Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 6/2011 - 45Rozsudek KSPL ze dne 22.06.2011

Prejudikatura

41 Cad 113/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

16Ad 6/2011-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně M. V., bytem Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 24.1.2011 proti rozhodnutí žalované ze dne 6.12.2010 č.j. X o invalidní důchod,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou a následně doplněnou žalobou s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tj. ČSSZ, ze dne 26.7.2010, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 3.6.2010, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen zákon), s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Karlovy Vary ze dne 27.5.2010 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%.

V rozhodnutí ze dne 6.12.2010 o zamítnutí námitek žalobkyně uvedla žalovaná v rozsáhlém odůvodnění mimo jiné, že žalobkyně nesouhlasila se zamítnutím žádosti pro posouzení zdravotního stavu a hodnocení míry snížení pracovních schopností. Dále bylo poukázáno na to, že se žalovaná zabývala všemi námitkami žalobkyně, přičemž zdravotní stav posoudila komplexně nad jejich rozsah, ale dle nového posudku o invaliditě ze dne 16.9.2010 - pokračování -
2
16Ad 6/2011

žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, když její míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena ve výši 20%, jehož příčinou je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV., položce 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 5%, celkově tedy činí 20%. Žalovaná se také vyjádřila ke všem uplatněným námitkám žalobkyně a žádnou neshledala jako důvodnou.

Žalobkyně v žalobě mimo jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle ní její zdravotní stav odpovídá částečné invaliditě a byl chybně posouzen kvůli tomu, že je pořád horší; závěrem navrhla nové posouzení a po provedeném řízení napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalované.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10.3.2011 uplatněný nárok žalobkyně odmítla s odkazem na výsledek posouzení zdravotního stavu žalobkyně a navrhla vypracování nového posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV nebo komise), který dostatečně a objektivně posoudí, zda je žalobkyně invalidní, a připojila dávkový spis vedený ohledně žalobkyně.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Karlovy Vary vedeného ohledně žalobkyně, soud zjistil, že dle záznamu o jednání a posudku o invaliditě ze dne 27.5.2010 žalobkyně nebyla uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/1995 Sb. s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb.(dále jen vyhláška), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 5%, celkově činí 20%. Dle založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 16.9.2010 (ČSSZ – oddělení námitkové a odvolací agendy LPS, pracoviště Plzeň) vyplývá, že k datu vydaného rozhodnutí (tj. 3.6.2010) bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole IV, položce 1, písm. b) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15% a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla zvýšena tato hodnota dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky o 5%, takže celkově činí 20%; žalobkyně tudíž není invalidní dle § 39 odst. 1 zák.č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 4.5.2011, jemuž žalobkyně nebyla přítomna. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní podle § 39 odst. 1 zák.č. 155/1995 Sb., protože nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%; k 31.12.2009 nebyla ani plně - pokračování -
3
16Ad 6/2011

nebo částečně invalidní, jelikož nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33% a nešlo o schopnost soustavné výdělečné činnosti pro zdravotní postižení za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jí značně neztěžoval obecné životní podmínky. Komise k 31.12.2009 hodnotila procentuální míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně dle kapitoly IV, položka 9.1, písm. a) příl. č. 2 vyhl.č. 284/1995 Sb. na horní hranici procentuální ztráty, tj. 20% a dále dle § 6 odst. 4 citované vyhlášky zvýšila o 5% na ostatní zdravotní postižení, takže celková ztráta činila 25%. K datu vydání napadeného rozhodnutí (6.12.2010) komise hodnotila rozhodující procentuální ztrátu mající vliv na pokles pracovní schopnosti shodně s lékařem OSSZ i LPS dle kapitoly IV (poruchy endokrinní, výživy a přeměny látek), položka 1b (poruchy štítné žlázy - lehké funkční, poruchy funkce štítné žlázy bez ohledu na etiologii, uspokojivě kompenzované při zavedené léčbě) přílohy vyhlášky, tj. 15% a dále zvýšila dle § 3 odst. 1 téže vyhlášky o 5% na další zdravotní postižení, takže celková ztráta činila 20%. Dle komise je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po operaci štítné žlázy pro Graves Basedovo chorobu 14.5.2009, pro kterou není obecně schopna noční práce, práce v prostředí psychicky náročném – stresovém; je schopna práce v denních směnách, psychicky nenáročné, nestresové i fyzicky nenáročných nekvalifikovaných dělnických profesí a jako taková je hodnocena; schopna i zaškolení dle možnosti ÚP při dodržení obecných pracovních kontraindikací. Doložené odborné nálezy žalobkyní nepřinesly novum ve zdravotním postižení ani jiný posudkový náhled a komise při vypracování posudku byla o uváděných zdravotních potíží informována; stav po operaci štítné žlázy byl vzat jako rozhodující pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a obtíže, které mají především subjektivní charakter, byly zohledněny v uváděném procentuálním navýšení. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)

Před dožádaným Okresním soudem v Karlových Varech dne 1.6.2011 žalobkyně mimo jiné setrvala na podané žalobě s tím, že subjektivně pociťuje určité zdravotní problémy, ale podle vyšetření krve by choroba měla být zaléčena, i když má po operaci štítné žlázy popsané potíže a neví, co je jejich příčinou. Závěrem nenavrhla provedení dalších důkazů a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 22.6.2011 se žalobkyně nezúčastnila a zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku komise, neboť žalobkyně nebyla shledána invalidní.

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v - pokračování -
4
16Ad 6/2011

důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Pro úplnost krajský soud dodává, že dle § 3 odst. 1 citované vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podmínky pro toto zvýšení ve výši 5% byly shledány všemi posudkovými lékaři (OSSZ, ČSSZ i PK MPSV), ale ani tímto zvýšením žalobkyně nezískala minimálně potřebných 35% míry poklesu pracovní schopnosti.

Žalobkyně se žalobou domáhá přiznání nároku na invalidní důchod, když od 1.1.2010 je invalidita upravena v citovaném § 39 zákona. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky).

Subjektivní pocit žalobkyně o tom, že by jí měl být přiznán invalidní důchod pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro přiznání tohoto důchodu, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě přesvědčen.

Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 6.12.2010. Pokud u žalobkyně dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jejího zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity prvního až třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).

Dále soud připomíná, že přiznání invalidity není vázáno na situaci na trhu práce, na nemožnosti zajistit si vhodné zaměstnání či na finanční, sociální nebo rodinnou situaci žalobkyně. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou velmi striktně konstruovány podmínky, které musí žadatel splnit, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod,. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (tj. pojištěnce) za splnění další zákonné podmínky a to potřebné doby pojištění (potřebná doba pojištění činí u pojištěnce staršího 28 let minimálně 5 let doby pojištění v posledních 10 letech před vznikem invalidity a u pojištěnce staršího 38 let i minimálně 10 roků pojištění v posledních 20 letech před vznikem invalidity /§ 40 odst. 1 a 2 zákona).

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 6.12.2010 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 4.5.2011 vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu - pokračování -
5
16Ad 6/2011

žalobkyně, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů zejména z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jejích onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobkyni nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Lékař OSSZ, který vypracoval podkladový posudek pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 3.6.2010, i lékař ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobkyně v řízení o námitkách, tak i PK MPSV, hodnotili zdravotní stav žalobkyně, jak uvedeno shora. Nejvyšší přiznaná 20% ztráta schopnosti soustavné pracovní schopnosti však nedosahuje potřebných 35% této ztráty pro invaliditu prvního stupně, tudíž žalobkyně nebyla uznána invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz.

Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 6.12.2010 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobkyně neprokázala, že splňuje podmínky pro přiznání invalidity prvního až třetího stupně a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami uplatněnými žalobkyní dne 19.6.2010 proti rozhodnutí ze dne 3.6.2010.

Žalobkyně ve věci neměla úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou

písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 22. června 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru