Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

47 A 11/2015 - 56Usnesení KSPH ze dne 16.12.2016

Prejudikatura
8 As 47/2005 - 86

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 47 A 11/2015 - 56

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobkyně: I. M., bytem x, zastoupena JUDr. Jiřím Rubkem, advokátem se sídlem Sukova 1307, Říčany u Prahy, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 11, Praha, za účasti osob zúčastněných na řízení: a) D. B., b) M. B., oba bytem x, c) J. H., d) V. H., oba bytem x, e) P. M., bytem K M. 149, T., f) J. N., bytem x, g) K. Ř., bytem x, h) Ing. J. Š., bytem x, T., a i) Ing. V. R., bytem x, všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Rubkem, advokátem se sídlem Sukova 1307, Říčany, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. SZ 070378/2015/KUSK REG/PZ, č. j. 077814/2015/KUSK,

takto:

I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. IV. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a osob zúčastněných na řízení a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Říčany, stavebního úřadu (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 0067833/2010/Vo, č. j. 11205/2015-MURI/OSÚ/00496 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta dle § 24 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku anebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“) žádost V. J. (dále také jen „vyvlastnitelka“) o vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemenu průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. x v k. ú. Tehovec pro pozemky parc. č. x, v k. ú. Tehovec.

Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť před vydáním prvostupňového rozhodnutí jí byla upřena možnost seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný též nerozhodl o povinnosti vyvlastnitelky nahradit škodu a jinou újmu vyvlastňovaným, když zaměnil povinnost stanovenou vyvlastniteli v § 24 odst. 1 věta třetí zákona o vyvlastnění s náhradou za vyvlastnění dle § 24 odst. 2 tohoto zákona. Dále uvedla, že prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 15. 7. 2008 žádost vyvlastnitelky zamítl, přičemž před vydáním tohoto rozhodnutí vyčíslily žalobkyně a osoby

2

zúčastněné na řízení (dále také jen „vyvlastňovaní“) škodu a jinou újmu, která jim s podáním žádosti vyvlastnitelky vznikla, a přesto prvostupňový správní orgán v tomto rozhodnutí o povinnosti vyvlastnitelky nahradit tuto škodu a jinou újmu nerozhodl. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 2. 2009 zrušil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 15. 7. 2008 a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Spis byl vrácen prvostupňovému správnímu orgánu v pátek 27. 2. 2015. Prvostupňový správní orgán rozhodl ve věci rozhodnutím ze dne 2. 3. 2015. Žalobkyně tedy neměla možnost z vlastní iniciativy před vydáním rozhodnutí aktualizovat podklady pro rozhodnutí o nákladech, které jí vznikly za dobu od 15. 7. 2008 a k věci se vyjádřit. Zřejmě proto neobsahovalo prvostupňové rozhodnutí výrok o povinnosti vyvlastnitelky nahradit vyvlastňovaným škodu a jinou újmu dle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a nad jeho rámec uvedl, že žalobkyně byla před vydáním rozhodnutí seznámena se všemi podklady pro rozhodnutí. V rozhodnutí, jímž zrušil usnesení prvostupňového správního orgánu o přerušení řízení, podal jasné vysvětlení, že tímto svým rozhodnutím nezastavuje řízení ve věci, ale pouze řízení odvolací. Žalobkyně měla dostatek času k nahlížení do spisu či k doplnění podkladů rozhodnutí. Žalobkyně však požadavek na aktualizaci svého požadavku na vyplacení peněz za škodu či újmu nevznesla. Žalovaný dále upozornil, že vyvlastňovací řízení nevyžaduje právní zastoupení, po žalobkyni nebyly v průběhu řízení ani požadovány právně složité úkony. Dále žalovaný poukázal na skutečnost, že vyvlastnitelka sice podala žádost, v průběhu řízení ovšem nebyla aktivní. Již proti prvnímu zamítavému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně neustálými odvoláními, pobídkami a námitkami udržovala běh řízení, o které možná ani vyvlastnitelka neměla již zájem. Žalovaný má za to, že žalobkyně v průběhu řízení neustále měnila názor. Vyvlastňovaným v průběhu řízení nevznikla žádná škoda, nebylo jim upřeno žádné právo, ani nemuseli činit žádné kroky, na které by byli nuceni vynaložit jakékoliv finanční prostředky. Výše požadované náhrady škody koresponduje s výší výdajů vyvlastňovaných za právní zastoupení, které nebylo ze zákona povinné a bylo svobodným rozhodnutím těchto osob. Žalovaný poukázal na ustanovení § 79 odst. 3 správního řádu, podle kterého nese správní orgán, dotčený orgán a účastník své náklady. Podmínky uvedené v § 24 zákona o vyvlastnění nenastaly. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Žalobkyně v replice konstatovala, že žalovaný zaměňuje právo seznámit se s podklady a právo se k podkladům vyjádřit. Žalobkyni nebyla poskytnuta možnost se k podkladům vyjádřit. Takové vyjádření by zahrnovalo aktualizaci nákladů vyvlastňovaných, do kterých by bylo nutné zahrnout i náklady související s podáním odvolání proti rozhodnutí o přerušení vyvlastňovacího řízení, které nebylo možné zohlednit před vydáním meritorního rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Dále uvedla, že zákon o vyvlastnění je lex specialis vůči správnímu řádu. Nelze tedy ve vztahu k náhradě nákladů argumentovat ustanoveními správního řádu, pokud § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění obsahuje zvláštní ustanovení o náhradě škody a jiné újmy. Žadatelka byla po celou dobu správního řízení zastoupena několika právními zástupci, kteří ji aktivně zastupovali a prosazovali její domnělé právo na omezení vlastnických práv vyvlastňovaných zřízením věcného břemene a odmítali dohodu, kterou jí vyvlastňovaní nabízeli.

3

Žalovaný ve vyjádření k replice uvedl, že je zcela zjevné, že jediným cílem žaloby je snaha žalobkyně o vymožení úhrady nákladů za její právní zastoupení ve vyvlastňovacím řízení. Upozornil, že jedním zástupcem bylo zastoupeno 9 účastníků správního řízení. Od posledního vyjádření žalobkyně nebyly podklady pro rozhodnutí měněny, kromě rozhodnutí, která byla žalobkyni dosílána. Řízení bylo sice přerušováno, ale konkrétní podklady pro rozhodnutí byly konstantní a prvním a jediným rozhodnutím je právě rozhodnutí napadené touto žalobou. V řízení tedy byly doloženy podklady, se kterými se žalobkyně před vydáním rozhodnutí seznámila a ke kterým se kdykoliv před vydáním rozhodnutí mohla vyjádřit, což učinila. Z rozhodnutí žalovaného, která se vztahovala ke zrušení usnesení o přerušení řízení a v nichž byl vyjádřen příkaz žalovaného prvoinstančnímu správnímu orgánu k neprodlenému rozhodnutí ve věci, bylo zcela zřejmé, že rozhodnutí o vyvlastnění je těsně před vydáním. Žalobkyně se přesto nesnažila vyjádřit k podkladům. Obě rozhodnutí žalovaného vztahující se k přerušení řízení považovala žalobkyně za rozhodnutí o zastavení vyvlastňovacího řízení a podala proti nim žalobu ke zdejšímu soudu a současně podnět k přezkumu k Ministerstvu pro místní rozvoj. Žalovaný zopakoval, že žalobkyně neprokázala, že by jí v souvislosti s vyvlastňovacím řízením vznikla jakákoli škoda, kromě povinnosti uhradit svému zástupci částku za zastoupení. Nechat se zastoupit bylo svobodným a soukromým rozhodnutím žalobkyně, není vyžadováno jakýmkoli právním předpisem.

Soud nahlédnutím do veřejně přístupné aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí (dostupné na veřejně přístupné internetové stránce http://nahlizenidokn.cuzk.cz) zjistil, že vlastníkem pozemků parc. č. x a x v k. ú. Tehovec je od 22. 12. 2015 společnost Českomoravská pozemková, s.r.o., nikoli již vyvlastnitelka. Soud z důvodu změny vlastnictví pozemků a s tím spojeného nástupnictví do všech práv a povinností vyzval současného vlastníka předmětných pozemků, zda hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Ve lhůtě poskytnuté soudem se současný vlastník pozemků k uvedené výzvě nevyjádřil.

Soud z předloženého správního spisu zjistil následující skutečnosti:

Vyvlastnitelka podala dne 31. 10. 2006 žádost o vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemenu průchodu a průjezdu k pozemkům shora uvedeným a navrhla náhradu za vyvlastnění ve výši celkem 60.000,- Kč. Vyvlastňovací řízení bylo dvakrát přerušeno, nejprve z důvodu absence náležitostí žádosti, poté z důvodu řízení o předběžné otázce [řízení vedeného u Okresního soudu Praha - východ o určení vlastnického práva mj. k pozemku parc. č. x v k.ú. Tehovec, v němž byla žalobkyní vyvlastnitelka a žalovanými osoby zúčastněné na řízení c) a d)]. Rozhodnutím ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 4288/69632/2007/Vo, č. j. 4288/69632/2007/Vo, byla žádost vyvlastnitelky dle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítnuta s odůvodněním, že vyvlastnitelka se sama prodejem svých pozemků podél komunikace na pozemku parc. č. x v k.ú. Tehovec a nezajištěním přístupu a příjezdu ke svým pozemkům parc. č. x a x v k.ú. Tehovec dostala do pozice, ve které hledá řešení omezením práva současných vlastníků pozemku parc. č. x v k.ú. Tehovec. Pro stavbu komunikace na pozemku parc. č. x v k.ú. Tehovec se vede kolaudační řízení, přičemž po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí bude dosaženo účelu rovnocenného vyvlastnění. Uvedené rozhodnutí neobsahuje výrok dle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění ani o náhradě škody a jiné újmy. Proti tomuto rozhodnutí podala vyvlastnitelka odvolání. K němu se vyvlastňovaní

4

vyjádřili tak, že rozhodnutí považují za věcně správné a navrhli, aby výrok o zamítnutí žádosti byl žalovaným potvrzen. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. SZ 014100/2009/KUSK ORR/AB, č. j. 016528/2009/KUSK, rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 15. 7. 2008 zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku odůvodnění a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že dosud neukončené kolaudační řízení je důvodem pro přerušení vyvlastňovacího řízení. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2009 bylo doručeno žalobkyni až dne 2. 11. 2010.

V písemnosti doručené prvostupňovému správnímu orgánu dne 10. 12. 2010 setrvala vyvlastnitelka na své žádosti o vyvlastnění. Písemností ze dne 17. 1. 2011 vyvlastňovaní upozornili na skutečnost, že dne 13. 5. 2010 žádali o sdělení, v jakém stavu se nachází vyvlastňovací řízení a kdy lze očekávat rozhodnutí ve věci. Vyvlastňovaní nesouhlasí s přerušením řízení z důvodu probíhajícího kolaudačního řízení. Předmětná komunikace je veřejným prostranstvím, nikdo tedy není omezen v jejím běžném užívání za předpokladu, že bude respektován technicko-stavební charakter komunikace, zejména nebude komunikace poškozována např. nadměrným provozem. Proto navrhli žádost vyvlastnitelky zamítnout pro nedostatek veřejného zájmu. Dále navrhli, aby do výroku rozhodnutí byla zařazena povinnost vyvlastnitelky nahradit vyvlastňovaným škodu a jinou újmu, která jim vznikla v souvislosti s podáním žádosti, přičemž škodu v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) vyčíslili v počtu 15 úkonů po 2.100,- Kč za úkon ve prospěch 9 zmocnitelů (tj. vyvlastňovaných), a to za sníženou sazbu o 20%, tj. 25.200,- Kč každému ze zmocnitelů, celkem 226.800,- Kč a režijní paušál ve výši 300 Kč za úkon a osobu, tj. 40.500,-Kč a DPH ve výši 53.460,- Kč, celkem tedy 320.760,- Kč.

Prvostupňový správní orgán pokračoval v řízení a po ústním jednání konaném dne 24. 2. 2011 usnesením ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 0067833/2010/Vo, č. j. 17396/2011-MUR/OSÚ/00410, vyvlastňovací řízení přerušil až do doby pravomocného skončení řízení o shora uvedené občanskoprávní žalobě. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. Žalovaný uvedené usnesení rozhodnutím ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. SZ 171402/2011/KUSK REG/PZ, č. j. 178121/2011/KUSK, potvrdil a odvolání zamítl.

Na základě dotazu prvostupňového správního orgánu ze dne 24. 3. 2014 bylo od účastníků vyvlastňovacího řízení zjištěno, že řízení o předběžné otázce (vedené u Okresního soudu Praha – východ) bylo skončeno usnesením ze dne 31. 5. 2013, č. j. 9 C 95/2010-62, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2013, jímž bylo řízení zastaveno, neboť žalobkyně (vyvlastnitelka) vzala žalobu zpět. Prvostupňový správní orgán pokračoval v řízení nařízením jednání na den 24. 6. 2014. V písemnosti oznamující datum ústního jednání uvedl, že účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko a mohou se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům rozhodnutí, popřípadě navrhnout jejich doplnění. Současně účastníky poučil dle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění o tom, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání a že k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. Při ústním jednání, jež proběhlo za přítomnosti zástupce vyvlastňovaných, vyslovil prvostupňový správní orgán názor o nutnosti přerušení řízení z důvodu dosud neukončeného kolaudačního řízení komunikace na pozemku

5

parc. č. x v k.ú. Tehovec, což také učinil usnesením ze dne 1. 9. 2014, sp. zn. 0067833/2010/Vo, č. j. 118050/2014-MURI/OSÚ/00496; řízení přerušil do doby skončení předmětného kolaudačního řízení, nejdéle však do 31. 12. 2015. Proti usnesení o přerušení řízení podala žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení odvolání, ve kterém namítly, že předmětný vyvlastňovaný pozemek je veřejně přístupnou účelovou komunikací a vyvlastnitelce tak nikdo nebrání ho užívat, proto přerušení řízení nepovažují za důvodné. Odvolatelé též uvedli, že lze ve věci vydat rozhodnutí, žádost vyvlastnitelky zamítnout a rozhodnout o nákladech řízení ve smyslu § 23 odst. 4 s odkazem na § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění.

Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. 0067833/2010/Vo, č. j. 125670/2014-MURI/OSÚ/00496, byla opravena zřejmá nesprávnost ve výrokové části usnesení o přerušení řízení tak, že slova „podle § 64 odst. 1c) zákona o vyvlastnění“ byla nahrazena slovy „podle § 64 odst.1 c) zákona č. 500/2006 Sb., správní řád“.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. SZ 160894/2014/KUSK REG/PZ, č. j. 170207/2014/KUSK, usnesení o přerušení řízení ze dne 1. 9. 2004 dle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil a řízení zastavil, přičemž v odůvodnění uvedl, že nezkolaudovaná stavba komunikace, která je umístěna na vyvlastňovaném pozemku, slouží jako příjezd pro rodinné domy, u kterých již byl vydán souhlas s jejich užíváním. Je tedy zřejmé, že skutečnost, že komunikace není zkolaudovaná, nebyla překážkou souhlasu s řádným užíváním přilehlých rodinných domů, které žádný jiný přístup nemají. Proto žalovaný považoval usnesení o přerušení řízení za nedůvodné a požadoval (ve shodě s názorem žalobkyně a osob zúčastněných na řízení) neprodlené vydání rozhodnutí ve věci.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. SZ 170606/2014/KUSK REG/PZ, č. j. 171187/2014/KUSK, na základě odvolání žalobkyně a osob zúčastněných na řízení dle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil opravné rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 20. 10. 2014 a řízení zastavil, přičemž v odůvodnění uvedl, že zřejmá nesprávnost ve výroku usnesení má být provedena opravným usnesením, nikoli opravným rozhodnutím. Dále v odůvodnění uvedl, že odvoláním napadené opravné rozhodnutí ze dne 20. 10. 2014 ruší a odvolací řízení zastavuje.

Proti rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 12. 2014 a ze dne 18. 12. 2014 vztahujících se k přerušení řízení podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu, která byla samostatně vedena pod sp. zn. 47 A 1/2015. Usnesením ze dne 7. 12. 2016, č. j. 47 A 1/2015 – 53, byla žaloba odmítnuta.

Prvostupňový správní orgán rozhodnutím ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 0067833/2010/Vo, č. j. 11205/2015-MURI/OSÚ/00496, žádost vyvlastnitelky dle § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítl s odůvodněním, že předmětný pozemek je veřejně přístupnou komunikací a vyvlastnitelce nikdo nebrání v jeho užívání. Uvedl také, že dne 27. 2. 2015 mu byl žalovaným vrácen spisový materiál.

Proti rozhodnutí podaly žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení odvolání, v němž namítly, že prvostupňový správní orgán měl v rozhodnutí uvést i výrok dle § 24 odst. 1 věty třetí zákona o vyvlastnění o povinnosti vyvlastnitelky nahradit vyvlastňovaným škodu nebo

6

jinou újmu nebo výrok, že rozhodnutí o náhradě škody bude vydáno samostatně. Pro tento účel si však prvostupňový správní orgán měl vyžádat od zástupce vyvlastňovaných podklady, neboť uplatnění nároku vyvlastňovaných učiněné v předchozích fázích řízení nezahrnuje náklady, které vznikly vyvlastňovaným v době od 20. 2. 2009, kdy bylo vydáno první meritorní rozhodnutí ve věci, které bylo poté zrušeno žalovaným. Vyvlastňovaným bylo upřeno právo seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim dle § 36 odst. 3 správního řádu. Správní spis byl prvostupňovému správnímu orgánu vrácen v pátek 27. 2. 2015 a rozhodnutí bylo vydáno v pondělí 2. 3. 2015. Vyvlastňovaní tedy neměli před vydáním rozhodnutí žádnou možnost se ani z vlastní iniciativy seznámit s podklady pro rozhodnutí a aktualizovat je. Vyvlastňovaným nebylo v řízení na prvním stupni umožněno učinit určitý úkon, proto dle § 82 odst. 4 správního řádu uplatnili v rámci odvolání právo na náhradu škody a jiné újmy, kterou také vyčíslili. Poukázali rovněž na stav právní nejistoty, když rozhodnutími žalovaného ze dne 16. 12. 2014 a ze dne 18. 12. 2014 bylo řízení zastaveno. Vyvlastňovaní podali podnět k přezkumu obou uvedených rozhodnutí o zastavení řízení k Ministerstvu pro místní rozvoj a rovněž žalobu ke zdejšímu soudu. Pro případ, že by žalovaný nepovažoval námitky za důvodné, požadovali, aby „příslušný správní orgán rozhodl, že vyvlastnitelka je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí o zamítnutí její žádosti osobám zúčastněným na řízení a) až i) každému částku 66.792,- Kč a osobě zúčastněné na řízení j) částku 11.132,- Kč.“.

Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 2. 3. 2015 potvrdil. V odůvodnění uvedl, že všichni účastníci řízení se mohli se všemi podklady pro rozhodnutí seznámit při ústním jednání dne 24. 6. 2014. Žádné další podklady nebyly do spisového materiálu doplněny. V řízení nebylo prokázáno, že by byly splněny podmínky pro vyvlastnění, žádost byla v souladu s § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítnuta, proto nemohlo být postupováno dle § 24 odst. 2 ani dle § 23 odst. 4 tohoto zákona, dle kterého se řízení o vyvlastnění zastavuje pro zpětvzetí žádosti vyvlastnitelem tak, jak požadovali vyvlastňovaní. Dále upozornil, že povinnost zastoupení ve vyvlastňovacím řízení zákonem uložena není a v příkladmém výčtu v § 10 a § 12 zákona o vyvlastnění nejsou náklady na zastoupení uvedeny.

Rozhodnutí žalovaného bylo doručeno žalobkyni dne 9. 6. 2015, žaloba byla doručena soudu dne 23. 6. 2015. Lze tak konstatovat, že žaloba je včasná [srov. ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].

Soud nejprve posoudil otázku zásahu do právní sféry žalobkyně vydáním rozhodnutí žalovaného. V této souvislosti považuje za vhodné zmínit koncept dotčení právní sféry vymezený např. v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42: „Ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze interpretovat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace je dána pro všechny případy, kdy se úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, dotýká právní sféry právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se - podle tvrzení žalobce v žalobě - negativně projevil v jeho právní sféře.“

7

a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86: „Aktivní žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) bude dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo.“.

Pro posouzení věci (tj. zásahu do právní sféry žalobkyně) jsou relevantní následující ustanovení zákona o vyvlastnění:

Dle § 24 odst. 1: „Nebude-li v řízení prokázáno, že jsou splněny podmínky pro vyvlastnění, vyvlastňovací úřad žádost vyvlastnitele zamítne. Je-li předmětem vyvlastnění nemovitost zapsaná v katastru nemovitostí, vyvlastňovací úřad oznámí zamítnutí žádosti katastrálnímu úřadu ke zrušení poznámky bezodkladně po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vyvlastnění. Ustanovení § 23 odst. 4 o povinnosti vyvlastnitele nahradit vyvlastňovanému škodu nebo jinou újmu, která mu vznikla v souvislosti s podáním žádosti, se použije obdobně.“

Dle § 23 odst. 4: „Zastaví-li vyvlastňovací úřad vyvlastňovací řízení z důvodu zpětvzetí žádosti, je vyvlastnitel povinen nahradit vyvlastňovanému škodu a jinou újmu, která mu vznikla v souvislosti s podáním žádosti, ledaže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak.“

Žalobkyně namítá absenci výroku o povinnosti vyvlastnitelky nahradit vyvlastňovaným škodu nebo jinou újmu, která jim vznikla v souvislosti s podáním žádosti. V prvostupňovém rozhodnutí takový výrok zcela chyběl. V odvolání žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení požadovaly takový výrok doplnit a vyčíslily škodu žalobkyně a každé osoby zúčastněné na řízení. Právě v tom spatřuje žalobkyně dotčení své právní sféry a od toho odvíjí svoji žalobní legitimaci.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí k tomuto požadavku zcela nepřiléhavě uvedl, že žádost byla v souladu s § 24 odst. 1 zákona o vyvlastnění zamítnuta, proto nemohlo být postupováno dle § 24 odst. 2, ani dle § 23 odst. 4 tohoto zákona, dle kterého se řízení o vyvlastnění zastavuje pro zpětvzetí žádosti vyvlastnitelem.

Soud v projednávané věci konstatuje, že ustanovení § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění neposkytuje kompetenci vyvlastňovacímu úřadu k rozhodování o náhradě škody nebo jiné újmy. Tímto ustanovením je založen pouze nárok na náhradu škody nebo jiné újmy (…vyvlastnitel je povinen nahradit…), který je (v případě, že vyvlastnitel dobrovolně uvedené neuhradí) uplatnitelný v občanskoprávním řízení. Vypořádání nároku na náhradu škody nebo jiné újmy není součástí předmětu vyvlastňovacího řízení.

I v případě, že vyvlastňovaní (včetně žalobkyně) uplatnili nárok na náhradu škody nebo jiné újmy v průběhu správního řízení, nejsou absencí výroku o náhradě škody nebo jiné újmy v rozhodnutí nijak dotčeni ve své právní sféře. S žádostí o přiznání náhrady škody nebo jiné újmy musí být naloženo v souladu se správním řádem, nikoliv však v rámci probíhajícího vyvlastňovacího řízení

Žalobní legitimace proti rozhodnutí správního orgánu svědčí jen těm účastníkům správního řízení, jejichž právní sféra mohla být rozhodnutím negativně dotčena. Žalobkyni rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu prospívá, nezkracuje ji na hmotných právech

8

Jiné zkrácení na svých právech než absencí výroku o náhradě škody nebo jiné újmy žalobkyně netvrdí. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že s ohledem na chybějící relevantní tvrzení žalobkyně o dotčenosti její právní sféry, je možné jednoznačně konstatovat, že k zásahu do její právní sféry rozhodnutími správních orgánů dojít nemohlo.

Vzhledem k tomu, že soud shledal nedostatek aktivní procesní legitimace žalobkyně, žalobu dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl jakožto podanou osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Pouze jako obiter dictum soud k námitce, že správní orgán upřel žalobkyni a osobám zúčastněným na řízení právo vyjádřit se k podkladům dle § 36 odst. 3 správního řádu, uvádí, že jí nemůže přisvědčit, neboť od ústního jednání konaného dne 24. 6. 2015 do spisu nepřibyly žádné nové podklady. Žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení (navzdory tomu, že nevěděly, kdy bude rozhodnutí ve věci vydáno) měly možnost se ke všem pokladům vyjádřit, nadto i po výše zmíněném ústním jednání činily další úkony – např. podaly odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení. Koncentrace řízení upravená v § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění se vztahuje pouze k námitkám proti vyvlastnění a důkazům k jejich prokázání. Žalobkyně v žalobě i v průběhu správního řízení nebrojila proti výroku rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vyvlastnění, domáhala se pouze výroku o náhradě škody a jiné újmy, k jehož vydání ovšem nemá vyvlastňovací úřad kompetenci. Soud zdůrazňuje, že k založení žalobní legitimace nepostačuje samotné tvrzení žalobkyně, že byla porušena její procesní práva v řízení, jestliže z žaloby zjevně plyne, že proti správnosti výroku rozhodnutí nemá žalobkyně výhrad. Soud poskytuje ochranu procesním právům žalobce, jen pokud v důsledku jejich porušení mohlo být zasaženo do jeho hmotněprávní sféry.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Vzhledem k tomu, že návrh byl před zahájením prvního jednání odmítnut, postupoval soud současně podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož soud za těchto okolností vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Žalobkyni se tedy vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč.

Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud jim v tomto řízení neuložil žádnou povinnost (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

9

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Bude-li soudní poplatek zaplacen dříve než usnesení nabude právní moci, soud toto usnesení zruší (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).

V Praze dne 16. prosince 2016

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru