Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 5/2011 - 41Rozsudek KSPL ze dne 13.04.2011


přidejte vlastní popisek

16 Ad 5/2011-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Olgou Charvátovou v právní věci žalobce: V.S. , proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6.12.2010 č.j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se včasnou žalobou, adresovanou České správě sociálního zabezpečení v Praze (dále jen žalovaná nebo ČSSZ), ze dne 26.12.2010 domáhá přezkoumání rozhodnutí z 6.12.2010 č.j. X kterým byly zamítnuty jeho námitky a rozhodnutí ČSSZ č.j. X z 21.7.2010 bylo potvrzeno. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žalobci žádost o částečný invalidní důchod (dále jen DIČ) pro nesplnění podmínek § 43 písm. a) zák.č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen ZDP) ve znění do 31.12.2009. Žalobce v žalobě v podstatě opakuje uplatněné námitky,konkrétní nezákonnost spatřuje v tom, že mu nebylo započteno pojištění za dobu výkonu trestu v Spolkové republice Německo (dále jen SRN), namítá, že zde řádně pracoval, což mu nositel pojištění ze SRN několikrát potvrdil a tvrdí, že zde byl tedy řádně pojištěn.

Žalobce se k výzvě soudu z 25.1.2011, zda souhlasí s tím, aby věc soud rozhodl bez jednání (výzvu žalobce obdržel dne 2.2.2011), vyjádřil podáním z 3.1.2011 souhlasně (podání dáno k poštovní přepravě 8.2.2011).

Žalovaná v obsáhlém stanovisku ze dne 20.1.2011 popsala průběh řízení, zejména uvedla, že kontaktovala věznici ve Weidenu v SRN a německého nositele pojištění a nebylo potvrzeno žádné důchodové pojištění žalobce, navrhla zamítnutí žaloby.

Žalovaná k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby soud o věci samé rozhodl bez jednání, (výzvu obdržela 17.2.2011) se nevyjádřila, platí tedy fikce jejího souhlasu.

Soud proto o věci samé rozhodl bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 zák.č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.).

Žaloba není důvodná.

Soud zjistil ze správního spisu – dávkového spisu žalobce, který předložila žalovaná, že žalobce prostřednictvím Okresní správy sociálního zabezpečení v Tachově (dále jen OSSZ Tachov) uplatnil 21.8.2009 žádost o plný invalidní důchod (dále jen PID). Součástí žádosti byl záznam o jednání OSSZ Tachov z 20.10.2009, kterým byl posouzen zdravotní stav žalobce dle § 8 zák.č. 582/1991 Sb. Žalobce nebyl posouzen jako plně invalidní dle § 39 odst. 1 ZDP ve znění platném do 31.12.2009, ale jako invalidní částečně dle § 44 odst. 1 cit. zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále jen DNZS) jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o 35% a datum vzniku částečné invalidity bylo stanoveno 29.9.2009. Žalovaná rozhodla rozhodnutím ze dne 21.7.2010 č.j. X, kterým žádost žalobce o DIČ zamítla pro nesplnění podmínek § 43 písm. a) ZDP ve znění platném do 31.12.2009 a rozhodnutí odůvodnila tak, že žalobce sice dle posudku OSSZ Tachov 20.10.2009 se stal částečně invalidní dle § 44 odst. 1 ZDP ve znění platném do 31.12.2009 a datum vzniku bylo stanoveno 29.9.2009. Doba pojištění potřebná pro nárok na DIČ u pojištěnce ve věku nad 28 let činila 5 roků. Potřebná doba pojištění se zjišťovala z období před vznikem částečné invalidity a šlo-li o pojištěnce ve věku nad 28 let z posledních 10 roků počítaných zpět před vznikem plné invalidity. Žalobce v tomto období od 29.9.1999 do 28.9.2010 (pozn. soudu správně 28.9.2009) získal pouze 4 roky a 330 dnů pojištění. Německý nositel pojištění nepotvrdil žádnou dobu pojištění na území SRN. K rozhodnutí byl připojen osobní list důchodového pojištění (dále jen OLDP z 21.7.2010, kde žalobce má uvedeny doby pojištění od 1.9.1990 do 28.9.2009 a celkem získal z českého pojištění 6 let a 184 dnů pojištění. Tato skutečnost žalobcem nebyla nijak zpochybněna. Spisový materiál obsahuje formulář E 205DE, zde nebyla potvrzena žádná doba pojištění žalobce v SRN. Proti rozhodnutí z 21.7.2010 žalobce podal 25.10.2010 námitky a namítal, že mu německým nositelem pojištění bylo potvrzeno, že v Německu pracoval ve výkonu trestu a byl pojištěn. Přiložil sdělení německého nositele pojištění v německém jazyce. Napadeným rozhodnutím o námitkách ze dne 6.12.2010 č.j. X byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí ČSSZ č.j. X z 21.10.2010 bylo potvrzeno. V odůvodnění žalovaná shrnula průběh dosavadního řízení, zejména uvedla, že kontaktovala německého nositele pojištění a zjišťovala, zda žalobce byl na území SRN pojištěn. Dne 4.5.2010 žalovaná obdržela odpověď ze SRN na formuláři E205, kde bylo potvrzeno, že žalobce nezískal na území SRN žádnou dobu pojištění. Žalovaná poukazuje na to, že má povinnost zohlednit dobu pojištění získanou na území cizího státu výhradně na podkladě potvrzení cizozemského nositele pojištění a nemohla proto vzhledem ke sdělení na formuláři E205 namítané období práce v Německu u žalobce zohlednit. Žalovaná poté ještě řešila požadavek žalobce na možnost doplacení pojistného.

Doručením žaloby Krajskému soudu v Plzni bylo zahájeno řízení dle hlavy druhé dílu prvého s.ř.s. Žalobou je napadeno rozhodnutí v důchodové věci, které podléhá soudnímu přezkumu dle § 89 odst. 1 zák.č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel dle § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodnutí správního orgánu a přezkoumal výrok napadeného rozhodnutí v mezích včas uplatněných žalobních bodů.

Žaloba by byla důvodná, pokud by byla prokázána tvrzení žalobce o tom, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), nebo postupem správního orgánu takovým způsobem, že tom mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí (§ 65 odst. 2 s.ř.s.).

Soud zhodnotil provedené důkazy dle § 77 odst. 2 s.ř.s. jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly provedeny před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyšel z takto zjištěného skutkového a právního stavu. Vzal za prokázané na základě záznamu o jednání OSSZ Tachov, napadeného rozhodnutí, rozhodnutí prvostupňového OLDP a překladu listin v jazyce německém, že žalobce byl částečně invalidní dle § 43 ZDP, ale nezískal potřebnou dobu pojištění v době do 29.9.1999 do 28.9.2009. Žalobce neprokázal, že by získal dobu důchodového pojištění v SRN.

Dle § 43 ZDP ve znění platném do 31.12.2009, má pojištěnec nárok na DIČ, jestliže se stal částečně invalidním a) získal potřebnou dobu pojištění, nebo b) následkem pracovního úrazu.

Dle § 44 odst. 3 ZDP ve znění platném do 31.12.2009 se potřebná doba pojištění pro nárok na DIČ posuzuje dle § 40 cit. zák.

Dle § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 ZDP ve znění platném do 31.12.2009, činí potřebná doba pojištění u pojištěnce do 28 let 5 roků a zjišťuje se z posledních 10 let před vznikem invalidity.

Žalobce v žalobě uplatnil jediný žalobní bod a to, že mu nebyla zhodnocena doba důchodového pojištění, kterou získal v SRN v době výkonu trestu ve věznici ve Weidenu.

Mezi účastníky je tedy sporná zhodnocená doba pojištění. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalovaná na základě žádosti žalobce o PID, kde žalobce mimo doby pojištění získané na území České republiky (dále jen ČR) uvedl, že byl výdělečně činný v SRN a požadoval přiznání důchodu ze SRN. Žalovaná navázala spolupráci s německým nositelem pojištění ve smyslu čl. 38 odst. 1 Nařízení Rady č. 1408/71 a německý nositel pojištění na formuláři E205 potvrdil doby pojištění, které byly získány na jeho území a tyto jsou pro žalovanou závazné. Žalovaná 4.5.2010 obdržela od německého nositele pojištění formulář E205DE, kde však nebyla potvrzena žádná doba pojištění žalobce. Soud z listin založených v dávkovém spise zjistil, že jsou zde založeny listiny v jazyce německém z věznice ve Weidenu, tyto listiny nechal přeložit a z překladu listin zjistil, že žalobce v době od 8.10.2002 do 10.10.2002, 12.10.2002 do 18.11.2002, 20.10.2002 do 21.11.2002, 26.11.2002 do 5.12.2002, 5.6.2003 do 19.6.2003, 21.6.2003 do 10.7.2003, 15.7.2003 do 30.7.2003, 4.8.2003 až 5.8.2003 nezískal žádný příspěvek na důchodové pojištění, tento příspěvek nebyl hrazen. Stejně tak za doby od 27.7.1999 až 18.8.1999, 8.9.1999 až 16.9.1999, 10.1.2000 až 11.1.2000, 25.2.2000 až 25.2.2000, 20.8.1999 až 6.8.1999, 15.10.1999 až 5.1.2000, 18.1.2000 až 23.2.2000, 29.2.2000 až 27.4.2000. Dle sdělení věznice ve Weidenu z 19.3.2010 adresované žalobci plyne, že žalobce byl v SRN vzat do vazby, uvězněn v době od 12.6.1999 až 2.5.2000 a od 19.5.2002 až 6.8.2003, ve věznici žalobce pracoval, ze strany věznice Weiden však nejsou hrazeny žádné příspěvky na důchodové pojištění. Žalobce tedy neprokázal žádnou dobu důchodového pojištění v SRN. Za žalobce byly zaplaceny příspěvky na pojištění pro případ nezaměstnanosti. Žalobce nijak nezpochybnil datum vzniku částečné invalidity nebo stupeň invalidity. Poukazoval pouze na to, že v SRN ve věznici Weiden pracoval, což bylo

z překladu listin prokázáno, nebylo však za něj hrazeno pojištění důchodové. Žalobce neprokázal, že by žalovaná postupovala v rozporu se zákonem a nezapočtena žalobci dobu důchodového pojištění v době jeho věznění ve Weidenu v SRN, neboť příspěvek na důchodové pojištění tímto ústavem řazen nebyl, za žalobce byly řazeny příspěvky pro případ nezaměstnanosti, žalovaná žalobci započetla veškerou získanou dobu pojištění v ČR a nebylo zjištěno, že by postupovala v rozporu se zákonem. Žalobní bod není důvodný.

Vzhledem k tomu, že žaloba žalobce nebyla shledána důvodnou, neboť žalobce nebyl zkrácen na svých právech rozhodnutím správního orgánu ani jeho postupem, byla žaloba dle § 78 odst. 7 zamítnuta (výrok I. rozsudku).

Náhradu nákladů soud žádnému z účastníků dle § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. nepřiznal. Žalobce ve věci úspěch neměl, v souvislosti s řízením mu žádné náklady nevznikly a žalobce ani náhradu nákladů řízení nepožadoval. Žalovaný správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona (výrok II. rozsudku).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních (§ 102 a § 106 odst. 2 s.ř.s.).

Důvody kasační stížnosti jsou taxativně stanoveny v § 103 odst. 1 s.ř.s. Kasační stížnost směřující pouze proti rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí, je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s.ř.s. nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (§ 104 odst. 4 s.ř.s.).

Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 13. dubna 2011

JUDr. Olga Charvátová,v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Michaela Vurmová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru