Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 62/2010 - 58Rozsudek KSPL ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

41 Cad 113/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

16Ad 62/2010-58

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce M. V., bytem M., zastoupeného Mgr. Drahomírou Špičkovou, advokátkou se sídlem Slavíkova 75, 268 01 Hořovice, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 22.8.2010 proti rozhodnutí ze dne 26.7.2010 č. X o invalidní důchod ,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou s následně připojenou kopií napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí ze dne 22.2.2010 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tj. ČSSZ ze dne 26.7.2010, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ze dne 22.2.2010, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Rokycany ze dne 4.2.2010 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 20% a zároveň se nejednalo o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 a 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31.12.2009.

V rozhodnutí ze dne 26.7.2010 o zamítnutí námitek žalobce žalovaná uvedla v rozsáhlém - pokračování -
2
16Ad 62/2010

odůvodnění mimo jiné, že žalobce nesouhlasil se zamítnutím žádosti, neboť se domnívá, že jeho zdravotní stav byl posuzován podle zdravotního poškození páteře, i když podával svoji žádost z důvodu zdravotního poškození kotníku LDK. Dále bylo poukázáno na to, že žalovaná se pečlivě zabývala všemi námitkami žalobce, ale dle nového posudku o invaliditě ze dne 14.7.2010 žalobce nebyl plně ani částečně invalidní dle zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém zabezpečení (dále jen zákon), ve znění účinném do 31.12.2009, protože jeho míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti byla určena dle kapitoly XV., odd. A, položka 1 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve znění účinném do 31.12.2009 (dále jen vyhláška), ve výši 15% a vzhledem k náročnosti povolání byla podle § 6 odst. 4 vyhlášky zvýšena o 10%, celkově tedy činí 25%. Od 1.1.2010 bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. A, položce 1a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 10% a vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky byla zvýšena tato hodnota o 10%, celkově tedy činí 20%. Žalovaná se také vyjádřila ke všem uplatněným námitkám žalobce a žádnou neshledala jako důvodnou.

Žalobce v žalobě mimo jiné vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle něho jeho zdravotní stav byl hodnocen neobjektivně, nebylo přihlédnuto k řadě relevantních zdravotních problémů a celkové vyhodnocení vlastních vyšetření nebylo provedeno zodpovědně a důsledně. Neopominutelným faktem zůstává to, že žádný z posudkových lékařů nenařídil vyšetření LDK po statické a dynamické zátěži tak, aby bylo možné zodpovědně posoudit případnou invaliditu; závěrem navrhl, aby po projednání bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému posouzení zdravotního stavu s určením stupně invalidity.

Z připojeného spisu zdejšího soudu sp.zn. 16 Cad 262/2009 bylo zjištěno, že usnesením ze dne 2.12.2009 bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ČSSZ Praha ze dne 8.6.2009, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o částečný invalidní důchod, když žalobce vzal zpět podanou žalobu.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 7.10.2010 navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné dle § 78 odst. 7 s.ř.s. s odkazem na výsledek posouzení zdravotního stavu žalobce a připojila dávkový spis vedený ohledně žalobce.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Rokycany vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání ze dne 4.2.2010 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán částečně ani plně invalidní s tím, že jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal do 31.12.2009 postižení uvedenému v kapitole XV., oddílu F, položce 2, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky, tj. 20%, a tato míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve smyslu § 6 odst. 4 a 5 citované vyhlášky nebyla změněna; od 1.1.2010 bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní - pokračování -
3
16Ad 62/2010

postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položce 1, písm. b) přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20%, která ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Dále ze založeného záznamu o jednání ČSSZ, oddělení námitkové a odvolací agendy LPS v Plzni, Americká 28-30, a z posudku o invaliditě v řízení o námitkách ze dne 14.7.2010 vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl plně ani částečně invalidní do 31.12.2009, neboť jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal postižení uvedenému v kapitole XV, oddíl A, položce 1, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky, tj. 15%, a vzhledem k náročnosti povolání byla tato hodnota zvýšena dle § 6 odst. 4 uvedené vyhlášky o 10%, takže celkově činí 25%; rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce od 1.1.2010 s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl A, položce 1, písm. a) přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10% a vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla zvýšena tato hodnota dle § 3 odst. 2 citované vyhlášky o 10%, takže celkově činí 20%; u žalobce se sice jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (uvedeny byly i lékařské nálezy zhodnocené v námitkovém řízení) ve smyslu ust. § 26 záokna, ale žalobce nebyl

plně ani částečně invalidní dle uvedeného zákona ve znění platném do 31.12.2009 a nebyl ani invalidní od 1.1.2010 dle § 39 odst. 1 zákona ve znění pozdějších předpisů.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV nebo komise), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 22.12.2010, jemuž byl přítomen i žalobce. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (26.7.2010) žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, a k 31.12.2009 dle tehdejšího znění zákona nebyl plně ani částečně invalidní, když nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33% a nešlo o schopnost soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky, neboť k 31.12.2009 hodnotila komise pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce shodně s lékařem OSSZ dle kapitoly XV, oddíl F, položka 2, písm. b) příl. č. 2 vyhlášky na střední hranici uváděné procentní míry, tj. 20%, a dle § 6 odst. 4 citované vyhlášky tato procentní míra nebyla dále zvýšena. Od 1.1.2010 komise hodnotila v souladu s námitkovým řízením jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti postižení levého hlezenného kloubu dle kapitoly XIII, oddíl A, položka 1, písm. b) přílohy vyhl. č. 359/2009 Sb. a to na spodní hranici procentní ztráty 20% (na rozdíl od námitkového řízení, které hodnotilo postižení levého hlezenního kloubu jako lehkého stupně), neboť dle vyšetření v komisi se jedná o postižení levého hlezenného kloubu lehkého až středního stupně, - pokračování -
4
16Ad 62/2010

které žalobci omezuje denní aktivity s nutností použití kompenzační pomůcky. Podle komise nelze hodnotit dle stejné kapitoly, oddílu, položky 1b) na horní hranici uváděné procentuální ztráty, tj. 35%, neboť se nejedná o funkčně významné postižení dvou a více velkých nonsých kloubů, ani o postižení většiny malých kloubů nohou, a nelze hodnotit ani dle 1c) a 1d), neboť se nejedná o těžké ani zvlášť těžké postižení kloubů dolních končetin. Vzhledem k vlivu zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace dle § 3 odst. 2 vyhl.č. 359/2009 Sb. komise zvýšila míru poklesu o 10%, v čemž zohlednila i ostatní zdravotní postižení, takžec elková ztráta činí 30%. Komise také uvedla, že ortopedické hodnocení MUDr. J. ze dne 7.12.2009 je nadhodnocené pokud se jedná o stupeň postižení kolenních a kyčelních kloubů, neboť dle doloženého RTG vyšetření z ledna 2010 i revmatologického vyšetření se jedná o počínající postižení kolenních kloubů s normálním funkčním nálezem, stejně tak kyčelních kloubů. St(ejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)

Před dožádaným Okresním soudem v Rokycanech dne 7.2.2011 žalobce mimo jiné setrval na podané žalobě s tím, že s obsahem posudku PK MPSV nesouhlasí, protože je v něm zejména zaměňována artritida a artróza, když hlavním důvodem jeho invalidity je artritida v levém kotníku a jako druhotné je postižení páteře; rovněž namítal, že není pravda, že vyšetření levého hlezna bylo provedeno po zátěži; artrózu má v počínajícím stádiu v kotnících stejnoměrně, což vylučuje, aby v jednom kotníku nebyly bolesti a v druhém byly po zatížení nesnesitelné bolesti. Závěrem požadoval, aby bylo více přihlédnuto na lékařské zprávy ortopedů a jeho lékařky MUDr.

H.

Následně k žádosti zdejšího soudu PK MPSV doplnila svůj posudek dne 23.2.2011, kdy vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru ze dne 22.12.2010, a také zdůraznila, že rozhodující pro zdravotní postižení žalobce je poúrazová artróza, nikoliv artritida revmatického či infekčního charakteru, tj. kloubní zánět levého hlezenného kloubu, a mimo jiné uvedla, že pracovní omezení uvedená MUDr. H. jsou ve shodě s vypracovaným posudkem a uváděná bolest v pravém hlezeném kloubu není podložena objektivním vyšetřením, míra bolesti je vždy subjektivní dojem každého pacienta. Vyšetřením po zátěži znamená, že se provádí ortopedické vyšetření po době, kdy pacient dojde na ortopedickou ambulanci, dále se zátěží rozumí to, že při vyšetření se pacient nechá projít po vyšetřovací místnosti, kdy odborník hodnotí typ chůze, zároveň s tím dochází k zatížení postižené končetiny, provede dřep a podobně. Speciální zátěžové metody na vyšetření funkce hlezených kloubů se neprovádí. Dle komise nelze hodnotit dle kapitoly XV, oddíl B, položka (1) c), neboť se nejedná o zánětlivé kloubní postižení, ale jedná se o postižení poúrazové, postižení páteře bylo v posudku zohledněno (Stejnopis doplnění byl také doručen žalobci i žalované.)

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 30.3.2011 se žalobce nezúčastnil, jeho zástupce se jej však zúčastnil a mimo jiné sdělil, že rozdíl mezi artrózou a artritido ubyl žalobci vysvětlen, avšak přesto trvá na podané žalobě, i když uznal, že lékaři jeho zdravotní problémy s páteří popsali velmi dobře, ale podle něho není správně zhodnoceno zdravotní postižení kotníku. Závěrem zástupce - pokračování -
5
16Ad 62/2010

žalobce požadoval vyhovění žalobě v plném rozsahu, neboť žalobce je přesvědčen o oprávněnosti svého požadavku. Zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby k s ohledem na závěr posudku komise a jeho doplňku, neboť žalobce nebyl shledán částečně invalidní k 31.12.2009 a ani invalidní v prvém či druhém stupni od 1.1.2010.

Podle § 43 zákona ve znění platném do 31.12.2009 má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním a) a získal potřebnou dobu pojištění, nebo

b) následkem pracovního úrazu.

Dle § 44 odst. 1 věta první zákona ve znění platném do 31.12.2009 je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Dle § 44 odst. 2 věta první zákona pojištěnec je částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se staevm, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Pro úplnost krajský soud dodává, že podle § 6 odst. 4 citované vyhlášky do 31.12.2009 v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. To platí obdobně, nastal-li pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedený ve větě první v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. Podmínky pro toto zvýšení pro dobu do 31.12.2009 neshledala PK MPSV ani lékař OSSZ, ale k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 26.7.2010, jak v řízení o námitkách, tak i komisí, byly shledány podmínky pro zvýšení míry poklesu o 10% ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. (což odpovídá obsahově § 6 odst. 4 citované vyhlášky), ale ani tímto zvýšením žalobce nezískal minimálně potřebných 35% míry poklesu od 1.1.2010.

- pokračování -
6
16Ad 62/2010

Žalobce se žalobou domáhá přiznání nároku na invalidní důchod. Částečná invalidita byla do 31.12.2009 právně upravena v již citovaných ustanoveních § 43 a § 44 zákona, s účinností od 1.1.2010 je invalidita upravena v citovaném § 39 zákona. Za soustavnou výdělečnou činnost se do 31.12.2009 považovala podle § 5 věty prvé vyhlášky shora uvedené činnost vykonávaná tak, že výdělek z ní byl stálým zdrojem příjmu, i když tato činnost nezakládala účast na důchodovém pojištění. Poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti se podle § 6 odst. 1 téže vyhlášky rozuměla schopnost pojištěnce dosáhnout vlastní prací výdělek odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem. Procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle druhu zdravotních postižení byly uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky v kapitole I.–XV. Pojištěnec byl dále částečně invalidní také tehdy, ztěžoval-li mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně obecné životní podmínky ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona, jejichž okruh stanovila příloha č. 4 vyhlášky zahrnující pod tento pojem závažná zdravotní postižení ortopedická, chirurgická, nervová, smyslová a jim obdobná. Od 1.1.2010 se za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce /§ 2 odst. 3 věta druhá vyhl. č. 359/2009 Sb./.

Subjektivní pocit žalobce o tom, že by mu měl být přiznán invalidní důchod pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro přiznání tohoto důchodu, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě přesvědčen.

Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 26.7.2010. Pokud u žalobce dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity prvního až třetího stupně nvovém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).

Dále soud připomíná, že přiznání invalidity není vázáno na situaci na trhup ráce, na nemožnosti zajistit si vhodné zaměstnání či na finanční, sociální nebo rodinnou situaci žalobce. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí žadatel splnit, aby mu mohl být přiznán invanlidí důchod, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (tj. pojištěnce) za splnění další zákonné podmínky a to potřebné doby pojištění (potřebná doba

pojištění činí u pojištěnce staršího 28 let minimálně 5 let doby pojištění v posledních 10 letech před vznikem invalidity a u pojištěnce staršího 38 let i minimálně 10 roků pojištění v posledních 20 letech před vznikem invalidity /§ 40 odst. 1 a 2 zákona).

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 26.7.2010 není důvodná. Při posouzení zdravotního - pokračování -
7
16Ad 62/2010

stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 22.12.2010 (i jeho doplnění z 23.2.2011) vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jeho onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobce nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Lékař OSSZ, který vypracoval podkladový posudek pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 22.2.2010, i lékař ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách, tak i PK MPSV, hodnotili zdravotní stav žalobce, jak uvedeno shora. Nejvyšší přiznaná 30% ztráta schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebo pracovní schopnosti však nedosahuje potřebných 33% této ztráty pro částečnou invaliditu do 31.12.2009, ani nutných 35% této ztráty pro invaliditu prvního stupně od 1.1.2010, tudíž žalobce nebyl uznán invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborných lékařů z oboru ortopedie a neurologie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz.

Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 26.7.2010 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání částečné invalidity do 31.12.2009, ani invalidity prvního až třetího stupně od 1.1.2010 a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými žalobcem dne 26.3.2010 proti rozhodnutí ze dne 22.2.2010.

Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54

odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou

písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

- pokračování -
8
16Ad 62/2010

V Plzni dne 30. března 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru