Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

45 A 91/2016 - 30Rozsudek KSPH ze dne 19.01.2017

Prejudikatura

2 Ans 14/2012 - 41

8 A 41/2012 - 34


přidejte vlastní popisek

45A 91/2016 - 30

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Olgy Stránské v právní věci žalobkyně: E. L., narozena dne x, státní příslušnost Ruská federace, bytem X, zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žalovanému se ukládá , aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl v řízení o žádosti žalobkyně ze dne 2. 1. 2013 o povolení k trvalému pobytu na území České republiky vedeném pod sp. zn. OAM-00062/TP-2013.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Petra Václavka, advokáta.

Odůvodnění:

Vymezení věci

Žalobkyně se žalobou podanou dle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), doručenou soudu dne 17. 10. 2016 domáhá toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o její žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky v soudem stanovené lhůtě. Skutkové okolnosti, z nichž žalobkyně dovozuje žalobou uplatněný nárok, vymezila tak, že je žadatelkou o povolení k trvalému pobytu na území České republiky. Původní zamítavé rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2016 zrušila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „nadřízený správní orgán“) a věc vrátila žalovanému k novému projednání. V rámci něj byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žádosti, neboť s ohledem na skutečnost, že žádost byla podána dne 2. 1. 2013, nebyly k ní připojené doklady již aktuální. Poté, co žalobkyně ve stanovené lhůtě doklady doložila, žalovaný usnesením ze dne 24. 6. 2016, čj. OAM-62-29/TP-2013, přerušil správní řízení s odůvodněním, že probíhá řízení o předběžné otázce. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, na jehož podkladě nadřízený správní orgán předmětné usnesení zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. V reakci na podnět žalobkyně k přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného vydal nadřízený správní orgán dne 29. 7. 2016 opatření proti nečinnosti, kterým uložil žalovanému, aby rozhodl do 30 dnů po odpadnutí překážky, pro kterou bylo řízení přerušeno. Přestože tedy důvod pro přerušení řízení od počátku absentoval, vyčkala žalobkyně déle než 30 dnů od rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne 5. 9. 2016, ale žalovaný ani v této lhůtě rozhodnutí nevydal.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout, neboť nebyl a není ve věci nečinný. V řízení koná úkony nezbytné k tomu, aby mohl ve věci žalobkyně rozhodnout. Usnesením ze dne 24. 6. 2016, čj. OAM-62-29/TP-2013, rozhodl žalobce o přerušení řízení ve věci žádosti žalobkyně do doby pravomocného rozhodnutí o její žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Dne 20. 7. 2016 postoupil žalovaný věc nadřízenému správnímu orgánu k rozhodnutí o odvolání žalobkyně, přičemž nadřízený správní orgán dne 5. 9. 2016 usnesení o přerušení řízení zrušil a vrátil věc žalovanému k novému projednání. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně v současné době pobývá na území České republiky legálně na základě fikce pobytu do doby rozhodnutí o její žádosti o dlouhodobý pobyt a přechodný pobyt rodinného příslušníka občana České republiky. S ohledem na uvedené tak řízení o povolení k trvalému pobytu na území České republiky není zásahem do soukromého a rodinného života žalobkyně.

Žalobkyně v replice vyjádřila nesouhlas s argumenty žalovaného, neboť podle ní neexistují důvody, které by omlouvaly jeho nečinnost. Žalovaný je povinen zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a rovněž tak je povinen postupovat v souladu se zákonem a rozhodnout v zákonem stanovené lhůtě.

Při jednání, které soud k projednání žaloby nařídil, setrvala žalobkyně na svém procesním stanovisku. Žalovaný se z jednání předem omluvil, odročení jednání nepožadoval a vyjádřil souhlas s projednáním žaloby v jeho nepřítomnosti. Jelikož soud neshledal důvody pro odročení jednání, jednal v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. v nepřítomnosti žalovaného.

Skutková zjištění a posouzení žaloby

Soud ze správního spisu zjistil, že dne 2. 1. 2013 podala žalobkyně u žalovaného žádost o povolení k trvalému pobytu podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2015 žádost žalobkyně podle § 75 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zamítl. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí dne 10. 3. 2015 odvolání, které k výzvě žalovaného ze dne 1. 6. 2015 doplnila dne 8. 6. 2015 o odvolací důvody. Dne 21. 7. 2015 byly odvolání a podkladové materiály k jeho projednání postoupeny nadřízenému správnímu orgánu, který následně rozhodnutím ze dne 27. 1. 2016, čj. MV-109857-4/SO-2015, rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2015, čj. OAM-62-23/TP-2013, zrušil a věc vrátil žalovanému k novému projednání. Správní spis byl žalovanému vrácen dne 19. 2. 2016. Usnesením ze dne 24. 6. 2016, čj. OAM-62-29/TP-2013, bylo řízení o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve věci žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU žadatelky v řízení vedeném u žalovaného pod sp. zn. OAM-16030/PP-2015. Dne 20. 7. 2016 se žalobkyně odvolala proti usnesení žalovaného o přerušení řízení. Rozhodnutím nadřízeného správního orgánu ze dne 5. 9. 2016, čj. MV-107948-8/SO-2016, bylo usnesení o přerušení řízení v přezkumném řízení zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému projednání. Samotné odvolání žalobkyně bylo nadřízeným správním orgánem rozhodnutím ze dne 5. 9. 2016, čj. MV-107948-7/SO-2016, jako opožděné zamítnuto.

Dne 29. 7. 2016 bylo nadřízeným správním orgánem na podkladě návrhu žalobkyně vydáno opatření proti nečinnosti, kterým přikázal žalovanému, aby po odpadnutí překážky, pro niž bylo řízení přerušeno, vydal do 30 dnů rozhodnutí ve věci řízení o žádosti žalobkyně o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, sp. zn. OAM-00062/TP-2013.

Rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne 5. 9. 2016, čj. MV-107948-8/SO-2016, kterým bylo zrušeno usnesení o přerušení řízení, nabylo právní moci dne 7. 9. 2016 a spis byl žalovanému vrácen dne 13. 9. 2016. Žalovaný o žádosti žalobkyně ze dne 2. 1. 2013 o povolení k trvalému pobytu na území České republiky, která je vedena pod sp. zn. OAM-00062/TP-2013, doposud nerozhodl.

Soud po zjištění, že žaloba je včasná, podána osobou oprávněnou a že jsou splněny i další podmínky jejího věcného projednání, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době jeho rozhodování (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).

Z § 1 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 168 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že v řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu se postupuje dle správního řádu. Odchylky od správního řádu jsou upraveny v § 169 zákona o pobytu cizinců.

Podle § 44 odst. 1 správního řádu je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

Podle § 169 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se rozhodnutí vydá, pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, ve lhůtě 180 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu.

Podle § 71 odst. 5 správního řádu se nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil.

Dle § 80 odst. 1 správního řádu, nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Dle odst. 4 písm. a) tohoto ustanovení přitom nadřízený správní orgán může přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí.

Žalobkyně podala žádost o povolení k trvalému pobytu žalovanému jako příslušnému orgánu dne 2. 1. 2013. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2015, čj. OAM-62-23/TP-2013, žádost žalobkyně zamítl. Proti rozhodnutí podala žalobkyně odvolání k nadřízenému správnímu orgánu, který svým rozhodnutím zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu dne 19. 2. 2016 vrátil k novému projednání. Dne 24. 6. 2016 žalovaný usnesením řízení přerušil do doby pravomocného rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, v němž žalovaný spatřoval předběžnou otázku. Opatřením proti nečinnosti ze dne 29. 7. 2016 přikázal nadřízený správní orgán žalovanému rozhodnout ve lhůtě 30 dnů ode dne ukončení přerušení řízení. K odvolání žalobkyně bylo následně rozhodnutím nadřízeného správního orgánu usnesení o přerušení řízení zrušeno, s právní mocí ke dni 7. 9. 2016. Nejpozději do 7. 10. 2016 měl tedy žalovaný ve věci rozhodnout.

Z výše uvedeného plyne, že řízení v I. stupni před žalovaným trvalo nejprve od 2. 1. 2013 do 24. 2. 2015 a posléze po zrušení vydaného rozhodnutí nadřízeným správním orgánem trvá řízení v I. stupni od 19. 2. 2016, kdy byl žalovanému vrácen nadřízeným orgánem správní spis, až do současnosti (žaloba byla podána dne 17. 10. 2016). Je zřejmé, že lhůta pro vydání rozhodnutí v délce 180 dnů byla významně překročena již v první fázi řízení před žalovaným (řízení trvalo cca 760 dnů). Pokud by soud akceptoval, že i po zrušení prvního rozhodnutí žalovaného činí lhůta pro vydání nového rozhodnutí opět celých 180 dnů, pak by uplynula dnem 17. 8. 2016. K přerušení řízení od 24. 6. 2016, kdy bylo vydáno usnesení o přerušení řízení, do 7. 9. 2016, kdy nabylo právní moci rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o zrušení usnesení o přerušení řízení, nelze přihlédnout. Řízení totiž nebylo přerušeno ze zákonem aprobovaného důvodu, nebyly splněny podmínky pro přerušení řízení, jak správně dovodil nadřízený správní orgán v rozhodnutí ze dne 5. 9. 2016, s jehož závěrem se soud ztotožňuje. Je tedy zřejmé, že žaloba byla podána v době, kdy již marně uplynula zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí. Soud nadto považuje za vhodné doplnit, že vzhledem k tomu, že žalovaný již jednou o žádosti rozhodl, přičemž tak učinil až po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí, nelze v případě zrušení jeho rozhodnutí automaticky dovodit, že i v tomto pokračujícím řízení má k dispozici opět novou lhůtu o stejné maximální délce. Jde totiž o pokračování v řízení, v němž již dříve byly, resp. měly být provedeny potřebné úkony, takže lhůta pro vydání rozhodnutí v pokračujícím řízení by měla odpovídat již jen lhůtě potřebné k provedení nezbytných úkonů. Nicméně jak soud uvedl již výše, i kdyby akceptoval, že žalovaný měl k dispozici opět lhůtu v plné délce (180 dnů), žalovaný rozhodnutí v této lhůtě nevydal.

Poté, co soud dospěl k závěru, že žalovaný nevydal rozhodnutí o žádosti žalobkyně ve stanovené lhůtě, musel se s ohledem na § 71 odst. 5 správního řádu zabývat tím, zda se na této skutečnosti nepodílela sama žalobkyně. Pro posouzení této otázky je rozhodující, že nadřízený správní orgán opatřením ze dne 29. 7. 2016 konstatoval nečinnost žalovaného, neboť přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 4 správního řádu, presumuje se, že správní orgán byl nečinný a nejde o případ, na který pamatuje § 71 odst. 5 citovaného zákona. Soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním žalobkyně se z pohledu § 71 odst. 5 správního řádu může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti (viz rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2012, čj. 2 Ans 14/2012 – 41). Vydané opatření nadřízeného správního orgánu proti nečinnosti má tedy takový význam, že pro soud presumuje, že žalovaný byl v době jeho vydání nečinný nikoliv z důvodu na straně žalobkyně, přičemž soud není oprávněn nadále nečinnost žalovaného do doby vydání tohoto rozhodnutí hodnotit. Z hlediska posouzení nečinnosti žalovaného soudem je tak podstatný časový úsek navazující na doručení opatření proti nečinnosti žalovanému. Ani ve lhůtě 30 dnů od doručení opatření proti nečinnosti ale žalovaný nečinil žádné kroky, které by směřovaly k vydání rozhodnutí ve věci. Ze spisu přitom nevyplývá, že by byla žalobkyně vyzvána k předložení dalších dokladů nebo doplnění čehokoliv, takže nelze mít za to, že by žalovaný s vydáním rozhodnutí vyčkával na předložení podkladů žalobkyní. Žalovaný sice ve vyjádření k žalobě uvedl, že koná nezbytné úkony vedoucí ke zjištění skutkového stavu, avšak konkrétně zmínil jen vydání usnesení ze dne 24. 6. 2016, jímž rozhodl o přerušení řízení, což nelze považovat za nezbytný úkon směřující k zajištění podkladů pro vydání rozhodnutí. Další své kroky žalovaný nijak nespecifikoval ani netvrdil, že by obstarání některých specifických podkladů pro vydání rozhodnutí bylo v dané věci mimořádně obtížné, nebo závislé na součinnosti žalobkyně, kterou žalobkyně v potřebné míře neposkytla. K tomu soud zároveň doplňuje, že úkony ke zjištění skutkového stavu věci měl žalovaný činit bezprostředně v návaznosti na doručení žádosti o vydání povolení k pobytu a nikoliv až po uplynutí zákonných a posléze opatřením proti nečinnosti stanovených lhůt pro vydání rozhodnutí.

Žalovaný dále uvedl, že řízení o povolení k trvalému pobytu na území České republiky nemůže zasahovat do soukromého a rodinného života žalobkyně, neboť v současné době pobývá na území České republiky legálně na základě fikce pobytu do doby rozhodnutí o její žádosti o dlouhodobý pobyt a přechodný pobyt rodinného příslušníka občana České republiky. Tomuto argumentu nelze přisvědčit, neboť pro posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti není podstatné, zda se nečinnost správního orgánu nějak bezprostředně dotýká práv či oprávněných zájmů žalobce, jelikož taková podmínka v § 79 odst. 1 s. ř. s. stanovena není. Již nečinnost samotná představuje ve vztahu k účastníkovi řízení negativní účinek, neboť ten má právo na vydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (shodně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2013, čj. 8 A 41/2012 – 34).

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žaloba je důvodná, proto soud rozhodl dle § 81 odst. 2 s. ř. s. a žalovanému uložil povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně ze dne 2. 1. 2013 o vydání povolení k trvalému pobytu. Takovou lhůtu soud shledal jako přiměřenou s ohledem na dosavadní délku správního řízení a skutečnost, že žalobkyně již doložila veškeré aktuální podklady vyžadované žalovaným. Ostatně nadřízený správní orgán v červenci 2016 shledal jako přiměřenou k vydání rozhodnutí lhůtu o délce 30 dnů. Od té doby ke dni vyhlášení tohoto rozsudku uplynulo dalších téměř 6 měsíců.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení v částce 14.342 Kč, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a za odměnu za právní zastoupení ve výši 12.342 Kč. Tuto částku tvoří odměna za tři úkony právní služby, tj. odměna 3 x 3.100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast při jednání dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], dále tři paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a DPH z těchto částek (§ 57 odst. 2 s. ř. s.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 19. ledna 2017

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru