Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

49 Az 8/2016 - 31Rozsudek KSPH ze dne 13.01.2017


přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 49Az 8/2016 - 31

Číslo jednací: 49 Az 8/2016 – 31

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Olgou Stránskou ve věci žalobce: H. H., nar. x, státní příslušnost Arménie, bytem x, zastoupený Mgr. Janem Vihanem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 1985/11, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR (Odbor azylové a migrační politiky), pošt. schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. OAM-190/ZA-ZA15-ZA14-2015, o udělení mezinárodní ochrany,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. OAM-190/ZA-ZA15-ZA14-

2015, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soudem ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Janu Vihanovi se přiznává odměna ve výši 6.800,- Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Praze do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2016, č. j. OAM-190/ZA-ZA15-ZA14-2015, rozhodl žalovaný podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), o neudělení mezinárodní ochrany žalobci.

Žalobce namítl, že žalovaný vycházel ze zpráv (výroční zprávy Human Rights Watch 2015 ze dne 29. 1. 2015 a zprávy Freedom House Svoboda ve světě 2015 - Arménie ze dne 28. 1. 2015), které však nemohou hodnotit situaci v Arménii po veřejném vystoupení prezidenta Arménie proti politické straně „Prosperující Arménie“, ke kterému došlo až po jejich vydání, a které dle žalobce vedlo k vyostření situace.

Dále namítl, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že veškeré potíže žalobce souvisely s jeho zaměstnavatelem a firmou, pro kterou pracoval, a neměly údajně nic společného s jakoukoli politickou činností. Z kontextu napadeného rozhodnutí vyplývá, že právě toto zjištění žalovaného je pro posouzení žádosti z hlediska ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu to nejzásadnější. Žalovaný se však, bez jakéhokoliv odůvodnění, vůbec nezabýval tím, že žalobci bylo vyhrožováno ještě dne 14. 2. 2015, a to nikoliv z důvodu, který by jakkoliv souvisel s jeho předchozí činností jako zaměstnance firmy, pro kterou pracoval. Skutečným důvodem byla jeho politická angažovanost, zejména když vyzýval spoluobčany k účasti na politickém shromáždění. Z výše uvedeného vyplývá, že není pravdou, že by veškeré jeho potíže souvisely s jeho zaměstnavatelem a firmou, pro kterou pracoval, a neměly údajně nic společného s jakoukoli politickou činností. Z provedeného dokazování, konkrétně z jeho výpovědi, bylo naopak zjištěno, že je opakovaně pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých skutečností žalovaný dospěl k závěru, že veškeré jeho potíže souvisely s jeho zaměstnavatelem a firmou, pro kterou pracoval, a neměly údajně nic společného s jakoukoli politickou činností a z jakého důvodu nepřihlédl k jeho výpovědi.

Rovněž namítl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, z jakého důvodu mu žalovaný azyl z humanitárního důvodu neudělil.

Z výše uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce opustil zemi původu v únoru 2015. Motivem pro jeho konání byla obava z fyzického napadení, resp. údajné vyhrožování smrtí, ze strany zástupců konkurenční dopravní společnosti, ve které působí zástupci politické strany podnikatelského konkurenta v oboru dopravy. Žalovaný na základě pohovoru se žalobcem a s odvoláním na obsah správního spisu považuje za nesporné, že skutečným důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu je obava z fyzického napadení v zemi původu, která souvisí s konkurenčním bojem v podnikatelském prostředí, nikoliv z důvodu pronásledování ve smyslu uplatňování politických práv a svobod, jak má na mysli zákon o azylu.

O humanitární azyl nelze žádat, na jeho udělení není právní nárok, ale ani subjektivní právo - viz rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2004, sp. zn. 3 Azs 12/2003, či rozsudek ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 5 Azs 47/2003. Správní orgán o něm rozhoduje na základě správního uvážení; jeho rozhodnutí přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu, a to z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů. Z tohoto pohledu považuje doplnění žalobního návrhu žalovaný za právně irelevantní, za návrh, který nemá zákonnou oporu. Žalovaný je rovněž toho názoru, že rodinná a sociálně ekonomická situace žalujícího nesvědčí o zvláštním zřetele hodném důvodu pro udělení azylu dle § 14 zákona o azylu.

Žalovaný dále uvedl, že podle ustálené judikaturní praxe se za důvody hodné zvláštního zřetele, které odůvodňují udělení humanitárního azylu, výslovně nepovažují, mimo jiné, obtíže žadatele stran obživy či možnosti seberealizace. Žalobce nesplňuje ani podmínku zdravotního stavu nebo vysokého věku (min. 80 let). Tato námitka se proto jeví jako právně irelevantní. Proto navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti:

Dne 4. 3. 2015 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále jen ČR), ve které uvedl, že je státním příslušníkem Arménské republiky (dále Arménie), arménské národnosti a vyznává víru apoštolské církve. Ve vlasti žil v A., byl členem politické strany „Prosperující Arménie“. Nikdy proti němu nebylo vedeno trestní stíhání. Je rozvedený, otec zemřel v roce 2006, matka žije v Arménii v A.. V Jerevanu žije jeho nezletilý syn, starší bratr je v Rusku v Rostovu na Donu a sestra v ČR. Dosáhl středoškolského všeobecného vzdělání a pracoval jako elektrikář. Vojenskou základní službu vykonal v letech 1994-1995 ve městě V. Ve vlasti má v A. automobil a je spolumajitelem bytu. Vlast opustil dne 19. 2. 2015, letěl přes Kyjev do Prahy, kam přicestoval téhož dne. Důvodem odjezdu z vlasti byly problémy politického charakteru. Jako pověřená osoba jednoho z kandidátů zaregistroval porušení volebních pravidel při volbách do Národního shromáždění v roce 2012. Kvůli tomuto záznamu byl zbit. K vyostření situace došlo před 20 dny, kdy prezident Arménie veřejně vystoupil proti politické straně „Prosperující Arménie“. Předseda okresní organizace vládnoucí strany v A. žalobci otevřeně vyhrožoval, že jej tzv. zničí, pokud se nepřestane angažovat. V roce 2013 byl z takových důvodů zabit jeho kamarád. V ČR je poprvé, jde o jeho cílovou zemi, chce se naučit česky a pracovat. Cítí, že v ČR budou jeho práva chráněna. Potvrdil, že za svého pobytu v cizině spojení se zastupitelským úřadem své vlasti nenavázal, o mezinárodní ochranu nikdy v minulosti nežádal. Nyní tak učinil proto, že se nechce vrátit do Arménie, chce zůstat zde. V případě návratu do vlasti se obává lidí, kteří mu vyhrožovali a zbili ho. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je v pořádku. Ve vlastnoručně psaných důvodech doplnil, že pracoval pro dopravní společnost, jejíž ředitel kandidoval do Národního shromáždění za stranu „Prosperující Arménie“. Ředitel konkurenční dopravní společnosti reprezentoval „Republikánskou stranu Arménie“. V rámci konkurenčního boje mu ředitel konkurenční dopravní společnosti vyhrožoval smrtí, pokud nepřestanou s prodejem jízdenek do Ruska. Když se po dvou měsících do Arménie vrátil z Ruska jeho spolupracovník, byl zastřelen. Během prezidentských voleb v roce 2013 byl žalobce opět zbit. Když svědčil v případu zabitého spolupracovníka, byl zase zbit a vyhrožovali mu. Nemohl si nikde stěžovat. Naposledy mu vyhrožovali dne 14. 2. 2015, když vyzýval lidi, aby se zúčastnili shromáždění. Po projevu prezidenta směřujícímu proti G. T. a straně „Prosperující Arménie“ se situace ještě zhoršila. Žalobce uvedl, že se bojí o svůj život, a proto žádá v ČR o mezinárodní ochranu.

V průběhu pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany konaném dne 12. 3. 2015 žalobce uvedl, že se asi v dubnu nebo květnu 2012 stal členem politické strany „Prosperující Arménie“. Přemluvil ho k tomu majitel a zároveň ředitel dopravní společnosti, kde dotyčný pracoval. V podstatě jen díky vstupu do strany měl jistotu zaměstnání a možnost kariérního růstu. Ředitel, G. H., byl zastupitelem v A. a zároveň ve vedoucí pozici strany jako takové. Celostátním předsedou strany byl G. T., nyní ho vystřídala N. Z. V květnu 2012, při komunálních volbách a zároveň volbách do Národního shromáždění, se žadatel stal zmocněnou osobou G. H., který kandidoval do a. zastupitelstva. Při volbách zaznamenal porušení pravidel a učinil o tom zápis. Pravidla v jeho volebním okrsku porušily osoby spojené s „Republikánskou stranou“. Pak za ním přišli, zápis roztrhali a zbili ho. Došlo k tomu přímo ve volební místnosti. Obrátil se na policii, ale výsledkem vyšetřování byl závěr policie, že nejsou dostatečné důvody a důkazy pro obvinění. Jednou z těch osob byl A. H., který byl předsedou volebního štábu „Republikánské strany“ v A. Zároveň byl ředitelem konkurenční dopravní společnosti „K. D.“. Jejich autobusové linky mezi Arménií a Ruskem si konkurovaly. Žalobce se s nimi chtěl domluvit na rozdělení linek a tras, proto jeho kolega pracující pro společnost v Rusku přijel v srpnu 2012 do Arménie. Lidé z „K. D.“, ale o domluvu nestáli, došlo k hádce a kolegu z Ruska v Arménii nakonec zastřelili. Policie zahájila vyšetřování jeho smrti, žalobce vystupoval jako svědek. Ve výpovědi se zmínil, že měli několik dnů před kolegovou smrtí konflikt s A. H., kdy jim vyhrožoval smrtí. Vyšetřování však nijak nepokračovalo a nikdo nebyl za kolegovu smrt potrestán. Žalobce se domnívá, že to bylo díky úzkým vazbám A. H. na policejního prezidenta V. G. Proto se obává, že další na řadě je on. Osoby, které kolegu zabily, se beztrestně pohybují v Arménii. Když se zajímal o průběh vyšetřování, zjistil, že se nic neděje, že osoby, které ve své výpovědi označil, nebyly dosud vyslechnuty. Na postup, resp. nečinnost policie si nikde nestěžoval, všude jsou podle něj
lidé z „Republikánské strany“. Žalobce se domnívá, že volby byly pro A. H. záminkou, aby zlikvidoval společnost, ve které dotyčný pracoval. Byli pro něj konkurencí a jejich podnikatelská činnost mu byla tzv. trnem v oku. A. byl hlavním představitelem své strany v A. a jeho činnost směřovala k zbavení se konkurenční firmy. Týkalo se to autobusových linek do Ruska, dále také taxislužby, kterou firma, kde žalobce pracoval, provozovala. K dotazu správního orgánu, proč spor nebyl veden přímo mezi řediteli konkurenčních firem, žadatel vysvětlil, že oba měli velkou autoritu a moc, takže přímo proti sobě nešli. Bylo to tak, že když žalobce plnil pokyny svého zaměstnavatele, dostával se do konfliktu s A. lidmi nebo přímo s ním. O svých problémech zaměstnavateli řekl, ředitel byl přítomen i u několika schůzek se zástupci firmy „K. D.“, probíhaly i schůzky přímo mezi majiteli konkurenčních firem, kde byli jejich podřízeni přítomni. Ale všechny schůzky, kde se měl vyjednat nějaký kompromis, skončily konfliktem, Artur nechtěl dělat ústupky, požadoval je pouze po lidech ze žalobcovy firmy. Žalobce z tohoto zaměstnání, které mu působilo problémy v osobním životě, neodešel, protože G. byl jeho kamarád. I ostatní, kteří ve firmě dlouhodobě pracovali, byli buď příbuzní, nebo kamarádi. Všichni měli kvůli konkurenčnímu boji mezi firmami problémy, některé konflikty byly větší a dotkly se všech zaměstnanců. Při konfliktech mezi firmami a jejich zástupci byla několikrát přivolána policie, ale firma „K. D.“ byla vždy označena za poškozeného. Proto už pak policii o pomoc nikdo nežádal. Dokud byl předsedou „Prosperující Arménie“ G. T., cítili podporu, jejich firmu nechtěli úplně zlikvidovat. G. byl mocný muž, jeden z nejbohatších v Arménii. Když ale před několika dny odstoupil a ohlásil svůj odchod z politiky, opustilo stranu hodně mocných lidí a někteří se postavili i proti němu. Takže nyní necítí žalobce možnost urovnání sporů mezi firmami. Společnost, kde pracoval, má potíže s vytížeností spojů, vozů taxislužby, banky odmítají poskytovat úvěry. Na 20. 2. 2015 byla do Jerevanu na Náměstí Svobody před budovu Opery svolána demonstrace opozičních stran. Několik dnů před tím žalobce obcházel své známé v A. a informoval je o tom. A. a jeho lidé se o tom nějak dozvěděli, a šéf A. ochranky mu pohrozil, aby toho nechal, jinak špatně skončí. Dne 19. 2. 2015 tedy žalobce z vlasti odletěl. Demonstrace byla nakonec zrušena. Ještě dne 12. 2. 2015 vystoupil prezident na sněmu „Republikánské strany“ s ostrou kritikou vůči „Prosperující Arménii“ a jejímu předsedovi. Otevřeně vyzval, aby finanční úřady začaly šetřit jeho politické aktivity a působení, aby zjistily, jak přišel k tak obrovskému jmění. Žalobce se dozvěděl, že dne 18. 2. 2015 se měl G. T. sejít s prezidentem S. S. a po této schůzce měl ohlásit svůj odchod z politiky. Nějaké důvody v tomto prohlášení zmínil, ale nebyly to zřejmě pravé důvody. Ke konkrétní činnosti, kterou pro „Prosperující Arménii“ vykonával, žalobce sdělil, že nebyl nijak aktivním členem. Dělal jen to, co po něm chtěl jeho zaměstnavatel a kamarád G. Více méně jeho činnost pro stranu souvisela s úkoly plněnými v zaměstnání. O přestěhování v rámci Arménie uvažoval, ale není jednoduché jít někam, kde nikoho nezná. Prvořadým problémem by bylo najít zaměstnání a uživit rodinu. Vízum k cestě do ČR si vyřídil na polském zastupitelském úřadu v Jerevanu, který vydává víza i pro ČR. Poslední měsíc ve vlasti pracoval jako manažer v minipivovaru. V Táboře se měl zúčastnit pivního festivalu. Původně měl z vlasti odjet už 14. 2. 2015, ale neměl ještě povolení na vyvezení vzorku piva, takže pak odjel až 19. 2. 2015. Už 16. 2. 2015 měl být v ČR a prezentovat zde přivezený vzorek piva. S vycestováním z Arménie žádné potíže neměl, ale v případě návratu se bojí o život. Neví, jak se situace bude dál vyvíjet, když G. T. odešel z politiky.

Dne 21. 1. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci. V odůvodnění uvedl, že dospěl k závěru, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce ve svých vyjádřeních sdělil, že se v roce 2012 stal na popud svého zaměstnavatele a zároveň kamaráda členem strany „Prosperující Arménie“. Veškerou aktivitu, kterou pro tuto stranu vykonával, ať už jako zmocněná osoba G. H. či v roli pozorovatele u parlamentních voleb, konal dle pokynů svého zaměstnavatele. Z jeho vyjádření dle závěru správního orgánu vyplývá, že veškeré problémy, které dotyčný měl ve vlasti mít, souvisely s konkurenčním bojem dvou dopravních firem.

Dále uvedl, že žalobce ve svých prohlášeních poukazoval na konflikt dvou konkurenčních firem podnikajících v dopravě, jejichž ředitelé si měli konkurovat i na poli politickém. Z tohoto důvodu se jako zaměstnanec jedné z těchto firem obával o svou bezpečnost. Přestože spory těchto firem, potažmo jejich ředitelů, mohly být kromě konkurenčních podnikatelských aktivit ovlivněny i jejich politickou příslušností, rozhodně je nelze ve vztahu k žadateli zahrnout pod pojem pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Z žadatelem popsaných skutečností jasně vyplývá, že se jednalo o konkurenční boj v podnikatelském prostředí. Žalobci však nebránily žádné objektivní překážky v tom, aby z firmy odešel a přestal být jejím zaměstnancem.

K otázce humanitárního azylu žalovaný uvedl, že se zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Z výpovědí žadatele v průběhu správního řízení však nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Žalobce je dospělou, plně svéprávnou osobou s úplným socioekonomickým zázemím ve vlasti, která si na živobytí vydělávala vlastní prací. Nemá ani žádné zdravotní potíže. Ve vlasti se nachází také jeho nezletilý syn, vůči němuž má žadatel vyživovací povinnost.

Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, který vyžaduje, aby soudy prvního stupně přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ dle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu, se na nyní posuzovaný případ nepoužije. Členské státy Evropské unie jsou povinny výše uvedenou povinnost transponovat do vnitrostátního právního řádu do 20. 7. 2015 (viz čl. 51 odst. 1 směrnice). Podle čl. 52 odst. 1 věty druhé směrnice se žádosti o mezinárodní ochranu podané do 20. 7. 2015 řídí právními a správními předpisy přijatými podle směrnice 2005/85/ES. Směrnice 2005/85/ES přitom povinnost zajistit soudní přezkum rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu neobsahovala.

Protože doposud nebyly do českého právního řádu promítnuty požadavky čl. 46 odst. 3 směrnice 2013/32/EU, ačkoliv transpoziční lhůta již uplynula, má uvedený článek směrnice přímý účinek. Jelikož však žádost o mezinárodní ochranu byla v této věci podána dne 4. 3. 2015, směrnice 2013/32/EU na toto řízení (včetně přezkumného řízení soudního) nedopadá. Na věc tak rationae temporis dopadá směrnice 2005/85/ES, která neukládá členským státům povinnost zajistit soudní přezkum rozhodnutí podle stavu ke dni vydání rozhodnutí soudu. Plně se tak prosadí § 75 odst. 1 s. ř. s.

Podle ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

Spornou otázkou v projednávané věci je především to, zda obtíže žalobce ve vlasti, které žalovaný nijak nezpochybňuje, byly způsobeny konkurenčním bojem mezi dvěma podnikateli, či žalobcovou politickou aktivitou. Žalovaný své rozhodnutí postavil na argumentaci, že v případě žalobce se nejednalo o pronásledování pro politické aktivity, ale o obtíže způsobené konkurenčním bojem dvou podnikatelů. Takový přístup však podle názoru soudu neobstojí.

V obecné rovině soud konstatuje, že není nijak výjimečnou situací (a to ani v zemích, které jsou z hlediska dodržování lidských práv hodnoceny podstatně lépe než Arménie), že politické a obchodní zájmy jsou vzájemně propojeny a nelze je od sebe jednoznačně oddělit. Tak tomu zjevně bylo i v případě žalobce, kde se konkurenční boj dvou lokálních podnikatelů stal součástí politického boje dvou celostátních politických uskupení.

Soud pokládá za nezbytné zdůraznit, že z hlediska ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu není podstatná motivace, která žalobce k uplatňování jeho politických práv vedla. Soud konstatuje, že k politické aktivitě mohou vést člověka rozličné důvody, od politického idealismu, přes ekonomické zájmy, až po např. rodinné či klanové vazby. Všechny tyto motivace jsou však z hlediska § 12 zákona o azylu rovnocenné – toto ustanovení totiž hovoří o uplatňování politických práv a svobod obecně, tj. bez ohledu na to, co vedlo žadatele o mezinárodní ochranu k jejich uplatňování.

Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí žalovaného by mohlo být na stávajícím základu udržitelné pouze tehdy, pokud by potíže žalobce za této situace byly ryze soukromého charakteru a netýkaly se politické činnosti. Jedině tak by mohla argumentace, že jsou tyto obtíže způsobeny konkurenčním bojem, obstát.

V projednávané věci je však podle názoru soudu nepochybné, že potíže žalobce ryze soukromého charakteru nebyly. Žalobce konkrétně uvedl, že mezi činnostmi, pro které byl pronásledován, patřila jeho stížnost na porušení volebních pravidel konkurenčním uskupením a rovněž jeho informování spoluobčanů o nadcházející opoziční demonstraci. Soud konstatuje, že tyto aktivity jsou učebnicovým příkladem uplatňování politických práv a (jak bylo řečeno výše), je nepodstatná motivace, která k nim žalobce vedla.

Soud tak shrnuje, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí – tedy, že obtíže žalobce ve vlasti byly důsledkem konkurenčního podnikatelského boje a nikoliv uplatňování politických práv, je v příkrém rozporu s obsahem správního spisu. Z toho důvodu nemůže napadené rozhodnutí v soudním přezkumu obstát.

K otázce možnosti udělení humanitárního azylu soud uvádí, že úvahy žalovaného o neudělení tzv. humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu podléhají pouze omezenému soudnímu přezkumu (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, čj. 5 Azs 47/2003 – 48). Žalovaný uvedl, že se zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu. Z výpovědí žadatele v průběhu správního řízení však nevyplynul žádný zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zákona o azylu. Úvahu, že žalobce je dospělou, plně svéprávnou osobou s úplným socioekonomickým zázemím ve vlasti, která si na živobytí vydělávala vlastní prací a nemá ani žádné zdravotní potíže, považuje soud za racionální, je podepřena obsahem správního spisu a soud se s ní ztotožňuje.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy, postupoval podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a napadené rozhodnutí bez jednání zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že obtíže žalobce byly (mimo jiné) způsobeny uplatňováním politických práv, bude se žalovaný v dalším řízení zabývat především tím, zda tyto obtíže ve svém souhrnu dosahují intenzity pronásledování, a pokud ano, zda měl žalobce možnost své obtíže řešit uvnitř Arménie. Při této úvaze se přitom nelze omezit pouze na formální institucionální úvahy, ale je třeba vzít rovněž v potaz reálné fungování arménského politického a právního systému, stejně jako skutečnost, že původcem tvrzeného pronásledování je představitel vládní politické strany.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, protože měl ve věci úspěch, v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly. Žalovaný správní orgán pak neměl ve věci úspěch. Odměnu soudem ustanoveného zástupce žalobce určil soud ve výši 6.800,- Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 6.200,- Kč za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání doplnění žaloby – § 7, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a ze dvou paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 13. ledna 2017

Olga Stránská, v. r.

samosoudkyně

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru