Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

48 A 59/2016 - 35Rozsudek KSPH ze dne 15.11.2016


přidejte vlastní popisek


48A 59/2016 – 35

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Olgy Stránské a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: M. H., bytem x, zastoupeného obecným zmocněncem JUDr. J. B., bytem S. 577/38, P. 8, proti žalovanému: Městský úřad Kutná Hora, se sídlem Havlíčkovo náměstí 552/1, Kutná Hora, zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem Žižkovo nám. 2, Čáslav, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného,

takto:

I. Souhlas žalovaného s užíváním stavby ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. SÚ. 043177/2015/Jah, čj. MKH/004733/2016, je nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje bezodkladně předložit spis v dané věci nadřízenému správnímu orgánu za účelem provedení přezkumného řízení.

II. Žalovaný j e povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.240 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobou podanou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ke Krajskému soudu v Praze se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by soud určil, že souhlas žalovaného ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. SÚ. 043177/2015/Jah, čj. MKH/004733/2016, s užíváním stavby „stavební úpravy domu č. p.x V. na pozemku st. p. x v katastrálním území S. u K. H. provedené podle rozhodnutí

- 2 -

o dodatečném povolení stavby ze dne 12. 11. 2014 spis. zn. SÚ. 059690/2013/Jah“ je nezákonný.

Žalobce v žalobě detailně popsal okolnosti týkající se výše uvedené stavby a především připomněl, že v srpnu a září roku 2013 provedla jeho sousedka M. P. (dále též „stavebník“) bez stavebního povolení rekonstrukci svého domu spočívající zejména ve zřízení kotelny s novým komínovým tělesem, WC a koupelnou a v rozšíření střechy směrem do dvora (dále též „přístavba“). Přístavba byla provedena tak, že bez souhlasu žalobce byly sňaty tašky a hřebenáče na jeho zdi, jejíž vnější hrana při pohledu od jeho chalupy tvoří hranici mezi jeho pozemkem a pozemkem stavebníka, a tato kamenná zeď byla zvýšena dvěma řadami bílých tvárnic a byla na ni položena střecha přístavby s tím, že tato zeď byla stavebníkem použita jako jedna ze zdí přístavby. Zeď je pozůstatkem stoletého kamenného domku, který bylo nutné pro velmi špatný technický stav před patnácti lety rozebrat a zeď přiléhající k pozemku stavebníka byla vyspravena a pokryta proti zatékání dešťových srážek taškami a hřebenáči. Proti uvedenému postupu stavebníka se žalobce ohradil k žalovanému i starostovi Kutné Hory, na základě čehož bylo zahájeno řízení o odstranění dané stavby, v němž stavebník podal žádost o její dodatečné povolení. K výzvě žalovaného předložil stavebník projektovou dokumentaci vypracovanou v květnu 2014 Ing. V., ta však neřešila použití zdi žalobce, neboť žalobce k jejímu použití nedal souhlas. Žalovaný provedl dne 29. 7. 2014 šetření na místě a pořídil z něj ručně psaný protokol, z něhož je zřejmá potřeba dílčích úprav předložené projektové dokumentace. V její změně ze srpna 2014 se konstatuje, že „řešení ukončení střechy je upraveno tak, aby se zeď oplocení uvedla do původního stavu, tedy, aby byla ukončena v původní výši a kryta keramickými hřebenáči uloženými na cementovou maltu“. Bylo sice opomenuto, že zeď je nutné pokrýt pro její šířku i taškami, jak byla pokryta původně, avšak byla jednoznačně vymezena povinnost stavebníka uvést zeď do původního stavu. Žalobce proto s touto změnou souhlasil, neboť řeší problém zvýšení jeho zdi, včetně likvidace dešťových vod z části střechy domu stavebníka, které mají být odvedeny na střechu přístavby a dále likvidovány vsakovacím zařízením. Žalovaný následně dne 12. 11. 2014 dodatečně danou stavbu povolil s termínem dokončení do 30. 11. 2016, ačkoliv byla prakticky hotová a již užívaná. Proto žalobce podal odvolání, kterým žádal Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) o změnu termínu dokončení stavby na 30. 6. 2015, přičemž krajský úřad odvolání žalobce vyhověl. Jelikož se následně z pohledu žalobce mimo zvýšení komína nic nedělo, obrátil se dne 11. 8. 2015 na starostu Kutné Hory, neboť s ohledem na platnou úpravu stavebního zákona je stavební řízení skončeno vydáním stavebního povolení a účastníci stavebního řízení uplatnivší své námitky řešené následně projektovou dokumentací nemají možnost po realizaci stavby zkontrolovat, zda jejich námitky byly řešeny skutečným provedením stavby. Z odpovědi starosty ze dne 24. 8. 2015 žalobce zjistil, že žalovaný provedl dne 18. 8. 2015 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby, při které byl sepsán protokol s tím, že stavba byla provedena dle schválené dokumentace beze změn a závad, krom několika nedodělků, pro které byl stanoven termín dokončení do 30. 9. 2015. Jak však žalobce zjistil při nahlížení do spisu u krajského úřadu dne 27. 1. 2016, kontrolní prohlídka neproběhla tak, jak je uvedeno výše, neboť žalovaný zjistil, že nejsou dokončeny dešťové žlaby a svody a podbití přesahu střechy. Proto rozhodnutím ze dne 10. 9. 2015 užívání stavby zakázal. V reakci na toto rozhodnutí stavebník dopisem ze dne 1. 10. 2015 informoval žalovaného, že mu žalobce neumožnil vstup na svůj pozemek za účelem výměny okapu. Podle žalobce však stavebník nebyl ochoten sdělit, co se bude v souvislosti s okapem na jeho domě dělat, neboť je zřejmé, že nástavba na zdi žalobce brání možnosti stavebně řešit odvádění dešťových vod z příslušné části střechy domu sousedky na střechu přístavby, jak požaduje uvedená změna projektové dokumentace. Přesto projektant v prohlášení ze dne

- 3 -

12. 11. 2015 konstatoval, že provedení stavby odpovídá projektové dokumentaci z května 2014.

Žalobce zdůraznil, že pro likvidaci dešťových vod je rozhodující shora uvedená změna projektové dokumentace označená jako „Z 2“, podle které „na základě požadavku investora bude svod převeden na nově navrženou střechu přístavby“, což je bez odstranění nástavby zdi žalobce nemožné, a proto není tvrzení o souladu provedení stavby s projektovou dokumentací pravdivé. Pro realizaci odvádění dešťových vod v souladu s projektovou dokumentací stavebník vstup na pozemek žalobce nepotřebuje. V reakci na dotaz ze dne 25. 4. 2016 obdržel žalobce dne 29. 4. 2016 vyjádření žalovaného, z něhož plyne, že ten dne 20. 1. 2016 vydal souhlas s užíváním dané stavby. Podle žalobce však stavebník nedodržel projektovou dokumentaci, což žalovaný přístupem k celé věci od dodatečného povolení stavby pardonoval a soustředil se na odstranění tzv. nedodělků, ačkoliv v souvislosti se zdí žalobce se nejedná o nedodělek, ale o jasné nedodržení projektové dokumentace a zásah do jeho práv. Napadený souhlas byl vydán na stavbu, u které bylo protiprávně a v rozporu se schválenou projektovou dokumentací použito stavby žalobce bez jeho souhlasu. Tvrdí-li žalovaný, že stavba je v souladu s projektovou dokumentací, pak je napadený souhlas nezákonný. V návaznosti na výše uvedené žalobce upozornil na rozsudek zdejšího soudu čj. 48 A 27/2015-98 a dále navrhl, aby soud přikázal žalovanému bezodkladně předložit spis nadřízenému správnímu orgánu za účelem provedení přezkumného řízení.

Žalobce taktéž poukázal na to, že své podání týkající se nečinnosti žalovaného adresované krajskému úřadu ze dne 20. 11. 2015 doplnil podáním ze dne 31. 1. 2016, avšak krajský úřad na ně nikterak nereagoval. Až následně v doplnění žaloby uvedl, že reakci krajského úřadu obdržel, je v ní však zcela převzato nepravdivé tvrzení žalovaného, že stavba je provedena v souladu se schválenou projektovou dokumentací, a že je tedy souhlas žalovaného s užíváním stavby v pořádku. K doplnění žaloby připojil přípis krajského úřadu ze dne 24. 6. 2016, čj. 069579/2016/KUSK, který žalobci sdělil, že žalovaný v souladu s právními předpisy nezahájil řízení o odstranění stavby, protože pro zahájení tohoto řízení neexistují zákonem stanovené podmínky.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně uvedl, že daná stavba je řádně stavebně povolena pravomocným rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 11. 2014 a byla provedena dle schválené projektové dokumentace, což vyplývá ze závěrů kontrolní prohlídky ze dne 19. 1. 2016, neboť zeď mezi uvedenými pozemky je zakryta taškovou krytinou, střecha přístavby je ukončena mimo hraniční zeď a na této zdi je provedeno zamezení zatékání dešťové vody lepenkou a prejzy. Dešťový žlab na stávajícím objektu domu č. p. 4 směrem k domu č. p. 3 je ponechán stávající, protože majitel domu č. p. 3 (tedy žalobce) neumožnil přístup ze svého pozemku st. p. x k jeho výměně. Proto žalovaný vydal dne 20. 1. 2016 souhlas s užíváním stavby. Žalovaný dále připomněl, že při vydávání souhlasu s užíváním stavby se nevede řízení a účastníkem je pouze stavebník, nikoliv majitelé sousedních nemovitostí. Postavení účastníka řízení žalobci příslušelo pouze ve stavebním řízení a své právo uplatnil v odvolání proti povolení stavby. Jelikož při udílení souhlasu s užíváním stavby nejsou majitelé sousedních nemovitostí účastníky řízení, nemohou se účastnit kontrolních prohlídek stavby.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce shrnul svá tvrzení a dodal, že změna projektové dokumentace požaduje, aby zeď byla uvedena do původního stavu, tedy aby byla ukončena v původní výši a kryta keramickými hřebenáči s uložením na cementovou maltu. Mimo to má být prostor mezi vrchní hranou zdi a novou střechou stavebníků vybedněn dřevěným prkenným bedněním a oplechován pozinkovaným plechem. Ve skutečnosti je však

- 4 -

stavba provedena jinak, než je ve změně projektové dokumentace požadováno. Prostor mezi střechou a zdí žalobce je překryt lepenkou a keramické hřebenáče nejsou uloženy na cementovou maltu, ale nasucho, přičemž nadezdění jeho zdi tvárnicemi ponechal stavebník beze změny. V důsledku toho není možné realizovat svod dešťové vody z části střechy horizontálním žlabem na střechu přístavby, jak požaduje projekt, protože zeď je vyšší, než je nutné pro takové vedení žlabu. Dešťová voda z části střechy stavebníka proto vytéká na pozemek žalobce. Tvrzení žalovaného i projektanta, že svádění dešťové vody z části domu nebylo možné realizovat, protože žalobce neumožnil vstup na pozemek, je nesmyslné, neboť daný stav je ve skutečnosti výsledkem nedodržení projektu. Za pozoruhodné pak označil tvrzení žalovaného, podle něhož při udílení souhlasu s užíváním stavby nejsou majitelé sousedních nemovitostí účastníky řízení, neboť sám žalovaný výše tvrdí, že se žádné řízení nevede. Podle žalobce není pochyb, že v jeho případě došlo ze strany stavebníka k protiprávnímu zásahu do jeho vlastnického práva, což žalovaný trvale ignoroval, ač mu byla tato skutečnost od počátku známa, a vůbec nevyužil možnosti postihu stavebníka za černou stavbu, jak mu umožňuje stavební zákon. Žalobce legitimně očekával, že žalovaný poskytne ochranu jeho právu.

Při jednání u soudu žalobce nad rámec písemného vyhotovení žaloby zdůraznil své postavení, kdy byl účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, nicméně jakmile bylo rozhodnutí o dodatečném povolení vydáno, jakožto soused již neměl jakoukoliv možnost být informován o dalším vývoji, pokud jde o danou stavbu. O souhlasu, který je napaden, se dozvěděl až na základě opakovaných stížností žalovanému. Zdůraznil, že daná stavba není v souladu s projektovou dokumentací, především nebyla odstraněna nástavba zdi a řádně není řešeno ani odvodnění, resp. vsakování odpadních vod. Dodal, že mu není ani známo, jak proběhla realizace zdi sporné přístavby, tedy zda je využita jeho zeď či je vedena samostatná zeď paralelní. Poukázal dále na to, že v dané věci není podstatné, že nevpustil stavebníka na svůj pozemek, neboť nástavba na dané zdi prostě neumožnuje, aby byl odtok dešťových vod sveden na pozemek stavebníka, a tyto i nadále vytékají na pozemek žalobce.

Žalovaný při jednání u soudu nad rámec svého písemného vyjádření k žalobě poukázal na to, že pokud žaloba argumentuje proti zákonné úpravě, lze sice připustit, že ta může být nešťastná, což ovšem nemůže být přičítáno žalovanému, který se takovým zákonem řídí. Podle žalovaného je podaná žaloba nepřípustná, neboť žalobce nevyčerpal jiné prostředky ochrany, které má k dispozici, a to v podobě prostředků občanskoprávních, resp. možnosti podat podnět krajskému úřadu k zahájení přezkumného řízení. Dodal, že souhlas v dané věci byl aktem vydaným „nad rámec“, neboť o zahájení užívání stavby stačí stavební úřad pouze informovat. Takovýmto aktem pak nemůže být žalobce na svých právech přímo dotčen. Současně upozornil na to, že žalobce nedoložil svá tvrzení o vlastnictví dané zdi a opominul existenci institutu rozhrady dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“).

V replice k vyjádření žalovaného žalobce při jednání u soudu dodal, že krajský úřad reagoval na jeho stížnosti až po půl roce, přičemž zákon žalobci nedává jiné možnosti ochrany, a i kdyby zmiňovaný podnět podal, krajský úřad by jej stejně zamítl. Pokud jde o vlastnictví zdi, žalobce uvedl, že předmětné nemovitosti koupil v roce 1989, na daném místě stál původně cca 100 let starý dům, který byl ovšem s ohledem na špatný stav stržen a zůstala pouze daná zeď, kterou žalobce opravil. Předmětný dům koupil i s touto zdí, která je v jeho vlastnictví, což ostatně nezpochybňuje ani stavebník. Institut rozhrad navíc zavedl NOZ až s účinností od 1. 1. 2012, přičemž jak je již výše uvedeno, žalobce danou nemovitost koupil již dříve.

- 5 -

Ze správního spisu soud ověřil, že stavebník podal dne 17. 12. 2013 k žalovanému žádost o dodatečné povolení stavby „stavební úpravy rodinného domu č.p. x V.“. Žalovaný stavebníka dne 11. 4. 2014 vyzval k tomu, aby ve lhůtě do 31. 5. 2014 mimo jiné doložil projektovou dokumentaci zpracovanou osobou k tomu oprávněnou. Dne 29. 7. 2014 se v dané věci uskutečnilo ústní jednání na místě stavby, v rámci něhož byl vyhotoven protokol čj. MKH/043555/2014, ze kterého především plyne, že žalovanému byla předložena změna projektové dokumentace Z1 z července 2014 (původní dokumentace založená ve správním spisu je z května 2014), přičemž ve věci „zdi mezi domy č.p. x a x … Bude zpracován detail úpravy (zdi), který bude předložen k odsouhlasení manž. H.“ Dne 23. 10. 2014 pak žalovaný stanovil účastníkům (oznámení čj. MKH/069655/2014) lhůtu k seznámení se s doplněnou projektovou dokumentací. Součástí správního spisu pak v této souvislosti je v rámci přiložené projektové dokumentace k dané stavbě mimo jiné její část označená jako „Z2.a Technická zpráva“, vypracovaná v srpnu 2014 Ing. J. V., která pod bodem 1 výslovně uvádí, že „Na základě sdělení majitele sousední nemovitosti je zeď na hranici pozemku v jeho vlastnictví. Řešení ukončení střechy je upraveno tak, aby se zeď oplocení uvedla do původního stavu, tedy, aby byla ukončena v původní výši a kryta keramickými hřebenáči uloženými na cementovou maltu. Prostor mezi vrchní hranou zdi a novou střechou bude na straně investora vybedněn dřevěným prkenným bedněním a následně oplechován pozinkovaným plechem.“ Na to žalobce reagoval podáním ze dne 3. 11. 2014, v němž uvedl, stavebník neprovedl práce, k nimž se zavázal v protokolu z jednání ze dne 29. 7. 2014, co se týče uvedení jeho zdi do původního stavu a odvádění dešťové vody s tím, že žalobce zajímá výsledek a nikoliv technické řešení. Žalovaný pak ve svém vyjádření ze dne 10. 11. 2014 žalobci mimo jiné sdělil, jeho námitkám bylo vyhověno v upravené dokumentaci.

Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 12. 11. 2014, čj. MKH/074548/2014, danou stavbu (stavební úpravy) povolil s tím, že stavba bude dokončena do 30. 11. 2016 a jako podmínku pro dokončení stanovil mino jiné to, že „stavba bude upravena a dokončena podle projektové dokumentace vč. Změny Z2 ... případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu“. Ve vztahu k námitkám žalobce týkajícím se uvedení dělící zdi do původní stavu pak v tomto rozhodnutí stavební úřad uvedl, že námitkám bylo vyhověno, požadavky byly splněny a jsou řešeny v projektové dokumentaci, přičemž jejich provedení bude prošetřeno v rámci závěrečné kontrolní prohlídky stavby. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž především poukázal na to, že daná stavba je již prakticky hotová a stavebník dostal prostor 2 let na provedení prací skutečně realizovaných během 5 dnů. Krajský úřad odvolání vyhověl a rozhodnutím ze dne 3. 2. 2015, čj. 009613/2015/KUSK, rozhodnutí žalovaného změnil tak, stavba bude dokončena do 30. 6. 2015. Stavebník následně dne 18. 3. 2015 požádal žalovaného o prodloužení stavebního povolení „vzhledem k naprostému nedostatku finančních prostředků“. Na to reagoval žalovaný dne 30. 3. 2015 tak, že s ohledem na rozhodnutí krajského úřadu lhůtu prodloužit nemůže, což zopakoval i ve svém vyjádření ze dne 30. 4. 2015 k opětovné žádosti stavebníka.

Dne 23. 6. 2015 stavebník podal k žalovanému oznámení o užívání dané stavby. Dne 18. 8. 2015 pak byla provedena závěrečná kontrolní prohlídka stavby za účasti stavebníka (protokol čj. MKH/047101/2015), z níž se mimo jiné podává, že „stavba byla provedena dle dokumentace beze změn a závad“, přičemž je zde dále výslovně uvedeno: „Nedodělky: budou dokončeny dešťové žlaby a svody, do 30. 9. 2015 podbití přesahu střechy“. Následně pak žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 9. 2015, čj. MKH/058132/2015, zakázal užívání dané stavby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že „při závěrečné kontrolní prohlídce stavby

- 6 -

dne 18. srpna 2015 zjistil, že nejsou dokončeny dešťové žaloby a svody, podbití přesahu střechy. Na základě tohoto zjištění … užívání stavby zakázal, protože nejsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a dále nejsou dodrženy podmínky uvedeného rozhodnutí dodatečného povolení stavby.“ Dne 5. 10. 2015 pak proběhlo za účasti stavebníka prošetření nedodělků (protokol čj. MKH/062845/2015), zde je k průběhu tohoto úkonu uvedeno, že „dešťový žlab není dokončen směrem k č.p. x V., ke svedení vod na vlastní pozemek. Dle tvrzení vlastnice tím, že nebyli vpuštěni na sousední pozemek. Dle jejího vyjádření bude vyřešeno osazením žlabu bez použití sousedního pozemku z půdy domu č.p. x V.. Tašky jsou položeny na hraniční zdi v rozsahu asi 2/3 její délky. Dále není provedeno podbití střechy. Řešení štítové stěny kotelny směrem k č.p. x bude dokončeno dle schválené PD - Změna Z2, a to tak, že plocha mezi stěnou a novou střechou bude vybedněna dřevěnými prkny a oplechována a na … stěnu položeny původní keramické hřebenáče. Uvedené úpravy budou provedeny do 20. 10. 2015.“ Na tomto protokolu je dále uveden záznam, podle něhož „Dne 19. 1. 2016 bylo provedeno prošetření … na zdi mezi pozemky je provedeno zakrytí taškovou krytinou. Střecha přístavby je ukončena mimo hraniční zeď. A na této zdi je provedeno zamezení zatékání dešť. vody lepenkou a prejzy. Dešťový žlab na stávajícím objektu směrem k č.p. x … je ponechán stávající, protože majitel č.p. x neumožnil přístup k jeho výměně.“

Součástí správního spisu je dále prohlášení Ing. J. V. ze dne 12. 11. 2015 ve vztahu k dané stavbě, podle něhož provedení stavby a stavebních úprav odpovídá projektové dokumentaci z května 2014. Dále se zde uvádí, že není proveden svod a napojení na dešťovou kanalizaci v obci, které bylo po dohodě s panem H. (vlastníkem sousední nemovitosti - žalobcem pozn. soudu) navrženo na jeho pozemku. Dle sdělení investora nebylo možné ho provést, protože vlastník sousední nemovitosti neumožnil vstup na svůj pozemek. Bylo zachováno původní řešení žlabu a svodu v části střechy s přesahem na pozemek č. x.

Dne 20. 1. 2016 pak byl vydán žalobou napadený souhlas s užíváním dané stavby. Usnesením ze dne 3. 3. 2016, čj. MKH/015648/2016, pak žalovaný zastavil řízení o odstranění dané stavby a přípisem ze dne 24. 6. 2016, čj. 069579/2016/KUSK, sdělil krajský úřad žalobci k jeho podáním týkajícím se nečinnosti žalovaného ve věci odstranění dané stavby, že podnět žalobce k vydání opatření proti nečinnosti žalovaného je nedůvodný.

Krajský soud v Praze se v projednávané věci nejprve zabýval přípustností podané žaloby.

Podle § 82 s. ř. s. platí, že „Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ Z ustanovení § 84 odst. 1 téhož zákona pak plyne, že „žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.“

Z hlediska soudního přezkumu souhlasů vydávaných podle stavebního zákona mimo správní řízení Krajský soud v Praze vychází ze závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 86/2010-76 (č. 2725/2013 Sb. NSS), který k dané otázce výslovně uvedl, že „souhlasy vydávané dle stavebního zákona z roku 2006, zejména dle § 96, § 106, § 122 a § 127, které stavební úřad výslovně či mlčky činí k ohlášení či oznámení, jsou jinými úkony dle části čtvrté správního řádu z roku 2004. Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími ve smyslu § 65 s. ř. s.; soudní ochrana práv třetích osob je zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu dle § 82 s. ř. s.“

- 7 -

V projednávané věci je žalobou napaden souhlas žalovaného s užíváním stavby vydaný dle § 120 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 350/2012 Sb. Podle tohoto ustanovení „Stavebník je povinen oznámit stavebnímu úřadu záměr započít s užíváním stavby nejméně 30 dnů předem, nejde-li o stavbu uvedenou v § 122. V oznámení stavebník uvede označení stavby, údaje o umístění a povolení stavby, předpokládaný termín dokončení stavby a zahájení jejího užívání. S užíváním stavby pro účel, k němuž byla stavba povolena, může být započato následující den po kontrolní prohlídce stavby, při které stavební úřad do protokolu zaznamená ověření splnění podmínek podle § 119 odst. 2, nebo pokud do 30 dnů od oznámení stavební úřad rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby nezakáže“ (odst. 1). „Stavební úřad užívání stavby zakáže, jestliže na základě závěrečné kontrolní prohlídky zjistí, že nejsou splněny podmínky podle § 119 odst. 2. Obdobně postupuje stavební úřad u stavby provedené v rozporu se stavebním povolením či ohlášením nebo užívané bez předchozího oznámení. Odvolání proti rozhodnutí o zákazu užívání stavby nemá odkladný účinek“ (odst. 2), přičemž „po odstranění nedostatků, pro které bylo podle odstavce 2 užívání stavby zakázáno, může být s jejím užíváním započato jen na základě písemného souhlasu stavebního úřadu, že stavbu lze užívat“ (odst. 4).

Poukázal-li žalovaný při jednání u soudu na to, že žalobou napadený souhlas byl vydán toliko „nad rámec“, a proto nezasahuje do práv žalobce, je k tomu třeba předně poznamenat, že s ohledem na to (jak plyne z výše reprodukovaného správního spisu), že v projednávané věci stavební úřad již stavebníkovi rozhodnutím zakázal užívání dané stavby, bylo na místě, aby následně postupoval podle výše citovaného § 120 odst. 4 stavebního zákona a k užívání stavby vydal písemný souhlas (na této povinnosti nemůže nic změnit ani to, že stavební úřad zakázal užívání stavby až po lhůtě předpokládané v § 120 odst. 1 stavebního zákona). Jinak řečeno, takový souhlas byl v dané věci po zákazu užívání stavby nezbytným předpokladem k tomu, aby stavebník mohl stavbu užívat, a proto s uvedenou námitkou žalovaného nelze souhlasit.

Přestože souhlas vydaný dle § 120 stavebního zákona není součástí demonstrativního výčtu uvedeného ve shora označeném usnesení rozšířeného senátu, podle názoru zdejšího soudu se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem proti tomuto souhlasu bránit lze, což ostatně nezpochybňuje ani žalovaný. Ani vydání souhlasu s užíváním stavby ve smyslu § 120 odst. 4 stavebního zákona totiž nepředchází autonomní správní řízení a příslušný správní orgán při vydávání takového souhlasu neprovádí shodné posuzování záměru jako v rámci správního řízení. I v případě tohoto souhlasu je úkolem správního orgánu toliko posoudit, zda žadatel dodržel stanovené podmínky, přičemž takový souhlas nemůže stanovit podmínky další či sám o sobě rozhodnout, kterým postupem se bude žadatel dále řídit. Takový souhlas je současně způsobilý zasáhnout do práv třetích osob, a proto musí být poskytnuta soudní ochrana proti možnému pochybení stavebního úřadu, pokud by došlo k rozporu mezi skutečným a deklarovaným stavem uvedeným v souhlasu. Přestože si je zdejší soud vědom pochybností, které o povaze takového souhlasu s užíváním stavby panují v odborné literatuře (srov. komentář k § 120 odst. 4 stavebního zákona, in: Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M.: Stavební zákon - online komentář. 3. aktualizace. Praha : C. H. Beck, www.beckonline.cz), je s ohledem na výše uvedené tohoto názoru, že i souhlas vydaný podle § 120 odst. 4 stavebního zákona naplňuje znaky vymezené výše citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu a je třeba jej považovat za jiný úkon dle části čtvrté správního řádu, proti němuž je namístě bránit se žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s., což v nyní projednávané věci žalobce také učinil.

- 8 -

Pokud jde o projednatelnost podané žaloby, je třeba dále poukázat na to, že napadený souhlas byl vydán dne 20. 1. 2016, přičemž žalobce nespadá do okruhu osob, jimž bylo vydání tohoto souhlasu oznámeno. Dle svých tvrzení, která nebyla v řízení jakkoliv zpochybněna, se o vydání tohoto souhlasu dozvěděl z vyjádření stavebního úřadu ze dne 29. 4. 2016 (které k žalobě přiložil), což je tedy rozhodující datum pro určení počátku dvouměsíční subjektivní lhůty pro podání žaloby (§ 84 odst. 1 věta první s. ř. s.). Žaloba byla podána k soudu dne 21. 6. 2016, a je tedy nutno považovat ji za včasnou. Poukázal-li pak žalovaný na nepřípustnost projednávané žaloby, neboť právní ochrany se lze domáhat jinými právními prostředky, je k tomu třeba uvést, že takovým prostředkem (srov. § 85 s. ř. s.) nemůže být podnět k zahájení přezkumného řízení, neboť vydání rozhodnutí v přezkumném řízení není s ohledem a svoji povahu nárokové (srov. § 95 a násl. správního řádu), a vzhledem k předmětu daného řízení (posouzení zákonnosti souhlasu s užíváním stavby) nemůže být takovým nástrojem ani občanskoprávní žaloba, na níž žalovaný taktéž poukázal, neboť ochranu subjektivních veřejných práv ve vztahu k činnosti správních orgánů poskytují správní soudy a nikoliv soudy v občanském soudním řízení. Krajský soud v Praze proto vyhodnotil žalobu jako přípustnou a včasnou, a přistoupil k jejímu věcnému projednání.

K tomu, aby mohla být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. důvodná, musí být naplněny definiční znaky, jak je vymezil Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku čj. 2 Aps 1/2005-65 (č. 603/2005 Sb. NSS). Tyto podmínky spočívají v tom, že žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo přímo proti němu zasaženo (5. podmínka), přičemž zásah nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování zásahu (6. podmínka). Poslední z uvedených podmínek byla v důsledku novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. rozšířena v tom smyslu, že domáhat se lze i určení toho, že zásah byl nezákonný. V řízení v projednávané věci nevyplynulo, že by žalovaný podnikl kroky, jimiž by užívání stavby jakkoli omezil. Z toho je zřejmé, že účinky napadeného souhlasu objektivně stále trvají (§ 87 odst. 1 s. ř. s.), a proto soud přistoupil k posouzení, zda tento souhlas může přímo nebo ve svých důsledcích představovat nezákonný zásah do práv žalobce.

Podstata sporu a žalobní argumentace se v projednávané věci týká především posouzení souladu skutečného provedení stavby s projektovou dokumentací. Jak v této souvislosti plyne z § 119 odst. 2 stavebního zákona, „stavební úřad při uvádění stavby do užívání zkoumá, zda stavba byla provedena v souladu s rozhodnutím o umístění nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí a povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí“. Podle žalobce sporná stavba byla provedena v rozporu se schválenou projektovou dokumentací a bez souhlasu žalobce s využitím hraniční zdi. Žalovaný je naopak toho názoru, že stavba byla provedena dle schválené projektové dokumentace, k čemuž odkazuje na závěry kontrolní prohlídky konané dne 19. 1. 2016.

Pro posouzení projednávané věci jsou především podstatné závěry plynoucí ze shora reprodukovaného správního spisu. Při jednání konaném na místě stavby dne 29. 7. 2014 totiž mimo jiné vyšla najevo nutnost upřesnění projektové dokumentace, která byla posléze provedena její změnou „Z2“ ze srpna 2014. Ta ovšem vychází z toho, že zeď žalobce již

- 9 -

nebude užita jako součást stavby, ale podél ní bude na pozemku stavebníků provedeno paralelní ostění, na kterém bude ležet rozšířená střešní konstrukce, dále bude obnoven původní stav zdi žalobce, a to odstraněním jejího zvýšení a uložením tašek a hřebenáčů na cementovou maltu, štít mezi zdí žalobce a střechou přístavby bude obit prkny a pozinkovaným plechem a dešťová voda z části střechy stavebníka bude odvedena horizontálním žlabem na střechu přístavby a následně likvidována vsakováním na pozemku stavebníka. Jak již bylo výše taktéž uvedeno, z rozhodnutí o dodatečném povolení stavby mimo jiné plyne podmínka jejího dokončení podle projektové dokumentace (včetně zmiňované změny „Z2“). Rovněž zde bylo stanoveno, že dešťové vody budou svedeny na pozemek stavebníka, kde budou likvidovány v souladu s projektovou dokumentací. Vzhledem k tomu, že nebyly dokončeny dešťové žlaby, svody a podbití přesahu střechy, žalovaný užívání stavby podle § 120 odst. 2 stavebního zákona zakázal. Při kontrolní prohlídce stavby konané dne 5. 10. 2015 za účelem kontroly nedodělků žalovaný zjistil, že není dokončen dešťový žlab směrem k domu žalobce pro svedení vod na pozemek stavebníků, že tašky jsou položeny na hraniční zdi v přibližně dvou třetinách její délky, není provedeno podbití střechy, štít nové kotelny není dokončen dle změny Z 2 projektové dokumentace (obití prkny překrytými pozinkovaným plechem) a na hraniční zdi nejsou původní keramické hřebenáče. Stanovil proto stavebníkům lhůtu pro dokončení nedodělků do 20. 10. 2015. Při kontrole dne 19. 1. 2016 pak zjistil, že je štít zakryt lepenkou a prejzy a že žlab směrem k domu žalobce nadále není dokončen s tím, že žalobce stále odpírá vstup na svůj pozemek. V návaznosti na to žalovaný vyslovil souhlas s užíváním stavby a uvedl, že je v souladu s projektovou dokumentací.

S ohledem na shora podrobně reprodukovaný správní spis i stručné shrnutí podstatných skutkových závěrů je zřejmé, že nemůže obstát závěr žalovaného, podle něhož je daná stavba v souladu s rozhodnutím o dodatečném povolení stavby a projektovou dokumentací. Stavebník jednak namísto prken a plechu zakryl štít nové kotelny lepenkou a prejzy, a jednak nedokončil žlab směrem k domu žalobce, ačkoliv při prohlídce stavby konané dne 5. 10. 2015 výslovně uvedl, že jej může osadit z půdy vlastního domu. Nadto žalovaný při závěrečné kontrole stavby nevěnoval žádnou pozornost zakrytí hraniční zdi a podbití střechy, které stavebníkovi vytkl při předcházející prohlídce, a jeho konstatování o souladu s projektovou dokumentací tak není řádně odůvodněno. Stranou pozornosti žalovaného pak zůstala i ta část projektové dokumentace, na kterou odkazuje v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, podle níž bude zeď mezi pozemky stavebníka a žalobce uvedena do původního stavu (tedy ukončena v původní výši). Jinak řečeno, žalovaným konstatovaný soulad stavby s rozhodnutím o dodatečném povolení stavby a projektovou dokumentací (§ 119 odst. 2 stavebního zákona) evidentně neodpovídá skutkovému stavu, který soud zjistil z předložených podkladů. Souhlas žalovaného ostatně v návaznosti na to neodpovídá ani požadavkům jeho samotného zachyceným v protokolu z předchozí kontrolní prohlídky (dne 5. 10. 2015), nelze tedy ani dovodit, že by byly zcela odstraněny nedostatky, na základě kterých sám žalovaný užívání dané stavby zakázal (§ 120 odst. 4 stavebního zákona).

Na výše uvedeném nemůže nic změnit ani účastníky shodně tvrzená skutečnost, že žalobce nevpustil stavebníka k provedení úpravy zmíněného žlabu na svůj pozemek. Je nutno zdůraznit, že v zájmu všech by samozřejmě bylo vyřešit zjevně nedobré vztahy mezi žalobcem a stavebníkem smírným způsobem (korektní a slušné sousedské vztahy nedokáže nahradit svojí rozhodovací činností žádný správní orgán ani soud) a bylo by ku prospěchu všech zúčastněných, pokud by při řešení nastalé situace všechny dotčené strany

- 10 -

spolupracovaly a dokázaly si vyjít vstříc. Pokud však bez ohledu na výše uvedené žalobce vstup na svůj pozemek stavebníkovi neumožnil, nelze na základě toho bez dalšího rezignovat na požadavky zákona a souhlasit s užíváním stavby, když současně sám stavebník avizoval, že sporný žlab osadí z půdy svého domu, přičemž současně existují i právní nástroje umožňující v případě potřeby dosáhnout legálního vstupu na sousední pozemek za účelem provedení nezbytných úprav. Žalovaný sám má za tímto účelem k dispozici postup podle § 141 stavebního zákona, stavebník pak při splnění podmínek tam uvedených se může domáhat před civilním soudem toho, aby žalobce strpěl podle § 1022 občanského zákoníku užití jeho pozemku při dokončení stavby. K tomu je třeba ještě poznamenat, že pro projednávanou věc nebyla jakkoliv významná otázka, kterou do řízení vnesl při jednání u soudu žalovaný, totiž zda žalobce prokázal vlastnické právo k předmětné zdi. Předmětem řízení u soudu o projednávané žalobě totiž nebyla otázka vlastnického práva k dané části nemovitosti, nýbrž posouzení zákonnosti napadeného souhlasu s užíváním stavby (resp. posouzením rozporu mezi skutečným a deklarovaným stavem uvedeným v souhlasu). Soud k výše uvedenému ještě poznamenává, že nepřehlédl, že součástí správního spisu je i prohlášení Ing. V., podle něhož je daná stavba v souladu s projektovou dokumentací, takové prohlášení však samo o sobě nemůže být dostatečným podkladem pro vydání daného souhlasu (resp. nahrazení podmínek předpokládaných zákonem) a navíc odkazuje na projektovou dokumentaci z května 2014, která pro spor v projednávané věci není určující.

Lze tedy uzavřít, v projednávané věci ve vztahu k napadenému souhlasu byly naplněny všechny znaky shora vymezené judikaturou Nejvyššího správního soudu k tomu, aby žaloba podaná podle § 82 s. ř. s. mohla být shledána důvodnou, aniž by přitom bylo nezbytné provádět žalobcem navržené důkazy v podobě výslechu svědků. Vzhledem k tomu, že žalobce byl napadeným souhlasem (zásahem) zkrácen na svých právech v rozporu se shora citovanými ustanoveními stavebního zákona, je nutno v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. vyslovit, že napadený souhlas je nezákonný.

Krajský soud v Praze v dané věci současně dospěl k závěru, že vedle samotného výroku spočívajícího ve vyslovení nezákonnosti napadeného souhlasu, lze vyhovět i dalšímu návrhu žalobce. Přikázal proto žalovanému, aby spis v dané věci bezodkladně předložil nadřízenému správnímu orgánu za účelem provedení přezkumného řízení. Návrh žalobce v projednávané věci totiž nesměřoval pouze k vyslovení nezákonnosti napadeného souhlasu. Žalobce se vedle takového výroku domáhal ve smyslu § 87 odst. 2 s. ř. s. též obnovení stavu před napadeným zásahem. V této souvislosti sice z výše již opakovaně citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 86/2010-76 vyplývá, že dosáhnout obnovy stavu před zásahem (před vydáním souhlasu dle stavebního zákona) lze tak, že soud přikáže žalovanému postupovat podle § 156 odst. 2 správního řádu. Pokud jde o ovšem o aplikaci tohoto ustanovení správního řádu, obsahuje stavební zákon v § 122 odst. 3 v účinném znění speciální úpravu, podle níž se „na vydávání kolaudačního souhlasu nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků“. Jak již ve vztahu k citovanému ustanovení stavebního zákona zdejší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 22. 10. 2015, čj. 48 A 27/2015-98, „v důsledku této právní úpravy přijaté s účinností od 1. 1. 2013 již nelze bez dalšího vycházet ze závěrů usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010-76, č. 2725/2013 Sb., které byly formulovány v době, kdy zrušení či změnu (kolaudačního) souhlasu prováděl podle ustanovení § 156 správního řádu přímo žalovaný. Novela stavebního zákona poněkud

- 11 -

atypicky stanovila, že přezkum souhlasů, byť samy nemají povahu rozhodnutí, má probíhat na bázi přímé aplikace úpravy obsažené v hlavě IX části druhé správního řádu, tj. v klasickém přezkumném řízení, kde pravomoc zrušit či změnit souhlas náleží podle § 95 odst. 1 správního řádu nadřízenému správnímu orgánu žalovaného“. Krajský soud si je vědom toho, že v nyní projednávané věci nebyl žalobou napadeným souhlasem kolaudační souhlas dle § 122 stavebního zákona, nýbrž souhlas ve smyslu § 120 odst. 4 téhož zákona s užíváním stavby po předchozím rozhodnutí o zákazu jejího užívání. Součástí ustanovení § 120 odst. 4 stavebního zákona (ani § 120) úprava obdobná výše citovanému § 122 odst. 3 téhož zákona není. Přesto je však zdejší soud toho názoru, že s ohledem na totožný smysl a právní povahu obou uvedených institutů (souhlasu s užíváním stavby dle § 120 odst. 4 stavebního zákona a kolaudačního souhlasu) i systematickou souvislost jejich úpravy ve stavebním zákoně, je i v případě souhlasu dle § 120 odst. 4 stavebního zákona nutno respektovat záměr zákonodárce spočívající ve vyloučení postupu podle části druhé a třetí správního řádu při vydávání obdobných souhlasů, resp. v umožnění jeho přezkumu v přezkumném řízení. Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal důvod postupovat v případě souhlasu dle § 120 odst. 4 stavebního zákona odlišně od úpravy souhlasu kolaudačního, dopěl k závěru, že ustanovení § 122 odst. 3 stavebního zákona v části týkající se přezkumu kolaudačního souhlasu, lze analogicky aplikovat i v případě souhlasu dle § 120 odst. 4 téhož zákona. Proto přikázal žalovanému, aby spis v dané věci bezodkladně předložil nadřízenému správnímu orgánu za účelem provedení přezkumného řízení.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a přiznal žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále za poplatek za výpis z katastru nemovitostí a jeho ověření ve výši 240 Kč. Naopak mu nepřiznal právo na náhradu nákladů jím vynaložených na ověření podpisů na plné moci udělené zástupci, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady. Podle § 28 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 64 s. ř. s., musí být podpisy na písemné plné moci úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu. Jelikož soudní řád správní ani soud v daném případě takto nestanovil, splňovala by plná moc i bez úředně ověřených podpisů podmínky pro řádný vznik zastoupení žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

- 12 -

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 15. listopadu 2016

JUDr. Milan Podhrázký, v. r.

předseda senátu

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru