Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 39/2011 - 25Rozsudek KSPL ze dne 29.07.2011

Prejudikatura

22 Cad 164/2005 - 16


přidejte vlastní popisek

16Ad 39/2011 - 25

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně K. H., bytem P., proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 4.5.2011 proti rozhodnutí žalované ze dne 26.4.2011 č.j. X o invalidní důchod ,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ČSSZ Praha ze dne 26.4.2011 č.j. X a jemu přecházející rozhodnutí ze dne 1.2.2011 č.j. X se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu ČSSZ ze dne 26.4.2011, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 1.2.2011 č.j. X o zamítnutí žádosti žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), neboť dle lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Plzeň-město ze dne 16.12.2010 není invalidní, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%. V rozhodnutí ze dne 26.4.2010 o zamítnutí námitek žalobkyně žalovaná mimo jiné zdůraznila, že bylo zjištěno novým posudkem o invaliditě ze dne 7.4.2011, že žalobkyně není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, protože rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti je - pokračování -
2
16Ad 39/2011

zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 7b přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen příloha vyhlášky), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v procentním rozmezí 30-45%; tomuto zařazení odpovídá emočně nestabilní porucha osobnosti, která vedla v minulosti k abusu psychoaktivních látek, jedná se o středně těžké funkční postižení a s ohledem na klinický nález a nespolupráci žalobkyně při léčbě posudkový lékař RO LPS ČSSZ zvolil spodní hranici vymezeného rozpětí, tj. 30%; procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna.

Žalobkyně v žalobě mimo jiné vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť dle ní její zdravotní stav odpovídá druhému stupni (invalidity) a byl nedostatečně zjištěn či chybně posouzen i v námitkovém řízení. Závěrem bylo navrženo nové posouzení zdravotního stavu a po provedeném řízení napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalované.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobkyně a v něm založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě ze dne 16.12.2010 vyplývá, že žalobkyně nebyla uznána invalidní dle § 39 odst. 1 zákona s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 2, písm. a) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 10% a vzhledem k jeho vlivu na schopnost využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace byla podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvýšena tato hodnota o 10%, celkově činí 20%. Ze založeného záznamu o jednání a posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne 7.4.2011 (ČSSZ – Lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Plzeň) vyplývá, že posudkový závěr (OSSZ) Plzeň-město ze dne 16.12.2010 ve smyslu nepřiznání invalidity lze potvrdit, když rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7, písm. b) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 30%, jež ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla změněna.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 27.5.2011 uplatněný nárok žalobkyně odmítla s odkazem na výsledek posouzení jejího zdravotního stavu a navrhla vypracování nového posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV nebo komise), která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a připojila dávkový spis vedený ohledně žalobkyně, v němž je založeno i rozhodnutí žalované ze dne 1.2.2011 o zamítnutí žádosti žalobkyně o invalidní důchod, neboť dle posudku OSSZ Plzeň-město ze dne 16.12.2010 poklesla její pracovní schopnost pouze o 20%.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců PK MPSV, jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání - pokračování -
3
16Ad 39/2011

konaném dne 17.6.2011, jemuž byla přítomna i žalobkyně. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb.; šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a), ale nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona, protože šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%, nedosahoval však více než 49%. Po zhodnocení diagnóz a lékařských nálezů uvedených v posudku PK MPSV konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je emočně nestabilní osobnost, která vedla v minulosti k abusu psychoaktivních látek. Na rozdíl od lékaře OSSZ byla hodnocena jako rozhodující příčina porucha osobnosti se středně těžkým postižením, jedná se o stav s podstatným narušením pracovního a společenského chování s opakovanými situačními dekompenzacemi, volena dolní hranice taxace, to je 30%. Dolní hranice volena jednak z důvodu nespolupráce při psychologickém vyšetření, rovněž vzhledem k tomu, že doporučenou léčbu stran závislosti nedokončila, dále vzhledem k tomu, že poslední hospitalizace byla hodnocena jako psychotická porucha, nikoliv chronické psychotické onemocnění. Žalobkyně není obecně schopna práce psychicky náročné, stresové, noční práce a práce ve velkém kolektivu, je schopna psychicky nenáročné práce v denních směnách v menším kolektivu i psychicky nenáročných nekvalifikovaných dělnických profesí a jako taková je hodnocena. Rekvalifikace vzhledem k osobnosti komise nepředpokládá. PK MPSV hodnotila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti k datu rozhodnutí ČSSZ (26.4.2011) shodně s lékařem v námitkovém řízení poruchu osobností se středně těžkým postižením dle kapitoly V. (duševní poruchy a poruchy chování), položka 7b (poruchy osobnosti–středně těžké postižení, stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování, závažné maladaptivním chování, opakované situační dekompenzace) přílohy vyhlášky, ale na rozdíl od lékaře v námitkovém řízení byla volena horní hranice uváděné procentuální ztráty (30-45%), tj. 45%, neboť se jedná o stav s podstatně narušeným pracovním a společenským chováním, maladaptivním chováním s opakovanými situačními dekompenzacemi, opakovanými hospitalizacemi na psychiatrii, opakovanou sekundární psychotickou atakou jako následek toxikománie. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nebyla zvýšena. Dle komise nelze hodnotit dle stejné kapitoly, položky, písmene c), neboť se nejedná o těžké, trvalé, narušení výkonu většiny denních aktivit, nejedná se o poruchu osobnosti, která je trvale provázena závažným duševním onemocněním, nejedná se o takový stav, kdy léčení v psychiatrickém zařízení trvá více jak 1 rok. Ke zhoršování psychického stavu docházelo pozvolna, objektivizace středně těžké poruchy osobnosti byla hospitalizací v PL Dobřany od 15.5. do 11.10.2010. (Stejnopis posudku byl doručen žalobkyni i žalované.)

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

- pokračování -
4
16Ad 39/2011

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“). Podle § 31 odst. 2, odst. 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

Dle § 78 odst. 1 věta první, odst. 3, 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo a soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k datu 26.4.2011, a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.).

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přiznání invalidity s ohledem na její popsaný zdravotní stav.

Po doručení shora uvedeného posudku PK MPSV ze dne 17.6.2011 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované ČSSZ se u žalobkyně jednalo o invaliditu prvního stupně s datem vzniku 15.5.2010, proto je žaloba podaná důvodně, a soud tedy napadené rozhodnutí žalované ze dne 26.4.2011 i jemu přecházející rozhodnutí ze dne 1.2.2011 bez jednání rozsudkem zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku) pro vady řízení (§ 78 odst. 1, 4 s.ř.s.) spočívající v nedostatečném posudkovém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalovaná si neopatřila ve správním řízení takové důkazy, které by prokázaly skutečný stav věci, jelikož dle posudku PK MPSV zdravotní stav žalobkyně odpovídá prvnímu stupni invalidity, když míra poklesu pracovní schopnosti činí 45%. Předmětný nedostatek byl způsoben nejprve při vypracování podkladového rozhodnutí na příslušné OSSZ Plzeň-město (20% uvedené ztráty) a poté v námitkovém řízení – pracoviště Plzeň (30% předmětné ztráty).

- pokračování -
5
16Ad 39/2011

Po právní moci tohoto rozsudku bude proto vycházet žalovaná ze zjištění, že žalobkyně je invalidní od 15.5.2010, přičemž se jedná o invaliditu prvního stupně (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), o čemž vydá rozhodnutí, které bude mimo jiné obsahovat i důvod vydání rozhodnutí – vznik invalidity od uvedeného data, čímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 39/2011 ze dne 29.7.2011, když rozhodnutí o invalidním důchodu by byla vydala žalovaná i v případě zjištění invalidity prvního stupně žalobkyně již na základě posouzení zdravotního stavu před OSSZ Plzeň-město či v řízení o námitkách.

O náhradě nákladů řízení (výrok II.rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně však nepožadovala žádné náklady tohoto řízení.

V této věci byla opatřením místopředsedy Krajského soudu v Plzni JUDr. Václava Roučky ze dne 7.7.2011 dle § 44 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, věc přidělena k vyřízení JUDr. Aleně Hocké v důsledku změny rozvrhu práce uvedeného soudu účinné od 1.7.2011, kdy byla dosud vyřizující soudkyně JUDr. Olga Charvátová pověřena projednáváním incidenčních sporů na podkladě § 160 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb.

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 29. července 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru