Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

47 A 10/2012 - 136Rozsudek KSPH ze dne 29.08.2014

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
5 As 155/2014

přidejte vlastní popisek


Číslo jednací: 47 A 10/2012 - 136

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce J. P., Dr. EUR Ing., bytem L. 1679/25, P. 4, zastoupeného JUDr. Filipem Horákem, advokátem se sídlem Radnická 11, Brno, proti žalovanému Městskému úřadu Úvaly se sídlem Riegrova 897, Úvaly, zastoupeného JUDr. Přemyslem Hochmanem, advokátem se sídlem Na Florenci 1, Praha 1, o žalobě proti kolaudačnímu souhlasu žalovaného ze dne 8. 2. 2012, č. j. MEUV 1495/2012/STU,

takto:

I. Připouští se změna žaloby učiněná podáním ze dne 10. 9. 2013.

II. Souhlas Městského úřadu Úvaly, stavebního úřadu, ze dne 8. 2. 2012, č. j. MEUV 1495/2012 STU, s užíváním stavby: Novostavba rodinného domu, s vestavěnou garáží, včetně domovních částí přípojek IS, na pozemku parc. č. xx v katastrálním území Šestajovice u Prahy provedené podle stavebního povolení ze dne 19.5.2009, č. j. K/2635/09/SU/Vay, je nezákonný.

III. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před nezákonným zásahem tak, že žalovaný souhlas ze dne ze dne 8. 2. 2012, č. j. MEUV 1495/2012 STU, s užíváním stavby: Novostavba rodinného domu, s vestavěnou garáží, včetně domovních částí přípojek IS, na pozemku parc. č. xx v katastrálním území Šestajovice u Prahy provedené podle stavebního povolení ze dne 19. 5. 2009, č. j. K/2635/09/SU/Vay, zruší.

IV. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16.036 Kč, a to k rukám JUDr. Filipa Horáka, advokáta.

V. Žalobci se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 1.000 Kč. Uvedená částka bude žalobci vrácena z účtu Krajského soudu v Praze, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále též „krajský soud“ nebo „soud“) dne 5. 4. 2012 domáhal zrušení kolaudačního souhlasu č. j. MEUV 1495/2012/STU, vydaného dne 8. 2. 2012 žalovaným. Uvedl, že kolaudační souhlas je bez ohledu na úpravu obsaženou ve stavebním zákoně [zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“)] po materiální stránce správním rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví, neboť je způsobilý zkrátit žalobce na právech, protože se jím zakládají, ruší a závazně určují práva a povinnosti.

Namítl, že žalovaný vydal kolaudační souhlas bez souhlasu žalobce a na základě předcházejícího řízení, v němž byl žalobce jako neopomenutelný účastník stavebního řízení zkrácen na právech, neboť nedal souhlas se stavbou podzemní dešťové nádrže, jež je nepovolenou (černou) stavbou. Vytýká žalovanému, že v důsledku porušení svých povinností nezahájil správní řízení s realizátory nepovolené stavby nádrže, v důsledku čehož byl žalobce činěn trestně odpovědným z tragické události (smrti syna), ač se stavbou nemá nic společného, protože není stavebníkem, stavitelem, stavbyvedoucím ani investorem. Poukazuje na řadu pochybení stavitele, dodavatele stavebních prací a žalovaného a na trestní oznámení, která podal bezprostředně po tragické události na stavitele a výrobce jímky a dále na řadu stížností, které podal na žalovaného, jenž byl povinen zajistit soulad mezi schválenou projektovou dokumentací a realizovanou stavbou podle § 122 odst. 3 stavebního zákona, což neučinil a vydal kolaudační souhlas i přesto, že mu byla známa existence černé stavby. V doplnění žaloby ze dne 26. 4. 2012 pak uvedl, že o černé stavbě musel žalovaný vědět, neboť se opakovaně vyjadřoval Policii ČR v souvislosti s trestním oznámením žalobce a bylo proto jeho povinností informovat Policii ČR o této skutečnosti. Realizace černé stavby podle žalobce vyplývá i z žádosti stavebníka o změnu stavby před dokončením ze dne 27. 4. 2011, v níž se uvádí, že stavba byla realizována společností ORESTA spol. s r. o. v období březen až duben 2010. Ve správním spisu v době nahlédnutí žalobce nebyla obsažena žádost policie z 18. 1. 2011, č. j. KRPS-31776-22/TČ-2010-044571, byť je v něm obsažena odpověď na tuto žádost. Projektová dokumentace ke stavbě podzemní dešťové nádrže vznikla až po realizaci vlastní stavby. Žalobci tak není jasné, jak za těchto podmínek může být dodržen soulad mezi stavbou a projektovou dokumentací, a to zejména s ohledem na skutečnost, že jde o podzemní stavbu. Jde o hrubé porušení stavebního zákona. Nejprve vznikne projektová dokumentace, ta se schválí všemi účastníky stavebního řízení a poté se realizuje stavba, jež se posuzuje s ohledem na soulad se schválenou projektovou dokumentací. Opačný postup nedává smysl. Není mu známo ani to, kdo v budoucnu ponese odpovědnost za škodu na zdraví či majetku, která by případně nastala v souvislosti se stavbou podzemní nádrže. Jako spoluvlastník pozemku nemá žádnou nahlašovací povinnost vůči stavebnímu úřadu. Tato povinnost náleží stavebníkovi, staviteli atd. Svou nahlašovací povinnost bezpochyby splnil tím, že podal trestní oznámení na stavitele, výrobce jímky, apod. Vyrozumění žalovaného k žádosti o souhlas ke změně stavby před jejím dokončením ani v jednom případě nepřevzal. K podzemní nádrži neposkytl stavitel žádnou dokumentaci, původ nádrže, specifikaci skutečného provedení či zakázkový list. Podle sdělení Technického a zkušebního ústavu stavebního v Praze (dále jen „Ústav“), jež žalobce připojil k žalobě, není nádrž vůbec určena pro daný druh použití. Navíc lze pochybovat, že stavitel postavil podzemní dešťovou nádrž v souladu s projektovou dokumentací (žádná v té době neexistovala) a pokyny výrobce, neboť dochází k zaplňování nádrže až po okraj víka revizní šachty, ač podle bezpečnostních pokynů je zakázáno plnit nádrž nad maximální výšku hladiny v nádrži, která je stanovena spodní hranou přítokového a odtokového potrubí. Stavitel doposud na tuto reklamaci nereagoval a nikdy nedoložil tlakovou zkoušku k nádrži, ač to výrobce požaduje. Tvrzení stavitele, že nádrž odpovídá stavební dokumentaci rodinného domu, považuje za nevěrohodné. Nesmyslné je pak tvrzení stavbyvedoucího (před Okresním soudem Praha – východ), že nádrž byla osazena do části zahrady, kde se nepohybovaly nebo neměly pohybovat žádné osoby. Pokud se tam tedy i nadále pohybují osoby, znamená to jejich bezprostřední ohrožení na zdraví a životě. Tím, že se žalobce v souvislosti s tragickou událostí musel do nádrže ponořit, zjistil rozpor s tvrzením stavbyvedoucího, např. je jiným směrem orientované napojení potrubí. V úředním záznamu policie o jednání s experty Ústavu ze dne 3. 2. 2011, č. j. KRPS-31776-39/TČ-2010-011571 (rovněž připojeno k žalobě) je uvedeno, že „Z výsledku jednání vyplývá, že tyto plastové jímky a nádrže je nutno instalovat na základě projektu zpracovaného odborně způsobilou oprávněnou osobou. Pro instalaci každé konkrétní jímky je nutno zvážit spoustu aspektů, např. podloží, spodní vody, umístění jímky a s tím související řešení základové desky, obetonování nádrže, zakrytí dle místa instalace, atd.“ Ve správním spise není žádná zmínka o provedení geologického průzkumu či doložení statických výpočtů. V pokynech výrobce pro instalaci, obsluhu a údržbu podzemní nádrže je uvedeno „Způsob statického zajištění musí určit stavební odborník a musí být řešeno v rámci projektové dokumentace.“ V době realizace stavby nádrže však žádná projektová dokumentace neexistovala. Podzemní dešťovou nádrž je proto třeba považovat za obecné ohrožení, neboť se může kdykoli propadnout a nelze posoudit její soulad s žádnou technickou dokumentací.

Krajský soud usnesením ze dne 26. 10. 2012, č. j. 47 A 10/2012 – 40, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. a) a § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť podle judikatury Nejvyššího správního soudu je přípustnou ochranou žalobce (nikoli stavebníka, ale třetí osoby) žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, kterou však žalobce nepodal.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2013, č. j. 5 As 150/2012 – 50 (dále jen „zrušovací rozsudek“), zrušil usnesení krajského soudu s konstatováním, že soud sice správně uzavřel, že kolaudační souhlas není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., ale pochybil, pokud bez dalšího s ohledem na konkrétní okolnosti žalobu odmítl jako nepřípustnou, aniž by se zabýval tím, zda se podle obsahu jedná o žalobu proti nezákonnému zásahu.

Krajský soud v Praze v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu vyzval žalobce k upřesnění žaloby. Žalobce k výzvě soudu dne 10. 9. 2013 sdělil, že na žalobě, jejím obsahu a zejména tvrzených skutečnostech trvá, avšak s ohledem na závěry obsažené ve zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu navrhuje, aby v dalším řízení posuzoval podanou žalobu jako návrh podle § 82 a násl. s. ř. s. o ochraně proti nezákonnému zásahu správního orgánu. Po soudu tedy požaduje, aby po připuštění změny petitu rozhodl tak, že: „I. Vydání kolaudačního souhlasu č. j. MEUV 1495/2012/STU, vydaného dne 8. 2. 2012 Městským úřadem Úvaly, Stavební úřad, sídlem Riegrova 897, 250 82 Úvaly, je nezákonné. II. Kolaudační souhlas č. j. MEUV 1495/2012/STU, vydaný dne 8. 2. 2012 Městským úřadem Úvaly, Stavební úřad, sídlem Riegrova 897, 250 82 Úvaly, je nezákonný. III. Žalovaný je povinen obnovit stav před vydáním kolaudačního souhlasu č. j. MEUV 1495/2012/STU, vydaného dne 8. 2. 2012 Městským úřadem Úvaly, Stavební úřad, sídlem Riegrova 897, 250 82 Úvaly, a to tak, že jej zruší.“ Současně navrhl zavázat žalovaného povinností uhradit mu náklady řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 7. 6. 2012, z něhož soud bez dalšího vychází i po změně předmětu řízení (reaguje na všechny žalobcem vznesené výhrady), namítl nedostatek aktivní legitimace žalobce, který sám uvádí, že není stavebníkem, investorem, ani zhotovitelem, proto nemohl být zkrácen na svých právech, neboť úkon stavebního úřadu - vydání kolaudačního souhlasu - směřuje pouze vůči stavebníkovi, jak plyne z § 122 stavebního zákona a § 12 vyhlášky. Žalovaný se proto domnívá, že již na základě této skutečnosti lze žalobu bez dalšího meritorního projednání zamítnout. K věci samé žalovaný uvedl, že žádost o stavbu podala paní V. O. jako stavebník. K žádosti připojila souhlas spoluvlastníků pozemků manželů P. doložený advokátním záznamem. Žalovaný dne 19. 8. 2008 vydal pod č. j. K/2635/09/SU/Vay souhlas s provedením ohlášené stavby, který žalobci doručil. Dne 27. 4. 2011 požádal stavebník o změnu stavby před jejím dokončením spočívající ve změně likvidace dešťových vod (navíc bude instalována podzemní plastová nádrž, doplněná dodatkem průvodní zprávy k projektové dokumentaci a situačním výkresem). V dokumentaci byl popsán stávající stav likvidace dešťových vod (viz ohlášení stavby) a nový stav tak, že dešťové vody ze střechy garáže budou svedeny do podzemní plastové nádrže s revizní šachtou, která bude zakryta těžkým ocelovým poklopem. Změna byla povolena rozhodnutím ze dne 24. 6. 2011, které bylo manželům P. jako účastníkům řízení doručeno. Jednání o změně není třeba nařizovat, pokud žádost obsahuje dostatečné podklady pro posouzení navrhované změny a žalovanému jsou z předchozího řízení známy poměry staveniště. Jelikož šlo o stavbu povolovanou v režimu ohlášení, nebyly stanoveny jednotlivé fáze výstavby za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby. Proto žalovaný zkoumá soulad provedené stavby s ohlášením, zda splňuje stavba podmínky ochrany života a zdraví osob nebo zvířat, dodržení obecných podmínek na výstavbu apod. až v rámci závěrečné kontrolní prohlídky. O vydání kolaudačního souhlasu požádal stavebník až 29. 8. 2011. Kontrolní prohlídka proběhla dne 17. 1. 2012 a kolaudační souhlas, který se doručuje již jen stavebníkovi, byl vydán dne 8. 2. 2012. Žalovaný odmítl výhrady žalobce proti tvrzenému nesprávnému postupu a poukázal na to, že pokud měl žalobce povědomost o černé stavbě, bylo jeho povinností dát podnět k zahájení řízení o odstranění, což se nestalo. Otázky neposkytnutí technické dokumentace, stavebního deníku apod. jsou věcí vyplývající ze vzájemného vztahu mezi stavebníkem a zhotovitelem a není v kompetenci žalovaného řešit jejich rozpory. Žalovaný nebyl žádným způsobem srozuměn s tragickou událostí, neboť z dopisů policie není nic takového možno dovozovat. Rovněž nelze hypoteticky předjímat, že žalovaný o této události věděl, přestože zpráva o tragické události proběhla sdělovacími prostředky. Podle § 152 stavebního zákona je stavebníkovi uložena povinnost dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, kdy musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku i šetrnost k sousedství. Rovněž stavbyvedoucí má povinnosti vyplývající z § 153 stavebního zákona. Pokud byla uzavřena mezi stavebníkem a zhotovitelem smlouva o dílo a došlo-li k jejímu porušení, lze se domáhat ochrany v občanskosoudním řízení před civilním soudem. Žalovaný chápe, jakým způsobem musela žalobce zasáhnout tragická událost, nicméně v době, kdy ona událost nastala, nebyla stavba zkolaudována, šlo v zásadě o staveniště, kde je pohyb nepovolaných osob, natož dětí, nepřípustný. Žalobce svými nesčetnými stížnostmi chce řešit neřešitelné. Všemi stížnostmi žalobce se řádně zabýval, nebránil prošetření a spis předal nadřízenému orgánu. U kolaudačního souhlasu byl účastníkem pouze stavebník; na nesouhlas žalovaný reagoval. Žalobce se mohl vyjádřit k žádosti o změnu stavby před jejím dokončením, neboť sám v žalobě na str. 2 odst. 3 uvádí, že již dne 10. 2. 2012 podal na postup stížnost. Pokud prováděl stavebník stavbu plastové jímky bez povolení žalovaného, zodpovídá za tento neoprávněný stav sám. Žalobce ani nikdo jiný nepodal podnět k provedení místního šetření z důvodu černé stavby. Závěrem žalovaný s lítostí konstatoval, že cílem veškerých stížností a žalob podávaných žalobcem je pouze rozmělnit odpovědnost za tragickou událost, která se v místě stavby stala; tuto odpovědnost však nelze přenést na žalovaného.

Dne 20. 6. 2014 vznesl žalobce námitku podjatosti soudců senátu 47 A zdejšího soudu. Nejvyšší správní soud neshledal námitku důvodnou a usnesením ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 271/2014 - 74 vyslovil, že soudci senátu 47 A Krajského soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí této věci.

Dne 24. 7. 2014 založil žalobce do spisu své stanovisko k věci, v němž mimo jiné poukázal na to, že z protokolu ze závěrečné kontrolní prohlídky nevyplývá, že by se na pozemku jakákoli podzemní nádrž nacházela. Toto pochybení žalovaného vedlo mimo jiné k současnému stavu, kdy ke stavbě podzemní dešťové nádrže není zpracována dokumentace skutečného provedení. Žalovaný od stavebníka neobdržel požadovanou projektovou dokumentaci v souvislosti se změnou stavby, ale jen dodatek průvodní zprávy (obsahem a významem zcela nedostačující), s nímž se spokojil a změnu stavby před dokončením povolil. Ve výsledku došlo k tomu, že ke stavbě podzemní dešťové nádrže v podstatě neexistuje žádná stavební dokumentace. Žalobce považuje stav, kdy nese výlučnou trestní odpovědnost za stavbu, která není v jeho vlastnictví a která byla umístěna na jeho pozemku bez jeho vědomí a souhlasu za právní exces, a to i s ohledem na to, že i přes veškeré čtyřleté úsilí není prakticky schopen zajistit odstranění této životu nebezpečné stavby. Přílohou tohoto vyjádření je podání žalobce ze dne 31. 1. 2013, adresované Nejvyššímu správnímu soudu v rámci řízení o kasační stížnosti (jež však není opatřeno prezenčním razítkem – poznámka soudu), v němž žalobce polemizuje s vyjádřením žalovaného k věci a zdůrazňuje, že žalovaný o skutečnosti, že podzemní dešťová nádrž nesplňuje požadavky bezpečného provedení a že skutečné provedení nádrže ohrožuje život, veřejné zdraví a bezpečnost, byl zpraven žalobcem před vydáním kolaudačního souhlasu. Přinejmenším jsou tyto skutečnosti zřejmé z vyjádření Ústavu. Žalovaný se nikterak podáními žalobce poukazujícími na nebezpečnost podzemní dešťové nádrže nezabýval. Proto dokládá znalecký posudek č. 609-02-2012 vypracovaný Ing. T. H., znalcem v oboru stavebnictví, stavby obytné a průmyslové, kdy znalec vycházel ze skutečností žalovanému známých a dopěl k závěru, že podzemní dešťová nádrž nebyla osazena v souladu s pokyny výrobce a její skutečné provedení (zejména poklop na revizní šachtě, absence zpevňujících sloupů, trvalé zaplavení vodou, nedostatečná pevnost pro pojíždění mechanizace) ohrožují život, zdraví a bezpečnost osob na pozemku kolem domu. Dále znalec na základě zjištění učinil závěr, že nádrž v tomto stavu, navíc s naprosto nezajištěným poklopem, tj. ve vážném rozporu s předpisy N1 a N2 a v řadě bodů ve vážném rozporu s pokyny výrobce neměla být vůbec zkolaudována a doporučil předmětnou nádrž odstranit. Podle žalobce měl žalovaný dospět k obdobným zjištěním jako znalec. Pokud tak neučinil, má žalobce za to, že kontrolní prohlídku provedl jen formálně, aniž by skutečný stav provedení podzemní dešťové nádrže zkoumal. Na základě takového jednání (nedostatečné zkoumání podmínek provedení podzemní dešťové nádrže) nebyl žalovaný oprávněn vydat kolaudační souhlas, když o existenci vadného stavu týkajícího se podzemní dešťové nádrže z podání žalobce věděl. Žalobce k tomuto svému stanovisku dále připojil stejnopis stížnosti na společnost O. spol. s r.o. a vyjádření Doc. MUDr. I. Ž., CSc., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 28. 1. 2014 o zdravotním stavu žalobce.

Soud ze správního spisu zjistil, že dne 27. 4. 2009 podala V. O. (stavebník/ce) ohlášení stavby pro bydlení „Novostavba nepodsklepeného rodinného domu s jedním nadzemním podlažím a obytným podkrovím s vestavěnou garáží, vč. domovních částí přípojek vody, kanalizace, el. energie, ntl. domovního plynovodu a oplocení“ na pozemku parc. č. xx, xx v katastrálním území Šestajovice u Prahy. Žalovaný žádost posoudil podle § 104 odst. 2 stavebního zákona a na základě tohoto posouzení podle § 106 stavebního zákona dne 19.5.2009, č. j. K/2645/09/SU/Vay, souhlasil s provedením ohlášené stavby

Žádost o změnu stavby před jejím dokončením byla stavebnicí podána dne 27. 4. 2011. V ní uvedla, že na základě předložené změny projektové dokumentace rodinného domu Dominant 148 žádá mj. o souhlas se změnou likvidace dešťových vod ze střechy objektu. K žádosti připojila výkres změn a dodatek průvodní zprávy. V dodatku průvodní zprávy, jenž zpracoval v dubnu 2011 Ing. J. P. (autorizovaný inženýr pro pozemní stavby) je popsán stávající stav likvidace dešťových vod tak, že „1) Na pozemku uvedeného rodinného domu jsou provedeny dvě vsakovací jímky z betonových skruží o průměru 1000 mm každá o objemu 5 m3 se štěrkopískovým podsypem ve dně. Jímky jsou situovány jihozápadně ve vzdálenosti 5, resp. 6 m od rodinného domu. Do jímek je zaústěno plastové potrubí DN 100, do kterého jsou přes GEIGRY dešťové vody z okapů svedeny. Pod bodem 2) označeným jako „Návrh likvidace dešťových vod ze střechy garáže“ se uvádí: „Dešťové vody ze střechy garáže budou svedeny do podzemní plastové nádrže a budou využívány pro zalévání zahrady rodinného domu. Střešní svod bude přes GEIGER a ležaté plastové potrubí DN200 do nádrže zaústěn. Plastová kruhová nádrž je situována cca 4 m od severovýchodního roku domu, má průměr 2000 mm, celkový objem 5,09 m3, užitný objem pak 4,68 m3. Nádrž je uložena na betonové desce tl. 300 mm vyztužené svařovanou sítí. Stěny nádrže jsou obetonovány betonem vyztuženým sítí tl. cca 300 mm, stejně jako strop na obetonovaných stěnách uložený. Nádrž je opatřena revizní šachtou o průměru 400 mm zakrytou těžkým ocelovým poklopem rozměru 500mm x 500mm. Pro případné přeplnění nádrže je navržen přepad z plastového potrubí DN100, které je vedeno podél jihovýchodní hranice pozemku a zaústěno do stávající vsakovací jímky. Podrobnosti viz situace 1:200 a podélný řez, který je přílohou této zprávy.“

Žalovaný oznámil dne 25. 5. 2011 zahájení řízení o změně stavby před jejím dokončením (dále jen „oznámení“) účastníkům řízení (včetně žalobce) s tím, že do 22. 6. 2011 mohou podat své námitky. Podle připojené doručenky tuto písemnost převzala za žalobce dne 2. 6. 2011 jeho manželka V. P.. Dne 24. 6. 2011 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. MEUV 6898/2011 STU, jímž podle § 118 a § 115 stavebního zákona povolil změnu stavby před jejím dokončením v rozsahu změny způsobu likvidace dešťových vod - původní způsob likvidace dešťových vod zůstane zachován, navíc bude na pozemku stavebníka provedena podzemní plastová nádrž, do které budou svedeny dešťové vody z garáže. Podle podmínky č. 1 musí být změna stavby provedena podle projektové dokumentace ověřené v řízení o této změně, jakékoli jiné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu. Podle podmínky č. 2 zůstávají nadále v platnosti ostatní podmínky a upozornění uvedené v souhlasu s provedením ohlášené stavby č. j. K/2635/09/SU/Vay ze dne 19. 5. 2009.

Dne 29. 8. 2011 podala stavebnice žádost o vydání kolaudačního souhlasu. Závěrečná kontrolní prohlídka byla provedena dne 17. 1. 2012. V protokole sepsaném téhož dne se uvádí: „Dešťové vody svedeny do: vsakovací jímky i likvidovány vsakem na pozemku stavebníka.“ Současně je konstatováno, že stavba je provedena dle projektové dokumentace, ověřené v rámci řízení o povolení stavby.

Dne 8. 2. 2012 vydal žalovaný pod č. j. MEUV 1495/2012 STU, podle § 122 odst. 3 stavebního zákona a § 12 vyhlášky č. 526/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení stavebního zákona (dále jen „vyhláška“), kolaudační souhlas, jako doklad o povoleném účelu užívání stavby „Novostavba rodinného domu, s vestavěnou garáží, včetně domovních částí přípojek IS“, provedené podle stavebního povolení ze dne 19. 5. 2009, č. j. K/2635/09/SU/Vay. V odůvodnění konstatoval, že při závěrečné kontrolní prohlídce provedené podle § 122 odst. 3 stavebního zákona nezjistil závady bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů k užívání stavby a shledal též, že skutečné provedení stavby a její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Podle poučení není kolaudační souhlas podle § 122 odst. 4 stavebního zákona správním rozhodnutím a nelze se proti němu odvolat.

Součástí správního spisu jsou nejenom listiny a doklady osvědčující oznámení stavby rodinného domu a vydání souhlasu s oznámením, včetně projektové dokumentace k rodinnému domu a dodatek průvodní zprávy k podzemní dešťové nádrži, ale také korespondence žalobce s žalovaným ohledně stavby této nádrže.

Dne 17. 1. 2012 (tedy v den konání závěrečné kontrolní prohlídky) byla žalovanému doručena stížnost žalobce ze dne 16. 1. 2012 na společnost O. spol. s. r. o., v níž uvádí, že stavitel realizoval stavbu rodinného domu. Dílo bylo předáno včetně podzemní nádrže na dešťovou vodu, jež je součástí dešťové kanalizace. Stavitel postavil podzemní dešťovou nádrž bez projektové dokumentace, schválení stavebním úřadem, smluvního zabezpečení, geologického průzkumu, oplocení/ohrazení, statických výpočtů a schválení neopominutelnými účastníky stavebního řízení (majiteli pozemků, sousedů apod.). Víko podzemní dešťové nádrže se nachází v prostoru zahrady v úrovni terénu na zeleném prostoru a je volně přístupné. Výrobce jímky uvádí, že víko je nepochozí a stavitel byl povinen osadit nádrž víkem dle schválené projektové dokumentace. Ústav poskytl písemné vyjádření, že takováto víka/nádrže se umisťují do míst, kde se nepohybují žádné osoby. Tímto místem bezpochyby stavební pozemek není. Dodavatel stavebních prací porušil všechna zákonná ustanovení a normy. Dle výrobce jímky mělo být víko postaveno v souladu s normou ČSN EN 124. K nádrži stavitel neposkytl v době předání žádnou technickou dokumentaci, technickou specifikaci, návod na údržbu, návod na obsluhu, specifikaci skutečného provedení či zakázkový list nádrže apod. Zhotovitel neupozornil na žádná rizika spojená s podzemní dešťovou nádrží ani víkem. Stavební deník v rozporu se stavebním zákonem předal stavitel až půl roku po předání stavby a to na základě opakovaných stížností. Nikdy nebyla stavitelem doložena tlaková zkouška k nádrži. S ohledem na to, že nebylo známo žádné riziko spojené s užívání této nádrže a víko nádrže nesplňovalo žádné bezpečnostní parametry, tragickou shodou okolností syn Š. P. (4 roky) do této nádrže dne 15. 8. 2010 spadl a i přes okamžitou pomoc ze strany rodičů, IZS a převozu do FN v Motole, posléze svým zraněním podlehl. Porušování na straně stavitele byla bohužel mnohočetná, např. bez projektové dokumentace a schválení stavebním úřadem a bez souhlasu stavebníka přivedl k jímce nechráněný vývod nízkého napětí 230 V.

Žalovaný reagoval sdělením ze dne 25. 1. 2012, v němž poukázal na souhlas s ohlášením stavby rodinného domu vydaný dne 19. 5. 2009, na pravomocné rozhodnutí o povolení změny stavby ohledně likvidace dešťových vod ze dne 24. 6. 2011 a na to, že žalobce byl účastníkem tohoto řízení. Porušení stavebního zákona proto neshledal. Uvedl, že není v kompetenci stavebního úřadu řešit vzájemné rozpory mezi stavitelem a stavebníkem vyplývající ze smlouvy o dodávce a doplnil, že u likvidace dešťových vod se tlaková zkouška nevyžaduje. Závěrem konstatoval, že v současné době teprve probíhá kolaudační řízení, z čehož vyplývá, že stavba neměla být dosud žádným způsobem užívána.

Na toto vyřízení reagoval žalobce podáním ze dne 10. 2. 2012, doručeným žalovanému dne 13. 2. 2012, v němž uvedl, že projektová dokumentace ke stavbě rodinného domu, k níž dal žalovaný souhlas, neobsahuje žádnou stavbu podzemní dešťové nádrže. S žádnou takovou stavbou tedy souhlas nedal. Jako vlastník pozemku nebyl povinen kontrolovat, zda je stavba, jejíž součástí byla podzemní dešťová nádrž, provedena v souladu se zákonem. To garantoval stavitel (společnost O. spol. s r.o.) v předávacím protokolu ze dne 16. 5. 2010. Revizní šachta této nádrže však byla osazena víkem, jež nebylo pochozí ani zátěžové. Na žádné nebezpečí hrozící v souvislosti s podzemní nádrží/kanalizačním víkem nebyli jako rodiče stavitelem ani stavbyvedoucím upozorněni, ač všichni věděli, že rodiče jsou spoluvlastníky pozemku i to, že mají dítě, a tudíž se po pozemku mohou a musí pohybovat. Stavitel pouze ústně uvedl, že víko podzemní nádrže je pojízdné středně těžkým nákladním vozidlem. Nebyli seznámeni ani s Pokyny pro instalaci, obsluhu a údržbu nádrže (dále jen „pokyny“), podle kterých mohou obsluhu provádět jen osoby seznámené s pokyny, jimž není tato práce zakázána [těhotné ženy (manželka byla v 8. měsíci těhotenství), matky do 9. měsíců po porodu a mladiství (synovi Š. byly 4 roky)], musí mít ochranné pomůcky, dbát zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na jímce (nádrže), kde je velké nebezpečí úrazu pádem nebo uklouznutím. Vstup do nádrže může provádět pouze osoba odborně způsobilá, z důvodu vysoké koncentrace jedovatých plynných látek; při nedodržení tohoto pokynu může dojít ke smrtelnému úrazu (udušení). Vstupovat na plastová víka a poklopy je podle bezpečnostních pokynů zakázáno. Osazení víka bylo plastové. Na možnost dodávky jiného poklopu, např. BEGU, stavbyvedoucí neupozornil, ač ho výrobce v pokynech sám nabízí. Navíc je v pokynech pro instalaci uvedeno, že v případě zakrytí v úrovni terénu (případ žalobce) musí poklopy odpovídat ČSN EN 124 včetně třídy odpovídající předpokládanému použití. Tato norma pro stanovení požadavků na únosnost stanoví zátěžovou zkoušku – laboratorní zkoušku, při které je víko vystaveno předepsanému zatížení. Bez příslušného laboratorního vybavení nelze stanovit, zda je víko bezpečné či nikoli. Rodiče nedisponují měřícím vybavením, a tudíž nebyli vůbec schopni posoudit míru rizika. Protože nebylo známo nebezpečí, pohybovali se po víku všichni přítomní (rodiče, dělníci, technici, atd.). Dne 15. 8. 2010 došlo k nehodě, při které do nádrže spadl jeho syn, jenž i přes okamžitou pomoc posléze svým zraněním podlehl. Bezprostředně poté podal žalobce trestní oznámení na výrobce, stavitele a celou řadu dalších stížností. V této souvislosti se rovněž opakovaně vyjadřoval žalovaný. Je proto nezpochybnitelné, že již v té době byl žalovaný na základě opakovaných dotazů Kriminální policie ČR s celou tragickou událostí srozuměn a bylo jeho povinností provést místní šetření a zahájit správní řízení v souvislosti s černou stavbou a hrubým porušením bezpečnostních předpisů. Rovněž je nezpochybnitelné, že žalobce s realizací stavby dešťové podzemní nádrže nedal souhlas. Protože stavitel nezjednal nápravu, objednal žalobce na vlastní náklady výrobu bezpečnostního víka, jež je zajištěno dvěma visacími zámky. Stavebník učinil nezbytné kroky k nápravě, nechal vyhotovit stavební dokumentaci a požádal dne 27. 4. 2011 o změnu stavby, s kterou žalobce souhlasil, protože v té době již proběhla v souladu se stavebním zákonem. Z uvedeného plyne, že zjevně není problém mezi stavebníkem a stavitelem, ale v dodržení souladu schválené projektové dokumentace ze strany stavitele resp. stavbyvedoucího a dodržování bezpečnostních předpisů a technických norem. Žalovaný je ze zákona povinen zajistit soulad mezi schválenou projektovou dokumentací a realizovanou stavbou. V této souvislosti byl povinen v okamžiku, kdy došlo k úrazu se smrtelnými následky na stavbě nezkolaudovaného domu zahájit správní řízení se stavitelem resp. stavbyvedoucím. Tím, že tuto svou zákonnou povinnost ignoroval, byla vina za úraz nezákonně přenesena na rodiče, kteří se stavbou nemají nic společného. Nejsou investory, staviteli, stavebníkem ani stavbyvedoucím. Pokud nebude bezodkladně zahájeno správní řízení, obrátí se se stížností na nadřízený orgán. Závěrem poukázal na to, že v pokynech je uvedeno, že „Přestože je každá nádrž ve výrobě testována hydrostatickou zkouškou, je nutné po zabetonování provést zkoušku těsnosti, aby se zjistila případná poškození, která mohou vzniknout při přepravě, manipulaci a betonáži.

Žalovaný dne 5. 3. 2012 žalobci sdělil, že jde o stavbu povolenou v režimu ohlášení, nebyly stanoveny jednotlivé fáze výstavby za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby žalovaným. V daném případě proto žalovaný zkoumá soulad provedené stavby s ohlášením, zda stavba splňuje podmínky ochrany života a zdraví osob nebo zvířat, dodržení obecných požadavků na výstavbu apod. až v rámci provádění závěrečné kontrolní prohlídky, jež je prováděna na základě podání stavebníka, jímž oznamuje závěr započít s užíváním stavby. To bylo doručeno dne 30. 8. 2011. Do doby provedení závěrečné kontroly a souhlasu žalovaného s užíváním stavby, není povoleno stavbu užívat. Pokud jde o změnu stavby před jejím dokončením spočívající ve změně likvidace dešťových vod, žalovaný odkázal na své vyjádření z 25. 1. 2012. Vzhledem k tomu, že stavebník požádal o změnu stavby před jejím dokončením a žalovanému nebyla známa existence černé stavby (existence tehdejší černé stavby byla poprvé zmíněna v podání žalobce ze dne 10. 2. 2012), nebyl žádný důvod k zahájení správního řízení. Žalovaný upozornil na § 152 stavebního zákona ukládající stavebníkovi povinnost dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, kdy musí mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob a zvířat, ochranu životního prostředí a majetku i šetrnost k sousedství. Ohledně povinností stavbyvedoucího odkázal na § 153 stavebního zákona. Současně žalobce poučil o tom, že byla-li mezi stavebníkem a stavbyvedoucím uzavřena smlouva o dílo, a došlo k jejímu porušení, lze se ochrany domáhat u příslušného soudu. Závěrem upozornil žalobce na to, že vzhledem k tomu, že ve vyřízeních stížností žalobce byly popsány všechny aspekty daného případu, nebude již na další podání v této věci, nebudou-li obsahovat nové skutečnosti, reflektováno.

Dále je ze správního spisu patrné, že ještě dříve než žalovanému, podal žalobce stížnost na společnost O. spol. s r.o. dne 18. 11. 2011 na Ministerstvo pro místní rozvoj a dne 5.1.2012 na Státní úřad Inspektorát práce, Oblastní inspektorát práce pro Středočeský kraj. Také v nich poukazoval na pochybení stavitele při osazení víka nádrže, jež se nachází v prostoru zahrady na úrovni terénu na zeleném prostoru a je volně přístupná. Dovolával se výrobce, jenž uvádí, že víko je nepochozí. Proto byl stavitel povinen osadit nádrž víkem podle schválené projektové dokumentace. Ústav poskytl písemné vyjádření, že takováto víka/nádrže se umisťují do míst, kde se nepohybují žádné osoby. Podle žalobce tím místem bezpochyby není stavební pozemek. Dodavatel stavebních prací porušil všechna zákonná ustanovení a normy. Víko mělo být postaveno v souladu s ČSN EN 124. V ostatním tato stížnost v zásadě koresponduje s obsahem stížností žalobce adresovaných žalovanému (shora podrobně reprodukovaných). Oba správní úřady postoupily stížnosti k vyřízení žalovanému.

Žalovaný posoudil postoupené stížnosti jako identické se stížnostmi, jež obdržel již od žalobce samého. Proto stížnosti dne 6. 3. 2012 vyřídil odkazem na své stanovisko ze dne 25.1.2012.

Žalobce se v záležitosti dešťové nádrže obrátil také na Krajský úřad Středočeského kraje (dále jen „KÚSK“), a to podáním ze dne 16. 2. 2012, jež bylo jeho adresátu doručeno dne 1.3.2012, v němž uplatnil stejné argumenty a výhrady jako v předchozích stížnostech. Dne 29.3.2012 podal podnět k přezkumu rozhodnutí žalovaného vydaného dne 24.6.2011(povolení změny stavby před dokončením). KÚSK vyřídil obě podání přípisem ze dne 4.5.2012, v němž žalobci sdělil, že žalovaný postupoval v dané věci standardně. Důvodnou neshledal KÚSK ani stížnost žalobce na postup žalovaného. Ve vztahu k tomuto podání odkázal na své vyjádření ze dne 4. 5. 2012. Pokud jde o vyjádření žalovaného pro Policii ČR v souvislosti s trestním řízením, konstatoval, že vyjádření není součástí spisové dokumentace podle stavebního zákona. Protože šlo o trestní řízení, není KÚSK kompetentní se k věci vyjadřovat. K otázce doručování písemností žalobci (oznámení o zahájení řízení o změně stavby před dokončením a povolení se změnou) uvedl, že obě písemnosti byly žalobci zaslány a že mu není známo, z jakého důvodu nepřevzal korespondenci sám, ale přebírala ji za něj jeho manželka. Doporučil žalobci obrátit se v této záležitosti na žalovaného nebo poštovní doručovací úřad (pokud nebyla manželka pověřena k přebírání pošty).

Podáním ze dne 17. 2. 2012, jež bylo žalovanému doručeno dne 20. 2. 2012, vyjádřil žalobce jako neopomenutelný účastník stavebního řízení nesouhlas „s vydáním kolaudačního rozhodnutí dříve než bude dořešeno hrubé porušení stavebního zákona v souvislosti s realizací černé stavby podzemní dešťové nádrže a jejím předáním stavitelem dne 16. 5. 2010, jež bylo v příčinné souvislosti s tragickou událostí pádu syna do této nádrže se smrtelnými následky“. V něm žalobce uvádí, že vyjádření činí na základě vyrozumění žalovaného ze dne 25. 1. 2012 o přípravě kolaudačního řízení.

Žalovaný v odpovědi žalobci ze dne 23. 3. 2012 uvedl, že podle § 119 a násl. stavebního zákona lze stavbu užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu nebo kolaudačního souhlasu. Protože tyto souhlasy nejsou správními rozhodnutími, nepředchází jejich vydání správní řízení. Při splnění všech zákonných podmínek se vydávají pouze na základě žádosti stavebníka. V souladu s touto právní úpravou vydal žalovaný dne 8. 2. 2012 kolaudační souhlas k žádosti stavebníka V. O.

Ve správním spise je dále založena žádost Policie ČR, Krajského ředitelství police Středočeského kraje, Územního odboru Praha – VÝCHOD, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení obecné kriminality, ze dne 3. 1. 2011, v níž ve věci oznámení poškozeného J. P. požadovala po žalovaném zodpovězení otázek vztahujících se k parcelám č. xx a xx v Š. Žalovaný odpověděl dne 3. 1. 2011 konstatováním, že žádost o povolení stavby rodinného domu, resp. ohlášení stavby bylo podáno dne 27. 4. 2009, souhlas byl V. O. vydán dne 19. 5. 2009 a souhlas s provedením změny stavby dne 8. 2. 2010. Žádost o vydání kolaudačního souhlasu ani žádost o povolení předčasného užívání stavby podána nebyla, a že před vydáním kolaudačního souhlasu nebo povolení předčasného užívání, např. na část stavby nesmí být stavba užívána k trvalému bydlení. Na výzvu soudu předložil žalovaný ještě další žádost téže součásti Policie ČR v totožné věci ze dne 18. 1. 2011, o doložení projektové dokumentace ke stavbě, zejména jímky na dešťovou vodu (ani v jedné z těchto žádostí není zmínka o tragické události ze dne 15. 8. 2010 - poznámka soudu).

Krajský soud na úvod předesílá, že upravená žaloba, jíž žalobce napadá kolaudační souhlas vydaný dne 8. 2. 2012, je podle označení žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. Jak z ustanovení § 82 s. ř. s. výslovně plyne, „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ Z obsahu žaloby soud dovodil, že žalobce spatřuje přetrvávající nezákonný zásah v tom, že stavba podzemní dešťové nádrže byla zkolaudována, aniž bylo odborně posouzeno, zda splňuje příslušná bezpečnostní a technická kritéria a aniž by až dosud byla řádně zkontrolována bezpečnost a technické řešení této stavby. V tomto směru považuje soud žalobu za projednatelnou a současně i za včasnou (§ 84 odst. 1 s. ř. s.), neboť z tvrzení žalobce a obsahu správního spisu lze dovodit, že žalobce měl prokazatelně povědomost o tom, že je vedeno řízení o vydání kolaudačního souhlasu dne 17. 2. 2012, kdy vyjádřil nesouhlas s jeho vydáním.

K tomu, aby mohla být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. důvodná, musí být naplněny definiční znaky, jak je vymezil Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65 (č. 603/2005 Sb.). Tyto podmínky spočívají v tom, že žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo přímo proti němu zasaženo (5. podmínka), přičemž zásah nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování zásahu (6. podmínka). Poslední z uvedených podmínek byla v důsledku novely soudního řádu správního provedené zákonem č. 303/2011 Sb. rozšířena v tom smyslu, že domáhat se lze i určení toho, že zásah byl nezákonný.

Naplnění podmínek možného přímého zkrácení na svých právech a zásahu ve vztahu k žalobci (podmínka 1., 2. a 5.) plyne v dané věci již z povahy napadeného souhlasu, kdy žalobce je spoluvlastníkem pozemku (LV 1826), na němž byla realizována stavba rodinného domu a podzemní dešťové nádrže. Dotčení žalobce touto stavbou v právu vlastnickém je tak zcela zjevné, stejně jako v právu, aby na jeho pozemku byla realizována a kolaudována pouze stavba neohrožující život a zdraví osob a zvířat a neohrožující bezpečnost a životní prostředí. Naplnění podmínky 4. pak plyne ze shora citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Klíčové pro rozhodnutí v projednávané věci je tak především hodnocení 3. podmínky, která spočívá v posouzení zákonnosti uskutečněného zásahu, tedy vydaného kolaudačního souhlasu.

Pochybení žalovaného, resp. jeho nezákonný postup spatřuje žalobce v absenci řádného posouzení bezpečnostních a technických kritérií stavby podzemní dešťové nádrže a kontroly jejího bezpečnostního a technického řešení. Žalobce zejména poukazuje na to, že podzemní dešťová nádrž byla v době úmrtí jeho syna (15. 8. 2010) černou stavbou reálně vzniklou bez projektové dokumentace, jež byla vypracována až dodatečně a dodatečně (dne 27. 4. 2011) bylo požádáno i o povolení změny stavby před dokončením v souvislosti se změnou řešení likvidace dešťových vod, jež bylo vydáno také dodatečně dne 24. 6. 2011. Ke stavbě podzemní dešťové nádrže nikdy nedal souhlas, rozhodnutí o povolení mu nikdy nebylo doručeno. Podle žalobce byla stavba podzemní dešťové nádrže realizována v hrubém rozporu s bezpečnostními předpisy, nádrž byla osazena víkem, jež nebylo pochozí ani zátěžové a neodpovídalo technickým normám, ke stavbě nebyla stavitelem poskytnuta žádná technická dokumentace, technická specifikace, návod na údržbu, na obsluhu, specifikace skutečného provedení či zakázkového listu nádrže, bez upozornění na rizika spojená s podzemní dešťovou nádrží ani víkem. Dále namítá, že ač účastník řízení nebyl vyrozuměn o zahájení kolaudačního řízení, konání závěrečné kontrolní prohlídky dne 17. 1. 2012, ani o vydání kolaudačního souhlasu, byť by to bylo s ohledem na vzniklý stav žádoucí. Proti kolaudačnímu souhlasu podal dne 17. 2. 2012 nesouhlas, na který žalovaný nereagoval. Všechny jeho stížnosti, ač se týkaly jiného předmětu řízení, vyřídil žalovaný se zcela shodným a absurdním zdůvodněním. Kolaudační souhlas byl vydán i přesto, že žalovanému musela být známa existence černé stavby.

K první ze shora uvedených námitek, podle níž je stavba podzemní dešťové nádrže černou stavbou vzniklou bez povolení a bez vědomí žalobce, soud konstatuje, že jde o námitku směřující do minulosti, tj. do doby předcházející vydání kolaudačního souhlasu. Soud se jí proto v řízení, v němž posuzuje zákonnost uskutečněného zásahu, tedy vydaného kolaudačního souhlasu, nemůže zabývat. Musí však dát žalobci za pravdu v tom, že podle obsahu správního spisu byla podzemní dešťová nádrž skutečně realizována bez povolení a tento nedostatek byl zhojen až následně rozhodnutím ze dne 24. 6. 2011. Současně však nemohl soud přehlédnout, že žalovaný s žalobcem v této fázi stavebního řízení jednal jako s účastníkem. Doručoval mu nejenom oznámení o zahájení řízení o povolení změny stavby před jejím dokončením, ale také vlastní povolení. Z dokladů o doručení založených ve správním spise sice plyne, že tyto písemnosti určené do vlastních rukou převzala za žalobce jeho manželka, avšak z celkového popisu událostí, jež soudu předestřel sám žalobce, je zcela zjevné, že o stavbě podzemní dešťové nádrže jako černé stavbě jednoznačně věděl, přinejmenším proto, že se na pozemku, na němž byla realizována stavba rodinného domu a podzemní dešťové nádrže, pohyboval, o čemž svědčí i tragická událost z 15. 8. 2010. Případné procesní pochybení stran doručování předmětných písemností by tak na věci nic nezměnilo. Ostatně manželce žalobce bylo oznámení o zahájení řízení o změně stavby před jejím dokončením a povolení změny stavby řádně doručeno. Soud proto důvodně předpokládá, že o tak významné záležitosti dotýkající se celé rodiny, musel být žalobce přinejmenším ze strany manželky informován. Podle názoru soudu mohl tedy žalobce uplatnit v řízení o změně stavby před jejím dokončením zahájeném dne 25. 5. 2011 své námitky, jimiž by byl žalovaný povinen se zabývat a mohl případně podat i odvolání proti povolení změny. Protože námitky ani odvolání žalobce (ať již z jakýchkoli příčin) nevznesl, a neučinila tak ani jeho manželka jako spoluvlastnice týchž pozemků, nelze žalovanému v tomto směru vytýkat žádné pochybení. Povolení změny stavby před jejím dokončením vydané dne 24. 6. 2011 bylo již jen formálním potvrzením faktického stavu. Lze proto uzavřít, že podzemní dešťová nádrž přestala být po jejím povolení černou stavbou. Povolení změny stavby před jejím dokončením je pravomocným rozhodnutím a lhůta pro jeho napadení správní žalobou již dávno uplynula. Je tedy možné z něj vycházet.

Ve vztahu k vlastní žalobní námitce, tedy k tvrzení, že kolaudační souhlas neměl být vydán, soud nejprve uvádí, že k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu s užíváním stavby se předkládají doklady podle § 122 stavebního zákona. Žádost se podává na předepsaném tiskopisu podle přílohy č. 5 vyhlášky, přičemž k žádosti se připojí přílohy uvedené v části B přílohy č. 5 vyhlášky. Stavebník může doložit žádost o vydání kolaudačního souhlasu též odborným posudkem (certifikátem) autorizovaného inspektora. Stavební úřad do patnácti dnů od doručení žádosti stavebníka stanoví termín provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby a současně uvede, které doklady při ní stavebník předloží. Na výzvu stavebního úřadu jsou podle povahy věci povinni zúčastnit se kontrolní prohlídky vedle stavebníka též projektant nebo hlavní projektant, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor. Při závěrečné kontrolní prohlídce stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena v souladu s ohlášením stavebnímu úřadu, popř. jako v projednávaném případě s povolením změny stavby před jejím dokončením a ověřené projektové dokumentace, a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor se závaznými stanovisky, vydá do patnácti dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném užívání stavby. Jsou-li na stavbě zjištěny závady bránící jejímu bezpečnému užívání nebo rozpor se závaznými stanovisky, stavební úřad kolaudační souhlas nevydá a rozhodnutím, které je prvním úkonem v řízení, užívání stavby zakáže. Účastníkem řízení je stavebník, vlastník stavby, popřípadě budoucí uživatel stavby. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Stavebník oznámí písemně odstranění nedostatků stavebnímu úřadu, který po ověření, že oznámení odpovídá skutečnosti, vydá kolaudační souhlas do patnácti dnů ode dne, kdy mu došlo oznámení stavebníka.

Soud z listin založených ve správním spise zjistil, že stavebník (V. O.) se dne 29. 8. 2011 obrátila na žalovaného s žádostí o vydání kolaudačního souhlasu, přičemž na předepsaném formuláři vyplnila pouze část A, nikoli část B (vyžadující doložení dokladů vážících se ke stavbě).

Žalovaný stanovil termín provedení závěreční kontrolní prohlídky na 17. 1. 2012. K účasti na této závěrečné kontrolní prohlídce stavby obeslal pouze stavebníka a Obecní úřad Šestajovice. Stavebníkovi bylo současně uloženo předložit při závěrečné kontrolní prohlídce doklady specifikované pod body 1 až 26 výzvy.

V protokole o závěrečné kontrolní prohlídce stavby je konstatováno, že: „dešťové vody svedeny do: vsakovací jímky i likvidovány vsakem na pozemku stavebníka“ a že stavba je provedena dle projektové dokumentace, ověřené v rámci řízení o povolení stavby a že stavebník při kontrolní prohlídce předložil originál + 1 kopii dokladů vyjmenovaných v bodech 1 až 23. K tomu soud uvádí, že protokol ze závěrečné kontrolní prohlídky byl zjevně vytištěn předem před jejím konáním. Otázkou proto je, jak by žalovaný reagoval na zjištěné závady, když na předpřipraveném protokole není příslušná kolonka. Předem byl rovněž připraven přehled dokladů, které stavebník při kontrolní prohlídce předložil.

Dne 8. 2. 2012 vydal žalovaný předmětný kolaudační souhlas, v němž konstatoval, že nezjistil závady bránící užívání stavby a že skutečné provedení stavby a její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život a zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí.

S ohledem na výše popsaný průběh stavebního řízení, zjištění učiněná ze správního spisu a na tvrzení žalobce konstatuje soud, že v projednávané věci bylo rozhodné, zda k datu konání závěrečné kontrolní prohlídky byly řádně zkontrolovány jak jímky, tak především podzemní dešťová nádrž, a to nejenom z hlediska jejího technického a bezpečnostního řešení, ale především skutečného provedení, včetně jejího zakrytí (poklopu).

Žalovaný, jenž vydává kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby, tedy dokladem toho, že stavba nebude ohrožovat zdraví a bezpečnost osob ani zvířat (§ 119 odst. 2 stavebního zákona), měl za situace, kdy mu jako úřadu (případné vyřizování těchto písemností jinou pověřenou úřední osobou je irelevantní) musela být známa nešťastná událost týkající se podzemní dešťové nádrže na pozemku žalobce (přinejmenším z podání žalobce datovaných ještě před konáním závěrečné kontrolní prohlídky) a kdy ho žalobce opakovaně svými podáními a stížnostmi upozorňoval na vady podzemní dešťové nádrže, vyzvat a obeslat k účasti na závěrečné kontrolní prohlídce nejenom stavebníka a obecní úřad, ale všechny ty, kteří mohli přispět ke zjištění skutečného stavu věci a na místě samém reagovat na žalobcem až do této doby uplatněné výhrady. V protokole o závěrečné kontrolní prohlídce a vydaném kolaudačním souhlasu pak mělo být jednoznačně vyjádřeno, zda ve vztahu k podzemní dešťové nádrži (včetně případných dalších jímek) byly nebo nebyly shledány žalobcem tvrzené závady.

Byť soud chápe, že součástí protokolu či odůvodnění kolaudačního souhlasu z praktických důvodů nemůže být zmínka o každém dílčím zjištění stavebního úřadu během kontrolní prohlídky a že za standardní situace není důvodu obesílat každého vlastníka dotčených nemovitostí, výjimečná situace tohoto případu (tragická událost související se stavbou podzemní dešťové nádrže) a opakované námitky žalobce si vyžadovaly, aby bylo jednáno i za jeho účasti a aby přinejmenším o té nejspornější záležitosti, tj. bezpečnosti podzemní dešťové nádrže, byla učiněna výslovná zmínka o provedené kontrole a výsledných zjištěních. Kolaudační souhlas vydaný dne 8. 2. 2014 obsahuje pouze prostou citaci § 122 odst. 3 stavebního zákona bez jakýchkoli bližších a podrobnějších záznamů o stavu jímek a podzemní dešťové nádrže.

Žalovanému lze současně vytknout pochybení spočívající v tom, že podání žalobce ze dne 17. 2. 2012 (doručené mu dne 20. 2. 2012), neposoudil podle obsahu jako podnět ke zrušení kolaudačního souhlasu, k němuž je oprávněna nejenom dotčená osoba (stavebník), ale také kterákoli jiná osoba (§ 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů), tedy i žalobce.

S ohledem na výše uvedené proto soud nemohl dospět k jinému závěru, než že v případě žalobou napadeného kolaudačního souhlasu s užíváním ohlášené stavby postupoval žalovaný ve vztahu k části stavby (podzemní dešťové nádrže) v rozporu s ustanovením § 122 stavebního zákona, když souhlasil s ohlašovanou stavbou v celém rozsahu bez odpovídajících zjištění ohledně splnění kritéria bezpečnosti stavby podzemní dešťové nádrže a řádného zkontrolování jejího bezpečnostního a technického řešení, a tedy že napadený kolaudační souhlas je nezákonný.

Soud ve věci postupoval za analogického užití ustanovení § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle něhož soud zruší napadené rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení bez jednání rozsudkem též proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Vzhledem k tomu, že dosavadní skutková zjištění, tak jak jsou zaznamenána ve správním spisu, nepostačovala k vydání kolaudačního souhlasu a řízení bude třeba v tomto směru zásadně doplnit, neprováděl soud důkaz předloženým znaleckým posudkem, neboť posouzení jeho závěrů bude věcí žalovaného v dalším řízení.

Ve vztahu k formulaci výroků I. a II. tohoto rozsudku pak soud dodává, že postupoval v souladu s požadavky ustanovení § 87 odst. 2 s. ř. s. a vyslovil nezákonnost napadeného zásahu, přičemž k samotnému rozhodnutí o zrušení napadeného zásahu soud oprávněn není. Vzhledem k tomu, že účinky zásahu v podobě odmítání žalovaného stavbu podzemní dešťové nádrže zkontrolovat i nadále trvají, zakázal soud v souladu s citovaným ustanovením žalovanému pokračovat v porušování práv žalobce a současně mu přikázal, aby obnovil stav před napadeným zásahem. Jak již bylo výše uvedeno, judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že souhlasy vydávané podle stavebního zákona jsou jinými úkony dle části čtvrté správního řádu, obnova stavu před zásahem ze strany žalovaného tak v projednávané věci může spočívat pouze v postupu podle § 156 odst. 2 správního řádu, tedy ve zrušení napadeného kolaudačního souhlasu.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch.

Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 16.036 Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 10.400 Kč za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepsání kasační stížnosti - § 7, § 9 odst. 3 písm. f) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012] a za dva úkony právní služby po 3.100,- Kč [změna žaloby a sepsání stanoviska k věci podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], ze čtyř paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky (1.200 Kč), vše zvýšeno o částku 2.436 Kč odpovídající 21 % DPH z předchozích částek (celkem 14.036 Kč), a dále ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč.

Žalobce s podáním žaloby formulované jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu zaplatil soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. S ohledem na změnu žaloby na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jež je podle položky č 18. bodu 2. písm. d) Sazebníku soudních poplatků zpoplatněna pouze částkou 2.000 Kč, vznikl žalobci přeplatek na soudním poplatku ve výši 1.000 Kč. Soud proto rozhodl o vrácení tohoto přeplatku v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, přímo žalobci, jenž nebyl v době zahájení řízení ještě právně zastoupen.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. srpna 2014

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.
předsedkyně senátu

Rozsudek byl vyhlášen dne 29. 8. 2014 [§ 49 odst. 11, § 51 odst. 1 § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní].

Za správnost vyhotovení:

Vlasáková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru