Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

55 A 37/2018 - 45Rozsudek KSPH ze dne 04.09.2020

Prejudikatura

6 As 136/2013 - 56

9 As 47/2011 - 105

8 As 105/2012 - 40

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 303/2020

přidejte vlastní popisek

55 A 37/2018- 45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Karla Ulíka ve věci

žalobkyně: R. M.

bytem X

zastoupená advokátem JUDr. Stanislavem Hospůdkou
sídlem Masarykova 1047/35, 400 01 Ústí nad Labem

proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5

za účasti osob zúčastněných na řízení: a) J. D.
bytem X

b) Ing. J. K.
bytem X

oba zastoupeni advokátem Mgr. Karlem Tománkem
sídlem Sokolská 505, 257 22 Čerčany

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2018, č. j. 005884/2018/KUSK, sp. zn. SZ 141361/2017/KUSK ÚSŘ/AB,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2018, č. j. 005884/2018/KUSK, sp. zn. SZ 141361/2017/KUSK ÚSŘ/AB, a rozhodnutí Městského úřadu J. ze dne 12. 9. 2017, č. j. MěÚJ/11186/2017/Vit se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Stanislava Hospůdky, advokáta.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil usnesení Městského úřadu J., stavebního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně”), ze dne 12. 9. 2017, č. j. MěÚJ/11186/2017/Vit, sp. zn. OŽPV/DPS028-07846/2011/4456/7Tu. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zastavil řízení o dodatečném povolení stavby: terénní úpravy – zahradní jezírko na pozemku parc. č. X v katastrálním území J., zahájené na žádost žalobkyně.

2. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá porušení správního řádu při rozhodování o blanketním odvolání. Dle názoru žalobkyně žalovaný pochybil, pokud její blanketní odvolání meritorně přezkoumal, když měl správně řízení o něm usnesením podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastavit. Neuvedení, v čem je odvolatelem spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího, je podstatnou vadou odvolání, které musí mít za následek zastavení řízení (k čemuž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2013, č. j. 8 As 105/2012 - 40). K tomu žalobkyně dodává, že poučení správního orgánu I. stupně ve výzvě žalobkyni k doplnění odvolání ze dne 10. 10. 2017 bylo nesprávné, neboť s nedoplněním odvolacích důvodů spojuje posouzení odvolání jako opožděného, což nemá oporu ve správním řádu.

3. V druhém žalobním bodu žalobkyně vytýká napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost a nedůvodnost. Žalobkyně má za to, že výzvy správního orgánu I. stupně k doplnění podání splnila a byl to správní orgán I. stupně, který ve výzvách k doplnění nedůvodně pokračoval. Dle žalobkyně je napadené rozhodnutí rovněž nesrozumitelné, neboť žalovaný na jedné straně uvádí, že žalobkyně nedoplnila podání podle požadavků správního orgánu I. stupně, přičemž na straně druhé vytýká témuž správnímu orgánu, že požadoval podklady, které nebyly pro řízení potřebné. V této souvislosti žalobkyně namítá, že v průběhu správního řízení předložila několikrát naprosto kvalifikované žádosti s kompletní textovou a projektovou dokumentací zpracovanou příslušnými odbornými subjekty, a to zcela v souladu s přílohou č. 5 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění účinném do 28. 3. 2013 (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“), a v tam předepsaném rozsahu. Příkladmo žalobkyně odkazuje na projektovou dokumentaci předloženou dne 30. 3. 2012. Žalobkyně odmítá, že by do řízení vnášela chaos, naopak se snažila vyhovět požadavkům správního orgánu I. stupně, které nyní vnímá jako nedůvodné.

4. Pokud žalobkyně opakovaně předkládala kromě individuálních doplnění ještě i kompletní dokumentace s jinými názvy, neznamenalo to, že by správní orgán I. stupně nebyl povinen každé jednotlivé i komplexní podání podle jeho obsahu a nikoliv podle jeho názvu vyhodnotit a srozumitelně, přesvědčivě a přezkoumatelně o něm rozhodnout. Žalobkyni šlo všemi těmito podání o totéž, tedy o povolení stavby. Chaotičnost postupu správního orgánu I. stupně je patrná i z toho, že opakovaným odvoláním žalobkyně bylo žalovaným vyhovováno. Žalobkyně dále namítá, že pokud by snad původní stav terénních úprav z roku 2007 vůbec představoval stav vyžadující povolovací rozhodnutí, pak stav v posledních letech a stav aktuální žádné povolení nevyžadují, protože nejsou splněny podmínky příslušných ustanovení stavebního zákona. Břehy terénní prohlubně se za dlouhá léta částečně sesunuly, i nejhlubší část výkopu není hlubší než cca 3 m oproti okolnímu terénu pozemku, což nebylo správním orgánem I. stupně řádně za účasti žalobkyně ověřeno. Dle žalobkyně tedy již neexistuje stavby, kterou by bylo třeba odstranit a současně aktuální stav terénních úprav žádné povolení podle stavebního zákona nevyžaduje. Žalobkyně též namítá, že závěry správních orgánů obou stupňů jsou ve světle poslední předložené dokumentace dne 31. 1. 2017 nesprávné. Žalobkyně již v odvolání poukazovala na skutečnost, že naposledy navrhovaná (budoucí) stavba nepřesahuje 40 m. Dle žalobkyně tak nebyla vyřešena otázka, zda ještě vůbec byl důvod a právní povinnost žádat o dodatečné stavební povolení, resp. zda žádost neměla být posouzena spíše jako žádost o řádné stavební povolení s tím, že řízení o odstranění stavby mělo být zastaveno pro nedůvodnost na základě aktuálního stavu.

5. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonné vymezení okruhu účastníků řízení. Žalobkyně má za to, že ze všech od zahájení řízení zjištěných skutečností nic nenasvědčovalo tomu, že by kterýkoliv z údajných účastníků řízení (s výjimkou žalobkyně) mohl být přímo dotčen v jeho vlastnickém právu prováděním či odstraňováním stavby. Žalobkyni není známo, že by kterýkoliv z údajných účastníků řízení cokoliv o přímém dotčení jeho vlastnického práva tvrdil a takové tvrzení jakýmkoliv způsobem prokazoval a pokud tak činil, tak nepodloženě a bez důkazu. Samotná existence terénních úprav po dobu cca 10 let bez způsobení jakýchkoliv nesnází komukoliv svědčí o evidentní absenci i jen pouhé možnosti přímého dotčení vlastnických práv třetích osob. Terénní úpravy se nikdy ani potenciálně nedotýkaly a nedotýkají práv domnělých účastníků užívat jejich pozemky anebo stavby na nich postavené jakýmkoliv zákonným způsobem a ani od počátku žalobkyní deklarovaný a ani aktuální záměr nesvědčí o ničem takovém. Zvlášť to platí o spoluvlastnících sousedního pozemku, neboť na něm do současné chvíle nebylo nic postaveno a ani o stavební povolení zažádáno. Tyto osoby tedy účastníky řízení být neměly a neměly tedy ani právo podávat námitky a odvolání proti procesním rozhodnutím správního orgánu I. stupně. Žalobkyně navrhuje zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a žádá přiznat náhradu nákladů řízení.

Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení

6. Žalovaný ve vyjádření k prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas. Dále cituje relevantní ustanovení správního řádu s tím, že přezkoumal soulad prvostupňového rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy v plném rozsahu, jeho správnost podle § 89 odst. 2 správního řádu a jako zákonné a věcně správné je potvrdil. K druhému žalobnímu bodu žalovaný nejprve zrekapituloval ve stručnosti průběh řízení, když o odvoláních proti procesním rozhodnutím rozhodoval vícekrát. Dále odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, v němž uvedl, že v době zjištění nepovolené stavební činnosti podléhal předmětný záměr povolení stavebního úřadu. V průběhu celého řízení o dodatečném povolení stavby nebyly žalobkyní doloženy doklady, které jsou v tomto řízení požadovány dle § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 2. 6. 2008 (dále jen „stavební zákon“). V tomto se rozchází názor žalovaného a žalobkyně, která má naopak za to, že všechny potřebné doklady předložila. Žalovaný je toho názoru, že žalobkyně předkládáním dokumentací od různých zpracovatelů fakticky neustále měnila předmět řízení, aniž by však odpovídajícím způsobem aktualizovala svoji žádost.

7. Žalovaný rovněž již v napadeném rozhodnutí zkonstatoval, že správní orgán I. stupně v řízení nepostupoval dostatečně razantně a dále uvedl, že z předloženého spisu je zřejmé, že ač nebyly po žalobkyni požadované podklady doplněny, jsou požadovány jiné podklady, které údajně vycházejí z doplnění projektové dokumentace přesto, že v předloženém spisovém materiálu nebylo zjištěno žádné doplnění projektové dokumentace a ani v soupisu spisu žádné doplnění projektové dokumentace není zaznamenáno, a proto není zřejmé, na základě jakého podnětu dospěl správní orgán I. stupně k takovému požadavku. V odvolacím rozhodnutí proti usnesení o přerušení řízení vyslovil žalovaný právní názor, že správní orgán I. stupně musí o žádosti v rozsahu, v jakém mu byla žalobkyní předložena, rozhodnout a své rozhodnutí řádně zdůvodnit a následně dokončit řízení o odstranění stavby dle § 129 stavebního zákona, neboť nelze donekonečna vyzývat k doplnění žádosti a odkládat rozhodnutí ve věci. Poté stavební úřad znovu celou žádost posoudil a vydal napadené rozhodnutí. Znění § 129 odst. 3 stavebního zákona v době podání žádosti, dne 30. 11. 2007, vyžadovalo k podání žádosti o dodatečné povolení přiložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, resp. v případě, že by šlo jen o terénní úpravu bez dalších stavebních konstrukcí podle § 129 odst. 7 stavebního zákona, bylo možné doložit podklady ve stejném rozsahu jako k územnímu rozhodnutí. Dostatečné podklady ale po celou dobu řízení nebyly žalobkyní předloženy.

8. Naposledy žalobkyně na základě výzvy doplnila vymezení přesného popisu žádosti dne 31. 1. 2017. Z toho popisu, z něhož správní orgány obou stupňů vycházely, vyplývá, že jde jednoznačně o bazén, protože k provedeným terénním úpravám hodlala žalobkyně provést další stavební konstrukce - stěny z tvárnic ztraceného bednění výšky 2,5 m a molo. Jelikož i naposledy doplněné vymezení předmětu žádosti nebylo prosto nejasností, byla žalobkyně znovu vyzvána k doplnění chybějících údajů a podkladů. Jelikož této výzvě vyhověno nebylo, řízení o žádosti bylo zastaveno. Pokud jde o namítané nestandardní šetření pohledem přes plot, správní orgán I. stupně pouze ověřoval stav, který je všem účastníkům známý a žádné nové okolnosti nezjišťoval. Dle žalovaného lze věc shrnout tak, že žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování v řízení, proto nezbylo než řízení zastavit. K třetímu žalobnímu bodu žalovaný poukázal na § 129 odst. 10 stavebního zákona a dodal, že okruh účastníků považuje za stanovený správně. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, náhradu nákladů řízení nepožadoval.

9. Osoby zúčastněné na řízení k prvnímu žalobnímu bodu uvedly, že i kdyby bylo odvolací řízení zastaveno, mělo by to pro žalobce stejný důsledek. K druhému bodu uvedly, že správní orgány opakovaně žalobcům prodlužovaly lhůty k doplnění projektové dokumentace namísto, aby řízení zastavily již dříve. Dokumentace z 31. 1. 2017 nesplňuje požadavky dle vyhlášky o dokumentaci staveb, jedná se pouze o jednoduchý popis na A4 a 2 technické náčrtky. Žalobkyně hodlá realizovat výstavbu jezera o 140 m, nikoli bazén o 32 m. Odůvodnění správních rozhodnutí považují za přiléhavá. K námitce chybného vymezení účastníků osoby zúčastněné na řízení namítají, že se jich výstavba přímo dotýká (narušení soukromí, odtok, podmáčení pozemku apod.).

Zjištění vycházející z obsahu správního spisu

10. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro posouzení věci relevantní skutečnosti. Správní orgán I. stupně obdržel dne 30. 11. 2007 žádost žalobkyně o dodatečné stavební povolení na terénní úpravy – sadovnické úpravy, přírodní bazén (dále jen „stavba“) na pozemku parc. č. X v obci a katastrálním území J. u Prahy, jehož součástí bylo statické posouzení, návrh sadovnických úprav a dokumentace skutečného provedení stavby. Správní orgán I. stupně vyzval žalobkyni k doplnění žádosti o vyznačení vedení doložených řezů v situačním zákresu a doplnění řezů terénem východ – západ a posouzení opatření proti sesuvu podél hranice s pozemkem parc. č. X v katastrálním území J. u Prahy. Žalobkyně žádost doplnila podáním ze dne 10. 4. 2008. Doručením oznámení ze dne 22. 5. 2008 bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby s pozváním k ústnímu jednání na dne 11. 6. 2008. Souhlas se stavbou vyjádřili vlastníci pozemků parc. č. X a parc. č. X v katastrálním území J. u Prahy. Na ústním jednání byly účastníky řízení vzneseny námitky poukazující na nesoulad projektové dokumentace a skutečného stavu, na chybějící řešení odvodnění pozemku a hydrogeologický posudek, nesprávné zaměření provedení plotu, opěrné zdi a provedené navážky zeminy, stavební činnost potřebnou k realizaci stavby, čištění jezírka a případná nutnost odčerpání vody a příliš vysoké množství plánovaných vzrostlých stromů.

11. Hydrogeologický posudek byl do spisu založen dne 12. 6. 2008. Výzvou ze dne 19. 1. 2009 byla žalobkyně vyzvána k dalšímu doplnění žádosti spočívající v uvedení předložené dokumentace do souladu se skutečným provedením stavby, dopracování projektové dokumentace v intencích závěru hydrogeologického posudku a statického posouzení a v doložení celkové situace pozemku se zákresem a popisem likvidace dešťových vod ze staveb, zpevněných ploch a terénu. Žalobkyně žádost doplnila podáním ze dne 4. 5. 2009. Ze záznamů do spisu ze dne 10. 6. 2009, 25. 11. 2009 a 21. 4. 2010 se podává, že žalobkyni bylo sděleno, že doplnění žádosti neodpovídá výzvě, přičemž byl stanoven nový termín doplnění na konec dubna 2010 a posléze na konec srpna 2010. Nový statický posudek byl do spisu založen dne 12. 8. 2010, doplněk dokumentace pak 30. 9. 2010. Správní orgán I. stupně následně stanovil lhůtu 10 dnů k uplatnění námitek účastníků a stanovisek dotčených orgánů.

12. Dne 28. 7. 2011 se konalo místní šetření – kontrolní prohlídka stavby. Na místě bylo zjištěno, že na severní straně pozemků stavebníka byla započata stavba zahradního jezírka a postaveno oplocení z KB-bloků – podezdívka. Stavba oplocení – opěrné zdi byla postavena předchozím vlastníkem. Ostatní přítomní účastníci odkázali na dříve vznesené námitky a požadovali odstranění stavby. Závěrem byla žalobkyně vyzvána k předložení kompletní projektové dokumentace na úpravu snížení terénu, včetně výšky podezdívky, cca o tři řady KB-bloků nižší, se statickým posouzením na tlak jak od jezírka, tak od okolní zeminy. Oplocení, případně opěrná zeď bude navržena tak, aby těmto tlakům odolala. Dokumentace skutečného provedení oplocení byla předložena dne 8. 9. 2011. Doplňující jednání se konalo na místě stavby dne 26. 1. 2012 a správní orgán I. stupně při něm provedl fotodokumentaci posledního stavu objektů a terénních úprav. Přítomní účastníci trvali na odstranění stavby. Při tomto jednání byla žalobkyní do spisu založena další dokumentace označená „Výstavba rekreačního zařízení – bazénu včetně terénních úprav a opěrné zídky na parc. X v k. ú. X.“, zpracovaná Ing. arch. L. D. v lednu 2012.

13. Další výzvou ze dne 31. 1. 2012 byla žalobkyně vyzvána jednak, aby bezodkladně zastavila všechny práce na terénních úpravách a na nepovolených stavebních úpravách přístavby rodinného domu a jednak, aby do 30. 3. 2012 doplnila žádost o projektovou dokumentaci, jejíž součástí bude zajištění celkového odvodnění pozemku s ohledem na požadavky majitelů sousedních pozemků, řešení zpevnění navrhovaného navýšení terénu po celém obvodu pozemku, návrh řešení odtoku vod z bazénu a dokumentace s platným povolením, na jehož základě byla povolena stavba zádveří při č. p. X a stavba altánu umístěného ve východním rohu pozemku parc. č. X v katastrálním území X. Doplnění podkladů bylo správnímu orgánu I. stupně podáno dne 30. 3. 2012. S doplněnými podklady byli účastníci řízení seznámeni s tím, že do podkladů mohou nahlédnout pří ústním jednání dne 24. 7. 2012. Při ústním jednání byli přítomní účastníci řízení seznámeni s poslední předanou projektovou dokumentací ze dne 20. 3. 2012. Termín k vyjádření byl stanoven na 30. 9. 2012. Dne 4. 10. 2012 obdržel správní orgán I. stupně podnět k zahájení řízení o odstranění stavby. Další výzvou ze dne 24. 10. 2012 byla žalobkyně vyzvána, aby do vyřešení předběžné otázky ve věci „opěrná zeď, oplocení“ doplnila žádost o kompletní projektovou dokumentaci se všemi upřesňujícími kótami, stavbami na pozemku, včetně všech výpočtů, řezů terénu původního a navrhovaného stavu v souladu s vyhláškou o dokumentaci staveb. Správní orgán I. stupně požadoval doložit konečný návrh projektové dokumentace vzhledem k tomu, že v průběhu řízení bylo postupně návrhů na provedení stavby předloženo několik. Současně bylo přerušeno řízení usnesením, proti němuž se žalobkyně odvolala.

14. V odvolání namítala nesoulad výrokové části a odůvodnění, pokud jde o právní důvod přerušení řízení. Dále namítla neurčitost a nesrozumitelnost usnesení, spočívající v novém požadavku, týkajícího se nesouladu mezi v roce 2004 kolaudovaným a nyní existujícím oplocením, uplatněném správním orgánem I. stupně po pěti letech a poté, co se na místě stavby opakované konala místní šetření. Žalobkyně rovněž zpochybnila přerušení řízení v souvislosti s požadavkem na předložení další kompletní projektové dokumentace. Namítla, že další verze dokumentace nepředkládala svévolně, ale vždy na základě dalších výzev správního orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně postupoval v rozporu s vlastním závěrem na jednání dne 24. 7. 2012, neboť podle projektové dokumentace z března 2012, která je úplná, měla být stavba dokončena. Žalobkyně rovněž namítla, že řízení trvá již pět let, v jejichž průběhu správní orgán I. stupně uplatňuje další a další požadavky, aniž by o žádosti meritorně rozhodl. Žalobkyně navrhla zrušení napadeného usnesení a meritorní projednání věci na základě shromážděných podkladů a současně přijetí opatření proti nečinnosti spočívající v převzetí věci žalovaným podle § 80 odst. 4 správního řádu.

15. Žalovaný napadené usnesení o přerušení řízení ze dne 24. 10. 2012 zrušil a věc vrátil k novému projednání rozhodnutím ze dne 3. 4. 2013. V odůvodnění uvedl, že správní spis je neuspořádaný a nelze mj. zjistit, co bylo předmětem žádosti žalobkyně. Projektová dokumentace, která byla součástí správního spisu, není v souladu s vyhláškou o dokumentaci staveb. Žalovaný přisvědčil i namítanému rozporu mezi výrokem a odůvodněním napadeného usnesením, pokud jde o důvod přerušení řízení. Žalovaný též poukázal na to, že předmět řízení o dodatečném povolení stavby je vymezen žádostí a rozhodnutí ve věci není možné podmiňovat dokončením řízení v jiné věci. Žalovaný zavázal správní orgán I. stupně, aby po vrácení věci posoudil, zda dostatečně žalobkyni poučil o případných nedostatcích jejího podání, aby její žádost znovu posoudil a ve věci rozhodl. Doručením oznámení ze dne 23. 5. 2013 pokračoval správní orgán I. stupně v řízení. Výzvou ze dne 1. 10. 2015 vyzval správní orgán I. stupně žalobkyni mj. k předložení kompletní dokumentace podle vyhlášky o dokumentaci staveb a k uvedení projektové dokumentace do souladu s podanou žádostí, pokud jde o opěrnou zídku, a to ve lhůtě, po opakovaném prodloužení, do 4. 3. 2016. Proti usnesení ze dne 3. 2. 2016 o přerušení řízení do 3. 4. 2016 podali osoby zúčastněné na řízení. V odvolání namítli, že žalobkyně o prodloužení lhůty k doplnění žádosti požádala až poté, co původní lhůta marně uplynula a nebylo tedy možné již proběhlou lhůtu prodloužit. Správní orgán I. stupně měl řízení o žádosti zastavit. Osoby zúčastněné na řízení zpochybnily rovněž důvodnost prodloužení lhůty k doplnění žádosti a poukázaly na to, že na doplnění žádosti měla žalobkyně od posledního rozhodnutí žalovaného dva a půl roku. Správnímu orgánu I. stupně vytkli i některá procesní pochybení. O odvolání rozhodl správní orgán I. stupně sám tak, že řízení o žádosti žalobkyně usnesením ze dne 21. 4. 2016 zastavil, neboť marně uplynula lhůta k odstranění vad žádosti. Tím měl správní orgán současně za to, že bylo vyhověno odvolání odvolatelů.

16. Proti usnesení o zastavení řízení podala blanketní odvolání žalobkyně. Žalovaný napadené usnesení o zastavení řízení ze dne 21. 4. 2016 zrušil a věc vrátil k novému projednání rozhodnutím ze dne 15. 8. 2016. V odůvodnění uvedl, že i nadále není ze žádosti žalobkyně možné zjistit, co je jejím předmětem. Správnímu orgánu I. stupně rovněž vytkl, že již v usnesení o přerušení řízení ze dne 1. 10. 2015 nestanovil nejzazší lhůtu pro přerušení. Dále mu vytkl, že po celou dobu řízení nezjistil, co je předmětem žádosti, když tato nemá ani základní náležitosti podle § 37 správního řádu, ani žalobkyni nevyzval, aby je odstranila. Řízení pak bylo zastaveno ohledně jiné věci, než o které bylo zahájeno. Změna označení stavby z jezírka na bazén, resp. jeho velikosti ze 146 mna 32 m, má zásadní vliv na případnou legalizaci stavby. Žalovaný rovněž uvedl, že je třeba posoudit, zda stavba i nadále vyžaduje povolení či opatření stavebního úřadu s ohledem na předmět stavby a její rozsah a změny stavebního zákona. Závěrem uvedl, že zastavení řízení není dostatečně odůvodněno.

17. Výzvou ze dne 24. 11. 2016 vyzval správní orgán I. stupně žalobkyni, aby přesně a jednoznačně popsala předmět své žádosti včetně technických parametrů. Poté stavební úřad posoudí, o jakou kategorii staveb se jedná a podle toho žalobkyni případně vyzve k dalšímu doplnění. Současně usnesením přerušil řízení. Proti usnesení o přerušení řízení podali odvolání osoby zúčastněné na řízení s tím, že podali k Ministerstvu pro místní rozvoj podnět k přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2016, jehož právním názorem se správní orgán I. stupně řídil. Žalovaný odvolání zamítl a napadené usnesení o přerušení řízení ze dne 24. 11. 2016 potvrdil rozhodnutím ze dne 27. 2. 2017. Podáním ze dne 31. 1. 2017 žalobkyně předložila technickou zprávu k realizaci okrasné koupací vodní plochy, z níž vyplývá konečné, přesné a jednoznačné popsání předmětu žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby. Na toto podání reagoval správní orgán I. stupně výzvou ze dne 24. 3. 2017, v níž požadoval předložení projektové dokumentace stavby vypracované oprávněnou osobou v rozsahu podle přílohy č. 5 vyhlášky o dokumentaci staveb s ohledem na to, že stavba je svým charakterem stavbou bazénu o ploše 140 m, přičemž k její realizaci je nezbytné územní rozhodnutí a stavební povolení. Dále požadoval doložení stanovisek vybraných dotčených orgánů a stanoviska vlastníka veřejné technické infrastruktury. Současně správní orgán I. stupně přerušil řízení usnesením, proti kterému podala žalobkyně odvolání.

18. V odvolání namítala, že nebyl zjištěn dostatečně skutkový stav věci, neboť stavba podle svého charakteru a rozsahu nevyžaduje ani ohlášení stavebnímu úřadu. Mělo být tedy meritorně rozhodnuto již na základě podání žalobkyně ze dne 31. 1. 2017. Dále žalobkyně namítla nezákonné vymezení účastníků řízení, konkrétně účastenství tzv. nemezujících sousedů. Žalovaný napadené usnesení o přerušení řízení ze dne 24. 3. 2017 zrušil a věc vrátil k novému projednání rozhodnutím ze dne 17. 7. 2017. V odůvodnění předeslal svůj právní názor ohledně stavby v tom smyslu, že stavebnímu povolení podléhá. Dle žalovaného podklady předkládané žalobkyní nebyly konzistentní a předmět řízení modifikovaly, aniž by tomu odpovídajícím způsobem byla upravena samotná žádost. Ani správní orgán I. stupně však nepostupoval dostatečně razantně, když požadoval podklady, které podané žádosti neodpovídaly. Žalovaný vytkl správnímu orgánu I. stupně především to, že soustavně odkládá meritorní rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně. Současně však též uvedl, že dosud nebyly předloženy podklady v rozsahu a kvalitě požadované § 129 stavebního zákona. K otázce účastenství v řízení se žalovaný vyjádřil pouze obecně a ponechal ji k řešení správnímu orgánu I. stupně.

19. Ze záznamu do spisu ze dne 12. 9. 2017 plyne, že stav stavby zůstal od stavu zjištěného správním orgánem I. stupně při kontrolní prohlídce dne 26. 1. 2012 nezměněn. Došlo pouze ke snížení hladiny vody o cca 0,2 metru. Prvostupňovým rozhodnutím bylo řízení o dodatečném povolení stavby, označené jako „terénní úpravy – zahradní jezírko“, zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. V odůvodnění správní orgán I. stupně zrekapituloval průběh řízení a uvedl, že znění § 129 odst. 3 stavebního zákona v době podání žádosti vyžadovalo přiložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, resp. v případě, že by šlo jen o terénní úpravu bez dalších stavebních konstrukcí podle § 129 odst. 7 stavebního zákona, bylo možné doložit podklady ve stejném rozsahu jako k územnímu rozhodnutí. Dostatečné podklady ale po celou dobu řízení nebyly předloženy. Správní orgán I. stupně dále vymezil rozsah již realizovaných prací. Přitom vyšel z geodetického zaměření skutečného provedení stavby, předložené k žádosti dne 30. 11. 2007, z fotografií přiložených ke stížnosti na provádění prací ze dne 17. 9. 2007, z kontrolních prohlídek provedených dne 24. 9. 2007 a dne 28. 7. 2011. Pokud by měl být zachován tento stávající stav, postačilo by v době podání žádosti i v době rozhodování vydání územního rozhodnutí s tím, že by v musela být vypořádána i statická posouzení vzhledem ke kolmosti stěn hlubší části.

20. Dále správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobkyně po celou dobu vedení řízení upravovala rozsah předmětu žádosti, přičemž tím docházelo ke změnám plochy, hloubky a stavebně technického provedení stavby. Z tohoto důvodu správní orgán I. stupně vyšel z posledního doplnění ze dne 31. 1. 2017. Z popisu vyplývá, že jde jednoznačně o bazén, přičemž předložený popis obsahuje nepřesnosti proti stávajícímu stavu a není v něm dořešena celková koncepce stavby zejména s ohledem na bezpečnost při užívání stavby a její mechanickou stabilitu. Správní orgán I. stupně se vyjádřil rovněž ke statickému posudku předloženému dne 12. 8. 2010 i přípustnosti terénní úpravy a stavby bazénu z hlediska platné územně plánovací dokumentace. Lhůta k doplnění požadovaných podkladů žalobkyni marně uplynula dne 30. 6. 2017. Správní orgán I. stupně uzavřel, že žalobkyně nedoložila splnění podmínek § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, a to zejména bezpečnost stavby pro užívání osobami, ač k tomu byla opakovaně vyzývána. Ze získaných podkladů naopak vyplývá spíše nestabilita, resp. nebezpečnost stavby.

21. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně blanketní odvolání, které ani k výzvě nedoplnila o odvolací důvody. O odvolání žalobkyně rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. V jeho odůvodnění po rekapitulaci dosavadního řízení uvedl, že se ztotožňuje s postupem a závěry učiněnými správním orgánem I. stupně, tedy že žalobkyně po celou dobu řízení nedoložila splnění podmínek § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování v řízení, proto nezbylo, než řízení o žádosti žalobkyně zastavit.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

22. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

23. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, a to v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Posouzení žalobních bodů

24. Podstatou sporu je otázka, zda podklady předložené žalobkyní byly dostatečné k věcnému rozhodnutí o její žádosti, jak tvrdí ona, či nikoliv, jak dovodily oba správní orgány, kterým žalobkyně vyčítá chaotičnost postupu a nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

25. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou přezkoumatelnosti napadeného i prvostupňového rozhodnutí.

26. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 12. 9. 2017 řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu „z důvodu nedoplnění potřebných podstatných dokladů, bez nichž není možné ve věci rozhodnout“. Dospěl totiž k závěru, že po celou dobu řízení od podání žádosti v roce 2007 nebyla žalobkyně s to doložit splnění podmínek podle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, a to zejména bezpečnost stavby pro užívání osobami, ač jí k tomu byla několikrát dávána příležitost [viz výzvy k doplnění podkladů z 19. 1. 2009, 19. 12. 2011, 31. 1. 2012, 24. 10. 2012, 11. 10. 2015 (a prodloužení lhůty z 10. 11. 2015), 3. 2. 2016 a 24. 3. 2017]. Dle správního orgánu I. stupně ze získaných podkladů naopak vyplývá nestabilita, příp. nebezpečnost stavby. Proto nebylo možné stavbu dodatečně povolit, protože žalobkyně neprokázala splnění podmínek podle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Žádost nebylo možné zamítnout, protože závěr o nesplnění podmínky podle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona žalobkyně mohla snadno vyvrátit doplněním požadovaných dokladů a stavba mohla být dodatečně povolena.

27. S těmito závěry se žalovaný v napadeném rozhodnutí ztotožnil a doplnil, že žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování v řízení. Podle žalovaného nebyly v celém průběhu řízení žalobkyní doloženy doklady, které jsou požadovány podle § 129 stavebního zákona. Dle žalovaného žalobkyně v průběhu řízení upravovala předmět žádosti, naposledy 31. 1. 2017, z čehož správní orgán I. stupně vycházel. Předložený popis z 31. 1. 2017 však obsahoval nepřesnosti oproti stávajícímu stavu a nebyla v něm dořešena celková koncepce stavby, zejména a s ohledem na bezpečnost při užívání stavby a její mechanickou stabilitu, proto správní orgán I. stupně vyzval dne 24. 3. 2017 k doplnění žádosti do 30. 6. 2017 o

- projektovou dokumentaci v rozsahu dle přílohy č. 5 vyhlášky o dokumentaci staveb - stanoviska dotčených orgánů (konkrétně Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje a Městského úřadu Č. jakožto orgánu ochrany zemědělského půdního fondu) - stanovisko vlastníka veřejné technické infrastruktury - Želivská provozní a.s. Žalobkyně však nedostatky žádosti ve stanovené lhůtě neodstranila. Podle žalovaného žalobkyně nebyla po celou dobu řízení schopna doložit splnění podmínek podle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona.

28. Soud k odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že je vnitřně rozporné, nesrozumitelné a nedostatečně odůvodněné do té míry, že shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

29. Správní orgán I. stupně, s jehož postupem se žalovaný ztotožnil, zastavil řízení z formálních důvodů podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Podle citovaného ustanovení řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně však není patrné, co dle správního orgánu I. stupně bylo tou podstatnou vadou žádosti, která bránila pokračování v řízení a věcnému posouzení žádosti podané již v roce 2007. Správní orgán I. stupně sám obecně odkázal na několik svých výzev k doplnění žádosti, ty se však týkaly řady odlišných věcí (například doplnění řezů terénem, popis likvidace dešťových vod, doplnění stanoviska Hasičského záchranného sboru a další), na které žalobkyně, vyjma poslední výzvy z 24. 3. 2017, reagovala, a není tak zřejmé, proč správní orgán I. stupně tyto předchozí výzvy zmiňuje a v čem konkrétně byla žádost přes řadu doplnění natolik vadná, aby bylo postupováno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Správní orgán I. stupně hovořil o „nedoplnění potřebných podstatných dokladů“, aniž by je přitom v rozhodnutí konkretizoval. Ani z napadeného rozhodnutí, které se se závěry správního orgánu I. stupně ztotožnilo, není zřejmé, o které „potřebné podstatné doklady“ konkrétně šlo.

30. Logicky by se nabízelo, že správní orgán I. stupně řízení zastavil proto, že nebylo reagováno na jeho poslední výzvu k doplnění žádosti z 24. 3. 2017, kterou zmiňuje též žalovaný. Touto výzvou byla žalobkyně vyzvána k doložení projektové dokumentace, stanovisek Hasičského záchranného sboru, Městského úřadu Č. a Ž. P. a. s. Nedoložením těchto podkladů však správní orgány vůbec neargumentují. Oba správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí argumentují tím, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek podle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení lze stavbu uvedenou v § 129 odst. 1 písm. b) dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Správní orgán I. stupně v tomto ohledu poukazoval na možnou nestabilitu či nebezpečnost stavby. V odůvodnění obou rozhodnutí však chybí jakékoli provázání právě uvedeného se zmíněnou výzvou z 24. 3. 2017 a jejímu nevyhovění ze strany žalobkyně. Z těchto důvodů tak z napadeného rozhodnutí nelze ani implicitně dovodit, o které podklady konkrétně šlo a proč nemohlo být věcně (i třeba negativně z pohledu žalobkyně) rozhodnuto bez nich. Problém nesrozumitelnosti a vnitřní rozpornosti obou rozhodnutí dle soudu tkví v tom, že v rozhodnutích stavbu hodnotily i věcně (z hlediska její bezpečnosti a stability) a částečně argumentovaly, jako by o žádosti rozhodovaly meritorně; přitom ale řízení zastavily z procesních důvodů.

31. Nutno dále dodat, že pokud jde o výzvu z 24. 3. 2017, žalobkyně byla vyzvána k dodání projektové dokumentace v rozsahu dle přílohy č. 5 vyhlášky o dokumentaci staveb (v daném znění vyhlášky mělo jít správně o přílohu č. 1), a to přesto, že žalobkyně již projektovou dokumentaci zpracovanou podle citované vyhlášky předložila (viz dokumentace z ledna 2012) a stejně tak několik dalších dílčích podkladů, které žalobkyně předkládala vždy k výzvě správního orgánu I. stupně. Správní orgán I. stupně se zřejmě již po letech a řadě svých výzev sám v předložených listinách neorientoval, a žádal tak po žalobkyni, aby předložila kompletní projektovou dokumentaci znovu; namísto toho, aby sám identifikoval konkrétní podklad, který je třeba podle právních předpisů případně doložit, aby mohlo být o žádosti věcně rozhodnuto. Takový způsob odstraňování případných vad žádosti však není přípustný. V tomto ohledu lze odkázat na přiléhavé závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2014, č. j. 6 As 136/2013 - 56: „Zastavit řízení pro neodstranění vad žádosti podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu lze pouze, pokud předcházející výzva k doplnění náležitostí žádosti byla formulována natolik určitě a srozumitelně, aby z ní žadatel mohl zjistit, zda listiny, které k žádosti již přiložil, požadavku správního orgánu vyhovují, nevyhovují či vyhovují jen částečně, a v jakém směru tedy mají být dle správního orgánu doplněny. Prostá citace právního předpisu obsahujícího výčet povinných příloh žádosti bez zohlednění skutečnosti, že žadatel již některé z požadovaných listin předložil, není dostačující“.

32. Soud tak shrnuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj (ani prvostupňového rozhodnutí) není zřejmé, které konkrétní podklady dle správních orgánů nebyly žalobkyní přes výzvu doplněny a současně dle správních orgánů představovaly natolik potřebné a podstatné doklady, že jejich nedoplnění bránilo pokračování řízení o žádosti žalobkyně ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Tato vada podstatně ztěžuje či spíše znemožňuje obranu proti takovému rozhodnutí a následně jeho věcný přezkum v rámci soudního řízení. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Protože se popsané nedostatky odůvodnění týkají též rozhodnutí správního orgánu I. stupně o zastavení řízení, soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil též prvostupňové rozhodnutí.

33. V dalším řízení si správní orgány v prvé řadě ujasní, zda žádost obsahuje podstatné náležitosti, které umožňují věcné rozhodnutí o žádosti. Pokud dospějí ke kladnému závěru, není zde logicky prostor pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Případný dílčí závěr o úplnosti žádosti samozřejmě neznamená, že musí být žádosti vyhověno. Pokud žalobkyně neprokáže splnění podmínek stanovených v § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, není to ovšem důvod pro zastavení řízení (jak se zřejmě domníval správní orgán I. stupně), ale pro věcné zamítnutí žádosti. Žalovaný má totiž pravdu v tom, že důkazní břemeno k prokázání splnění zákonných podmínek pro dodatečné povolení stavby leží na žalobkyni (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2019, č. j. 3 As 311/2017 - 31, bod 21, nebo ze dne 19. 9. 2019, č. j. 10 As 69/2019 - 48, bod 12). Případný závěr o rozporu stavby s § 129 odst. 2 písm. c) či jiným ustanovením stavebního zákona však musí být důkladně odůvodněn.

34. Na druhou stranu, pokud správní orgány setrvají na svém původním závěru, že žádost trpí podstatnou vadou či vadami, které bráni pokračování v řízení ve smyslu § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, tuto vadu či vady jasně identifikují tak, aby bylo již patrno, v čem konkrétně vadu spatřují, a vysvětlí, proč jim tato vada neumožňuje o žádosti věcně rozhodnout (slovy citovaného ustanovení, proč vada brání pokračování v řízení). Pokud půjde o nedoložení některého z podkladů k žádosti, uvedou, z jakého ustanovení dovozují povinnost žalobkyně takový podklad předložit, a proč bez daného podkladu nemohou o žádosti věcně rozhodnout. Samozřejmě případnému zastavení řízení musí dle citovaného ustanovení předcházet výzva k odstranění takové vady (pokud již nebyla učiněna).

35. Pokud jde o další žalobní námitky, ty soud důvodnými neshledal.

36. Námitka týkající se procesního způsobu, jakým žalovaný naložil s odvoláním žalobkyně, není důvodná. Žalovaný postupoval za situace, kdy žalobkyně přes výzvu nedoplnila odvolací námitky, správně, když o něm meritorně rozhodl. Náležitosti odvolání jsou upraveny v § 82 odst. 2 správního řádu a řadí se mezi ně též uvedení, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, jinými slovy odvolací námitky. Na situaci, kdy odvolatel neuvede a ani na výzvu správního orgánu nedoplní odvolací námitky, pamatuje § 89 odst. 2 správního řádu. V takovém případě odvolací orgán zásadně přezkoumá toliko soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2011, č. j. 2 As 99/2010 - 67).

37. Není tedy správný právní názor žalobkyně, že mělo být řízení o odvolání zastaveno (ať již jeho uplatněním sledovala cokoliv). Přiléhavý není ani odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2013, č. j. 8 As 105/2012 - 40. Předmětem vady odvolání v tam posuzované věci totiž byl absentující podpis odvolatele na podaném odvoláním a tato vada nebyla ve stanovené lhůtě odstraněna. Nebylo tak zřejmé, zda odvolání podala oprávněná osoba. K této situaci se pak vztahuje i právní věta uvedeného rozsudku. Žalobkyni lze přisvědčit pouze v tom, že ve výzvě ze dne 10. 10. 2017 ji správní orgán I. stupně nepoučil správně, když uvedl, že na doplnění podané po stanovené lhůtě se bude hledět jako na opožděné. K žádné újmě na procesních právech žalobkyně tím však nedošlo, neboť žalobkyně odvolání nedoplnila a žalovaný s ním naložil procesně správně.

38. Námitka nesprávně vymezených účastníků řízení také není důvodná. Pro řízení o dodatečném povolení stavby ustanovení § 129 stavebního zákona speciální úpravu účastenství nestanovilo. Proto se s ohledem na § 192 stavebního zákona použije obecná úprava vymezení účastníků v § 27 a 28 správního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 9 As 47/2011 - 105). Podle § 27 odst. 2 správního řádu účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Žalobkyně neuvádí konkrétní námitky, kterými by zpochybňovala zahrnutí konkrétní osoby jako účastníka řízení. Toliko obecný poukaz na všechny od zahájení řízení zjištěné skutečnosti, či na to, že žalobkyni není známo, že by kdokoli z nich cokoli o přímém dotčení vlastnického práva tvrdil, není dostačující pro to, aby soud na základě těchto tvrzení mohl vyvodit relevantní závěry. Jde totiž spíše o subjektivní pocity žalobkyně než o objektivní skutečnosti, které by soud mohl reálně posoudit. Pro účastenství v řízení je dostačující již možnost, že určitá osoba může být na svých právech či povinnostech dotčena, nikoli skutečnost, že k tomu následně skutečně dojde. Z postupu žalovaného pak lze mít i za to, že si skutečností, na jejichž základě došlo k vymezení účastenství, byl vědom, když v rozhodnutí ze dne 27. 2. 2017, kterým zamítl odvolání osob zúčastněných na řízení, se vyjádřil i k otázce, jaký okruh námitek mohou účastníci řízení uplatňovat. Tyto účastníky také žalobkyně patrně jako jediné zmiňuje, neboť to byli pouze oni, kdo kromě žalobkyně podával proti procesním úkonům v řízení odvolání. V jejich případě se však jedná o tzv. mezující sousedy a soudu žádné pochybnosti o tom, že by právě tito vlastníci pozemku neměli být účastníky řízení, nevznikly. Ostatně i ve vyjádření k žalobě osoby zúčastněné na řízení uvádějí způsoby, jakým je či může být stavbou do jejich práv zasahováno.

39. Žalobní námitkou, týkající se zpochybnění důvodnosti dodatečného povolení stavby s ohledem na plynutí času a náhled aktuálního znění stavebního zákona na stavbu žalobkyně se soud nezabýval pro její předčasnost. Předmětem napadeného rozhodnutí nebylo meritorní posouzení věci samé, ale toliko procesní usnesení, resp. jej potvrzující odvolací rozhodnutí, založené na tom, že žalobkyně nedoplnila veškeré náležitosti žádosti. Soud považuje za potřebné dodat, že jakkoli se řízení vede stále podle znění stavebního zákona ve znění účinném v době podání žádosti, nebrání to současně tomu, aby stavební úřad posoudil, jak na stavební záměr žalobkyně nahlíží stavební zákon v aktuálně účinném znění a zda je i nadále právní důvod pro vedení tohoto řízení. K tomuto postupu již správní orgán I. stupně ostatně již dříve zavázal žalovaný v rozhodnutí ze dne 15. 8. 2016, kterým rozhodoval o prvním usnesení o zastavení řízení. Soud rovněž připomíná, že se jedná o řízení o žádosti, a je to tudíž i žalobkyně, která může s řízením disponovat, a má-li za to, že zde již není důvod pro dodatečné povolení stavby, ať již proto, že se změnila relevantní právní úprava či proto, že od záměru, který by dodatečné povolení stavby vyžadoval, ustoupila, může svoji žádost o dodatečné povolení stavby vzít zpět.

Náklady řízení

40. Žalobkyně měla se svojí žalobou úspěch, a náleží jí proto náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Soud tedy výrokem pod bodem II přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění práv u soudu. Ty spočívají v zaplacených soudních poplatcích v celkové výši 4 000 Kč (za žalobu a návrh na odkladný účinek) a nákladech souvisejících se zastoupením žalobkyně advokátem. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou za zastupování za dva úkony právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby), u nichž sazba odměny činí dle advokátního tarifu 3 100 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], tj. 6 200 Kč. Pod bodem V. žaloby učiněný návrh na přiznání odkladného účinku nebyl prakticky odůvodněn, a soud jej proto nepovažoval za samostatný úkon ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Náklady zastoupení dále tvoří náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 600 Kč, celkem tedy 6 800 Kč, vše zvýšeno o částku 1 428 Kč odpovídající 21 % DPH z předchozích částek. Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto soudním řízení vznikly, činí 12 228 Kč (4 000 + 8 228). Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Stanislava Hospůdky (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 4. září 2020

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru