Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

44 Af 6/2010 - 34Usnesení KSPH ze dne 23.02.2011

Oprav. prostředek / ústav. stíž.
7 Ans 4/2011 (zrušeno a vráceno)

přidejte vlastní popisek

44 Af 6/2010-34

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudkyň JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: S. P., s. r. o., , zastoupený Mgr. Jakubem Hajdučíkem, daňovým poradcem Auditorské a daňové kanceláře, s. r. o., se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad v Čáslavi, se sídlem Žižkovo nám. 249, Čáslav, o žalobě proti nečinnosti žalovaného

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek v částce 1000 Kč, který bude z účtu Krajského soudu v Praze vyplacen k rukám jejího zástupce Mgr. Jakuba Hajdučíka, daňového poradce Auditorské a daňové kanceláře, s. r. o., se sídlem Vodičkova 41, Praha 1.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) podanou u Krajského soudu v Praze dne 19. 2. 2010 domáhá toho, aby soud žalovanému uložil vydat rozhodnutí, kterým by odstranil dvojí navýšení daňového základu o rezervy vytvořené žalobcem za účelem financování plánovaných oprav tiskařských strojů ve zdaňovacím období v roce 2004 a ve zdaňovacím období od 1. 1. 2005 do 31. 3. 2006, a to prostřednictvím institutu opravy zřejmých omylů a nesprávností podle ustanovení § 56 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tato situace byla způsobena jednak rozpuštěním rezerv v hospodářském roce od 1. 1. 2005 do 31. 3. 2006 a jednak doměřením daně z příjmu právnických osob vypočtené na základě zprávy daňové kontroly č. 27/2006, čj. 36846/06/039930/3542, za zdaňovací období roku 2003 a 2004. Žalobce žalovaného na tuto skutečnost upozornil svým podáním ze dne 22. 12. 2006. Žalovaný na tento podnět reagoval přípisem ze dne 4. 1. 2007, čj. 283/09/039971/3139, ve kterém žalobci sdělil, že daňová kontrola již byla ukončena a vznesenou námitku tak již nelze v rámci daňové kontroly uplatnit. Žalobce pak v souladu § 34c daňového řádu podal dne 16. 2. 2009 Finančnímu ředitelství v Praze podnět k odstranění nečinnosti žalovaného, který však byl posouzen jako nedůvodný a odložen přípisem ze dne 16. 3. 2009, čj. 1473/09-1500-200789. Žalobce se proto domáhá ochrany před nečinností žalovaného u soudu. Vedle toho žalobce upozornil na změnu svého sídla a tedy změnu místní příslušnosti správce daně.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v případě žalobce došlo ke změně místní příslušnosti správce daně, což v daném případě znamená, že žalovaný od 21. 7. 2009 již nadále není oprávněn vydávat ohledně žalobce jakékoliv rozhodnutí. Navrhl proto podanou žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného zamítnout. K vlastním žalobním námitkám uvedl, že ani v případě žalovaného ani v případě podaného podnětu k odstranění nečinnosti u nadřízeného správce daně nevznikla nečinnost, proti které se lze bránit žalobou proti nečinnosti dle § 79 a násl. s. ř. s., neboť jak žalovaný, tak nadřízený správce daně na podnět žalobce neprodleně reagoval. Dále v této souvislosti namítl uplynutí jednoroční lhůty stanovené v § 80 odst. 1 s. ř. s. od posledního úkonu žalovaného vůči žalobci, jejíž dodržení je podmínkou pro podání žaloby. Žalovaný také upozornil na skutečnost, že žalobce překročil rámec ustanovení § 79 a násl. s. ř. s., neboť požadoval, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí o konkrétním obsahu. Pro úplnost pak žalovaný k věci uvedl, že prostřednictvím institutu opravy zřejmých omylů a nesprávností se nelze domáhat změny hmotněprávní povinnosti.

Žalobce v replice označil vyjádření žalovaného za nepravdivé a nesprávné, neboť institut opravy zřejmých omylů a nesprávností lze právě pro daný případ dobře využít a rovněž žalovaný měl pro takový postup ve svém spise podklady. Pokud jde o uplatněný nedostatek pasivní legitimace, s tímto názorem se žalobce neztotožnil a odkázal na ustanovení § 7 odst. 2 s. ř. s., dle kterého je pasivní legitimace žalovaného dána sídlem správního orgánu, který jinak zasáhl do práv žalobce, v daném případě svou nečinností. Žaloba nebyla dle jeho názoru podána opožděně, neboť lhůta počíná běžet až od doručení přípisu nadřízeného správce daně, kterým byl podnět žalobce na ochranu proti nečinnosti shledán neoprávněným a odložen, tj ode dne 18. 3. 2009.

Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobu je třeba odmítnout.

Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže věci již řízení u soudu probíhá. To je vyjádření podmínky vztahující se k právnímu principu ne bis in idem. Řízení lze tedy vést tehdy, pokud mu nebrání překážka již probíhajícího řízení v téže věci. Totožnost věci je přitom dána dvěma znaky, a to totožností účastníků (včetně jejich nástupců) a totožností samotné věci (kauzy).

Žalobce v žalobě mj. uvedl, že vedle této žaloby podává žalobu na ochranu proti nečinnosti i u Městského soudu v Praze proti Finančního úřadu pro Prahu 3. V důsledku změny sídla žalobce došlo totiž ke změně místní příslušnosti správce daně a od 21. 7. 2009 je nově příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 3, který jediný – byť sám nečinný nebyl – může nečinnost odstranit a vydat požadované rozhodnutí.

Krajský soud v Praze ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 8 Ca 377/2009 ověřil, že zmiňovaná žaloba byla u tohoto soudu skutečně podána, a to dne 21. 12. 2009. Toto řízení nebylo dosud skončeno. Co do žalobního nároku a žalobního důvodu je tato žaloba totožná s žalobou podanou u zdejšího soudu. Znak totožnosti věci (kauzy) je proto naplněn.

Ve věci vedené u Městského soudu v Praze je žalovaným Finanční úřad pro Prahu 3. To je od 21. 7. 2009 žalobcův místně příslušný správce daně na místo dosavadního Finančního úřadu v Čáslavi. Podle ustanovení § 4 odst. 12 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, který byl účinný v rozhodné době, při změně místní příslušnosti přechází veškeré pravomoci správce daně v oblasti daní za dobu, za kterou dosud nezaniklo právo daň vyměřit nebo dodatečně stanovit, na nově místně příslušného správce daně. S výjimkou neodkladných úkonů proto provádí veškeré úkony správce daně, na kterého přešla nově místní příslušnost. Dosavadní a nově místně příslušný správce daně jsou proto v souvislosti s přechodem pravomocí a agendy pro účely soudního řízení správního právními nástupci. Je tedy naplněn i znak totožnosti účastníků.

Jelikož Krajský soud v Praze dospěl k závěru, že v téže věci již řízení u soudu probíhá, žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl.

Krajský soud v Praze v souladu s § 60 odst. 3 soudního řádu správního rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dáel rozhodl, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek v částce 1000 Kč (§ 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, per analogiam). Soudní poplatek bude žalobci vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze k rukám jeho zástupce Mgr. Jakuba Hajdučíka, daňového poradce Auditorské a daňové kanceláře, s. r. o., se sídlem Vodičkova 41, Praha 1.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (§ 102 a následující s. ř. s.). Kasační stížnost se podává u Krajského soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto usnesení. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem. Jiné opravné prostředky nejsou přípustné.

V Praze dne 23. 2. 2011

Olga Stránská,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Nešporová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nssoud.cz
Přesunout nahoru