Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

45 A 31/2012 - 56Rozsudek KSPH ze dne 23.05.2013


přidejte vlastní popisek

45A 31/2012 – 56

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: V.B, nar. , bytem , zastoupený Mgr. Klárou Stibůrkovou, advokátkou se sídlem Husova 2117, 256 01 Benešov, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor dopravy, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2012, č.j. 044874/2012/KUKS-DOP/Sl,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2012, č.j. 044874/2012/KUKS-DOP/Sl, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Benešov ze dne 11. 1. 2012, čj. MUBN/2019/2012/OSSU, sp. zn. OSSU/7587/2011/JIB, a toto rozhodnutí potvrdil. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 29 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů nařídil žalobci, aby ve lhůtě do 5 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odstranil nepovolenou pevnou překážku – kameny, které jsou umístěny na odfrézované ploše silnice č. III/1098 (na pozemku p. č. 154 k. ú. Vranovská Lhota) u křižovatky se silnicí č. III/1097 v obci Vranovská Lhota. Dále správní orgán I. stupně žalobci uložil, aby do 5 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí uhradil náklady správního řízení ve výši 1000 Kč.

Rozhodnutí žalovaného žalobce napadá žalobou. Navrhuje toto rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení s tím, že bude žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. V žalobě uvádí, že pozemek p. č. 154 v k. ú. Vranovská Lhota (dále jen „pozemek žalobce“) nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 2. 11. 1993. V době, kdy již byl vlastníkem pozemku, došlo při úpravě silnice č. III/1098 k nástřiku asfaltu na jeho pozemek, který sahá až k hraně domu. V roce 1997 i přes jeho výslovný nesouhlas byly na jeho pozemku osázeny obrubníky a následně Správa a údržba silnic Benešov projevila zájem o odkup části jeho pozemku ohraničené těmito obrubníky. Za tímto účelem byl vypracován geometrický plán č. 76-384/97 ze dne 24. 3. 1998. K uzavření smlouvy však z důvodu nesouhlasu žalobce nedošlo. V následujícím období docházelo k znehodnocování žalobcova pozemku tím, že projíždějící vozidla najížděla na část jeho pozemku ohraničenou obrubníky a často i za ně. V říjnu roku 2011 byla zahájena rekonstrukce silnice č. III/1098, která měla být úpravou povrchu rozšířena až na pozemek žalobce. S tím žalobce nesouhlasil a žalobce odmítl z tohoto důvodu odstranit ze svého pozemku odložený stavební materiál. Přesto však souhlasil s vyasfaltováním špičky svého pozemku v ploše 3 m2, neboť si je vědom obtížné dopravní situace.

Žalobce trvá na tom, že je z titulu svého vlastnického práva oprávněn svůj pozemek držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. V současné době na tomto pozemku z důvodu rekonstrukce domu skladuje stavební materiál. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného opírající se o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005, ze kterého plyne, že v případě komunikace zákon rozlišuje vlastnictví pozemku pod komunikací od vlastnictví komunikace samotné. Žalovaný proto vychází z toho, že vlastník silnice č. III/1098 je oprávněn vykonávat svá vlastnická práva ve vztahu k této silnici a vlastnická práva žalobce k pozemku pod ní jsou tak omezeny zákonem o pozemních komunikacích.

Žalobce však v době, kdy se stal vlastníkem pozemku, nebyl na skutečnost, že se na pozemku nachází silnice, upozorněn. Tato skutečnost předně vyplývá z uzavřené kupní smlouvy. Nesouhlasí proto s názorem žalovaného opírající se o vyjádření obce Vranov a Správy a údržby silnic Benešov, že pozemek zakoupil s vědomím, že se na něm dlouhodobě nachází silnice č. III/1098. Pokud jde o vyjádření obce Vranov, nesouhlasí žalobce s tvrzením, že po dohodě s ním došlo k zúžení silnice č. III/1098 a k osázení obrubníků. Naopak žalobce s najížděním vozidel na svůj pozemek nikdy nesouhlasil. O tom, že s využíváním svého pozemku jako komunikace nesouhlasil, svědčí i skutečnost, že tento pozemek je předmětem zástavního práva. K vyjádření Správy a údržby silnic Benešov žalobce uvádí, že s osázením obrubníků na svůj pozemek nikdy nesouhlasil. S odprodejem pozemku pak souhlasil pouze proto, že Správa a údržba silnic vědomě porušovala jeho vlastnické právo a on neviděl jiný smírný způsob, jak celou věc řešit. Nicméně k prodeji části pozemku nikdy nedošlo, a proto jej žalovaný nemůže užívat dle svého uvážení.

Žalobce v žalobě dále uvádí, že ze správního spisu není vůbec zřejmé, kam až by měla silnice č. III/1098 zasahovat. Tvrzená existence silnice č. III/1098 není zanesena v katastrálních mapách, není k pozemku žalobce zřízeno věcné břemeno ani nebyl předložen jiný dokument, který by svědčil pro tvrzení správních orgánů, že silnice č. III/1098 na pozemku žalobce skutečně existuje. Vychází-li správní orgán I. stupně z geometrického plánu č. 76-384/97 ze dne 24. 3. 1998, upozorňuje žalobce na to, že tento geometrický plán byl zpracován na základě aktuální potřeby a nikoli hodnověrných důkazů, že existenci silnice č.

III/1098.

Žalobce uzavírá, že ustanovení § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích se v daném případě neuplatní, neboť na jeho pozemku se žádná komunikace nenachází a může jej využívat dle vlastního uvážení. Žalobce také v žalobě upozorňuje na to, že od 1. 1. 2014 nabude účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v § 509 odst. 1 uvádí, že součástí pozemku je prostor nad i pod jeho povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku a upevněno ve zdech. Závěry plynoucí z dovolávaného rozhodnutí Nejvyššího soudu se tak stanou neplatnými. V době, kde je zřejmé, že bude platit odlišná právní úprava, měly by se správní orgány chovat tak, aby nezakládaly stav do budoucna nežádoucí.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně zpochybnil včasnost podané žaloby s tím, že rozhodnutí žalovaného bylo doručeno dne 6. 4. 2012 a žaloba byla podle podacího razítka podána až 11. 6. 2012. Žalovaný dále uvádí, že žaloba neobsahuje žádné žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce výroky žalobou napadeného rozhodnutí za nezákonné. K věci samé žalovaný uvádí, že mezi účastníky není sporné, že v době, kdy žalobce kupoval pozemek, se zde již nacházela pozemní komunikace, která byla užívána. To žalovaný dovozuje z čl. II a čl. IV žaloby. Není ani sporu o tom, že žalobce vstoupil do všech práv a povinností svého předchůdce, tedy i do povinnosti strpět umístění silnice č. III/1098 na svém pozemku. Mezi účastníky není sporné ani to, že byl vypracován geometrický plán, na jehož základě byl projeven zájem o odkup části pozemku, na kterém byla umístěna silnice třetí třídy.

Žalovaný dále uvádí, že ve vztahu k možnostem omezení vlastnického práva užíváním silnice lze vycházet z judikatury týkající se účelových komunikací, podle které je omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného užívání silnice v souladu s ústavními principy. Odkazuje například na nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, konkrétně bod 32. Žalovaný dále odkazuje na podmínky užívání pozemních komunikací, které plynou ze zákona o pozemních komunikacích. Co je překážkou provozu určuje ustanovení § 2 písm. e) zákona o pozemních komunikacích. Pevnou překážku lze na pozemní komunikaci umístit jen za podmínek stanovených ustanovením § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Podmínky toho ustanovení přitom splněny nebyly, neboť nebylo vydáno žádné povolení k umístění překážky. V takovém případě jsou vlastníci pevné překážky povinni ji podle § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí lhůty je oprávněn tuto překážku odstranit vlastník pozemní komunikace na náklady jejích vlastníka. Ze správního spisu plyne, že na křižovatce silnice č. III/1098 složil žalobce kameny (údajně stavební materiál). Tuto skutečnost potvrzuje i v žalobě. Tyto kameny účelově složené do oblouku před obrubníky vyznačujícími hranici pozemní komunikace jsou překážkou, která přímo působí ohrožení na pozemní komunikaci.

Žalobce v replice uvedl, že žaloba byla podána včas, neboť byla včas soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence. Žalobce se dále domnívá, že žaloba obsahuje žalobní body. Z žaloby je zřejmé, že napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena povinnost porušující jeho práva. Jelikož na pozemku žalobce nemůže vést žádná silnice, neboť s tím nikdy nesouhlasil a v době, kdy pozemek kupoval, tam žádná silnice nevedla, nevztahuje se na daný pozemek režim zákona o pozemních komunikacích. Žalobce nesouhlasí s tvrzeními žalovaného, že žalobce kupoval pozemek s vědomím, že na něm vede silnice. Naopak s činností Správy a údržby silnic Benešov nikdy nesouhlasil. Pokud jednotlivým pracovníkům vyšel vstříc, činil tak vždy proto, aby se věc vyřešila smírně. Též není pravda, že žalobce vstoupil po původním vlastníkovi do povinnosti strpět na svém pozemku umístění silnice. V době koupě tomu, že by na pozemku nějaká silnice měla být umístěna, nic nenasvědčovalo. To potvrzuje kupní smlouva i stav uvedený v mapách katastru nemovitostí. Naopak činnost Správy a údržby silnic Benešov směřující k vybudování silnice začala až v době, kdy byl pozemek vlastněn žalobcem. Právě na základě nálezu Ústavního soudu vedeného žalovaným plyne, že do práv žalobce bylo zasaženo v souladu s ústavními principy.

Při jednání účastníci řízení setrvali na svých dosavadních stanoviscích. Právní zástupkyně žalobce upřesnila, že v době, kdy žalobce pozemek koupil, se zde žádná silnice nenacházela a ani tudy neprojížděla žádná vozidla. Silnice pak byla na pozemek žalobce rozšířena nástřikem asfaltu až později, a to pouze na základě sdělení obce Vranov, že se na tomto místě vždy nacházela pozemní komunikace. Tuto úpravu pozemku však žalobce za stavbu nepovažuje.

Krajský soud v Praze nejprve konstatuje, že žaloba byla podána včas. Rozhodnutí žalovaného bylo zástupkyni žalobce doručeno dne 6. 4. 2012, přičemž dne 6. 6. 2012 byla žaloba soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence. Jelikož lhůta pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s. je lhůtou procesní, byla tato lhůta zachována a žaloba je včasná. Žaloba rovněž obsahuje žalobní body, neboť je z ní patrné, z jakých důvodů žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nezákonné (zásah do svého vlastnického práva), resp. jakými vadami trpí správní řízení (nedostatečně zjištěný skutkový stav ohledně vymezení plochy silnice č. III/1098).

Krajský soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo. Dospěl však k závěru, že žaloba není důvodná.

Podstatou sporu mezi účastníky je rozsah silnice č. III/1098 na křižovatce se silnicí č .III/1097 v obci Vranovská Lhota. Zatímco správní orgán I. stupně a žalovaný vychází z toho, že tato silnice zasahuje až na pozemek žalobce, a to minimálně po osázené obrubníky, žalobce tvrdí, že na jeho pozemku se žádná silnice nikdy nenacházela, resp. k tomu, aby zde byla silnice vybudována, souhlas nikdy nedal.

Pro další úvahy je třeba předeslat, že odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudek ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 31 Cdo 691/2005), který učinil v napadeném rozhodnutí žalovaný je správný a pro souzenou věc stěžejní. V tomto rozsudku Nejvyšší soud mj. uvedl, že „[m]ístní komunikace by mohla být samostatnou věcí odlišnou od pozemku, na němž se nachází, v případě, že by byla stavbou ve smyslu občanského práva, t. j. stavbou ve smyslu § 119 ObčZ, která jako samostatný předmět vlastnictví může být předmětem občanskoprávních vztahů. Nelze vyloučit, že místní komunikace může být stavbou, a tedy samostatnou věcí ve smyslu občanskoprávním, a že právní vztahy k ní nemusí být totožné se vztahy k pozemku, na němž byla zřízena. Této možnosti nasvědčuje i § 17 odst. 3 zákona č. 13/1997Sb., o pozemních komunikacích, dle nějž jestliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku, je příslušný speciální stavební úřad oprávněn na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě, a to za jednorázovou náhradu ve výši, která podle zvláštního předpisu náleží za vyvlastnění“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zákon rozlišuje vlastnictví pozemků pod komunikacemi (s výjimkou komunikace účelové) od vlastnictví samotné komunikace, a tudíž je na tyto pozemní komunikace, t.j. dálnice, silnice a místní komunikace, třeba v zásadě pohlížet jako na samostatné předměty právních vztahů.“

Není sporu o tom, že posuzovaná pozemní komunikace je silnicí ve smyslu § 2 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích, a to silnicí III. třídy ve smyslu § 5 odst. 2 písm. c) zákona o pozemních komunikacích. Zatímco tedy argumentace judikaturou vztahující se k účelovým komunikacím není zcela přiléhavá, ze závěrů plynoucích ze shora uvedeného rozhodnutí lze v souzené věci bez dalšího v souzené věci vycházet. Z povahy věci tedy není vyloučeno, aby se silnice č. III/1098 mimo jiné nacházela také na pozemku žalobce. Z právního hlediska by se jednalo o stavbu na cizím pozemku, tedy vlastnictví pozemku pod silnicí a vlastnictví samotné silnice by v takovém případě bylo odlišné. Není tudíž vyloučeno, aby žalobce nabyl pouze pozemek pod silnicí, aniž by nabyl samotnou silnici na tomto pozemku se nacházející.

Z tohoto důvodu není přiléhavá argumentace žalobce smlouvou, na základě které nabyl svůj pozemek a v níž nebyl výslovně upozorněn na skutečnost, že se na tomto pozemku nachází silnice. To, že žalobce nebyl na danou okolnost prodávajícím upozorněn, totiž nemůže znamenat, že se na zcizovaném pozemku žádná komunikace nenachází. Rozhodující je stav faktický. Případné opomenutí prodávajícího upozornit žalobce na tento faktický (a v konečném důsledku i právní stav) zcizovaného pozemku přitom může zakládat toliko nároky žalobce vůči prodávajícímu (např. právě z titulu omezení vlastnického práva existencí silnice na pozemku). Není ani rozhodné, zda je příslušná silnice zanesena v katastrálních mapách v rozsahu odpovídajícím skutečnosti, či zda bylo k pozemku žalobce z tohoto důvodu zřízeno věcné břemeno. Pro neexistenci silnice na pozemku žalobce také automaticky nesvědčí zájem Správy a údržby silnic Benešov o odkup části žalobcova pozemku. Tato okolnost by stejně tak mohla nasvědčovat tomu, že se na pozemku žalobce silnice nachází a

Správa a údržba silnic Benešov se skrze odkoupení pozemku pod ní snaží sjednotit vlastnický režim.

Není přiléhavá ani argumentace úpravou obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. U staveb existujících totiž bude třeba vycházet především z přechodných ustanovení (§ 3054 an.) a nelze se domnívat, že veškeré stavby se s účinností nového občanského zákoníku stanou bez dalšího součástí pozemku.

Základním předpokladem pro posouzení zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí je zodpovězení otázky, zda a v jakém rozsahu se silnice č. III/1098 nachází také na pozemku žalobce, případně od kdy.

K této skutečnosti ze správního spisu plyne, že na 16. 11. 2011 bylo ohledně zahrazení části silnice č. III/1098 a v důsledku tohoto omezení dopravní obslužnosti osady Vranovská Lhota svoláno ústní jednání na Obecním úřadu Vranov. Při tomto jednání žalobce uvedl, že nesouhlasí s tím, „aby na mém pozemku p. č. 154 v k. ú. Vranovská Lhota byla i nadále stavba mnou nepovolená a byly zachovány hranice výše uvedeného pozemku.“ Součástí spisu je i fotodokumentace předmětného místa pořízená dne 16. 11. 2011, z níž je patrné, že na křižovatce dvou silnic jsou při hraně nového povrchu do oblouku vyskládány kameny v počtu asi 14 ks. Pod těmito kameny a dále až k osázeným betonovým obrubníkům nachází zhutněný povrch se zbytky betonových ploch. Z vyjádření V. S., pracovníka Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, ze dne 10. 2. 2012 mimo jiné vyplynulo, že v roce 1997 byly na pozemku žalobce osázeny betonové obrubníky lemující silnici č. III/1098. Přílohou tohoto vyjádření je i fotodokumentace z roku 2007, z níž je patrné, že asfaltový povrch silnice č. III/1098 sahá až po tyto betonové obrubníky. Z vyjádření obce Vranov ze dne 8. 2. 2012 plyne, že na části pozemku ve vlastnictví žalobce se již od 60. let minulého století vždy nacházela zpevněná komunikace, umožňující dopravní obslužnost části obce Vranovská Lhota, a to i rozměrným vozidlům jako je autobus či nákladní auto. Později (v době, kdy byl vlastníkem pozemku již žalobce) byla tato komunikace částečně zúžena a osázena obrubníky. Při dalších úpravách komunikace nebyla komunikace již rozšiřována na pozemek žalobce, ale byl pouze odstraněn poškozený povrch, který měl být nahrazen povrchem novým.

Na základě obsahu správního spisu lze učinit závěr, že na části pozemku žalobce se nachází silnice č. III/1098, a to zcela prokazatelně již od roku 1997, kdy byla tato silnice ohraničena osázením betonových obrubníků obrubníky. Z hlediska tohoto soudního řízení za nerozhodnou považuje soud skutečnost, zda se na pozemku silnice nacházela již v době, kdy se žalobce stal vlastníkem daného pozemku. Existenci silnice ostatně nepřímo potvrzuje i sám žalobce v rámci svého vyjádření během ústního jednání, které se konalo dne 16. 11. 2011, z něho ž plyne, že nesouhlasí s tím, aby se na jeho pozemku i nadále nacházela stavba jím nepovolená. Existenci silnice na svém pozemku tedy žalobce připouští, byť stímto stavem spokojen není. Ve správním spise založená fotodokumentace pak dává jednoznačně odpověď na otázku ohledně rozsahu, v jakém se silnice č. III/1098 nachází i na pozemku žalobce. Tato silnice zjevně sahá až po osázené obrubníky. I v tomto směru tedy správní spis poskytuje dostatečnou oporu pro skutkový stav, z něhož vycházela žalobou napadená rozhodnutí. Pro úplnost soud poznamenává, že odfrézováním povrchu silnice stavba jako taková nezanikla, neboť ta je vedle povrchu tvořena také zhutněným podložím a její součástí jsou i betonové obrubníky.

S ohledem na prokázanou existenci silnice č. III/1098 i na pozemku žalobce je po žalobci proto nutné požadovat, aby respektoval omezení svých vlastnických práv plynoucí ze zákona o pozemních komunikacích. Pro úplnost lze dodat, že za uvedená omezení vlastnického práva může žalobce po vlastníkovi silnice jistě požadovat adekvátní finanční náhradu. Stejně tak se může soukromoprávní cestou domáhat případného odstranění dané stavby. Jako nevhodnější se však jistě jeví dohoda směřující k sjednocení vlastnického režimu stavby silnice a pozemku pod ní, a to za adekvátní finanční náhradu.

Z hlediska veřejného práva mezi zákonem o pozemních komunikacích předpokládaná omezení pak patří i to, že případnou pevnou překážku lze na silnici umisťovat jen za podmínek stanovených ustanovením § 29 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Pro případ silnice č. III/1098 je zákonnou podmínkou získání povolení silničního správního úřadu vydaného po projednání s vlastníkem dotčené pozemní komunikace a se souhlasem příslušného orgánu Policie České republiky. Povolení lze vydat pouze za předpokladu, že nebude ohrožena bezpečnost a plynulost silničního provozu a že žadatel o vydání povolení zajistí na svůj náklad všechna potřebná opatření. Podle ustanovení § 29 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pevné překážky, na jejichž umístění nebylo vydáno povolení, jsou jejich vlastníci povinni odstranit na svůj náklad ve lhůtě stanovené silničním správním úřadem. Po marném uplynutí stanovené lhůty je vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace oprávněn odstranit pevnou překážku na náklady jejího vlastníka.

Soud uzavírá, že uložené kameny na odfrézované ploše silnice č. III/1098 (na pozemku p. č. 154 k. ú. Vranovská Lhota) u křižovatky se silnicí č. III/1097 v obci Vranovská Lhota, jsou nepovolenou pevnou překážkou. Pro její umístění potřebné povolení silničního správního úřadu vydáno nebylo. Rozhodnutí správního orgán I. stupně, který žalobci nařídil, aby tuto pevnou překážku ve stanovené lhůtě odstranil, tedy soud považuje za zákonné, stejně jako rozhodnutí žalovaného. Žaloba tudíž není důvodná a soud ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovaný, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 23. května 2013

Mgr. Jitka Zavřelová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Božena Kouřimová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru