.č. 189/2006 Sb. tak, že účinnost zákona se posunula z 1.1.2008 na den 1.1.2009. Zákonem č. 306/2008 v části 28, čl. XXXIII byla doplněna přechodná ustanovení změny zák. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení o bod 10 (čl. XIV zák.č. 189/2006 Sb.), kde bylo stanoveno „pokud lhůta 3 let stanovená v § 118a odst. 3 větě prvé zák.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona počala plynout přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ještě neuplynula, zaniká nárok orgánu sociálního zabezpečení na vrácení, popř. náhradu částek důchodu vyplacený neprávem nebo ve vyšší výši uplynutím této lhůty, doplnění nabylo účinnosti dnem nabytí účinnosti zák.č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který nabyl účinnosti 1.1.2009. Krajský soud v posuzovaném případě aplikoval na posouzení prekluzivní lhůty předpis, který nebyl v rozhodné době účinný. Závěr krajského soudu o promlčení nároku ČSSZ byl shledán nesprávným. Rovněž NSS nesouhlasil se závěry krajského soudu, že výrok rozhodnutí ČSSZ neobsahoval dostatečnou citaci právní úpravy, dle níž ČSSZ postupovala. ČSSZ se ve výroku rozhodnutí správně odvolala na § 118 odst. 2 zák.č. 582/1991 Sb., kdy toto ustanovení obsahuje právní úpravu pro případ nároku na vrácení vyplacených částek SD, který účastníku nenáležely z důvodu naplnění podmínek ust. § 37 ZDP. Nejvyšší správní soud se naopak ztotožnil se závěrem krajského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů, kde nebylo dostatečně vysvětleno, jakou povinnost žalobkyně porušila, kdy konkrétně k tomu došlo, na základě jakých důkazních prostředků ČSSZ k závěrům dospěla, když správní rozhodnutí pouze odkázalo na porušení § 37 odst. 1 písm. a) ZDP s tím, že citované ustanovení bylo platné a účinné do 31.12.2003. Rozsudek krajského soudu i správně poukázal na to, že zrušené správní rozhodnutí neobsahuje přezkoumatelné vyčíslení vypláceného důchodu a uvedení lhůt, po které žalobkyně pracovala, proto pro soud vůbec není přezkoumatelné, jak ČSSZ dospěla k částce, kterou po žalobkyni požaduje. ČSSZ k tomuto důvodu zrušení svého rozhodnutí pouze uvedla, že vycházela ze sdělení německého nositele pojištění, což skutečně v rozhodnutí neuvedla. ČSSZ jen obecně konstatovala, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nepostrádá stěžejní informace, odpovídá standardu a nečiní rozhodnutí nepřezkoumatelným. NSS uvedl k tomuto, že ani výrok ani odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje konkrétní délky doby a místo zaměstnání žalobkyně v zahraniční ani vysvětlení a výpočet částky, jejíž vrácení bylo žalobkyni uloženo, proto žalobkyně se proti takovému rozhodnutí vůbec nemůže bránit, neboť nemůže pro nedostatek důvodů polemizovat s výpočtem požadované částky a ČSSZ navíc v odůvodnění neuvedla správně, jaká právní úprava je na posuzovaný případ aplikovatelná a proč. NSS se ztotožnil se závěrem krajského soudu ohledně nedostatečného odůvodnění napadeného správního rozhodnutí a NSS poukázal na své judikáty, kdy tuto vadu ČSSZ již vytýkal.

NSS se neztotožnil se závěry krajského soudu, že stěžejní důvody, o něž se opíral napadený rozsudek krajského soudu, a to prekluze nároku a nedostatečný výrok rozhodnutí, nemohou obstát, ale ztotožnil se závěry krajského soudu, že napadené rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno.

Soud znovu přezkoumal napadené rozhodnutí a vycházel dle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgán a přezkoumal napadený výrok rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z úřední povinnosti přihlédl k vadám předvídaným ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) zák.č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Soud po provedeném řízení vzal za prokázané, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. z důvodů, tak jak byly uvedeny ve zrušeném rozsudku krajského soudu a v rozsudku nejvyššího správního soudu, když tímto právním názorem je soud vázán.

Rozhodnutí žalované ze dne 4.2.2009 č.j. se zrušuje pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a soud zároveň vyslovil, že věc se vrací žalované k novému řízení a rozhodnutí (§ 78 odst. 4 s.ř.s.) s tím, že žalovaná ve věci znovu rozhodne a rozhodnutí bude mít náležitosti v souladu s § 67 a 68 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu. Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem soudu, který soud vyslovil v rozsudku ve smyslu § 78 odst. 5 s.ř.s. (výrok I. rozsudku).

Žalobce, který měl ve věci plný úspěch má dle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem, a to jak nákladů o žalobě, tak nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobkyně však žádné takovéto náklady nevznikly, neboť byla zastupována ustanoveným advokátem, a takovéto náklady nese stát, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).

Žalobkyni byl usnesením 16 Ad 75/2010-144 z 29.3.2011 ustanoven právní zástupce Mgr. Roman Seidler. V tomto případě hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí stát (§ 35 odst. 8 část věty prvé za středníkem s.ř.s.). Právnímu zástupci byla přiznána náhrada nákladů řízení, a to ve výši 960 Kč, která se skládá z jednoho právního úkonu, a to převzetí zastupování ve výši 500 Kč, 300 Kč režijní paušál a 20% DPH (výrok III. rozsudku).

Stát nemá proti neúspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, je-li účastník osvobozen od soudních poplatků (§ 60 odst. 4 s.ř.s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s. nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 11. dubna 2011
JUDr. Olga Charvátová
samosoudkyně

K:

1. Opiš a doruč:

a) do DS nebo na typ I. dle adresy AK

b) do DS žalované nebo typ I.

2. Připoj zpl, vyznač právní moc, dej na lhůtu 14 dnů

pokud nebude podána kasační stížnost: a) spis mi předlož k anonymizaci rozsudku a vyhotovení ELJ vrať:

b) na typ III žalované dávkový spis čl. 71 c) založ na spisovnu přílohový spis KS v Plzni čl. 69 d) spis začísluj a založ na spisovnu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru