Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

51 A 5/2019 - 8Usnesení KSPH ze dne 19.02.2019

Prejudikatura

2 As 75/2009 - 113


přidejte vlastní popisek

51 A 5/2019 - 8

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Olgy Stránské ve věci

žalobce: J. C.,

bytem K., M. p B. proti žalovanému: Městský úřad Černošice
sídlem Riegerova 1209, 252 28 Černošice v řízení o žalobě proti závaznému stanovisku žalovaného ze dne 8. 2. 2018, č. j. MUCE 9444/2018 OUP,

takto:

I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce žalobou označenou jako „Žádost o přezkum/Návrh na zrušení opatření obecné povahy“, podanou k poštovní přepravě dne 8. 2. 2019, žádá o přezkum a zrušení v záhlaví označeného závazného stanoviska vydaného odborem územního plánování žalovaného.

2. Dotčená lokalita je dle tvrzení žalobce v platném územním plánu definována jako NS, tj.plocha pz smíšeného nezastavitelného území, v níž je přípustné pouze přírodní a zemědělské využití. Lokalitou lze vést liniovou stavbu, jako je cyklostezka, ale nelze zde realizovat plošnou výstavbu cykloparku. Žalobce blíže popisuje, že dotčená lokalita byla původně pastvinou pro dobytek patřící místním zemědělcům, kteří byli šikanou státních úředníků brutálně zlikvidováni, podmáčené pozemky byly směněny za obecní stavební pozemky a na pozemcích v údolní nivě začalo odvodňování. Veškeré činnosti byly dle tvrzení žalobce prováděny tzv. na černo. K lokalitě byl vydán odborný posudek, podle něhož se zde nachází několik zvláště chráněných druhů. Nakonec byla přijata dohoda odboru životního prostředí žalovaného, podle níž má dojít k degradaci přírodního biotopu mokřadu na sterilní cyklopark. Poté, co byl napaden soulad záměru s územním plánem, iniciovala obec K. změnu územního plánu, která měla posvětit nezákonné aktivity v území alespoň z hlediska souladu s územním plánem. Žalobce uvádí, že se v současnosti vyčkává na rozhodnutí stavebního úřadu o tom, zda se na pozemku nachází černá stavba či nikoli. Předpokládá se, že na základě „zde řešeného rozhodnutí odboru územního plánování“ bude rozhodnuto, že stavba není v rozporu s územním plánem a bude zpětně legalizována. Žalobce je přesvědčen o tom, že se jedná o společensky nebezpečný precedens, který ukazuje na odlišný přístup státních úředníků k běžným občanům a komunálním politikům a neschopnost postihnout jejich protiprávní jednání. Žalobce rovněž pojímá podezření, že rozhodnutí o souladu činnosti s platným územním plánem se odehrálo na korupčním pozadí. Rozhodnutí současně není dostatečně odůvodněno vzhledem k obtížnosti obhajoby neobhajitelného a je očividně i proti zdravému rozumu. Proto žalobce žádá nezávislý soud i nadřízený orgán, tj. Krajský úřad Středočeského kraje (jemuž své podání rovněž adresoval), o kontrolu věcné i procesní stránky rozhodnutí.

3. Žalobce ke své žalobě přiložil závazné stanovisko ze dne 8. 2. 2018, č. j. MUCE 9444/2018 OUP, jímž žalovaný podle § 96b odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 255/2018 Sb. (dále jen „stavební zákon“) na základě žádosti obce K. přezkoumal záměr „Umístění cyklistické cesty, zpevněné herní plochy pro veřejnou nepobytovou rekreaci a cestovní ruch“ na pozemcích p. č. X a p. č. X v katastrálním území K. z hlediska jeho souladu s politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování, přičemž shledal, že záměr je přípustný.

4. Soud na úvod konstatuje, že žalobce sice své podání označil jako návrh na zrušení opatření obecné povahy, avšak z obsahu tohoto podání je zřejmé, že žalobce brojí proti závaznému stanovisku ze dne 8. 2. 2018, jímž žalovaný shledal záměr obce K. (který žalobce označuje jako „cyklopark“) ve vztahu k územnímu plánování za přípustný. Toto závazné stanovisko žalobce považuje za rozhodnutí a domáhá se jeho soudního přezkumu a následného zrušení. Nezákonnost závazného stanoviska spatřuje žalobce v tom, že bylo údajně vydáno v důsledku korupce, jakož i v tom, že je nepřezkoumatelné a odporuje zdravému rozumu. Z celkového vyznění podání je seznatelné, že se žalobce na rozdíl od žalovaného domnívá, že záměr obce K. není v souladu s územním plánem, popř. jeho změnou.

5. Ačkoli by žalobcovo podání mohlo být formulováno obratněji, soud nemá pochyby o tom, že se jedná o žalobu podanou v intencích § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy že se žalobce domáhá zrušení závazného stanoviska, které pokládá za rozhodnutí správního orgánu.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda lze žalobu věcně projednat. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není, neboť nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro řízení o žalobě a tento nedostatek je neodstranitelný.

7. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná tehdy, „domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno“. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

8. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se povahou závazných stanovisek zabýval v rozsudku ze dne 23. 8. 2011, č. j. 2 As 75/2009-113, publikovaném pod č. 2434 Sb. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), v němž vysvětlil, že existují dva druhy závazných stanovisek, a to jednak závazné stanovisko vydané ve formě správního rozhodnutí ve smyslu § 67 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a jednak závazné stanovisko vydané podle § 149 správního řádu. Zatímco závazné stanovisko vydané ve formě správního rozhodnutí má objektivně vymezený samostatný předmět řízení a na jeho vydání nenavazuje žádné další řízení, závazné stanovisko vydané podle § 149 správního řádu je podkladem pro konečné rozhodnutí a nemá objektivně vymezený samostatný předmět řízení. Závazné stanovisko podle § 149 správního řádu není vydávané ve správním řízení a není rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., neboť samo o sobě nezakládá, nemění, neruší nebo závazně neurčuje práva či povinnosti. Závazné stanovisko vydané podle § 149 správního řádu proto není samostatně soudně přezkoumatelným rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že je závazným podkladem konečného rozhodnutí, je soudní ochrana před jeho zprostředkovanými dopady umožněna v rámci přezkumu konečného rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s.

9. Žalobce v právě posuzované věci napadl žalobou závazné stanovisko odboru územního plánování žalovaného, které bylo vydáno podle § 96b stavebního zákona. Takové závazné stanovisko slouží jako podklad pro rozhodnutí nebo jiný úkon činěný nejen podle stavebního zákona, ale i podle zvláštních zákonů (§ 96b odst. 1 stavebního zákona). Protože závazné stanovisko vydané dle § 96b stavebního zákona nemá objektivně vymezený samostatný předmět řízení, jedná se o závazné stanovisko ve smyslu § 149 správního řádu, nikoli o samostatně soudně přezkoumatelné rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. To ostatně plyne také z § 4 odst. 2 písm. a) stavebního zákona a z poznámky pod čarou k tomuto ustanovení.

10. Závazné stanovisko žalovaného ze dne 8. 2. 2018 je pouze podkladem pro získání územního rozhodnutí a samo o sobě ještě nedává obci K. právo umístit na dotčené pozemky cyklistickou cestu a zpevněnou herní plochu ani není způsobilé zkrátit žalobce na jeho právech či povinnostech. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu není závazné stanovisko žalovaného rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a dopadá na něj kompetenční výluka dle § 70 písm. a) s. ř. s. Závazné stanovisko žalovaného bude možné podrobit soudnímu přezkumu v intencích § 75 odst. 2 s. ř. s. až v rámci řízení o žalobě směřující proti rozhodnutí odvolacího orgánu ve věci územního rozhodnutí (popř. ve věci dodatečného povolení stavby) vydaného na základě závazného stanoviska žalovaného (bude-li takové územní rozhodnutí či dodatečné povolení a na ně navazující rozhodnutí odvolacího orgánu vydáno).

11. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, je-li podle tohoto zákona nepřípustný. Protože žalobce podal žalobu proti úkonu žalovaného, který je ze soudního přezkumu podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučen, postupoval soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a žalobu odmítl.

12. I kdyby soud respektoval nadpis podané žaloby a považoval ji za návrh na zrušení opatření obecné povahy, žalobu by musel shodným způsobem odmítnout. Je tomu tak proto, že napadené závazné stanovisko zjevně nemá povahu opatření obecné povahy, neboť se jedná o podkladový správní akt adresovaný konkrétnímu adresátu, a to žadateli o vydání územního rozhodnutí, resp. správnímu orgánu, který o takové žádosti žadatele rozhoduje. Proti takovému podkladovému správnímu aktu není přípustný žádný žalobní typ, jeho přezkum je možný teprve prostřednictvím navazujícího správního aktu v již zmíněném režimu § 75 odst. 2 s. ř. s.

13. Pro úplnost soud dodává, že si je vědom toho, že rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu byla usnesením ze dne 14. 6. 2018, č. j. 4 As 3/2018-42, předložena k posouzení otázka, zda rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu zrušeno závazné stanovisko, je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., eventuálně zda lze proti rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu zrušeno závazné stanovisko, dosáhnout soudní ochrany prostřednictvím žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Krajský soud však v této věci neshledal důvod k přerušení řízení do doby rozhodnutí rozšířeného senátu, neboť i kdyby rozšířený senát v budoucnu naznal, že rozhodnutí, kterým bylo v přezkumném řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu zrušeno závazné stanovisko, je samostatně soudně přezkoumatelné, neměnilo by to nic na výsledku tohoto soudního řízení. Žalobce totiž žalobou nenapadl rozhodnutí o zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení, nýbrž závazné stanovisko jako takové.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je založen na ustanovení § 60 odst. 3 větě první s. ř. s., podle níž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 19. února 2019

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru