Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 37/2010 - 30Rozsudek KSPL ze dne 28.02.2011

Prejudikatura

6 Ads 168/2009 - 81

6 Ads 56/2009 - 52


přidejte vlastní popisek

16Ad 37/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobkyně: A. N. B., bytem X, zastoupená JUDr. Beátou Burianovou, advokátkou, se sídlem Mariánské Lázně, Hlavní 161, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o žalobě ze dne 15.4.2010 proti rozhodnutí žalované ze dne 19.2.2010 č.j. X o starobní důchod ,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ČSSZ Praha ze dne 19.2.2010 č.j. X a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 31.12.2009 č. X se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokátky JUDr. Beáty Burianové na nákladech řízení částku ve výši 2.880,-Kč nejpozději do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku na účet č. X, VS 552007, vedený u ČSOB, a.s., expozitura Mariánské Lázně.

Odůvodnění:

Zdejšímu soudu byla dne 16.4.2010 osobně doručena včasná žaloba žalobkyně ze dne 15.4.2010, k níž byla připojena mimo jiné kopie napadeného rozhodnutí ze dne 19.2.2010 i jemu předcházejícího rozhodnutí ze dne 31.12.2009 č. X. V žalobě žalobkyně vyjádřila, že se s názorem žalované neztotožňuje a má za to, že žalovaná při rozhodování o výši jejího starobního důchodu měla vycházet zejména z čl. 5 odst. 2 vyhlášky Ministerstva zahraničních věcí č. 116/1960 Sb. o Dohodě mezi Československou republikou (dále jen ČR) a Svazem sovětských socialistických republik (dále jen SSSR) o sociálním zabezpečení (dále jen Dohoda) a navazujícího prováděcího předpisu ČSSZ ze dne 7.12.2006, protože u občanů, kteří přesídlili z území jedné smluvní strany na území druhé

2 - pokračování -

16 Ad 37/2010

smluvní strany a po přesídlení nepracovali, vyměří se důchody a jiné dávky pzrůměrného měsíčního výdělku zaměstnanců obdobného odboru a kvalifikace ke dni přiznání důchodu nebo jiné dávky v zemi, do níž přesídlili. Stejně se postupuje při výpočtech důchodů a jiných dávek u občanů, kteří přesídlili z jedné země do druhé po přiznání důchodu nebo jiné dávky. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná se opětovně řádně neřídila a nerealizovala závazný rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16 Cad 290/2008 ze dne 20.5.2009. Žalobkyně byla důchodkyní již v době, kdy vykonávala funkci jednatele ve společnosti A. – agentura s.r.o. na území ČR, jelikož jí byl v Ruské federaci vyplácen důchod od 31.3.1998. V době pobytu v ČR jako důchodkyně pracovala v zaměstnaneckém poměru od 7.10.1999 do 14.6.2006, pobírala tedy kromě důchodu i mzdu, nejednalo se o stabilní příjem vpevně stanovené měsíční výši, neboť část roku se zdržovala i mimo území ČR, když pobývala v domovském státu. Žalobkyně po celou dobu výkonu práce na území ČR jako důchodkyně byla informována o tom, že při převedení důchodu z Ruska bude mít příjem dosahovaný na území ČR pouze dopad na jeho navýšení, tudíž pracuje na tzv. procenta k důchodu, ale v žádném případě se nejedná o příjem rozhodující pro stanovení výše starobního důchodu. Pracovní poměr v ČR byl zahájen až v době, kdy žalobkyni byl přiznán starobní důchod, proto možnost výdělku v případě starobního důchodu není omezena. Žalovaná však při výpočtu důchodu nesprávně kalkulovala však pouze s tímto příjmem ze zaměstnaneckého poměru, aniž by jakkoliv zohlednila skutečnost, že se jedná o důchodkyni, která dlouhodobě již důchod pobírala na území jiného státu a po přesídlení na území ČR již nepracovala, protože k přesídlení na území ČR u ní došlo až po získání trvalého pobytu na území ČR, tj. ke dni 17.7.2006, jak vyplývá z potvrzení generálního konzulátu Ruské federace ČR v Karlových Varech, dle něhož žalobkyně byla přesídlena z Ruské federace k trvalému pobytu na území ČR dne 17.7.2006. Až po udělení trvalého pobytu tedy došlo k faktickému přesídlení žalobkyně, ale v žádném případě se v době, kdy pracovala v uvedené společnosti, nejednalo o dobu, kdy centrum svých zájmů již měla vČR. Také bylo poukázáno na Prováděcí pokyn vrchní ředitelky úseku sociálního zabezpečení č. 115/2006, kterým se předmětná Dohoda provádí a v čl. 5 se konstatuje, že hmotněprávní podmínkou nároku na důchod je přiznání trvalého pobytu na území ČR. Podle žalobkyně měla žalovaná postupovat zejména dle čl. 5 odst. 2 Dohody a podrobněji se zabývat dosaženou kvalifikací a pracovním zařazením žalobkyně v Ruské federaci, tak i dobou, po kterou tuto činnost vykonávala v domovském státě, aby bylo možné zjistit průměrný měsíční výdělek u zaměstnanců obdobného oboru a kvalifikcae v ČR a tímto způsobem realizovat výpočet vyměřovacího základu pro správný výpočet výše starobního důchodu. Rovněž žalobkyně uvedla, že v době, kdy se osobně informovala na pobočce žalované na otázku převedení důchodu z Ruska a vyměření výše starobního důchodu, byla vyzvána k tomu, aby zpětně rekapitulovala a popsala pracovní činnosti vykonávané na území Ruska za dobu od roku 1986, tj. před odchodem do důchodu, z čehož lze dovodit, že žalovaná měla v úmyslu při stanovení výše důchodu vycházet z pracovního zařazení a kvalifikace žalobkyně na území Ruska. Závěrem žalobkyně navrhla, aby po provedeném dokazování napadené rozhodnutí žalované ze dne 31.12.2009 ve spojení s rozhodnutím ze dne 19.2.2010 soud zrušil a věc vrátil žalované k novému řízení a rozhodnutí; dále byla požadována náhrada nákladů řízení soudního řízení a právního zastoupení ve výši 3.840,-Kč (náklady dle § 9/2 vyhl.č. 276/2006 Sb. za jeden úkon právní služby ve výši 500,-Kč – převzetí a příprava právního zastoupení, sepis námitek proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 31.12.2009 č.j. 435 326 956/423, převzetí a příprava

3 - pokračování -

16 Ad 37/2010

právního zastoupení, sepis žaloby ve výši 2.000,-Kč, 4x režijní paušál dle § 13/3 vyhl. č. 276/2006 Sb. á 300 Kč ve výši 1.200,-Kč, 20% DPH z částky 3.200,-Kč ve výši 640,-Kč) do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

Napadeným rozhodnutím ze dne 19.2.2010 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí žalované č.j. X ze dne 31.12.2009, jímž bylo rozhodnuto o žádosti (žalobkyně) o starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb.; dále byl uveden obsah námitek žalobkyně ze dne 28.1.2010 (nesplnění zákonných náležitostí, tudíž nepřezkoumatelnost, nesouhlas se způsobem výpočtu starobního důchodu a postupem ČSSZ při aplikaci Dohody, a to konkrétně nesouhlas s aplikací č.l. 5 odst. 1 Dohody, neboť žalobkyně spojuje okamžik přesídlení výlučně s okamžikem získání trvalého pobytu a nikoli s faktickým pobytem na území ČR; navíc na území ČR po přesídlení pracovala ve své společnosti, ale pouze v omezeném rozsahu a dosahovány byly velmi nízké výdělky a přitom se nejednalo o dobu, kdy měla centrum svých zájmů již v ČR) a odůvodnění, že žalovaná rozhodla a postupovala plně v souladu s platnou právní úpravou, neboť žalobkyně přesídlila na území ČR v roce 1999, kde od 7.10.1999 do 14.6.2006 vykonávala výdělečnou činnost jako jednatel společnosti A., byla důchodově pojištěna, a trvalý pobyt má povolen od 7.6.2006, na jehož základě zde od 17.7.2006 trvale pobývá, proto bylo postupováno dle čl. 5 odst. 1 Dohody. Žalované také uvedla, že žalobkyně musela po dobu výdělečné činnosti v ČR velmi často pobývat, proto zde měla hlavní centrum zájmů, takže měla mnohem bližší vztah kČR než k Ruské federaci. Dle žalované rovněž žalobkyně nesplnila oznamovací povinnost dle ruských právních předpisů a základního principu teritoriality Dohody, když pobírala od 31.3.1998 do 31.7.2006 starobní důchod přiznaný ruským nositelem pojištění. Rovněž bylo uvedeno, že napadeným rozhodnutím byl plně realizován rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20.5.2009 č.j. 16 Cad 290/2008, protože odůvodnění rozhodnutí již splňuje všechny náležitosti dle § 68 odst. 3 správního řádu a bylo tedy vydáno v souladu s právními předpisy.

Rozhodnutím ze dne 31.12.2009 žalovaná přiznala žalobkyni starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb. a s přihlédnutím k článkům 4 odst. 1 a 2, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 a 2 Dohody ve výši 4.140,-Kč měsíčně s nárokem na výplatu až ode dne 1.8.2006, kdy po zvýšeních v roce 2007 a 2008 od ledna 2009 náleží měsíčně 5.203,-Kč s odůvodněním, že důchodového věku podle českých právních předpisů žalobkyně dosáhla již dne 26.11.2001, ale vzhledem k tomu, že k tomuto dni žalobkyně trvale bydlela na území Ruské federace a pobírala ruský starobní důchod, lze přiznat starobní důchod až od 7.6.2006, tj. ode dne, od něhož Ministerstvo vnitra ČR vydalo žalobkyni povolení k trvalému pobytu v ČR, avšak výplatu českého důchodu lze poskytnout až ode dne zastavení výplaty důchodu vypláceného ve stětá, z něhož žalobkyně přesídlila, tj. od 1.8.2006. Také bylo uvedeno, že rozhodnutím se provádí realizace rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20.5.2009 č.j. 16Cad 290/2008. Nedílnou součástí rozhodnutí ze dne 31.12.2009 byl i osobní list důchodového pojištění (dále jen OLDP) zpracovaný dne 19.12.2009 obsahující přehled dob pojištění od 29.8.1960 do 6.6.2006, když poslední doba pojištění 157 dní je vykázána od 1.1.2006 do 6.6.2006.

4 - pokračování -

16 Ad 37/2010

Z připojeného spisu zdejšího soudu sp.zn. 16 Cad 290/2008 vyplývá, že pravomocným rozsudkem ze dne 20.5.2008 bylo rozhodnutí žalované ČSSZ Praha ze dne 26.9.2008 zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalované k dalšímu řízení, žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2.856 Kč a rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti, protože žalovaná v napadeném rozhodnutí vůbec neuvedla skutečnosti týkající se přesídlení žalobkyně z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, ačkoliv termín přesídlení je obsažen v čl. 5 odst. 1 i v čl. 7 Dohody, přičemž na uvedené články je odkázáno ve výroku napadeného rozhodnutí a jsou citovány i v odůvodnění rozhodnutí, avšak čl. 7 je členěn na 3 odstavce, což žalovaná ve výroku nezohlednila a v odůvodnění rozhodnutí citovala jen odstavec 1 čl. 7, ačkoliv uvedla jen čl. 7. Žalované bylo uloženo zabývat se rozhodnými skutečnostmi ohledně přesídlení žalobkyně z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, jelikož zjištění této skutečnosti je nezbytnou podmínkou pro další posouzení v této věci – zda postupovat dle odst. 1 či 2 čl. 5 Dohody.

Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 18.8.2010 mimo jiné uvedla, že při výpočtu starobního důchodu žalobkyně postupovala plně v souladu s platnou právní úpravou, neboť jí byl na území ČR povolent rvalý pobyt od 7.6.2006, tzn. že k tomuto datu na územní ČR přesídlila a pracovala do 14.6.2006, tedy po přesídlení, jelikož dle evidenčního listu důchodového pojištění (dále jen ELDP) ze dne 5.3.2007 na území ČR pracovala u organizace A. – agentura s.r.o., od 7.10.1999 do 14.6.2006 a po tuto dobu byla také důchodově pojištěna. Žalobkyně se na území ČR zdržovala již od roku 1999 a trvalý pobyt jí byl příslušným orgánem Ministerstva vnitra ČR povolen od 7.6.2006, jak vyplývá z potvrzení tohoto ministerstva, odbor azylové politiky, Americká 3, Plzeň, ze dne 29.10.2009. Žalovaná také uvedla, že při výpočtu starobního důchodu žalobkyně postupovala dle čl. 5 odst. 1 Dohody, dle něhož občanům, kteří přesídlili z území jedné smluvní strany a po přesídlení pracovali, se důchody vyměřují z výdělku dosaženého v zaměstnání v zemi, do níž přesídlili. Rovněž žalovaná poukázala na to, že pojem přesídlení byl blíže specifikován v rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně (dále jen NSS) ze dne 20.5.2010 č.j. 6 Ads 56/2009, dle něhož přesídlení ve smyslu Dohody nastává nejdříve dnem vydání souhlasu stímto přesídlením podle čl. II Protokolu k Dohodě a za souhlas je třeba považovat povolení k trvalému pobytu podle § 66 a násl. zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Závěrem žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu.

Z dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobkyně bylo zjištěno, že údaje uvedené žalovanou ve vyjádření odpovídají obsahu spisu a zejména z ELDP zmíněného žalovanou vyhotoveného 5.3.2007 vyplývá, že žalobkyně provozovala výdělečnou činnost od 7.10.1999 do 14.6.2006 a na tomto dokladu je uveden jak podpisu účetní, tak i pojištěnce, tj. žalobkyně. Je proto nepochopitelné, že v ODLP, který je nedílnou součástí rozhodnutí žalované z 31.12.2009, je poslední doba pojištění v roce 2006 vykázána nesprávně, a to od 1.1.2006 do 6.6.2006, ačkoliv v OLDP zpracovaném 29.7.2008 je uvedena správně doba pojištění v roce 2006 od 1.1. do 14.6.2006 odpovídající údajům uvedeným v ELDP.

5 - pokračování -

16 Ad 37/2010

Žalobkyně v reakci na doručené vyjádření žalované dne 2.9.2010 mimo jiné uvedla, že i nadále nesouhlasí s tím, že žalovaná považuje den, kdy jí byl povolen trvalý pobyt v ČR, za shodný se dnem přesídlení. V tomto ohledu je nezbytné pro posouzení celé věci definovat pro tuto věc klíčový pojem „přesídlení“, když podrobnou problematikou se zevrubně zabýval NSS ve svém rozsudku č.j. 6 Ads 56/2009 ze dne 20.5.2010, z jehož odůvodnění vyplývá, že nedílnou součástí Dohody je rovněž Protokol k Dohodě a dle závěru NSS k faktickému přesídlení dochází v okamžiku vzdání se dosavadního bydliště v Rusku a přenesení centra veškerých svých zájmů na územní ČR, s těmito faktickými kroky však musejíč l. II. Protokolu k Dohodě vyslovit souhlas obě smluvní strany. Z tohoto je zřejmé, že pro posouzení skutečností rozhodných pro přesídlení nestačí pouze souhlas ČR v podobě udělení trvalého pobytu na území ČR, ale rovněž souhlasné vyjádření Ruské federace s tímto úkonem, což je nezbytné zejména s ohledem na ukončení výplaty dávek sociálního pojištění na území Ruské federace. Z toho tedy vyplývá, že k přesídlení došlo až tehdy, kdy Ruská federace vyslovila s tímto přesídlením souhlas, tj. 17.7.2006, kdy dala souhlas s přesídlením žalobkyně do ČR, a tudíž až k tomuto datu došlo k přesídlení a nikoliv v den, kdy byl povolen pobyt na území ČR, jak tvrdí žalovaná (viz potvrzení Generálního konzulátu Ruska v Karlových Varech). K přesídlení do ČR došlo v době, kdy již žalobkyně nepracovala, jelikož k ukončení jejího pracovního poměru došlo k 14.6.2010. V návaznosti na tyto skutečnosti má žalobkyně za to, že žalovaná měla postupovat dle tohoto ustanovení a čl. 5 odst. 2 Dohody a zjistit průměrný měsíční výdělek u zaměstnanců obdobného oboru a kvalifikace v ČR a tímto způsobem realizovat výpočet vyměřovacího základu pro správný výpočet výše starobního důchodu. Rovněž je důležité vzít v úvahu v otázce vyčíslení výše výplaty starobního důchodu tu skutečnost, že žalobkyn ěpřesídlila na území ČR v době, kdy již pobírala starobní důchod na území Ruské federace a tudíž mělo být zohledněno ust. čl. 7 Dohody. Žalobkyně dále ještě uplatnila další náhradu nákladů právního zastoupení a požadovala za sepis vyjádření 500,-Kč a společně s tím režijní paušál ve výši 300,-Kč, tedy celkem 4.000,-Kč a 20% DPH z částky 4.000,-Kč, tj. 800,-Kč, celkem tedy 4.800,-Kč; současně připojila i kopii osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty ze dne 1.11.2005.

Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní – dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Podle § 31 odst. 2, 3 s.ř.s. ve věcech důchodového pojištění a zabezpečení rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu.

Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, jak vyplývá z § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a je povinen přezkoumat napadený výrok v mezích žalobních bodů uvedených v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.). V případě zamítnutí odvolání a potvrzení rozhodnutí správního orgánu I.stupně nadřízeným správním orgánem (žalovaná) soud přihlíží ve vztahu k žalobním bodům na rozhodnutí uvedených správních orgánů jako na jeden celek.

6 - pokračování -

16 Ad 37/2010

Dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle § 78 odst. 1 věta první, odst. 4 a 5 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, a právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán.

Podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen zákon) zjistí-li se, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).

Dle článku 5 odst. 1 Dohody občanům, kteří přesídlili z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany a po přesídlení pracovali, vyměřují se důchody a jiné dávky z výdělku dosaženého v zaměstnání v zemi, do níž přesídlil i.Podle článku 7 odst. 1 Dohody přesídlí-li

důchodce z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, zastaví orgán sociálního zabezpečení, který vyplácí důchod, výplatu důchodu od prvého dne měsíce následujícího po přesídlení.

Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí ČR publikovaného pod č. 87/2008 Sbírky mezinárodních smluv ČR vypověděla Dohodu a Protokol k této Dohodě v souladu s ust. článku 20 odst. 2 Dohody dne 4. června 2008. Podle ustanovení téhož článku a odstavce Dohoda a Protokol k této Dohodě pozbývají platnosti ve vztazích mezi ČR a Ruskou federací dne 31. prosince 2008.

Od 1.1.2010 dle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. v platném znění proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění lze jako řádný opravný prostředek podat písemné námitky do 30 dnů ode dne jeho oznámení účastníku řízení.

V této věci se žalobkyně podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze shora uvedených důvodů. Soud pak na základě všech uvedených zjištěných skutečností vtéto věci dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 19.2.2010 je důvodná, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost vzhledem k tomu, že žalovaná, která rozhodnutí ze dne 31.12.2009 napadeným rozhodnutím ze dne 19.2.2010 potvrdila a námitky žalobkyně zamítla, zatížila své rozhodnutí stejnými nedostatky, protože není vůbec zjistitelný důvod aplikace § 56 odst. 1 písm. d) zákona a zejména nebyla zcela správně započtena doba pojištění žalobkyně v roce 2006, jelikož byla započtena pouze do 6.6.2006, ačkoliv dle ELDP trvalo pojištění do 14.6.2006. Rovněž obsah odůvodnění rozhodnutí ze dne 19.2.2010 není zcela srozumitelný, zejména v odstavci druhém na druhé straně rozhodnutí, ve vztahu k rozhodným datům vztahujícím se k přesídlení žalobkyně. I když žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí o námitkách ze dne 19.2.2010 opakovaně argumentovala dobou pojištění žalobkyně od 7.10.1999 do 14.6.2006, nezjistila však, že při výpočtu starobního

7 - pokračování -

16 Ad 37/2010

důchodu bylo vycházeno z nesprávné rozhodné skutečnosti (tj. doby pojištění), když nesprávný údaj byl uveden i v OLDP zpracovaném 29.12.2009, který je nedílnou součást rozhodnutí ze dne 31.12.2009.

K otázce přezkoumatelnosti správních aktů se vyjádřil NSS také v rozsudku č.j. 7Afs 1/2010-53 ze dne 4.2.2010, v němž v návaznosti na usnesení rozšířeného senátu NSS č.j. 7Afs 212/2006-74 ze dne 19.2.2008 konstatoval: „Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů je třeba vykládat v jejím skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí v důsledku nemožnosti zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Pakliže správní orgán vydá rozhodnutí, které je přezkoumatelné ve správním soudnictví, přičemž z jeho odůvodnění nelze ničeho zjistit (obsah a důvody jeho vydání), je zcela opodstatněný názor soudu, že je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné a je třeba jej pro tuto vadu zrušit“.

Napadené rozhodnutí žalované je tudíž nepřezkoumatelné, když nepřezkoumatelnost rozhodnutí zjišťuje soud ex offo a nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K učinění takového závěru soudem není zapotřebí namítání nepřezkoumatelnosti žalobcem; dojde-li soud k závěru, že napadené správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné, zruší je, aniž by se námitkami žalobce musel věcně zabývat (viz rozsudek NSS ze dne 9.6.2004 sp.zn. 5A 157/2002 publikovaný ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č. 359/2004). Napadené rozhodnutí žalované není zejména v souladu s ustanovením § 68 správního řádu (zákon č. 500/2004 Sb.), kde jsou stanoveny náležitosti rozhodnutí, jelikož dle odst. 3 se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgány řídily při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Žalobkyně nenamítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v této věci, namítala zejména neprávnost aplikace příslušných článků Dohody a tudíž i nesprávnost při výpočtu starobního důchodu žalobkyně i přesvědčení, že žalovaná se opětovně řádně neřídila nerealizovala rozsudek zdejšího soudu ze dne 20.5.2009 sp. zn. 16 Cad 290/2008, což však soud nezjistil, jak je patrno ze všech shora uvedených skutečností.

Žalovaná v této věci zase vydá další nové rozhodnutí, jímž bude realizovat rozsudek Krajského soudu v Plzni sp.zn. 16Ad 37/2010 ze dne 28.2.2011, přičemž výrok i odůvodnění rozhodnutí musí být zcela v souladu s příslušnými ustanoveními správního řádu i s příslušnými ustanoveními zákona č. 155/1995 Sb., stejně tak i s Dohodou. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí všechny nezbytné skutečnosti neobsahovalo, proto bylo vyhodnoceno soudem jako nepřezkoumatelné, i když zjištěné vady rozhodnutí ze dne 26.9.2008 žalovaná odstranila, avšak dopustila se ve shora uvedených napadených rozhodnutích přezkoumávaných v tomto řízení dalších pochybení, které byly opět shledány jako vady řízení. Při vydání dalšího nového rozhodnutí žalovaná zohlední i názor NSS vyjádřený ve shora zmíněném rozsudku sp. zn. 6 Ads 56/2009 ze dne 20.5.2010, že přesídlení ve smyslu Dohody nastává nejdříve datem vydání souhlasu s tímto přesídlením podle čl. II Protokolu k Dohodě; za souhlas je třeba považovat povolení k trvalému pobytu podle § 66 a násl. zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu

8 - pokračování -

16 Ad 37/2010

cizinců na území České republiky, přičemž nelze brát za zcela rozhodující skutečnost ani potvrzení Generálního konzulátu Ruska v Karlových Varech, dle něhož žalobkyně byla přesídlena z Ruské federace k trvalému pobytu na území ČR dne 17.7.2006, protože toto přihlášení se záviselo pouze na rozhodnutí žalobkyně. Předmětný rozsudek NSS byl vyhlášen až 20.5.2010, tj. po vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalované ze dne 19.2.2010; stejně tak je vhodné zohlednit i rozsudek NSS ze dne 20.5.2010 č.j. 6 Ads 168/2009-81.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch nemě l.Žalobkyně, která měla úspěch ve věci, požadovala předmětnou náhradu nákladů, proto jí byla soudem přiznána náhrada nákladů řízení důvodně vynaložených před soudem, ale nikoli v rámci řízení o námitkách, v souladu s § 9 odst. 2, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif), a to za 3 úkony á 500,-Kč (převzetí a přípravu právního zastoupení, sepis žaloby a sepis vyjádření) 1.500,-Kč, 3x režijní paušál (á 300,-Kč) 900,-Kč, celkem 2.400,-Kč, a 480,-Kč tvořící 20 % DPH z uvedené částky, tedy celkem 2.880,-Kč. Stanovenou lhůtu k zaplacení soud považuje za přiměřenou (výrok II.rozsudku).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 28. února 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru