Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

45 A 85/2016 - 49Usnesení KSPH ze dne 18.10.2016

Prejudikatura

9 As 30/2010 - 219

3 As 64/2007 - 62


přidejte vlastní popisek

45 A 85/2016 - 49

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce D. M., bytem K., P., proti žalovanému Městskému úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem Orebitská 477/18, 130 00 Praha 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení Města Úvaly, se sídlem Pražská 276, 250 82 Úvaly, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení vedeném pod č. j. 100/47205/2014,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 8. 9. 2016 a následně usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2016, č. j. 45 A 77/2016-44, vyloučenou k samostatnému projednání domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného a domáhá se, aby žalovanému bylo uloženo vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod č. j. 100/47205/2014 o žádosti osoby zúčastněné na řízení o prodloužení termínu odstranění nepovolené stavby dešťové kanalizace umístěné mj. i pod pozemkem žalobce do data 28. 2. 2015 s tím, že žalovaný nejprve rozhodne o důvodnosti žádosti a v případě její důvodnosti stanoví nový termín pro odstranění stavby dešťové kanalizace.

V žalobě žalobce uvedl, že odstranění stavby do 31. 8. 2014 bylo uloženo pravomocným rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 5. 2014, č. j. 100/62729/2013, avšak z důvodu trvajícího projednávání žádosti osoby zúčastněné na řízení podané dne 13. 8. 2014 exekuční správní orgán dosud nepřistoupil ani přes jeho návrh k exekuci uložené povinnosti odstranit stavbu. V souvislosti s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 5. 5. 2014, č. j. 100/62729/2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného o přerušení řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení a jež žalobce napadal další žalobou obsaženou v tomtéž podání, žalobce nesouhlasil vůbec s tím, že žádost osoby zúčastněné na řízení je postupem podle § 101 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) projednávána meritorně v situaci, kdy město nedoložilo vážný důvod pro vydání nového rozhodnutí, např. v podobě vysoké finanční náročnosti odstranění stavby, a s tím, že napadené rozhodnutí nevypořádalo jeho odvolání v plném rozsahu, např. pokud šlo o jeho požadavek na uložení povinnosti bezodkladně provést alespoň minimální nezbytná opatření k zamezení pokračování poškozování majetku žalobce, která by sama o sobě finančně náročná nebyla.

V té souvislosti měl přitom žalobce také za to, že napadené rozhodnutí jen dále nedůvodně oddálilo okamžik, kdy bude konečně o žádosti osoby zúčastněné na řízení rozhodnuto, a také namítal, že žalovaný ani krajský úřad nedodržují zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v § 71 správního řádu a že krajský úřad ani z moci úřední nepřijal opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 1 správního řádu. Pokud krajský úřad v napadeném rozhodnutí stanovil žalovanému povinnost, aby opatřil projektovou dokumentaci na náklady osoby zúčastněné na řízení „v co nejkratší době“, bylo to sice žádoucí, avšak pojem „co nejkratší doba“ je neurčitý, takže napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné. Krajský úřad měl namísto toho žalovanému nařídit, aby rozhodl ve věci samé (o žádosti osoby zúčastněné na řízení), a neměl řešit pořízení projektové dokumentace a zjištění inženýrských sítí v místě stavby, neboť tyto a veškeré další náležitosti vyplývají ze stavebního zákona. Postup správních orgánů obou stupňů i osoby zúčastněné na řízení žalobce považuje za obstrukční a za této situace napadené rozhodnutí, byť formálně správné, fakticky vede jen k dalším průtahům a zachovává stav nevykonatelnosti rozhodnutí o odstranění nepovolené stavby dešťové kanalizace.

Spolu se žalobou žalobce požádal soud o vydání předběžného opatření z důvodu vážné újmy způsobené žalobci reálným rizikem nevratného poškození zdroje pitné vody v jeho studni, která se má nacházet v bezprostřední blízkosti průsaku fekálií z nelegální nepovolené stavby dešťové kanalizace. Tímto předběžným opatřením by mělo být osobě zúčastněné na řízení uloženo, aby odkrylo a odpojilo přípojky nalezené na předmětné komunikaci tak, jak to mělo být provedeno podle sdělení vedoucího odboru životního prostředí a územního plánu Městského úřadu Úvaly již v roce 2013, a současně aby odkrylo místo na předmětné kanalizaci, ze kterého byl doložen výron fekálních vod na povrch terénu v blízkosti studny žalobce a toto místo prozatímně zabezpečilo proti šíření fekálních vod zemí z předmětné kanalizace ke studni žalobce.

Žalovaný se k žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil. Osoba zúčastněná na řízení pak reagovala pouze na pasáž žaloby, která směřovala proti napadenému rozhodnutí krajského úřadu, k pasáži, jejímž obsahem je žaloba na ochranu před nečinností žalovaného, ani k souběžnému návrhu na vydání předběžného opatření se žádným způsobem nevyjádřila.

Soud se nejprve (poté, co se zpožděním obdržel dne 17. 10. 2016 správní spis zapůjčený jinému soudu) musel zabývat naplněním procesních předpokladů pro věcné projednání žaloby.

Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.

Podle § 71 odst. 3 správního řádu, pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,

b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

Podle § 64 odst. 1 správního řádu může správní orgán řízení přerušit,

a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2,

b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního poplatku,

c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán

1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a),

2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo

3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;

za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce,

d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi,

e) z dalších důvodů stanovených zákonem.

Podle § 65 správního řádu lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo (odst. 1 věta poslední). Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64 odst. 2 nebo 3 (odst. 2 věta první).

Podle § 45 odst. 2 správního řádu, nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

Podle § 101 písm. c) správního řádu lze provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci tehdy, jestliže nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolí plnění ve splátkách, popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon.

Podle § 102 odst. 7 správního řádu správní orgán v novém řízení šetří práva nabytá v dobré víře.

Podle § 46 odst. 1 s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat [písm. a)] nebo jestliže byl návrh podán předčasně či opožděně [písm. b)].

Soud ze správního spisu zjistil, že osoba zúčastněná na řízení podala žádost, o které se vede řízení pod č. j. 100/47205/2014, ve vztahu k němuž se žalobce nyní před soudem dožaduje uložení povinnosti vydat rozhodnutí, již dne 13. 8. 2014. Žalovaný žádosti o prodloužení lhůty k odstranění stavby vodního díla (původně stanovené do dne 31. 8. 2014) o 6 měsíců vyhověl rozhodnutím ze dne 22. 10. 2014, č. j. 100/47205/2014, kterým uložil odstranění stavby do 28. 2. 2015, avšak krajský úřad toto rozhodnutí k odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 16. 4. 2015, č. j. 039753/2015/KUSK, sp. zn. SZ_170077/2015/KUSK, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle podacího razítka žalovaného na rozhodnutí krajského úřadu žalovaný toto rozhodnutí obdržel dne 23. 4. 2015. Teprve dne 25. 5. 2015 žalovaný vypravil oznámení o pokračování řízení ze dne 18. 5. 2015, v němž současně rozhodl o přerušení řízení do doby předložení projektové dokumentace a vyjádření správců a vlastníků podzemních sítí, nejpozději však do 30. 11. 2015. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení krajský úřad následně rozhodnutím ze dne 16. 11. 2015 zamítl. V odvolání žalobce namítal, že osoba zúčastněná na řízení se účelově snaží oddalovat odstranění této nelegální stavby a tím poškozuje nejen jeho zájmy, ale i zájmy veřejnosti. Dne 18. 12. 2015 (vypraveno až dne 23. 12. 2015) žalovaný opětovně oznámil pokračování řízení o žádosti osoby zúčastněné a současně opět rozhodl o přerušení řízení do doby předložení projektové dokumentace a vyjádření správců a vlastníků podzemních sítí, tentokrát nejpozději do dne 31. 5. 2016. K odvolání žalobce již toto usnesení krajský úřad napadeným rozhodnutím ze dne 11. 7. 2016 zrušil. Žalobce přitom v odvolání mj. argumentoval tím, že osoba zúčastněná na řízení nerespektuje opakovaná nařízení příslušných orgánů a bezdůvodně v předmětné věci nekoná, přičemž žalovaný není schopen nebo ochoten použít zákonné donucovací prostředky, aby ji přiměl nelegální stavbu v co nejkratším čase odstranit. Žádal též, aby krajský úřad žalovanému nařídil postupovat podle ustanovení § 132 až § 142 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), tj. nařídit osobě zúčastněné na řízení provést elementární prozatímní nezbytná opatření k zamezení rizika pokračujícího poškozování majetku žalobce nelegálním vypouštěním fekálních vod na jeho pozemky tím, že okamžitě odkryje a odpojí nelegální přípojky na předmětnou kanalizaci.

Jako přílohu žaloby žalobce též doložil žádost ze dne 29. 6. 2016 o přijetí opatření proti nečinnosti krajského úřadu i žalovaného adresovanou Ministerstvu zemědělství, které sdělením ze dne 28. 7. 2016 nebylo vyhověno, neboť krajský úřad mezitím již o odvolání žalobce rozhodl vydáním napadeného rozhodnutí. Součástí správního spisu je dále též odpověď krajského úřadu ze dne 13. 11. 2014 na žádost žalobce o ochranu před nečinností „ve věci řízení o odstranění dešťové kanalizace ve městě Úvaly u Prahy“, podle které se v předmětné věci o nečinnost ze strany žalovaného nejedná. Z této odpovědi není patrné, zda se týkala řízení o žádosti osoby zúčastněné či návrhu žalobce na správní exekuci rozhodnutí o odstranění stavby a není z ní ani jasné, na základě jaké úvahy krajský úřad dospěl k závěru, že se o nečinnost nejedná.

Lhůta pro podání nečinnostní žaloby je odvislá od běhu lhůty pro vydání rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí o podané žádosti žalovanému započala znovu běžet po zrušení jeho prvního rozhodnutí ve věci okamžikem, kdy žalovaný obdržel zrušující rozhodnutí, tj. dne 23. 4. 2015. Jednalo se přitom o lhůtu 30 dnů, protože není patrné, že by základní lhůta měla být prodlužována o některý z důvodů uváděných v ustanovení § 71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu, obzvláště jestliže se jedná o nové řízení po zrušení předchozího meritorního rozhodnutí a navíc nové rozhodnutí zabývající se jen otázkou potřeby prodloužení lhůty k plnění již uložené povinnosti.

Běh této lhůty však měl být obratem zastaven, neboť žalovaný dne 18. 5. 2015 přerušil řízení do doby poskytnutí potřebných podkladů, nejpozději však do 30. 11. 2015. Účinky takového přerušení řízení přitom nastávají podle § 65 odst. 1 věty poslední správního řádu zpětně již k okamžiku podání žádosti osobou zúčastněnou na řízení, neboť již v ten okamžik byla žádost neúplná, a vznikl tak důvod pro přerušení řízení. K tomu je však třeba říci, že není zřejmé, nakolik pro vlastní rozhodnutí o změně lhůty pro splnění povinnosti, uložené navíc již rozhodnutím ze dne 5. 5. 2014 s termínem splnění do 31. 8. 2014, tj. uložené již před jedním rokem, jsou podstatné podklady v podobě projektové dokumentace a vyjádření správců a vlastníků podzemních sítí – ty jsou podstatné pro vlastní realizaci odstranění stavby, v řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení by však byly významné jen, pokud by předtím správní orgán dospěl k závěru, že jsou zde dány vážné důvody pro vydání nového rozhodnutí (vzhledem k tomu, že odstranění stavby bylo nařízeno ve veřejném zájmu, uvedeným rozhodnutím konkrétním osobám žádná individuální práva založena nebyla a korektiv v podobě ochrany práv nabytých v dobré víře se zde tak neuplatní). Teprve pak by bylo namístě zkoumat, v jaké lhůtě lze stavbu reálně odstranit.

V situaci, kdy žádost směřuje již k datu minulému (tj. v důsledku průtahů v řízení bylo žádosti vyhověno fakticky tím, že uložená povinnost až do požadovaného data 28. 2. 2015 nebyla vymáhána), je třeba konstatovat, že vážný zájem na vydání takového nového rozhodnutí ke dni 1. 3. 2015 zjevně pominul (ze správního spisu přitom nevyplynulo, že by ze strany osoby zúčastněné na řízení byl uplatněn požadavek na posunutí lhůty pro odstranění stavby na ještě pozdější datum). Přerušení řízení o žádosti z tohoto důvodu učiněné usnesením ze dne 18. 5. 2015 tedy soud hodnotí jako naprosto neúčelné a zbytečné, přičemž s rozhodnutím krajského úřadu ze dne 16. 11. 2015, kterým zamítl odvolání žalobce proti prvnímu rozhodnutí o přerušení řízení, se soud ztotožnit nemůže. Uplynutím požadované lhůty prodloužení se žádost stala plynutím času zjevně bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Usnesení ze dne 18. 5. 2015 tedy bylo nezákonné a běh lhůty pro vydání rozhodnutí jím zastaven nebyl. Vliv na běh lhůty nemohlo mít ani v pořadí druhé usnesení o přerušení řízení ze dne 18. 12. 2015, protože se opíralo o shodné důvody, přičemž v tomto případě navíc i krajský úřad uznal, že pro jeho vydání zde nebyly důvody (byť otázku hodnotil z jiného pohledu), a konečně i proto, že bylo vydáno již po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí.

Lhůta pro rozhodnutí o žádosti města Úvaly tak uběhla uplynutím 30 dnů ode dne 23. 4. 2015, kdy žalovaný obdržel zrušovací rozhodnutí krajského úřadu, tj. dne 25. 5. 2015 (dne 23. 5. 2015 byla sobota). Od uvedeného dne tak začala běžet i jednoletá lhůta pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti a tato lhůta skončila uplynutím dne 25. 5. 2016. Žaloba přitom byla podána u soudu teprve dne 8. 9. 2016, tj. po uplynutí prekluzivní a neprominutelné žalobní lhůty podle § 80 s. ř. s. Není tak pochyb, že žalobu je třeba odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděnou. Je tedy třeba konstatovat, že byť postup žalovaného budí vážné pochybnosti co do jeho zákonnosti, soud v této konkrétní věci již v důsledku uplynutí zákonem stanovených lhůt pozbyl pravomoc poskytnout žalobci ochranu před tvrzenou nečinností. V důsledku toho již nebyl prostor ani pro rozhodování o žádosti na vydání předběžného opatření, neboť to lze vydat jen v rámci řízení o věcně projednatelné žalobě.

Vedle toho se nabízí i otázka, zda žalobce vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce sice podal žádost o uplatnění opatření na ochranu proti nečinnosti, avšak směřoval ji Ministerstvu zemědělství, které se však zabývalo pouze nečinností jemu bezprostředně podřízeného krajského úřadu v řízení o odvolání žalobce proti v pořadí druhému rozhodnutí o přerušení řízení. Žalobce se však touto žalobou nedomáhá ochrany proti nečinnosti krajského úřadu při vydání rozhodnutí v odvolacím řízení, nýbrž brojí proti nečinnosti žalovaného při vydání rozhodnutí v prvním stupni. Ve správním spise založená odpověď krajského úřadu ze dne 13. 11. 2014 na žádost o opatření proti nečinnosti pak předcházela vydání rozhodnutí krajského úřadu, jímž bylo zrušeno původní meritorní rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2014, tj. neměla vztah k žalované nečinnosti, ke které mělo dojít po vydání zrušovacího verdiktu krajského úřadu a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobce v odvoláních proti prvnímu i druhému usnesení o přerušení řízení zcela okrajově namítal, že řízení o žádosti trvá příliš dlouho, nenamítal to však vůči žalovanému, nýbrž z protahování řízení obviňoval osobu zúčastněnou na řízení. V odvolání proti druhému usnesení o přerušení řízení pak žádal, aby krajský úřad žalovanému uložil využít jeho pravomocí v oblasti stavebního dozoru podle stavebního zákona, avšak ani to nepředstavuje požadavek na ochranu proti nečinnosti. Z obsahu těchto odvolání tak nebylo možné dovodit, že by žalobce uplatnil odpovídajícím způsobem žádost o opatření proti nečinnosti v té fázi správního řízení, do níž směřuje jeho žaloba na ochranu proti nečinnosti.

Žalobce tedy nesplnil ani podmínku vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Z uvedeného důvodu bylo namístě žalobu odmítnout i pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

Soud má nicméně za potřebné alespoň obiter dictum poukázat na to, že případnou nečinností při vyřizování žádosti osoby zúčastněné na řízení nemohl být žalobce na své právní sféře reálně dotčen. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 102 odst. 5 správního řádu a contrario, vykonatelnost nebo právní účinky původního rozhodnutí nejsou po dobu řízení o vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. c) správního řádu pozastaveny, ledaže k návrhu účastníka (zde by to byla osoba zúčastněná na řízení) a za obdobného užití ustanovení § 95 odst. 5 správního řádu správní orgán usnesením o pozastavení vykonatelnosti rozhodne. Ze správního spisu však neplyne, že by osoba zúčastněná na řízení o pozastavení vykonatelnosti vůbec požádala. Proto po celou dobu řízení o žádosti osoby zúčastněné na řízení neexistoval z procesního hlediska patrně žádný důvod, proč splnění původního rozhodnutí o odstranění stavby nevymáhat, neboť tato povinnost by zanikla teprve okamžikem, kdy by nové rozhodnutí toto původní rozhodnutí nahradilo.

Druhým výrokem tohoto usnesení bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a to v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Protože podaná žaloba byla odmítnuta, soud podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) současně rozhodl o vrácení soudního poplatku za podání žaloby, a to ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, z toho o vrácení částky 1.000,- Kč bylo rozhodnuto již při odmítnutí žaloby podle § 65 s. ř. s. směřované proti napadenému rozhodnutí. Protože soud byl nucen odmítnout i část podání, jejímž obsahem byla žaloba na ochranu proti nečinnosti, soud žalobci vrátil i zbytek zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč, který byl přiřazen k této žalobě na ochranu proti nečinnosti vyloučené k samostatnému projednání.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 18. října 2016

Mgr. Jitka Zavřelová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru