Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

48 A 43/2015 - 50Rozsudek KSPH ze dne 12.01.2017

Prejudikatura

45 A 73/2014 - 28


přidejte vlastní popisek

48A 43/2015 – 50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. K., bytem x, zastoupen Mgr. Tomášem Uherkem, advokátem se sídlem Jandova 8, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2015, čj. 026430/2014/KUSK-DOP/Čer,

takto:

I. Žaloba sezamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 5. 2015 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Kolíně (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 12. 2014, čj. OD 108273/14-zem. Prvostupňovým rozhodnutím byla v novém řízení, po pravomocném nařízení obnovy původního řízení, zamítnuta žádost žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně o obnovení čísla VIN (dále v textu též „VIN kód“ či „VIN identifikátor“) ve tvaru W. u vozidla tovární značky A., obchodní značky A6, registrační značky X. Správní orgány žádost žalobce, resp. jeho právní předchůdkyně o obnovení čísla VIN zamítly, protože v žádosti byly uvedeny nepravdivé údaje, konkrétně pozměněné číslo VIN.

Obsah žaloby a vyjádření k žalobě

Žalobce předně namítl nepřezkoumatelnost výroku napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost, neboť z něj nevyplývá, o kterém ze dvou podaných odvolání bylo rozhodnuto. Z označení odvolatelů žalobce dovozuje, že pro účely výroku napadeného rozhodnutí byla za odvolatele považována pouze společnost B. a. s., pro kterou žalovaný zavedl zkratku „odvolatel“, zatímco žalobce označený svými identifikačními údaji a uvedením zástupce se zavedením zkratky „zmocněnec“ byl považován pouze za účastníka řízení. Dále upozornil na použití singuláru ve výroku napadeného rozhodnutí. Z formulace „odvolání se jako nedůvodné zamítá“ je dle žalobce zřejmé, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto pouze o jednom ze dvou podaných odvolání, aniž by bylo patrné o kterém.

Žalobce dále namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, protože se žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal s odvolacími námitkami. Žalobce v řízení zdůrazňoval, že on i jeho právní předchůdkyně nabyli vozidlo v dobré víře a svědčí jim vlastnické právo. Vozidlo nabývali s tím, že je budou moci jako vlastníci řádně a bez omezení provozovat. V důsledku rozhodnutí správního orgánu I. stupně patrně dojde k pozbytí oprávnění užívat současné identifikační číslo vozidla, což bude mít vliv na možnost dalšího provozování vozidla. Ministerstvo dopravy, které dalo podnět k nařízení obnovy řízení, rozhoduje o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 10. 2012, čj. 769049/2012, jímž byla nařízena obnova řízení ve věci schválení technické způsobilosti vozidla k provozování na pozemních komunikacích v České republice a ve věci registrace vozidla. Pozbytí oprávnění užívat stávající VIN vozidla ovlivní toto rozhodnutí, a žalobce tak přijde o veškerá registrační oprávnění, bez nichž není vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a je zcela bezcenné. Žalobce by neměl být takto trestán za cizí protiprávní jednání, na němž se nepodílel ani on, ani jeho právní předchůdkyně společnost B. a. s., od níž vozidlo koupil. Žalovaný argumentoval tím, že žalobce může v dalším řízení doložit původní registrační doklady, případně náhradní dokumenty vydané registračním orgánem v zemi původu předmětného vozidla. Žalobce však není schopen tyto dokumenty získat, neboť vozidlo bylo původnímu vlastníkovi odcizeno a registrační orgán v zemi původu vozidla, patrně ve Spolkové republice Německo, by mohl dokumenty vydat toliko původnímu vlastníkovi.

Žalobce dále namítl, že pokud došel žalovaný k závěru, že vozidlo může být provozováno pouze s jeho původním číslem VIN, se kterým bylo dle odborného zkoumání vyrobeno, a že případná obnova čísla VIN mohla být povolena pouze v jeho původní podobě (VIN přidělené při výrobě vozidla), pak měl být žalobce na tyto skutečnosti předem upozorněn. Postupem správních orgánů totiž může nastat situace, že vozidlo nebude mít žádné číslo VIN, a tím nebude způsobilé k provozu. V opačném případě jednaly správní orgány v rozporu s principem dobré správy a dalšími základními zásadami činnosti správních orgánů uvedenými v úvodních ustanoveních správního řádu.

Nakonec žalobce namítl, že došlo k porušení jeho procesního práva upraveného v § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí a případně navrhnout doplnění těchto podkladů. Žalovaný potvrdil, že toto procesní právo žalobce bylo správním orgánem I. stupně porušeno, a dal žalobci možnost se k podkladům vyjádřit, případně je doplnit a určil mu k tomu lhůtu. Nicméně nijak nereagoval na podání žalobce, které bylo elektronicky doručeno žalovanému dne 5. 3. 2015 v 11:41 hodin, přičemž lhůta byla stanovena do 12:00 hodin. Žalovaný se s tímto podáním nevypořádal ani v napadeném rozhodnutí, čímž zatížil řízení procesní vadou a své rozhodnutí učinil nepřezkoumatelným.

Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalobce se současně domáhal zrušení prvostupňového rozhodnutí.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tím, že by výrok napadeného rozhodnutí byl nesrozumitelný. Ve výroku napadeného rozhodnutí se uvádí, že žalovaný „rozhodl podle … o odvolání účastníků řízení.“ Z použití plurálu „účastníků“ je zřejmé, že bylo rozhodováno o odvolání obou zde specifikovaných účastníků řízení. Oba účastníci byli označeni zkratkou pro přehlednost dalšího textu. Ze zavedení zkratky „odvolatel“ pro jednoho z účastníků, o jejichž odvolání žalovaný rozhodoval, nelze dovozovat, že by byl pouze jeden odvolatel. Tomu nasvědčuje i text odůvodnění, v němž žalovaný postupně shrnuje obsah obou odvolání, tedy odvolání „odvolatele“, společnosti B. a. s., a následně odvolání podaného zmocněncem (tj. žalobcem). Rovněž z vypořádání námitek obou účastníků je patrné, že napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o obou odvoláních.

K námitce týkající se ochrany práv nabytých v dobré víře žalovaný uvedl, že důvodem obnovy řízení bylo zjištění, že identifikační číslo silničního motorového vozidla bylo pozměněno a doklady pro registraci byly padělané, nikoli rozpor s právními předpisy, který je předpokladem pro uplatnění § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. Obnova řízení o obnovení VIN se nikterak nedotýká vlastnického práva k vozidlu, a nedošlo tedy k zásahu do tohoto práva nabytého v dobré víře. Žalobce nemohl být v dobré víře, jestliže dne 19. 7. 2011 podepsal protokol o vydání vozidla jeho vlastníkovi společnosti B. a. s., v němž byly údaje o duplicitě VIN uvedeny. Žalobce, který nabyl vozidlo od této společnosti, je nabýval s vědomím, že vozidlo má duplicitní VIN, a se znalostí vad dokladů, na jejichž základě byla provedena registrace vozidla. Právo provozovat vozidlo ani právo na jeho registraci nelze nabýt na základě dobré víry. K provozování vozidla je třeba splnit podmínky stanovené zákonem č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), a prováděcími předpisy. Právo žalobce vozidlo provozovat a registrovat zůstává žalobci zachováno, je pouze podmíněno žádostí žalobce a předložením zákonem předepsaných podkladů dle § 6 odst. 5 zákona o podmínkách provozu vozidel. Žalobce tvrdí, že nebude moci stanovené doklady předložit, žádný pokus o vydání registračních dokladů původních, náhradních nebo přímo od výrobce neučinil. Žalovaný upozornil též na možnost zjištění tzv. bezpečné identifikace vozidla prováděné akreditovaným zástupcem či specializovanými společnostmi a možnost přidělení tzv. úředního čísla. Vzhledem k harmonizaci právní úpravy registrace vozidel ve státech Evropské unie není problém registrační nebo náhradní doklady k identifikačnímu číslu vozidla získat, jak plyne ze směrnice Rady 1999/37/ES o registračních dokladech vozidel. Žalovaný zdůraznil, že vzhledem k veřejnému zájmu na zamezení pozměňování, falšování a duplicitě VIN a s tím spojeným bráněním legalizaci výnosů z trestné činnosti a při zohlednění příslušných směrnic Evropské unie, včetně výše uvedené, musí soukromé právo dočasně ustoupit ochraně veřejného zájmu. Jedná se však pouze o dočasné omezení, nikoli zrušení práva žalobce, přičemž dále bude záležet na aktivitě žalobce.

K námitce žalobce, že vozidlo řádně nabyl v dobré víře, žalovaný konstatoval, že vlastnické právo žalobce není v řízení zpochybňováno, přičemž s touto námitkou se řádně vypořádal jak žalovaný, tak správní orgán I. stupně. Nelze zaměňovat otázku vlastnického práva se zákonnými povinnostmi provozovatele vozidla. Žalobce přijde toliko o duplicitní VIN, resp. registraci vozidla na základě nepravdivých podkladů a pozměněného VIN. Má však možnost požádat o obnovu původního VIN vozidla, které bylo zjištěno a žalobci je známo. Důkazní břemeno však leží na vlastníkovi vozidla. Dále upozornil, že Magistrát hlavního města Prahy při nařízení obnovy řízení měl za prokázané, že typový a zákaznický štítek i osvědčení o registraci vozidla v Německu, které byly předloženy při schválení technické způsobilosti v roce 2010, jsou falzifikáty. Za těchto okolností ani v rámci správního uvážení nemohly správní orgány rozhodnout jinak. Bylo rozhodnutím žalobce koupit ojeté vozidlo, aniž si nechal za drobný poplatek prověřit VIN vozidla, a toto riziko nesl vědomě a s plnou odpovědností za následek.

K námitce, že bylo porušeno žalobcovo právo na vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, žalovaný uvedl, že jako odvolací orgán může vady předchozího řízení napravit a řízení doplnit. Proto vyzval žalobce výzvou ze dne 20. 2. 2015 k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a k uplatnění návrhů a připomínek. Dne 2. 3. 2015 byla do spisu nahlížet osoba pověřená zástupcem žalobce a byla jí pořízena kopie spisu. Do vydání napadeného rozhodnutí žalobce neučinil žádné návrhy ani se nevyjádřil. Návrh žalobce na přerušení odvolacího řízení ani přiložená listina (žaloba) neprokazují VIN kód vozidla ani nejsou náležitostí žádosti o obnovení VIN kódu. Tyto listiny byly sice elektronicky doručeny do lhůty stanovené žalovaným (doručeno v 11:41, lhůta uplynula ve 12:00), ale fyzicky je příslušný referent obdržel až se zpožděním, kdy již bylo rozhodnutí napsané.

Závěrem žalovaný uvedl, že ve správním řízení zahajovaném na žádost je pouze na žadateli, jak svým jednáním ovlivní výsledek řízení. Bylo na žalobci, aby předložil doklady požadované právními předpisy, aby doložil a prokázal své jednání směřující k získání podkladů nutných pro vyhovění žádosti. I v případě krádeže vozidla původnímu vlastníku je možná obnova původního VIN kódu na základě původních, nebo náhradních dokladů a je absurdní představa, že by vozidlo bylo odcizeno se všemi originálními doklady, tyto doklady předchozímu vlastníku vozidla nesporně zůstaly.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je tedy věcně projednatelná.

Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

Soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož ani jeden z účastníků s tímto postupem nevyslovil nesouhlas (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce jménem společnosti B. a. s. podepsal dne 19. 7. 2011 protokol o vydání věci sepsaný Policií ČR, a to vozidla X, číslo VIN W., toho času opatřeného nepříslušným identifikačním číslem vozidla W. Skutečné VIN vozidla bylo zjištěno odborným zkoumáním, jednalo se o vozidlo odcizené na Slovensku. Vozidlo bylo společnosti B. a. s. vydáno s odůvodněním, že vozidlo nabyla v dobré víře, a svědčí jí tedy vlastnické právo dle § 446 obchodního zákoníku.

Společnost B. a. s. podala dne 19. 9. 2011 u správního orgánu I. stupně žádost o přidělení úředního čísla VIN (obnovení VIN). V žádosti jako původní VIN uvedla W.. Téhož dne vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. D-114/2011, jímž rozhodl o obnovení čísla VIN a stanovení úředního čísla W.

Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 10. 2012, čj. 769049/2012, byla nařízena obnova řízení ve věci schválení technické způsobilosti vozidla k provozování na pozemních komunikacích v České republice a ve věci registrace vozidla. Důvodem bylo šetření Policie ČR vedené pod sp. zn. ORIII-15665-574/TČ-2010-001376-BERN, v jehož rámci bylo na základě metalografické expertizy zjištěno, že došlo k manipulaci s identifikátorem VIN. Typový a zákaznický štítek je falzifikát, originální VIN vozidla je W.. V rámci schvalování technické způsobilosti bylo předloženo padělané osvědčení o registraci z Německa. Dle sdělení Policie České republiky byly údaje ověřeny v zemi, odkud bylo vozidlo individuálně přivezeno, a neshodují se s údaji v příslušném registru vozidel.

Ministerstvo dopravy dalo dne 6. 8. 2014 správnímu orgánu I. stupně podnět k nařízení obnovy řízení, na základě skutečností zjištěných v řízení o odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy. Poukázalo též na podnět Policie ČR ze dne 28. 5. 2012, jímž byl správní orgán I. stupně požádán o prověrku rozhodnutí čj. D-114/2011. Dle žádosti Policie České republiky o prověrku rozhodnutí byly údaje vozidla X reg. zn. X, VIN, pozměněny, jedná se o odcizené vozidlo s původním VIN W. Vozidlo s identifikačním číslem VIN W. dodal výrobce do Itálie, kde je provozováno.

Správní orgán I. stupně zahájil dne 7. 8. 2014 řízení o obnově řízení o žádosti společnosti B. a. s. ze dne 19. 9. 2011 ve věci obnovení VIN, o čemž vyrozuměl tuto společnost i žalobce, a poučil je o jejich procesních právech v rozsahu dle § 36 správního řádu. Žalobce i společnost B. a. s. vyjádřili nesouhlas se zahájením řízení o obnově řízení. Shodně namítli, že společnosti B. a. s. bylo vozidlo Policií ČR vydáno s tím, že k němu nabyla vlastnické právo v dobré víře. V důsledku obnovy řízení a odejmutí obnoveného čísla VIN bude vozidlo zcela a trvale znehodnoceno. Dle žalobce by měla být tato skutečnost vzata v úvahu ve smyslu ustanovení § 100 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu.

Dne 26. 8. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, jímž nařídil obnovu řízení o žádosti společnosti B. a. s. ze dne 19. 9. 2011. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že původní rozhodnutí ze dne 19. 9. 2011 bylo vydáno na základě informací, které se ukázaly nepravdivými, neboť v žádosti uvedený údaj o původním čísle VIN je nesprávný. Na vozidle tak byl obnoven nikoli VIN původní, ale VIN pozměněný. O této skutečnosti žadatel v době podání žádosti věděl. Obnovení ražby nepůvodního čísla VIN je nepřípustné a v daném případě vedlo k duplicitě s jiným provozovaným vozidlem, které bylo s tímto identifikátorem vyrobeno a jemuž řádně náleží. To odporuje obecné nezměnitelnosti a nezaměnitelnosti čísla VIN, které je vozidlům přidělováno jakožto jedinečný identifikátor. Identifikační číslo silničního motorového vozidla je údajem zapisovaným do registru vozidel dle § 4 písm. h) zákona o podmínkách provozu vozidel, přičemž je zřejmé, že zapisovaným údajem nemá být pozměněné číslo VIN, ale VIN, s nímž bylo vozidlo vyrobeno a které mu náleží. Na to navazuje metodika Ministerstva dopravy, která upravuje případy, v nichž lze VIN úředně vytvořit nebo obnovit, přičemž obnovit lze pouze ražbu původní. K námitkám žalobce a společnosti B. a. s. uvedl, že nařízení obnovy nezasahuje do vlastnického práva k vozidlu. Řízení se týká obnovení ražby identifikátoru VIN, který byl obnoven v nepůvodním tvaru, který navíc náleží jinému vozidlu. Neoprávněný zásah do jedinečného identifikátoru vozidla nelze napravit úředním potvrzením. Stav, kdy jsou provozována dvě vozidla se shodným identifikátorem, je nepřípustný. Právě jedinečnost identifikačního čísla vozidla má takové situaci předcházet. Má-li být vozidlo dále provozováno, mělo by být provozováno s původním identifikátorem, s nímž bylo dle odborného zkoumání vyrobeno. V rámci řízení není vozidlu VIN odnímán, VIN byl při výrobě vozidlu přidělen a vyražen. Identifikátor by měl být uveden do náležitého stavu, což je povinností provozovatele, chce-li vozidlo provozovat na pozemních komunikacích. Práva žalobce nejsou krácena, ale toliko omezena za podmínek plynoucích z právní úpravy v zájmu řádné evidence vozidel a správnosti údajů v nich uvedených.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podali odvolání společnost B. a. s. a žalobce. Žalobce v odvolání opět zdůraznil, že vozidlo řádně nabyl v dobré víře s tím, že ho bude moci bez omezení provozovat. V důsledku obnovy řízení pozbyde oprávnění užívat současné VIN, což bude mít fatální důsledky pro možnost vozidlo provozovat na pozemních komunikacích. Ministerstvo dopravy, které dalo podnět k obnově řízení, rozhoduje o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 19. 10. 2012, čj. 769049/2012, jímž byla nařízena obnova řízení ve věci schválení technické způsobilosti vozidla k provozování na pozemních komunikacích v ČR a ve věci registrace vozidla. Pozbytí oprávnění užívat stávající VIN vozidla ovlivní toto rozhodnutí, a žalobce přijde o veškerá registrační oprávnění, bez nichž není vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a je zcela bezcenné. Žalobce se obává, že toto znehodnocení nebude možné napravit získáním veškerých oprávnění na původní VIN, s nímž bylo vozidlo odcizeno. Žalobce by neměl být takto trestán za cizí protiprávní jednání, na němž se nepodílel ani on, ani jeho právní předchůdkyně. Tyto skutečnosti měl vzít správní orgán I. stupně v úvahu ve smyslu § 100 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu, což neučinil.

O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2014, čj. 146222/2014/KUSK-DOP/Čer, a to tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně o nařízení obnovy řízení potvrdil. K námitce ohledně práv nabytých v dobré víře a nutnosti přihlédnout k § 100 odst. 5 a § 94 odst. 4 a 5 správního řádu uvedl, že vlastnické právo není v řízení nikterak zpochybňováno, předmětem obnovy řízení je náprava nepřípustného stavu, kdy nesprávně přiděleným číslem VIN došlo k duplicitě identifikátoru u dvou vozidel. Žalovaný se neztotožnil s tím, že by práva spojená s přidělením úředního čísla VIN byla nabyta v dobré víře, neboť společnost B. a. s. v žádosti vědomě uvedla nesprávné údaje, jak vyplývá z protokolu o vydání věci. Žalobce, který jménem společnosti B. a. s. protokol podepsal, rovněž měl a mohl vědět, že vozidlo bylo odcizeno původnímu vlastníku a v České republice bylo přihlášeno na základě neoriginálních dokladů. Je pravdou, že výsledkem paralelně probíhající obnovy řízení u Magistrátu hlavního města Prahy ve věci schválení technické způsobilosti předmětného vozidla může být zrušení schválení technické způsobilosti a registrace vozidla. V zájmu vlastníka však je, aby byly napraveny vady obou řízení a registrační úkony byly uvedeny do správného stavu. Předpokladem k tomu je předložení relevantních registračních dokladů vlastníkem vozidla. Žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že se jeho právní předchůdkyně na protiprávním jednání nepodílela, neboť právě ona uvedla v žádosti údaj, o jehož nesprávnosti věděla. Dodal, že z odůvodnění rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy vyplývá, že Magistrát hlavního města Prahy má za prokázané, že typový a zákaznický štítek i osvědčení o registraci vozidla v Německu, které byly předloženy při schvalování technické způsobilosti, jsou padělané. Nelze šetřit práva nabytá v dobré víře legalizací podvodného jednání.

Proti rozhodnutí o nařízení obnovy řízení podal žalobce dne 20. 11. 2014 žalobu, kterou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, čj. 45 A 73/2014 – 28, zamítl. Kasační stížnost podána nebyla.

V novém řízení (po pravomocném nařízení obnovy řízení) vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí ze dne 8. 12. 2014, čj. OD 108273/14-zem, jímž zamítl žádost společnosti B. a. s. o obnovení čísla VIN ve tvaru W. u vozidla X, registrační značky X. Podstatná část argumentace správního orgánu I. stupně se shoduje s odůvodněním jeho rozhodnutí ze dne 26. 8. 2014 o nařízení obnovy řízení (viz výše).

Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně dne 30. 12. 2014 odvolání. V něm vedle námitek uvedených již v odvolání podaném dne 12. 9. 2014, které směřovalo proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o nařízení obnovy a jehož obsah je shrnut výše, žalobce nově namítl, že měl být správním orgánem upozorněn, že vozidlo může být provozováno pouze s jeho původním identifikátorem, že každé provozované vozidlo musí být vybaveno VIN identifikátorem a že případná obnova VIN identifikátoru může být provedena pouze v jeho původní podobě W, které bylo vozidlu přiděleno ve výrobě. Dále žalobce namítl, že jej správní orgán I. stupně neinformoval, že je správní řízení v konečné fázi, a upřel mu tak právo na vyjádření se ke všem shromážděným podkladům, které tak musí zčásti realizovat až v odvolání.

Žalovaný vyrozuměl žalobce přípisem ze dne 20. 2. 2015, že seznámit se s podklady pro rozhodnutí a uplatnit další práva lze nejpozději dne 5. 3. 2015 ve 12:00 hod.

Zástupce žalobce nahlížel dne 3. 3. 2015 do spisu. Dne 5. 3. 2015 v 11:42 hod. doručil žalobce žalovanému elektronické podání, ve kterém sdělil, že ve správním spisu není obsažena informace o podání žaloby proti rozhodnutí o nařízení obnovy řízení. Žalobce navrhl, aby žalovaný z tohoto důvodu přerušil správní řízení podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť probíhá řízení o předběžné otázce.

Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Ve vztahu k uplatněným odvolacím námitkám, jež se shodovaly s odvolacími námitkami žalobce proti rozhodnutí o nařízení obnovy řízení, odkázal žalovaný na svoji argumentaci obsaženou v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2014, jímž potvrdil rozhodnutí o nařízení obnovy řízení (viz výše). K námitce, že žalobce nebyl upozorněn, že vozidlo lze provozovat pouze pod původním VIN, žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně v rozhodnutí o nařízení obnovy řízení obšírně pojednal o důvodech pro obnovu řízení a výslovně uvedl, že vozidlo může být provozováno pouze s jeho původním identifikátorem. Této otázce se věnoval žalovaný i ve svém rozhodnutí ve věci nařízení obnovy řízení. Není proto pravda, že by žalobce nebyl o namítaných skutečnostech uvědoměn. Žalovaný uznal, že došlo k pochybení správního orgánu I. stupně v tom, že žalobci nebyla v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Aby toto pochybení napravil, vyrozuměl žalovaný účastníky řízení, že toto své procesní právo mohou uplatnit u žalovaného. Žalobce svého právo nahlížet do správního spisu využil, k podkladům pro rozhodnutí se však nevyjádřil ani neučinil další návrhy. Vada, kterou bylo zatíženo prvostupňové řízení, tak byla napravena.

Posouzení žalobních bodů

Žalobce předně namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesrozumitelnost výroku, neboť není patrné, které z podaných odvolání bylo výrokem napadeného rozhodnutí zamítnuto.

K tomuto soud uvádí, že z napadeného rozhodnutí je zjevné, že jeho výrokem bylo rozhodnuto jak o odvolání společnosti B. a. s., tak o odvolání žalobce. Tento závěr jednoznačně vyplývá z textu rozhodnutí, a to především z jeho záhlaví, v němž se uvádí, že žalovaný rozhodl „o odvolání účastníků řízení“, které zde následně oba specifikuje, a dále z odůvodnění, v němž žalovaný postupně sdělil obsah obou odvolání, uvedl, že byla přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí „v rozsahu námitek uvedených v jednotlivých odvoláních“ a dále se vyjádřil k námitkám v nich vzneseným. Použití singuláru namísto plurálu ve výroku rozhodnutí, na čemž žalobce tento žalobní bod staví, lze s ohledem na celkový text rozhodnutí považovat za pouhou chybu v psaní, která nemá vliv na srozumitelnost rozhodnutí. Srozumitelnosti rozhodnutí není s ohledem na výše uvedené na překážku ani zkratka „odvolatel“ zavedená v záhlaví pouze pro jednoho z účastníků (společnost B. a. s.), o jejichž odvolání žalovaný rozhodoval, zatímco v případě druhého účastníka (žalobce) se zavádí pouze zkratka „zmocněnec“ pro jeho zástupce. Z rozhodnutí je totiž patrné, že se jedná jen o zavedení zkratek, které jsou promítnuty v odůvodnění, kde žalovaný rozlišuje odvolání „odvolatele“ a odvolání podané „zmocněncem.“ Byť žalovaný nepochybně měl zvolit preciznější vyjádření, nečiní zavedení výše uvedených zkratek rozhodnutí nesrozumitelným a nevzbuzuje pochybnost o tom, že žalovaný rozhodoval nejen o odvolání účastníka označovaného v textu zkratkou „odvolatel“, ale též o odvolání druhého účastníka, označovaného jako „zmocněnce“. Jak bylo uvedeno výše, ze záhlaví je patrné, že žalovaný rozhodoval o odvolání obou označených účastníků, čemuž odpovídá odůvodnění, v němž se žalovaný postupně zabýval oběma odvoláními a jejich důvody. Soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, čj. 1 Afs 38/2006 – 72, podle něhož „rozhodnutí nemůže být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost tehdy, je-li rozpor v něm odstranitelný výkladem, tj. nebudou-li po interpretaci napadeného rozhodnutí jako celku – s přihlédnutím k obsahu spisu a k úkonům správních orgánů a účastníků – pochyby o jeho významu. To platí tím spíše, pokud rozpor, v němž má údajně spočívat nesrozumitelnost rozhodnutí, spočívá pouze v písařské chybě.“ Jak bylo výše uvedeno, v daném případě je výkladem rozhodnutí jako celku nepochybné, že žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl obě podaná odvolání, a proto soud neshledal první žalobní bod důvodným.

Jako druhý žalobní bod žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů s tím, že se žalovaný nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, především s argumentací, že nabyl vozidlo v dobré víře. Ani tento žalobní bod neshledal soud důvodným, neboť žalovaný se s námitkami žalobce ohledně ochrany práv nabytých v dobré víře vypořádal, a to odkazem na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 12. 11. 2014 ve věci nařízení obnovy řízení (viz str. 3 napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolání společnosti B.a. s., která uplatnila obsahově totožnou námitku jako žalobce). Lze akceptovat, že žalovaný v rozhodnutí neopakoval svoji argumentaci týkající se shodně formulované odvolací námitky, kterou uvedl v odůvodnění rozhodnutí ve věci nařízení obnovy řízení. Rozhodnutí o nařízení obnovy řízení a nové rozhodnutí vydané v obnoveném řízení se totiž vydávají v rámci jednoho procesního postupu a časově i obsahově na sebe navazují. Nejde o případ, že by žalovaný odkazoval na odůvodnění rozhodnutí, které bylo vydáno v jiném řízení. Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí vydaného v témže řízení, takže opakování důvodů rozhodnutí by bylo vskutku nadbytečné. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 12. 11. 2014 ve věci nařízení obnovy řízení zdůvodnil, proč práva z rozhodnutí o přidělení úředního čísla VIN nemohla být nabyta v dobré víře. Poukázal na to, že právní předchůdkyně žalobce uvedla v žádosti vědomě nesprávný údaj o identifikačním čísle vozidla, což nepochybně vyplývá z protokolu o předání vozidla. Ve vztahu k žalobci pak zdůraznil, že i on si musel být pozměnění údajů vědom, neboť jako zástupce své právní předchůdkyně protokol podepsal. Pokud jde o vlastnické právo, žalovaný uvedl, že není nikterak zpochybňováno. Vysvětlil, že zrušení přiděleného čísla VIN nepovede k znehodnocení vozidla, neboť lze dosáhnout obnovení původního čísla VIN, budou-li předloženy původní registrační doklady, případně náhradní dokumenty vydané registračním orgánem v zemi původu vozidla. Poukázal také na nepřípustnost stavu, kdy vozidlo je opatřeno identifikátorem jiného vozidla. Ve vztahu k rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ve věci obnovy řízení o schválení technické způsobilosti vozidla a jeho registrace uvedl, že i v tomto ohledu je v zájmu žalobce napravit vady obou řízení, přičemž upozornil, že Magistrát hlavního města Prahy založil své rozhodnutí o obnově řízení také na zjištění, že typový a zákaznický štítek a osvědčení o registraci vozidla v Německu předložené při schvalování technické způsobilosti byly padělané. S přihlédnutím k tomu jsou pak námitky žalobce ve vztahu k rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy irelevantní. Dle žalovaného nelze šetřit práva nabytá v dobré víře legalizací podvodného jednání.

Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí s námitkami žalobce poukazujícími na nutnost šetřit práva žalobce nabytá v dobré víře vypořádal, byť jen odkazem na své předchozí rozhodnutí vydané v této věci, v němž své úvahy řádně zdůvodnil. Napadené rozhodnutí tedy nelze v této části považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Soud se plně ztotožňuje se závěry žalovaného, že právní předchůdkyně žalobce ani žalobce nemohli nabýt práv z rozhodnutí ve věci obnovení VIN v dobré víře, neboť obnovit lze pouze VIN původní, nikoli pozměněný, přičemž v žádosti byl uveden nepravdivý údaj o původním VIN, kdy na místo původního byl uveden VIN pozměněný, čehož si museli být vědomi jak právní předchůdkyně žalobce, tak žalobce, který jako člen představenstva právní předchůdkyně žalobce podepsal protokol o předání věci, z něhož byla tato skutečnost patrná. Žalobce si s ohledem na podpis protokolu o předání vozidla musel být již v době převodu vozidla na svou osobu vědom toho, že vozidlo má pozměněné VIN. Bylo pouze na žalobci, resp. jeho právní předchůdkyni, jejíhož představenstva byl žalobce členem, aby postupovali při nabytí vozidla s náležitou péčí a obezřetnostní a aby se případně domáhali svých nároků vůči svým právním předchůdcům prostředky soukromého práva. Za této situace nemůže být dotčení žalobce v jeho právech důvodem pro nenařízení obnovy řízení dle § 100 odst. 5 ve spojení s § 94 odst. 4 a 5 správního řádu a pro nevydání nového rozhodnutí opačného obsahu dle § 102 odst. 7 správního řádu, a naopak musí převážit veřejný zájem na tom, aby byly respektovány zákonem stanovené podmínky provozování vozidel na pozemních komunikacích a aby identifikační číslo vozidla bylo jedinečným identifikátorem, jak správně poukázal žalovaný. Také nelze přehlédnout zájem provozovatele vozidla s řádným číslem VIN, aby jeho vozidlo mohlo být prostřednictvím tohoto údaje jednoznačně a nezaměnitelně identifikováno. Pro větší zřetelnost posuzování nastolené otázky soud doplňuje, že ochrana práv nabytých v dobré víře (§ 94 odst. 4 a 5 a § 102 odst. 7 správního řádu) se týká pouze těch práv, která byla založena rozhodnutím, jež má být nahrazeno rozhodnutím vydaným v obnoveném řízení. Dané rozhodnutí se týká obnovy čísla VIN a jak soud výše uvedl, ve vztahu k tomuto údaji nemohl být žalobce v dobré víře. Dobrá víra související s nabytím vlastnického práva k odcizenému vozidlu od nevlastníka nikterak nesouvisí s tímto správním řízením, a proto se v něm žalobce nemůže dovolávat své dobré víry v to, že vozidlo nabyl (vlastnicky) od oprávněné osoby. Jestliže žalobce namítá, že není schopen opatřit si původní či náhradní registrační doklady v zemi původu potřebné pro obnovení původního čísla VIN, není tato skutečnost významná. Je navíc třeba poznamenat, že žalobce ani neuvedl a nedoložil žádné konkrétní okolnosti, které by svědčily o nemožnosti potřebné doklady opatřit. I kdyby skutečně nebylo v možnostech žalobce opatřit si doklady nezbytné pro obnovení původního čísla VIN, takže by v důsledku zamítnutí žádosti společnosti B. a. s. ze dne 19. 9. 2011 skutečně nastal stav, že by žalobcovo vozidlo nemělo úředně přiděleno žádné číslo VIN, nejde o aspekt, který by měly správní orgány brát v úvahu při rozhodování o žádosti ze dne 19. 9. 2011. Otázka v tomto řízení totiž zní, zda žalobcovo vozidlo oprávněně užívá VIN (o obnovení tohoto čísla VIN bylo požádáno), přičemž v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že tomu tak není. Bude-li konečným důsledkem napadeného rozhodnutí, že žalobce nebude smět vozidlo provozovat, nejde o stav, který by se příčil veřejnému právu. Žalobce bude moci uplatnit náhradu tímto vzniklé újmy po svých právních předchůdcích.

K námitce žalobce, že ho správní orgány měly předem upozornit, že vozidlo může být provozováno pouze s původním VIN kódem, se kterým bylo dle odborného zkoumání vyrobeno, že každé provozované vozidlo musí být tímto VIN kódem vybaveno a že případná obnova VIN kódu měla být pouze v jeho původní podobě, konstatuje soud následující. Ze zákona o podmínkách provozu vozidel ani z jiného právního předpisu nevyplývá povinnost správních orgánů žalobce o těchto skutečnostech informovat. V tomto případě nelze tuto povinnost vyvodit ani ze základních zásad činnosti správních orgánů upravených v § 2 - § 8 správního řádu. Na tuto situaci nelze vztáhnout ani § 4 odst. 1 správního řádu, ve kterém je upravena povinnost správních orgánů vycházet vstříc dotčeným osobám. Ze správního spisu totiž nevyplývá, že by se žalobce na tyto skutečnosti správních orgánů dotazoval. Po správních orgánech nelze požadovat, aby spontánně poučovaly účastníky řízení o podmínkách, které musí vozidlo splňovat, aby jej bylo možné provozovat na pozemních komunikacích. Skutečnost, že vozidlo není technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, vyplývá z § 37 písm. d) zákona o podmínkách provozu vozidel, tedy z veřejně dostupného zdroje. Žalobce si tedy tuto skutečnost mohl zjistit, případně se na to dotázat správních orgánů, což neučinil. Navíc lze dojít k závěru, že žalobce o skutečnosti, že každé vozidlo musí být vybaveno VIN kódem, věděl, protože jeho právní předchůdkyně, u níž byl žalobce členem představenstva, zahájila podáním své žádosti řízení o přidělení (obnovení) VIN kódu, a to zjevně za účelem, aby mohla vozidlo provozovat na pozemních komunikacích. Navíc vzhledem k tomu, že správní řízení bylo zahájeno na základě žádosti právní předchůdkyně žalobce, jsou na něj kladeny zvýšené požadavky na jeho procesní aktivitu a zjišťování si potřebných informací a shromažďování potřebných dokumentů. Není povinností správních orgánů tuto procesní aktivitu žalobce nahrazovat. Soud uzavírá, že i kdyby byl správní orgán povinen poučit právní předchůdkyni žalobce ještě před podáním žádosti o obnovení VIN o tom, že lze obnovit pouze původní VIN (z výroby), nikoliv VIN padělaný, nic by to nezměnilo na zákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť žádost, k níž se přezkoumávané rozhodnutí vztahuje, se týká obnovení padělaného (pozměněného) VIN, a proto jí nelze za žádných okolností vyhovět. Žalobní bod není důvodný.

V dalším žalobním bodu žalobce namítl, že došlo k porušení jeho procesního práva obsaženého v § 36 odst. 3 správního řádu tím, že žalovaný nevzal v potaz jeho podání učiněné ve lhůtě, kterou mu žalovaný stanovil. K tomu soud uvádí, že žalovaný v reakci na odvolací námitku, kterou žalobce poukázal na vadu řízení před správním orgánem I. stupně spočívající v tom, že žalobci nebylo před vydáním rozhodnutí oznámeno ukončení shromažďování podkladů a umožněno, aby se k nim vyjádřil, poučil žalobce o jeho právech dle § 36 odst. 3 správního řádu a umožnil mu uplatnit je do 5. 3. 2015 12:00 hodin. Žalobce v návaznosti na to nahlížel do správního spisu a dne 5. 3. 2015 v 11:42 hod. doručil žalovanému podání, v němž se k podkladům pro vydání rozhodnutí nevyjádřil, pouze navrhl přerušit řízení z důvodu podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci nařízení obnovy řízení. Žalovaný vydal rozhodnutí dne 9. 3. 2015, kdy jej předal k přepravě prostřednictvím systému datových schránek (viz připojené doručenky a datum uvedené na samotném rozhodnutí). Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s návrhem na přerušení řízení nevypořádal.

Žalovaný svým postupem v odvolacím řízení skutečně odstranil vadu řízení před správním orgánem I. stupně, umožnil žalobci, aby se před vydáním konečného rozhodnutí ve věci (rozhodnutí o odvolání) vyjádřil k podkladům rozhodnutí. Umožnil mu tak realizovat procesní právo dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce však tohoto práva nevyužil, jeho elektronické podání ze dne 5. 3. 2015 nelze vzhledem k jeho obsahu označit za vyjádření k podkladům rozhodnutí. Žalobce v něm vůbec nehodnotil shromážděné podklady pro vydání rozhodnutí ani nenavrhl provedení dalších důkazů. Tím, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nezabýval obsahem podání ze dne 5. 3. 2015, neporušil žalobcovo právo dle § 36 odst. 3 správního řádu (právo vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí a navrhnout jejich doplnění).

Žalobce svým podáním ze dne 5. 3. 2015 pouze navrhl přerušit řízení. Nepochybně bylo vhodné, aby žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč tomuto návrhu nevyhověl, rozhodnutí však nelze z tohoto důvodu považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné tehdy, pokud by se žalovaný nezabýval odvolací námitkou, žalobcovým hodnocením shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí nebo návrhem na provedení důkazu. Nelze ho však považovat za nepřezkoumatelné z důvodu, že se žalovaný nevyjádřil k žalobcovu návrhu na přerušení řízení, neboť takový návrh se netýká skutkového stavu věci ani jeho právního posouzení, nýbrž ryze postupu správního orgánu v řízení. Tuto otázku je tedy třeba hodnotit z toho pohledu, zda žalovaný tím, že o odvolání rozhodl, namísto aby řízení přerušil, jak navrhl žalobce, zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Vada řízení, která nemohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, není důvodem pro zrušení správního rozhodnutí [srov. § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a např. rozsudky NSS ze dne 4. 6. 2003, čj. 6 A 12/2001 - 51, nebo ze dne 18. 3. 2004, čj. 6 A 51/2001 - 30, nebo čj. 1 As 157/2012 – 40]. Žalobce navrhl přerušit řízení z důvodu probíhajícího soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí o nařízení obnovy řízení. Předpokladem zákonnosti rozhodnutí vydaného v novém řízení dle § 102 správního řádu je, že byla pravomocně nařízena obnova řízení. Tato podmínka byla v době rozhodování správního orgánu I. stupně i žalovaného splněna. Podání žaloby proti rozhodnutí o nařízení obnovy řízení nemělo odkladný účinek, takže právní moc tím nebyla dotčena. Řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí je řízením přezkumným, nejde tedy o řízení, jehož předmětem by byla předběžná otázka významná pro rozhodnutí o žádosti společnosti B. a. s. ze dne 19. 9. 2011. Toto řízení proto neopodstatňuje přerušení řízení dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Soud tedy uzavírá, že žalovaný neporušil procesní předpisy tím, že řízení nepřerušil. Žalobní bod není důvodný.

Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení

Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádný žalobní bod důvodným a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a odst. 7 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaný uplatnil nárok na náhradu nákladů s odvoláním na nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13. Tento nárok však soud žalovanému nepřiznal, neboť mu nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti, které jsou hrazeny z veřejných rozpočtů, v čemž je třeba spatřovat důvod zvláštního zřetele hodný ve smyslu § 60 odst. 7 s. ř. s. Lze odkázat na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 – 47, v němž se mimo jiné uvádí: „s výkonem působnosti jednotlivých správních orgánů je nerozlučně spojena též povinnost tuto činnost obhájit u nezávislého soudu, povolaného na základě příkazu ústavodárce k ochraně práv jednotlivců (srov. čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Náklady takto vzniklé při této standardní činnosti správních orgánů jsou stejně jako veškeré náklady na fungování veřejné správy hrazeny z veřejných rozpočtů, tj. z výtěžku daní a poplatků hrazených všemi občany na základě zákona.“ K odkazu žalovaného na výše uvedený nález Ústavního soudu soud konstatuje, že odlišné zacházení s žalovaným správním orgánem ve vztahu k žalobci ohledně náhrady nákladů nelze považovat za nepřípustné, neboť se nejedná o účastníky ve srovnatelné situaci, jak vysvětlil Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 12. ledna 2017

JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D., v. r.

předseda senátu

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru