Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 41/2011 - 40Rozsudek KSPL ze dne 12.10.2011

Prejudikatura

41 Cad 113/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

16Ad 41/2011-40

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce M. Š., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 8.5.2011 proti rozhodnutí žalované ze dne 11.3.2011 č.j. X o invalidní důchod ,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou s připojenou kopií napadeného rozhodnutí i jemu předcházejícího rozhodnutí ze dne 29.11.2010 č.j. X se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tj. ČSSZ ze dne 11.3.2011, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ze dne 29.11.2010, kterým byl odňat žalobci od 24.1.2011 invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění (dále jen zákon), neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 18.11.2010 již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 20%.

V napadeném rozhodnutí ze dne 11.3.2011 o zamítnutí námitek žalovaná uvedla v rozsáhlém odůvodnění mimo jiné, že ani dle nového posudku o invaliditě ze dne 14.2.2011 v řízení o námitkách není žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1b, - pokračování -
2
16Ad 41/2011

přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen příloha vyhlášky), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10-20%. Tomuto zařazení odpovídá lehké funkční postižení s postižením bederního úseku páteře i intermitentní kořenovou iritací S1 vpravo, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena v procentním rozmezí 10-20% na horní hranici rozpětí, tj. 20%, se zohledněním profese. Nelze prokázat z doložených nálezů, že se jedná o středně těžké funkční postižení s funkčně významným neurologickým deficitem, nejsou závažné parézy nebo sfinkterové poruchy. Vzhledem k jeho funkčním důsledkům však tento zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Na základě provedeného přezkumu nedochází ke změně posudkového závěru lékaře LPS OSSZ Plzeň-město. Dále bylo poukázáno také na to, že žalovaná se zabývala všemi námitkami žalobce, ale jelikož nejsou splněny podmínky pro trvání invalidity, když pokles pracovní schopnosti činí 20%, byly námitky shledány jako nedůvodné.

Žalobce v žalobě mimo jiné vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle něho jeho zdravotní stav není dobrý a odpovídá invaliditě prvního stupně, byl nedostatečně zjištěn či chybně posouzen i v řízení o podaných námitkách, protože nemůže dojít ke zlepšení jeho zdravotního stavu vzhledem k prodělanému poškození páteře a následnému operačnímu zákroku; závěrem navrhl, aby po novém posouzení zdravotního stavu bylo zrušeno napadené rozhodnutí a věc vrácena žalované.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 20.5.2011 navrhla zamítnutí žaloby s tím, že jako důkaz navrhuje posudek příslušné posudkové komise MPSV a připojila dávkový spis vedený ohledně žalobce.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání ze dne 18.11.2010 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán nadále invalidní s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XV, oddílu E, položky 12 přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20%, která ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna; datum zániku invalidity uvedeno dnem 18.11.2010, tj. dnem jednání. Dále ze založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě ze dne 14.2.2011 vypracovaného ČSSZ – lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Plzeň vyplývá, že žalobce nebyl uznán invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, již nejde o invaliditu prvního stupně dle odst. 2 písm. a) téhož paragrafu, protože rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl E, položka 1b) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20% a tato ve smyslu § 3 citované vyhlášky nebyla změněna; datum zániku invalidity uvedeno dnem 22.11.2010.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV nebo komise), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a - pokračování -
3
16Ad 41/2011

provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 29.6.2011, jemuž byl přítomen i žalobce. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (11.3.2011) žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona, neboť nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, protože komise hodnotila shodně s lékařem OSSZ Plzeň-město (s poznámkou, že se zřejmě jedná o administrativní omyl, neboť se jedná o kapitolu XIII, odd. E, položka 1b) i s posouzením v námitkovém řízením zdravotní postižení žalobce dle kapitoly XIII, oddíl E, položka 1b příl. k vyhl.č. 359/2009 Sb. na horní hranici uváděné procentuální ztráty (10-20%) 20%, jelikož se jedná o postižení jednoho úseku páteře s lehkým až středním postižením statiky a dynamiky bederního úseku páteře, s občasnými projevy kořeného dráždění, s minimálním neurologickým nálezem, omezující některé denní aktivity, které jsou vykonávány s obtížemi; pracovní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Komise rovněž konstatovala, že zdravotní stav lze hodnotit jako stabilizovaný, žalobce není pravidelně dispenzarizovaný na neurologické ambulanci a není doporučeno další neurologické sledování. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)

Následně k žádosti zdejšího soudu PK MPSV doplnila svůj posudek dne 24.8.2011 s tím, že datem zániku invalidity je neurologický nález FN Plzeň ze dne 31.8.2010 (MUDr. M.), který objektivizuje, že u žalobce se jedná o postižení jednoho úseku páteře s minimálním neurologickým nálezem, není přítomna zániková kořenová symptomatologie a také konstatuje, že další neurologické sledování není nutné, proto bylo komisí setrváno na závěru ze dne 29.6.2011. (Stejnopis doplnění byl také doručen žalobci i žalované.)

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 12.10.2011 se žalobce zúčastnil a setrval na podané žalobě, protože se mu vůbec nelíbilo jednání lékařů na posudkové komisi, kde mu bylo řečeno, že předchozí posudky byly nahodnocené a od nich on invalidní nebude uznán; závěrem požádal, aby soud rozhodl, jak nejlépe umí, protože mu přijde divné i to, že odborný lékař v posudkové komisi je touto komisí placen, což podle něho je takové, že proti té komisi nikdy nepůjde. Zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku PK MPSV a jeho doplnění, kdy se žalobci nepodařilo prokázat, že je invalidní.

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

- pokračování -
4
16Ad 41/2011

Pro úplnost krajský soud dodává, že v této věci nebyly shledány podmínky pro zvýšení míry poklesu pracovní schopnosti o 10% ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. posudkovými lékaři při posouzení u OSSZ , v řízení o námitkách, ani komisí.

Od 1.1.2010 se za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce /§ 2 odst. 3 věta druhá vyhl. č. 359/2009 Sb./.

Žalobce se žalobou domáhá ponechání nároku na invalidní důchod. Subjektivní pocit žalobce o tom, že by mu měl být ponechán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně pro zjištěné zdravotní postižení však nemůže být důvodem pro ponechání tohoto důchodu, není-li podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu lze pojištěnci ponechat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě přesvědčen.

Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 11.3.2011. Pokud u žalobce dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity prvního až třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).

Dále soud připomíná, že ponechání invalidity není vázáno na situaci na trhu práce, na nemožnosti zajistit si vhodné zaměstnání či na finanční, sociální nebo rodinnou situaci žalobce. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí pojištěnec splnit, aby mu mohl být ponechán invalidní důchod, velmi striktně.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 11.3.2011 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 29.6.2011 (i jeho doplnění z 24.8.2011) vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jeho onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobce nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Lékař OSSZ, který vypracoval podkladový posudek pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 29.11.2010, i lékař ČSSZ hodnotící zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách, tak i PK MPSV, hodnotili zdravotní stav žalobce, jak uvedeno shora. Nejvyšší přiznaná 20% ztráta pracovní schopnosti však nedosahuje potřebných 35% této ztráty pro invaliditu prvního stupně od 1.1.2010, tudíž žalobce nebyl nadále uznán invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z - pokračování -
5
16Ad 41/2011

oboru neurologie po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobce, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz.

Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 11.3.2011 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro ponechání invalidity a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami ze dne 19.12.2010 uplatněnými žalobcem proti rozhodnutí ze dne 29.11.2010.

Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou

písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 12. října 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru