Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 Ca 88/2009 - 60Usnesení KSPH ze dne 19.08.2010


přidejte vlastní popisek


44 Ca 88/2009-60

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň JUDr. Dalily Marečkové a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: K. H., zastoupený Mgr. Tomášem Krejčí, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha 1, proti žalované: Městská policie Sezemice, Husovo nám. 48, 533 04 Sezemice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 6. 2009, čj. 201/MPS/2009, o návrhu na změnu žaloby

takto:

Návrh žalobce na změnu žaloby podané dne 4 .8. 2009 tak, že žaloba směřuje proti rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 22. 7. 2009, čj. SpKrÚ 33196/2009/ODSH/12, se nepřipouští.

Odůvodnění:

Rozhodnutím ze dne 15. 6. 2009, čj. 201/MPS/2009, žalovaná zamítla žádost žalobce o obnovu řízení ve věci uložení pokuty žalobci vblokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že skutečnosti, které žalobce uvedl v návrhu na obnovu řízení nejsou průkazné a jde o účelová tvrzení. Při projednání přestupku v blokovém řízení dne 21. 10. 2008 byl podezřelý z přestupku (žalobce) ztotožněn ihned při spáchání přestupku, a to dle občanského a řidičského průkazu. Přestupek byl zjištěn ověřeným silničním rychloměrem a žalobce na místě s uložením pokuty v blokovém řízení souhlasil. Převzetí bloku na pokutu a tedy i souhlas s uložením pokuty pak žalobce potvrdil podpisem na pokutovém bloku. Závěr znalce pak dle žalované nelze považovat za nový důkaz potvrzující, že se za žalobce někdo vydával, neboť závěr v posouzení není jednoznačně vylučující.

Žalobce toto rozhodnutí napadá žalobou ze dne 3. 8. 2009, podanou poštovní přepravě dne 4. 8. 2009 a doručenou soudu dne 5. 8. 2009, a navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Žalobce tvrdí, že podpis na bloku č. B 1003737 ze dne 21. 10. 2008 není jeho a tuto skutečnost považuje za důvod pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť doložil nové skutečnosti a důkazy, které neexistovaly v době původního řízení a které účastník nemohl v původním řízení uplatnit. Žalobce zde odkazuje na dvě odborná grafologická vyjádření zpracovaná znalkyní z oboru grafologie (ze dne 8. 4. 2009 a ze dne 31. 5. 2009), z nichž plyne, že podpis na předmětném bloku nepatří žalobci a navíc s vysokou pravděpodobností byl napsán a podepsán za pachatele stejnou rukou. Žalobce dále tvrdí, že dne 21. 10. 2008 neprojížděl obcí Sezemice – Počapy a proto se tam nemohl dopustit přestupku. Rovněž žalobce namítá, že o návrhu na obnovu řízení rozhodoval tentýž strážník, který byl podepsán i na oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 23. 10. 2008, kterým bylo žalobci oznámeno, že se dopustil sporného přestupku. Žalobce rozhodnutí také vytýká, že neobsahuje náležitosti požadované ustanovením § 68 správního řádu.

Žalovaná ve vyjádření k žalobce popsala okolnosti spáchání přestupku žalobcem a způsob jeho projednání a navrhla zamítnutí žaloby.

Podáním doručeným soudu dne 4. 3. 2010 navrhl žalobce změnu žaloby tak, aby soud namísto Městské policie Sezemice přibral na straně žalovaného do řízení Krajský úřad Pardubického kraje s tím, že tak bude žalobce žalobou podanou dne 4. 8. 2009 napadat rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 22. 7. 2009, čj. SpKrÚ 33196/2009/ODSH/12. Tímto rozhodnutím Krajský úřad Pardubického kraje konstatoval, že v rozhodnutí o uložení blokové pokuty strážníkem Městské policie Sezemice nebyly shledány žádné skutečnosti, které by byly v rozporu se zákony nebo jinými právními předpisy a proto nezahájil přezkumné řízení.

O návrhu žalobce na změnu žaloby, resp. návrhu na záměnu ažlovaného krajský soud uvážil takto: Soudní řád správní neobsahuje vlastní úpravu jak postupovat v případě, kdy žalobce navrhne záměnu účastníků a změnu původního žalobního petitu. V takovém případě přichází do úvahy za použití § 64 s. ř. s. přiměřená aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu (konkrétně § 92 a § 95 o. s. ř.). Dle prvně uvedeného ustanovení může soud se souhlasem žalovaného mj. připustit, aby žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Druhé uvedené utasnovení pak připouští, aby žalobce se souhlasem soudu v průběhu řízení změnil návrh na jeho zahájení. Soud takovou změnu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu; v takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

Je však otázkou, zda v případě řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s. takový postup přichází pojmově do úvahy. Prvním specifikem tohoto typu řízení je to, že osoba žalovaného je dána zákonem, nikoli tvrzením žalobce. Podle ustanovení § 69 s. ř. s. je žalovaným ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. Je tedy rozhodující, proti kterému rozhodnutí žalobce žalobou brojí, neboť pak i když žalobce žalovaného chybně označí, jedná soud s tím, kdo žalovaným skutečně má být (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, publikované pod č. 534/2005 Sb. NSS). V důsledku toho je tedy návrh žalobce na záměnu žalovaného ze své podstaty vyloučen. Z tohoto důvodu nebylo o návrhu žalobce na záměnu žalovaného rozhodnuto ve výroku tohoto usnesení.

Pokud pak jde o návrh na změnu petitu, ten správní soudy již připustily např. řvízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.). Zde vyšly z toho, že změna skutkového stavu, která může nastat v průběhut ohoto soudního řízení musí umožňovat žalobci, aby v průběhu řízení mohl v závislosti na ní změnit žalobní petit a způsob požadované soudní ochrany přizpůsobit konkrétnímu skutkovému stavu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008, čj. 1 Aps 3/2006-69, publikovaný pod č. 1590/2008 Sb. NSS). V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je však situace podstatně odlišná. Soud tu jednak nerozhoduje podle skutkového stavu v době jeho rozhodnutí, což byl jeden ze stěžejných argumentů pro připuštění změny petitu v řízení o ochraně proti nečinnosti. Především pak je toto řízení ovládáno koncentrační zásadou, což znamená, že pouze ve lhůtě pro podání žaloby (§ 72 s. ř. s.) může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body (§ 71 odst. 2 s. ř. s.).

Jakkoli námitky žalobce proti oběma rozhodnutím jsou fakticky stejné, nelze pominout, že žalobce ve změně žaloby navrhuje přezkoumat a následně zrušit nejen dosud nenapadený výrok již napadeného rozhodnutí, ale dokonce rozhodnutí zcela jiné. Nejde přitom o rozhodnutí o odvolání proti původně napadenému rozhodnutí, kteréžto by bylo možné vnímat tak, že tvoří s rozhodnutím vydaným v prvním stupni jeden celek (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, čj. 1 Afs 88/2009-48, publikované na www. nssoud.cz), v němž soud vyslovil, že „pokud žalobce podá žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. až poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, a pouze nesprávně označí jakožto žalovaného správní orgán prvního stupně a jako napadené rozhodnutí právě rozhodnutí vydané v prvním stupni, je krajský soud povinen o takovém návrhu rozhodnout meritorně s tím, že v souladu s § 69 s. ř. s. jedná jako s žalovaným právě s odvolacím orgánem. Přezkoumává tudíž v prvé řadě odvolací rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím vydaným v prvním stupni jeden celek.“ Nově napadeným rozhodnutím by totiž bylo rozhodnutí vydané v přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, přičemž původní žalobou bylo napadeno rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení podle § 100 správního řádu. Zde jde o dva zcela samostatné mimořádné opravné prostředky, vůči nimž výše uvedený závěr aplikovat nelze.

Lze tedy shrnout, že změna žaloby spočívající ve změně petitu (změně žalobou napadeného rozhodnutí) v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu sice pojmově vyloučena není, nicméně reálné uplatnění zde tento institut fakticky nemá. V případě, kdy by byla tato změna navrhována ve lhůtě pro podání žaloby, by taková změna připuštěna být mohla, nicméně zde nic nebrání tomu, aby byla podána žaloba nová. Pokud pak je tato změna navrhována až po dané lhůtě (jako je tomu v souzené věci), brání jejímu připuštění fakt, že takový postup by byl v zásadě v rozporu s hospodárností řízení. I kdyby totiž soud takovou změnu připustil, nebyly by nově napadené výroky rozhodnutí či nově napadené rozhodnutí meritorně projednatelné, a to z důvodů výše popsané koncentrace řízení. V souzené věci by krom toho bylo nutné řešit otázku místní příslušnosti zdejšího soudu, neboť správní orgán, který by byl žalovaným po připuštění změny žaloby, nemá sídlo v obvodu zdejšího soudu. Navíc podmínkou pro připuštění změny žaloby je také to, že výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Tato podmínka v souzené věci splněna není, neboť jelikož by navrhovanou změnou žaloby došlo také ke změně žalovaného, bylo by nutné vrátit již vyžádaný správní spis a vyžádat správní spis tohoto nového žalovaného, stejně jako jeho vyjádření, neboť již poskytnuté vyjádření jiného právního orgánu by nebylo možné použít.

Z uvedených důvodů krajský soud návrh na změnu žaloby nepřipustil. Po právní moci tohoto usnesení bude soud pokračovat v řízení o původní žalobě (§ 95 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř .s.).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Praze dne 19. 8. 2010

JUDr. Věra Šimůnková,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Nešporová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru