Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 48/2010 - 23Rozsudek KSPL ze dne 30.03.2011

Prejudikatura

5 Ads 60/2003 - 89


přidejte vlastní popisek

16Ad 48/2010 - 23

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce Ing. M. M., trvale bytem P., zastoupeného advokátem JUDr. Václavem Vachovcem se sídlem v Nové Huti, Lesní 113, 330 02 Dýšiná, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, adresa pro doručování PO BOX 122, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě ze dne 15.6.2010 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.dubna 2010 č.j. X o starobní důchod

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra, orgán sociálního zabezpečení, ze dne 14. dubna 2010 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 18. března 2010 č.j. X se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám advokáta JUDr. Václava Vachovce na nákladech řízení částku ve výši 2.880,-Kč nejdéle do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 230548311/0100, VS 32840752.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou doručenou zdejšímu soudu s přílohami dne 16.6.2010 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2010 č.j. X, které mu bylo dle něho doručeno 21.4.2010. Tímto rozhodnutím žalovaný s odkazem na ust. § 88 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, zamítl jako nedůvodné námitky žalobce ze dne 30.3.2010 proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra (odbor sociálního zabezpečení je útvarem Ministerstva vnitra pro výkon vymezené delegované působnosti v oboru sociálního zabezpečení a v oblasti vnitřní správy ,dále jen OSZ) č.j. X ze dne 18.3.2010 a v celém rozsahu potvrdil napadené rozhodnutí, jímž byl žalobci přiznán od 18.3.2009 starobní důchod měsíčně celkem 12.161,-Kč, s odůvodněním, že osobní vyměřovací základ vypočtený

2 - pokračování -

16Ad 48/2010

z doložených výdělků za roky 1986-2009 činí 39.010,-Kč a měsíčně činí výše procentní výměry 9.991,-Kč a výše základní výměry 2.710,-Kč; doplatek služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby, který byl zaměstnavatelem zúčtován v prosinci 2009, nemohl být zahrnut do vyměřovacích základů v roce 2007 a 2008 s ohledem na § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť vyměřovací základ pro stanovení pojistného a hrubý výdělek se považují za vyměřovací základ pojištěnce podle věty první nejdříve ode dne zaplacení pojistného, a rovněž bylo odkázáno na § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. (o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti).

V žalobě žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného, nepřesvědčivost a rozpor se zákonem č. 589/1992 Sb. s tím, že vůbec neosvětluje jeho námitky ohledně nezapočítání doplatku služebního příjmu za léta 2007 a 2008, jakož i náhradu za nevyčerpanou dovolenou, když situaci, která vznikla jeho postavením mimo službu na dobu téměř 33 měsíců, byla zaviněna nezákonným rozhodnutím orgánů sáttní moci a nemůže být tudíž za žádných okolností přičítána k jeho tíži. Postupem obou orgánů sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra tak byl dle jeho názoru porušen zákon ohledně výměry starobního důchodu a to vjeho neprospěch nezapočítáním celého služebního příjmu za období let 2007 a 2008, ač doplatek zadržovaného příjmu za období od března 2007 do listopadu 2009 ve výši X,-Kč byl na jeho účet připsán dne 10.12.2009. Závěrem bylo navrženo zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému i přiznání nákladů řízení.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 9.7.2010 po doručení žaloby mimo jiné navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a nad rámec obsahu napadeného rozhodnutí ze dne 14.4.2010 ještě uvedl, že žalobce byl zproštěn výkonu služby pro podezření z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kdy mu náležel služební příjem ve výši 50% průměrného služebního příjm, au zproštění výkonu služby bylo ukončeno dnem 22.11.2009 po zproštění obžaloby na základě rozsudku okresního soudu ze dne 11.9.2009; služební příjem byl doplacen za dobu, po kterou byl krácen, a žalobci zúčtován v prosinci 2009 a starobní důchod byl přiznán na základě žádosti žalobce ze dne 18.1.2010.

Ze správního spisu zaslaného žalovaným vyplývá mimo jiné následující: - Dne 18.1.2010 byla s žalobcem sepsána žádost o přiznání starobního důchodu od 18.3.2009. - Protokol o výpočtu starobního důchodu žalobce byl zpracován 17.3.2010 a byl připojen k následně vydanému rozhodnutí ze dne 18.3.2010 č.j. X o přiznání starobního důchodu ve výši 12.161,-Kč měsíčně od 18.3.2009.

- Napadené rozhodnutí ze dne 14.4.2010 bylo dle dodejky žalobci doručeno dne 19.4.2010.

Dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné

3 - pokračování -

16Ad 48/2010

správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Dle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje-li rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Podle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech shora zjištěných skutečností v této věci dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2010 je důvodná. Soud totiž zjistil, že nejenom napadené rozhodnutí žalovaného, ale i předcházející rozhodnutí ze dne 18.3.2010 vykazuje vady řízení, protože skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění. Při vydání rozhodnutí o přiznání starobního důchodu žalobci i napadeného rozhodnutí žalovaného nebyl totiž zohledněn nález Ústavního soudu (dále jen ÚS) ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 348/04, v němž ÚS dospěl k závěru, že nelze použít při výkladu ustanovení § 5 odst. 1, 2 a § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. ve spojení s ust. § 11 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. toliko gramatický výklad, bez přihlédnutí ke smyslu a účelu dotčených ustanovení i celého systému důchodového pojištěnía bez přihlédnutí k povaze samotného soudního řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí, jímž byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru, čemuž následovalo uzavření dohody o sporných nárocích. Přestože ustanovení zákona č. 589/1992 Sb. a č. 155/1995 Sb. zohledňují pouze modelovou situaci, kdy zaměstnanec dosahuje pravidelnou měsíční mzdu, z níž je placeno pojistné, z logiky věci je pak nutno dovodit, že i náhrada mzdy podle ust. § 61 odst. 1 zákoníku práce, vyplacená stěžovateli až v souvislosti s rozhodnutím soudu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru je příjmem započitatelným do vyměřovacího základu, který lze rozpočítat na jednotlivé kalendářní měsíce a roky po dobu neplatného rozvázání pracovního poměru. Náhrada mzdy má v daném případě charakter ekvivalentu mzdy a je zúčtovatelná stejně jako mzdy. ÚS dovodil, že účast stěžovatele na důchodovém pojištění tedy lze promítnout do zápočtu doby pojištění a z ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb. nelze dovodit, že by vylučovalo možnost zpětného rozúčtování příjmů, jež se zahrnují do vyměřovacího základu. Skutečnost, že z dodatečně zúčtovaných platů bylo odvedeno pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, avšak uvedený příjem se nepromítl do osobního vyměřovacího základu rozhodného pro výpočet starobního důchodu, je výrazem přepjatého formalizmu, jehož důsledkem bylo sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti, spočívající na jedné straně v akceptování vybírání pojistného na sociální zabezpečení, na druhé straně není akceptován pro výpočet plnění z takového obligatorního, státem garantovaného pojištění.

4 - pokračování -

16Ad 48/2010

V obdobných věcech jako je i nyní projednávaná věc rozhodoval i Nejvyšší správní soud (dále jen NSS), kdy shora uvedený názor ÚS zohlednil v rozsudku č.j. 6 Ads 34/2004 – 53 ze dne 28.6.2006, publikovaném na www.nssoud.cz., a zejména v rozsudku č.j. 3 Ads 16/2007-54 ze dne 5.12.2007, kdy zdůraznil, že uvedené právní závěry ÚS, byť se týkaly věci skutkově odlišné, je třeba aplikovat i v projednávané věci (doplatek mzdy za rok 2003 i 2004), a to bez ohledu na to, zda pozitivní právní úprava na projednávanou věc výslovně pamatuje; v té souvislosti je třeba mít na zřeteli, že žalobkyně nenese žádnou vinu na tom, že až na základě nálezů ÚS jí byla dodatečně vyplacena část mzdy. Jiný výklad by znamenal výklad ústavně nekonformní, který by žlobkyani způsobil zjevnou nespravedlnost tak, jak ji v uvedeném nálezu chápe ÚS. Jestliže se náhrada mzdy podle nálezu ÚS shora uvedeného a podle novely č. 24/2006 Sb. zákona považuje za příjem v období, ve kterém pojištěnec nevykonává výdělečnou činnost, tím spíše spadá do takového období mzda za období, kdy pojištěnec výdělečnou činnost vykonává a není obtížné identifikovat měsíce, kdy měla být zúčtována.

V projednávané věci nastala obdobná situace i ohledně žalobce, kdy mu po ukončení zproštění výkonu služby dnem 22.11.2009 rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Západočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 23.11.2009 č. 3771/2009 náležel doplatek služebního příjmu, o který byl jeho služební příjem po dobu zproštění výkonu funkce (tj. od 9.3.2007) zkrácen. Soud proto shora uvedená rozhodnutí žalovaného bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.).

Žalovaný tedy v této věci bude postupovat v souladu s vyjádřeným právním názorem soudu, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 48/2010 ze dne 30.3.2011, když nejprve správní orgán I. stupně, tj. OSZ, bude pokračovat v řízení a po zajištění všech potřebných podkladů ohledně vyplaceného doplatku služebního příjmu žalobce, o který byl služební příjem po dobu zproštění výkonu funkce zkrácen, vydá rozhodnutí ve smyslu § 56 odst. l písm. b) zákona týkající se výše přiznaného starobního důchodu žalobce od 18.3.2009 při započtení výše služebního příjmu v rozhodném období, jako kdyby žalobci po celou dobu zproštění výkonu funkce náležel služební příjem v plné výši, případně zohlední další rozhodné skutečnosti, jestliže v řízení vyvstanou.

Soud ještě podotýká, že právním názorem soudu je žalovaný vázán, jak vyplývá z ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s. a rovněž připomíná, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 14.4.2010. (V případě zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí správního orgánu I. stupně nadřízeným správním orgánem pohlíží soud ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jako na jeden celek.)

O náhradě nákladů řízení (výrok II.rozsudku) bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 věta první s.ř.s. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch ,soud přiznal požadované náklady tohoto řízení specifikované v podání ze dne 16.3.2011 v celkové výši 2.880,-Kč za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif, dále jen AT)) podle § 9 odst. 2 ve

5 - pokračování -

16Ad 48/2010

smyslu § 7 bod 2.) AT 500,-Kč za jeden úkon právní služby, tj. 1.500,-Kč a dle § 13 odst. 3 AT 300,-Kč (náhrada hotových výdajů) na jeden úkon právní služby, tj. 900,-Kč za tři úkony a DPH ve výši 20% (zastupující advokát je plátcem daně z přidané hodnoty dle osvědčení o registraci ze dne 11.6.2009), tj. 480,-Kč s tím, že náklady řízení budou žalovaným zaslány na účet č. 230548311/0100, VS 32840752 ve lhůtě považované soudem za přiměřenou.

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím podepsaného soudu ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.). Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 30. března 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru