Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 Ca 146/2009 - 14Usnesení KSPH ze dne 25.01.2011

Prejudikatura

2 Afs 144/2004 - 110


přidejte vlastní popisek

44 Ca 146/2009 - 14

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudkyň JUDr. Dalily Marečkové a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: C, s.r.o., zastoupené Mgr. Hynkem Sekyrkou, advokátem se sídlem Týnská 21, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad v Říčanech se sídlem Politických vězňů 1233, 251 01 Říčany, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 10. 2009, č.j. 107923/09/059040202154 a č.j. 107714/09/059040202154,

takto:

I. Návrh se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 19. 10. 2009, č.j. 107923/09/059040202154, kterým žalovaný nevyhověl námitkám žalobkyně proti výsledkům vytýkacího řízení k daňovému přiznání k dani z příjmu právnických osob za období 2008 a dále zrušení rozhodnutí ze dne 19. 10. 2009, č.j. 107714/09/059040202154, jímž žalovaný nevyhověl námitkám žalobkyně proti výseldkům vytýkacího řízení k daňovému přiznání k dani z přidané hodnoty za období červenec, srpen, září, říjen 2008. Žalobkyně oběma napadeným rozhodnutím vytýká, že žalovaný nesprávně zhodnotil možnost žalobkyně předložit žalovanému požadované důkazní prostředky. Tvrdí, že veškeré účetní doklady jí byly zajištěny na základě domovní prohlídky provedené policejními orgány, přičemž žalovaný se nezabýval námitkami žalobkyně založenými na tom, že RNDr. Ing. P. K., DrSc., sice obdržel od policejního orgánu výzvu na převzetí věci a opakovaně se k převzetí dostavil, ale policejní orgán nereagoval na jeho požadavek na protokolární položkové sepsání věcí s uvedením, že tento postup není jeho povinností, byť dle žalobkyně je tato žádost oprávněnou s ohledem na skutečnost, že při domovní prohlídce byly zajištěny věci náležející fyzickým a právnickým osobám odlišným od vydávajícího subjektu. RNDr. Ing. P. K., DrSc. podal opakovaně podněty na přezkum tohoto postupu policejního orgánu, dosud však neobdržel relevantní rozhodnutí. Ze strany policejního orgánu nebyl dosud učiněn ani pokus vrátit zpět věci osobě, o jejímž nároku na zajištěnou věc při domovní prohlídce není pochyb. Pokud věc nebyla vydána zpět osobě, která ji vydala, měl ji

policejní orgán vydat osobě, která je jejím vlastníkem, tzn. že věci, které náležely žalobkyni, měly být této také vráceny. Žalobkyně rovněž navrhovala, aby si žalovaný sám vyžádal potřebné daňové doklady

od policejního orgánu nebo řízení přerušil do doby, než jimi bude žalobkyně disponovat.

Žalovaný naopak vyšel z toho, že žalobkyně byla celkem šestkrát vyzvána k převzetí zajištěných dokladů a PC a měla tak možnost předložit mu požadované důkazní prostředky. V písemném vyjádření uvedl, že tvrzení žalobkyně, že jí nebylo umožněno prokázat rozhodné skutečnosti u žalovaného z důvodu nezákonného zadržování účetních a daňových dokladů Policií ČR odporuje skutečnosti. Žalobkyně při zpracování daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2008 musela vycházet z dostupných účetních dokladů, které jak tvrdí, byly zajištěny policejním orgánem dne 7.11.2008. Daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2008 bylo podáno dne 20.3.2009. Navíc z šetření Policie ČR vyplynulo, že veškeré zajištěné věci neobsahovaly žádné daňové doklady ani účetnictví z vytýkaných období roku 2008. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Soud se předně zabýval otázkou, zda žalobou napadená rozhodnutí o námitkách podléhají přezkumu ve správním soudnictví podle příslušných ustanovení s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími ve smyslu ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. a nejsou tedy způsobilé přezkumu před správním soudem. Proto žalobu odmítl.

Napadenými rozhodnutími rozhodl nejblíže nadřízený pracovník správce daně o námitkách proti postupu pracovníka správce daně při provádění daňové kontroly podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. d) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“).

Obdobnou problematikou se zabýval ve své rozhodovací praxi již Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, č.j. 2 Afs 144/2004 – 110, v němž dospěl k závěru, že „U nezákonné daňové kontroly nicméně není soudní ochranou žaloba podle § 65 odst. 1 s. ř. s. proti rozhodnutí nadřízeného pracovníka o námitkách. Kdyby soudní ochranu poskytovala žaloba podle § 65 odst. 1 s. ř. s., žaloba podle § 82 s. ř. s. by nebyla možná. Soudní ochrana podle § 65 odst. 1 s. ř. s. je vyloučena samotným charakterem námitek a způsobem, jakým je o nich rozhodováno. Smyslem námitek je operativní zajištění nápravy vadného postupu kontrolního pracovníka. Vyhověno je jim faktickým úkonem, při nevyhovění je rozhodnutí pouze sdělením důvodů. Negativní vyřízení námitek, i když má formu rozhodnutí, nemá právní obsah rozhodnutí. Pokud nebylo námitkám vyhověno, ani o nich rozhodnuto, nebylo by možno se rozhodnutí domoci, neboť nejde o nečinnost podřaditelnou pod ustanovení § 79 a násl. s. ř. s. Samotné rozhodnutí nadřízeného pracovníka o námitkách proti postupu pracovníka správce daně při kontrole nelze proto přezkoumat soudem podle § 65 odst. 1 s. ř. s. [§ 70 písm. a), § 68 písm. e) s. ř. s.], což současně vylučuje posouzení takového rozhodnutí jako předběžného podle § 70 písm. b) s. ř. s.“ V uvedeném usnesení Nejvyšší správní soud současně vyslovil, že „žaloba proti nezákonnému zásahu spočívajícím v nezákonné daňové kontrole podle § 82 s. ř. s. je přípustná až poté, kdy žalobce bezvýsledně vyčerpal právní prostředek stanovený zákonem k jeho ochraně (§ 85 s. ř. s.), tedy námitky podle § 16 odst. 4 písm. d) daňového řádu. Jejich využití je tedy předpokladem věcného projednání žaloby proti nezákonnému zásahu a od vědomosti o výsledku jejich vyřízení se odvíjí lhůta k podání žaloby.“ Povahou tohoto právního institutu se rovněž zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3.6.2004, č.j. 2 Afs 17/2003 – 54, v němž uvedl názor, že „rozhodnutí o námitkách proti postupu kontrolního pracovníka je nástrojem ochrany a nápravy před nezákonným zásahem, k němuž by mohlo při kontrole dojít.“

S ohledem na to, že přijaté závěry Nejvyššího správního soudu jsou aplikovatelné i na danou věc, soud z nich vychází a konstatuje, že rozhodnutí nadřízeného pracovníka o námitkách proti postupu pracovníka správce daně při provádění daňové kontroly podle ustanovení § 16 odst. 4 písm. d) zákona o správě daní a poplatků není rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky podle § 65 a násl. s. ř. s., a proto je soudní přezkum napadeného rozhodnutí podle těchto ustanovení vyloučen. Nejedná se totiž o meritorní rozhodnutí, jímž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo povinnosti. Předmětem řízení jsou námitky, jejichž smyslem je operativní zajištění nápravy vadného postupu kontrolního pracovníka. Vyhověno je jim faktickým úkonem a přestože jejich negativní vyřízení sdělením důvodů je po formální stránce rozhodnutím, nemá právní obsah rozhodnutí. Využití námitek je tak předpokladem k projednání žaloby proti nezákonnému zásahu.

Proto se soud nemohl věcně zabývat okolnostmi namítanými vpodané žalobě; pokud by tak učinil a zabýval se tím, jakým způsobem došlo či nedošlo k vrácení dokladů žalobkyni, šlo by ve svých důsledcích již o přezkoumávání řízení a rozhodnutí, které jsou však s poukazem na shora uvedené argumenty vzhledem ke svému předmětu vyloučeny z přezkumu ve správním soudnictví.

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je nepřípustný. Podle ustanovení § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno. Podle ustanovení § 70 písm.a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o námitkách nemá povahu rozhodnutí, které by bylo věcně přezkoumatelné, soud proto s poukazem na ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. návrh žalobce odmítl.

S ohledem na skutečnost, že z žaloby nevyplývá, že by žalobce mínil napadat postup správce daně v rámci daňové kontroly na základě ustanovení § 82 a násl. s. ř. s., nezabýval se soud věcí ani z tohoto hlediska.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (§ 102 a násl. s. ř. s). Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Praze ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Stěžovatel

musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostředky nejsou

přípustné.

V Praze dne 25. ledna 2011

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Vlasáková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru