Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

16 Ad 22/2011 - 63Rozsudek KSPL ze dne 12.10.2011

Prejudikatura

41 Cad 113/2005 - 26


přidejte vlastní popisek

16Ad 22/2011-63

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce L. Š., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem v Praze 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ Praha), v řízení o žalobě ze dne 23.2.2011 proti rozhodnutí žalované ze dne 9.12.2010 č.j. X o invalidní důchod

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Včasnou žalobou následně doplněnou k výzvě soudu s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu, tj. ČSSZ ze dne 9.12.2010, jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila rozhodnutí ze dne 27.8.2010 č.j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, v platném znění (dále jen zákon), neboť podle lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ) Domažlice ze dne 12.8.2010 není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 20%.

V rozhodnutí ze dne 9.12.2010 o zamítnutí námitek žalobce žalovaná uvedla mimo jiné v odůvodnění, že se pečlivě zabývala všemi námitkami žalobce, ale ani dle nového posudku o invaliditě ze dne 29.11.2010 žalobce není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona, protože míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla určena ve výši 25%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles - pokračování -
2
16Ad 22/2011

jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c, přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen příloha vyhlášky), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25-35%. Tomuto zařazení odpovídá středně těžké funkční postižení, a to jak v oblasti nutkavého chování, tak v poruše osobnosti, kdy je značně snížená úroveň sociálního fungování a je přítomno závažné maladaptivní chování a opakované situační dekompenzace. Se zohledněním poslední lékařské zprávy z psychiatrie byla lékařem ČSSZ zvolena spodní hranice vymezeného procentního rozpětí, tj. 25%. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Žalovaná také vyjádřila, že vzhledem k tomu, že invalidita dle § 38 zákona je jednou z nutných podmínek pro vznik nároku na invalidní důchod, nemohla uplatněným námitkám žalobce vyhovět.

Žalobce v žalobě mimo jiné vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, ale hlavně s posouzením jeho zdravotního stavu, který je natolik vážný, že by měl být minimálně částečně invalidní, když od roku 2006 trpí pyromanií a nízkou mentální úrovní; po léčbě je celý den unaven, ale když nedostane injekci, má myšlenky na oheň; nebude-li však mít invalidní důchod, nemůže jít do nějakého ústavu mezi lidi mající stejné problémy s psychikou.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 8.3.2011 při zaslání žaloby ze dne 23.2.2011 navrhla důkaz posudkem příslušné posudkové komise MPSV.

Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Domažlice vedeného ohledně žalobce a v něm založeného záznamu o jednání ze dne 12.8.2010 soud zjistil, že žalobce nebyl uznán invalidním dle § 39 odst. 1 zákona s tím, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5b) přílohy vyhlášky, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 20% a tato procentní míra ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nebyla změněna. Dále ze založeného záznamu o jednání ČSSZ – lékařská posudková služba, pracoviště pro námitkové řízení Plzeň (dále jen ČSSZ - LPS), a z posudku o invaliditě ze dne 29.11.2010 vyplývá, že k datu vydání napadeného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 5c) přílohy vyhlášky, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25% a tato procentní míra nebyla změněna ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky.

V této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. Ve správním soudnictví ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV nebo komise), jak vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění. Z těchto důvodů požádal soud PK MPSV – pracoviště v Plzni o vypracování posudku, který byl vypracován po jednání konaném dne 14.4.2011 v nepřítomnosti žalobce. Z obsahu tohoto posudku soud mimo jiné zjistil, že žalobce do 31.12.2009 nebyl plně invalidní ani částečně invalidní, protože nešlo o pokles soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně - pokračování -
3
16Ad 22/2011

o 33%, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu obecně neztěžoval obecné životní podmínky. Od 1.1.2010 k datu vydání napadeného rozhodnutí (9.12.2010) žalobce nebyl invalidní, protože nešlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%, do 31.12.2009 komise hodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti dle kapitoly V, položky 5, písm. b) přílohy č. 2 vyhl.č. 284/1995 Sb. v rozmezí 20-30% na dolní hranici procentního rozmezí 20%, vzhledem k hraniční tíži postižení stanovené procento dle § 3 uvedené vyhlášky nebylo zvýšeno. Od 1.1.2010 činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 30% dle přílohy vyhlášky, kdy byla míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena podle kapitoly V, položky 7b) na dolní hranici procentního rozmezí 30%, rovněž s ohledem na hraniční tíži zdravotního postižení mezi lehkým až středně těžkým a stanovené procento nebylo změněno dle § 3 a 4 téže vyhlášky. (Stejnopis posudku byl doručen žalobci i žalované.)

Před dožádaným Okresním soudem v Karlových Varech ve Věznici Ostrov dne 3.6.2011 žalobce mimo jiné setrval na podané žalobě s tím, že s obsahem posudku PK MPSV nesouhlasí, protože jsou v něm obsažena pouze stará zjištění opsaná z lékařských zpráv z roku 2006 a nebyla vyžádána vyjádření jeho psychiatričky; za invalidizující považuje pyromanii, neboť v rámci její léčby musí brát léky a rovněž dostává injekce, potom se cítí malátný i několik dní a žádný zaměstnavatel jej nezaměstná s ohledem na jeho pyromanii; požadoval psychiatrické vyšetření.

Následně k žádosti zdejšího soudu PK MPSV doplnila svůj posudek dne 1.9.2011, kdy setrvala na svém posudku ze dne 14.4.2011 a mimo jiné zdůraznila, že ani na podkladě nově předložené zdravotní dokumentace MUDr. N. (psychiatr) nebyly zjištěny nové posudkově významné skutečnosti, a dále bylo uvedeno, že argument žalobce, že nemůže pracovat kvůli medikaci, je mylný, neboť současné možnosti léčby umožňují zapojení do aktivit, ale větší překážkou je nekázeň žalobce, který spontánně vysazoval medikaci, jak vyplývá z dokumentace. (Stejnopis doplnění byl také doručen žalobci i žalované.)

Ústního jednání u zdejšího soudu dne 12.10.2011 se žalobce nezúčastnil, což písemně dne 13.9.2011 sdělil soudu. Zástupce žalované závěrem navrhl zamítnutí žaloby s ohledem na závěr posudku PK MPSV i jeho doplňku, neboť žalobce nebyl shledán invalidním v žádném stupni.

Podle § 43 zákona ve znění platném do 31.12.2009 má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním a) a získal potřebnou dobu pojištění, nebo

b) následkem pracovního úrazu.

Dle § 44 odst. 1 věta první zákona ve znění platném do 31.12.2009 je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Dle § 44 odst. 2 věta první zákona pojištěnec je částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky.

- pokračování -
4
16Ad 22/2011

S účinností od 1.1.2010 je stanoveno v § 39 zákona následující: (1) Pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

(3) Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Pro úplnost krajský soud dodává, že podle § 6 odst. 4 citované vyhlášky do 31.12.2009 v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. To platí obdobně, nastal-li pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedený ve větě první v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. Podmínky pro toto zvýšení pro dobu do 31.12.2009 nebyly shledány při žádném posouzení zdravotního stavu v této věci, ale nebyly shledány ani k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 9.12.2010, jak v řízení o námitkách, tak i komisí ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. (což odpovídá obsahově § 6 odst. 4 citované vyhlášky).

Žalobce se žalobou domáhá přiznání nároku na invalidní důchod. Částečná invalidita byla do 31.12.2009 právně upravena v již citovaných ustanoveních § 43 a § 44 zákona, s účinností od 1.1.2010 je invalidita upravena v citovaném § 39 zákona. Za soustavnou výdělečnou činnost se do 31.12.2009 považovala podle § 5 věty prvé vyhlášky shora uvedené činnost vykonávaná tak, že výdělek z ní byl stálým zdrojem příjmu, i když tato činnost nezakládala účast na důchodovém pojištění. Poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti se podle § 6 odst. 1 téže vyhlášky rozuměla schopnost pojištěnce dosáhnout vlastní prací výdělek odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem. Procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle druhu zdravotních postižení byly uvedeny v příloze č. 2 vyhlášky v kapitole I.–XV. Pojištěnec byl dále částečně invalidní také tehdy, ztěžoval-li mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně obecné životní podmínky ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona, jejichž okruh stanovila příloha č. 4 vyhlášky zahrnující pod tento pojem závažná zdravotní postižení ortopedická, chirurgická, nervová, smyslová a jim obdobná. Od 1.1.2010 se za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce /§ 2 odst. 3 věta druhá vyhlášky č. 359/2009 Sb./.

Subjektivní pocit žalobce o tom, že by mu měl být přiznán invalidní důchod pro zjištěné zdravotní potíže, však nemůže být důvodem pro přiznání tohoto důchodu, není-li - pokračování -
5
16Ad 22/2011

podložen objektivně zjištěným zdravotním stavem. Invaliditu lze pojištěnci přiznat pouze tehdy, jestliže vyplývá z výsledku lékařských vyšetření a nikoliv proto, že pojištěnec je subjektivně o své invaliditě přesvědčen či argumentuje důvody shora uvedenými.

Soud ještě připomíná, že podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění, soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci stav ke dni 9.12.2010. Pokud u žalobce dojde (nebo již došlo) ke zhoršení jeho zdravotního stavu, má kdykoliv znovu možnost podat žádost o přiznání invalidity prvního až třetího stupně v novém správním řízení (nejlépe po poradě se svými ošetřujícími lékaři).

Dále soud připomíná, že přiznání invalidity není vázáno na situaci na trhu práce, na nemožnosti zajistit si vhodné zaměstnání či na finanční, sociální nebo rodinnou situaci žalobce. V zákoně o důchodovém pojištění a jeho prováděcích předpisech jsou konstruovány podmínky, které musí žadatel splnit, aby mu mohl být přiznán invalidní důchod, velmi striktně. Při posuzování nároku na invalidní důchod je tedy možno vycházet pouze ze zdravotního stavu žadatele (tj. pojištěnce) za splnění další zákonné podmínky a to potřebné doby pojištění.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl v této věci soud k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 9.12.2010 není důvodná. Při posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce vycházel soud především z posudku PK MPSV ze dne 14.4.2011 (i jeho doplnění z 1.9.2011) vypracovaného na základě řádně zjištěného zdravotního stavu žalobce, neboť komise pro jeho posouzení měla dostatek odborných lékařských nálezů z doby před vydáním napadeného rozhodnutí. Soud považuje za přesvědčivé i posudkové závěry, k nimž komise na základě zjištěných skutečností dospěla, neboť v posudku je řádně stanovena hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, je popsána míra funkčního postižení vyplývající z jeho onemocnění, řádně je odůvodněn posudkový závěr, rovněž je stanoveno i omezení, které však žalobce nevylučuje zcela z možnosti výkonu zdravotně vhodného zaměstnání. Lékař OSSZ, který vypracoval podkladový posudek pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 27.8.2010, i lékař ČSSZ-LPS hodnotící zdravotní stav žalobce v řízení o námitkách, tak i PK MPSV, hodnotili zdravotní stav žalobce, jak uvedeno shora. Nejvyšší přiznaná 30% ztráta schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebo pracovní schopnosti však nedosahuje potřebných 33% této ztráty pro částečnou invaliditu do 31.12.2009, ani nutných 35% této ztráty pro invaliditu prvního stupně od 1.1.2010, tudíž žalobce nebyl uznán invalidní k datu vydání napadeného rozhodnutí Posudek PK MPSV soud považuje za úplný a celistvý, neboť byl vypracován za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie po zhodnocení veškeré předložené i vyžádané zdravotnické dokumentace žalobce, když při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz.

Krajský soud v Plzni ze shora uvedených důvodů proto žalobě žalobce nepřisvědčil a žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s., ve kterém je uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku). Soud napadené rozhodnutí žalované ze dne 9.12.2010 shledal jako věcně správné a odpovídající zákonu, protože žalobce neprokázal, že splňuje podmínky pro přiznání částečné invalidity do 31.12.2009, ani invalidity prvního až třetího stupně od - pokračování -
6
16Ad 22/2011

1.1.2010 a žalovaná se vypořádala dostatečným způsobem i se všemi námitkami žalobce ze dne 4.9.2010 proti rozhodnutí ze dne 27.8.2010.

Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).

Poučení : Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci (§ 54 odst. 5 s.ř.s.). Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek stanovených v § 102 a následující s.ř.s. ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou

písemných vyhotoveních a stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání, musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s.ř.s.).

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozsudku je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s.ř.s.).

V Plzni dne 12. října 2011

JUDr. Alena Hocká

samosoudkyně

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru